Ivan Gabal - sociolog

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jako každý všední den, i dnes vás na Tandemu vítá Jan Rosák. Naproti mně už také usedl náš host a nebude pro vás jistě nic nového, že se samozřejmě budeme věnovat hlavně jeho osobě. Ovšem určitě se taky nevyhneme otázkám na veřejné mínění, na vnímání veřejné politiky na celostátní i regionální úrovni. A třeba taky na extremismus. No, uvidíme. Hostem Tandemu je totiž sociolog Ivan Gabal, vítám vás, dobrý den.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Dobrý den, děkuji za pozvání.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než ovšem začneme to naše povídání, tak je tady samozřejmě úvodní písnička.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na řeči mého dnešního hosta, sociologa Ivana Gabala, není vůbec poznat, že se nenarodil v Praze, ale naopak, že pocházíte o hodně východněji, z východního Slovenska. Tam jste spatřil světlo světa?

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
No, já jsem se v Praze narodil, ale, já jsem se narodil v motolský nemocnici, ale tatínek přišel z východního Slovenska, maminka jeho mu říkala, když v roce 36 jel do Prahy na gymnázium ruské, které tady bylo tehdy, ať se učí a druhé bylo, a neber si Češku. Samozřejmě co tatínek udělal, jo, učil se a vzal si Češku.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Proč mu to rozmlouvali tu Češku.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Tak faktem je, že to východní Slovensko bylo za první republiky zvlášť ta úplně, to trojmezí, tak Polsko, Ukrajina, strašně chudý. Já ze svého dětství si pamatuju, když se zaváděla elektřiny v roce 63, ano, a to, co si nepamatuju.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A do tý doby se tam svítilo petrolejkama?

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Normálně petrolejkou. A k tomu taky patří, že když tam v roce 51 založili družstvo na těch horách, tak prostě po třech dnech se ženský sebraly z chalup, šly do tý družstevní maštale, tam ty bučící hladové krávy sebraly, odvedly je zpátky domů a bylo po družstvu. A další vzniklo někdy, myslím, asi až v 70.letech, takže vlastně, ano, já jsem celá léta, tam vlastně pamatuju soukromé hospodářství v těch karpatských vrších, se tam tahali saněma, když jsem tam teda přijel na prázdniny nebo na návštěvu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte tam nějakou rodinu ještě.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Ano, půl rodiny tam mám, furt jednou nohou to tam tak cítím, ale ona ta oblast se úplně vyklidila, lidi šli do Košic.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to pořád trošku jiný svět?

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Je, je, je to hodně jiný svět, teď je tam ticho, ustala tam jakákoliv činnost, kuriózní je, že vlastně ty kopce a stráně, kde byly ty políčka šikmý, který mnoho generací vlastně pečovalo, usilovalo, bojovalo si o ně a tak, tak jsou dneska pustý a nikdo na nich nehospodaří a je tam absolutní takové to ticho, kde ustala činnost.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co dělají lidi místní.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Tak, tam už jsou jenom staří v pár chalupách, ostatní odešli za prací do okolí Humenné a Medzilaborce, Košice zvlášť. A další generace dětí už na vysoké školy a myslím si, že bohužel hodně z nich odešlo do Anglie a s vysokoškolským diplomem, já nevím, obsluhují v pizzeriích.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to by bylo na celý pořad, si myslím, tohle povídání. Ovšem my se vrátíme zpátky k vám, k Ivanovi Gabalovi. Takže to vaše dětství kromě těch výletů na to východní Slovensko se odehrávalo v Praze. A bývá to většinou docela zajímavé, čím si takový malý kluk přeje v tom, takovém tom hodně vnímavém období být. A někdy se to povede, jsou tací, kteří chtěli být herci, úplně od toho útlýho dětství, už v mateřský bavili svoje spolužáky. Chtěli být lékařem, hráli si na doktory, to jsme si hráli všichni, ale někomu se to fakt splnilo. Čím vy jste chtěl být?

