Jan Vondráček - herec
31. říjen 2013
Herec a dabér Jan Vondráček přijal pozvání Jana Rosáka do talk show Tandem. Promluvil například o jeho herecké cestě, režirování, roli kmotra v novém filmu Příběh kmotra nebo jak se mu dabuje role ze seriálu Mentalista.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, zdraví vás Jan Rosák. Dobře vám radím, začněte svůj den spolu s námi. Na Tandemu. Dneska šlápnu do rozhlasových pedálů společně s českým hercem, který převyšuje hodně svých kolegů. Jednak určitě svou výškou, ale bez legrace i tím, jak sbírá třeba herecké ceny. I o tom si určitě budu dneska povídat s hercem Janem Vondráčkem. Dobrý den, vítám vás.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsem rád, že jste si na nás udělal čas, hned po písničce vás začnu zpovídat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Televizní diváci za chvilku trošičku možná znejistí, jestli náhodou nenaladili seriál Mentalista. Ale to je v pořádku, protože Jan Vondráček právě herci, který Mentalistu hraje, tak propůjčil svůj hlas. No, jenomže než jste vůbec začal přemýšlet o herectví, dokonce možná vůbec jste nevěděl, že něco takového existuje, to znamená, když jste byl malý kluk, tak jaké byly třeba vaše dětské touhy, co se budoucího povolání týče?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, já jsem dlouho nevěděl, jestli budu dělat muziku nebo divadlo, protože mě vždycky bavila hudba a divadlo ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, už jako malý kluk?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Už jako malýho, už jako malýho, no to podědil i ten můj mladší syn, kterej to taky už od 3 let ví, jako co chce vlastně dělat ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Od tří let?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... no, tak vidí to kolem sebe, protože já měl tátu, který byl sice pánský krejčí, což je pravda, že malinko jsem i pochytil něco z toho krejčování, protože, když byly děti malý, tak jsem jim třeba ušil houpačku, když jsem byl nemocnej, tak jsem jim ušil houpačku, to jsem si ještě vzpomněl ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vlastníma rukama?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... vlastníma rukama, dokonce, jo, rukodělná tvorba, no, no, no. No, takže byl pánský krejčí, ale zároveň hrál amatérsky divadlo, on byl teda o dost starší než máma, on byl ročník 1916, takže měl takovou tu prvorepublikovou výchovu a on vlastně za tý první republiky se vyučil krejčím, to znamená, že vlastně i v té takzvaně socialistické Moděvě, měl takový privilegia, že například šil doma, on měl dílnu doma a dělal různý fraky pro kouzelníky a smokingy pro muzikanty ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takovou tu fajnovou práci.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... takovou tu fajnovou práci, protože on měl svý střihy a on prostě dělal jakoby takový prostě pro fajšmekry oblečení, takže já jako dítě si pamatuju, že jsme tam občas měli právě takový minipředstavení, protože, když přišel kouzelník, který si nechal ušít kouzelnickej frak, tak nám hned samozřejmě předvedl, co se s tím dá dělat, jo, takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste to měl z první ruky ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... takže jsem to měl takhle z první ruky, tak to bylo docela pěkný. Pak ještě teda bylo takový pikantní, že jsme vždycky poslouchali, protože táta měl přepůlenou místnost takovým závěsem, tam byla ta zkušebna, no a samozřejmě ty dospělí si tam vyprávěli takový ty přisprostlý vtipy a my jsme to třeba, když jsme byli malinký, protože táta teda bohužel umřel, když mi 8,5, takže já jsem vlastně ty vtipy vyprávěl třeba někdy v 6 letech, tak jsem spolužákům vyprávěl nějaký vtipy a vůbec jsem nevěděla ale o čem to je, jenom jsem věděl, že to je lascivní a že se tomu dospělí smějou. Jo? Takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, jo, jo ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... když vyprávěl nějakej takovej právě prvorepublikovej vtip, jak, já nevím, třeba při vojáci, že si pustěj erotickej film, že našli v archivu erotickej film, že se to jmenuje Baba dala vojákovi