Ivan Pokorný - režisér
11. leden 2013
V Tandemu Jana Rosáka byl režisér Ivan Pokorný. Dozvěděli jste se od něj například, jestli jsou pro něho role, které si zahrál v českých filmech, důležité nebo na jaké seriály či filmy se můžeme těšit pod jeho "taktovkou".
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den všem posluchačům Tandemu přeje Jan Rosák. Když sudičky někomu dají při narození do vínku talent a když je potom navíc obklopen rodiči s uměleckými sklony, tak to má potom cestu životem jasnou. Anebo ne? I na to se dneska zeptám hosta Tandemu, režiséra Ivana Pokorného. Dobrý den.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane režisére, říká se, že maminka a režisér mají vždycky pravdu, musí se poslouchat. Něco na tom asi bude, protože i já teď musím poslechnout - pokyn z režie, domluvit a dát prostor písni.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Ivan Pokorný je dnes hostem Tandemu. Vy pocházíte, jak jsem říkal, z umělecké rodiny. Říkal jsem, že jste byl obklopen rodiči s uměleckými sklony. Ne?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
No, tak není to tak docela můj táta, byl překladatel. Maminka, ta byla normální.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Maminka mám poznámku, že je taky překladatelka.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Ne, ne, to jste vyčetl z jakési databáze, která je úplně jaksi mylná. Tam je mnoho mylných informací. Nevím, kdo to napsal, ale to je prostě holt daň internetu. Já jsem to snažil už jednou tomu autorovi vysvětlit, že to je úplně jinak, protože tam dokonce stojí, že jsem hrál ve filmu Agnieszky Holland, což já si teda vůbec nepamatuju. Já jenom vím, že jsem tam byl u toho natáčení a možná, a to je skutečně otázka paměti teda, protože je to hodně, hodně dávno, protože jsem byl levná pracovní síla, tak mě tam šoupli před kameru. Ale když se potom dočtu v databázi, že jsem hrál ve filmu světoznámé režisérky Agnieszky Holland, tak, no, zní to dobře, co bysme si vyprávěli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych to nikomu nevymlouval.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Tak já jo, já jsem takovej, mně je to blbý prostě, jo. A zrovna tak teda s tou uměleckou rodinou, abysme se vrátili, kde jsme začali. Můj táta byl překladatel, divadelní vědec. To znamená jako z toho tyglíčku teda komediantskýho nebo divadelního. A moje máma, ta prostě povila dítka a musela vzdát svojí kariéru, kterou si plánovala, být doktorkou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, dobře, ale tak já budu trochu slevovat, ale třeba sestra je herečka, že jo.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Tak jako něco, to hnízdo tam je. Jako jestli mě chcete dostat, že jsem byl z umělecký rodiny, byl jsem z umělecký rodiny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A mám vás. Tak. No, ale řekněte, když už tedy jsme se dostali na pravdivou bázi, tak jak vypadalo to vaše dětství? Bylo to dětství takový jako typický, jako intelektuálský dítě, myslím jako rodičů, kteří leželi pořád v knihách a nebrali vás nikam na vejlety, anebo naopak?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Teďko neberte to skutečně tak jako, že byste se musel omlouvat nebo tak. Mně máma zemřela, když mi bylo 7 let, to znamená, to dětství bylo de facto determinovaný takovejma ne zrovna příjemnejma událostma. Takže v první řadě já jsem prožil velmi krásný a veselý dětství, protože jsem se stal dítětem ulice na Malé Straně, což bylo jako teda velmi, teda s vostupem teďko hodnoceno očima 60letého pána, mám jenom hezký vzpomínky, jo. Bohužel bez mámy teda, jako to je jiná věc, ale nemůžeme mluvit o normálním dětství v normální rodině, tak bych řekl, jo. A samozřejmě to prostředí toho divadla mě nějakým způsobem vofouklo, protože můj táta jako tehdy zrovna byl překladatel de facto na vrcholu, on překládal hry Carla Goldoniho, který se hrály hodně. Takže coby jako chlapec do, já nevím, třetí třídy jsem byl na premiéře v tehdejším Tylově divadle a tak dále. Všude mě tahal s sebou, což bylo zase příjemný, na jednu stranu mě to příšerně nudilo. Ale zaplaťpánbůh, že překládal teda komedie. Pak se trošku šoupnul do tý řecký klasiky a to už bylo příšerný, to jsem usínal teda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ono to tak jako trochu svádí k tomu, že tohle bylo možná tím impulsem, že jste se nakonec rozhodl, že budete studovat herectví?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
To je zase úplně prozaický. Jak jsem říkal, všechno souvisí se vším, já jsem byl trošku dítě ulice a tam jaksi, když přijde puberta, člověk je trochu dítě ulice, tak prostě těch nebezpečí je hodně. A já jsem teda tím prošel s velkejme šrámama, musím říct. A jedním z těch šrámů bylo to, že mě prostě vyhodili z gymplu. A tehdy bych bejval musel jít na 2 roky na vojnu, no a to byla příšerná představa, tak někde někdo, prostě nějakej kamarád z dobrý čtvrti mi poradil, že na DAMU na bohosloví a na AVU berou bez matury jako talentový teda ty. Protože samozřejmě, když byl člověk na vysoký škole, tak šel jenom na rok na vojnu, že jo, jako absolvent. Tak jako ty dvě možnosti, jako vůbec malovat neumím a s pánbíčkem to nemám do dneška vyřešený, takže jsem se prostě naučil pár monologů, respektive moje sestra je do mě nalila, jo. Tam už zase to prostředí přece jenom zahrálo. A šel jsem k přijímačkám a voni jako řekli, že by mě vzali a samozřejmě tady jsme u toho, že když člověk už má to jméno a vlastně přijdete to, tak asi mně to taky pomohlo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jsme se v povídání s Ivanem Pokorným dostali do chvíle, kdy byl jako talent přijat na DAMU na herectví. No ale teď takový červíček ve mně hlodá, říkám si, čím to je, že člověk, a nejste jediný případ samozřejmě, že člověk talentovaný, herec vystuduje hereckou fakultu na DAMU, a přesto tomu herectví dá v určité životní fázi vale a postaví se na druhou stranu a stal se z vás režisér. Čím to?