Adam Viktora - varhaník
9. duben 2014
Do Tandemu přišel Adam Viktora - varhaník, dirigent a sbormistr. S Janem Rosákem si povídal například o tom, jaký osudový vliv na jeho další život i profesi měla kdysi v dětství návštěva Formanova filmu Amadeus.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den. I dnes jsme samozřejmě v Tandemu dva, nejprve vás zdraví váš průvodce Jan Rosák a za chvíli se ke mně přidá i můj dnešní host. Má za sebou a nepochybně před sebou účinkování na řadě festivalových i jiných koncertů v České republice i v zahraničí. Ve středu jeho pozornosti stojí historické varhany, jejich záchrana a propagace. Je také ředitelem Českého varhanního festivalu. V Tandemu si dnes budu povídat s varhaníkem, dirigentem a sbormistrem Adamem Viktorou. Vítám vás. Dobrý den.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj host je také zakladatelem a uměleckým vedoucím souboru Ensemble Inégal. Já jsem zvědavý a tak jsem si přeložil, že název souboru znamená něco jako nerovný soubor. No, to jsem koukal. To budu chtít samozřejmě od svého hosta taky vysvětlit. Všem přeji příjemný poslech.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže Adam Viktora je dnes hostem Tandemu. V úvodu bych rád vysvětlil ten nerovný soubor. Co to má znamenat?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
No, oni ty internetové překladače někdy, někdy podají výsledek, který je daleko od té skutečnosti. Já jsem si nedávno zadával do vyhledávače jen tak pro legraci slovo hornplay, což znamená hráč na lesní roh, a vyšlo mi, že to je kostěný hráč. Takže to slovo Ensemble Inégal má spoustu různých významů. Samozřejmě slovo inégal znamená ve francouzštině nerovný, ale také nestejný a je to termín, který se používal v barokní hudbě nebo používá dodnes a znamená to, že se několik stejně notovaných not zahraje nestejným způsobem, to znamená, že ten zápis vypadá úplně fádně, ale ten interpret ho může proměnit v něco, v něco neobvyklého a rytmicky výrazného. Takže, takže vlastně v tom názvu Ensemble Inégal je skrytá taková proměnlivost, vynalézavost a nestejnost. To, že se odlišuje tím, co děláme, ale také jako to děláme, snažíme se být pořád trošku jiní a tím pádem tedy nestejní inégal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobře, že jste to vysvětlil, protože to je tak pro fajnšmekry, kteří se v tom možná vyznají. No každopádně zahráli jste v úvodu krásnou melodii. Co to bylo?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Byla to úvodní část z velikonoční mše Jana Dismase Zelenky, kterou jsme natočili v loňském roce na CD. Je to naše poslední CD.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tolik k současnosti. Ale teď se musíme vrátit nebo rádi se vrátíme proti proudu času a to až do roku 73, a jestli se nepletu, do Plzně viďte?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam jste se narodil, tak povídejte o svém dětství trošku.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
No tak moje dětství bylo, bylo naprosto idylické. Vy se možná ptáte na ty hudební začátky především.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jestli vás rodiče vedli k muzice, jestli vás museli vést, nebo jste chodil sám.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Já jsem jednou slyšel takovou hezkou hlášku, kdy se jednoho významného hudebníka ptali, jestli ho rodiče vedli k té hudbě laskavě, anebo spíš násilím a on říkal, že to bylo takové laskavé násilí. To je asi ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
U vás taky jo?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
To je asi v každé rodině, si myslím, u těch malých dětí. A tak rodiče si mysleli, že, že je vhodné, aby každé dítě mělo, nebo aby každý člověk měl základní hudební vzdělání a vůbec nepomýšleli na to, že bych se stal hudebníkem ve své profesi, takže jsem to i já považoval za úplnou samozřejmost, že se chodí do hudební školy. A v prvních letech mě to vysloveně bavilo, protože paní učitelka byla taková rozumná a tvrdila, že malé dítě se může soustředit maximálně 20 minut, takže ten zbytek hodiny potom jsme tam spolu jako rozmlouvali a já jsem tam konzumoval kompoty, které mi nosila a když jsem přišel do hodiny, tak tatínek byl úplně konsternovaný, když mě tam dovedl a slyšel, že paní učitelka říkala tak, Adámku, dáš si dneska kompot nebo koláč nebo začneme šťávou a já jsem říkal, tak dneska třeba ten kompot.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to možný? To jste měl ale speciální školu nějakou.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
No jenomže to pak přestalo, pak byla jiná učitelka, ta byla přísná a měl to přestalo bavit a tak to šlo docela dlouho, ještě ve 13 letech jsem neměl ani potuchy o tom, jaká proměna nastane, kdy mě naši rodiče donutili, abych s nimi navštívil tehdy premiéru filmu Amadeus od Miloše Formana. A mně se opravdu vůbec nechtělo, protože jsem vůbec neměl zájem o takovou hudbu a vůbec mě to nezajímalo a oni mě donutili, abych tam tedy šel. Během toho filmu vlastně proběhla taková neuvěřitelná proměna, kdy jsem najednou prostě, úplně se mi změnil život a od toho okamžiku jsem si nedovedl představit že bych se věnoval něčemu jinému. Takže jsem v takovém zvláštním oblouznění okamžitě prostě začal strašně hrát na klavír a začal jsem něco taky skládat a vůbec jsem nemohl spát a ráno jsem vstával v 6 hodin, abych cvičil a pak jsem cvičil i o přestávkách ve škole. Jsem platil za nějakého provokatéra. Oni mi to nevěřili, že to myslím vážně, poněvadž to do té doby vůbec jako jsem se tak neprojevoval, že jo. Pak jsem zjistil třeba, že když nepojedu do školy tramvají a trolejbusem, ale když poběžím zadem kolem řeky, tak tam budu o 5 minut dříve, takže jsem mohl ještě déle doma potom cvičit na klavír před tou školou a vlastně jsem celý, celý veškerý svůj čas strávil u toho nástroje a rozhodl jsem se teda, že půjdu na konzervatoř a ve škole mi to taky nevěřili. Dokonce, když se nás potom ptali v té 8. třídě, kam chceme jít, já jsem říkal že konzervatoř, tak říkali nelži, řekni popravdě, kam chceš jít.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale řeknu vám, tohle kdyby věděl Miloš Forman, jaký účinek kromě jiného samozřejmě měl jeho fascinující Amadeus, tak by mohl bejt dvojnásobně pyšný.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak mě docela zajímá, jak dlouhá cesta byla od toho okouzlení Amadeem a tudíž jaksi intenzivnějšího studia na hudební škole a k tomu, že jste se začal muzice věnovat opravdu profesionálně, až jste v roce 2000 založil Ensemble Inégal?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
