Bitva na Bílé hoře spíš připomínala šarvátku, po dvou hodinách bylo hotovo. Mýtus ale žije dodnes

V událostech, které k bitvě vedly, sehrálo náboženství významnou roli. Vedle dominantní katolické církve získali majestátem císaře Rudolfa II. práva na svou víru i evangelíci. Státní moc ale majestát nedodržovala a nepomohla ani druhá pražská defenestrace.

O tři roky později vyústily spory ve vojenský střet. Armáda císaře Ferdinanda II. Štýrského, početně zhruba o třetinu silnější než vojsko českých stavů, stanula u Prahy. Do bitvy se nikomu nechtělo, obě strany už byly vyčerpané předchozím střetem u Rakovníka, který skončil nerozhodně. Nakonec zaútočilo císařské vojsko a celá bitva spíš připomínala šarvátku, kdy většina vojáků po krátkém odporu prchla. Po dvou hodinách bylo hotovo. Zvítězili katolíci, a tím se rozhodlo o budoucnosti českých zemí na dalších 300 let.

Zrodil se mýtus živý do dnešních dnů. Jitří emoce a přetrvává ve zjednodušené představě o „hodných“ evangelících a „zlých“ katolících, „hodných“ Češích a „zlých“ Němcích. Faktem je, že bitva na Bílé hoře byla jednou z klíčových bitev Třicetileté války.