Bazilika svatého Prokopa v Třebíči sloužila kdysi i jako pivovar. Dnes je památkou na seznamu UNESCO
V kraji Vysočina jsou hned tři památky zapsané na seznamu UNESCO. Kromě renesančního centra Telče a kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou, je to spolu s třebíčským židovským městem i bazilika svatého Prokopa v Třebíči. Kámen na její stavbu nosili obyvatelé okolních vesnic.
„Byla vystavěna v letech 1240 až 1260 v takovém přechodně románsko-gotickém stylu,“ říká pracovnice třebíčského infocentra Lenka Vlachová. Bazilika stojí v areálu třebíčského zámku a je od ní krásný výhled na město. Ten si návštěvníci mohou znásobit, pokud navštíví takzvanou trpasličí galerii, která vede po obvodu celé baziliky. „Trpasličí proto, že ty sloupky jsou velmi krátké,“ vysvětluje Lenka Vlachová s tím, že galerie je tak úzká, že se do ní nevejdou dva lidé vedle sebe.
Už při příchodu k bazilice přes zámecké nádvoří návštěvníka na první pohled zaujme předsíň baziliky před vstupním portálem. „Sloužila k vítání nejdůležitějších návštěv,“ říká průvodkyně. Chrámová předsíň byla dlouhá léta skrytá. Byla využívána jako byt kaplana a mečírna. Znovuobjevena byla až v roce 1862. „Kaplan si chtěl přibít rozměrný obraz, zeď se odloupla a za ní se objevil portál,“ popisuje Lenka Vlachová.
Bazilika svatého Prokopa je tomuto světci zasvěcená až od roku 1704. Původně byla zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie. Po vyhnání mnichů ve druhé polovině 15. století sloužil kostel světským účelům. Byl v něm pivovar, stáje nebo pekárna.
V kostele dnes stojí dvě sochy svatého Prokopa, který má u nohou ďábla. „Podle legendy ho na Sázavě Prokop svázal a nechal ho orat pole. Ďáblova brázda je dodnes viditelná,“ říká Lenka Vlachová a s úsměvem dodává, že v málokterém kostele jsou k vidění hned dva čerti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
