Ivan Chrz - rozhlasový režisér

18. prosinec 2012

Rozhlasový režisér Ivan Chrz se svým čtyřnohým kamarádem navštívili studio Tandemu Jana Rosáka. Prozradil například, kde trávil své dětství, jak vzpomíná na své rozhlasové začátky a na jedno natáčení s Rudolfem Hrušínským.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Já vám hned řeknu, proč mám ze všech médií nejraději rádio, proč do něj taky rád mluvím. U rádia je hodně důležité, aby si člověk dokázal mluvené slovo ve své fantazii představit, aby viděl poslouchané svým vnitřním zrakem. Možná proto se říká, že rozhlas působí na oči, možná bezprostředněji a možná víc než film nebo divadlo. Tahle fantazie je pro mě spojená s rozhlasovými hrami, pohádkami, četbami a seriály. Někdy jsem měl dokonce to štěstí, že jsem mohl v rozhlasové hře účinkovat a vždycky to byla krásná práce. Dneska vám představím muže, který ten orchestr rozhlasové hry řídí od režisérského pultu. Hostem Tandemu je dnes rozhlasový režisér Ivan Chrz. Dobrý den.

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Já vás zdravím, dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane režisére, dneska jste se mimořádně přesunul o dveře dál do našeho studia. Já vás tady vítám a dovolte, abych dneska tudíž ten pokyn akce dal já a rozjedeme to.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rozhlasový režisér Ivan Chrz je dneska hostem Tandemu. A začneme tak jako vždycky, začneme od dětství. Kdepak jste se narodil? Kde jste dětství trávil?

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Tak já jsem na rozdíl od mnoha Moraváků Pražák, narodil jsem se v Praze.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Skoro výjimka.

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Narodil jsem se v Praze mezi Železničním a Palackýho mostem, to znamená v Plavecké ulici, což je ten nejsprávnější kus Prahy, aspoň tak, jak já jsem ho poznal. U Botyče.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy máte tedy svůj rodný dům?

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Ano. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne tedy rodnou porodnici, ale přímo rodný dům.

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Porodnici rodnou taky, to jsem se rodil u Ulmana, tam bylo super zařízení. Ulman, tam se rodily bohaté děti a to mě pronásledovalo až do smrti.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vy jste z bohaté rodiny?

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Já bohužel jsem se narodil.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska už se to může říkat.

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
To mi celou dobu bylo vytýkáno, teda 50 let mého života, ale tak to bylo, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a co dělal tatínek a maminka? To je jak na policii, viďte?

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Tatínek, ten byl zavřenej vod 50.do 60.roku a vlastně tím jste mně připomněl, když mluvíte vo tom mládí a tohle to, já si pamatuju jenom hezký okamžiky z tý doby.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je ale normální určitě.

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Ne, například si pamatuju, že v tý Plavecký, co jsem se narodil, tak tam bylo nějaký ministerstvo, co byl ten Fond národního majetku, Češka, tak tam bylo kdysi nějaký ministerstvo a hlídali to pánové v montgomerácích. Já jako chlapec z ulice jsem tam chodil a policajt takovej zakuklenej se mě ptal: "Chlapečku, copak děláš?" Já jsem říkal, no, dobrý a to. "A co tatínek?" Já říkám, je zavřenej. "Aha, no, ale von se vrátí." Já jsem říkal, no, na jaře. "No, tak vidíš. A na jaře?" Já jsem říkal, no, Peroutka říkal ve Svobodné Evropě, že to na jaře prdne.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To měl radost, co?

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Ale pointa je krásná, poněvadž potkal maminku potom a byl takovej na ní milej, poněvadž taky seděla, voni to nějak poznali čuchem a říká: "Milostivá paní, řekněte tomu chlapečkovi, ať to neříká. Já bych to musel hlásit."

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to byl lidumil.

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Taky byli hodný policajti. Možná. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měl jste s tímhle tím potom problémy? Já se ptám už s vědomím toho, že mi řeknete, že asi jo, co se týče nějakého studia a tak?

