Byly momenty, které se nedaly přecházet v klidu, říká o nových dílech Ano, šéfe! Zdeněk Pohlreich
Zdeněk Pohlreich se řadí mezi nejvýraznější osobnosti české gastronomie posledních let. Proslavil ho zejména pořad Ano, šéfe!, kterým provázel devět let a který se od března vrací na obrazovky.
„Už točíme, máme skoro celou sérii. Natáčíme zase všude možně po celé republice. Většinou si ale vybíráme menší města,“ přibližuje obávaný šéfkuchař. Je rád, že se pořad vrací. „Když to někomu za to stojí, proč bych se do toho ringu nevrátil. Ale už jsem pán v letech, tak jsem asi mírnější, ale byly momenty, které se nedaly přecházet v klidu.“
Překvapilo ho, že pořád existují podniky, kde se zastavil čas a gastronomie je na velmi špatné úrovni. „Myslel jsem si, že už je to lepší, ale není. To mě zaskočilo. Pak jsem si uvědomil, že tu byl covid, a když přežili, tak se toho nějak chopili. Ale jsou hospody, které se nehnuly třeba 25 let z místa.“
Módní vlny ve vaření
On sám se už do vaření nehrne a raději podnik manažuje. Gastronomické nápady mu přicházejí kolem čtvrté hodiny ranní. „Třeba dnes mě napadlo, že potřebuju vyfutrovat jeden náš projekt, abychom zase trochu vyrostli. Nad recepty už nepřemýšlím, spíš právě nad tou byznysovou stránkou, a to mě moc baví. Jsem rád, že jsem se dostal do téhle fáze.“
Má mnoho zkušeností, novinky sleduje, ale ne s každou souzní. „Určitě mě nějaký trendy iritujou, ale netroufnu si říct, že je to špatně. Vadí mi to jako hostovi. S rozmachem sociálních sítí přišla posedlost pořád něco postovat a klade se obrovský důraz na vizuální stránku. Na můj vkus mi to přijde zbytečně okázalý a přijdou mi až komický ty environmentální kecy, jak jsou všichni strašně udržitelný.“
Vizuální stránka k jídlu samozřejmě patří, ale všechno má své hranice. „Teď je to hodně technický a dělají se u toho různý fórky. Je to zase nějaká módní vlna a ono to přejde.“ Vadí mu také složitá menu v drahých restauracích. „Mně nevadí drahé jídlo, ale to menu bývá takové, že už si nemůžete vybrat. Prostě vám určí, co budete jíst a ještě to mívá dlouhé názvy. Na můj vkus to je velká exhibice, že se v tom host ztratí a já tam cítím to kuchařské ego.“
Kuchyně nesmí být nuda
„Mám takový rčení, že všechno už je vymyšlený. V gastronomii určitě, suroviny z přírody jsou dané. Pořád si budeme hrát s těma stejnejma věcma. Myslím, že se bude více zjednodušovat, aby se k dobrému jídlu dostalo více lidí.“
Na vzestupu je bistro byznys. „Většinou to zakládají mladý kuchaři, který chtějí dělat svojí kuchyň, a to je skvělá zpráva, protože to je podhoubí té špičkové gastronomie.“
Jídlo by v člověku mělo vyvolat nějaké pocity. „Do gastronomie emoce rozhodně patří. Největší urážka je, když někdo mluví o něčí kuchyni a řekne, že je to nuda. To poznáte na lidech, jak jim po prvním druhém soustu chutná. A já hodně chodím mezi lidi.“
Kdy své ženě uvařil něco dobrého? Má nějaký svůj vlastní tajný recept? Zažil někdy pocit vyhoření? Na pozici šéfkuchařů jsou preferovaní muži. Proč je vaření tak fyzicky náročné? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
