Jan Kratochvíl - dramatik a pedagog
28. leden 2013
Pedagog a dramatik Jan Kratochvíl hostem talk show Tandem Jana Rosáka. Prozradil například, jestli věří na význam IQ, kde bere inspiraci pro psaní a jestli ho láka psaní filmového scénáře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den a hezké chvíle u rozhlasových přijímačů vám z Tandemu přeje Jan Rosák. Ani dneska samozřejmě nebudu ve studiu sám. Už teď je se mnou vzácný host. Je to muž, který si prostě jednou tak sedl, otevřel počítač, napsal divadelní hru a hned získal prestižní Cenu Alfréda Radoka. To se tak někdo má, když má talent. Pozvání do Tandemu přijal pedagog a dramatik Jan Kratochvíl. Dobrý den, vítám vás.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My to dneska vezmeme pěkně po časové ose jako vždycky. Takže po písničce se zeptám, jestli třeba už vaše školní slohy dávaly ve vás tušit dramatika. Všem posluchačům přeju dobrý poslech.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moje první otázka je pochopitelně nasnadě. Kdepak spatřil světlo světa budoucí dramatik Jan Kratochvíl?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Tak já jsem se narodil v Praze, do Strašnic, ale celý život jsem vyrůstal ve Vršovicích. Takže já jsem Pražák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tam jste ve Vršovicích strávil celé své dětství.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Celé dětství, celé mládí. Pak krátce jsem bydlel v Nuslích a teď bydlím v Záběhlicích s partnerkou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pochopitelně, že to, že v současné době vynikáte jako dramatik, připravuje pro mě otázku, jestlipak nějaké takové podhoubí bylo ve vaší rodině. Jestli to byla umělecká rodina.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Ne, to ne. Já jsem v rodině dost výjimka. Tatínek je profesor chemie vysokoškolský, máma je doktorka, lékařka a sestra teď je doktorantka na I.lékařské fakultě. Takže já jsem z rodiny přírodovědců a jediný vlastně jsem tam orientovaný humanitně a jediný tam píšu vlastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To koukám. Všichni tak exaktně, se věnují exaktnímu povolání. Ale když jsem tady v podstatě spíš jako takový příměr použil v úvodu to, jestlipak vaše slohy ve vás dávaly tušit dramatika, tak stejně se na to zeptám. Co vy a škola, jako základní?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
No, základní škola, tam jsem to měl rád. Já jsem chodil na Základní školu Jakubskou. Prožíval jsem to asi jako každé dítě, občas mě to bavilo, občas mě to nebavilo, občas jsem něco provedl. Ale celkově, pokud jde o psaní, tak k tomu jsem se dostal až na gymnáziu. Na té základní škole, to jsem, ačkoliv čeština mi vždycky šla o něco víc než matematika. Tak pokud jde o psaní a o slohy, tak to až gymnázium. Paní profesorka na gymnáziu mě k tomu trošku přivedla. Takže za to jsem jí vděčný a za to děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, říkáte, že ne matematika, ale tady mám před sebou vypsáno, že v současné době vyučujete, jste pedagogem na Mensa gymnáziu a vyučujete dějepis, tak to by souhlasilo, kulturně-sociální antropologie, rozumím, filozofie, sociologie. Ale ekonomie taky.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Ano, taky ekonomii. No, to jsem se musel trošku doučit. Ale tak já jsem přesvědčen, že ekonomie je hlavně společenská věda, která sice používá nějaké ty matematické modely, musel jsme se samozřejmě naučit pracovat s grafy, musel jsem se naučit ty rovnice, které v té ekonomii ledacos vyjadřují. Ale já se jí snažím brát spíš společensko-vědně, ačkoliv se v ní snažím nic nešidit. No, ale právě, jak jsem teď učitel, tak na tu svoji školní docházku pohlížím tak trochu, jak to říct, tak trochu s nadhledem, protože když se na to člověk podívá i z té druhé strany, z té strany toho učitele, tak mu to dodá určitý klid a respekt ke všem těm zkušenostem, které ve škole nabral. Učitelé jsou opravdu jenom lidé, potvrzuji to z vlastní zkušenosti. Takže není potřeba se nějak stresovat během školní docházky, bych tak řekl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste směřoval jako kluk, jako student k tomu, že budete jednou učit, anebo jste měl jiné ambice?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Ne, to ne. Já jsem, vlastně já jsem na gymnáziu, mně tak nějak zůstaly ty společensko-vědní obory a ty humanitní vědy, protože ačkoliv táta asi hodně chtěl, abych se věnoval tomu, co on, což je chemie a fyzika, tak já jsem trošku paradoxně na to moc nebyl. A věnoval jsem se teda tomu slohu, tomu psaní, což mě začalo bavit na gymnáziu a psal jsem takové ty studentské básničky a tyhle ty věci. No a pak jsem vlastně šel na vysokou školu, na pedagogickou fakultu, obor dějepis, společenské vědy, pak jsem si ještě přibral filozofickou fakultu, andragogiku. A ty vědy a to vzdělávání a vůbec ten problém toho vzdělávání mě začaly nějak zajímat, bavit a vystudoval jsem to, tak mám to štěstí, že to můžu dělat a ta práce mě baví a je to fajn.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak možná ty vlohy, ty geny třeba na tu chemii, to se říká, že to prý sedá v tom rodě ob jednu generaci, tak možná váš syn, který se právě narodil před pár dny a k jehož narození vám samozřejmě gratuluju, tak třeba to zdědí.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Tak já mu to vyřídím.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já už jsem řekl, že můj dnešní host, pedagog a dramatik hlavně, Jan Kratochvíl je pedagogem. Nevím, jestli jsem zmínil, že na Mensa gymnáziu. To je jediné gymnázium, jestli se nepletu, v České republice, které se věnuje mimořádně nadaným studentům. To musí být radost tam učit, ne?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
