Vladislav Beneš: Vlastní místečko, kde je člověk sám a kde ho nikdo neruší, hledám celý život
Hercem se stal Vladislav Beneš v dětství, na divadelním pódiu stál poprvé už ve svých jedenácti letech. Od té doby ztvárnil desítky velkých i menších rolí a 37 let je členem činohry Národního divadla. Jeho příjemný hlas známe také z dabingu, promlouvá k nám například prostřednictvím Richarda Gera nebo Pierce Brosnana.
Ve Zlaté kapličce začal Vladislav Beneš hrát v roce 1983 a velmi rád vzpomíná na své tehdejší herecké kolegy, kteří byli legendami své doby. „Já byl tenkrát kandrdas a byla pro mě čest vystupovat po boku takových herců jako Jany Hlaváčové, Luďka Munzara nebo Václava Postráneckého. Byla to krásná doba a vzpomínám na ni moc rád. Je ale pravda, že to asi souvisí také s věkem. Všichni rádi vzpomínáme na časy, kdy jsme byli mladí,“ přibližuje Vladislav Beneš.
Xavera zajímalo, jak se mladému herci po boku takových legend hrálo: „Mně se velmi dobře hrálo například s paní Janou Hlaváčovou, tam jsem to souznění pociťoval při každém dialogu každým pórem, ale samozřejmě byli i jiní, s kterými byl zázrak být na scéně. Důležité je také, jak si partneři na jevišti rozumí a vyhoví si. Dobře se mi hrálo třeba s Borisem Rösnerem. Tenkrát jsem hrál roli Jaga a on Othella. Já špatně slyším na levé ucho a on potom špatně viděl na jedno oko. A já jsem mu říkal: ‚Já tě neslyším‘ a on mi odpovídal: ‚No a já tě nevidím,‘“ vzpomíná s úsměvem Vladislav Beneš.
Malý lord
Svoji úplně první divadelní roli získal Vladislav Beneš už jako malý kluk v jedenácti letech a na svoji první větu, kterou jako herec na jevišti pronesl, nikdy nezapomene: „Bylo to tenkrát v divadle E. F. Buriana, kde jsem hrál v jedné inscenaci roli malého anglického lorda. Ten vejde na scénu a potřebuje jít na toaletu, ale protože to nechce říct nějak neslušně, tak pronese: ‚Promiňte prosím vás, kde je tady to místečko, kde je člověk sám a kde ho nikdo neruší?‘ No víte a to místečko já hledám vlastně celý život.“
Do divadla E. F. Buriana se tenkrát Vladislav Beneš dostal díky dabingu, kterému se věnoval od svých šesti let. „V první třídě jsem šel ze školy, bydleli jsme tenkrát na Smíchově a bydlel tam také produkční, který mě oslovil, že mám hezký hlas a zda bych to nechtěl zkusit. Já jsem mu odpověděl, že se ale musím zeptat maminky, protože jsem nevěděl, co to slovo dabing vůbec znamená. Maminka souhlasila, já jsem začal v dabingu vystupovat a později, když jsem nadaboval Sebastiána v seriálu Bella a Sebastián, přišla nabídka na hereckou roli právě z divadla E. F. Buriana.“
Dabovat dobrého herce je pošušňáníčko
Dabing považuje Vladislav Beneš za krásnou, ale náročnou práci. „Sedím u obrazovky sám, sleduji herce, kterého dabuji, a je jenom na mně, abych ho pochopil, vniknul do něj, abych nešel nad něj, ale pod něj. Například dabovat Tony Shalhouba v roli detektiva v seriálu Můj přítel Monk bylo hodně těžké, ale měl jsem to moc rád. Ono vždy, když dabujete dobrého herce, tak je to pošušňáníčko.“
Vladislav Beneš oslaví letos 65. narozeniny, ale na množství práce, kterou zvládá, to rozhodně vidět není. V současnosti, kromě dabování a načítání audioknih, ovládá texty dvanácti rolí v různých inscenacích, kde aktuálně hraje. Je schopný se také rychle naučit text i v případě záskoku za jiného herce. Poslechněte si, jaký svůj záskok považuje Vladislav Beneš za nejvtipnější, a co se mu při něm všechno povedlo a nepovedlo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.