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Ne, naopak já to zase vidím z tý lepší stránky proto, protože sice jsem měl samý jedničky, ale moudrý bolševik mě uvrhnul do lůna dělnické třídy, abych zotavil svůj třídní charakter. No a já jsem se vyučil elektromontérem v českých loděnicích, v Libni, což bylo skvělý, poněvadž jsem si do života vodnesl takový krásný pravidlo, že když něco člověk zmastí a vobelže, tak mu to vždycky buď spadne na hlavu nebo přestane fungovat. Můžu vám říct, že zaplaťpánbůh za tuhle zkušenost. Pak byla průmyslovka, protože to mi doporučil zaměstnavatel. Pak milá 60.léta a to už jsem byl na filozofický fakultě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už nebyli tak obezřetní.

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Byli obezřetní, ale byly tam ďurky.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vy jste proklouzl. Co jste studoval na filozofii?

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Já jsem studoval sociologii a etnografii, pak jsem chodil ještě na divadelní vědu, to jsem dokonce dokončil, tu sociologii a etnografii. Pak jsem studoval DAMU, ale to už zase potom jako dospělej režisér.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že naši posluchači tady slyší dalšího, třetího našeho respondenta. To je Chucky?

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Chucky. To je pejsek.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Který k vám patří úplně neoddělitelně. Dokonce když jste si šel na Prix Bohemia pro cenu.

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Několikrát. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Několikrát, tak jste ho měl podpaždí.

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
To vzniklo zase jednoduchým způsobem, protože to se vždycky dělají tajnosti s tím, kdo dostane jakou cenu. Takže mi neřekli, že jsem něco dostal a pak tajemně mi zavolali, že bych měl jet do Poděbrad si převzít něco. Já jsem měl pejska s sebou, že jo. No a co s pejskem a to byl malej ještě. Tak jsem ho vzal s sebou. Já jsem měl za povinnost něco říct, když už jsem přišel s tím pejskem na to, tak jsem začal vyprávět historku, jak vod tý doby, co mám s laskavým svolením generálního ředitele možnost chodit s pejskem do tý svý práce, takže vod tý doby potkávám mladá děvčata a úplně je to jiný, voni se usmívají a říkají, ježíš, ty jsi roztomilej. Můžu si tě pohladit? Já jsem říkal, tak vždycky jsem se zdráhal, ale nakonec jsem svolil. A voni pak hladily toho psa. Ale na chvilku jsem měl hezkej pocit, že to patří mně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. Ale to vám můžu poradit. Znám takovej jinej případ, takhle potká pán takovou krásnou blondýnu dlouhonohou s pejskem a povídá, v parku. A povídá, ježíš, to je krásnej pejsek. Můžu si vás pohladit?

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jste slyšeli, tak režisér Ivan Chrz se poté, co po různých peripetiích se dostal až na DAMU, tak vystudoval režii. Jestli se nepletu, Ladislav Vymětalov.

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
S Láďou Vymětalem. On byl teda můj pedagog, posléze kamarád a je to, dá se říct, velice slušnej člověk s trochu nešťastným osudem. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale řekněte, to už jste se tam tehdy zaměřoval na rádio, na rozhlasovou dráhu?

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Ne, já jsem už byl zaměstnanec rádia. Já jsem začínal jako dramaturg v rozhlase. Byl jsem zahnán do oddělení seriálů pod vedením Vládi Grmova, kterej bohužel zemřel před nedávnem. A my jsme tam dělali nádhernej seriál Jak se máte Vondrovi?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takhle. A tam se chodilo za trest do oddělení seriálů? 

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
No, protože my jsme měli takový to štěstí, že akorát chudák Láďa byl členem strany a Olda Knytl, Jana Veberová, Jarmilka Konrádová a já jsme nebyli a bohužel jsme se nikdy nestali jaksi těmi členy. A on nad náma držel ochrannou ruku. Ale bylo zajímavý, hodně se o tom píše nebo psalo, že pro nás psali disidenti a tohle to. A je krásný, že to vlastně nikdo nepráskl.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je zajímavý. Tak asi ta společnost tam byla taková, která to zaručovala.

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
I když se to vyšetřovalo. Taky jsem byl zavolán nějakým kapitánem XY a tam jsme se domluvili, že špatně četl můj životopis a že tatínek, když se vrátil z basy, tak mi řekl: "Prosím tě, nikdy, ani náhodou. To je na věčný časy, zavřít můžou, pustit musejí." A když to řekne někdo, kdo byl 10 let v báni, tak jsem tomu uvěřil.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak koukám, že tu komunikaci s těma estébákama jste měl potom na pokračování. Už vod dětství jste začal a.