No, tak tady bych rád předeslal, že já na IQ moc nevěřím, abych tak řekl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to myslíte?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Já si myslím, že každý dítě nebo každý student si zaslouží prostě speciální péči a každý student je úžasná osobnost a úžasný člověk. A možnost vzdělávat a možnost učit je skutečně krásná práce. Aspoň mě to baví a mně se to líbí a není určitě potřeba děti nebo vůbec lidi nějak škálovat podle třeba kritéria toho inteligenčního kvocientu. Takže myslím to takhle. Takže učit mě baví, ale nezdůrazňoval bych, že to je na Mensa gymnáziu a že ty studenti jsou třeba nějak nadaní, ačkoliv jistě někteří z nich nadaní jsou. Ale baví mě učit všechny, takhle bych to řekl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mě zrovna napadlo, když jsou tam samí mimořádní studenti, že by je měli učit mimořádní pedagogové. Funguje to takhle?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
To nevím, to byste se měl zeptat spíš jich. Děláme, co můžeme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale je to tam opravdu poznat? Já nevím, jestli máte zkušenost třeba s takzvaně, uvozovky dole, uvozovky nahoře, takzvaně normální školy. Ale je to poznat, že jsou to mimořádní studenti?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
No, já mám zkušenost, já jsem učil úplně malé děti na prvním stupni na základní škole, ale to jsem je učil tělocvik. Pak jsem učil tělocvik ještě na jedné střední škole, to ještě vlastně při studiích na vysoké škole. Jsem od prváku vlastně učil, věnoval jsem se učení. A na Mensa gymnáziu až učím teprve ty svoje obory. Jestli je to poznat, no, upřímně řečeno, asi moc ne. U nás je výhoda, že ty třídy jsou malé, že je tam poměrně málo studentů, takže to opravdu umožňuje ten individuální přístup a to je na tom příjemné a je to přínos i pro nás jako pro učitele i pro studenty. Ta škola má takové komorní prostředí, což je vždycky mnohem lepší, než když jsou to nějaké megalomanské projekty a obří školy. Tak v tomhle tom je to výhoda, ale nemyslím, že by to nějak souviselo s IQ.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Překvapí vás přesto třeba některý student někdy nějakým pronikavým prostě zjištěním, konstatováním?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Každou hodinu. Hodina, kdy mě student nepřekvapí nějakým pronikavým úsudkem, překvapujou mě neustále a neustále, je to strašně fajn. A neustále mě baví vlastně mít tam s nima možnost tříbit si vlastní myšlenky a mít tam s nima možnost se účastnit toho jejich intelektuálního rozvoje, což je nádherná práce. Mě to baví to učitelství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je vlastně optimální stav.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Hm, vlastně jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S Janem Kratochvílem, dramatikem a pedagogem jsme si zatím povídali o jeho každodenní práci, to znamená práci pedagogické. Ale samozřejmě, že je tady u nás možná hlavně proto, že je výrazným dramatikem. I když vlastně ten váš počin je takový zatím solitér, že jo. Vy jste napsal jednu hru Vladimirova děvka. Získal jste za ni hned Cenu Alfréda Radoka. Tím jste si nasadil mimochodem dost vysoko laťku. To teď bude samozřejmě všechno posuzováno z úhlu tohoto úspěchu. Tak řekněte. Samozřejmě, že jestliže se takhle něco povede, tak každého zajímá, mě včetně, jak k tomu došlo. Kde byla inspirace? Co vás takhle popadlo najednou?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
No, já jsem rád, že říkáte významný dramatik, ale já myslím, že to má ještě hodně, hodně času, že.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak nadějný významný dramatik.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Na nadějný bych možná teda přistoupil, ale myslím, že je tu spousta, spousta ještě lepších autorů a já teprv uvidím, co ze mě bude. No, nicméně jak k tomu došlo. No, tak já už na gymnáziu vlastně jsem si vysnil takový sen někdy něco napsat a aby to někomu stálo za to, to, co jsem napsal, vydat. Ale vždycky jsem si myslel, že to bude spíš beletrie než drama nebo než divadelní text. Ale postupně jsem zjistil, že napsat něco delšího, třeba i nějakou ucelenou sbírku povídek, že to chce skutečně hodně času a hodně úsilí. A ten dramatický text měl tu výhodu nespornou, že ten jsem napsal vlastně velmi rychle. Já jsem to měl hotové asi za týden.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Za týden celou hru?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
No, tak ono to nemá zase tolik stránek. Ale měl jsem hotovou tu kostru, měl jsem ten text hotový. Pak jsem se k němu vracel, upravoval jsem ho, něco jsem doplnil, něco jsem pozměnil. Ale ta kostra byla hotová velice dlouho. Takže ještě dřív, než jsem nějak vyhasl nebo vyhořel, tak už to bylo hotové. Takže asi proto divadelní text jako můj první literární pokus vážnější. A jak k tomu došlo, jak jsem to napsal? To nedokážu identifikovat. Já jsem to taky napsal už před dost dávnou dobou, já jsem to napsal asi před 6, 7 lety tak, že prostě jsem jednou sedl k počítači a napsal jsem divadlo, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně. Takhle, jak to říkáte, je to úplně logické. Všichni si to dokážou představit. Ale co ta inspirace? Kde k tomu došlo zrovna? A o čem vlastně Vladimirova děvka je?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Jo, tak to se mě ptá spousta lidí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vy se divíte?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Nedivím, nedivím, ale já nedokážu úplně odpovídat. Já se nechám překvapit tou inscenací, o čem to vlastně je, protože já jsem to psal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to trošku absurdní divadlo, viďte.