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Tak já si myslím, že nebo já tomu říkám tak, že jsou herci s režisérským mindrákem, jo. A jak říkáte, ono jich je spousta, jo. Ale já si myslím, že je to v tom, že herectví je prostě krásná profese, která samozřejmě, když se prokopete na Olymp, tak je úžasná. Ale na Olymp se prokope, jak známo teda, dost omezenej počet lidí a já si myslím, že jsou lidi, teďko mluvím za sebe, já nevím, jak to kdo má samozřejmě, ale průměrných herců je všude plno a já jsem zcela určitě byl naprosto průměrným hercem. A mně to prostě v určitým okamžiku nějak nedostačovalo. A zase jsme u toho hnízda. Myslím, že přece jenom to hnízdo je jakousi ctižádost jiným směrem a ať chcete, nebo ne, ono vás ovlivní, ono vám do vínku dá jakejsi vklad, kterej buď zúročíte, nebo prošustrujete. Takže já jsem velmi záhy tak začal větřit jako, že by ještě stálo za to sem tam něco udělat a jsem duše podnikavá, jo. Takže já jsem si ty režisérský možnosti nebo tu možnost režírovat musel nějakým způsobem vytvořit. Tak jako moje první angažmá bylo v mosteckým divadle, kde jsem prostě zpunktoval kdekoho a udělali jsme na tržišti tehdy naprosto hnusným v novým Mostě, kolem paneláky a tak, ale my jsme tam udělali takový představení jen tak sobě pro radost, který jsem režíroval. To byl jaksi takovej první to. A pak vono se to zalíbí, vono je to příjemný ty drátky jako nějak mít v ruce. A vlastně k takovýmu rozhodujícímu momentu, kdy jsem změnil tu profesi, byla emigrace, kde prostě, když přijdete vo jazyk, no tak co vám zbejvá. Tak vlastně mluvit jako masa bob, a to jsem nějakej čas jaksi dělal, ale spíš v alternativních divadlech, ale v okamžiku, kdy se třeba v tom Německu, kde jsme žili, se člověk chce dostat do aspoň trošku, řekněme, na úroveň městských divadel, no tak tam už musíte mluvit korektně hoch deutsch. Takže vona to byla i trošku taková jako nutnost.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď se podíváme trošku blíž na kariéru Ivana Pokorného. Jsou ty vaše role, které jste tady u nás zahrál třeba ve filmech, pro vás důležité, nebo jste je tak jako hodil za hlavu a už třeba na ně ani nevzpomínáte?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
To má dvě stránky ta mince, jo. Jsou důležitý proto, protože jako já, když jsem třeba v televizi, protože hlavně jsem dostával příležitosti v Československé televizi, tak já jsem furt šmejdil kolem. Jako dobrý, tak voni mi dali nějakej text, já jsem ho vždycky vodříkal, ale vlastně měl jsem spousty kamarádů mezi kameramanama, mezi technickým personálem a tak a mě to hrozně bavilo. Takže já jsem furt kolem nich šmejdil a co je tady to a proč je tady to a k čemu je tady to a tak. Takže tam jsem nabíral něco, co jsem prostě v pozdějších letech jako velmi pěkně zúročil. A s tím před kamerou já vám nevím. Vono jednak, jak jsem říkal, průměrných herců je všude kolem a mně se stala taková nepříjemná věc, že mě jednou, a to už je asi 10 let, takže to ještě nebyla nějaká stařecká neschopnost, že mně někdo říkal: "Já jsem tě viděl teďko v televizi." Já jsem říkal: Jo? No a v čem? A ten člověk řekl jakejsi titul a já jsem říkal: V tom jsem hrál? "Jo, jo." Takže já jsem si to nechal převyprávět a dovopravdy, a teďko to není póza, já jsem si na to prostě nevzpomněl, jo. A podle slov toho člověka to byla taková střední role. Tak jsem si říkal, buď jsem úplně pitomej, nebo to, co jsme točili, bylo tak pitomý, že jsem to vytěsnil, nebo to pro mě asi nemělo zase tak obrovskej význam.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili mnohem větší význam mají věci, které jste potom režíroval spíš.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Ho, ho, ho, to zní teďka jako významný režisér. Nevím. Jako mně to prostě, to režírování baví víc než to hraní, tak bych řekl. A jestli to má nějakej význam, to ať posuzujou jiní. Nevím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, vy jste v Německu režíroval divadlo.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Divadlo hlavně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Které a kde?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Tam je taková zvyklost, že ne každé divadlo má svýho kmenovýho režiséra. Já jsem se nikdo neprokopal do takovejch těch jako státních velkodivadel, ale v tý úrovni takový tý střední vrstvy těch divadel, tam ty režiséři prostě cirkulujou. A já jsem dělal v Oberhausenu, v Kolíně, dělal jsem, ne teda v Kolíně ve velkým divadle, ale v jednom z menších divadel kolínskejch, dělal jsem dole u Stuttgartu a měl jsem takovejch pár svejch. Potom v Drážďanech jsem režíroval, ale to už bylo po revoluci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to si musíte vydobýt jméno samozřejmě, abyste byl zván k takové spolupráci do divadel.