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Škoda, že jsem to nemohl říct dřív. Ale fungovala jedna skvělá věc na ně, a to je, že v podstatě člověk se nikde nesměl ocitnout, já jsem nepodepsal, taky jsem se někde opil, tak mě zavřeli, že jo, nechali vyspat. Tak ani to, že jsem si přebral ty věci, jsem nepodepsal proto, protože jsem byl obezřetnej a říkal jsem, že to se nesmí.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, to je pravda.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rozhlasový režisér Ivan Chrz je dnes hostem Tandemu. Říkám záměrně a akcentuji rozhlasový režisér, protože mě docela překvapilo, že ve vašem curiculu vitae jsou taková zajímavá zastavení, která s tím rozhlasem zase až tolik společného nemají. Jako vy jste pracoval dokonce jako choreograf v některých divadlech, odborný poradce. Působil jste zejména v oboru třeba historickému šermu a pohybové spolupráce. To s tím rozhlasem zas tak moc společného nemá. Tak co vás k tomuhle zase vedlo?

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Já to řeknu upřímně - peníze, protože já jsem kdysi dělal sportovní šerm, dokonce jsem měl úspěchy. A když se založil historickej šerm, tak jsem s nima začal spolupracovat a posléze, koncem 60., začátkem 70.let jsem vlastně zprostředkovával té skupině, co začínala s tím na Hradě ve vojenským muzeu, účinkování v divadlech, ve filmu, v televizi. Dělal jsem potom takového odborného poradce, se tomu říká. Trénoval jsem herce. A přineslo mi to spoustu vynikajících věcí. Já víc jak polovinu herců jsem poznal v Ostravě, v Mostě, v pražských divadlech, ale jako stál jsem na tý straně proti tomu režisérovi. My jsme si tykali, kamarádili jsme se a ten režisér byl naproti. A potom, když jsem začal pracovat jako režisér, bylo to pro mě v něčem snadnější, ale taky jsem si nabil hubu, jak se říká. Jestli mohu, měl jsem možnost dělat s panem Hrušínským, to byl pan herec. A my jsme spolu odehráli nějakých 70 představení Othella na Národním divadle, kde já jsem dělal právě ty šermíky a choreografii do toho a tak a von tam pan profesor Lukavský, dej mu Pánbůh věčnou slávu, hrál to Othello. A Hrušínský hrál Jaga skvěle. No a když jsem ho potkal v rádiu, když jsem dělal čtyřdílnou hru vo Purkyněm, jmenovalo se to Rytíř světlého rozumu nebo tak nějak, napsala to Viktorka Hradská, to byly čtyřhodinový hry, to jsem ještě nebyl režisérem tedy a v podstatě jsem ho dostal, jako jsem si ho vybral s paní Jiráskovou, což v tý době, bylo v 88.roce, byl absolutní zázrak tedy, ale prosadilo se to. A já jsem tomu Hrušínskýmu, kterej dělal mnoho postav, mladýho, staršího a ještě starýho toho Purkyněho, tak vlastně jsem mu chtěl ukázat, že ano, my se známe, to jsme se znali, to von přiznal, ale já jsem teď režisér. Tak na to pamatuju, sešli jsme se v Šestce a teď jsem Hrušínskýmu vysvětlil, pozdravili jsme se, vo čem ta hra je, jak si to má představit, kde je co, udělal jsem to, co se má dělat asi. A von tak celou dobu nemrkl, koukal na mě. Pak jsem říkal prosím, von měl asi stránkovej monolog a všecko, co jsem mu řekl, zahrál. To nešlo poslouchat. A teď já jsem zůstal zaraženej a říkal jsem, no jak, co, tak jsem říkal, pojďte si to poslechnout, tak jsme to šli do studia poslechnout, do režie. A Hrušínský nehnul ani brvou. Já jsem říkal, jak já mu to mám říct jako, že to vlastně nechci, když von udělal všecko to, co jsem chtěl. Pak mě napadl spásnej nápad a říkal jsem, pane Hrušínský, Rudlo, prosím vás, nabídněte a já vám pak řeknu, co jsem slyšel. No a po asi měsíci, protože to byly 4 tejdny natáčení, pak stačilo, a teď to musím jenom ukázat, že přes to sklo jsem udělal takovouhle štěrbinku mezi prstama a prstíkem nahoru vo takovejdle pidikousek a bylo to tam. Takže to bylo dobré poučení, že člověk nemá všecko říkat dopředu a naopak má čekat. A to je moje zásada do dneška, co z toho herce vypadne, to je to nejmíň, co já chci, protože to ještě míň je to, co chci já. Když něco vypadne z něho a je to víc, tak je to skvělý. A pak mu člověk jenom může říct, to bylo bezvadný, protože herec vlastně má mít v režisérovi toho prvního posluchače, na kterýho se může spolehnout.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S rozhlasovým režisérem Ivanem Chrzem se teď projdeme, protože to je jeho výsada jako našeho hosta, galerií klasiků českého humoru. Tak u které té postavy se zastavíme spolu?

