Izraelská vlajka má své poselství

Izraelský stát je relativně mladý, ale jeho bílá vlajka s modrými podélnými pruhy a rovněž modrou šesticípou hvězdou uprostřed odkazuje do dávné minulosti. Byla to Praha, kde se již koncem 15. století objevuje na praporci pražské židovské obce symbol dvou propojených rovnostranných trojúhelníků. Pro tuto hvězdu středověkými židovskými mystiky zažitý termín Davidův štít přitom odkazuje na její magické působení, které mělo biblickému izraelskému králi pomáhat v jeho bojích.

Také modré pruhy izraelské vlajky se váží k hebrejské Bibli, avšak nejen k ní. Ve Čtvrté knize Mojžíšově se píše o třásních na cípech oděvů synů Izraele s modrou nití na každém z nich. Tento příkaz našel svůj výraz v bílém modlitebním rouchu zvaném talit, kterým se židovští muži halí při modlitbě. Ten má nejen třásně popsané hebrejskou Biblí, ale navíc ho zpravidla lemují i modré pruhy.

Nijak proto neudiví, že židovské národní hnutí, které usilovalo o obnovu židovského života v historické vlasti, přijalo jak symboliku barev, tak i centrální šesticípé hvězdy. Taková vlajka doplněná ve středu slovem Sion zde poprvé zavlála v osadě Rišon Lecion v roce 1885 a spojení Nes Ciona, hebrejsky doslova „Korouhev k Sionu“ se objevilo o šest let později na vlajce vztyčené při založení další, dodnes existující aglomerace.

Modré pruhy na bílém podkladu s Davidovou hvězdou uprostřed ve stejné době zapůsobily i na sionisty v americkém Bostonu, jejichž prapor doplněný slovem Makabejští pro změnu odkazoval k bojovníkům připomínaným během Svátku světel Chanuka.

Nehledě na to panovaly mezi vůdčími osobnostmi sionismu o podobu vlajky spory. Zakladatel hnutí Theodor Herzl prosazoval na Prvním sionistickém kongresu v Basileji roku 1897 bílou vlajku se sedmi zlatými šesticípými hvězdami a hebrejským nápisem Lev z Judey ve středu. Jak historici zaznamenávají, vzrušenou diskusi rozhodl až Herzelův spolupracovník David Wolffsohn, když rozložil svůj modrobílý modlitební plášť a řekl: „V talitu se modlíme. To je náš prapor.“

Nebylo to poprvé, kdy bylo objeveno objevené.

A přesto spor o podobu vlajky pokračoval, a to i po vyhlášení Státu Izrael 14. května 1948. Námitka, že vlajka sionistického hnutí – tedy symbol obracející se k diasporním Židům – nemá být vlajkou národní, vedla ke zrodu nových návrhů. Mimochodem, autorem jednoho z nich byl i proslavený izraelský grafik, ve Znojmě narozený Otte Wallish. Nakonec ještě do konce roku 1948 rozhodli zákonodárci: Modrobílá vlajka sionismu s Davidovou hvězdou uprostřed symbolicky propojuje židovskou minulost a přítomnost.