Jan Petránek - novinář, komentátor a literát
19. červen 2012
Jan Rosák přivítal v Tandemu novináře-publicistu, komentátora a literáta Jana Petránka, který vám mimo jiné prozradil, co v životě nestihl a rád by to ještě napravil, co mu říkali jeho strýčkové a v samém závěru připomněl sdružení „Šanson - věc veřejná“.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Dnes jsem si do studia pozval hosta, který má vždycky co říct. Ale nejen to, jeho slova mají vždycky váhu, protože jsou podložena dlouholetou praxí i vynikajícími znalostmi. Je to novinář, komentátor, publicista, ale také textař třeba mnoha šansonů Jan Petránek. Vítám vás v Tandemu, pane Petránku. Dobrý den.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Děkuju vám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Správně by to mělo být vlastně úplně naopak, protože mě by měl vlastně přivítat Jan Petránek, protože on v rozhlase pracuje plus minus šedesát let, představte si to. Kdosi kdysi napsal, že spojení Jan Petránek a rozhlas je už dneska tak samozřejmé a nerozdělitelné, jako by se ti dva spolu narodili. Tak si kousek toho úžasného období dneska v Tandemu taky připomeneme. Všem přeju hezkou chvilku u rádia.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je tedy, a já to rovnou prozradím, už potřetí Jan Petránek. Ale jak jsem říkal taky při přivítání, hosté, kteří mají co říct, tak ti jsou u nás vždycky vítáni a ty já tady opravdu vítám hodně rád. Navíc, pane Petránku, vy jste loni oslavil významné životní jubileum, jak se říká, že jo. Osmdesátku. Je to tak?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
No, já říkám, že jsem oslavil padesáté výročí třicátých narozenin.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je šikovný, to je šikovný, ano.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
To je pro ty starší dobře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, jasně, považujete to za nějaký takový jako ale hodně významný jubileum a takový nějaký jako předěl?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Ne, vůbec, vůbec ne. Já jsem si toho skoro ani nevšiml, kdyby si toho nevšímal rozhlasový, bych řekl, sbor kamarádů, tak by mě to ani nenapadlo ani oslavovat. Dokonce jsem to zakazoval. Ale jsou věci, které prostě nezakážete.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je samozřejmý. Ale já si myslím, že chtě nechtě člověk při takových těch letopočtech, kdy najednou kouká, že to něco symbolizuje, se tak jako vohlídne a začne malinko rekapitulovat trošičku. Já vím, že vy se koukáte spíš pořád dopředu, ale přece jenom někde jsem si přečetl, že taky strašně rád studujete materiály, že kdyby se vám třeba rok někdo nevozval, tak vám to nevadí, protože pořád se v něčem převalujete, studujete, listujete a tak. Tak co jste za tu dobu, co jsme se neviděli, a byl jste tady naposledy před dvěma lety, už víc než před dvěma lety, tak co jste nového zjistil, co jste nového nastudoval?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
No, tak především se řídím tím, co je nejaktuálnějšího, takže jsem viděl, jak se Francie chystá na to, že Hollande přijede ze svého bytu a jak se chytají všichni ti gorilové za hlavu a říkají: Jak můžem hlídat a zajistit bezpečnost prezidenta, který chce bydlet v paneláku? No, tak to samozřejmě, když jsem pak viděl, jak on si svým vlastním autíčkem přijíždí do Elysejského paláce a říká, že doma by se mu pracovalo líp a opravdu není na to, aby měl kolem sebe velikou pompu, tak si říkám, je to můj člověk. A taky on to byl, který, myslím, oslovil Francouze, ale celou Evropu, když říkal, že dobrý vývoj nastane, až banky přestanou poroučet vládám, ale vlády začnou poroučet bankám. Protože co to je úrok, který dneska tolik lidí strašným způsobem sužuje? No, to je přece dohoda mezi lidmi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte si tedy, pane Petránku, že se něco s jeho nástupem třeba změní a nejenom ve Francii třeba?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
No, tak on se chystá už, že pojede za Angelou, takže.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam se neví, jestli se budou líbat, nebo jenom třást rukou.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Já si myslím, že on jako Francouz i tu ruku klidně políbí, ale řekne jí, milá Angelo, nezlob se, takhle se to dál dělat nedá. A taky, když jsem si před dvěma lety u vás dovolil říci, že euro jako měna je špatně nastavená, protože to nevychází z ekonomické, ale z myšlenky politické nadvlády a konkurence vůči dolaru a juanu, no tak to se přesně vyplňuje. Víte, některé věci ani v ekonomice se nedají oklamat a vždycky to bude jako ty přírodní zákony. Vás taky nenapadne postavit, což se stává někdy kosmonautům, když se vrací z oběžné dráhy, tak vezmou šálek, napijou se a dají ho takhle do prostoru v domnění, že on tam zůstane. Ale my nežijem ve stavu beztíže. Ten hrnek spadne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak vidíte, Jan Petránek přestože loni oslavil to úžasné jubileum, padesát let od třicítky, tak se vůbec nezabývá sám sebou, nýbrž pořád má na vědomí to, že svět jde dopředu a ten on sleduje opravdu velmi pozorně.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane Petránku, my máme pro naše hosty, když k nám přijdou tak jako vy už na třetí návštěvu, což je hrozně milé a my si toho velmi vážíme, tak máme připravenou takovou otázku, která se na vás teď ale opravdu hodně hodí, vzhledem k tomu, že jste loni oslavil to jubileum, že jo. Ta otázka zní, co jsem v životě nestihl a ještě bych to rád napravil.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
No, tak především vzhledem k tomu, že mě obrovsky vždycky zajímal dějepis a zeměpis a strategie a tyhle věci, tak jedna věc mě velice mrzí, že jsem se nepotkal se škálou cizích jazyků. Teďka například se bavím tím, že se učím japonské písmo a japonská slovíčka. Já to nikdy nedokážu, ale dělám to kvůli tomu, aby ten mozek nezakrněl, abych si uvědomil, že jiní lidé mají jiné vjemy. Umíte si představit, že Japonce porazí v Anglii auto a přestože mu musí vyoperovat určitou mozku a opravit, tak on s vámi dál po té operaci mluví, což by Angličan neudělal, kdyby byl stejným způsobem zraněn. Když určitý Evropan má defekt třeba po té autohavárii a Japonec, tak se ukazuje, že ty mozky jsou jinak orientované, že schopnost vnímat, číst, mluvit je tam, kde třeba u Číňanů a Japonců je úplně jiný, bych řekl, hieroglifický systém, tak ti potom se chovají jinak. A to taky takováhle nehoda, jako je autonehoda u Japonce, doktorům napoví, že tedy musí s tím mozkem v každém konci světa zacházet trochu jinak. Tak já se vrátím k vaší původní otázce, já strašně rád zakecávám a potom to odvedu někam jinam, rád bych, kdybych uměl třeba španělsky, francouzsky, německy. Já umím jen rusky a anglicky a mě to dneska kvůli internetu superbohatě stačí. Ale víte, jak je zpěvná francouzština, jak jsem chodil sice kdysi na španělštinu, ale to bylo kvůli tomu, že se mi strašně líbilo, jak je trojrozměrně řešená Věruška Dvořáková.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ve 3D byla, jo?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Ano, takže to, prosím, jsem tam chodil, ale to už jsem všecko zapomněl. Ještě když jsem byl zpravodajem v Indii, tak devanegárské písmo, to jsem se naučil. A když nechci, aby moje manželka někdy přečetla, co to mám za poznámky, tak devanagársky to píšu, ale je to češtinou, protože jinak indicky už umím jenom nadávat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že se nemáte za co stydět, i když, jak říkáte, že byste rád to doučil, tak to je samozřejmě chvályhodné. Ale to, co umíte, tak to neumí, řekl bych, já nevím, osmdesát procent naší populace. I když se to teď vopravdu hodně lepší, že jo. Děti se učejí zcela přirozeně cizí jazyky a to je dobře.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Já myslím, že ano, ale zase na druhou stranu si vemte, že ten internet a SMS zprzní doslova způsob vyjadřování. Elegantně se vyjádřit, to umí málokdo. A já, když jsem chodíval ještě gratulovat vždycky skoro do jeho stovky Zdeňkovi Jirotkovi, tak jsem obdivoval jeho vnoučata, malá holčička osmiletá: Já vás ráda u nás vidím. Prosím, můžete se u nás posadit a cítit se jako doma. Když vám to řekne malá holčička, tak se zatetelíte, protože ona to nehraje, ona tímto způsobem je vychována, aby mluvila velice zdvořile a elegantně. Já jsem jednou taky se pokoušel svá vnoučata tímto způsobem civilizovat a jednou jsem svojí vnučku zachránil od výprasku, protože něco provedla a já jsem jí zachránil tím, že jsem jí řekl: naučím tě kouzelnou větu a ruka tvého otce tě nevyplatí. A ona se to velice dobře naučila. Ta věta zněla: Tatínku, vzhledem k tomu, že jsem provedla jen malou taškařici, zdá se mi míra tvého hněvu být příliš veliká.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si dovedu představit, kdo je pro mého dnešního hosta, velice vzácného hosta Jana Petránka, hrdinou třeba v současnosti nebo byl nedávno. Vím, že vy jste velice zasvěceně a výborně a rád dělal určitě reportáž o přistání amerických kosmonautů na Měsíci v šedesátém devátém. Čili, možná, že to byli američtí astronauti anebo možná slavní šachisti, protože vím, že třeba Michail Tall patří k vašim přátelům. Ale já se zeptám na trošičku takovou záludnější otázku. Kdo byl, pane Petránku, takovým hrdinou vašeho dětství? Kdopak to byl? Byl to nějaký Vinnetou nebo Rychlé šípy?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
No, tak Rychlé šípy samozřejmě. To víte, že Metelku a Červenáčka člověk v té době bral jako kamarády, které doufal, že je potká za rohem, to ano. Ale samozřejmě Karaben Nemsi, že jo, divokým Kurdistánem, když ho doprovázel jeho věrný sluha Hadži Halef Omar ben Hadži Abur Abas Íbn Hadži Dabúd al Gosadáh, kterýmu vždycky říkal: Já tě musím obrátit na pravou víru, Efendi. No a dneska to vidíme, co dělají tedy muslimové s Evropou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dělají to trošičku jinak, než o tom psal Karel May samozřejmě. Ale vaše paměť je obdivuhodná, jak sypete ze sebe ta jména těch hrdinů. Takže Mayovky to byly?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
No, tak samozřejmě Mayovky to byly, ale zároveň jsem velice rád se začítával do dávných historických, vlastně Karel May se svým Divokým Kurdistánem mě přivedl k tomu, že jsem to hledal na mapě a tyhle knihy mě donutily, abych se díval, kde co bylo. A tak jsem se i dozvěděl, že vám takhle Asyrská říše skončila někdy sedm století před Kristem a že se tam prali o nadvládu nad tou zemí tři synové Sinechariba. Král Sinecharib měl samozřejmě strašnou spoustu manželek, čili strašnou spoustu dětí, ale tři jeho synové, ti mě okouzlovali, jakým způsobem se do sebe pouštěli. To byla doba, kdy se ještě psalo klínovým písmem. A tam byl Ašurbanipal, ten hlavní, kdo to nakonec vyhrál. A ten soustředil, když porazil, jeho bratr se jmenoval Šamušumukín, tak toho porazil jako prvního. A další, kterého porazil, a teď mám strach, abych si na to jméno vzpomněl, Ašuretil Šamejír Siti Ubalžid, se jmenoval. Tak tenhle ten to prohrál a Ašurbanipal potom sebral všechny klínové tabulky, které byly vypálené a tam byl státní rozpočet. Ukázalo se, že byl v deficitu samozřejmě. Potom tam byly mnohé jiné záznamy, kolik byla úroda, kdo je komu co dlužen, to už tenkrát. A nejvíc mě potěšila poslední věta, kterou si jeden z těch zaznamenávajících písařů dal až na konec, kdy si stěžoval na byrokracii. A ta geniální věta zní: Kamkoliv se člověk podívá, všude samej pitomec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jestli by někdo podezíral Jana Petránka z toho, že mu paměť už neslouží, tak ať si poslechne náš dnešní pořad, jak ze sebe sype ta úžasná jména, která jsou stará, kolik to.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
2700 let, ano.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už dvakrát měl možnost Jan Petránek si u nás poslechnout toho, koho má rád, to znamená mezi klasiky českého humoru si vybíral. Vybírá i dneska. Tak kdo to bude do třetice, pane Petránku?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Je to člověk, kterého jsem vždycky miloval a taky leží už na Olšanech a já ho vždycky jdu pozdravit, když jdu k hrobu Karla Jezdinského, slavného komentátora a mého kolegu, který ještě než tedy umřel, mě pozval do Ameriky a já jsem po osmdesátém devátém roce prvně se dostal za oceán a on mě vozil kolem New Yorku až k West Pointu, kdy říkal: tady jsou ti hlavní váleční štváči. Tak jsme se oba velice bavili. Potom jsme viděli z Medvědí hory Hudson, tu nádhernou řeku, která je vlastně rýhou od ledovce. No, bylo to velice krásné. No a já jsem se taky s Jezdinským často bavíval o humoru a shodli jsme se, že takový Vláďa Menšík, to je někdo. Já jsem potom s Menšíkem se dvakrát viděl a on nikdy nezapomněl, že jsem říkal, že existuje bolševismus a menšíkismus. Takže to ho velice pobavilo a nevím, jestli to někdy použil, ale to už bylo na něm.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsme tak u toho vzpomínání s Janem Petránkem, tak mě opravdu hodně zajímá, možná asi tak tuším, kam zamíříte, když se teď zeptám, které je místo, kde je vám nejlíp. Já vím, že vy máte hodně rád Žižkov, že jo. Tam jste se narodil? Nebo jste tam žil?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Já jsem se narodil v Praze a vždycky mi mí příbuzní, čili takoví jízliví a dost zábavní strýčkové, což byli bratři mé matky, říkali: Podívej, Jirásek praví, že kdo se narodí na levém břehu Vltavy, bude bohatý, kdo na pravém, bude, já nevím, slavný nebo šťastný. No a já jsem se narodil uprostřed, na Štvanici.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co to znamená?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
No, tak měl jsem smůlu, protože já jsem se narodil tři dny před Silvestrem v jednatřicátém roce. Tehdy byla krutá zima, takže se muselo topit u těch rodiček v porodnici na Štvanici a topilo se takhle z chodby a byla tam velká kachlová kamna. A jak přikládali a přikládali, aby tam rodičky a novorozeňátka nezmrzla, tak kamna bouchla, nadskočila, já jsem byl několik hodin starý a už jsem byl pod vrstvou sazí jako černoch. No, tak co chcete. Tak samozřejmě, že mě dost brzy umyli. Ale pak přišel můj tatínek, už značně podroušený, bratři mé matky, mí strýčkové, ho táhli. Napřed se díval do umyvadla a řekli mu, že to není to správné mimino. Odvrátili jeho zrak ke kolíbce. On snad mě i viděl a prohlásil: To jsou všecka malá děcka takhle ošklivá? To byl ten začátek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale když už jsem teda zmínil ten Žižkov, tak patří k místům, kde je vám opravdu dobře? Nebo kde je vám v současný době třeba nejlíp? Kam se nejraději vracíte a kde nejraději spočíváte a odpočíváte třeba?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
No, tak mohu říct, že skutečně všech těch osmdesát let bydlím na Žižkově ve stejném bytě. Byl jsem první dítě do nově dostavovaného baráku, které bylo přineseno. Mám tam knihovnu po svém tatínkovi, jeho starý pracovní stůl a obrovskou spoustu knih. Mně by se odtamtud nikdy nechtělo, ale kdyby to mělo tak o dva pokoje víc, abych měl kam dát knížky, aby návštěvníci o ně nezakopávali, protože já jako blázen, i když vím, že už to třeba neučtu, kupuju dál a dál a dál a kupodivu stačím to ještě učítat. Teďka ty poslední díly, co je Dějiny zemí Koruny české, ty jsou nádherně dělány. Ale samozřejmě i celou řadu dalších věcí. I když musím se přiznat, že přece jenom ubírám, neboť v internetu je možné číst celé knížky už dneska a to je obrovsky zajímavé. Teďka Mary Dudziak, Mary Dudziak je profesorka na kalifornské univerzitě, napsala Čas válek. To je knížka, která se čte jedním dechem. Je hodně dlouhá, ale internet neomezuje počet stránek. A tam od této ženy, která se narodila kdysi v Polsku a rodiče jí přitáhli až za tu Ameriku, ta dneska ukazuje, že už nedá se dělení na války a mír, že je to jedna nekonečná válka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vidíte, tak možná ten internet je alternativou pro ty vaše další chybějící pokoje, že tam se vejdou ty knížky, který vám pořád ještě chybí.