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Tak já jako děcko jsem poslouchal rádio. Byl jsem zvyklej, a to jsem nikdy netušil, že budu to jednou v životě dělat. Pochopitelně musím říct, bylo nás pět, jsme generace, která tím byla odchována a pro mě to bylo skvělé a navíc mě to podvědomě něco naučilo, že herec, když chce říct, že, já nevím, František vstoupil do místnosti a usmál se, tak to musí zahrát i v tý mimice. Řekne, František vstoupil do místnosti a usmál se. Pan Filipovský v tomhle, poněvadž jsem s ním kdysi točil taky, tak byl skvělej, protože za tím mikrofonem on hrál. To nebylo, že říkal, on hrál. Takže to je ta nej vzpomínka. A pak vlastně mě napadá, abych se mohl pomstít, že v podstatě jistý herec z Brna, nějakej pan Donutil, když přišel do Prahy, obsadil jsem ho do role takové menší, krátké hry s panem Růžkem a Pepíčkem Kemrem. No, byla to darda pochopitelně pro toho Donutila, ale on prostě se snažil, byl poprvé v Praze, jako předvést. Tak trošku jako laškoval, říkal veselé historky, to už mu zůstalo. A potom já jsem taky chtěl říct veselou historku a vyprávěl jsem o tom, jak mě v Rusku zavřeli. Pak jsem si vyslechl tu historku v podání pana Donutila, která byla v něčem lepší, ale trochu jiná. Takže já cítím povinnost to uvést na pravou míru. Já se jmenuju Chrz a když to napíšete rusky, tak je to XP3, tri bukvy. A my jsme se vraceli z Ruska, tam jsme byli s karlínským divadlem, přišli na letiště. Tam byla chyba, která nastala, to pan Donutil neuváděl, já jsem přijel o chvilku pozdějš do tý Oděsy, kde jsme byli nejdřív a voni mi zapomněli dát razítko do pasu. Tak von vzal ten úředník pasovej, uniformovanej ten pas, podíval se, podíval se na papírek, kde jsme to museli vyplnit azbukou. A tak jako koukal a říká: Što éto? Na to XP3. Já říkám, to je moje jméno. A von říká: "Net. Zdes 4 bukvy, zděs 3." A byl první průser, protože Chrz, C H R Z a tam byl XP3. Nehledě, že XP3 to bylo jasný, to byl agent. Takže v podstatě jaksi to, no a pak ještě zjistil v tom pasu, že nemám razítko odtud, kde jsem spal. Dali mi to ťurmy a nebejt toho fízla, kterej hlídal vždycky, jak jezdilo, že jo, i v Rusku nás hlídali, abysme neutekli, tak jemu jsem scházel. To už bylo nastartovaný letadlo, takový to velký s motorama vzadu, no a ten přiběhl a z ťurmy mě dostal, poněvadž se to vysvětlilo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to vyjadřuje jedno důležité ponaučení, před Mirkem Donutilem neříkat žádné příhody, protože hned je uslyšíte v jeho podání.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rozhlasový režisér Ivan Chrz je za svou činnost taky mnohokrát už oceněný. Získal jste cenu Prix Bohemia za režii hry Přelíčení s občanem Havlíčkem, mimořádnou prémii Českého literárního fondu, ale to už bylo v roce 89.