No tak v počátcích já jsem vlastně hrál na klavír a i jsem se přihlásil na konzervatoř jako na klavír. A pak mě moje učitelka, která se mě ujala vlastně v úplně zuboženém stavu, poněvadž do té doby jsem necvičil a sice jsem měl v sobě velké zahoření pro tu věc, ale jaksi ta technika tam nějak moc nebyla. Ale ona, když viděla, jak jsem zapálen, tak tedy mě, se mě ujala a byla to tehdy snad nejlepší učitelka v Plzni paní Alena Tupá a ta mě jednou potkala před školou, tam byl kostel, jak vycházím z toho kostela a říkala - co tady děláš v tom kostele? No já jsem říkal, no jsem si tady byl zahrát na varhany. A ona říkala na varhany? No já jsem říkal, to je úplně úžasný, já tady právě chodím vždycky po hodině si zahrát, protože tam jako se to dá, tam mě tam nechaj, a ona říkala, tebe to jako zajímá? No já říká, no to je úplně, to je mnohem lepší než klavír, ty varhany, to je úplně fantastický a ona říkala, no to teda jako se mě dotýká jako klavíristky sice, ale jestli chceš, tak byses mohl přihlásit na varhany. A já jsem říkal a to jako jde? A ona říkala no snad jo, to uvidíme, zeptáme se. Tak jsme se zeptali a tam to povolili, že teda, ačkoli v té době to byl ještě jako nežádoucí církevní nástroj, já jsem se přihlásil a vlastně v té době, kdy jsem se tam přihlásil na varhany, tak ta budoucnost byla úplně jako nejistá, protože pro varhaníka v tom minulém režimu jako těch možností moc nebylo, ale pak se to naštěstí všechno zlomilo, takže jsem vystudoval varhany na konzervatoři a pak na akademii. No a pak po akademii jsem se seznámil se svojí manželkou současnou a společně jsme založili právě ten, ten Ensemble Inégal v roce 2000.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a od té doby jste začali sbírat úspěch za úspěchem. Já tady mám poznámku, že jste dokonce třikrát, jestli se nepletu, získali prestižní cenu Diapason d´Or. Jak jaksi stojí si třeba mezi těmi mezinárodními cenami tahleta cena, jak je významná?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Ta je velice významná cena, hlavně vzbudí vždycky velkou pozornost a je to hlavně, je to taková vizitka pro nás, že v zahraničí ta naše práce je vnímána velmi pozitivně, ale je to důležité i pro vydavatele, že o ty nahrávky oceněné takto je větší zájem než o ty neoceněné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vy hrajete hlavně nově objevená díla českých barokních skladatelů, hlavně zvláště Jana Dismase Zelenky, a já mám tady dokonce takovou citaci z časopisu Diapason, já budu citovat: "Missa paschalis je dílem geniálního hudebního stratéga, všechny její části jsou pod velkolepým vedením Adama Viktory sjednocené jakoby jedním dechem naprosto dokonale." Tak to myslím potěší ne?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
To velmi potěší samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a vy jste pod dojmem tohoto nebo respektive těchhle těch úspěchů díky tomu jste potom začali jezdit asi hodně po světě, viďte?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Tak mohli bychom jezdit ještě mnohem více, než jezdíme. Ono totiž to není jen tak samo od sebe, že by člověk udělal nějaký, nějaký úspěšný počin a potom by se jenom nabídky hrnuli. To jsme si mysleli v počátku. Nám se podařilo natočit naše první CD s Dvořákovou Mší D dur a to CD získalo úžasné recenze po celém světě, v Americe a v Evropě a opravdu velký úspěch toho CD. A já jsem si říkal, tak a teďko ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď se to rozjede.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
... teď se to rozjede. A ono se nestalo vůbec nic. Ale vůbec nic. Ani jedna, nic prostě nepřišlo jako. A já jsem si říkal, jak je možný? Tak prostě holt asi budeme muset se nějak jako snažit, aby se to teda nějak jako prosadilo. Takže já jsem si říkal, tak kde bychom mohli vystoupit? Tak třeba na Pražským jaru, to by bylo hezký. Tak jsem vzal do CD, dal jsem ho do obálky, napsal jsem ředitele Pražského jara, že mu posílám a že bych byl rád, kdyby bylo možné, abychom tam vystoupili. On mi odpověděl, že si to poslechl, že se mu to líbí a že jo. Takže jsme takhle, takhle jsme vystoupili poprvé na Pražském jaru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ono se to asi takhle musí dělat všude.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Ono se to takhle musí dělat pořád, všude, bez toho to prostě nejde. Sedět ze založenýma rukama a čekat na slávu, je, je skutečně marnost úplná.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Varhany se vlastně staly osudem mého dnešního hosta Adama Viktory a myslím si, že se vám tak jaksi zadřely pod kůži, do srdce, že jste se rozhodl dokonce pořádat Český varhanní festival už od roku 2007. Jak ten festival vypadá, jak je to těžké třeba ho pořádat. Vy jste ředitelem toho festivalu?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
No tak dalo by se to tak říct. Tak jsem si to vymyslel, tak ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak kdo jinej, že jo.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
No je to proto, že v Čechách máme kolem 5 tisíc varhan, což je neuvěřitelné množství a zhruba 2 tisíce z nich jsou varhany významné historické hodnoty. A naprostá většina z těch 2 tisíc významných historických varhan jsou v žalostném stavu. S tím samozřejmě my varhaníci bojujeme, poněvadž bychom rádi hráli na varhany, které jsou v pořádku, že jo. A tak jsme přemýšleli, jak, jak to udělat, aby, aby tak trochu ty varhany, které jsou opominuté, se dostaly více do povědomí, a zjistili jsme, že vlastně naprostá většina těch cenných nástrojů stojí úplně v ústraní v malých vesničkách a malých městech, kde ani ti samotní obyvatelé mnohdy netuší, jaký skvost tam, tam mají, takže se nám stalo mnohokrát, že jsme oslovili vesnici, třeba já nevím, Kadov u Blatné nebo, nebo nějakou jinou vesničku a ti lidé byli překvapeni, že vůbec se zajímáme o něco, co tam oni mají, aniž by oni tušili, že, že ty varhany, které tam u nich stojí, mají takový význam a že jsou tak krásné. A mnohdy to vzbudilo skutečně senzaci, protože se tam, se tam ti místní najednou mají o co opřít a zjistili, že v tom jejich místě je něco takhle významného. Ten, ten Český varhanní festival je pro něho je zvláštní a typické to, že probíhá na nejrůznějších místech po celé republice, čili to není jedno místo, kde by se pořád hrálo, ale každý rok se to proměňuje a skutečně zahrnuje to obce od Ašského výběžku až po Ostravsko a Šluknovsko a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A zúčastňují se jaksi umělci z domova i ze světa, jak se říká?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Ano, ano, přesně tak, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale řekněte mi, když, dejme tomu, sedne klavírista k piánu, tak to piáno bývá většinou jaksi stejné, jsou všechny varhany stejné?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Ne, vůbec. Tam nenajdete ani, ani dva nástroje, které by byly totožné. Každý ten nástroj je jiný. Tak si představte pěttisíckrát v Čechách něco jiného. A nejenomže ty varhany úplně jinak zní, také jsou v jiném prostoru, takže i ten prostor strašně hraje důležitou roli. Ale mnohdy mají i naprosto odlišné třeba rozměry té klaviatury nebo toho pedálu. Mnohdy je třeba hrát úplně jiným způsobem na ten nástroj, než je člověk třeba zvyklý. Vlastně varhaník čím více nástrojů si vyzkouší, tak tím potom je flexibilnější. Nejhorší je hrát pořád na jeden nástroj. My jsme třeba na konzervatoři měli, si vzpomínám, jeden nástroj, na který se docela dobře cvičilo a všechno tam plus minus dobře jako vycházelo. A pak když jsem přijel někam jinam vlastně poprvé v nějakém třeba 2. ročníku, tak to vůbec nešlo. Najednou to byla úplná tragédie a já jsem zjistil, že jsem byl zvyklý jenom na to jedno a jinde to nejde. Takže tady tu flexibilitu je třeba u těch studentů varhanních strašně moc trénovat, aby potom byli připraveni na všechno. Se mnohdy stane, že ty varhany třeba je zapotřebí těsně před tím výkonem nějak ještě trochu poupravit, poněvadž mnohdy varhany nemají dostatečnou péči a vlastně nejhorší pro varhany je to, že se na ně nehraje. Oni, když se na ně hraje, tak, tak jsou v dobré kondici většinou a mnohdy i nástroje, které jsou třeba zanedbané, tak po několika hodinách hry se najednou rozehrají, vyfoukají se tam ty pavouci z těch píšťal a docela to pak jde. No a stalo se mi třeba jednou v Kašperských Horách, že, že tam zůstal hrát pořád jeden tón, což by samozřejmě strašně rušilo během toho koncertu, tak jste chtěli opravit prasklé péro, to je taková pružina kovová a nikde tam nic vhodného nebylo, tak jsme zajeli do autodílny a tam nám v autodílně udělali ze spojkového dráti kopii toho, toho péra, ovšem jsem neměl s sebou náčiní, jak do dopravit do té, do té úzké ventilové komory, tak jsem ho tam dával rukou a ono se mi vysmeklo a projelo mi takhle pěkně palcem a bylo to takové jako trošku z hororu potom ten začátek toho koncertu se zakrvácenou klaviaturou a tak. No ale ne, je to, je to ohromná radost pro varhaníka, když, když si uvědomíte, jak je to, jak je to strašně dobrodružný obor, jo. U toho klavíru tam samozřejmě jako určité dílčí rozdíly mezi těmi nástroji jsou, ale je to plus minus pořád to samé, kdežto u těch varhan jsou ty rozdíly úplně diametrálně odlišné.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsem oznámil Adamu Viktorovi, mému dnešnímu hostu, že si může přát nějakou písničku, tu mu samozřejmě rádi zahrajeme, tak, tak trochu zaváhal, protože posloucháte asi muziku úplně jiného ražení, než je obvyklá ta, která se vysílá u nás v Tandemu třeba, viďte?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