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Já myslím, až přijdu do pekla, takže mně tam Lucifer řekne: Prosím vás, ať nevotravuje, dejte mu internet a ať si čte. A já říkám, že až umřu, tak fakt jsem první rozhovor s takovými gaunery, jako byl Stalin a Hitler, hned pošlu ve zvukové podobě pro Český rozhlas.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jan Petránek, jak už říkal, byl velkým kamarádem s Karlem Jezdinským. A než jsme si sedli do studia, tak jsme si o něm ještě povídali a vy jste říkal, že mezi vámi při té konverzaci padla také myšlenka, co říct o světě, aby se lidi něco dozvěděli a nevyděsili se. Což je opravdu krásný, že jste si takhle říkali, jak podávat zprávy národu. Ale já na to teď přímo narazím v tom, že se vás zeptám, jak byste v tomto smyslu formuloval svoji myšlenku nebo odpověď na otázku, co byste zařídil, kdybyste měl pravomoc v téhle té chvíli něco jako světový prezident? Co byste jako první zařídil? A že vy máte přehled tedy, co se v tom světě děje.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Já se obávám, že bych tu funkci nikdy nemohl vzít, protože jedinec se cítí naprosto bezbranný proti tomu kolosu faktorů, který se na vás řítí. Já jsem kdysi kritizoval G.B.Shawa za to, že on s fabiánským socialismem přišel a říkal: lidi je napřed potřeba vychovat a pak bude svět dobrý. No, on měl asi pravdu. Problém je, jak to udělat. Nevím, nevím. To jste mě dostal. Já bych asi skutečně si myslel, že je nutné. A co si myslíte, když všichni dneska křičejí nebo mnozí vysocí páni křičí: nechte to na volné ruce, na neviditelné ruce trhu. A já se vás pak zeptám, copak jsou zákony něco jiného než snaha regulovat vztahy mezi lidmi? Tohle nesmíš, jinak tě zavřem. To je přece podstata zákonů. Tak jakto, že já mám nechat neviditelné ruce trhu absolutní pravomoc? Já si myslím, že až zákony budou se vztahovat na to, kolik smí nebo nesmí být úrok, kdy končí možnost vydírat, exekutovat lidi, tak tam tohle to bych asi v první řadě ošetřil. Já, myslím, jsem i dost lidí zarazil, když jsem řekl, že mám rád Václava Havla, ale že mu velice vyčítám, že spolu s Václavem Klausem nastavili poměry, ve kterých jsme dnes. Havel i Klaus by měli nést aspoň historickou odpovědnost za to, co tu dneska je. Není možné, aby určitá skupina jen proto, že je bohatá, si nařizovala, co si smějí s kterou zemí dělat. A já, protože vy to zřejmě víte nebo tušíte, čtu jak západní, tak východní tisk, tak jsem se docela zasmál nad posledním ruským týdeníkem Argumenty a fakty, to je ten, co je teďka věnován nástupu Putina do třetí funkce, kde tam je taky inzerát: Už nemůžu dál. Vyměním rozkošný moskevský byt za menší stát ve střední Americe.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídám si s výjimečným rozhlasákem, jak my mezi sebou si říkáme, Janem Petránkem. Ale vůbec jsme tady ještě nenarazili na tu vaši profesi nebo profesi, kategorii vaší práce, vaší činnosti, vaší publikační činnosti a to textaření. Textujete ještě pořád šansony?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Samozřejmě. Jakmile se probudím, tak určitě mám, ale když mě třeba vzbudí telefon a někdo se mnou chce mluvit, tak zapomenu ty verše, které se mi v noci zdají. Já bych řekl, že mám takovou noční ilegální činnost. A jakmile mě ten verš napadne, tak potom buď sednu k počítači, protože psát rukou už dávno neumím a musím rychle tu básničku, ten šlágr nebo něco takovýho napsat. Takhle jsem rychle otextoval ten kontrahit na to Dobrý den, majore Gagarine. Zdravím vás, ministryně Parkanová, velitelko našich ozbrojených sil. Když vám slyším zpívat, chybějí slova, nepřítel by se každej vyděsil. Husitů chorál patřil mezi zbraně, který Žižkovi šetřil rozpočet. Nic přece nestojí, hurá na ně, i když nepřátel bývá bezpočet.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ale to vopravdu vysypal Jan Petránek z hlavy takový text, ten byl tehdy aktuální, když paní ministryně zpívala o radaru, viďte.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Ano. Taky jsem ho takhle zazpíval i na scéně. Ale říkám, napadne mě a za chvilku to zapadne. To je úděl takových těch šlágrů kabaretních, aby byla legrace.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A pořád jste ještě členem toho sdružení Šanson, věc veřejná.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fungujete pořád ještě?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
No, fungujeme každou druhou středu v měsíci na Maltézském náměstí 14, to je ta Deylova akademie slabozrakých, ale dobrosluchých, bych dodal. A tam v druhém patře je nádherný hudební salonek. Dlouho jsme to drželi, Ilja Racek, Rudolf Pelar, Libuška Švormová, Milan Jíra u klavíra, teď je tam Filip Sychra, syn slavné Zahrynovské, byla tam Marta Balejová se svými geniálními překlady, které si sama zazpívala, Edith Piaf a mnozí další, kteří tam přijdou jako hosté. Teď Jana Rychterová je vynikající, ta je skvělá. Dana Matějková a lidi tam hrozně rádi přijdou, odpočinou si. No a když na mě přijde jednou za tu první půlku, jednou za druhou půlku, co je nového ve světě, no tak já se to pokusím vysvětlit tak, aby se lidi zasmáli a nevyděsili.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přesně tak jak se to povedlo i dneska v Tandemu Janu Petránkovi. Moc vám děkuji za vaši hrozně milou návštěvu a pevně věřím, že nebyla poslední. Díky a na shledanou.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Já se budu těšit. A jak říkal jste na začátku: já vás vítám u mikrofonu. Vy tu vydržíte mnohem déle než já. A děkuju.