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Je to, je to absurdní divadlo. Já jsem to psal metodou takových volných asociací. Já jsem napsal první repliku, první větu, která mě napadla a na to jsem navazoval další a další věty. A ten příběh, který tam teda je, se tam rodil tak nějak pod povrchem a, upřímně řečeno, trošku forma se stala jaksi vládnoucí nad obsahem, takže spíš mě bavilo stavět takhle ty repliky jednu na druhou a koukat, co z toho vznikne a vytvářet tam různé časové smyčky a různá jako zákoutí smyslová, než že bych sledoval nějaký předem vymyšlený příběh. Takže na to jsem taky hodně zvědavý, co z toho bude. No a teď mi úžasně pomáhá pan režisér Dodo Gombár, s kterým už jsme ten text prošli, on mi doporučil nějaké úpravy a nějaké zásahy drobné. Tak ty už jsem provedl a uvidíme, jak to dopadne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, co mě docela zajímá? Která byla ta první věta, od které se to odvíjelo. Vzpomenete si?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Žijeme v divné době.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Á. No jo, tak to je hodně inspirativní.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnes, kdy se Jan Kratochvíl, mladý dramatik, také pedagog, pohybuje v divadelním prostředí, tak má blíž taky k jeho protagonistům. Možná, že odtamtud si právě teď vybere. To se vás přímo ptám, Jene, jestli si vyberete klasika českého humoru.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Tak já jsem měl vždycky rád Miroslava Donutila. Od té doby, co jsem ho viděl jako Trufaldina ve Sluhovi dvou pánů v Národním divadle, tak ho mám ještě radši. Takže Miroslav Donutil.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem a v něm povídání s pedagogem, ale hlavně dramatikem Janem Kratochvílem. Mě, Honzo, zajímá, jestlipak náhodou po tomto úspěchu té vaší hry Vladimirova děvka, kdy jste získal Cenu Alfréda Radoka. Mimochodem, neseklo to s váma trošku?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Bylo to dost překvapení. Já, když jsem to tam poslal, tak jak jsem říkal, mě ta hra ležela 6 let v počítači a vlastně nevěděl jsem úplně, co s ní. Chtěl jsem, aby si to někdo přečetl, ale jak už jsem říkal, ono je strašně těžké někoho přimět, aby si přečetl něco, co napsal takhle někdo úplně neznámý a úplně neznámý text. Takže kromě několika kamarádů to vlastně nikdo erudovaný nečetl. Tak já jsem nakonec to poslal do soutěže. Hlavně jsem chtěl, aby si to někdo přečetl a říkal jsem si neúspěch bude určitě nějaká zpětná vazba. Jenže pak jsem se jako tak ostýchal, to mi trvalo tak rok, dva. Říkal jsem si, já nechci, abych se setkal s neúspěchem, i když by to byla zpětná vazba, tak přece jenom tam byla nějaká autorská ješitnost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Radši žádná vazba než špatná.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Radši žádná než špatná. Ale pak jsem si řekl, že tak bych se daleko nedostal. Tak jsem to poslal a řekl jsem si, tak uvidím, co se stane, ale moc nadějí jsem tomu nedával. A potom přišel e-mail, že ten text je ve finále. A to byla obrovská radost, to jsem si říkal výborně, tak konečně jako se mi zkonkretizoval ten sen, že bych chtěl psát. Finále mi úplně stačilo jako, že to má smysl, že můžu pokračovat a že to je nějak smysluplné. No a pak jsem koukal na ta jména, která jsou se mnou ve finále a to mě opět uvrhlo do poměrně značné skepse k mému textu. Říkal jsem si, tak to nemám šanci. No, ale pak mi přišla pozvánka na to vyhlášení a informace, že budu sedět na pódiu. Tak jsem si říkal, no to už asi z toho něco bude a nakonec to takhle vyšlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste se musel přímo hodit do gala.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Ano, to jsem se musel hodit do gala. Dokonce jsem se na to ostříhal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tedy.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Hodil jsem se do gala a šel jsem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jaký byl ohlas tam? To bylo asi dost překvapení, protože pro spoustu lidí jste byl naprosto neznámým jaksi autorem.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Jaký to byl ohlas pro ty lidi? To nevím, to nevím. Já jsem se bohužel po tom vyhlášení nemohl moc dlouho zdržet, takže ohlas pořád ještě nevím. Ale tak asi to bylo překvapení. Pro mě to bylo příjemné překvapení velice. A pro ostatní, no, uvidíme, jak dopadne ta inscenace. Když dopadne dobře, tak to bude třeba příjemné překvapení.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Často své hosty zavádím také do takového trošku pochmurnějšího prostředí. Prostě krušné životní chvilky přijdou na každého. Ale jestliže mám dneska příležitost povídat si s Janem Kratochvílem, mladým dramatikem, taky pedagogem, tak já bych to teď úplně obrátil a zkusím se vás zeptat, jestli byste nám nepopsal úžasné chvíle, které vás před 3 dny překvapily, přepadly. Až tak ne možná překvapily, ale zaskočily. Prostě stal jste se čerstvým otcem.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Tak o tom povídat určitě můžu, to je nádherný pocit, který po té třídenní zkušenosti s otcovstvím každému doporučuji. Je to nádhera. No, kdybych o tom měl mluvit nějak víc, napadlo mě několik věcí, několik myšlenek. Samozřejmě teda až potom, protože v tu chvíli jsem neměl moc čas přemýšlet. Já jsem byl s partnerkou během celého toho porodu, během celého toho procesu. No, abych tak řekl, tak člověk si opravdu rozšíří obzory. Kdybych to měl vzít nějak popořadě, tak když se vlastně syn narodil, když už bylo po všem, tak já jsem dostal strašně silný záchvat smíchu, ale takového, který jsem ještě nikdy nezažil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hysterie taková.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