No já abych se přiznal, tak ani moc muziku neposlouchám teda, protože se tak jako intenzivně věnujeme tím provozováním té hudby, že na to samotné poslouchání, že bych si doma jako sednul ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebo v autě třeba.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
... v autě poslouchám rádio a posloucháme ho v autě, posloucháme, ano. No ale to je pravda, že to je jako pro mě oříšek vybrat něco, co se dneska běžně poslouchá. Tak jsem si vzpomněl, že bych mohl pustit něco, to třeba Toma Waitse. Já jsem se k tomu CD dostal takovým trošku netypickým způsobem, když jsem se seznámil se svojí současnou manželkou Gabrielou Eibanovou před 14 lety, tak jsem jí pozval na návštěvu a říkal jsem si, že bude určitě zapotřebí pustit nějakou muziku a teď jsem si uvědomil, že tam nemám vůbec nic takového, tak ona je zpěvačka, takže jsem nečekal, že by byla úplně šokovaná, že nemám žádnou populární hudbu, ale řekl jsem si, že přeci jenom by to chtělo projevit trošku jako moderní přístup k životu, tak jsem narychlo běžel do obchodu, abych koupil nějaké CD, které by tam bylo večer připraveno k tomu poslechu. No a koupil jsem právě tady toho Toma Waitse, který se mi už dřív líbil. On je takový rebel a je to takové trošku nezvyklé, ale mně se to líbí a myslím si, že to, že to je písnička, která nikoho nepoděsí a přitom je pěkná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A navíc si ji všichni můžeme poslechnout, na co vlastně Adam Viktora balil svou ženu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Adam Viktora je dnes hostem Tandemu. Varhaník, dirigent, sbormistr a také ředitel Českého varhanního festivalu. S těmi varhanami je spojen celý jeho život a to dokonce až natolik, že kromě toho, že se věnuje studiu historických varhan, tak taky usiluje o jejich záchranu a propagaci. Jsou opravdu některé varhany v takovém ohrožení, že je potřeba je zachraňovat?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Stovky, možná i tisíce by se dalo říct. Tady totiž u nás v Čechách došlo k takové zvláštní situaci, že v době od 40. do začátku 90. let o varhany prostě nebyl zájem. Ten režim vůbec neměl v úmyslu nějak o varhany pečovat, ani se na ně moc nehrálo, poněvadž ten obor byl tak jako upozaděn, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byl to, byl to symbol jaksi církevní hudby, že, co si budeme povídat.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Takže na jednu stranu se mnoho z těch varhan dochovalo ve stavu zuboženém, poněvadž je nikdo o ně 50 let vlastně nepečoval. Ale zase je důležité si uvědomit, že díky tomu se ty varhany dochovaly dost často v původním stavu, což je strašně hodnotná věc. Například v Německu nebo celé západní Evropě tam vlastně kontinuálně o varhany pečovali, různě je opravovali, upravovali, modernizovali a začátkem 90. let byste tam spočítal na prstech jedné ruky varhany, které se dochovaly úplně v původním stavu, protože všechny byly tak nějak trošku už pozměněné těmi různými opravami. A v Čechách tahle situace byla úplně odlišná. Takže na jednu stranu stovky nehratelných nástrojů, ale zároveň obrovský potenciál právě v té historické substanci, která se dochovala úplně nepoškozená, úplně nezměněná, takže jsou varhany, že si dneska zahrajete prostě v roce 1720 a slyšíte zvuky, které se líbily našim předkům před 300 lety prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zahrajete, ale je potřeba do toho taky něco investovat, kde se ...
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... vybírají třeba ty ohromné prostředky.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
To je, to jsou strašně nákladné věci. Také těch lidí, kteří to opravdu dobře umějí, je jenom několik a o tu jejich práci je velký zájem, takže je to velmi, velmi nákladné. Ale existují různé fondy zahraniční, norské fondy, ministerstvo, pak dárci také, nadace zahraniční dost často tady dobře zapůsobily v Čechách ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I ten projekt Varhany-evropská kulturní hodnota?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Tento projekt ten, ten si kladl za cíl zdokumentovat vlastně stav varhan v té celé východní Evropě, poněvadž to, co je typické pro nás, tak se odehrálo vlastně i všude na východ od nás a kupříkladu třeba i v Rumunsku jsou úplně neuvěřitelné varhany, i v celé bývalé Jugoslávii. A to byl unikátní projekt, který, který vlastně zdokumentoval ten stav těch varhan kolem roku 2000 v celé té východní Evropě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na tom jste se podílel taky.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Ano. My jsme se podíleli na té české části, že jsme, jsme poskytovali informace o tom stavu u nás.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, kde jsou u nás v Čechách takové nejvýznamnější nástroje, protože samozřejmě jsou varhany a varhany?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
To je, to je záludná otázka, poněvadž každý, když se řeknou varhany v Čechách, tak si představí Olomouc třeba nebo Baziliku svatého Jakuba, takové ty velké reprezentativní varhany. Ale mně teda mnohem více k srdci přirostly nástroj, které, o kterých třeba nikdo ani moc neví a které třeba jsou i z velké části nehratelné a kde hraje třeba už jenom pár posledních píšťal, ovšem ten zvuk, který vydávají, je prostě úplně fenomenální a je nepopsatelný. Tam třeba v tom, v té Olomouci došlo právě k tomu, že, že původní velké barokní varhany byly předělané vlastně na moderní nástroj a je z toho taková, no, nechci to říct nějak ošklivě, ale prostě ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takový hybrid trochu.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Trošku no. Ale pak přijedete třeba do Manětína do svaté Barbory, já tam byl naposledy asi před čtvrt rokem a hrajou tam už jenom 3 píšťaly, ale ten zvuk, který vydávají, je prostě tak, tak úžasný, jakože to vám úplně jako, jako zastaví dech úplně, když to slyšíte, prostě jako ten zvuk, který je v tom zakonzervován v těch posledních píšťalách, které tam ještě hrají, je prostě neuvěřitelně krásný. Takže takovéhle varhany jsou mně milejší než ty slavné veliké a monumentální.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zůstane potom u těch 3 píšťal nebo potom k tomu ty ostatní renovujete?