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Tak já jsem měl takový banální sen, ale on se mi posléze splnil. Já jsem si hodně četl Alexandra Dumase Tři mušketýry a chtěl jsem šermovat a když mně bylo 11 let, tak jsem šel do tělocvičny na Balkáně, kde byl oddíl šermu a tam jsem řekl, já bych se tady rád přihlásil a od 11 let jsem prostě sportovně šermoval, pak i historicky, vlastně všechno, celý můj život se vleče tahle věc až vlastně do 90.let, mně provázel šerm.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přímo závodní šerm.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Ano, já jsem dokonce, ve své době jsem to vrcholově dělal a dvoufázové tréninky, když jsem byl mezi juniory a v dorostu a to je takový relativně uzavřený malý komorní sport a tradičně s velkým podílem vysokoškoláků, velmi takový klubový sport a mnoho z těch lidí vlastně, se kterými jsem se od té doby znal, tak dodnes vlastně patří k mým známým a tehdy se mnou začínal Láďa Hlavatý, dnes univerzitní profesor kvantové fyziky na ČVUT a řada dalších a myslím si, že to je ten splněný sen. To vlastně se mi táhlo jako.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je vlastně pravda, no, tak takhle začínal Ivan Gabal.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sociolog Ivan Gabal se zabývá nejrůznějšími otázkami, které zajímají celou společnost, ostatně jste pracoval jako vedoucí odboru politických analýz v kanceláři prezidenta republiky, to bylo v 91., tuším.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Československý prezident, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě československý prezident, ano, to je pravda. Zajímají vás etnické problémy, integrační záležitosti. Co vám táhne hlavou dneska.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Tak já, i když mám komerční firmu a dělám to, čemu se říká vlastně aplikovaná sociologie a to, za co je ochotný nám někdo zaplatit, tak občas si vezmu do ruky nějakou akademickou sociologickou knížku, tak jednou za uherský rok opravdu, a teď jsem si jednu koupil, kterou vydal Sociologický ústav a přečetl jsem si tam /nesrozumitelné/ mého bývalého kolegy Jiřího Večerníka o proměnách, kterými prošla česká společnost a to, co mě zaujalo, byly dvě věci. Že podle jeho názoru my jsme se někdy tak zhruba asi okolo 2003, kdy nám narostly příjmy nad rámec většinou takového toho běžného provozu, v následných letech zahltili spotřebou a za druhé, že nám v té souvislosti klesly výkonnostní ambice a aspirace a vlastně opravdu jsme smysl svého vlastního usilování daleko víc zaměřili na to, co spotřebováváme nad životní úroveň. A proč mi to táhne hlavou, je, že si osobně už nějakou dobu říkám, že tady je cítit jakýsi takový pokles dynamiky, takové sednutí si dolů, takové jakoby pokrocení ambicí a po těch velkých cílech, který ta země si před sebou kladla, ta společnost je nutně, nikdy by česká politika neměla ty výsledky, kdyby za sebou neměla českou společnost, která ji vlastně k tomu vynesla od, já nevím, raných reformních kroků a inflace, kterou krotily vlastně hospodyňky každé české domácnosti až po, já nevím, vstup do NATO, Evropské unie a referendum, to všechno bylo vlastně vůle české společnosti a táhnutí se nahoru. A teď se mi zdá, že trošku jsme tu dynamiku nějak ztratili.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čím to je, myslíte si, že to je tím sebeuspokojením, že už jaksi, v uvozovkách řečeno, máme dost a už není potřeba se tolik snažit?