To byla taková radost. No, ale taková strašně příjemná, taková radost. Asi 5 minut jsem tam chodil po tom sále, smál jsem se a do toho jsem se snažil omluvit. Ale porodní asisentky, které byly skvělé, tak se smály se mnou. Říkaly, že tohle ještě nikdy neviděly. A já jsem měl strašnou radost a nešlo to nějak zadržet. Takže to byl nádherný a strašně silný zážitek. Co mě napadlo potom. No, já, jak se vrtám v těch společenských vědách, tak mě napadla doslova kacířská myšlenka, že jaksi interpretovat tu bolest, kterou žena u toho porodu prostě asi cítí nebo prožívá jako trest za hřích, je, mě nenapadá jiné slovo než nehorázné. To není trest, to je dar. A je to strašně krásný dar a obdivuju a strašně si vážím svojí partnerky. A v podstatě si strašně vážím všech žen a každé ženy, která má děti a která vlastně tohle to absolvovala a na konci to miminko. To je opravdu skvělé. Takže já jsem z toho ještě plný dojmů. Je to fajn. Doporučuju každému.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak tak koukám, není od věci, když tatínek je u toho porodu vážně.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
To není od věci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten pohled se velmi radikálně mění na všechny ty věci.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Tak já jsem si svojí partnerky vážil už před tím. Ale tohle je skutečně něco, co člověku rozšíří obzory.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale řeknu vám, jestliže věci kolem nás a všechny vjemy jaksi útočí mnohem intenzivněji na lidi, kteří to pak dokáží třeba, dejme tomu, přetvořit do uměleckého díla, tak copak v tomto případě po Vladimirově děvce? Nebude se rodit Janův syn?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Ne, to ne. Už mám hotovou další hru. To samozřejmě ten úspěch motivuje, takže píšu dál. Já jsem měl v hlavně několik námětů, už když jsem vlastně měl tu první hru hotovou, ale nějak jsem to ještě neměl motivaci rozvíjet, měl jsem na starosti důležité a důležitější věci jako třeba dostudovat v té době. Ale teďkon jsem měl námět, kterej jsem měl v hlavně ještě dýl než tu hru, jsem ho rozvinul, napsal jsem ho a uvidím, jak to dopadne. Takže uvidím, jestli se ten text někde chytne. Teď rozepisuju ještě další věc. A, jak říkám, úspěch motivuje, hrozně mě to baví, to psaní. A když je tam vidina toho, že by si to třeba už někdo mohl chtít přečíst, že to nebudu muset nějak těžce prosazovat, tak ta motivace je ještě větší.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekl bych, že Jan Kratochvíl, mladý dramatik a pedagog, není osamocený ve své pozici píšícího, dejme tomu, pedagoga. Nechci říct, že kdekterý učitel si něco píše, ale zase na druhou stranu není jich tolik, kteří získali hned za svou prvotinu Cenu Alfréda Radoka jako Jan Kratochvíl. A v tu chvíli mě napadla taková myšlenka. Co dál? Budete dál už jenom psát, anebo budete jenom učit, anebo tenhle ten stav, který teď jaksi pokračuje, to znamená, že při tom, když učíte, tak píšete, ten vám vyhovuje?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
No, tak rozhodně nemůžu jenom psát, protože zatím si vůbec nejsem jistý, jaké jsou z toho příjmy. Obávám se, že na to, abych jenom psal, na to si budu muset ještě počkat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě nemáte smlouvu na to svoje první dílo?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Mám. Smlouvu mám, ale, jak říkám, ještě si asi budu muset mnoho let a mnoho úspěchů počkat, než mě to bude moct případně živit. Takže rozhodně chci dál učit, ale rozhodně chci i dál psát. A třetí věc, rozhodně chci se ještě dovzdělávat, pokud jde o ten profesní život, protože učitel, který se přestal neustále učit něco nového, tak strašně rychle jako zakrní v tom oboru. Takže to si taky vezme svůj čas. A pak bych se chtěl věnovat synkovi. Už máme domluvené, že půjdu na mateřskou dovolenou, rodičovskou teda, abych to řekl přesně, až bude o něco větší. Takže na to se taky těším. A mám před sebou poměrně pěknou budoucnost, když to takhle hodnotím. Takže psát, učit a věnovat se.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a když budete potom ten tatínek v domácnosti, tak to bude potom na to psaní samozřejmě času mnohem víc.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
No, uvidíme, jak se bude synek projevovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Neláká vás třeba takové psaní, dejme tomu, pro film, pro televizi? Třeba když drtíte seriál, to je potom spousta peněz za to třeba.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Psaní filmového scénáře mě láká, to bych chtěl zkusit. Ale jak jsem tak zatím to obhlížel, tak je to něco přece jenom trochu jiného než to divadlo. Já jsem někde četl, nevím, jestli to byla nějaká příručka nebo na internetu, že dramatik nepotřebuje to, čemu se říká filmové vidění, že to před sebou nepotřebuje vidět běžet, že mu stačí ten dialog. Naopak scénárista to potřebuje, potřebuje vidět ten film před očima. No, já divadlo píšu, takže si představuju, jak to hrajou, že si představuju jeviště a hrajou to přede mnou a já se jako divák musím bavit. Když se nebavím, tak vím, že je něco špatně a 2 stránky smažu a začnu znovu. Takže psaní filmového scénáře mě láká určitě. Ale ještě počkám, ještě se zkusím vypsat na těch dramatech nebo jak bych to řekl a spotřebovat ty náměty, které mám jako náměty dramatické a pak uvidím, co dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tahle poctivost a skromnost vás samozřejmě šlechtí. Poslouchali jste povídání pedagoga a hlavně dramatika Jana Kratochvíla, držitele ceny za loňský rok Alfréda Radoka za hru Vladimirova děvka. Tak moc vám děkuju, přeju samozřejmě hodně inspirace. Ať se synkovi daří, celé rodině, dokonce i studentům na Mensa gymnázium, protože to jsou taky vlastně takový vaše děti, viďte.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