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Teď se naštěstí právě podařilo iniciovat nebo našla se skupina lidí, kteří se zamilovali do těch varhan a bojují o to, aby se zachránily, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Adam Viktora, můj dnešní host, už se tady zmínil o jedné takové situaci, kdy mu nebylo vlastně vůbec do hraní a kdy se do toho hraní pustil, tak to vypadalo, jako když doprovází svou hudbou nějaký americký hororový film. Klávesy byly pokryty krví, jeho palec byl proděrován. Stává se takováhle věc třeba častěji? Já nepochybuji, že tohleto asi ne, ale že, dejme tomu, jaksi varhany najednou nefungují, nebo je nějaký problém takový, který se nedá odstranit? Vím já co, třeba, varhany nejsou samozřejmě kytara, že jo, kde praskne struna a dá se nahradit.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Stává se občas, že nějaká část varhan třeba vypoví službu během koncertu ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co děláte potom?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Dost často se stává, že třeba v nějakém z těch rejstříků, vlastně v některé z těch řad přestane něco fungovat, tak se prostě přestane během toho koncertu ta řada, ten rejstřík používat. Takže se to dá různě obejít.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se to obejít, jo?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Problém by byl třeba, když by byl výpadek proudu, protože dneska většina varhan má elektrický ventilátor a při výpadku proudu ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už se nešlapou měchy teda.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Pokud tam není zachovaná ta původní soustava měchová nebo ta možnost toho mechanického čerpání, tak potom se nedá hrát, že jo, což třeba před 150 lety nepřicházelo v úvahu. Tam se vždycky šlapalo a vždycky ten varhaník musel počítat s tím, že má s sebou někoho, kdo mu s tím pomáhá. Takže třeba dneska varhaníci chodí běžně cvičit na varhany, pustí si motor a hrají. Tehdy to vůbec možné nebylo, tehdy museli si zaplatit někoho, kdo jim šlape.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A šlape se dneska dodneška taky někde?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Šlape se třeba, když se natáčí varhany, protože ty varhany při tom mechanickém čerpání vzduchu vydávají lepší, lepší, lepší zvuk, hrají prostě lépe. Je to takové živější, přirozenější. Ten, ten stálý přísun z toho motoru vytváří, dalo by se laicky říci, vlastně takový průvan mezi tou píšťalou a tím, a tím motorem, kdežto když se ten vzduch čerpá mechanicky, tak tam vzniká takový tlak, který, který je z jedné strany tlačen do těch píšťal a prostě to, ta, ten vzduch má, má lepší, lepší kvalitu a i ty varhany hrají lépe.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, když se natáčí nějaká, nějaké CD třeba, muzika nebo ...
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Ano, když se natáčí CD, tak pokud je ta možnost, tak se vždycky šlape, protože to je lepší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je možné u jakýchkoli varhan použít tohleto mechanické šlapání?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Pokud je zachováno, tak ano, protože všechny varhany byly tak konstruované, aby se daly, aby se daly ušlapat. No tak třeba máme třeba zprávy třebas ze středověku, že varhany v Halberstadtu bylo nutné, aby tam pracovalo 58 kalkantů, tedy těch měchošlapů, dneska to obstará 1 až 2 lidí většinou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co třeba varhany, já nevím, v Obecním domě ve Smetanově síni nebo v Rudolfinu?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Ty, ty už nejsou koncipované tak, že by se tam mělo šlapat, to už jsou vlastně moderní nástroje koncertní ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam už nikdy nešlápne nikdo.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Tam už se nedá, tam už to nejde, tam už se prostě musí, musí využít ta elektrická energie a v případě výpadku záložní zdroj a prostě bez toho to tam nejde už, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Varhaník, dirigent, sbormistr, k tomu jsme se vlastně taky nedostali k téhle vaší kategorii umělecké, Adam Viktora je dnes hostem Tandemu. My jsme teď právě slyšeli jednu ze skladeb soubor, jehož je Adam Viktora vedoucím, tedy Ensemble Inégal, a zpívala Gabriela Eibenová, manželka mého dnešního hosta. Co vás čeká jinak v tom letošním roce, co máte před sebou?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
V tom letošním roce kromě toho Českého varhanního festivalu máme před sebou spoustu koncertů se Zelenkovou hudbou na zahraničních festivalech v Belgii, ve Francii, v Lucembursku, v Německu. Paradoxem je to, že ta Zelenkova hudba se dnes hraje asi více v zahraničí než v Čechách. Je to vlastně jeden z několika nejvýznamnějších českých skladatelů, ale zároveň i několika nejvýznamnějších barokních skladatelů Evropy. A ta jeho hvězda strmě stoupá v poslední době. Ta popularita jeho prostě narůstá každým tím nově objeveným dílem, nově nahraným dílem na CD se vždycky strhne lavina zájmů o tu jeho hudbu. A v zahraničí je čím dál tím populárnější a myslím si, že by zasloužil i v Čechách jako mnohem významnější postavení v tom, kolik z jeho hudby se třeba během toho roku tady zahraje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak vy proto děláte, co můžete, že jo, takže Jana Dismase Zelenku hrají i zahraniční soubory.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Jistě. Velice, velice, velice je to pro ně přitažlivé, poněvadž je to hudební styl, který je úplně vlastně nový, protože on byl tak originální a svébytný v tom, v tom svém kompozičním stylu, že on vlastně žil ve stejné době jako Bach a Händel a Händel a Vivaldi, ale přitom ta jeho hudba je úplně jiná. A to je fascinující, že je tak hrozně pěkná a přitom úplně jiná, takže je to úžasné obohacení toho repertoáru, že se nemusí pořád dokolečka hrát ten Vivaldi a ten Bach a Händel a najednou je tady prostě nádherná muzika, kterou nikdo nezná a proto je to tak strašně lákavé.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ze slov Adama Viktory slyšíte, že on tou hudbou opravdu žije, ale co vás těší kromě toho? Tady jste se zmínil o vaší manželce, že je zpěvačka také.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Jo, tak bez manželky by vlastně ten náš Ensemble ani neexistoval, poněvadž mě, mě samotného ta myšlenka založit ten festival vůbec nenapadla a to tak vzešlo až z toho našeho setkání. My jsme se vlastně rozhodli ten náš hudební soubor Ensemble Inégal založit společně a je to vlastně naše takové čtvrté dítě, by se dalo říct, i když v pořadí první teda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a co kromě tedy té muziky ještě děláte, co vás těší, čím se udržujete v kondici takové úžasné, jak vidím?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
No tady bych měl asi teda se polepšit, no, v tom.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? sportujete třeba?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Já jsem dřív hodně sportoval, dokonce jsem jezdil závodně na lyžích, ale právě na lyžařském zájezdu s akademií jsem se tak trošku předváděl a stalo se mi tam to, co pro hudebníka je opravdu to poslední, co by si přál, já jsem si tam zlomil ruku a od té doby jsem tak nějak upustil tady od těch svých divokých jízd po svazích. Se to připomnělo právě, když se měnilo to počasí nebo teďko v nedávné době na ty, na ty horka, tak, tak se mi vždycky ozve ta zlomenina, vždycky tak na den jenom.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sáhnul jste si na zápěstí a to je pro varhaníka asi docela ...