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
To jsem ještě nebyl režisér.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste ještě nebyl režisér? Pak Prix Bohemia, jak jsem říkal, v roce 2006 za dramatizaci Humberta Ecca Jméno růže. Další a další. Ale já myslím, že samozřejmě je to příjemné, když člověk je jaksi takhle oceněný. Navíc vy umíte ty ceny hezky přijímat, když tam přijdete vždycky s Chuckym, takhle s pejskem, to je vždycky velké pozdvižení. Co je pro vás největším jaksi zadostiučiněním, když je hra hotová? To, že má úspěch, že jí lidi rádi poslouchají nebo že herci o ní hezky povídají?

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Vy znáte určitě takovej ten klasickej příměr, když se to nepovede, tak za to může režisér, když se to povede, tak herci řeknou: aspoň nám to nezkazil. Takže nevím, no. Paní Lucka Výborná se mě letos, když jsem si byl pro cenu, ptala, co cítím a já říkám, já nic necejtím, já pracuju. Ale chci k tomu říct jako, že člověk musí bejt svým způsobem pokornej, ale hlavně musí bejt nabitej určitou energií a čím člověk stárne, tak vždycky než se nadchnu, protože nemůže člověk přijít nenadšenej do studia, to ho pak nikdo neposlouchá, tak vlastně jako mi to dýl trvá. Takže už asi začne doba, kdy bych měl začít končit. A druhá věc je, že si myslím, že vlastně jaksi tahle ta profese, já jsem po ní pravda kdysi toužil, ale je to ta nejhorší, co může bejt. Jste za všecko zodpovědnej. A kolikrát člověk pak nespí kvůli tomu a vždycky si připadá jak blbec. Takže jsem se rozhodl, že v příštím životě budu dělat něco jinýho.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale teď už ne. Teď už určitě by to byla škoda. Ale vy říkáte, že musíte přicházet do studia nadšenej. Čím se nabijete? Tím, že si vyberete správnou hru nebo že vás někdo jaksi inspiruje k tomu nadšení zrovna pro tuhle tu věc?

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Nevím. Člověk musí mít takzvaně nápad, bez nápadu to nejde. Já mám poslední hru, teď si šplhnu, za kterou jsem byl oceněn letos, Kufr, tak když jsem si jí přečetl, tak jsem byl nadšenej, protože to bylo vo tom, že nějakýmu pánovi umírá manželka a vona ho pošle z nemocnice, aby šel naproti do muzea, protože čeká, jak dopadne operace. On jde od muzea, to je muzeum holocaustu. Tam potká strašně naštvanou průvodkyni, která říká: "Já se na to vykašlu tady. Tady jsou samý děti, podívejte se, nahý ženský támhhle. Botičky. Vidíte ty hromady botiček?" Já jsem to četl a nevěřil jsem svým očím. A posléze jsem pochopil, že to je, to byla hra od polské autorky, že to je skvěle napsaný, že se mluví o nesmírně vážném tématu nesmírně nevážně. A byla tam úhelná scéna, kdy von najde v tom muzeu toho holocaustu kufr svýho tatínka a otevře ten kufr a odtamtud Goldflam Arnoštek říká: "Synku." A von říká: "Tatínku." A to byla scéna, která buď musela skončit katastrofou, nebo musí bejt potom takový to krásný ticho. A to je prostě to, že vás najednou něco na tom nadchne. Vy to slyšíte, dovedete si to, jak jste moudře řekl, představit před očima a vono vám to začne fungovat. Pak už si jenom vobsadíte dobrý herce a voni to udělají.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je rozhlasový režisér Ivan Chrz. Já jsem si přečetl, že se v Norsku a Švédsku točí takové zvláštní movie hry. Slyšel jste o tom? Co to znamená? Co to je?