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Já nevím, jestli vydobýt jméno. Tak nás je 10 milionů a vlastně ta společnost naše, jako těch světskejch, tak dyť se všichni známe. Tam je těch lidí 80 milionů dneska, ale voni se de facto takový ty, taky o sobě ty lidi vědí. To znamená, když něco jako kardinálně nepohnojíte, tak voni si to potom řeknou, protože vždycky se hledají nějaký lidi, který to voddřou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vás našli občas.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Tak vobčas zavítali, což bylo příjemný a vlastně to bylo hezký. Já dělám takovej understatment trochu, ale bylo to dovopravdy příjemný, já jsem se setkal se spoustu příjemnejch lidí. A vzhledem k tomu, že jsem se žánrově pohyboval spíš na tý komediální, v tom komediálním žánru, tak jako s těma čtverákama se pracuje líp než s těma dramatickejma umělcema.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se tím uživit? Režisér, kterej přijde od nás do Německa a začne tam pracovat?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Já si myslím, že jednak jde vo to, aby člověk vždycky věděl, co chce a za čím chce jít. A vono to dřív nebo pozdějc, když nemá dovopravdy nějakou hroznou smůlu, tak vono to dřív nebo pozdějc přijde. A když má na sebe nějaký nároky přiměřený, protože přehnaná ctižádost taky vlastně brzdí nebo tak a trošku se spolehne na ten osud, tak vono to nakonec klapne. Tak vono to nějak klaplo, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsme se Ivana Pokorného, mého dnešního hosta v Tandemu ptal, koho by si vybral z klasiků českého humoru, tak dlouze váhal a jednoho nabízeného klasika po druhém odmítal, až jsme se dostali k Werichovi a Horníčkovi. Čím to, že vám tady nikdo tady nesedí, nevyhovuje?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Víte co, to není v tom nesedí. Já se nerad formuluju přes negaci, takže teďko jste měl dostal do takovýho nepříjemnýho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nerad teda, omlouvám se.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Ale já si myslím, že jako když je něčeho moc, tak my to vlastně přestáváme vnímat v tý čistotě, v který to je, protože a už zase pan XY nebo paní XY. A vlastně to vnímání není tak čirý, jako když přijde něco, na co nejsme tolik zvyklí a říkáme a hele, ježiš a vono je to takový pěkný a tak. A myslím si, že to vnímání i humoru vlastně je tady v tom určující. Dyť to víte, tak koukáte se na někoho desetkrát do měsíce a pak už si říkáte a polib mi šos, já už se na tebe koukat nebudu a může bejt vtipnej. Takže spíš tady v tom, to není nějaký, že bych pohrdal velkými jmény českého humoru, vůbec ne, velmi si jich vážím, ale nemusím je mít, když je máme furt. Tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. Takže Werich a Horníček, ty zase nemáme tak furt.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Ty nemáme tak často, tak ty dejme, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak si je dáme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Ivan Pokorný je hostem dnešního Tandemu, původem herec, vystudovaný herec na DAMU, posléze režisér, režisér jednak v Německu,jednak u nás, dokonce v televizi, několik televizních filmů, máte za sebou jeden film, je to psychologický snímek Únos domů.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Zase jsme u tý databáze, kterou máte. To je film, kterej vznikl na základě knížky Ivy Procházkový, mojí ženy, která píše hodně pro děti, pro mládež a vlastně napsala takovej, jako to psychologický mně nesedí, protože když někde vidím psychologický film, říkám, na to nepůjdu, to budou, prostě to bude votrava.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle vás kategorizovali.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
No a to je právě to hrozný. Ale to je normální příběh, byl to debut Vojty Kotka, kterej se poprvý v tom filmu objevil na filmovým plátně. A je to takovej citlivej příběh, prostě nevšední příběh jednoho kluka. A potom jsem natočil druhej film, kterej měl loni premiéru, teďko na podzim, kterej se jmenuje Záblesky chladné neděle. A to jsou jako dvě věci, který jsem udělal pro kino.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je zajímavé, k tomu jsem se chtěl dostat, protože sám jste říkal, že třeba v Německu jste režíroval hlavně komedie, což vám mnohem víc sedí, a tady jste se pustil do takové docela vážné látky. Nechcete se spíš zase vrátit ke komediím?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
No, kdyby byly, já bych se vrátil, ale voni nějak, jako je to úzkej profil. Jednak ve scénářích je to úzkej profil a na takovou tu lidovou řachandu já moc nejsem, to rád přenechám jiným a takovej nějakej osobitej, inteligentní humor, jako na tom nám chybějí scénáristi. Takže já jsem se takovým jako úplným řízením osudu dostal do toho koutku detektivkáře, a tak jsem namastil za posledních pár let spousty detektivek. Ale komedie dal bych, dal bych, kdyby byl scénář.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak máte doma scénáristku, spisovatelku, tak ji přijměte k tomu, aby se pustila do trochu lehčího žánru.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