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Naštěstí se tady to objevuje tak dvakrát do roka, ale je to taková připomínka tehdejšího úrazu příšerného.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak na lyže už ne určitě ne.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Ne, to ne, to není pro muzikant, jenom na běžky a jen tak lážo plážo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Lážo plážo správně. Adam Viktor byl dnes hostem Tandemu a moc děkuju za váš čas a přeju samozřejmě hodně úspěchů vám i souboru.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Děkuju za pozvání.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den. I dnes jsme samozřejmě v Tandemu dva, nejprve vás zdraví váš průvodce Jan Rosák a za chvíli se ke mně přidá i můj dnešní host. Má za sebou a nepochybně před sebou účinkování na řadě festivalových i jiných koncertů v České republice i v zahraničí. Ve středu jeho pozornosti stojí historické varhany, jejich záchrana a propagace. Je také ředitelem Českého varhanního festivalu. V Tandemu si dnes budu povídat s varhaníkem, dirigentem a sbormistrem Adamem Viktorou. Vítám vás. Dobrý den.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj host je také zakladatelem a uměleckým vedoucím souboru Ensemble Inégal. Já jsem zvědavý a tak jsem si přeložil, že název souboru znamená něco jako nerovný soubor. No, to jsem koukal. To budu chtít samozřejmě od svého hosta taky vysvětlit. Všem přeji příjemný poslech.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže Adam Viktora je dnes hostem Tandemu. V úvodu bych rád vysvětlil ten nerovný soubor. Co to má znamenat?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
No, oni ty internetové překladače někdy, někdy podají výsledek, který je daleko od té skutečnosti. Já jsem si nedávno zadával do vyhledávače jen tak pro legraci slovo hornplay, což znamená hráč na lesní roh, a vyšlo mi, že to je kostěný hráč. Takže to slovo Ensemble Inégal má spoustu různých významů. Samozřejmě slovo inégal znamená ve francouzštině nerovný, ale také nestejný a je to termín, který se používal v barokní hudbě nebo používá dodnes a znamená to, že se několik stejně notovaných not zahraje nestejným způsobem, to znamená, že ten zápis vypadá úplně fádně, ale ten interpret ho může proměnit v něco, v něco neobvyklého a rytmicky výrazného. Takže, takže vlastně v tom názvu Ensemble Inégal je skrytá taková proměnlivost, vynalézavost a nestejnost. To, že se odlišuje tím, co děláme, ale také jako to děláme, snažíme se být pořád trošku jiní a tím pádem tedy nestejní inégal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobře, že jste to vysvětlil, protože to je tak pro fajnšmekry, kteří se v tom možná vyznají. No každopádně zahráli jste v úvodu krásnou melodii. Co to bylo?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Byla to úvodní část z velikonoční mše Jana Dismase Zelenky, kterou jsme natočili v loňském roce na CD. Je to naše poslední CD.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tolik k současnosti. Ale teď se musíme vrátit nebo rádi se vrátíme proti proudu času a to až do roku 73, a jestli se nepletu, do Plzně viďte?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam jste se narodil, tak povídejte o svém dětství trošku.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
No tak moje dětství bylo, bylo naprosto idylické. Vy se možná ptáte na ty hudební začátky především.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jestli vás rodiče vedli k muzice, jestli vás museli vést, nebo jste chodil sám.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Já jsem jednou slyšel takovou hezkou hlášku, kdy se jednoho významného hudebníka ptali, jestli ho rodiče vedli k té hudbě laskavě, anebo spíš násilím a on říkal, že to bylo takové laskavé násilí. To je asi ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
U vás taky jo?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
To je asi v každé rodině, si myslím, u těch malých dětí. A tak rodiče si mysleli, že, že je vhodné, aby každé dítě mělo, nebo aby každý člověk měl základní hudební vzdělání a vůbec nepomýšleli na to, že bych se stal hudebníkem ve své profesi, takže jsem to i já považoval za úplnou samozřejmost, že se chodí do hudební školy. A v prvních letech mě to vysloveně bavilo, protože paní učitelka byla taková rozumná a tvrdila, že malé dítě se může soustředit maximálně 20 minut, takže ten zbytek hodiny potom jsme tam spolu jako rozmlouvali a já jsem tam konzumoval kompoty, které mi nosila a když jsem přišel do hodiny, tak tatínek byl úplně konsternovaný, když mě tam dovedl a slyšel, že paní učitelka říkala tak, Adámku, dáš si dneska kompot nebo koláč nebo začneme šťávou a já jsem říkal, tak dneska třeba ten kompot.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to možný? To jste měl ale speciální školu nějakou.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
No jenomže to pak přestalo, pak byla jiná učitelka, ta byla přísná a měl to přestalo bavit a tak to šlo docela dlouho, ještě ve 13 letech jsem neměl ani potuchy o tom, jaká proměna nastane, kdy mě naši rodiče donutili, abych s nimi navštívil tehdy premiéru filmu Amadeus od Miloše Formana. A mně se opravdu vůbec nechtělo, protože jsem vůbec neměl zájem o takovou hudbu a vůbec mě to nezajímalo a oni mě donutili, abych tam tedy šel. Během toho filmu vlastně proběhla taková neuvěřitelná proměna, kdy jsem najednou prostě, úplně se mi změnil život a od toho okamžiku jsem si nedovedl představit že bych se věnoval něčemu jinému. Takže jsem v takovém zvláštním oblouznění okamžitě prostě začal strašně hrát na klavír a začal jsem něco taky skládat a vůbec jsem nemohl spát a ráno jsem vstával v 6 hodin, abych cvičil a pak jsem cvičil i o přestávkách ve škole. Jsem platil za nějakého provokatéra. Oni mi to nevěřili, že to myslím vážně, poněvadž to do té doby vůbec jako jsem se tak neprojevoval, že jo. Pak jsem zjistil třeba, že když nepojedu do školy tramvají a trolejbusem, ale když poběžím zadem kolem řeky, tak tam budu o 5 minut dříve, takže jsem mohl ještě déle doma potom cvičit na klavír před tou školou a vlastně jsem celý, celý veškerý svůj čas strávil u toho nástroje a rozhodl jsem se teda, že půjdu na konzervatoř a ve škole mi to taky nevěřili. Dokonce, když se nás potom ptali v té 8. třídě, kam chceme jít, já jsem říkal že konzervatoř, tak říkali nelži, řekni popravdě, kam chceš jít.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale řeknu vám, tohle kdyby věděl Miloš Forman, jaký účinek kromě jiného samozřejmě měl jeho fascinující Amadeus, tak by mohl bejt dvojnásobně pyšný.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak mě docela zajímá, jak dlouhá cesta byla od toho okouzlení Amadeem a tudíž jaksi intenzivnějšího studia na hudební škole a k tomu, že jste se začal muzice věnovat opravdu profesionálně, až jste v roce 2000 založil Ensemble Inégal?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
