Eduard Hrubeš je umělecký všeuměl, který svou práci dělá s láskou
Eduard Hrubeš se narodil v Brně a můžeme o něm říci, že jde o všestranného člověka, který umí všechno, na co sáhne. Herec, režisér, hudebník, konferenciér, moderátor, scenárista. Málokdo ale ví, že Eduard Hrubeš je ale vystudovaný kameraman a filmový režisér (absolvent FAMU).
„Byl jsem v partě, která jako první začínala studovat katedru publicistiky, do té doby byla na FAMU režie jenom hraná. V konečné fázi jsme měli být novináři, kteří odjedou někam pryč a vrátí se za dva měsíce s dokumenty, které pak zpracují. Jsem fanda do lítání a měl jsem představu, že bych založil takovou firmu, která by měla i letadlo. Když se ve světě něco semele, už tam být a posílat odtamtud reportáže. Ale školu jsem končil v roce 1967 a než jsem se rozhlédl a než jsem se pustil do absolventského filmu, tak byl zrovna rok 1968. Točil jsem akorát dva dny a třetí den nás ‚osvobodili‘,“ vzpomíná.
Jeho začátky spolupráce s Československou televizí začíná v roce 1967, kdy se Saskií Burešovou uváděli pro vojáky základní služby čtrnáctideník Poštovní schránka. Působil také jako jeden z moderátorů legendárního pořadu Kinoautomat.
Na začátku 70. let Eduard Hrubeš odešel z Československé televize a začal se věnovat konferování pořadů orchestrů Václava Hybše a Ladislava Štaidla. K tomu byl umělecký vedoucí, trumpetista a hrál i na banjo v dechovce Velkopopovická Kozlovka. V roce 1985 se do televize vrátil a moderoval Kavárničku dříve narozených, v roce 1990 se vrátil k Horníčkovu pořadu Hovory H ještě po dvaceti letech. Pro Marii Rottrovou psal scénáře k jejímu pořadu Dostaveníčko pod věží.
V ostravském televizním studiu moderoval úspěšný televizní pořad České televize „Tak neváhej a toč!“, který v roce 1997 v anketě popularity, TýTý, získal cenu nejvyšší v kategorii Pořad roku.
V současné době můžete Eduarda Hrubeše slyšet na vlnách Českého rozhlasu. „Rozhlas je fantastický, protože, když už nevíte, co říct, můžete pustit písničku. V televizi máte pořád obraz. Ale pravdou je, že rádio pracuje s fantazií a dá se při jeho poslechu i něco udělat. U televize ne. U ní se snad dá jenom plést, když to někdo dobře umí. Ale složitější vzor, takový copánek, už u televize neupletete. Buď se díváte na pletení anebo na televizi.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