To je těžký. Ženskejm se těžko dá poroučet. Není to úplně jednoduchý.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ivan Pokorný, režisér, herec, je dnes hostem Tandemu a znovu připomínám to, co jste nepochybně nemohli přeslechnout, že v určité své životní fázi působil taky v Německu, kam odešel do emigrace. Dá se říct, že vás k tomu donutila ta politická situace natolik, že jste se rozhodl, že už to tady nemůžete vydržet?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Tak každej, kdo to prožil, ví, že to byl hnus. Teda když pominu předsedy obvodních výborů KSČ. Ale myslím si, že dokonce i ty věděli, že je to hnus, jenom se s tím dovedli nějak aranžovat. A teďko jako každej asi máme nastavenej ten práh snesitelnosti míry hnusu jinde, jo. Já bych byl býval emigroval dávno, ale začaly se rodit děti a začal rodinný život a tak, takže vono to tak nešlo. Ale v určitým okamžiku se sešly jaksi křivky, protnuly křivky mé ženy, moje a řekli jsme si, tak a šmitec, jdeme. Ale nebylo to jako z nějakejch politickejch důvodů, moje žena byla sice politicky pronásledovaná, ale vlastně když jsme se potom vocitli v Kraiskirchenu v lágru a najednou tam přiváděli lidi tehdy z Afghánistánu, kterem šlo doopravdy o život, tak se člověk i trošku zastyděl, že prostě jako vlastně nám vo ten život nešlo, bylo to jenom odporný a hnusný a nechtěli jsme vychovávat svý děti v hnusu. To je všechno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se koukáte třeba teď, volí se prezident, někteří z nich mají komunistickou minulost? Myslíte si, že?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Já nevím. Víte co, já jsem na sobě zjistil, když jsme se vrátili, že ta lidská psychika je nějaká prapodivná, protože my jsme měli kamarádi, někteří z nich byli spolupracovníci StB a já jsem najednou zjistil, že paradoxně mně to u někoho z nich ne tak příliš vadí a u někoho mi to hrozně vadí. Vlastně sám jsem nad tím přemejšlel, říkal jsem si, co to je, dyť člověk by měl měřit stejným metrem, že jo. Ale vono to vlastně, nevím, jestli je to ta správná vodpověď nebo sám jsem jí hledal a pak jsem si uvědomil, že ten jeden člověk vždycky říkal: "Ty komunisti jsou prostě dobytkové." A tak dále. A byl přitom estébák, že jo. Ten druhej vlastně vždycky se snažil to nějakým způsobem hájit, někdy naivně, ale jeho názor byl do jisté míry konzistentní a tam mi to tak hrozně nevadilo, protože jsem si říkal, tak dobře je to tvůj názor, je to tvoje přesvědčení, co se dá dělat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nic nepředstíral.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Nic nepředstíral a vlastně žil pro sebe v nějakým souladu, i když pro mě perverzním teda, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ivan Pokorný je dnes hostem Tandemu a už jsme si tady popovídali o jeho dílech, jestli se to takhle dá říct, to, co je za vámi tedy.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Nezní to tak dobře. Říkejte dílech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dílech, ano. No a která díla jsou před vámi? Ne, teď se ptám úplně vážně. Co zrovna teď máte rozpracováno, do čeho se taky hodláte vrhnout?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Mně se vo tom špatně mluví, protože nejsou podepsané smlouvy a bylo by jaksi nekorektní vůči České televizi, protože jaksi děláme nebo de facto jsme uzavřeli námluvy s Českou televizí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to jsme, to znamená vy a? Manželka?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Já a manželka a moji věrní. Teďko jsme zrovna nemyslel na svoji manželku, omlouvám se své manželce, ale myslel jsem na svůj štáb a na lidi, s kterýma pracuju. Takže jsme uzavřeli námluvy a měli bychom točit seriál detektivek. Nechci tajnůstkařit, ale nechce se mi vo tom mluvit, protože vlastně není doteďka podepsaná jediná smlouva.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře, tak nemusíme říkat tituly, nemusíme říkat jaksi, o čem to je, ale spíš mi řeknete, já jsem vyložený jaksi fanda televizních detektivek, miluju detektivky typu, vím já co, třeba Kriminálka Las Vegas a Miami, ale třeba taky Kriminálka anděl, která se vysílá u nás. Je tohle to zrovna ten styl, kterým se chcete ubírat, anebo úplně jiný?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Tak já jsem natočil 16 dílů Kriminálky anděl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže to jo.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Já si myslím, že ta Kriminálka anděl bylo slušný spotřební zboží, ale trošku rafinesy ve scénáristice by bývalo neuškodilo, což teda, pokud vím, tak Nova má připravenou další řadu ve scénářích a ty nejsou tak úplně blbý. Já jsem četl 3 a ty se mi dost líbily.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže zase to bude?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Já nevím, voni to zastavili. Neznám strategii Novy, to je jejich věc. Prostě to zastavili a momentálně se nebo včera jsem se dočetl, že se s tím počítá jako a tak dále. Ale to jsou kecy, že jo. Takže já mám rád, vono je to taky těžký, kam se podíváte, tam je detektivka. A vymyslete něco novýho, vymyslete něco to. Stejně všechno už bylo vymyšlený, vono se to musí jenom nějak šikovně zkombinovat, aby to lidi ještě bavilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Anebo dát tomu trochu jinou formu.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Anebo dát tomu trošku jinou formu, přesně. A tam jsme, tam hledáme jako tady tím směrem, takže myslím, že by se mohlo urodit něco svěžího. A navíc ty díly, který v tuto chvíli máme, tak jaksi dávají příslib, že by to mohlo bejt docela zajímavý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Budem se těšit. My všichni, kteří máme detektivky rádi. Budem se těšit na to, co stvoří a pod čím bude podepsán můj dnešní host, režisér Ivan Pokorný. Moc děkuju za dnešní návštěvu, ať se daří. Ať se vydaří ten rok, který nám vlastně začal.