Hřebečský grunt ve Studené Loučce se pomalu mění v muzeum. Představuje i vývoj spodního prádla

Hřebečský grunt ve Studené Loučce
Hřebečský grunt ve Studené Loučce

Hranice Moravy a Čech kdysi probíhaly o něco dále na západ. Když se na krajské hranice mezi Olomouckým a Pardubickým krajem na cestě mezi Mohelnicí a Moravskou Třebovou podíváte dnes, najdete je nedaleko obce Studená Loučka na Šumpersku. A právě tam se můžete seznámit i s kusem historie zdejší oblasti při návštěvě unikátního muzea v Hřebečském gruntu.

I když dnes Moravskou Třebovou a Mohelnici dělí hranice krajů, kdysi obě města, a díky tomu i vesnice Studená Loučka, patřila do oblasti tak zvaného Hřebečského jazykového ostrova. Ten vznikl už ve 13. století osídlením Zábřežské, Drahanské a Českomoravské vrchoviny německým obyvatelstvem. Šlo o největší německy mluvící vnitrozemský útvar, který přetrval až do konce II. světové války a vytvořil za tu dobu specifickou kulturu, folklor i stavební styl.

To vše vzalo za své po válce při odsunu zdejšího německého obyvatelstva. Vzhledem k tomu, že ze 130 tisíc obyvatel tohoto kraje zde zůstalo jen asi 10 tisíc lidí, z čehož bylo asi 4 tisíce česky mluvících osob, nebylo možné, aby se tato kultura zachovala do dnešních dnů.

A právě ke stavebním tradicím hřebečské oblasti se hlásí i Hřebečský grunt ve Studené Loučce. V okolí se podobným mohutným selským stavbám říkávalo „čtyřkanty“, podle charakteristického čtvercového nebo obdelníkového půdorysu, který tvořil dům, výminek, hospodářská stavení v zadní části objektu a mohutná zeď s bránou uzavírající dvůr v prostoru mezi domem hospodáře a výminkem. Díky tomu vypadají tyto statky jako mohutné opevněné tvrze.

Statek chvíli sloužil i jako mateřská škola

Vzhledem k jejich velikosti je však po válce postihl postupný zánik. Tím, že tradiční zemědělství, pro které byly navrženy, upadlo v nemilost, byly tyto mohutné domy často nesnadno udržovatelné a jejich majitelé je postupně ubourávali a zachovávali jen to, co nezbytně potřebovali. A tak i statek ve Studené Loučce sloužil později dokonce jako mateřská školka a některé jeho části dnes musí jeho majitelka Alice Pekařová obnovovat od základů.

Obec Studená Loučka byla založena patrně někdy počátkem 14. století, ale Hřebečský grunt její počátky nepamatuje. První zprávy o něm pocházejí z dvacátých let 18. století. To byl ale statek patrně ještě celý ze dřeva. Stavba současného kamenného čtyřkantu je o století mladší. Jak prozrazuje letopočet nad vstupem do domu, hlavní stavení bylo dokončeno v roce 1837, ostatní části domu pak do roku 1850.

V době, kdy se majitelka domu rozhodla, že statek bude kromě bydlení sloužit i jako muzeum, byl objekt v tristním stavu. I přes spoustu odvedené práce je stále vidět, že majitelku česká ještě velký kus cesty. Dodnes se zachovaly původní klenby, hrázděné zdivo, trámové stropy, měděný kotel na ohřev vody, pec na chleba, reliéfová kachlová kamna, funkční černá kuchyně a hlavně portály, podlahy, svody vody, koryta, parapety a ostění vytesaná z dnes již velmi vzácného maletínského pískovce. Kromě toho zde mohou návštěvníci spatřit také ukázky původního zemědělského nářadí, vybavení domácnosti a další pozoruhodné exponáty.

Dámské kalhotky z předminulého století měly rozepínací rozkrok což usnaďnovalo dámám v mohutných sukních vykonávání potřeby

Zajímavou a poněkud pikantní expozicí je výstava spodního prádla našich předků, a to zejména dámského. Kromě vynalézavosti našich babiček, pro které i běžné vykonání potřeby nebylo díky mnoha sukním jednoduché, zde můžeme obdivovat také kvalitu použitých materiálů nebo třeba i nápaditost střihů.

Kromě toho na statku i kolem žije mnoho hospodářských i jiných zvířat, která potěší především malé návštěvníky. Hřebečský grunt je možné po předchozí domluvě navštívit během celého roku. Jinak je běžně otevřeno od června do konce září vždy v neděli od 14:00 do 18:00 hodin.