a pak zjistili, že to je Balada o vojákovi, že jo, takovej, to je takovej ten lehkej humor, ale já jsem hlavně vůbec v těch 6 letech nevěděl, co tomu vojákovi dala, co ta baba mu prostě dala a proč to je tak strašně vtipný a že ty dospělí se tomu smějou. Takže takhle jsme to měli prostě doma. No, takže je pravda, že my jsme třeba nechodili ani do školky, protože táta vlastně tím, že šil doma, jenom jeden třeba čas vždycky nebo nějaký období, tak šil v těch dílnách Moděvy a nebo dostal jako za to, teda, že může dělat ty fraky, tak v létě dostal takovou práci, že musel spravovat vaťáky po dělnících, což táta nanáviděl, protože on miloval tu, ty fajnový látky a teď dostal ty vaťáky ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Od fraku k vaťáku ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... je to pád, ale pro nás to byla velká rozkoš, protože jsme měli doma starý kamna, ve kterých se v létě netopilo a vzhledem k tomu, že přivezli třeba dvě plný ještěrky těch balíků s vaťákama, tak táta, jak to postupně bral a zašíval, tak my jsme si vlastně udělali obrovskej bunkr v rohu kolem těch kamen, že jsme si tam udělali i střechu a tam jsme vlastně celý léto měli neuvěřitelnej bunkr. Obrovskej prostě z hadrů a tak. Takže to si pamatuju teda, že v naší dělnické Libni toto byl důvod k radovánkám vždycky ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste prozradil taky, že jste Libeňák.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... Libeňák, Libeňák ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili vlastně Pražák. No, ale herectví ve vás tak nějak jaksi pořád asi pravděpodobně klíčilo ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, klíčilo, protože táta hrál právě amatérsky divadlo, hrál v kabaretu u Svatýho Tomáše, kdysi po válce. Pak to teda ten jejich kabaret zrušili, že to bylo právě moc prvorepublikový, že už byla jakoby jiná doba, no, ale vlastně za války hrál v amatérskejch spolcích, pak kamarádil se třeba jako je Juraj Herz, takže vlastně mu hrál potom v Petrolejových lampách skákavýho Machoně, toho syfilitika, že jo, takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co hrál potom Petr Čepek ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Petr Čepek pak vlastně hrál jakoby, ten hrál toho jeho, kdy se potkají vlastně na tý promenádě a dívají se spolu, tak to je vlastně táta. V Morgianě mu hrál takový jakoby menší role a přesto, že to dělal amatérsky, tak ho to strašně bavilo. Ale v první řadě byl samozřejmě krejčí, ale my jsme znali to divadlo, jezdili jsme s ním na zájezdy, různý s divadlem, když hráli pohádky a vlastně jsme v tom prostředí vyrůstali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a jak se Jan Vondráček dostal opravdu potom k opravdovému divadlu, o tom bude řeč za chviličku, zase v Tandemu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herec Jan Vondráček je hostem Tandemu. Už jsme se dozvěděli, že tatínek jaksi vás inspiroval tím, že hrál divadlo, takže jste, se vám to zalíbilo ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Zalíbilo se mi to a vlastně i děda totiž hrál divadlo, z matčiný strany otec, tak ten hrál taky divadlo a on byl zhruba tak, táta byl asi o 3 roky mladší než můj děda právě z máminy strany, to bylo to pikantní, takže v podstatě jeho tchýně byla mladší, babička, takže chodila pro pivo ona, jo, protože vlastně tam to bylo takhle pikantní, že vlastně táta byl o 28 let starší než moje máma, takže tam to bylo takhle zvláštním způsobem propojený.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tehdy to nebylo tak obvyklé, dneska je to úplně normální.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Dneska je to úplně normální, to je pravda, ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale k vám zpátky. Vy jste kupodivu, já čekám, že mi to vysvětlíte, vy jste se hlásil na konzervatoř a oni vás nevzali? Takhle dneska úspěšnýho herce, oni vás nevzvali.