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Dobře. Já vám přeju totéž. Děkuju za pozvání.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den všem posluchačům Tandemu přeje Jan Rosák. Když sudičky někomu dají při narození do vínku talent a když je potom navíc obklopen rodiči s uměleckými sklony, tak to má potom cestu životem jasnou. Anebo ne? I na to se dneska zeptám hosta Tandemu, režiséra Ivana Pokorného. Dobrý den.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane režisére, říká se, že maminka a režisér mají vždycky pravdu, musí se poslouchat. Něco na tom asi bude, protože i já teď musím poslechnout - pokyn z režie, domluvit a dát prostor písni.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Ivan Pokorný je dnes hostem Tandemu. Vy pocházíte, jak jsem říkal, z umělecké rodiny. Říkal jsem, že jste byl obklopen rodiči s uměleckými sklony. Ne?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
No, tak není to tak docela můj táta, byl překladatel. Maminka, ta byla normální.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Maminka mám poznámku, že je taky překladatelka.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Ne, ne, to jste vyčetl z jakési databáze, která je úplně jaksi mylná. Tam je mnoho mylných informací. Nevím, kdo to napsal, ale to je prostě holt daň internetu. Já jsem to snažil už jednou tomu autorovi vysvětlit, že to je úplně jinak, protože tam dokonce stojí, že jsem hrál ve filmu Agnieszky Holland, což já si teda vůbec nepamatuju. Já jenom vím, že jsem tam byl u toho natáčení a možná, a to je skutečně otázka paměti teda, protože je to hodně, hodně dávno, protože jsem byl levná pracovní síla, tak mě tam šoupli před kameru. Ale když se potom dočtu v databázi, že jsem hrál ve filmu světoznámé režisérky Agnieszky Holland, tak, no, zní to dobře, co bysme si vyprávěli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych to nikomu nevymlouval.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Tak já jo, já jsem takovej, mně je to blbý prostě, jo. A zrovna tak teda s tou uměleckou rodinou, abysme se vrátili, kde jsme začali. Můj táta byl překladatel, divadelní vědec. To znamená jako z toho tyglíčku teda komediantskýho nebo divadelního. A moje máma, ta prostě povila dítka a musela vzdát svojí kariéru, kterou si plánovala, být doktorkou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, dobře, ale tak já budu trochu slevovat, ale třeba sestra je herečka, že jo.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Tak jako něco, to hnízdo tam je. Jako jestli mě chcete dostat, že jsem byl z umělecký rodiny, byl jsem z umělecký rodiny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A mám vás. Tak. No, ale řekněte, když už tedy jsme se dostali na pravdivou bázi, tak jak vypadalo to vaše dětství? Bylo to dětství takový jako typický, jako intelektuálský dítě, myslím jako rodičů, kteří leželi pořád v knihách a nebrali vás nikam na vejlety, anebo naopak?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Teďko neberte to skutečně tak jako, že byste se musel omlouvat nebo tak. Mně máma zemřela, když mi bylo 7 let, to znamená, to dětství bylo de facto determinovaný takovejma ne zrovna příjemnejma událostma. Takže v první řadě já jsem prožil velmi krásný a veselý dětství, protože jsem se stal dítětem ulice na Malé Straně, což bylo jako teda velmi, teda s vostupem teďko hodnoceno očima 60letého pána, mám jenom hezký vzpomínky, jo. Bohužel bez mámy teda, jako to je jiná věc, ale nemůžeme mluvit o normálním dětství v normální rodině, tak bych řekl, jo. A samozřejmě to prostředí toho divadla mě nějakým způsobem vofouklo, protože můj táta jako tehdy zrovna byl překladatel de facto na vrcholu, on překládal hry Carla Goldoniho, který se hrály hodně. Takže coby jako chlapec do, já nevím, třetí třídy jsem byl na premiéře v tehdejším Tylově divadle a tak dále. Všude mě tahal s sebou, což bylo zase příjemný, na jednu stranu mě to příšerně nudilo. Ale zaplaťpánbůh, že překládal teda komedie. Pak se trošku šoupnul do tý řecký klasiky a to už bylo příšerný, to jsem usínal teda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ono to tak jako trochu svádí k tomu, že tohle bylo možná tím impulsem, že jste se nakonec rozhodl, že budete studovat herectví?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
To je zase úplně prozaický. Jak jsem říkal, všechno souvisí se vším, já jsem byl trošku dítě ulice a tam jaksi, když přijde puberta, člověk je trochu dítě ulice, tak prostě těch nebezpečí je hodně. A já jsem teda tím prošel s velkejme šrámama, musím říct. A jedním z těch šrámů bylo to, že mě prostě vyhodili z gymplu. A tehdy bych bejval musel jít na 2 roky na vojnu, no a to byla příšerná představa, tak někde někdo, prostě nějakej kamarád z dobrý čtvrti mi poradil, že na DAMU na bohosloví a na AVU berou bez matury jako talentový teda ty. Protože samozřejmě, když byl člověk na vysoký škole, tak šel jenom na rok na vojnu, že jo, jako absolvent. Tak jako ty dvě možnosti, jako vůbec malovat neumím a s pánbíčkem to nemám do dneška vyřešený, takže jsem se prostě naučil pár monologů, respektive moje sestra je do mě nalila, jo. Tam už zase to prostředí přece jenom zahrálo. A šel jsem k přijímačkám a voni jako řekli, že by mě vzali a samozřejmě tady jsme u toho, že když člověk už má to jméno a vlastně přijdete to, tak asi mně to taky pomohlo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jsme se v povídání s Ivanem Pokorným dostali do chvíle, kdy byl jako talent přijat na DAMU na herectví. No ale teď takový červíček ve mně hlodá, říkám si, čím to je, že člověk, a nejste jediný případ samozřejmě, že člověk talentovaný, herec vystuduje hereckou fakultu na DAMU, a přesto tomu herectví dá v určité životní fázi vale a postaví se na druhou stranu a stal se z vás režisér. Čím to?