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Já, když jsem byl poprvé na Prix Europe v Berlíně, tak jsem najednou zjistil, že ta naše dramatická literatura se v rádiu především ubírá někam, že to je mimo. A když jsem se vrátil z toho, tak jsem měl takový jako povídání a začal jsem tím, že nám už ujel vlak, že v podstatě už jsou před náma Gruzínci, Bulhaři, Rumuni a to strašně rozčílilo všechny. A já jsem byl vyzván, abych to dokumentoval. Tak jsem prostě vysvětlil, kudy se třeba tyto žánry v tom zahraničí ubírají. A jedna z těch cest bylo takový jako to kino, takže je to postavený zase na tom, co už jste říkal, vy to všecko vidíte. Takže je to třeba taková obrovská gangsterka vo tom, jak Američani vyhlásili Norsku válku a útočejí na něj letadlama, protože Norsko má podmořský vrty na naftu a tak dále. Nějaký novináři to prostě vypátrali a jsou pronásledovaný, vrtulníky lítají. No, skvělej zvuk. A vidíte to, to, že to má přenesenej význam, že v tý nadsázce se ukazuje prostě to, že ten systém je svým způsobem nemocnej nebo prostě nefunguje tak, jak by měl, což v tý demokracii by se mělo obrozovat přirozeným způsobem, tak to je to, co z toho vyplývá. Ale ta forma toho zpracování, to movie, to kino je jedno. Nebo pak třeba dělají hry, který jsou úplně jakoby dokument nezajímavej. Tam vám furt někdo něco a von se vám to v tý hlavě pomalinku začne skládat a najednou zjistíte, že to je strašně závažný téma a možná se i usmějete nad tím. My jsme jaksi byli trošku v té minulé době jaksi přeorientováni na jednoduché příběhy, no a v podstatě chci ale říct, že konečně trošku se po nějakých 10 letech začlo tady něco dít zaplaťpánbůh a točejí se i hry, se kterými si neuděláme ostudu, když s nima vyjedeme na Prix Europe do Berlína či na Prix Italia, kde kolega Vrzák dostal nikoliv ocenění, že by vyhrál, ale dostal se do toho top žebříčku a tak dále. Myslím si, že něco se děje zaplaťpánbůh. Jak říkám, pomalinku končím, ale nezdá se mi, že to bylo zbytečné, to, co člověk se snažil prosazovat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A hodláte se pustit do něčeho podobnýho, jako bylo to přepadení Norska Spojenými státy?

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Bohužel. V podstatě by si to člověk musel napsat sám, protože zatím to rádio není tak přitažlivý pro autory. Bodejť ne, jestliže vysílá televize 15 seriálů, tak těch 17,5 autor, co je tady u nás, tak mají co dělat jak blázni.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je rozhlasový režisér Ivan Chrz. Myslím, že se to takhle říká: mistře, na čem pracujete, že jo. To je taková ta otázka.

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Jo, pane mistr. Já si myslím, že na to si tady nehrajeme. Spíš si myslím, že jaksi je škoda, že teď se cosi v rozhlase mění. Já bych strašně rád věřil, že se to mění k lepšímu, protože dříve, za bolševika se říkalo, jsou objektivní potíže. A objektivní potíž byla skvělá, poněvadž nikdo nevěděl, co je teda těma potížema. No a dneska se říká, že musí vopatrně. Tak je to furt lepší, než když se říká, je to objektivní. Aspoň ta snaha nějaká je. Nechci sahat někam hodně nahoru, ale myslím si jednu věc, která mě hrozně štve, a to je, že já jako režisér, když něco zkoním, tak mi někdo řekne: ty jsi to udělal špatně proto a proto. Kdežto, když se zkoní něco asi vo 3, 4 patra vejš, tak je tak složitý to všecko, vlastně všichni dělají, co můžou, akorát se to nedaří.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano. Nikdy se nedozvíte, kdo to zkonil.

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
No, vždycky ty, co už tam nejsou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak vidíte, a to jsem se chtěl původně dozvědět, na čem teď, mistře, pracujete. Tak já si myslím, že se to dozvíme prostě z toho, když si pustíme rádiu, uslyšíme další hru a pod ní bude podepsán režisér Ivan Chrz. Moc vám děkuju za dnešní velice příjemné, zajímavé a podnětné povídání na Tandemu. Ať se vám daří a hezký nový rok vám přeju.

Ivan CHRZ, rozhlasový režisér
--------------------
Já vám taky děkuju. Všem přeju něco moc krásnýho do novýho roku a nashle.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio