120 let od narození novátorského tvůrce Františka Zelenky
8. června uplynulo 120 let od narození Františka Zelenky – mnohostranného umělce československé první republiky.
Nebýt německé okupace, sotva by si kdo spojil Františka Zelenku se židovstvím. Svým mnohostranným dílem se výrazně zapsal do českého kulturního života před druhou světovou válkou. Jako mnoha jiným však jeho život nakonec ukončila protižidovská zášť.
Narodil se 8. června 1904 v židovské obchodnické rodině v Kutné Hoře. Zde vystudoval měšťanku, v Praze pak architekturu. Ještě jako její student navrhl v rodném městě scénu a výpravu pro představení dobročinného spolku, a než ukončil studium, byl již spoluautorem scény u dvou představení Národního divadla. Výrazný výtvarný talent a průkopnický přístup mu otevřel cestu do dalších divadel. „Co na jevišti vidíme, je plod hudby, slova a obrazu, zcela rovnocenných,“ vyjádřil později svůj přístup. „Nechtějte, aby výtvarník ilustroval, vytvářel náladu. Ale výtvarně projevil svoji emoci z hudebního i slovního tématu.“
František Zelenka vytvořil za svůj život na 120 divadelních inscenací v divadlech Prahy, Olomouci, Plzni i Bratislavě, ale nejvíce se proslavil jako vedoucí výpravy v Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha. Působil zde, a to i jako návrhář kostýmů, v letech 1929–1932, i když s divadlem spolupracoval i později. Se jménem Františka Zelenky jsou spojeny jeho proslavené inscenace, pro které – a současně i pro filmy Voskovce a Wericha – vytvářel také osobité plakáty. Zelenkovým dílem přitom byly i obálky pro knižně vydané hry divadla stejně jako přebaly desek jeho dvorního skladatele Jaroslava Ježka.
V těchto činnostech František Zelenka, sám zručný kreslíř, unikátně propojoval design a reklamu a novátorský byl i jako architekt. V Praze navrhl funkcionalistické vily a činžovní domy, projektoval obchodní portály. Jeden z nich působivě zdobí dnešní Špálovu galerii.
Nezůstalo u toho. František Zelenka navrhoval i bytové interiéry a nábytek, psal o kultuře bydlení. Jeho nejznámější dílo z této oblasti, Modrý pokoj pro Jaroslava Ježka, je dnes součástí expozice Národního muzea.
Nacistická okupace Františka Zelenku krutě vytrhla z českého prostředí. Jako Žid se ještě v roce 1942 mohl podílet na činnosti nacisty kontrolovaného tzv. Ústředního židovského muzea, ale v červenci následujícího roku byl deportován do terezínského ghetta. Zde, uprostřed úzkosti a zmaru, se podílel na dvacítce amatérských divadelních představení na půdách ubikací včetně slavného „Brundibára“. 19. října 1944 byl zařazen do jednoho z posledních transportů do Osvětimi. Zda zahynul zde, nebo během pochodu smrti, se již nedozvíme. Před domem v pražské Haštalské ulici, kde František Zelenka naposledy žil, připomínají v dlažbě jeho tragický osud, stejně jako nacisty zavražděnou manželku a syna, pamětní kostky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.