Eduard Hrubeš je umělecký všeuměl, který svou práci dělá s láskou

Eduard Hrubeš
Eduard Hrubeš
Eduard Hrubeš se narodil v Brně a můžeme o něm říci, že jde o všestranného člověka, který umí všechno, na co sáhne. Herec, režisér, hudebník, konferenciér, moderátor, scenárista. Málokdo ale ví, že Eduard Hrubeš je ale vystudovaný kameraman a filmový režisér (absolvent FAMU).

„Byl jsem v partě, která jako první začínala studovat katedru publicistiky, do té doby byla na FAMU režie jenom hraná. V konečné fázi jsme měli být novináři, kteří odjedou někam pryč a vrátí se za dva měsíce s dokumenty, které pak zpracují. Jsem fanda do lítání a měl jsem představu, že bych založil takovou firmu, která by měla i letadlo. Když se ve světě něco semele, už tam být a posílat odtamtud reportáže. Ale školu jsem končil v roce 1967 a než jsem se rozhlédl a než jsem se pustil do absolventského filmu, tak byl zrovna rok 1968. Točil jsem akorát dva dny a třetí den nás ‚osvobodili‘,“ vzpomíná.

Jeho začátky spolupráce s Československou televizí začíná v roce 1967, kdy se Saskií Burešovou uváděli pro vojáky základní služby čtrnáctideník Poštovní schránka. Působil také jako jeden z moderátorů legendárního pořadu Kinoautomat.

Eduard Hrubeš při rozhovoru

Na začátku 70. let Eduard Hrubeš odešel z Československé televize a začal se věnovat konferování pořadů orchestrů Václava Hybše a Ladislava Štaidla. K tomu byl umělecký vedoucí, trumpetista a hrál i na banjo v dechovce Velkopopovická Kozlovka. V roce 1985 se do televize vrátil a moderoval Kavárničku dříve narozených, v roce 1990 se vrátil k Horníčkovu pořadu Hovory H ještě po dvaceti letech. Pro Marii Rottrovou psal scénáře k jejímu pořadu Dostaveníčko pod věží.

V ostravském televizním studiu moderoval úspěšný televizní pořad České televize „Tak neváhej a toč!“, který v roce 1997 v anketě popularity, TýTý, získal cenu nejvyšší v kategorii Pořad roku.

Eduard Hrubeš v Kutné Hoře

V současné době můžete Eduarda Hrubeše slyšet na vlnách Českého rozhlasu. „Rozhlas je fantastický, protože, když už nevíte, co říct, můžete pustit písničku. V televizi máte pořád obraz. Ale pravdou je, že rádio pracuje s fantazií a dá se při jeho poslechu i něco udělat. U televize ne. U ní se snad dá jenom plést, když to někdo dobře umí. Ale složitější vzor, takový copánek, už u televize neupletete. Buď se díváte na pletení anebo na televizi.“