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
No, pokud Jiří Večerník má pravdu a já si myslím, že má, tak, protože ono se to projevuje jiným způsobem, tak jsme začali dost, řekl bych, myslet na svůj osobní vlastní komfort a na svou rodinu a věnovat tomu daleko větší pozornost a úsilí, než tomu jakoby, kým jsme, co vykonáme, co dosáhneme v životě, jak se zapíšeme a otiskneme do, do této společnosti, jak pomůžeme tuhle společnost pohnout nahoru. A já si myslím, že s tím souvisí také něco, co nevím, jestli se mnou budou posluchači souhlasit, ale myslím si, že v posledních třech, čtyřech letech se hodně věcí, které před tím jsme měli výrazně se znamínkem plus, otočilo a stalo se problémem a začali jsme na to nadávat. Já nevím, Evropa, transatlantické vztahy, starat se o někoho dalšího, jako zabývat se tím, co se děje na Balkáně, nebo prostě někde je nějaký průšvih, tak si lámat hlavu, jak by se to mohlo řešit. Jakoby ten pocit sounáležitosti, že všichni držíme pohromadě a tím nechci říkat v tom období, kdy jsme cinkali klíčema, jako ten zmizel. Třeba v souvislosti s těmi Romy já jsem si několikrát vzpomněl na Andreje Giňu, který měl vždycky vykonávat, tak jeden den dělal ve válcovně v Plzni a druhej den seděl v Český národní radě a koukal jako, kde to vlastně sedí a pak jsme se potkali po letech, jsme spolu byli v New Yorku a to byla taková ta doba, kdy bylo hodně takových těch rasistických útoků a tak a on pak, když se vrátil, tak mi říkal, já jsem se tam vlastně prvně cejtil jako plnohodnotný rovný člověk. A to jsem teda se zastyděl a přemejšlel jsem o tom. A teď se mi to občas vrací, protože si myslím, že jakoby tu soudržnost jsme hodně omezili na to, kdo je úspěšný, bílý, zdravý, bohatý a trošku to souvisí s tím zahlcením se tou spotřebou, jo, protože prostě, proč bysme se, když nám jde o vlastní komfort, bavili s někým, kdo se válí na ulici jako bezdomovec, že jo. Teď si myslím, že je potřeba prostě trochu začít přemýšlet o tom, o čem ta česká společnost je. Jestli je to opravdu jenom pro bohaté, bílé, zdravé, anebo jestli prostě je to taky i o těch, kterým se zrovna něco nevyvedlo, anebo jim prasklo to životní péro příliš natažený a skončili prostě na lavičce u hlavního nádraží.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a od těch obecních problémů se vrátíme, nechci říct k problémům, ale spíš curriculum vitae mého hosta Ivana Gabala. Takže už jsme si tady probrali vaše studia, jestli se nepletu, studoval jste sociologii, teorii kultury na UK v Praze. Mimochodem, vy jste obhájil titul doktor a nepoužíváte ho. Je nějaký důvod pro to racionální?