No, tak takhle daleko bych nešel, ale mám je rád, to je pravda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně. Tak mějte se hezky a na shledanou.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Díky. Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den a hezké chvíle u rozhlasových přijímačů vám z Tandemu přeje Jan Rosák. Ani dneska samozřejmě nebudu ve studiu sám. Už teď je se mnou vzácný host. Je to muž, který si prostě jednou tak sedl, otevřel počítač, napsal divadelní hru a hned získal prestižní Cenu Alfréda Radoka. To se tak někdo má, když má talent. Pozvání do Tandemu přijal pedagog a dramatik Jan Kratochvíl. Dobrý den, vítám vás.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My to dneska vezmeme pěkně po časové ose jako vždycky. Takže po písničce se zeptám, jestli třeba už vaše školní slohy dávaly ve vás tušit dramatika. Všem posluchačům přeju dobrý poslech.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moje první otázka je pochopitelně nasnadě. Kdepak spatřil světlo světa budoucí dramatik Jan Kratochvíl?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Tak já jsem se narodil v Praze, do Strašnic, ale celý život jsem vyrůstal ve Vršovicích. Takže já jsem Pražák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tam jste ve Vršovicích strávil celé své dětství.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Celé dětství, celé mládí. Pak krátce jsem bydlel v Nuslích a teď bydlím v Záběhlicích s partnerkou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pochopitelně, že to, že v současné době vynikáte jako dramatik, připravuje pro mě otázku, jestlipak nějaké takové podhoubí bylo ve vaší rodině. Jestli to byla umělecká rodina.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Ne, to ne. Já jsem v rodině dost výjimka. Tatínek je profesor chemie vysokoškolský, máma je doktorka, lékařka a sestra teď je doktorantka na I.lékařské fakultě. Takže já jsem z rodiny přírodovědců a jediný vlastně jsem tam orientovaný humanitně a jediný tam píšu vlastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To koukám. Všichni tak exaktně, se věnují exaktnímu povolání. Ale když jsem tady v podstatě spíš jako takový příměr použil v úvodu to, jestlipak vaše slohy ve vás dávaly tušit dramatika, tak stejně se na to zeptám. Co vy a škola, jako základní?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
No, základní škola, tam jsem to měl rád. Já jsem chodil na Základní školu Jakubskou. Prožíval jsem to asi jako každé dítě, občas mě to bavilo, občas mě to nebavilo, občas jsem něco provedl. Ale celkově, pokud jde o psaní, tak k tomu jsem se dostal až na gymnáziu. Na té základní škole, to jsem, ačkoliv čeština mi vždycky šla o něco víc než matematika. Tak pokud jde o psaní a o slohy, tak to až gymnázium. Paní profesorka na gymnáziu mě k tomu trošku přivedla. Takže za to jsem jí vděčný a za to děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, říkáte, že ne matematika, ale tady mám před sebou vypsáno, že v současné době vyučujete, jste pedagogem na Mensa gymnáziu a vyučujete dějepis, tak to by souhlasilo, kulturně-sociální antropologie, rozumím, filozofie, sociologie. Ale ekonomie taky.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Ano, taky ekonomii. No, to jsem se musel trošku doučit. Ale tak já jsem přesvědčen, že ekonomie je hlavně společenská věda, která sice používá nějaké ty matematické modely, musel jsme se samozřejmě naučit pracovat s grafy, musel jsem se naučit ty rovnice, které v té ekonomii ledacos vyjadřují. Ale já se jí snažím brát spíš společensko-vědně, ačkoliv se v ní snažím nic nešidit. No, ale právě, jak jsem teď učitel, tak na tu svoji školní docházku pohlížím tak trochu, jak to říct, tak trochu s nadhledem, protože když se na to člověk podívá i z té druhé strany, z té strany toho učitele, tak mu to dodá určitý klid a respekt ke všem těm zkušenostem, které ve škole nabral. Učitelé jsou opravdu jenom lidé, potvrzuji to z vlastní zkušenosti. Takže není potřeba se nějak stresovat během školní docházky, bych tak řekl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste směřoval jako kluk, jako student k tomu, že budete jednou učit, anebo jste měl jiné ambice?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Ne, to ne. Já jsem, vlastně já jsem na gymnáziu, mně tak nějak zůstaly ty společensko-vědní obory a ty humanitní vědy, protože ačkoliv táta asi hodně chtěl, abych se věnoval tomu, co on, což je chemie a fyzika, tak já jsem trošku paradoxně na to moc nebyl. A věnoval jsem se teda tomu slohu, tomu psaní, což mě začalo bavit na gymnáziu a psal jsem takové ty studentské básničky a tyhle ty věci. No a pak jsem vlastně šel na vysokou školu, na pedagogickou fakultu, obor dějepis, společenské vědy, pak jsem si ještě přibral filozofickou fakultu, andragogiku. A ty vědy a to vzdělávání a vůbec ten problém toho vzdělávání mě začaly nějak zajímat, bavit a vystudoval jsem to, tak mám to štěstí, že to můžu dělat a ta práce mě baví a je to fajn.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak možná ty vlohy, ty geny třeba na tu chemii, to se říká, že to prý sedá v tom rodě ob jednu generaci, tak možná váš syn, který se právě narodil před pár dny a k jehož narození vám samozřejmě gratuluju, tak třeba to zdědí.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Tak já mu to vyřídím.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já už jsem řekl, že můj dnešní host, pedagog a dramatik hlavně, Jan Kratochvíl je pedagogem. Nevím, jestli jsem zmínil, že na Mensa gymnáziu. To je jediné gymnázium, jestli se nepletu, v České republice, které se věnuje mimořádně nadaným studentům. To musí být radost tam učit, ne?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