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Dnes jsem si do studia pozval hosta, který má vždycky co říct. Ale nejen to, jeho slova mají vždycky váhu, protože jsou podložena dlouholetou praxí i vynikajícími znalostmi. Je to novinář, komentátor, publicista, ale také textař třeba mnoha šansonů Jan Petránek. Vítám vás v Tandemu, pane Petránku. Dobrý den.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Děkuju vám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Správně by to mělo být vlastně úplně naopak, protože mě by měl vlastně přivítat Jan Petránek, protože on v rozhlase pracuje plus minus šedesát let, představte si to. Kdosi kdysi napsal, že spojení Jan Petránek a rozhlas je už dneska tak samozřejmé a nerozdělitelné, jako by se ti dva spolu narodili. Tak si kousek toho úžasného období dneska v Tandemu taky připomeneme. Všem přeju hezkou chvilku u rádia.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je tedy, a já to rovnou prozradím, už potřetí Jan Petránek. Ale jak jsem říkal taky při přivítání, hosté, kteří mají co říct, tak ti jsou u nás vždycky vítáni a ty já tady opravdu vítám hodně rád. Navíc, pane Petránku, vy jste loni oslavil významné životní jubileum, jak se říká, že jo. Osmdesátku. Je to tak?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
No, já říkám, že jsem oslavil padesáté výročí třicátých narozenin.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je šikovný, to je šikovný, ano.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
To je pro ty starší dobře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, jasně, považujete to za nějaký takový jako ale hodně významný jubileum a takový nějaký jako předěl?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Ne, vůbec, vůbec ne. Já jsem si toho skoro ani nevšiml, kdyby si toho nevšímal rozhlasový, bych řekl, sbor kamarádů, tak by mě to ani nenapadlo ani oslavovat. Dokonce jsem to zakazoval. Ale jsou věci, které prostě nezakážete.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je samozřejmý. Ale já si myslím, že chtě nechtě člověk při takových těch letopočtech, kdy najednou kouká, že to něco symbolizuje, se tak jako vohlídne a začne malinko rekapitulovat trošičku. Já vím, že vy se koukáte spíš pořád dopředu, ale přece jenom někde jsem si přečetl, že taky strašně rád studujete materiály, že kdyby se vám třeba rok někdo nevozval, tak vám to nevadí, protože pořád se v něčem převalujete, studujete, listujete a tak. Tak co jste za tu dobu, co jsme se neviděli, a byl jste tady naposledy před dvěma lety, už víc než před dvěma lety, tak co jste nového zjistil, co jste nového nastudoval?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
No, tak především se řídím tím, co je nejaktuálnějšího, takže jsem viděl, jak se Francie chystá na to, že Hollande přijede ze svého bytu a jak se chytají všichni ti gorilové za hlavu a říkají: Jak můžem hlídat a zajistit bezpečnost prezidenta, který chce bydlet v paneláku? No, tak to samozřejmě, když jsem pak viděl, jak on si svým vlastním autíčkem přijíždí do Elysejského paláce a říká, že doma by se mu pracovalo líp a opravdu není na to, aby měl kolem sebe velikou pompu, tak si říkám, je to můj člověk. A taky on to byl, který, myslím, oslovil Francouze, ale celou Evropu, když říkal, že dobrý vývoj nastane, až banky přestanou poroučet vládám, ale vlády začnou poroučet bankám. Protože co to je úrok, který dneska tolik lidí strašným způsobem sužuje? No, to je přece dohoda mezi lidmi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte si tedy, pane Petránku, že se něco s jeho nástupem třeba změní a nejenom ve Francii třeba?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
No, tak on se chystá už, že pojede za Angelou, takže.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam se neví, jestli se budou líbat, nebo jenom třást rukou.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Já si myslím, že on jako Francouz i tu ruku klidně políbí, ale řekne jí, milá Angelo, nezlob se, takhle se to dál dělat nedá. A taky, když jsem si před dvěma lety u vás dovolil říci, že euro jako měna je špatně nastavená, protože to nevychází z ekonomické, ale z myšlenky politické nadvlády a konkurence vůči dolaru a juanu, no tak to se přesně vyplňuje. Víte, některé věci ani v ekonomice se nedají oklamat a vždycky to bude jako ty přírodní zákony. Vás taky nenapadne postavit, což se stává někdy kosmonautům, když se vrací z oběžné dráhy, tak vezmou šálek, napijou se a dají ho takhle do prostoru v domnění, že on tam zůstane. Ale my nežijem ve stavu beztíže. Ten hrnek spadne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak vidíte, Jan Petránek přestože loni oslavil to úžasné jubileum, padesát let od třicítky, tak se vůbec nezabývá sám sebou, nýbrž pořád má na vědomí to, že svět jde dopředu a ten on sleduje opravdu velmi pozorně.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane Petránku, my máme pro naše hosty, když k nám přijdou tak jako vy už na třetí návštěvu, což je hrozně milé a my si toho velmi vážíme, tak máme připravenou takovou otázku, která se na vás teď ale opravdu hodně hodí, vzhledem k tomu, že jste loni oslavil to jubileum, že jo. Ta otázka zní, co jsem v životě nestihl a ještě bych to rád napravil.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
