Hvězdárna ve Vlašimi: Tamní nebe je ozdobené šternberskou hvězdou. Vděčí za to rodu Sternbergů

12. květen 2024

Budovatelské nadšení, touha po poznání a ideologie marxismu-leninismu umožnilo v Československu v 50. a 60. letech minulého století vznik hned několika desítek tzv. lidových hvězdáren. Stejně tak tomu bylo ve středočeské Vlašimi. Nebo to snad bylo jinak?

Tento příběh se začal psát v roce 1953. Možná to bylo právě při pozorování nebe ze střechy budovy Blanických strojíren, kdy se místní kosmoplavci rozhodli usilovat o vznik důstojné hvězdárny. Ideologie vládnoucí strany však byla jen záminkou. Všichni se totiž chtěli „jen“ dívat na hvězdy a možná přitom poodhalit alespoň drobné tajemství všehomíra. Ostatně díky starobylému rodu Sternbergů měli Vlašimští k vesmíru vždycky hodně blízko.

Zatímco v Brně jsou hvězdy jako sedmikrásky, ve zdejším kraji jim vévodí zlatá osmicípá stálice na modrém poli, která je součástí rodového znaku Sternbergů. Spolu s heslem „Nescit occasum“ (= nezná západu), odkazuje na Betlémskou hvězdu, která se zjevila třem králům. Jméno jednoho z nich, Kašpar, se proto u Sternbergů dodnes dědí z generace na generaci.

Motiv šternberské hvězdy se navíc objevuje na erbech mnoha měst, které kdysi spravovali (např. Benešov, Holešov, Mírov, Moravský Beroun). Dokonce je součástí znaku Zlínského kraje.

Strategická poloha hvězdárny

Láskyplným otcem vlašimské hvězdárny je bezesporu Jan Zajíc (1910–2004). Nejen, že v 50. letech vedl konstrukční práce, ale dohlížel na stavbu, následný provoz i zmrtvýchvstání v polovině 90. let dvacátého století. Ke slavnostnímu otevření došlo v květnu 1961. Od té doby se na jižním okraji Vlašimi nachází malebná hvězdárna s jednou kopulí vykukující z krásné zahrady.

Hvězdárna je na kraji města, ve Vlašimi mají tak dobré pozorovací podmínky

Místní hvězdáři nejsou žádní suchaři – přesvědčíte se o tom hned po průchodu brankou. Před budovou jsou totiž dvoje obří sluneční hodiny (kdyby se jedny rozbily) s korouhvičkou inspirovanou návratem Halleyovy komety v roce 1986.

Narazíte zde také na 4000 let starý keltský menhir s mířidlem směrem k východu Slunce o letním slunovratu. Ve skutečnosti jde o krásný exemplář blanické ortoruly s charakteristickým uspořádáním jednotlivých vrstev s drobnými turmalíny a almandiny ze skupiny granátů. Vztyčen byl u příležitosti konce druhého tisíciletí (našeho letopočtu). Je však výsledkem horninotvorných procesů odehrávajících se před více než půl miliardou let.

Hned vedle menhiru je mohyla řady jiných hornin a nerostů, které členové Vlašimské astronomické společnosti dovezli z výprav do různých částí naší planety. Vědecky se „tvářící“ parabolické antény představující stopu doby, kdy se tu provádělo jednoduché radioastronomické pozorování Slunce. Naopak v provozu je meteorologická stanice Českého hydrometeorologického ústavu.

Autoři pořadu Sedmikrásky na nebi Jiří Dušek a Kokmotos se sedmikráskami i na zemi

Procházka zahradou

Při procházce zahradou si určitě nenechte ujít výhled z terasy na střeše budovy. Zahlédnete odtud několik rozhleden: Špulka na vrchu Březák u Divišova, Kalamajka na Javornické hůře u Javorníku, rozhledna na vrchu Paseka u Trhového Štěpánova a díky kůrovci i vršek Blaníku s dřevěnou stavbou imitující husitskou hlásku. Ty doplňuje Kladrubská hůra, kde stála kaple, v níž kázal Mistr Jan Hus, nejdéle chráněné stromy na Podblanicku (Kozlova Borovka), Spravedlnosti u Vlašimi a Divišova, údolí blanické brázdy a vysílač Českých radiokomunikací u Miličína (22 km).

VÍTE, ŽE...

  • Tak jako mnohá jiná hvězdárna, i ta vlašimská vznikla nedaleko popraviště, místně označovaném Spravedlnost. Místo s ponurou historií dnes vypadá jako vyvýšený, zalesněný pahorek. Už od středověku zde ale stávala trojramenná, dřevěná šibenice, kde se poslední poprava odehrála v roce 1749. Rokle a jámy mezi stromy jsou pak pozůstatek po těžbě vápence počátkem 20. století.

  • V letech 1992 až 1996 prožila hvězdárna „klinickou smrt“. Soukromý podnikatel zde skladoval a likvidoval nejrůznější materiál, většina vybavení byla zničena, pozemek zahrady podléhal zkáze. Díky nátlaku veřejnosti a také rozumnému přístupu města Vlašim se naštěstí vše podařilo uvést do pořádku a hvězdárnu dnes provozují dobrovolníci z Vlašimské astronomické společnosti.