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Tak já si myslím, že nebo já tomu říkám tak, že jsou herci s režisérským mindrákem, jo. A jak říkáte, ono jich je spousta, jo. Ale já si myslím, že je to v tom, že herectví je prostě krásná profese, která samozřejmě, když se prokopete na Olymp, tak je úžasná. Ale na Olymp se prokope, jak známo teda, dost omezenej počet lidí a já si myslím, že jsou lidi, teďko mluvím za sebe, já nevím, jak to kdo má samozřejmě, ale průměrných herců je všude plno a já jsem zcela určitě byl naprosto průměrným hercem. A mně to prostě v určitým okamžiku nějak nedostačovalo. A zase jsme u toho hnízda. Myslím, že přece jenom to hnízdo je jakousi ctižádost jiným směrem a ať chcete, nebo ne, ono vás ovlivní, ono vám do vínku dá jakejsi vklad, kterej buď zúročíte, nebo prošustrujete. Takže já jsem velmi záhy tak začal větřit jako, že by ještě stálo za to sem tam něco udělat a jsem duše podnikavá, jo. Takže já jsem si ty režisérský možnosti nebo tu možnost režírovat musel nějakým způsobem vytvořit. Tak jako moje první angažmá bylo v mosteckým divadle, kde jsem prostě zpunktoval kdekoho a udělali jsme na tržišti tehdy naprosto hnusným v novým Mostě, kolem paneláky a tak, ale my jsme tam udělali takový představení jen tak sobě pro radost, který jsem režíroval. To byl jaksi takovej první to. A pak vono se to zalíbí, vono je to příjemný ty drátky jako nějak mít v ruce. A vlastně k takovýmu rozhodujícímu momentu, kdy jsem změnil tu profesi, byla emigrace, kde prostě, když přijdete vo jazyk, no tak co vám zbejvá. Tak vlastně mluvit jako masa bob, a to jsem nějakej čas jaksi dělal, ale spíš v alternativních divadlech, ale v okamžiku, kdy se třeba v tom Německu, kde jsme žili, se člověk chce dostat do aspoň trošku, řekněme, na úroveň městských divadel, no tak tam už musíte mluvit korektně hoch deutsch. Takže vona to byla i trošku taková jako nutnost.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď se podíváme trošku blíž na kariéru Ivana Pokorného. Jsou ty vaše role, které jste tady u nás zahrál třeba ve filmech, pro vás důležité, nebo jste je tak jako hodil za hlavu a už třeba na ně ani nevzpomínáte?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
To má dvě stránky ta mince, jo. Jsou důležitý proto, protože jako já, když jsem třeba v televizi, protože hlavně jsem dostával příležitosti v Československé televizi, tak já jsem furt šmejdil kolem. Jako dobrý, tak voni mi dali nějakej text, já jsem ho vždycky vodříkal, ale vlastně měl jsem spousty kamarádů mezi kameramanama, mezi technickým personálem a tak a mě to hrozně bavilo. Takže já jsem furt kolem nich šmejdil a co je tady to a proč je tady to a k čemu je tady to a tak. Takže tam jsem nabíral něco, co jsem prostě v pozdějších letech jako velmi pěkně zúročil. A s tím před kamerou já vám nevím. Vono jednak, jak jsem říkal, průměrných herců je všude kolem a mně se stala taková nepříjemná věc, že mě jednou, a to už je asi 10 let, takže to ještě nebyla nějaká stařecká neschopnost, že mně někdo říkal: "Já jsem tě viděl teďko v televizi." Já jsem říkal: Jo? No a v čem? A ten člověk řekl jakejsi titul a já jsem říkal: V tom jsem hrál? "Jo, jo." Takže já jsem si to nechal převyprávět a dovopravdy, a teďko to není póza, já jsem si na to prostě nevzpomněl, jo. A podle slov toho člověka to byla taková střední role. Tak jsem si říkal, buď jsem úplně pitomej, nebo to, co jsme točili, bylo tak pitomý, že jsem to vytěsnil, nebo to pro mě asi nemělo zase tak obrovskej význam.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili mnohem větší význam mají věci, které jste potom režíroval spíš.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Ho, ho, ho, to zní teďka jako významný režisér. Nevím. Jako mně to prostě, to režírování baví víc než to hraní, tak bych řekl. A jestli to má nějakej význam, to ať posuzujou jiní. Nevím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, vy jste v Německu režíroval divadlo.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Divadlo hlavně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Které a kde?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Tam je taková zvyklost, že ne každé divadlo má svýho kmenovýho režiséra. Já jsem se nikdo neprokopal do takovejch těch jako státních velkodivadel, ale v tý úrovni takový tý střední vrstvy těch divadel, tam ty režiséři prostě cirkulujou. A já jsem dělal v Oberhausenu, v Kolíně, dělal jsem, ne teda v Kolíně ve velkým divadle, ale v jednom z menších divadel kolínskejch, dělal jsem dole u Stuttgartu a měl jsem takovejch pár svejch. Potom v Drážďanech jsem režíroval, ale to už bylo po revoluci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to si musíte vydobýt jméno samozřejmě, abyste byl zván k takové spolupráci do divadel.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Já nevím, jestli vydobýt jméno. Tak nás je 10 milionů a vlastně ta společnost naše, jako těch světskejch, tak dyť se všichni známe. Tam je těch lidí 80 milionů dneska, ale voni se de facto takový ty, taky o sobě ty lidi vědí. To znamená, když něco jako kardinálně nepohnojíte, tak voni si to potom řeknou, protože vždycky se hledají nějaký lidi, který to voddřou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vás našli občas.