110 let od narození Raoula Wallenberga
Zítra uplyne 110 let od narození Raoula Wallenberga, nejznámějšího zachránce Židů za 2. světové války.
Rodina průmyslníků a bankéřů Raoula Wallenberga patřila ve Švédsku vždy k těm nejvíce prominentním. Raoul Wallenberg, narozený 4. srpna 1912, jako by byl „jen“ architektem. Svými činy se však zapsal nejen do rodinné kroniky, ale do světové historie.
Na jaře 1944, ve svých 31 letech, se ve své za války neutrální vlasti sešel s emisarem amerického Výboru pro válečné uprchlíky; organizace, která se měla pokusit o záchranu Němci dosud nezavražděných maďarských Židů. Ty přes řadu diskriminačních opatření do té doby hromadné deportace do vyhlazovacích táborů nepostihly. Od poloviny května však nacistický průmysl smrti začal pohlcovat i je. Za necelé dva měsíce mu v Osvětimi padlo za oběť téměř 440 000 osob.
Za této situace Wallenberg přijel do Budapešti, kde ještě stále žilo více než 200 000 židovských obyvatel. Jako diplomat neutrální země zde začal o své vůli vydávat ochranné pasy těm, kdo měli být na základě příbuzenských či obchodních vazeb repatriováni do Švédska, přičemž postupně tyto pasy dostávali i Židé, kteří se Švédskem neměli nic společného. Ne dost na tom, Wallenberg v Budapešti zakládal i takzvané ochranné domy – fiktivní instituce pod švédskou vlajkou, v nichž Židé nalézali útočiště. Přitom zajistil i tým pomocníků, kteří o skrývané ve 32 takových domech pečovali. Bezprostředně takto i za pomoci podplácení německých a maďarských činitelů uchránil před smrtí na 20 000 Židů, přičemž další vyreklamoval přímo z deportačních shromaždišť.
Přes všechno jeho úsilí však bylo zřejmé, že další desetitisíce Židů takto zachránit nedokáže. Wallenberg proto kontaktoval samého velitele německých vojsk v Maďarsku Schmidhubera a pod hrozbou, že bude po válce popraven jako zločinec, ho přesvědčil, aby budapešťské židovské ghetto i s jeho 65 000 obyvatel nezničil.
Wallenberg dokázal uspět při jednání s nacisty, ale setkání s komunisty ho stálo život. Po osvobození Budapešti sovětskou armádou byl v lednu 1945 zatčen – a od té doby se po něm slehla zem. Sověti nejprve tvrdili, že ho zabili maďarští fašisté, v roce 1957 přiznali, že byl odvezen do Ruska a zde vyslýchán, následně informovali, že v červenci 1947 zemřel v moskevském vězení na infarkt. Co se s Raoulem Wallenbergem skutečně stalo, však hodnověrně prokázáno nebylo, i když o to Švédsko celá desetiletí usilovalo.
Pravdu Sověti nikdy nepřiznali, v roce 2016 švédské úřady prohlásily Wallenberga za mrtvého. V Praze na Petříně připomíná tohoto výjimečného člověka tragického osudu promenáda nesoucí jeho jméno.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka