Fotograf Josef Sudek se rozhodl pro fotografii poté, co přišel o ruku. Obyčejným věcem vtiskl tajuplnost a křehkost
Vypadal jako podivín. V ošuntělých šatech a s neforemným aparátem na zádech bloumal uličkami staré Prahy a starousedlíci dobře věděli, že potkávají výjimečného umělce.
Fotograf Josef Sudek rád zachycoval obyčejné předměty, stromy, květináče, lahve, židle na zahradě. Měl svůj ateliér na Újezdě a z Malé Strany sem každý den chodil procházkou přes Petřín.
Narodil se v Kolíně roku 1896, ale svůj život spojil s Prahou. Za první světové války přišel na italské frontě o pravou ruku, a tak nemohl dělat knihaře, kterým se vyučil. Rozhodl se tedy pro fotografii. Na jeho snímcích se věci ukazují velmi křehké, nečekaně tajuplné a zároveň nějak reálnější, než jak je běžně vnímáme.
Josef Sudek byl v tvorbě veliký perfekcionista. Úzkostlivě promýšlel kompozice, pokud nebyl spokojený s výsledkem, vracel se stále na stejná místa a záběry mnohokrát opakoval. V momentě, kdy cítil, že nastal pro snímek ten správný moment, říkal, že slyší, jak „hudba hraje“. Zajímala ho také architektura a ve 20. letech vytvořil sérii fotografií dokumentující dostavbu svatovítské katedrály. Malé Straně zůstal věrný až do své smrti v roce 1976.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
