Zahrady rodiny Kinských na žďárském zámku se otevírají pro veřejnost jen poslední květnový víkend
Jen jednou za rok, vždy poslední víkend v květnu, se pro veřejnost otevírají soukromé zahrady na zámku ve Žďáře nad Sázavou na Vysočině. Návštěvníci tak mají jedinečnou možnost prohlédnout si architektonické perly Jana Blažeje Santiniho z úplně jiného pohledu.
Historie rodiny Kinských na zámku ve Žďáře nad Sázavou sahá k začátku 20. století. Podoba zahrad, tak jak je známe dnes, ale pochází z 90. let, kdy Kinští zámek získali zpět v restituci. „Paní Tamara Kinská se o zahradu dlouhá léta starala a milovala ji,“ říká pracovnice marketingu žďárského zámku Martina Sedláková.
Dominantou zahrady je Studniční kaple, která stojí v těsné blízkosti rajské zahrady. Neznalého návštěvníka jistě překvapí, že většinu prostoru kaple vyplňuje skutečná studna. „Původně se tady nacházel originál sochy Panny Marie. Ten dnes můžete vidět v místním Muzeu nové generace,“ dodává Martina Sedláková.
V zahradě najdete i síť upravených cestiček, tajemná zákoutí s brankami, vzrostlé stromy, ale třeba i skalku a zeleninové záhony. „Sázím tady klasiku. Mrkev, petržel, celer, květák nebo špenát,“ prozradil zahradník Ivo.
Ze soukromých zámeckých zahrad můžete vidět tři skvosty od architekta Santiniho: kapli, baziliku a kostel na Zelené hoře. „Můžete tak hledat ty spojovací prvky, které Santini využíval,“ ukazuje průvodkyně s tím, že Jan Blažej Santini pracoval s čísly, geometrií i Kabalou. Jistě také při navrhování areálu počítal s nádherným odrazem kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře v Konventském rybníku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