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Tak vobčas zavítali, což bylo příjemný a vlastně to bylo hezký. Já dělám takovej understatment trochu, ale bylo to dovopravdy příjemný, já jsem se setkal se spoustu příjemnejch lidí. A vzhledem k tomu, že jsem se žánrově pohyboval spíš na tý komediální, v tom komediálním žánru, tak jako s těma čtverákama se pracuje líp než s těma dramatickejma umělcema.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se tím uživit? Režisér, kterej přijde od nás do Německa a začne tam pracovat?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Já si myslím, že jednak jde vo to, aby člověk vždycky věděl, co chce a za čím chce jít. A vono to dřív nebo pozdějc, když nemá dovopravdy nějakou hroznou smůlu, tak vono to dřív nebo pozdějc přijde. A když má na sebe nějaký nároky přiměřený, protože přehnaná ctižádost taky vlastně brzdí nebo tak a trošku se spolehne na ten osud, tak vono to nakonec klapne. Tak vono to nějak klaplo, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsme se Ivana Pokorného, mého dnešního hosta v Tandemu ptal, koho by si vybral z klasiků českého humoru, tak dlouze váhal a jednoho nabízeného klasika po druhém odmítal, až jsme se dostali k Werichovi a Horníčkovi. Čím to, že vám tady nikdo tady nesedí, nevyhovuje?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Víte co, to není v tom nesedí. Já se nerad formuluju přes negaci, takže teďko jste měl dostal do takovýho nepříjemnýho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nerad teda, omlouvám se.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Ale já si myslím, že jako když je něčeho moc, tak my to vlastně přestáváme vnímat v tý čistotě, v který to je, protože a už zase pan XY nebo paní XY. A vlastně to vnímání není tak čirý, jako když přijde něco, na co nejsme tolik zvyklí a říkáme a hele, ježiš a vono je to takový pěkný a tak. A myslím si, že to vnímání i humoru vlastně je tady v tom určující. Dyť to víte, tak koukáte se na někoho desetkrát do měsíce a pak už si říkáte a polib mi šos, já už se na tebe koukat nebudu a může bejt vtipnej. Takže spíš tady v tom, to není nějaký, že bych pohrdal velkými jmény českého humoru, vůbec ne, velmi si jich vážím, ale nemusím je mít, když je máme furt. Tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. Takže Werich a Horníček, ty zase nemáme tak furt.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Ty nemáme tak často, tak ty dejme, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak si je dáme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Ivan Pokorný je hostem dnešního Tandemu, původem herec, vystudovaný herec na DAMU, posléze režisér, režisér jednak v Německu,jednak u nás, dokonce v televizi, několik televizních filmů, máte za sebou jeden film, je to psychologický snímek Únos domů.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Zase jsme u tý databáze, kterou máte. To je film, kterej vznikl na základě knížky Ivy Procházkový, mojí ženy, která píše hodně pro děti, pro mládež a vlastně napsala takovej, jako to psychologický mně nesedí, protože když někde vidím psychologický film, říkám, na to nepůjdu, to budou, prostě to bude votrava.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle vás kategorizovali.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
No a to je právě to hrozný. Ale to je normální příběh, byl to debut Vojty Kotka, kterej se poprvý v tom filmu objevil na filmovým plátně. A je to takovej citlivej příběh, prostě nevšední příběh jednoho kluka. A potom jsem natočil druhej film, kterej měl loni premiéru, teďko na podzim, kterej se jmenuje Záblesky chladné neděle. A to jsou jako dvě věci, který jsem udělal pro kino.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je zajímavé, k tomu jsem se chtěl dostat, protože sám jste říkal, že třeba v Německu jste režíroval hlavně komedie, což vám mnohem víc sedí, a tady jste se pustil do takové docela vážné látky. Nechcete se spíš zase vrátit ke komediím?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
No, kdyby byly, já bych se vrátil, ale voni nějak, jako je to úzkej profil. Jednak ve scénářích je to úzkej profil a na takovou tu lidovou řachandu já moc nejsem, to rád přenechám jiným a takovej nějakej osobitej, inteligentní humor, jako na tom nám chybějí scénáristi. Takže já jsem se takovým jako úplným řízením osudu dostal do toho koutku detektivkáře, a tak jsem namastil za posledních pár let spousty detektivek. Ale komedie dal bych, dal bych, kdyby byl scénář.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak máte doma scénáristku, spisovatelku, tak ji přijměte k tomu, aby se pustila do trochu lehčího žánru.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