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Tak, já jsem počátkem 90.let vlastně měl možnost potkat spoustu lidí, který vlastně neměli šanci dostudovat nebo neměli šanci tituly udělat a tak jsem došel k názoru, že na tom můj život nějak moc nestojí a že, když jsou lidi, který vlastně si na to nemohli sáhnout a já jsem tu šanci shodou okolností měl, tak že to je trošku nefér výhoda. Neříkám, že to zapírám, nebo popírám, občas se někde to objeví, ale běžně ho nepoužívám.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď trošičku přeskočím rovnou do 89.roku, kdy jsem poprvé, přiznávám se, vaši tvář uviděl, to bylo v Občanském fóru, které jste, jestli se nepletu, přímo spoluzakládal, ano? Myslím, že jste byl přímo v Činoheráku na pódiu.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Na pódiu ne, ale vzadu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jste se k tomu vlastně dostal.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Možná si posluchači vzpomenou na období takového roku 87, 88, kdy už to všude povolovalo a všude prostě, tady to bylo furt tuhé a hnusné a teď jako.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A na Václaváku pořád lili vodu.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
A tak jako lili vodu a všechno, bylo to takové marné a podobně. A ve mně to stále víc a víc jako se nakládalo a kromě toho, že jsem měl mezi svými kamarády jako leckteré lidi s disentu, jako Honza Urban a další, a tak vnitřně a já jsem dělal v Ústavu pro filosofii a sociologii, jakožto nestraník jsem nemohl dohromady nic, ale přeci jenom jsme mohli minimálně na výzkumech a na datech si prohlížet, jak ta společnost stagnuje, jak to je zu grunt, jak to jde špatně, jak prostě. A tak se to jako kumulovalo a vlastně pak se povedlo, že i v těch akademických kruzích se našlo spousta lidí, kteří vlastně nejenom, že byli viditelní jako třeba Pepík Vavroušek, nebo já nevím, Miloš Zeman, ale i spousta normálních běžných ve výzkumných ústavech, matematických ústavech, ve fyzikálním ústavu a další, ve kterých pomalu nazrálo to, že to takhle nejde a že je potřeba prostě do toho vnést jaksi kus racionality, poznání, znalosti a že když ty věci umíme pojmenovat, najít a říct, jak mají vypadat, tak proč se o tom takto nebavíme. Na téhle bázi prvně to vybublalo v roce 89 v lednu po takové té mlátičce, že jo, týdenní, Palachova týdne, tak vlastně vznikla akademická petice za propuštění Havla. To bylo jako to vypovědění poslušnosti a to zdvihnutí se těch lidí najednou po těch letech, v nich probudilo něco, protože říkali, petice jim takto nestačí, tak co, co bude dál. A my jsme založili jakejsi Kruh nezávislé inteligence právě s Pepíkem Vavrouškem a s dalšími lidmi, protože jsme si říkali, kdyby byly kulaté stoly, tak se někdo musí postavit jaksi za tu opozici jako odborně a položit tam víc toho odborného, no, a to byla jedna, jediná vlastně nedisidentská organizace, která v Činoherním klubu spoluzakládala Občanské fórum.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako rodilý Pražák si mohl vybrat Ivan Gabal někoho z klasiků českého humoru, ale možná z piety ke svému dávnému původu východoslovenskému jste si vybral dva slavné Slováky.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Ale nejenom to, já jsem vlastně od poloviny 80.let taky přece jenom občas býval v Bratislavě, hádal jsem se tam s Ferolem Gálem a s řadou dalších lidí a řada lidí z Prahy vlastně tam tehdy dělala v různých výzkumných ústavech. A takže my jsme tam vytloukali ty bratislavský divadla a vlastně jsem tam měl pocit jako doma, jo. Takže pro mě nadále je to něco, co je součástí mého kulturního já. My to máme v sobě úplně tak, že jakoby o tom nemluvíme, ale myslím si, že to máme. U mých dětí už to bude trošičku asi jinak, ale, ale nebude to o moc daleko.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale řekl jste to dobře, že prostě jste tam byl jako doma a byli jsme tam jako doma a já si myslím, že i ti dva, které jste si vybrali, Lasica se Satinským, zase tady byli jako doma. A tak si je teď rádi poslechneme.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážení přátelé, v této chvíli /výpadek/ linky mimo studio Tandemu a to do přední pražské nemocnice, Thomayerovy nemocnice přímo na chirurgickou kliniku a jestli budeme štěstí, tak bychom teď měli mít na druhé straně drátu přímo přednostu Chirurgické kliniky, pana docenta doktora Vlada Visokaie. Povedlo se nám to?

Vladimír VYSOKAI, přednosta Chirurgické kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze
--------------------
Ano. Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, zdravíme vás, nejenom tedy já Jan Rosák, ale zdraví mě, vás i můj host.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Zdravím Vlado, ahoj.

Vladimír VYSOKAI, přednosta Chirurgické kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze
--------------------
Ahoj, i já jsem plným jménem Vladimír Visokai, to je, jako kdybych byl Pepa.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Výborně, ale takhle mně to prezentoval Ivan Gabal, tak to je proto, to je proto, že vy jste kamarádi, vy si samozřejmě můžete říkat Vlado a jak říkáte Ivanovi?

Vladimír VYSOKAI, přednosta Chirurgické kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze
--------------------
Ivan. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ivane. Jak dlouho se znáte, pánové.

Vladimír VYSOKAI, přednosta Chirurgické kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze
--------------------
Dlouho, tak 20 let.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
20 let, přes 20 let.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane docente, já mám takový pocit, že vy jste velice povolaný k tomu, abyste teď z pozice doktorů, to znamená, já teď to řeknu trošičku natvrdo, z druhé strany té barikády, protože my jsme jaksi na té druhé straně, my jsme pacienti, ale přesto, že nejsme v bojovém stavu, tak lékaři mají samozřejmě na to trošičku jiný názor asi a pohled než my. Mám teď na mysli odchody doktorů nebo respektive plánované odchody doktorů, skoro až masové od nás do zahraničí. Jak vy se na to díváte.

