Vztah T. G. Masaryka k židovské menšině

"Jsem přesvědčen, že kdo má Ježíše za vůdce v náboženství, nemůže být antisemitou. Jest mně to tak jasné: Ježíš sám byl židem, židé byli apoštoly a staré křesťanství, zvláště katolicism měl v sobě mnoho židovského. Příjmu-li Ježíše, nemohu být antisemitou. Jedno nebo druhé. Křesťan nebo antisemita!"

Při poslechu známého výroku Tomáše Garrigua Masaryka je možné pochopit, proč si ho českoslovenští Židé tak vážili. Masarykovo Československo bylo dobou rozkvětu všech židovských komunit. Židé se v této zemi cítili lépe než kdekoliv jinde v Evropě. Ač byli do většinové společnosti prakticky integrováni, přesto si zachovávali náboženskou i společenskou svébytnost. Seznam předválečných židovských obcí, přehled spolkové činnosti, množství charitativních organizací, pestrost vydávaných periodik - to vše tvořilo plnohodnotný rámec života židovské komunity předválečné Československé republiky. Míra, kterou se o to zasloužil prezident Masaryk, nebyla dodnes historicky do důsledků prozkoumána, ani společensky doceněna. Leccos však bylo zřejmé již v jeho době.

Felix Weltsch, pražský německo-židovský filosof, politolog a publicista, přítel Franze Kafky a Maxe Broda napsal: "Masaryk byl židovským Čechům apoštol, učící rovnosti jejich po každé stránce. V oboru tom byl nejprominentnější Čech. Proto lnulo české židovstvo k němu více nežli ke komukoliv jinému."

A za pozornost stojí i slova, která na jaře roku 1927 napsal pražský německy vydávaný židovský časopis "Sebeobrana" při příležitosti presidentovy návštěvy v Palestině: "President Masaryk je první suverén, který přichází do židovské Palestiny. Však on má také pro nás Židy - a nejen pro Židy z Československa - mezi všemi suverény zvláštní citovou hodnotu. Není to ani tak jeho dějinné vystoupení v rituálním Hilsnerově procesu a také to není jeho pochopení pro mravní a kulturní renesanční snahy našeho národa, co mu zjednalo onu popularitu a ocenění u všech Židů celého světa. To jsou jednotlivá fakta, o sobě velice významná, avšak přece jen jevy a následky velké psychologické zkušenosti. Masaryk má však též pro svůj světový názor, pro svůj realistický postoj a ovládání rozumu sílu, aby odolal vší sugesci davu a skupinové hysterii. Co víc: Toto své stanovisko v důležitých chvílích v židovské otázce uplatňoval. Jinými slovy: U Masaryka nehovořme o filosemitismu. Tam, kde toho bylo třeba, Masaryk našel proti Židům i silných slov. U Masaryka jde však o skutečnost velmi prostou a neobyčejně vzácnou: Je zde muž, který i za okolností plných hysterie měl sílu a ducha dát průchodu spravedlnosti."