Co sít a sázet v dubnu: Do záhonu patří sazenice salátů a košťálovin, ale i květiny
Když počasí dovolí, můžeme se pustit do setí a vysazování. Otužilé druhy zeleniny vysadíme přímo do venkovních záhonů. Stejně tak některé letničky, trvalky, bylinky. A které rostliny napřímo vysévat? Poradí Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář.
„Z květin vítají přímý výsev například měsíček, ostrožka, laskavec, dvoutvárka, lnice, len, černucha, rezeda, třeslice největší, chrpa, okrasná svazenka, užanka, tařicovka nebo máky. Už od podzimu můžeme mít vysetou mrkev a petržel. Nebo obě jmenované, doplněné hráškem a ředkvičkami sejeme teď (pokud jsme to nestihli už v březnu).
Do záhonu v dubnu patří sazenice salátů a košťálovin. Koncem měsíce, na Marka, je v teplých oblastech čas vhodný k setí okurek či keříčkových fazolí.
Málo frekventovaným, ale dosti důležitým tématem je hloubka výsadby. Mělce, do hloubky stejné, jakou měla sazenice v době výsevu nebo vysazení do kontejneru, sázíme saláty (při hlubší výsadbě by mohly zahnívat). A také kedlubny. Ty tvoří konzumní část nad zemí, neměly by se takzvaně utopit.
Ostatní košťálovou zeleninu můžeme vysadit tak, že máme pod zemí celou část pod listy. Pokud by se vytahovala ze země, můžeme ji přihrnout, snadno pod zemí zakoření. Lépe pak vyživují tvořící se hlávku: zelí, kapusta, hlavičky kapusty růžičkové, květák či brokolice.
U čeho výsadbu neuspěchat? Například u celeru, když zachladne, může vykvétat. A u brokolice. Ta, zachlazená, tvoří květenství velmi brzy, kdy ještě není rostlina pořádně narostlá. Máme tedy hlavičky o průměru tří centimetrů, z rostlin vysokých třeba jen 15 cm.
V teplých oblastech začíná už nyní, v dubnu, doba vhodná k sázení mečíků, jiřin, montbrécií (novinky v sortimentu za tužších zim nepřezimují), tygridií, hymenokálisů, sprekélií… Pokud někde seženete sadbu kan (Canna), nahrnkujte ji a nechte v teple zakořenit. Až vyrazí, zvykejte ji na slunce, ven ji vysaďte až poté, co pomine riziko jarních mrazíků.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.