Vladimír VYSOKAI, přednosta Chirurgické kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze
--------------------
Tak ta situace rozhodně je složitá. Rozhodně se nejedná o nějaký, si myslím, unáhlený rozhodnutí, spíš tady to rozhodnutí bylo akcelerováno úmyslem dalšího snížení platů, snížení prostředků, krize, která se projeví na činnosti, na každém pracovišti ve zdravotnictví, kde dominuje snaha šetřit, chovat se ekonomicky, hospodárně. Vlastně ekonomický výsledek pracoviště je takovým hlavním a základním ukazatelem. Je to v pořádku, je to všude na světě víceméně stejné, protože péče, zdravotní péče je drahá všude. No, a pochopitelně tato generace, která vyrostla již ve svobodném státě, má přehled o tom, jak se žije na západ od našich hranic, mají veliké znalosti ohledně medicíny v západní Evropě, ve Spojených státech. Takže to můžou srovnat a víceméně zdravotnictví je, bych řekl, velmi takovým výbušným tématem v české společnosti.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale víte určitě stejně dobře, myslím teď lékaři, že se prostě šetří všude a musíme šetřit a nejenom my, šetří se po celém světě, v Británii je to teď jaksi aktuální otázka. Čili i s tímhle tím lékaři počítají, že se všude musí šetřit?

Vladimír VYSOKAI, přednosta Chirurgické kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze
--------------------
Ano, tady je pouze jeden rozdíl, protože samozřejmě já sleduji vývoj a reakce veřejnosti, zejména laické veřejnosti, pokud se lékaři ozvou ohledně svýho, aby byli, bych řekl, spravedlivě ohodnoceni za svoji činnost, tak to vzbuzuje značnou nevoli u poměrně velké části společnosti. Jeden z argumentů naprosto nepřijatelných je, že přísahali, to jistě ano, ale taky musíme z něčeho žít. Prosím vás pěkně, pokud vycházíme z toho, že mladý lékař po promoci, který v zásadě začíná svoji jak osobní, privátní cestu životní a tak i profesní, začíná s platem, který je pod průměrný měsíční plat v České republice. Ale ten člověk musí být z něčeho živej, začíná, začíná se starat, začíná se zařizovat a ty finance jsou naprosto nedostatečné. Takže ho čeká to, že musí sloužit. Musí mít přesčasové služby a počet hodin přesčasových služeb často dosahuje 150 hodin měsíčně navíc, aby vydělal teda nějaké peníze slušně, aspoň relativně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je, to je opravdu velice těžký problém. My to tady bohužel tenhle ten těžký problém a docela palčivý nevyřešíme, budeme spíš s obavami sledovat, jak to všechno dopadne. Pane docente, moc děkuju za vaši návštěvu, byť telefonickou, u nás v Tandemu, díky a na shledanou.

Vladimír VYSOKAI, přednosta Chirurgické kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze
--------------------
Ano, hezký den, na shledanou.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Hezký den.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jsem se chtěl zeptat mého hosta, sociologa Ivana Gabala, na jeho krušné životní chvilky a nemůžu se nezmínit o tom, co jsem si o vás přečetl, jste prohlásil na internetu moc hezkou větu, že v životě to nejtěžší, co bylo, bylo přejít na carvingový oblouk v lyžování, naproti tomu, co bylo nejlehčí, nevstoupit do KSČ. To chápu docela, ale s tím carvingovým obloukem, to vážně bylo tak těžký?

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Tak, já jsem, jak mě celý život provázel sport, tak v zimě to bylo vždycky lyžování. Od deseti let můj dědeček, který hrával v rozhlasovém orchestru na hoboj, tak mě bral do rozhlasové boudy do Pece a v té době byly pracovní soboty, tak odjížděl autobus z Vinohradské.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byla ještě ta stará bouda.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Ano, a takový ten strašný autobus pomalý, který jel do Pece 5,5 hodiny a cestou se tam na rádio poslouchal Filipovského Bylo nás pět, že jo, a tam on vlastně mě prvně posadil na vlek, že jo, a jezdil jsem tam a celý život pak jsem to učil to lyžování. A když jsem si tak jako zafixoval všechno to, co ta rakouská škola lyžařská, kdo lyžuje, ví, pak přejít prostě na oblouk tažený vnitřní nohou, byla skoro katastrofa, to jsem se učil asi rok.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty lyže vás vedou samy. To si dělám samozřejmě srandu. No, ale jestliže tohle to teda je opravdu krušná chvilka, tak ty ostatní už byly legrace. Anebo si vzpomenete na něco?