No tak v počátcích já jsem vlastně hrál na klavír a i jsem se přihlásil na konzervatoř jako na klavír. A pak mě moje učitelka, která se mě ujala vlastně v úplně zuboženém stavu, poněvadž do té doby jsem necvičil a sice jsem měl v sobě velké zahoření pro tu věc, ale jaksi ta technika tam nějak moc nebyla. Ale ona, když viděla, jak jsem zapálen, tak tedy mě, se mě ujala a byla to tehdy snad nejlepší učitelka v Plzni paní Alena Tupá a ta mě jednou potkala před školou, tam byl kostel, jak vycházím z toho kostela a říkala - co tady děláš v tom kostele? No já jsem říkal, no jsem si tady byl zahrát na varhany. A ona říkala na varhany? No já jsem říkal, to je úplně úžasný, já tady právě chodím vždycky po hodině si zahrát, protože tam jako se to dá, tam mě tam nechaj, a ona říkala, tebe to jako zajímá? No já říká, no to je úplně, to je mnohem lepší než klavír, ty varhany, to je úplně fantastický a ona říkala, no to teda jako se mě dotýká jako klavíristky sice, ale jestli chceš, tak byses mohl přihlásit na varhany. A já jsem říkal a to jako jde? A ona říkala no snad jo, to uvidíme, zeptáme se. Tak jsme se zeptali a tam to povolili, že teda, ačkoli v té době to byl ještě jako nežádoucí církevní nástroj, já jsem se přihlásil a vlastně v té době, kdy jsem se tam přihlásil na varhany, tak ta budoucnost byla úplně jako nejistá, protože pro varhaníka v tom minulém režimu jako těch možností moc nebylo, ale pak se to naštěstí všechno zlomilo, takže jsem vystudoval varhany na konzervatoři a pak na akademii. No a pak po akademii jsem se seznámil se svojí manželkou současnou a společně jsme založili právě ten, ten Ensemble Inégal v roce 2000.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a od té doby jste začali sbírat úspěch za úspěchem. Já tady mám poznámku, že jste dokonce třikrát, jestli se nepletu, získali prestižní cenu Diapason d´Or. Jak jaksi stojí si třeba mezi těmi mezinárodními cenami tahleta cena, jak je významná?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Ta je velice významná cena, hlavně vzbudí vždycky velkou pozornost a je to hlavně, je to taková vizitka pro nás, že v zahraničí ta naše práce je vnímána velmi pozitivně, ale je to důležité i pro vydavatele, že o ty nahrávky oceněné takto je větší zájem než o ty neoceněné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vy hrajete hlavně nově objevená díla českých barokních skladatelů, hlavně zvláště Jana Dismase Zelenky, a já mám tady dokonce takovou citaci z časopisu Diapason, já budu citovat: "Missa paschalis je dílem geniálního hudebního stratéga, všechny její části jsou pod velkolepým vedením Adama Viktory sjednocené jakoby jedním dechem naprosto dokonale." Tak to myslím potěší ne?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
To velmi potěší samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a vy jste pod dojmem tohoto nebo respektive těchhle těch úspěchů díky tomu jste potom začali jezdit asi hodně po světě, viďte?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Tak mohli bychom jezdit ještě mnohem více, než jezdíme. Ono totiž to není jen tak samo od sebe, že by člověk udělal nějaký, nějaký úspěšný počin a potom by se jenom nabídky hrnuli. To jsme si mysleli v počátku. Nám se podařilo natočit naše první CD s Dvořákovou Mší D dur a to CD získalo úžasné recenze po celém světě, v Americe a v Evropě a opravdu velký úspěch toho CD. A já jsem si říkal, tak a teďko ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď se to rozjede.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
... teď se to rozjede. A ono se nestalo vůbec nic. Ale vůbec nic. Ani jedna, nic prostě nepřišlo jako. A já jsem si říkal, jak je možný? Tak prostě holt asi budeme muset se nějak jako snažit, aby se to teda nějak jako prosadilo. Takže já jsem si říkal, tak kde bychom mohli vystoupit? Tak třeba na Pražským jaru, to by bylo hezký. Tak jsem vzal do CD, dal jsem ho do obálky, napsal jsem ředitele Pražského jara, že mu posílám a že bych byl rád, kdyby bylo možné, abychom tam vystoupili. On mi odpověděl, že si to poslechl, že se mu to líbí a že jo. Takže jsme takhle, takhle jsme vystoupili poprvé na Pražském jaru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ono se to asi takhle musí dělat všude.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Ono se to takhle musí dělat pořád, všude, bez toho to prostě nejde. Sedět ze založenýma rukama a čekat na slávu, je, je skutečně marnost úplná.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Varhany se vlastně staly osudem mého dnešního hosta Adama Viktory a myslím si, že se vám tak jaksi zadřely pod kůži, do srdce, že jste se rozhodl dokonce pořádat Český varhanní festival už od roku 2007. Jak ten festival vypadá, jak je to těžké třeba ho pořádat. Vy jste ředitelem toho festivalu?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
No tak dalo by se to tak říct. Tak jsem si to vymyslel, tak ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak kdo jinej, že jo.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
No je to proto, že v Čechách máme kolem 5 tisíc varhan, což je neuvěřitelné množství a zhruba 2 tisíce z nich jsou varhany významné historické hodnoty. A naprostá většina z těch 2 tisíc významných historických varhan jsou v žalostném stavu. S tím samozřejmě my varhaníci bojujeme, poněvadž bychom rádi hráli na varhany, které jsou v pořádku, že jo. A tak jsme přemýšleli, jak, jak to udělat, aby, aby tak trochu ty varhany, které jsou opominuté, se dostaly více do povědomí, a zjistili jsme, že vlastně naprostá většina těch cenných nástrojů stojí úplně v ústraní v malých vesničkách a malých městech, kde ani ti samotní obyvatelé mnohdy netuší, jaký skvost tam, tam mají, takže se nám stalo mnohokrát, že jsme oslovili vesnici, třeba já nevím, Kadov u Blatné nebo, nebo nějakou jinou vesničku a ti lidé byli překvapeni, že vůbec se zajímáme o něco, co tam oni mají, aniž by oni tušili, že, že ty varhany, které tam u nich stojí, mají takový význam a že jsou tak krásné. A mnohdy to vzbudilo skutečně senzaci, protože se tam, se tam ti místní najednou mají o co opřít a zjistili, že v tom jejich místě je něco takhle významného. Ten, ten Český varhanní festival je pro něho je zvláštní a typické to, že probíhá na nejrůznějších místech po celé republice, čili to není jedno místo, kde by se pořád hrálo, ale každý rok se to proměňuje a skutečně zahrnuje to obce od Ašského výběžku až po Ostravsko a Šluknovsko a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A zúčastňují se jaksi umělci z domova i ze světa, jak se říká?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Ano, ano, přesně tak, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale řekněte mi, když, dejme tomu, sedne klavírista k piánu, tak to piáno bývá většinou jaksi stejné, jsou všechny varhany stejné?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Ne, vůbec. Tam nenajdete ani, ani dva nástroje, které by byly totožné. Každý ten nástroj je jiný. Tak si představte pěttisíckrát v Čechách něco jiného. A nejenomže ty varhany úplně jinak zní, také jsou v jiném prostoru, takže i ten prostor strašně hraje důležitou roli. Ale mnohdy mají i naprosto odlišné třeba rozměry té klaviatury nebo toho pedálu. Mnohdy je třeba hrát úplně jiným způsobem na ten nástroj, než je člověk třeba zvyklý. Vlastně varhaník čím více nástrojů si vyzkouší, tak tím potom je flexibilnější. Nejhorší je hrát pořád na jeden nástroj. My jsme třeba na konzervatoři měli, si vzpomínám, jeden nástroj, na který se docela dobře cvičilo a všechno tam plus minus dobře jako vycházelo. A pak když jsem přijel někam jinam vlastně poprvé v nějakém třeba 2. ročníku, tak to vůbec nešlo. Najednou to byla úplná tragédie a já jsem zjistil, že jsem byl zvyklý jenom na to jedno a jinde to nejde. Takže tady tu flexibilitu je třeba u těch studentů varhanních strašně moc trénovat, aby potom byli připraveni na všechno. Se mnohdy stane, že ty varhany třeba je zapotřebí těsně před tím výkonem nějak ještě trochu poupravit, poněvadž mnohdy varhany nemají dostatečnou péči a vlastně nejhorší pro varhany je to, že se na ně nehraje. Oni, když se na ně hraje, tak, tak jsou v dobré kondici většinou a mnohdy i nástroje, které jsou třeba zanedbané, tak po několika hodinách hry se najednou rozehrají, vyfoukají se tam ty pavouci z těch píšťal a docela to pak jde. No a stalo se mi třeba jednou v Kašperských Horách, že, že tam zůstal hrát pořád jeden tón, což by samozřejmě strašně rušilo během toho koncertu, tak jste chtěli opravit prasklé péro, to je taková pružina kovová a nikde tam nic vhodného nebylo, tak jsme zajeli do autodílny a tam nám v autodílně udělali ze spojkového dráti kopii toho, toho péra, ovšem jsem neměl s sebou náčiní, jak do dopravit do té, do té úzké ventilové komory, tak jsem ho tam dával rukou a ono se mi vysmeklo a projelo mi takhle pěkně palcem a bylo to takové jako trošku z hororu potom ten začátek toho koncertu se zakrvácenou klaviaturou a tak. No ale ne, je to, je to ohromná radost pro varhaníka, když, když si uvědomíte, jak je to, jak je to strašně dobrodružný obor, jo. U toho klavíru tam samozřejmě jako určité dílčí rozdíly mezi těmi nástroji jsou, ale je to plus minus pořád to samé, kdežto u těch varhan jsou ty rozdíly úplně diametrálně odlišné.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsem oznámil Adamu Viktorovi, mému dnešnímu hostu, že si může přát nějakou písničku, tu mu samozřejmě rádi zahrajeme, tak, tak trochu zaváhal, protože posloucháte asi muziku úplně jiného ražení, než je obvyklá ta, která se vysílá u nás v Tandemu třeba, viďte?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