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, oni mě nevzali a já teda se jim nedivím, protože já jsem přemejšlel samozřejmě, jestli půjdu jakoby na housle na konzervatoř, nebo na to hudebně dramatický, ale na ty housle to jsem byl vždycky línej trošku cvičit, takže to bych asi nedal. Tak jsem šel na hudebně dramatickej obor. Ale problém byl v tom, že já jsem právě miloval v tý době Suchýcho - Šlitra, protože tenkrát vyšly ty tři desky slavný, že jo, scénky Suchý - Šlitr a já jsem je doma poslouchal asi od 8 let, prostě jsem to poslouchal, měl jsem to naučený zpaměti, všechno jsem to dokázal odvyprávět a já jsem udělal jednu zásadní chybu, že já jsem si vzal jeden monolog Suchýho a šel jsem s ním na konzervatoř jakoby ten, jak byl, že jo, takzvaný dramat, tragický monolog měl bej a jeden jako komickej, no, tak já jsem si jako ten komickej vzal Suchýho, ale problém byl v tom, že já jsem v podstatě to celý dělal jako Suchý. Že já jsem měl všechny jeho intonace, protože jsem to měl naučený, takže tam vlastně nebyl jedinej přínos, což samozřejmě s odstupem času člověk ví, že to je jako blbost ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam nebyl kus Vondráčka.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... tam nebyl kus Vondráčka, tam byl v podstatě v tomhle Suchej a pak teda jsem nějakým způsobem udělal to, ale já jsem, je teda pravda, že já jsem nebyl takovej ten konzervatiristickej ranař nikdy v tomhle věku, že vlastně já jsem byl spíš trošku jakoby introvertní a najednou taková ta, jak se prostě všichni objímají už v těch 14 letech, že jo, a prostě vlastně hrajou si trošku na ty velký umělce, tak já jsem vlastně nebyl úplně s tím nějak srovnanej, takže mám pocit, že vlastně jsem rád, že jsem tam jako nakonec nešel, protože jsem si udělal gymnázium a dostal jsem se k různejm jinejm věcem, který mě potom zase nasměřovali až na tu DAMU.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale na konzervatoř jste se dostal ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Ne ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... to jsem si tady přečetl, že jste tam ovšem, pozor, jako občanský zaměstnanec pracoval v archivu. Je to tak?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, je to tak, je to tak, no jako kustod ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak a jsem tady.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Jsem tady, ano, byl jsem na konzervatoři a měl jsem dokonce klíče od toho tunelu, kterej vedl mezi Rudolfinem a konzervatoří, tak tam jsem měl od toho klíče, takže až takhle daleko jsem to dotáhl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale samozřejmě DAMU jaksi pak zamávala, zakynula, ale šel jste na Katedru alternativního divadla loutkovýho, že jo?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Znám ale pár absolventů, kteří absolvovali tuhle tu katedru a pak dělali normální činoherectví, jako třeba Ota Jirák nebo Lída Molínová. Takže vy jste už myslel na to, že stejně budete dělat asi normální činohru, ne?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, ono to bylo tak, já jsem vlastně na tu DAMU šel po gymnáziu, 4 roky vlastně po gymplu, protože já jsem po gymnáziu si nepodal nikam přihlášku, nic jsem to nějak jakoby neřešil a náhodou kamarád mě ukecal, abych šel do AUSU, že jinak strávím vojnu prostě někde v Dolní pri Čope, tak mě vlastně donutil, abych šel na konkurz, jo. A já měl prostě angínu ten den, takže jsem měl povolený hlasivky asi o oktávu a dostal jsem se do AUSU. Takže já 2 roky strávil nejdřív na vojně ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, díky povoleným hlasivkám jste ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Díky, no, protože jsem měl hrozně hlubokej bas a oni jim chyběly basy, takže já přišel, zaduněl jsem, oni byli šťastný, že tam mají prostě bas. Pak jsem ještě s Lukášem Vaculíkem jsme tam moderovali nějaký programy a tak a po vojně jsem právě nastoupil do jako kustod na konzervatoř, protože jsem neměl práci a musel jsem mít razítko, no a zároveň s tím jsem hrál v takzvaném "Volném spojení režisérů", což byla taková jakoby proti v rámci perestrojky takzvaně, byla taková oponentura Prago ... PKKS, jestli to říkám dobře a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pragokoncertu ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Pragokoncert a PKKS jakoby, že vlastně, tak, tak, tak, a že vlastně tam