  • V roce 1900 byl nedaleko Sedlčan, jihozápadně od Benešova u Prahy, vyorán malý železný meteorit o hmotnosti 20 gramů. Podle vzhledu se odhaduje, že v půdě ležel poměrně dlouhou dobu, zřejmě několik staletí.

  • Před půlnoci 7. května 1991 dopadlo několik úlomku kamenných meteoritů v okolí Václavic. Čtyři malé exempláře se však podařilo nalézt až s odstupem dvou desetiletí. Jelikož mají mírně odlišné chemické složení, řadí se mezi výjimečné meteority s „rodokmenem“.

  • V prosinci 2016 zazářil nad Vlašimí meteor jasnější než Měsíc v úplňku. I přes očité svědectví z nedalekých Vracovic bylo pátrání po meteoritech neúspěšné. Nejspíš napadaly do údolní nádrže Švihov na Želivce.

  • Meteorologická stanice v areálu hvězdárny registruje nálady počasí od Vánoc 2012, systematicky pak od 2. července 2013. Jenom o několik dní později, během letní bouřky 29. července 2013 naměřila dosud rekordní rychlost větru 144 kilometrů v hodině – tedy o síle orkánu.

  • Po zakladateli vlašimské hvězdárny byla pojmenována planetka (10 626) Zajíc, která se pohybuje mezi Marsem a Jupiterem ve vzdálenosti od 1,9 do 3,2 astronomické jednotky (tj. vzdálenosti Země-Slunce). Objevila ji Lenka Kotková (Šarounová). Po Janu Zajícovi je pojmenován i jeden z detektorů kosmického záření na Pierre Auger Observatory v Argentině.

Hvězdárna bez kopule jako by nebyla. V té zdejší najdete zrcadlový dalekohled typu Newton o průměru objektivu 30 centimetrů. Je doplněný refraktorem s objektivem poloviční velikosti.

K dispozici je také několik menších, přenosných přístrojů, mezi nimiž vyniká čočkový dalekohled 80/1200 s mechanickým pohonem natahovaným klíčkem. Jelikož není náročný na provoz, cestoval po celém světě. Například v roce 2001 se vydal do Angoly, kde s jeho pomocí vznikly úžasně podrobné snímky úplného zatmění Slunce.

I když se ke hvězdárně v posledních desetiletích „doplazila“ nová zástavba, pořád je zde noční obloha docela obstojná. Dobrovolníci z Vlašimské astronomické společnosti jsou pro vás připraveni od jara do podzimu každý pátek. A pokud se domluvíte předem, rádi vám vlašimské nebe ozdobené šternberskou hvězdou ukážou i jindy.

KAM NA VÝLET

Šternberská hvězda
Hrad Český Šternberk, který patří rodině Sternbergů, je jedním z nejlépe dochovaných kamenných hradů (zvnějšku). Založil jej nejspíš v roce 1241 Zdeslav z Divišovců, v jejichž znaku byla zlatá, osmicípá hvězda. Odtud název Sternberg (Stern = hvězda, Berg = hora). Od té doby se Zdeslav a jeho potomci uváděli jako „páni ze Sternberga“. Členové tohoto rodu formovali českou historii po celé druhé tisíciletí. Kašpar Maria hrabě ze Sternberka byl spoluzakladatel Národního muzea, otec Alžběty Sternberg – Josef Karel baron Hrubý z Gelenj – postavil v Červených Pečkách hvězdárnu, která ale někdy kolem roku 1955 vzala za své.


Lidová hvězdárna Josefa Sadila
Hvězdárna na Cihelném vrchu v Sedlčanech nese jméno Josefa Sadila (1919-1971), popularizátora planetární astronomie. Hlavní výbavou hvězdárny je dalekohled typu coude 200/3000. Její počátky v šedesátých letech 20. století jsou spojeny s jedním z nejvýznamnějších astronomů, místním rodákem Miroslavem Plavcem.

 
Sluneční hodiny v Benešově
Na bývalé piaristické koleji (založené počátkem 18. století) s chrámem sv. Anny na benešovském Masarykově náměstí jsou troje zachovalé sluneční hodiny z poloviny 18. století (východní, jižní a západní nádvoří). Podobné sluneční hodiny bývaly ve většině obdobných klášterů.

 
Vodní dům v Hulicích
Není cennější tekutiny. Ve zdejší expozici se dozvíte něco o jejích vlastnostech, světa, který se v ní ukrývá, ale koloběhu vody na naší planetě. Vyrobíte si vlastní mrak, pokud bude teplo, užijete si pěknou sprchu ve venkovním areálu, a projdete se po naučné stezce. Schválně, narazíte na kuřičku hadcovou?


Zlatodůl Roudný
Naučná stezka o délce pět kilometrů vás provede historií místa, kde se od středověku až do poloviny 20. století těžilo zlato. V době Rakouska-Uherska se jednalo o nejvýnosnější důl, který vydal asi sedm tun drahého kovu. Do dnešní doby se zachovaly některé stavby, na bývalých kalech je dnes významný biotop.

autoři: Jiří Dušek , Jiří Kokmotos

Související