No, tak především vzhledem k tomu, že mě obrovsky vždycky zajímal dějepis a zeměpis a strategie a tyhle věci, tak jedna věc mě velice mrzí, že jsem se nepotkal se škálou cizích jazyků. Teďka například se bavím tím, že se učím japonské písmo a japonská slovíčka. Já to nikdy nedokážu, ale dělám to kvůli tomu, aby ten mozek nezakrněl, abych si uvědomil, že jiní lidé mají jiné vjemy. Umíte si představit, že Japonce porazí v Anglii auto a přestože mu musí vyoperovat určitou mozku a opravit, tak on s vámi dál po té operaci mluví, což by Angličan neudělal, kdyby byl stejným způsobem zraněn. Když určitý Evropan má defekt třeba po té autohavárii a Japonec, tak se ukazuje, že ty mozky jsou jinak orientované, že schopnost vnímat, číst, mluvit je tam, kde třeba u Číňanů a Japonců je úplně jiný, bych řekl, hieroglifický systém, tak ti potom se chovají jinak. A to taky takováhle nehoda, jako je autonehoda u Japonce, doktorům napoví, že tedy musí s tím mozkem v každém konci světa zacházet trochu jinak. Tak já se vrátím k vaší původní otázce, já strašně rád zakecávám a potom to odvedu někam jinam, rád bych, kdybych uměl třeba španělsky, francouzsky, německy. Já umím jen rusky a anglicky a mě to dneska kvůli internetu superbohatě stačí. Ale víte, jak je zpěvná francouzština, jak jsem chodil sice kdysi na španělštinu, ale to bylo kvůli tomu, že se mi strašně líbilo, jak je trojrozměrně řešená Věruška Dvořáková.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ve 3D byla, jo?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Ano, takže to, prosím, jsem tam chodil, ale to už jsem všecko zapomněl. Ještě když jsem byl zpravodajem v Indii, tak devanegárské písmo, to jsem se naučil. A když nechci, aby moje manželka někdy přečetla, co to mám za poznámky, tak devanagársky to píšu, ale je to češtinou, protože jinak indicky už umím jenom nadávat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že se nemáte za co stydět, i když, jak říkáte, že byste rád to doučil, tak to je samozřejmě chvályhodné. Ale to, co umíte, tak to neumí, řekl bych, já nevím, osmdesát procent naší populace. I když se to teď vopravdu hodně lepší, že jo. Děti se učejí zcela přirozeně cizí jazyky a to je dobře.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Já myslím, že ano, ale zase na druhou stranu si vemte, že ten internet a SMS zprzní doslova způsob vyjadřování. Elegantně se vyjádřit, to umí málokdo. A já, když jsem chodíval ještě gratulovat vždycky skoro do jeho stovky Zdeňkovi Jirotkovi, tak jsem obdivoval jeho vnoučata, malá holčička osmiletá: Já vás ráda u nás vidím. Prosím, můžete se u nás posadit a cítit se jako doma. Když vám to řekne malá holčička, tak se zatetelíte, protože ona to nehraje, ona tímto způsobem je vychována, aby mluvila velice zdvořile a elegantně. Já jsem jednou taky se pokoušel svá vnoučata tímto způsobem civilizovat a jednou jsem svojí vnučku zachránil od výprasku, protože něco provedla a já jsem jí zachránil tím, že jsem jí řekl: naučím tě kouzelnou větu a ruka tvého otce tě nevyplatí. A ona se to velice dobře naučila. Ta věta zněla: Tatínku, vzhledem k tomu, že jsem provedla jen malou taškařici, zdá se mi míra tvého hněvu být příliš veliká.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si dovedu představit, kdo je pro mého dnešního hosta, velice vzácného hosta Jana Petránka, hrdinou třeba v současnosti nebo byl nedávno. Vím, že vy jste velice zasvěceně a výborně a rád dělal určitě reportáž o přistání amerických kosmonautů na Měsíci v šedesátém devátém. Čili, možná, že to byli američtí astronauti anebo možná slavní šachisti, protože vím, že třeba Michail Tall patří k vašim přátelům. Ale já se zeptám na trošičku takovou záludnější otázku. Kdo byl, pane Petránku, takovým hrdinou vašeho dětství? Kdopak to byl? Byl to nějaký Vinnetou nebo Rychlé šípy?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
No, tak Rychlé šípy samozřejmě. To víte, že Metelku a Červenáčka člověk v té době bral jako kamarády, které doufal, že je potká za rohem, to ano. Ale samozřejmě Karaben Nemsi, že jo, divokým Kurdistánem, když ho doprovázel jeho věrný sluha Hadži Halef Omar ben Hadži Abur Abas Íbn Hadži Dabúd al Gosadáh, kterýmu vždycky říkal: Já tě musím obrátit na pravou víru, Efendi. No a dneska to vidíme, co dělají tedy muslimové s Evropou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dělají to trošičku jinak, než o tom psal Karel May samozřejmě. Ale vaše paměť je obdivuhodná, jak sypete ze sebe ta jména těch hrdinů. Takže Mayovky to byly?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
No, tak samozřejmě Mayovky to byly, ale zároveň jsem velice rád se začítával do dávných historických, vlastně Karel May se svým Divokým Kurdistánem mě přivedl k tomu, že jsem to hledal na mapě a tyhle knihy mě donutily, abych se díval, kde co bylo. A tak jsem se i dozvěděl, že vám takhle Asyrská říše skončila někdy sedm století před Kristem a že se tam prali o nadvládu nad tou zemí tři synové Sinechariba. Král Sinecharib měl samozřejmě strašnou spoustu manželek, čili strašnou spoustu dětí, ale tři jeho synové, ti mě okouzlovali, jakým způsobem se do sebe pouštěli. To byla doba, kdy se ještě psalo klínovým písmem. A tam byl Ašurbanipal, ten hlavní, kdo to nakonec vyhrál. A ten soustředil, když porazil, jeho bratr se jmenoval Šamušumukín, tak toho porazil jako prvního. A další, kterého porazil, a teď mám strach, abych si na to jméno vzpomněl, Ašuretil Šamejír Siti Ubalžid, se jmenoval. Tak tenhle ten to prohrál a Ašurbanipal potom sebral všechny klínové tabulky, které byly vypálené a tam byl státní rozpočet. Ukázalo se, že byl v deficitu samozřejmě. Potom tam byly mnohé jiné záznamy, kolik byla úroda, kdo je komu co dlužen, to už tenkrát. A nejvíc mě potěšila poslední věta, kterou si jeden z těch zaznamenávajících písařů dal až na konec, kdy si stěžoval na byrokracii. A ta geniální věta zní: Kamkoliv se člověk podívá, všude samej pitomec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jestli by někdo podezíral Jana Petránka z toho, že mu paměť už neslouží, tak ať si poslechne náš dnešní pořad, jak ze sebe sype ta úžasná jména, která jsou stará, kolik to.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