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Řeknu jednu legrační velmi stručně. V roce 90, že jo, když se tady jaksi Prahou hnaly všechny možné význačné návštěvy a podobně, tak tady byla taky Jane Fondová, která propadla kouzlu Václava Havla, Prahy, revoluce a podobně. A vyhlásila, že udělá jaksi /nesrozumitelné/ večeři v Beverly Hills pro Občanské fórum. No, a protože prostě jsme tam lítali ve špalíčku jak šílenci, tak Urban říkal, a ty tam jedeš. Tak já jsem si sedl v Praze na letadlo a letěl jsem zaplacenou první třídou do Beverly Hills. Je fakt, že jsem v Los Angeles měl kamarády díky Barbaře Beneš, malířka, která žije v Čechách, ale to, co se mi stalo, je, že jsem prvně letěl, aniž jsem cokoliv tušil na podobnou akci této věci a za druhé, ten kufr, ve kterém jsem měl oblek, boty a košili, jsem viděl naposledy v Praze a pak tři dni po návratu. Takže já jsem přistál v Los Angeles na letišti, tam na mě čekali kamarádi ve otřískaným autě, nečekala na mě naštěstí limuzína, nedostali jsme kufr, nevěděl jsem, že na American Airlines bych si mohl vyžádat v té době ještě peníze na kompenzaci a na všechno, tak oni mně odvezli do obchodu zvaného Nice Price, kdo byl v Americe, ví, co to je. Tam jsem prostě asi za, já nevím, 20, 30 dolarů si koupil oblek, za pět dolarů košili a boty, protože jsem měl jenom tenisky. No, a večer pro mě přijela limuzína na /nesrozumitelné/, kde jsem bydlel u té kamarádky a vezla mě, velkej takovej ten streč do domu, kde byla Jane Fondová, kde byl taky muž jménem Turner, že jo, kterýmu patřilo CNN a kde byli takoví ti význační právníci a podobně. Portrét Václava Havla v nadživotní velikosti a já jsem vlastně měl těmhle lidem říkat, jako my to uděláme dobře s tou revolucí, my to opravdu zvládneme, což jsem neměl takový problém, ale to, co jsem neuměl, já jsem neuměl říct to jako, dejte nám peníze, my je nemáme. Oni, jako má je ta komunistická strana a my je nemáme. No, faktem je, že, že se toho tam potom některý lidi ujali za mě a řekli, jako, jako toto a nějaké peníze se vysbíralo, snad dokonce i na tu letenku první třídy, ale to, co bylo podstatné a pro mě to bylo poučné, protože tu zkušenost jsem neměl, že jo, protože druhý den to bylo na první stránce Los Angeles Times. A vlastně pro Jane Fondovou to byly jako její vlastní velké dobré PR, jak se angažuje v demokratizaci postkomunistické Evropy, pro nás to bylo taky, že jsme se tam ukázali a nějakým způsobem, nějaké peníze se taky sehnali, ale je fakt, že když o pár týdnů později byl v Praze James Baker, ministr zahraničních věcí a my jsme s ním měli večeři na americké ambasádě, tak ta schopnost stát a říct, my bysme potřebovali podporu jako Občanské fórum a my bysme ji potřebovali od amerického Kongresu proto, že prostě jako ty volby nějaké peníze stojí, tak už jsem s tím takový problém neměl.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak byl jste doma taky, na vlastní pěst se to líp říká.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Tak to byla taková chvíle jako humorná a kdy jsem se opravdu hodně potil.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ivan Gabal, sociolog, a také zakladatel a možná vlastník firmy, společnost s.r.o. Čím se vlastně tahle ta vaše firma hlavně zabývá v praxi.