No, tak tady bych rád předeslal, že já na IQ moc nevěřím, abych tak řekl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to myslíte?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Já si myslím, že každý dítě nebo každý student si zaslouží prostě speciální péči a každý student je úžasná osobnost a úžasný člověk. A možnost vzdělávat a možnost učit je skutečně krásná práce. Aspoň mě to baví a mně se to líbí a není určitě potřeba děti nebo vůbec lidi nějak škálovat podle třeba kritéria toho inteligenčního kvocientu. Takže myslím to takhle. Takže učit mě baví, ale nezdůrazňoval bych, že to je na Mensa gymnáziu a že ty studenti jsou třeba nějak nadaní, ačkoliv jistě někteří z nich nadaní jsou. Ale baví mě učit všechny, takhle bych to řekl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mě zrovna napadlo, když jsou tam samí mimořádní studenti, že by je měli učit mimořádní pedagogové. Funguje to takhle?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
To nevím, to byste se měl zeptat spíš jich. Děláme, co můžeme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale je to tam opravdu poznat? Já nevím, jestli máte zkušenost třeba s takzvaně, uvozovky dole, uvozovky nahoře, takzvaně normální školy. Ale je to poznat, že jsou to mimořádní studenti?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
No, já mám zkušenost, já jsem učil úplně malé děti na prvním stupni na základní škole, ale to jsem je učil tělocvik. Pak jsem učil tělocvik ještě na jedné střední škole, to ještě vlastně při studiích na vysoké škole. Jsem od prváku vlastně učil, věnoval jsem se učení. A na Mensa gymnáziu až učím teprve ty svoje obory. Jestli je to poznat, no, upřímně řečeno, asi moc ne. U nás je výhoda, že ty třídy jsou malé, že je tam poměrně málo studentů, takže to opravdu umožňuje ten individuální přístup a to je na tom příjemné a je to přínos i pro nás jako pro učitele i pro studenty. Ta škola má takové komorní prostředí, což je vždycky mnohem lepší, než když jsou to nějaké megalomanské projekty a obří školy. Tak v tomhle tom je to výhoda, ale nemyslím, že by to nějak souviselo s IQ.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Překvapí vás přesto třeba některý student někdy nějakým pronikavým prostě zjištěním, konstatováním?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Každou hodinu. Hodina, kdy mě student nepřekvapí nějakým pronikavým úsudkem, překvapujou mě neustále a neustále, je to strašně fajn. A neustále mě baví vlastně mít tam s nima možnost tříbit si vlastní myšlenky a mít tam s nima možnost se účastnit toho jejich intelektuálního rozvoje, což je nádherná práce. Mě to baví to učitelství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je vlastně optimální stav.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Hm, vlastně jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S Janem Kratochvílem, dramatikem a pedagogem jsme si zatím povídali o jeho každodenní práci, to znamená práci pedagogické. Ale samozřejmě, že je tady u nás možná hlavně proto, že je výrazným dramatikem. I když vlastně ten váš počin je takový zatím solitér, že jo. Vy jste napsal jednu hru Vladimirova děvka. Získal jste za ni hned Cenu Alfréda Radoka. Tím jste si nasadil mimochodem dost vysoko laťku. To teď bude samozřejmě všechno posuzováno z úhlu tohoto úspěchu. Tak řekněte. Samozřejmě, že jestliže se takhle něco povede, tak každého zajímá, mě včetně, jak k tomu došlo. Kde byla inspirace? Co vás takhle popadlo najednou?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
No, já jsem rád, že říkáte významný dramatik, ale já myslím, že to má ještě hodně, hodně času, že.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak nadějný významný dramatik.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Na nadějný bych možná teda přistoupil, ale myslím, že je tu spousta, spousta ještě lepších autorů a já teprv uvidím, co ze mě bude. No, nicméně jak k tomu došlo. No, tak já už na gymnáziu vlastně jsem si vysnil takový sen někdy něco napsat a aby to někomu stálo za to, to, co jsem napsal, vydat. Ale vždycky jsem si myslel, že to bude spíš beletrie než drama nebo než divadelní text. Ale postupně jsem zjistil, že napsat něco delšího, třeba i nějakou ucelenou sbírku povídek, že to chce skutečně hodně času a hodně úsilí. A ten dramatický text měl tu výhodu nespornou, že ten jsem napsal vlastně velmi rychle. Já jsem to měl hotové asi za týden.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Za týden celou hru?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
No, tak ono to nemá zase tolik stránek. Ale měl jsem hotovou tu kostru, měl jsem ten text hotový. Pak jsem se k němu vracel, upravoval jsem ho, něco jsem doplnil, něco jsem pozměnil. Ale ta kostra byla hotová velice dlouho. Takže ještě dřív, než jsem nějak vyhasl nebo vyhořel, tak už to bylo hotové. Takže asi proto divadelní text jako můj první literární pokus vážnější. A jak k tomu došlo, jak jsem to napsal? To nedokážu identifikovat. Já jsem to taky napsal už před dost dávnou dobou, já jsem to napsal asi před 6, 7 lety tak, že prostě jsem jednou sedl k počítači a napsal jsem divadlo, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně. Takhle, jak to říkáte, je to úplně logické. Všichni si to dokážou představit. Ale co ta inspirace? Kde k tomu došlo zrovna? A o čem vlastně Vladimirova děvka je?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Jo, tak to se mě ptá spousta lidí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vy se divíte?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Nedivím, nedivím, ale já nedokážu úplně odpovídat. Já se nechám překvapit tou inscenací, o čem to vlastně je, protože já jsem to psal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to trošku absurdní divadlo, viďte.