To je těžký. Ženskejm se těžko dá poroučet. Není to úplně jednoduchý.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ivan Pokorný, režisér, herec, je dnes hostem Tandemu a znovu připomínám to, co jste nepochybně nemohli přeslechnout, že v určité své životní fázi působil taky v Německu, kam odešel do emigrace. Dá se říct, že vás k tomu donutila ta politická situace natolik, že jste se rozhodl, že už to tady nemůžete vydržet?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Tak každej, kdo to prožil, ví, že to byl hnus. Teda když pominu předsedy obvodních výborů KSČ. Ale myslím si, že dokonce i ty věděli, že je to hnus, jenom se s tím dovedli nějak aranžovat. A teďko jako každej asi máme nastavenej ten práh snesitelnosti míry hnusu jinde, jo. Já bych byl býval emigroval dávno, ale začaly se rodit děti a začal rodinný život a tak, takže vono to tak nešlo. Ale v určitým okamžiku se sešly jaksi křivky, protnuly křivky mé ženy, moje a řekli jsme si, tak a šmitec, jdeme. Ale nebylo to jako z nějakejch politickejch důvodů, moje žena byla sice politicky pronásledovaná, ale vlastně když jsme se potom vocitli v Kraiskirchenu v lágru a najednou tam přiváděli lidi tehdy z Afghánistánu, kterem šlo doopravdy o život, tak se člověk i trošku zastyděl, že prostě jako vlastně nám vo ten život nešlo, bylo to jenom odporný a hnusný a nechtěli jsme vychovávat svý děti v hnusu. To je všechno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se koukáte třeba teď, volí se prezident, někteří z nich mají komunistickou minulost? Myslíte si, že?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Já nevím. Víte co, já jsem na sobě zjistil, když jsme se vrátili, že ta lidská psychika je nějaká prapodivná, protože my jsme měli kamarádi, někteří z nich byli spolupracovníci StB a já jsem najednou zjistil, že paradoxně mně to u někoho z nich ne tak příliš vadí a u někoho mi to hrozně vadí. Vlastně sám jsem nad tím přemejšlel, říkal jsem si, co to je, dyť člověk by měl měřit stejným metrem, že jo. Ale vono to vlastně, nevím, jestli je to ta správná vodpověď nebo sám jsem jí hledal a pak jsem si uvědomil, že ten jeden člověk vždycky říkal: "Ty komunisti jsou prostě dobytkové." A tak dále. A byl přitom estébák, že jo. Ten druhej vlastně vždycky se snažil to nějakým způsobem hájit, někdy naivně, ale jeho názor byl do jisté míry konzistentní a tam mi to tak hrozně nevadilo, protože jsem si říkal, tak dobře je to tvůj názor, je to tvoje přesvědčení, co se dá dělat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nic nepředstíral.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Nic nepředstíral a vlastně žil pro sebe v nějakým souladu, i když pro mě perverzním teda, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ivan Pokorný je dnes hostem Tandemu a už jsme si tady popovídali o jeho dílech, jestli se to takhle dá říct, to, co je za vámi tedy.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Nezní to tak dobře. Říkejte dílech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dílech, ano. No a která díla jsou před vámi? Ne, teď se ptám úplně vážně. Co zrovna teď máte rozpracováno, do čeho se taky hodláte vrhnout?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Mně se vo tom špatně mluví, protože nejsou podepsané smlouvy a bylo by jaksi nekorektní vůči České televizi, protože jaksi děláme nebo de facto jsme uzavřeli námluvy s Českou televizí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to jsme, to znamená vy a? Manželka?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Já a manželka a moji věrní. Teďko jsme zrovna nemyslel na svoji manželku, omlouvám se své manželce, ale myslel jsem na svůj štáb a na lidi, s kterýma pracuju. Takže jsme uzavřeli námluvy a měli bychom točit seriál detektivek. Nechci tajnůstkařit, ale nechce se mi vo tom mluvit, protože vlastně není doteďka podepsaná jediná smlouva.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře, tak nemusíme říkat tituly, nemusíme říkat jaksi, o čem to je, ale spíš mi řeknete, já jsem vyložený jaksi fanda televizních detektivek, miluju detektivky typu, vím já co, třeba Kriminálka Las Vegas a Miami, ale třeba taky Kriminálka anděl, která se vysílá u nás. Je tohle to zrovna ten styl, kterým se chcete ubírat, anebo úplně jiný?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Tak já jsem natočil 16 dílů Kriminálky anděl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže to jo.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Já si myslím, že ta Kriminálka anděl bylo slušný spotřební zboží, ale trošku rafinesy ve scénáristice by bývalo neuškodilo, což teda, pokud vím, tak Nova má připravenou další řadu ve scénářích a ty nejsou tak úplně blbý. Já jsem četl 3 a ty se mi dost líbily.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže zase to bude?
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Já nevím, voni to zastavili. Neznám strategii Novy, to je jejich věc. Prostě to zastavili a momentálně se nebo včera jsem se dočetl, že se s tím počítá jako a tak dále. Ale to jsou kecy, že jo. Takže já mám rád, vono je to taky těžký, kam se podíváte, tam je detektivka. A vymyslete něco novýho, vymyslete něco to. Stejně všechno už bylo vymyšlený, vono se to musí jenom nějak šikovně zkombinovat, aby to lidi ještě bavilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Anebo dát tomu trochu jinou formu.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Anebo dát tomu trošku jinou formu, přesně. A tam jsme, tam hledáme jako tady tím směrem, takže myslím, že by se mohlo urodit něco svěžího. A navíc ty díly, který v tuto chvíli máme, tak jaksi dávají příslib, že by to mohlo bejt docela zajímavý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Budem se těšit. My všichni, kteří máme detektivky rádi. Budem se těšit na to, co stvoří a pod čím bude podepsán můj dnešní host, režisér Ivan Pokorný. Moc děkuju za dnešní návštěvu, ať se daří. Ať se vydaří ten rok, který nám vlastně začal.
Ivan POKORNÝ, režisér
--------------------
Dobře. Já vám přeju totéž. Děkuju za pozvání.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 26. července 2013.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