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Tak ta firma se zabývá jednak tím, za co nám někdo je ochotný zaplatit a za druhé tím, co víceméně nás baví. Já vím, že to zní nadsazeně, ale já jsem měl v životě to štěstí, že jsem měl možnost se věnovat akademické sociologii, hodně matematické a statistické, měl jsem možnost nějaký čas pobývat v politice a ve veřejné službě. A tahle ta počáteční doba vlastně ukázala, že my směřujeme do období, kdy řešíme poměrně velmi složité problémy, které nikdy před tím jsme neřešili. A to znamená, to zesilování znalosti před tím, než se rozhodne, poznání toho problému, jeho různých variant řešení a podobně, je docela něco, co může mít, může mít smysl a na tom je ta firma postavená. A je fakt, že tím pádem my jsme tak jako udělali, já nevím, bezpečnost, armádu, NATO, Evropskou unii, takže nějak se nám ty témata hýbou, jak se objevují větší témata, které procházejí českou společností, ale také v závislosti na tom, jak moc česká politika potřebuje nebo nepotřebuje faktickou znalost věcnou problému, který rozhoduje, na místo jenom ideologie. A neříkám to proto, že v té oblasti děláme byznys a říkám to proto, že musím říct, že porovnání komunistického režimu s některými periodami současného vývoje jakoby mně říká, že jsme stále hodně v područí ideologického vidění, kterému znalost vadí. A bohužel jakoby ta situace, ve které pojmenovat problém a říct to nějakému médiu nebo veřejnému činitelovi nebo něco, pro kterého je to nepříjemné, může mít dneska ne až tolik ošklivé důsledky, jako to mívalo dřív, ale ty lidi mají taky pocit občas, že jsou vyjmuti jakoby z té kritické analýzy. Takže na druhou stranu my se živíme na tom, že když se má rozhodovat nebo poznat něco nepříjemného a určit kořeny, tak pro řadu jakoby úřadů a organizací je lepší to takzvaně outsourcovat, říct, tak to udělejte a pak, když přijde ta špatná zpráva, tak oni řeknou, to oni, to ne my, to je analýza expertů tady jako, kteří nám to, jo. A my s tím nemáme problém, když za to jsou ochotni zaplatit, protože i zde platí, že když si za něco zaplatí tento stát, tak pak si toho víc váží. Co je zadarmo, to tady nemá moc velkou cenu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. To je pravda. No, tak to tedy je Ivan Gabal jako odborník, profesně, ale Ivan Gabal jako občan, to tedy opravdu jsem koukal, co jsem si o vás přečetl, nevím, jestli to nebylo taky nějaký bonmot, že prej chodíte k volbám s potěšením. A já dokonce si myslím, že asi vím, koho volíte, protože vaše současná manželka je Jana Hybášková. Jestli teda nevolíte proti.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Ne, my se v podstatě o tom hádáme průběžně, ale v principu se vždycky shodneme, protože převažuje můj názor, ale, ale ne, ne, tak samozřejmě ta účast ve volbách pro mě je stále ještě motivovaná tím rokem 90, tím zážitkem, před tím prostě nejít volit bych byl proti sobě a plivnul bych si na to, na co jsem, co jsem 20 let dělal a je to nesmysl. Ale prostě ta naše úvodní představa o tom, že volíme mezi dobrem a zlem, se prostě strašně zkomplikovala. Samozřejmě, protože ta realita je komplikovaná, protože prostě andělé disidenti a lidi čistých úmyslů, jako Pepík Vavroušek, jsou z politiky dávno pryč a jsou tam lidi jaksi úmyslů různých a neříkám nečistých, ale prostě lidi, kteří často myslí víc na sebe, než na obecný zájem. Ale to prostě k tomu patří a je to nejenom náš problém a je potřeba neustále aktivně volební právo používat, protože i když ten volič neuspěje vždycky stoprocentně, což je vidět například teďko po těch komunálních volbách, tak je potřeba to neustále tlačit, protože když to prostě nebudeme tlačit, tak to přetlačí nás.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak k dalším volbám je sice nějaký čas ještě, ale až budou, vzpomeňte si na tahle slova mého hosta Ivana Gabala. Moc vám děkuju nejenom za ně, ale hlavně za celý pořad, bylo to příjemné povídání, doufám, že i pro vás. Přeju samozřejmě hodně úspěchů, ať se máte pěkně.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Díky moc. Hezký den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Reprízováno 28. července 2011.