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Je to, je to absurdní divadlo. Já jsem to psal metodou takových volných asociací. Já jsem napsal první repliku, první větu, která mě napadla a na to jsem navazoval další a další věty. A ten příběh, který tam teda je, se tam rodil tak nějak pod povrchem a, upřímně řečeno, trošku forma se stala jaksi vládnoucí nad obsahem, takže spíš mě bavilo stavět takhle ty repliky jednu na druhou a koukat, co z toho vznikne a vytvářet tam různé časové smyčky a různá jako zákoutí smyslová, než že bych sledoval nějaký předem vymyšlený příběh. Takže na to jsem taky hodně zvědavý, co z toho bude. No a teď mi úžasně pomáhá pan režisér Dodo Gombár, s kterým už jsme ten text prošli, on mi doporučil nějaké úpravy a nějaké zásahy drobné. Tak ty už jsem provedl a uvidíme, jak to dopadne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, co mě docela zajímá? Která byla ta první věta, od které se to odvíjelo. Vzpomenete si?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Žijeme v divné době.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Á. No jo, tak to je hodně inspirativní.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnes, kdy se Jan Kratochvíl, mladý dramatik, také pedagog, pohybuje v divadelním prostředí, tak má blíž taky k jeho protagonistům. Možná, že odtamtud si právě teď vybere. To se vás přímo ptám, Jene, jestli si vyberete klasika českého humoru.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Tak já jsem měl vždycky rád Miroslava Donutila. Od té doby, co jsem ho viděl jako Trufaldina ve Sluhovi dvou pánů v Národním divadle, tak ho mám ještě radši. Takže Miroslav Donutil.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem a v něm povídání s pedagogem, ale hlavně dramatikem Janem Kratochvílem. Mě, Honzo, zajímá, jestlipak náhodou po tomto úspěchu té vaší hry Vladimirova děvka, kdy jste získal Cenu Alfréda Radoka. Mimochodem, neseklo to s váma trošku?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Bylo to dost překvapení. Já, když jsem to tam poslal, tak jak jsem říkal, mě ta hra ležela 6 let v počítači a vlastně nevěděl jsem úplně, co s ní. Chtěl jsem, aby si to někdo přečetl, ale jak už jsem říkal, ono je strašně těžké někoho přimět, aby si přečetl něco, co napsal takhle někdo úplně neznámý a úplně neznámý text. Takže kromě několika kamarádů to vlastně nikdo erudovaný nečetl. Tak já jsem nakonec to poslal do soutěže. Hlavně jsem chtěl, aby si to někdo přečetl a říkal jsem si neúspěch bude určitě nějaká zpětná vazba. Jenže pak jsem se jako tak ostýchal, to mi trvalo tak rok, dva. Říkal jsem si, já nechci, abych se setkal s neúspěchem, i když by to byla zpětná vazba, tak přece jenom tam byla nějaká autorská ješitnost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Radši žádná vazba než špatná.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Radši žádná než špatná. Ale pak jsem si řekl, že tak bych se daleko nedostal. Tak jsem to poslal a řekl jsem si, tak uvidím, co se stane, ale moc nadějí jsem tomu nedával. A potom přišel e-mail, že ten text je ve finále. A to byla obrovská radost, to jsem si říkal výborně, tak konečně jako se mi zkonkretizoval ten sen, že bych chtěl psát. Finále mi úplně stačilo jako, že to má smysl, že můžu pokračovat a že to je nějak smysluplné. No a pak jsem koukal na ta jména, která jsou se mnou ve finále a to mě opět uvrhlo do poměrně značné skepse k mému textu. Říkal jsem si, tak to nemám šanci. No, ale pak mi přišla pozvánka na to vyhlášení a informace, že budu sedět na pódiu. Tak jsem si říkal, no to už asi z toho něco bude a nakonec to takhle vyšlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste se musel přímo hodit do gala.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Ano, to jsem se musel hodit do gala. Dokonce jsem se na to ostříhal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tedy.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Hodil jsem se do gala a šel jsem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jaký byl ohlas tam? To bylo asi dost překvapení, protože pro spoustu lidí jste byl naprosto neznámým jaksi autorem.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Jaký to byl ohlas pro ty lidi? To nevím, to nevím. Já jsem se bohužel po tom vyhlášení nemohl moc dlouho zdržet, takže ohlas pořád ještě nevím. Ale tak asi to bylo překvapení. Pro mě to bylo příjemné překvapení velice. A pro ostatní, no, uvidíme, jak dopadne ta inscenace. Když dopadne dobře, tak to bude třeba příjemné překvapení.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Často své hosty zavádím také do takového trošku pochmurnějšího prostředí. Prostě krušné životní chvilky přijdou na každého. Ale jestliže mám dneska příležitost povídat si s Janem Kratochvílem, mladým dramatikem, taky pedagogem, tak já bych to teď úplně obrátil a zkusím se vás zeptat, jestli byste nám nepopsal úžasné chvíle, které vás před 3 dny překvapily, přepadly. Až tak ne možná překvapily, ale zaskočily. Prostě stal jste se čerstvým otcem.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Tak o tom povídat určitě můžu, to je nádherný pocit, který po té třídenní zkušenosti s otcovstvím každému doporučuji. Je to nádhera. No, kdybych o tom měl mluvit nějak víc, napadlo mě několik věcí, několik myšlenek. Samozřejmě teda až potom, protože v tu chvíli jsem neměl moc čas přemýšlet. Já jsem byl s partnerkou během celého toho porodu, během celého toho procesu. No, abych tak řekl, tak člověk si opravdu rozšíří obzory. Kdybych to měl vzít nějak popořadě, tak když se vlastně syn narodil, když už bylo po všem, tak já jsem dostal strašně silný záchvat smíchu, ale takového, který jsem ještě nikdy nezažil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hysterie taková.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