No já abych se přiznal, tak ani moc muziku neposlouchám teda, protože se tak jako intenzivně věnujeme tím provozováním té hudby, že na to samotné poslouchání, že bych si doma jako sednul ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebo v autě třeba.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
... v autě poslouchám rádio a posloucháme ho v autě, posloucháme, ano. No ale to je pravda, že to je jako pro mě oříšek vybrat něco, co se dneska běžně poslouchá. Tak jsem si vzpomněl, že bych mohl pustit něco, to třeba Toma Waitse. Já jsem se k tomu CD dostal takovým trošku netypickým způsobem, když jsem se seznámil se svojí současnou manželkou Gabrielou Eibanovou před 14 lety, tak jsem jí pozval na návštěvu a říkal jsem si, že bude určitě zapotřebí pustit nějakou muziku a teď jsem si uvědomil, že tam nemám vůbec nic takového, tak ona je zpěvačka, takže jsem nečekal, že by byla úplně šokovaná, že nemám žádnou populární hudbu, ale řekl jsem si, že přeci jenom by to chtělo projevit trošku jako moderní přístup k životu, tak jsem narychlo běžel do obchodu, abych koupil nějaké CD, které by tam bylo večer připraveno k tomu poslechu. No a koupil jsem právě tady toho Toma Waitse, který se mi už dřív líbil. On je takový rebel a je to takové trošku nezvyklé, ale mně se to líbí a myslím si, že to, že to je písnička, která nikoho nepoděsí a přitom je pěkná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A navíc si ji všichni můžeme poslechnout, na co vlastně Adam Viktora balil svou ženu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Adam Viktora je dnes hostem Tandemu. Varhaník, dirigent, sbormistr a také ředitel Českého varhanního festivalu. S těmi varhanami je spojen celý jeho život a to dokonce až natolik, že kromě toho, že se věnuje studiu historických varhan, tak taky usiluje o jejich záchranu a propagaci. Jsou opravdu některé varhany v takovém ohrožení, že je potřeba je zachraňovat?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Stovky, možná i tisíce by se dalo říct. Tady totiž u nás v Čechách došlo k takové zvláštní situaci, že v době od 40. do začátku 90. let o varhany prostě nebyl zájem. Ten režim vůbec neměl v úmyslu nějak o varhany pečovat, ani se na ně moc nehrálo, poněvadž ten obor byl tak jako upozaděn, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byl to, byl to symbol jaksi církevní hudby, že, co si budeme povídat.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Takže na jednu stranu se mnoho z těch varhan dochovalo ve stavu zuboženém, poněvadž je nikdo o ně 50 let vlastně nepečoval. Ale zase je důležité si uvědomit, že díky tomu se ty varhany dochovaly dost často v původním stavu, což je strašně hodnotná věc. Například v Německu nebo celé západní Evropě tam vlastně kontinuálně o varhany pečovali, různě je opravovali, upravovali, modernizovali a začátkem 90. let byste tam spočítal na prstech jedné ruky varhany, které se dochovaly úplně v původním stavu, protože všechny byly tak nějak trošku už pozměněné těmi různými opravami. A v Čechách tahle situace byla úplně odlišná. Takže na jednu stranu stovky nehratelných nástrojů, ale zároveň obrovský potenciál právě v té historické substanci, která se dochovala úplně nepoškozená, úplně nezměněná, takže jsou varhany, že si dneska zahrajete prostě v roce 1720 a slyšíte zvuky, které se líbily našim předkům před 300 lety prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zahrajete, ale je potřeba do toho taky něco investovat, kde se ...
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... vybírají třeba ty ohromné prostředky.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
To je, to jsou strašně nákladné věci. Také těch lidí, kteří to opravdu dobře umějí, je jenom několik a o tu jejich práci je velký zájem, takže je to velmi, velmi nákladné. Ale existují různé fondy zahraniční, norské fondy, ministerstvo, pak dárci také, nadace zahraniční dost často tady dobře zapůsobily v Čechách ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I ten projekt Varhany-evropská kulturní hodnota?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Tento projekt ten, ten si kladl za cíl zdokumentovat vlastně stav varhan v té celé východní Evropě, poněvadž to, co je typické pro nás, tak se odehrálo vlastně i všude na východ od nás a kupříkladu třeba i v Rumunsku jsou úplně neuvěřitelné varhany, i v celé bývalé Jugoslávii. A to byl unikátní projekt, který, který vlastně zdokumentoval ten stav těch varhan kolem roku 2000 v celé té východní Evropě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na tom jste se podílel taky.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Ano. My jsme se podíleli na té české části, že jsme, jsme poskytovali informace o tom stavu u nás.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, kde jsou u nás v Čechách takové nejvýznamnější nástroje, protože samozřejmě jsou varhany a varhany?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
To je, to je záludná otázka, poněvadž každý, když se řeknou varhany v Čechách, tak si představí Olomouc třeba nebo Baziliku svatého Jakuba, takové ty velké reprezentativní varhany. Ale mně teda mnohem více k srdci přirostly nástroj, které, o kterých třeba nikdo ani moc neví a které třeba jsou i z velké části nehratelné a kde hraje třeba už jenom pár posledních píšťal, ovšem ten zvuk, který vydávají, je prostě úplně fenomenální a je nepopsatelný. Tam třeba v tom, v té Olomouci došlo právě k tomu, že, že původní velké barokní varhany byly předělané vlastně na moderní nástroj a je z toho taková, no, nechci to říct nějak ošklivě, ale prostě ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takový hybrid trochu.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Trošku no. Ale pak přijedete třeba do Manětína do svaté Barbory, já tam byl naposledy asi před čtvrt rokem a hrajou tam už jenom 3 píšťaly, ale ten zvuk, který vydávají, je prostě tak, tak úžasný, jakože to vám úplně jako, jako zastaví dech úplně, když to slyšíte, prostě jako ten zvuk, který je v tom zakonzervován v těch posledních píšťalách, které tam ještě hrají, je prostě neuvěřitelně krásný. Takže takovéhle varhany jsou mně milejší než ty slavné veliké a monumentální.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zůstane potom u těch 3 píšťal nebo potom k tomu ty ostatní renovujete?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Teď se naštěstí právě podařilo iniciovat nebo našla se skupina lidí, kteří se zamilovali do těch varhan a bojují o to, aby se zachránily, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Adam Viktora, můj dnešní host, už se tady zmínil o jedné takové situaci, kdy mu nebylo vlastně vůbec do hraní a kdy se do toho hraní pustil, tak to vypadalo, jako když doprovází svou hudbou nějaký americký hororový film. Klávesy byly pokryty krví, jeho palec byl proděrován. Stává se takováhle věc třeba častěji? Já nepochybuji, že tohleto asi ne, ale že, dejme tomu, jaksi varhany najednou nefungují, nebo je nějaký problém takový, který se nedá odstranit? Vím já co, třeba, varhany nejsou samozřejmě kytara, že jo, kde praskne struna a dá se nahradit.