115 let Židovského muzea v Praze
Dnešního dne před 115 lety bylo založeno Židovské muzeum v Praze – jedna z našich nejvýznamnějších muzejních institucí.
Dvacátého devátého srpna 1906 schválilo zemské místodržitelství stanovy „Spolku k založení a vydržování Židovského muzea v Praze“. Po Vídni a Frankfurtu tak v Evropě vzniklo třetí významné židovské muzeum, jež si za cíl vytklo „sbírat, uchovávat a vystavovat předměty synagogálního a domácího kultu, zejména umělecky provedené, dále archiválie, rukopisy a tisky, týkající se židovských dějin a literatury, a vyobrazení židovských památek, předmětů a osobností“.
Na počátku 20. století již byli Židé v rakousko-uherské monarchii plně zrovnoprávněni a jako společenství vnitřně rozrůzněni. V Čechách a na Moravě se nábožensky přikláněli k reformnímu kultu, zatímco další se sekularizovali, většinově byli stoupenci asimilace, i když patrný byl i národnostní sionistický proud. Zásadní proměnu židovského života v uplynulých desetiletích do značné míry symbolizovala asanace pražského ghetta na přelomu 19. a 20. století, s níž založení muzea bezprostředně souviselo. U jeho zrodu stál historik Salomon Hugo Lieben, který při tom spolupracoval s představitelem českožidovského hnutí Augustem Steinem.
Muzeum zprvu sídlilo ve dvou místnostech v Benediktinské ulici, kde roku 1909 uspořádalo první výstavu, důstojnější prostory již pro stálou expozici získalo roku 1912 v novostavbě v Široké ulici.
Salomon Hugo Lieben založil muzeum na regionálním principu, čímž sbírka nabyla ucelenost i historický význam. Tento charakter pak byl za tragických okolností posílen během druhé světové války, kdy se muzeum stalo skladištěm judaik konfiskovaných nacisty z území protektorátu. Na počátku okupace čítala sbírka muzea přibližně 1000 artefaktů. Na jejím konci téměř 40 000 a na 100 000 knih. Ti, kteří se těchto předmětů dotýkali, oběti nacistického Německa, byli již v té době mrtvi, a muzeum jako celek se tak stalo i svého druhu památníkem zavražděných Židů z Čech a Moravy.
Za komunistické vlády bylo v roce 1950 postátněno a až do pádu totalitního režimu provázely jeho činnost restrikce, zostřený dohled a omezení v odborné práci i prezentaci pro veřejnost.
V roce 1994 bylo Židovské muzeum v Praze navráceno židovské komunitě. V opravených historických synagogách zřídilo nové expozice věnované dějinám Židů u nás i jejich tradicím a zvykům, vznikla muzejní Galerie Roberta Guttmanna pro krátkodobé výstavy. V roce 2006 při 100. výročí založení zahájilo za přítomnosti prezidenta Havla svou činnost muzejní Vzdělávací a kulturní centrum.
Židovské muzeum patří k setrvale nejvíce navštěvovaným u nás, dočkalo se četných uznání. Navštívit ho znamená otevřít se málo známé kapitole českých dějin.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor


Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...