To byla taková radost. No, ale taková strašně příjemná, taková radost. Asi 5 minut jsem tam chodil po tom sále, smál jsem se a do toho jsem se snažil omluvit. Ale porodní asisentky, které byly skvělé, tak se smály se mnou. Říkaly, že tohle ještě nikdy neviděly. A já jsem měl strašnou radost a nešlo to nějak zadržet. Takže to byl nádherný a strašně silný zážitek. Co mě napadlo potom. No, já, jak se vrtám v těch společenských vědách, tak mě napadla doslova kacířská myšlenka, že jaksi interpretovat tu bolest, kterou žena u toho porodu prostě asi cítí nebo prožívá jako trest za hřích, je, mě nenapadá jiné slovo než nehorázné. To není trest, to je dar. A je to strašně krásný dar a obdivuju a strašně si vážím svojí partnerky. A v podstatě si strašně vážím všech žen a každé ženy, která má děti a která vlastně tohle to absolvovala a na konci to miminko. To je opravdu skvělé. Takže já jsem z toho ještě plný dojmů. Je to fajn. Doporučuju každému.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak tak koukám, není od věci, když tatínek je u toho porodu vážně.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
To není od věci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten pohled se velmi radikálně mění na všechny ty věci.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Tak já jsem si svojí partnerky vážil už před tím. Ale tohle je skutečně něco, co člověku rozšíří obzory.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale řeknu vám, jestliže věci kolem nás a všechny vjemy jaksi útočí mnohem intenzivněji na lidi, kteří to pak dokáží třeba, dejme tomu, přetvořit do uměleckého díla, tak copak v tomto případě po Vladimirově děvce? Nebude se rodit Janův syn?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Ne, to ne. Už mám hotovou další hru. To samozřejmě ten úspěch motivuje, takže píšu dál. Já jsem měl v hlavně několik námětů, už když jsem vlastně měl tu první hru hotovou, ale nějak jsem to ještě neměl motivaci rozvíjet, měl jsem na starosti důležité a důležitější věci jako třeba dostudovat v té době. Ale teďkon jsem měl námět, kterej jsem měl v hlavně ještě dýl než tu hru, jsem ho rozvinul, napsal jsem ho a uvidím, jak to dopadne. Takže uvidím, jestli se ten text někde chytne. Teď rozepisuju ještě další věc. A, jak říkám, úspěch motivuje, hrozně mě to baví, to psaní. A když je tam vidina toho, že by si to třeba už někdo mohl chtít přečíst, že to nebudu muset nějak těžce prosazovat, tak ta motivace je ještě větší.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekl bych, že Jan Kratochvíl, mladý dramatik a pedagog, není osamocený ve své pozici píšícího, dejme tomu, pedagoga. Nechci říct, že kdekterý učitel si něco píše, ale zase na druhou stranu není jich tolik, kteří získali hned za svou prvotinu Cenu Alfréda Radoka jako Jan Kratochvíl. A v tu chvíli mě napadla taková myšlenka. Co dál? Budete dál už jenom psát, anebo budete jenom učit, anebo tenhle ten stav, který teď jaksi pokračuje, to znamená, že při tom, když učíte, tak píšete, ten vám vyhovuje?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
No, tak rozhodně nemůžu jenom psát, protože zatím si vůbec nejsem jistý, jaké jsou z toho příjmy. Obávám se, že na to, abych jenom psal, na to si budu muset ještě počkat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě nemáte smlouvu na to svoje první dílo?
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Mám. Smlouvu mám, ale, jak říkám, ještě si asi budu muset mnoho let a mnoho úspěchů počkat, než mě to bude moct případně živit. Takže rozhodně chci dál učit, ale rozhodně chci i dál psát. A třetí věc, rozhodně chci se ještě dovzdělávat, pokud jde o ten profesní život, protože učitel, který se přestal neustále učit něco nového, tak strašně rychle jako zakrní v tom oboru. Takže to si taky vezme svůj čas. A pak bych se chtěl věnovat synkovi. Už máme domluvené, že půjdu na mateřskou dovolenou, rodičovskou teda, abych to řekl přesně, až bude o něco větší. Takže na to se taky těším. A mám před sebou poměrně pěknou budoucnost, když to takhle hodnotím. Takže psát, učit a věnovat se.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a když budete potom ten tatínek v domácnosti, tak to bude potom na to psaní samozřejmě času mnohem víc.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
No, uvidíme, jak se bude synek projevovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Neláká vás třeba takové psaní, dejme tomu, pro film, pro televizi? Třeba když drtíte seriál, to je potom spousta peněz za to třeba.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Psaní filmového scénáře mě láká, to bych chtěl zkusit. Ale jak jsem tak zatím to obhlížel, tak je to něco přece jenom trochu jiného než to divadlo. Já jsem někde četl, nevím, jestli to byla nějaká příručka nebo na internetu, že dramatik nepotřebuje to, čemu se říká filmové vidění, že to před sebou nepotřebuje vidět běžet, že mu stačí ten dialog. Naopak scénárista to potřebuje, potřebuje vidět ten film před očima. No, já divadlo píšu, takže si představuju, jak to hrajou, že si představuju jeviště a hrajou to přede mnou a já se jako divák musím bavit. Když se nebavím, tak vím, že je něco špatně a 2 stránky smažu a začnu znovu. Takže psaní filmového scénáře mě láká určitě. Ale ještě počkám, ještě se zkusím vypsat na těch dramatech nebo jak bych to řekl a spotřebovat ty náměty, které mám jako náměty dramatické a pak uvidím, co dál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tahle poctivost a skromnost vás samozřejmě šlechtí. Poslouchali jste povídání pedagoga a hlavně dramatika Jana Kratochvíla, držitele ceny za loňský rok Alfréda Radoka za hru Vladimirova děvka. Tak moc vám děkuju, přeju samozřejmě hodně inspirace. Ať se synkovi daří, celé rodině, dokonce i studentům na Mensa gymnázium, protože to jsou taky vlastně takový vaše děti, viďte.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
No, tak takhle daleko bych nešel, ale mám je rád, to je pravda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně. Tak mějte se hezky a na shledanou.
Jan KRATOCHVÍL, pedagog, dramatik
--------------------
Díky. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