2700 let, ano.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už dvakrát měl možnost Jan Petránek si u nás poslechnout toho, koho má rád, to znamená mezi klasiky českého humoru si vybíral. Vybírá i dneska. Tak kdo to bude do třetice, pane Petránku?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Je to člověk, kterého jsem vždycky miloval a taky leží už na Olšanech a já ho vždycky jdu pozdravit, když jdu k hrobu Karla Jezdinského, slavného komentátora a mého kolegu, který ještě než tedy umřel, mě pozval do Ameriky a já jsem po osmdesátém devátém roce prvně se dostal za oceán a on mě vozil kolem New Yorku až k West Pointu, kdy říkal: tady jsou ti hlavní váleční štváči. Tak jsme se oba velice bavili. Potom jsme viděli z Medvědí hory Hudson, tu nádhernou řeku, která je vlastně rýhou od ledovce. No, bylo to velice krásné. No a já jsem se taky s Jezdinským často bavíval o humoru a shodli jsme se, že takový Vláďa Menšík, to je někdo. Já jsem potom s Menšíkem se dvakrát viděl a on nikdy nezapomněl, že jsem říkal, že existuje bolševismus a menšíkismus. Takže to ho velice pobavilo a nevím, jestli to někdy použil, ale to už bylo na něm.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsme tak u toho vzpomínání s Janem Petránkem, tak mě opravdu hodně zajímá, možná asi tak tuším, kam zamíříte, když se teď zeptám, které je místo, kde je vám nejlíp. Já vím, že vy máte hodně rád Žižkov, že jo. Tam jste se narodil? Nebo jste tam žil?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Já jsem se narodil v Praze a vždycky mi mí příbuzní, čili takoví jízliví a dost zábavní strýčkové, což byli bratři mé matky, říkali: Podívej, Jirásek praví, že kdo se narodí na levém břehu Vltavy, bude bohatý, kdo na pravém, bude, já nevím, slavný nebo šťastný. No a já jsem se narodil uprostřed, na Štvanici.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co to znamená?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
No, tak měl jsem smůlu, protože já jsem se narodil tři dny před Silvestrem v jednatřicátém roce. Tehdy byla krutá zima, takže se muselo topit u těch rodiček v porodnici na Štvanici a topilo se takhle z chodby a byla tam velká kachlová kamna. A jak přikládali a přikládali, aby tam rodičky a novorozeňátka nezmrzla, tak kamna bouchla, nadskočila, já jsem byl několik hodin starý a už jsem byl pod vrstvou sazí jako černoch. No, tak co chcete. Tak samozřejmě, že mě dost brzy umyli. Ale pak přišel můj tatínek, už značně podroušený, bratři mé matky, mí strýčkové, ho táhli. Napřed se díval do umyvadla a řekli mu, že to není to správné mimino. Odvrátili jeho zrak ke kolíbce. On snad mě i viděl a prohlásil: To jsou všecka malá děcka takhle ošklivá? To byl ten začátek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale když už jsem teda zmínil ten Žižkov, tak patří k místům, kde je vám opravdu dobře? Nebo kde je vám v současný době třeba nejlíp? Kam se nejraději vracíte a kde nejraději spočíváte a odpočíváte třeba?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
No, tak mohu říct, že skutečně všech těch osmdesát let bydlím na Žižkově ve stejném bytě. Byl jsem první dítě do nově dostavovaného baráku, které bylo přineseno. Mám tam knihovnu po svém tatínkovi, jeho starý pracovní stůl a obrovskou spoustu knih. Mně by se odtamtud nikdy nechtělo, ale kdyby to mělo tak o dva pokoje víc, abych měl kam dát knížky, aby návštěvníci o ně nezakopávali, protože já jako blázen, i když vím, že už to třeba neučtu, kupuju dál a dál a dál a kupodivu stačím to ještě učítat. Teďka ty poslední díly, co je Dějiny zemí Koruny české, ty jsou nádherně dělány. Ale samozřejmě i celou řadu dalších věcí. I když musím se přiznat, že přece jenom ubírám, neboť v internetu je možné číst celé knížky už dneska a to je obrovsky zajímavé. Teďka Mary Dudziak, Mary Dudziak je profesorka na kalifornské univerzitě, napsala Čas válek. To je knížka, která se čte jedním dechem. Je hodně dlouhá, ale internet neomezuje počet stránek. A tam od této ženy, která se narodila kdysi v Polsku a rodiče jí přitáhli až za tu Ameriku, ta dneska ukazuje, že už nedá se dělení na války a mír, že je to jedna nekonečná válka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vidíte, tak možná ten internet je alternativou pro ty vaše další chybějící pokoje, že tam se vejdou ty knížky, který vám pořád ještě chybí.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Já myslím, až přijdu do pekla, takže mně tam Lucifer řekne: Prosím vás, ať nevotravuje, dejte mu internet a ať si čte. A já říkám, že až umřu, tak fakt jsem první rozhovor s takovými gaunery, jako byl Stalin a Hitler, hned pošlu ve zvukové podobě pro Český rozhlas.