Jan Blahoslav se v Přerově narodil před pěti sty lety. Připomíná ho tamní pomník i Muzeum Komenského

Jan Blahoslav byl rodilým Přerovanem. Světlo světa spatřil 20. února 1523 v rodině patřící ke zdejší komunitě Českých bratří, která prosperovala zejména díky přízni majitele města Viléma z Pernštejna. Narodil se na přerovském Horním náměstí, ale který z domů je jeho rodištěm, se dosud zjistit nepodařilo. S Přerovem jsou spojeny i počátky jeho vzdělání, kdy navštěvoval místní bratrskou školu vedenou správcem zdejšího sboru Janem Wolfem.

Po absolvování základního vzdělání odešel do Slezska do města Goltperk, dnešní polské Złotoryje. Tam pobyl rok na gymnáziu a pak se přesunul do německého Wittenbergu, kde se přátelil s učenci z okruhu Martina Luthera. Následně se vrátil do Čech, aby opět cestoval, tentokrát do Královce a nakonec do Basileje na tamní univerzitu.

Gramatika česká coby základy moderní češtiny

Po návratu působil v Mladé Boleslavi jako pobočník bratrského biskupa Jana Černého a v roce 1553 byl v Přerově, patrně v kostelíku sv. Jiří na Horním náměstí, vysvěcen na kněze. V Boleslavi po prohraném stavovském povstání zažil Jan Blahoslav pronásledování ze strany úřadů. Přesto právě tam začala vznikat některá jeho stěžejní literární díla.

V roce 1557 byl Jan Blahoslav zvolen biskupem. Přesídlil do jihomoravských Ivančic, které se staly jeho domovem až do smrti v roce 1571. Právě v Ivančicích, kde mimo jiné založil bratrskou tiskárnu, je také pohřben.

Za Jana Blahoslava hovoří zejména jeho rozsáhlé literární dílo. Kromě mnoha spisů se mu podařilo přeložit Nový zákon. Byl editorem a redaktorem Šamotulského kancionálu, vydal spis Musica, který je prvním teoretickým muzikologickým dílem psaným v češtině. Jedním z nejvýznamnějších děl je pak Gramatika česká, kterou položil základy moderní češtiny. Zajímavé je, že jeho nejznámější spis Corollarium, známé spíše jako Filipika proti misomusům, které je považováno za obranu vzdělání a dnes je součástí učiva středních škol, bylo za života Jana Blahoslava bráno spíše jako soukromá polemika na odborné téma.

Sochař dal pomníku Jana Blahoslava svoji tvář

Přerov si byl už na konci 19. století, kdy byla osobnost Jana Blahoslava ceněna zejména mezi učenci a obrozenci, vědom odkazu tohoto svého rodáka. Proto se tamní akademický spolek obrátil na sochaře Františka Bílka, zda by bylo možné vytvořit pomník, který by ho připomínal.

Sochař byl proslulý svým obdivem k české reformaci a tak se úkolu rád ujal. Věděl, že Jan Blahoslav byl zejména literátem a lingvistou. A tak je pochopitelné, že když v roce 1923 dokončil v Přerově na náměstí monumentální sochu, měla podobu muže s knihou v rukách. A ještě jedna věc je zajímavá. Tvář Jana Blahoslava na tomto pomníku je prý vlastním portrétem Františka Bílka.

Řečeno ovšem slovy klasika, chybička se do díla Františka Bílka vloudila právě tímto idealistickým ztvárněním Jana Blahoslava jako muže mladického vzhledu s ostře řezanými rysy. V té době totiž jeho skutečná podoba nebyla známá. Až teprve v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století se ji podařilo objevit.

Mezi postavami na obálce Šamotulského kancionálu je namalován mimo jiné muž s kulatým obličejem, vysokým čelem a především s brýlemi. Toto vyobrazení brýlí je vůbec jedním z prvních u nás. A protože z životopisu lékaře Tomáše Jordana z Klausenburku víme, že Jan Blahoslav vypadal starší, než byl a jako jeden z prvních lidí u nás nosil brýle, je téměř jisté, že ona postava vyobrazená na kancionálu je skutečně on.

To je také důvod, proč najdeme v expozici Muzea Komenského v Přerově věnované Janu Blahoslavovi nejen ukázky jeho děl, dochované rukopisy či ukázky knihařských technik, které pomáhal stvořit, ale také neforemné brýle, které těm jeho jako by z oka vypadly.