Zlatý Chlum nad Jeseníkem dostal jméno podle zlata v podzemí. Dnes láká na daleké výhledy
Rozhledna na Zlatém Chlumu nad Jeseníkem patří k ikonickým dominantám jak samotného města, tak i celého Jesenicka. Na 891 metrů vysoký vrch chodili turisté už v polovině 19. století. Proto se zde upravovaly stezky, také prameny a další místa, aby se tu cítili dobře. Až přišel nápad postavit na vrcholu Zlatého Chlumu rozhlednu. I přes náročné klimatické podmínky se ji podařilo slavnostně otevřít 3. září 1899. Rozhledna tak letos slaví 125 let své existence.
Přestože se vrchol Zlatého Chlumu nachází na katastru sousední České Vsi a je součástí Zlatohorské vrchoviny a nikoliv pohoří, které dalo městu jméno, patří Zlatý Chlum neodmyslitelně do historie města Jeseníku. Hora získala své pojmenování díky zlatým rudám, které se nacházejí na jejím v úbočí. Podzemní nerostné bohatství pak stálo i u založení města a pravděpodobně i osídlení Jesenicka.
Podle geologů, kteří zdejší naleziště zkoumali, není vyloučeno, že se zde těžilo již před rokem 1200. Těžba trvala několik desítek let a podařilo se při ní vykutat kolem 800 kilogramů zlata. Stopy dolování jsou dodnes patrné na úbočí hory mezi Jeseníkem a legendární chatou Čertovy kameny, kde je i naučná stezka.
Dolování zlata zde několikrát skončilo a později bylo znovu obnoveno. Naposledy v roce 1886, kdy byla objevena zlatá žíla, kterou koupil jesenický malíř pokojů Leo Gröger. Na důlním poli s jeho jménem se však podařilo vytěžit jen asi půl kilogramu zlata. I když se snahy o těžbu objevily ještě v padesátých letech 20. století, nakonec od ní těžaři ustoupili.
Rozhledna i s turistickou chatou
Zlatý Chlum ale neosiřel. Naopak, už v polovině 19. století sem přicházeli turisté. A tak bylo rozhodnuto postavit na vrcholu rozhlednu. Za nápadem stál jesenický odbor Moravskoslezského sudetského horského spolku. Stavba, kterou vedl Alois Nitzsche dle návrhu Eduarda Zelenky, byla zahájena 8. srpna 1898. Kámen na stavbu byl těžen přímo na místě. Rozhledna byla slavnostně otevřena 3. září 1899.
Výška věže je 26 metrů a na její vrchol vede 146 schodů. V roce 1902 byla vedle rozhledny postavena turistická Medritzerova chata. Jméno dostala podle člena zdejšího turistického spolku, polesného a iniciátora stavby Adolfa Medritzera. Je zajímavé, že byla určena pro celoroční provoz, což nebylo u podobných chat běžné. Zlatý Chlum se tak stal jednou z nejnavštěvovanějších hor v okolí města Jeseníku. Navíc zde byla v roce 1932 vybudována přírodní sáňkařská dráha.
Nadějný rozvoj turisty ukončila druhá světová válka. Rozhledna osiřela a sloužila protivzdušné obraně jako pozorovatelna. Následný odsun německého obyvatelstva a likvidace turistického spolku spustil bezvládí, kterého využili vandalové. Na Vánoce roku 1955 turistická chata vyhořela a rozhledna chátrala až do roku 1976. Tehdy si ji už téměř jako ruinu vzalo pod svoji správu město Jeseník. Opravilo ji a opět zpřístupnilo pro veřejnost.
Nový majitel, nová budoucnost
Dobré časy rozhledny však měly teprve přijít. Po roce 1990 se rozhledny ujal Miroslav Lyach. Původem ze severních Čech měl s horami mnoho zkušeností, a když se naskytla možnost převzít rozhlednu, neváhal. I díky němu byla obnovena původní restaurace a opraven vnější plášť rozhledny. Dnes je hlavním správcem věže i hospůdky jeho syn Rostislav, který tak drží rodinnou tradici.
A jak je to s rozhledem? Z vyhlídkové plošiny je vidět vše, s čím počítali stavitelé rozhledny. Tedy město Jeseník, lázně, obce v údolí říčky Bělé, masiv Sokolího hřbetu a velká část Hrubého Jeseníku včetně Pradědu, velké část polského příhraničí včetně Nysského a Otmuchowského jezera a za dobrého počasí jsou vidět polská města Nysa a Opole.
A ještě jedním je rozhledna na Zlatém Chlumu zajímavá. Jsou z ní vidět tři další vyhlídkové věže v okolí. Na Biskupské kupě nad Zlatými Horami, na Pradědu a také na polské straně poměrně vzdáleného Králického Sněžníku.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
