Divadlo je ve své podstatě nesmrtelné. Lidé ho potřebují stejně jako jíst a pít, říká Stanislav Moša

Divadlo je ve své podstatě nesmrtelné. Lidé ho potřebují stejně jako jíst a pít, říká Stanislav Moša v pořadu Alex a host
Od založení Městského divadla Brno, tehdy Svobodného divadla, letos uplyne 80 let. Jak se proměnilo a jaké chystá oslavy?
Počátky divadla sahají do roku 1945. Nejdéle sloužícím ředitelem městského divadla v Brně je současný Stanislav Moša, který ho vede už 33 let.
„Velkým milníkem divadla bylo jeho samotné zahájení činnosti v roce 1945, kdy mladí herci nastudovali inscenaci Manon Lescaut za zvuků tanků. Vybrali si to jako transparent svobodné tvorby, proto i prvotní název Svobodné divadlo. Těch milníků pak bylo víc. Proběhlo Bylo různé stěhování, divadlo prošlo spoustou jmen a od roku 1993 se ustálil název Městské divadlo Brno. A od roku 2004 jsme divadlem více souborů.“
Začátek devadesátých let byl pro divadla a českou kulturu těžký. „Lidé najednou měli po revoluci možnost zhlédnout díla a filmy, na které nemohli dřív dosáhnout. Do roku 1994 divadla trpěla nedostatkem diváků. Ale pak se to zlomilo, a to byl hezký pocit. Lidé byli ochotní stát fronty na lístek i několik set metrů, aby večer mohli jít do divadla. To bylo krásné i dojemné zároveň,“ vzpomíná Stanislav Moša. Fronty ustaly kolem roku 2012, kdy se přešlo na internetový prodej. „Ale ty fronty před divadlem jsem sledoval s potěšením.“
Myslí si, že divadlo je ve své podstatě nesmrtelné. „Lidé ho potřebují ke svému životu stejně tak jako se napít, najíst nebo spát. A setkávání se živého člověka s živým člověkem je pro divadlo tím nejcharakterističtějším.“
80 let divadla a 20 let hudební scény
Hudební scéna divadla oslavila už 20 let. „Obava, že bychom neměli co nabídnout, mě přešla někdy v roce 2010. Máme obrovské množství krásných titulů, je radost si mezi nimi vybírat. Taky, abych byl v obraze, tak se svými kolegy navštěvuju Londýn a New York. Vždy je to obrovské potěšení, kolik nových muzikálových inscenací zase vzniklo a s jakou radostí na ně diváci chodí. A nejedná se jen o zábavu, píšou se velká hluboká témata, která se člověka dotýkají niterně a řeší zásadní problémy naší společnosti.“
K 20. výročí hudební scény vznikl pohádkový muzikál Pohádka o živé vodě. „Je určený pro děti od 5 do 90 let,“ usmívá se. „Držel jsem se morálního příkazu pro děti to nejlepší, takže tam chodí koně v životní velikosti nebo třeba čtyřmetrový medvěd. Jde o naddimenzované loutky. Jsou tam neuvěřitelně nádherné dotáčky scénografického mága Petra Hlouška.“
Na letošní 80. výročí vzniku divadla plánují například znovuuvedení inscenace Manon Lescaut. „Chystáme také chronologickou výstavu a různé akce, budeme například klást otisky dlaní významných aktérů našeho divadla do betonu. Svými představeními ale oslavujeme denně. Doporučuju posluchačům, aby přišli na den otevřených dveří.“
Kdy mělo divadlo namále? Jak došlo k tomu, že základní kámen v roce 2001 pokřtil Miloš Forman? Podle čeho se vybírají herci? Co dalšího plánují k 80. narozeninám a co ještě přeje divadlu? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka