Vlastní divadlo byl můj sen. První hru jsme hráli jen ve čtyřech, ohlíží se Jana Janěková mladší
Jana Janěková mladší je herečkou a učí na konzervatoři Jaroslava Ježka. Před jedenácti lety založila Divadlo Verze, i když tomuto nápadu skoro nikdo nevěřil.
Pochází z herecké rodiny, maminka je herečka a režisérka Jana Janěková, tatínek byl herec Petr Svojtka. „První uvědomění, že bych chtěla být herečka, bylo v první třídě. Vyrostla jsem v tom prostředí, tak to asi bylo nějak daný. Samozřejmě mě od toho všichni zrazovali.“
V dětství se kvůli různému angažmá rodičů často stěhovali. „Nejhorší pro mě byl přesun z Ostravy do Brna. Bylo mi asi deset a měla jsem tam spoustu kamarádek. Z centra města jsme se stěhovali do paneláku do 9. patra. A to mám závratě. Děti se mi smály, protože jsem měla ostravský přízvuk.“
Zrození Divadla Verze
Během studií hostovala v brněnském divadle, pak zamířila do Prahy do Národního divadla, kde v angažmá zůstala dlouhých 19 let. „To jsem fakt nečekala. Hostovala jsem i jinde a vždy tíhla k alternativnímu divadlu.“
Chtěla tvořit svoje věci, tak přišla s myšlenkou založení divadla. „Vlastní divadlo byl můj sen. Ale koho jsem oslovila, ten nechtěl, že jsem blázen, že je to složitý. Ale já tomu věřila. Jedinej, kdo to chtěl zkusit, byl David Prachař. Udělali jsme tedy inscenaci pro čtyři, kde jsme si vystačili já s Igorem (manžel Igor Chmela – pozn. red.) a David Prachař s Lindou Rybovou. Jmenovala se Tři verze života a k překvapení všech měla úspěch.“
Úspěšné představení je motivovalo udělat další. Na řadu přišla komedie Úča musí pryč. „Hrajeme ji dodneška a už jsme se i přeobsadili, protože jsme na to trošku starý,“ usmívá se.
Projekty divadla
Pod křídly divadla založili Studio mladých umělců. „Sem chodí studenti 15 až 20 let a můžou tu dělat různé typy projektů. Máme za sebou tři úspěšné premiéry a je to skvělý. Ale vzhledem k tomu, že děláme hodně tematický věci, co se dotýkají nás, tak zatím nemáme žádnou inscenaci, kde bychom potřebovali tak mladé herce. Ale třeba to přijde.“
V souvislosti s divadlem vznikl i krátký film Barcarole, který získal dokonce nominaci na Českého lva. „Překvapilo nás to, protože tematika je odcházení. Je to z pečovatelského ústavu pro seniory, kde převládá hořký humor. Bylo to v době covidu, což bylo vlastně v tu dobu aktuální. Ale od začátku jsme to koncipovali jako unikátní projekt, že je to divadlo i film dohromady, protože krátký film normálně uvidí strašně málo lidí.“ Po filmu tak vznikl scénář pro divadlo a hru Barcarole hrají dodnes.
Proč jí vyhovují záskoky, které přicházejí na poslední chvíli a jsou spojené se stresem? Co je intelektuální bulvár? Co dělá, když zjistí, že přijatý student není zase až tak talentovaný? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