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jan Petránek, jak už říkal, byl velkým kamarádem s Karlem Jezdinským. A než jsme si sedli do studia, tak jsme si o něm ještě povídali a vy jste říkal, že mezi vámi při té konverzaci padla také myšlenka, co říct o světě, aby se lidi něco dozvěděli a nevyděsili se. Což je opravdu krásný, že jste si takhle říkali, jak podávat zprávy národu. Ale já na to teď přímo narazím v tom, že se vás zeptám, jak byste v tomto smyslu formuloval svoji myšlenku nebo odpověď na otázku, co byste zařídil, kdybyste měl pravomoc v téhle té chvíli něco jako světový prezident? Co byste jako první zařídil? A že vy máte přehled tedy, co se v tom světě děje.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Já se obávám, že bych tu funkci nikdy nemohl vzít, protože jedinec se cítí naprosto bezbranný proti tomu kolosu faktorů, který se na vás řítí. Já jsem kdysi kritizoval G.B.Shawa za to, že on s fabiánským socialismem přišel a říkal: lidi je napřed potřeba vychovat a pak bude svět dobrý. No, on měl asi pravdu. Problém je, jak to udělat. Nevím, nevím. To jste mě dostal. Já bych asi skutečně si myslel, že je nutné. A co si myslíte, když všichni dneska křičejí nebo mnozí vysocí páni křičí: nechte to na volné ruce, na neviditelné ruce trhu. A já se vás pak zeptám, copak jsou zákony něco jiného než snaha regulovat vztahy mezi lidmi? Tohle nesmíš, jinak tě zavřem. To je přece podstata zákonů. Tak jakto, že já mám nechat neviditelné ruce trhu absolutní pravomoc? Já si myslím, že až zákony budou se vztahovat na to, kolik smí nebo nesmí být úrok, kdy končí možnost vydírat, exekutovat lidi, tak tam tohle to bych asi v první řadě ošetřil. Já, myslím, jsem i dost lidí zarazil, když jsem řekl, že mám rád Václava Havla, ale že mu velice vyčítám, že spolu s Václavem Klausem nastavili poměry, ve kterých jsme dnes. Havel i Klaus by měli nést aspoň historickou odpovědnost za to, co tu dneska je. Není možné, aby určitá skupina jen proto, že je bohatá, si nařizovala, co si smějí s kterou zemí dělat. A já, protože vy to zřejmě víte nebo tušíte, čtu jak západní, tak východní tisk, tak jsem se docela zasmál nad posledním ruským týdeníkem Argumenty a fakty, to je ten, co je teďka věnován nástupu Putina do třetí funkce, kde tam je taky inzerát: Už nemůžu dál. Vyměním rozkošný moskevský byt za menší stát ve střední Americe.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídám si s výjimečným rozhlasákem, jak my mezi sebou si říkáme, Janem Petránkem. Ale vůbec jsme tady ještě nenarazili na tu vaši profesi nebo profesi, kategorii vaší práce, vaší činnosti, vaší publikační činnosti a to textaření. Textujete ještě pořád šansony?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Samozřejmě. Jakmile se probudím, tak určitě mám, ale když mě třeba vzbudí telefon a někdo se mnou chce mluvit, tak zapomenu ty verše, které se mi v noci zdají. Já bych řekl, že mám takovou noční ilegální činnost. A jakmile mě ten verš napadne, tak potom buď sednu k počítači, protože psát rukou už dávno neumím a musím rychle tu básničku, ten šlágr nebo něco takovýho napsat. Takhle jsem rychle otextoval ten kontrahit na to Dobrý den, majore Gagarine. Zdravím vás, ministryně Parkanová, velitelko našich ozbrojených sil. Když vám slyším zpívat, chybějí slova, nepřítel by se každej vyděsil. Husitů chorál patřil mezi zbraně, který Žižkovi šetřil rozpočet. Nic přece nestojí, hurá na ně, i když nepřátel bývá bezpočet.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ale to vopravdu vysypal Jan Petránek z hlavy takový text, ten byl tehdy aktuální, když paní ministryně zpívala o radaru, viďte.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Ano. Taky jsem ho takhle zazpíval i na scéně. Ale říkám, napadne mě a za chvilku to zapadne. To je úděl takových těch šlágrů kabaretních, aby byla legrace.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A pořád jste ještě členem toho sdružení Šanson, věc veřejná.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fungujete pořád ještě?
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
No, fungujeme každou druhou středu v měsíci na Maltézském náměstí 14, to je ta Deylova akademie slabozrakých, ale dobrosluchých, bych dodal. A tam v druhém patře je nádherný hudební salonek. Dlouho jsme to drželi, Ilja Racek, Rudolf Pelar, Libuška Švormová, Milan Jíra u klavíra, teď je tam Filip Sychra, syn slavné Zahrynovské, byla tam Marta Balejová se svými geniálními překlady, které si sama zazpívala, Edith Piaf a mnozí další, kteří tam přijdou jako hosté. Teď Jana Rychterová je vynikající, ta je skvělá. Dana Matějková a lidi tam hrozně rádi přijdou, odpočinou si. No a když na mě přijde jednou za tu první půlku, jednou za druhou půlku, co je nového ve světě, no tak já se to pokusím vysvětlit tak, aby se lidi zasmáli a nevyděsili.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přesně tak jak se to povedlo i dneska v Tandemu Janu Petránkovi. Moc vám děkuji za vaši hrozně milou návštěvu a pevně věřím, že nebyla poslední. Díky a na shledanou.
Jan PETRÁNEK, novinář, komentátor, publicista, textař
--------------------
Já se budu těšit. A jak říkal jste na začátku: já vás vítám u mikrofonu. Vy tu vydržíte mnohem déle než já. A děkuju.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 26. září 2012.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