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Stává se občas, že nějaká část varhan třeba vypoví službu během koncertu ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co děláte potom?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Dost často se stává, že třeba v nějakém z těch rejstříků, vlastně v některé z těch řad přestane něco fungovat, tak se prostě přestane během toho koncertu ta řada, ten rejstřík používat. Takže se to dá různě obejít.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se to obejít, jo?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Problém by byl třeba, když by byl výpadek proudu, protože dneska většina varhan má elektrický ventilátor a při výpadku proudu ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už se nešlapou měchy teda.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Pokud tam není zachovaná ta původní soustava měchová nebo ta možnost toho mechanického čerpání, tak potom se nedá hrát, že jo, což třeba před 150 lety nepřicházelo v úvahu. Tam se vždycky šlapalo a vždycky ten varhaník musel počítat s tím, že má s sebou někoho, kdo mu s tím pomáhá. Takže třeba dneska varhaníci chodí běžně cvičit na varhany, pustí si motor a hrají. Tehdy to vůbec možné nebylo, tehdy museli si zaplatit někoho, kdo jim šlape.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A šlape se dneska dodneška taky někde?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Šlape se třeba, když se natáčí varhany, protože ty varhany při tom mechanickém čerpání vzduchu vydávají lepší, lepší, lepší zvuk, hrají prostě lépe. Je to takové živější, přirozenější. Ten, ten stálý přísun z toho motoru vytváří, dalo by se laicky říci, vlastně takový průvan mezi tou píšťalou a tím, a tím motorem, kdežto když se ten vzduch čerpá mechanicky, tak tam vzniká takový tlak, který, který je z jedné strany tlačen do těch píšťal a prostě to, ta, ten vzduch má, má lepší, lepší kvalitu a i ty varhany hrají lépe.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, když se natáčí nějaká, nějaké CD třeba, muzika nebo ...
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Ano, když se natáčí CD, tak pokud je ta možnost, tak se vždycky šlape, protože to je lepší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je možné u jakýchkoli varhan použít tohleto mechanické šlapání?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Pokud je zachováno, tak ano, protože všechny varhany byly tak konstruované, aby se daly, aby se daly ušlapat. No tak třeba máme třeba zprávy třebas ze středověku, že varhany v Halberstadtu bylo nutné, aby tam pracovalo 58 kalkantů, tedy těch měchošlapů, dneska to obstará 1 až 2 lidí většinou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co třeba varhany, já nevím, v Obecním domě ve Smetanově síni nebo v Rudolfinu?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Ty, ty už nejsou koncipované tak, že by se tam mělo šlapat, to už jsou vlastně moderní nástroje koncertní ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam už nikdy nešlápne nikdo.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Tam už se nedá, tam už to nejde, tam už se prostě musí, musí využít ta elektrická energie a v případě výpadku záložní zdroj a prostě bez toho to tam nejde už, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Varhaník, dirigent, sbormistr, k tomu jsme se vlastně taky nedostali k téhle vaší kategorii umělecké, Adam Viktora je dnes hostem Tandemu. My jsme teď právě slyšeli jednu ze skladeb soubor, jehož je Adam Viktora vedoucím, tedy Ensemble Inégal, a zpívala Gabriela Eibenová, manželka mého dnešního hosta. Co vás čeká jinak v tom letošním roce, co máte před sebou?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
V tom letošním roce kromě toho Českého varhanního festivalu máme před sebou spoustu koncertů se Zelenkovou hudbou na zahraničních festivalech v Belgii, ve Francii, v Lucembursku, v Německu. Paradoxem je to, že ta Zelenkova hudba se dnes hraje asi více v zahraničí než v Čechách. Je to vlastně jeden z několika nejvýznamnějších českých skladatelů, ale zároveň i několika nejvýznamnějších barokních skladatelů Evropy. A ta jeho hvězda strmě stoupá v poslední době. Ta popularita jeho prostě narůstá každým tím nově objeveným dílem, nově nahraným dílem na CD se vždycky strhne lavina zájmů o tu jeho hudbu. A v zahraničí je čím dál tím populárnější a myslím si, že by zasloužil i v Čechách jako mnohem významnější postavení v tom, kolik z jeho hudby se třeba během toho roku tady zahraje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak vy proto děláte, co můžete, že jo, takže Jana Dismase Zelenku hrají i zahraniční soubory.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Jistě. Velice, velice, velice je to pro ně přitažlivé, poněvadž je to hudební styl, který je úplně vlastně nový, protože on byl tak originální a svébytný v tom, v tom svém kompozičním stylu, že on vlastně žil ve stejné době jako Bach a Händel a Händel a Vivaldi, ale přitom ta jeho hudba je úplně jiná. A to je fascinující, že je tak hrozně pěkná a přitom úplně jiná, takže je to úžasné obohacení toho repertoáru, že se nemusí pořád dokolečka hrát ten Vivaldi a ten Bach a Händel a najednou je tady prostě nádherná muzika, kterou nikdo nezná a proto je to tak strašně lákavé.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ze slov Adama Viktory slyšíte, že on tou hudbou opravdu žije, ale co vás těší kromě toho? Tady jste se zmínil o vaší manželce, že je zpěvačka také.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Jo, tak bez manželky by vlastně ten náš Ensemble ani neexistoval, poněvadž mě, mě samotného ta myšlenka založit ten festival vůbec nenapadla a to tak vzešlo až z toho našeho setkání. My jsme se vlastně rozhodli ten náš hudební soubor Ensemble Inégal založit společně a je to vlastně naše takové čtvrté dítě, by se dalo říct, i když v pořadí první teda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a co kromě tedy té muziky ještě děláte, co vás těší, čím se udržujete v kondici takové úžasné, jak vidím?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
No tady bych měl asi teda se polepšit, no, v tom.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? sportujete třeba?
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Já jsem dřív hodně sportoval, dokonce jsem jezdil závodně na lyžích, ale právě na lyžařském zájezdu s akademií jsem se tak trošku předváděl a stalo se mi tam to, co pro hudebníka je opravdu to poslední, co by si přál, já jsem si tam zlomil ruku a od té doby jsem tak nějak upustil tady od těch svých divokých jízd po svazích. Se to připomnělo právě, když se měnilo to počasí nebo teďko v nedávné době na ty, na ty horka, tak, tak se mi vždycky ozve ta zlomenina, vždycky tak na den jenom.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sáhnul jste si na zápěstí a to je pro varhaníka asi docela ...
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Naštěstí se tady to objevuje tak dvakrát do roka, ale je to taková připomínka tehdejšího úrazu příšerného.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak na lyže už ne určitě ne.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Ne, to ne, to není pro muzikant, jenom na běžky a jen tak lážo plážo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Lážo plážo správně. Adam Viktor byl dnes hostem Tandemu a moc děkuju za váš čas a přeju samozřejmě hodně úspěchů vám i souboru.
Adam VIKTORA, varhaník, dirigent, sbormistr
--------------------
Děkuju za pozvání.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