se, ono to bylo jakoby zároveň pod Pražským kulturním střediskem, ale daly se tam hrát hry, který vlastně do tý doby nebylo možný hrát, takže vzniklo takovýhle sdružení, tak tam jsem byl rok. Pak jsem odešel vlastně na rok mosteckýho divadla, do loutkovýho právě, protože já jsem chtěl původně do HaDivadla s Arnoštem Goldflamem jsem se potkal vlastně tam na vojně jsem se potkal s Tomášem Turkem, kterej tam hrál, ale tam vlastně už byl Hynek Chmelař připravenej, že teda nastoupí, takže já byl jako náhradník a protože on nastoupil, tak jsem tam nešel a vlastně díky tomu jsem potom šel do toho Mostu, protože Arnošt Goldflam mi jenom řekl, že by bylo dobré, abych měl takzvaně denní praxi z divadla, abych si vůbec vyzkoušel, jaký to je. Takže jsem šel tam. Ale je pravda, že jako loutky úplně jenom loutky čistě jsem nikdy nějak vyloženě dělat nechtěl, ale bavilo mě spíš takový to kompaktní divadlo, kde vlastně si člověk v rámci žánru vezme jakékoliv prostředky, které vlastně může mít. A to bylo to štěstí, protože já jsem nastoupil v 89., hned poté, co jsem se oženil, tak jsem nastoupil na školu a z loutkové katedry se vlastně během revoluce stala ta právě ta loutková katedra alternativního a loutkového divadla, neboli větev alternativního a loutkového divadla a jak říkal šéf Krofta, že jo, on vždycky říkal, no, hlavně alternativní je to proto, aby jste si eventuelně hledali alternativní zaměstnání, protože herců je hodně.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V povídání o kariéře Jana Vondráčka jsme skončili vlastně v Chebu, pardon v Mostě a ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, to je kousek, to je vedle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... to je vedle, no, ale vy jste se potom vydal úplně jinam, a to zpátky do Prahy, a to do Dejvického divadla, nově vzniklého. Vy jste tam v podstatě od začátku. Je to tak?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
My jsme vlastně celej ročník jsme tam byli od začátku, protože na škole ve chvíli, kdy z toho vznikla ta alternativní takzvaná větev, tak jsme udělali několik představení, který jsme hráli potom v Řeznický nebo různejch jakoby divadlech, nebo jsme s tím jezdili po zájezdech a vlastně zhruba ve čtvrťáku, já jsem s Honzou Bornou vlastně jsem seděl v senátu, s režisérem, kterej vlastně u nás režíruje, tak jsme seděli v senátu na škole a já jsem si vzpomínám, jak jsem jeden ten, jedno to sezení jsem říkal, to bylo bezvadný po tý revoluci, teď takových možností, jako založit nový divadlo. A asi 14 dní na to Honzovi Bornovi volala Eva Měřičková, která měla na starosti vlastně kulturu na Praze 6, že vzniká úplně novej prostor v Zelený ulici a jestli jakoby tam nechceme odejít jako celej ročník, protože vlastně už se o nás psalo, že máme představení, kdy jsou nějakým způsobem už kompaktní, hratelný a tak, no, takže jsme se rozhodli, že teda celej ročník zůstane pohromadě a vlastně tam s náma odešel Honza Borna, kterej paradoxně nás vůbec na tý škole zrovna neučil, na toho se neodstalo jako, aby s náma dělal. Takže jsme odešli do toho Dejvickýho divadla, byli jsme tam asi 4 roky, pak jsme měli takovej jakoby problém vlastně s tím ekonomickým vedením, který tam bylo a tak, to ale nechci nějak rozebírat, to je strašně dávno, no ale v každým případě potom nastala chvíle, kdy jsme chtěli jít jakoby zase kousek dál a protože se vlastně uvolnil prostor tehdejšího Divadla Jiřího Wolkera, protože magistrát vlastně zrušil soubor, zrušil tam jakoby administrativu a s tím, že vyhlásil konkurz na nový divadlo. My jsme samozřejmě věděli, že v 9 lidech to nějakým způsobem takhle velký divadlo neutáhneme, takže Hanka Burešová, která vlastně z podobnejch důvodů jakoby odcházela z Labyrintu, vzala s sebou 6 herců, kteří se rozhodli, že půjdou s ní, vzala s sebou Danielu Šálkovou vlastně z kanceláře, která je současnou ředitelkou, výbornou našeho divadla a vlastně jsme dali dohromady takhle ty dvě skupiny. A vznikl takovej zajímavej mišung, protože samozřejmě ta labyrintská větev byla víc činoherní, my jsme byli víc jakoby alternativní a vlastně se to nějak propojilo a vzájemně se začali jakoby ovlivňovat těma stylama ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Inspirovat ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... inspirovat a tím to vlastně začalo bejt jiný, znova jakoby další cesta, mnohem zajímavější a tak ze začátku jsme třeba dělali jedna skupina jedno představení, druhá skupina jedno představení a na konci sezony jsme udělali něco dohromady, jo. A ono už tak postupně jakoby se zamíchalo, že ten soubor je prostě nějakým způsobem kompaktní a už tam jsme teda skoro, teď mám pocit 16 let, já už to ani nepočítám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, Divadlo v Dlouhé už je dneska pojem, samozřejmě, no, ano. A jak je vidět, jste tam spokojen?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Já jsem tam spokojen, jinak bych tam nebyl, takže zatím držím, zatím je to dobrý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co se vám tak nejvíc povedlo, na co nejraději vzpomínáte, zatím tedy?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
To já snad ani nedokážu říct. Já, takhle, musím říct, že třeba jsem měl hrozně rád jakoby z těch hostujících režisérů, tak jsem měl hrozně rád Kouzelnej vrch, jsme dělali Thomase Manna, Kouzelný vrch s Pitínským, nebo Sestru úzkost. Z těch věcí, co tam máme třeba s Honzou Bonou jsme dělali, tak samozřejmě přežívá Jak jsem se ztratil, malá vánoční povídka, kterou už hrajeme teda asi 14 let, to je velmi pikantní, protože teď jsem někde seděl v nějaký restauraci a přišla slečna taková a měla dítě na ruce a říkala, já vám jenom chci představit vašeho, teď já jsem se vyděsil, že to je nějakej blázen, že jako řekne syna nebo něco a bude mě nutit do nějakejch alimentů a ona říká: Vašeho diváka. A já jsem říkal: Jo, vy jste byli na představení a oni byli dopoledne se školou se podívat a ona říkala, no já už to viděla pětkrát. Poprvé, když mi bylo asi 12 let ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jejda?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... a teď mě to úplně vlastně vyděsilo, jak ten čas letí, že ona vlastně vzala už ta 12letá holčička, která byla někdy po tý premiéře, tak najednou už měla svý dítě, se kterým chodila na tohle představení, jo. Tak jsem říkal, že mi tam chodíme na chůdách, takže vždycky říkáme, že nás jednou vynesou chůdama napřed, protože to nevím jestli skončí tohle představení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak dlouho, že to hrajete?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, teď už to hrajeme nějakejch jestli 13 let, 14 let, zhruba tak, no. A mělo to 366 repríz.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vás musí bavit teda, protože jinak člověk ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, to by se člověk zbláznil, kdyby ho to nebavilo. Ale je pravda, že teda Pavel Tesař, kterej hraje toho malýho chlapečka, kterej se ztratil, tak ten občas, když slyší, protože tam máme samozřejmě živou muziku, živou kapelu, 60. léta a když ty písničky slyší z rádia, tak odchází do vedlejší místnosti, protože samozřejmě už po těch letech je to náročný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nechce bejt pořád v práci.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Nechce bejt pořád v práci, přesně tak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když tak Jan Vondráček hezky mluvil o Semaforu, jak vás tak hezky ovlivnil, tak není myslím velkým divem, že jste si mezi klasiky českého humoru vybral Jiřího Suchého. No, já si myslím, že jste vybral velmi dobře a doufám, že se mnou teď budete souhlasit, když řeknu, že jednou budeme pyšní na to, že jsme Jiřího Suchého zažili jaksi zaživa v té nejlepší formě. Že jo?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Je to pravda ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Protože to je dneska už legenda a klasika. Co si budeme povídat.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Je to legenda a klasik, ale je to, já mám rád tydlecty legendy a klasiky, když se s nima člověk setká, tak má pocit, že vlastně s nima vyrůstal a že ten člověk není jinej než si představoval. A to mě právě baví třeba u Jiřího Suchého, protože, když jsme se vlastně potkali, tak já jsem měl pocit, že vlastně přišel někdo z rodiny, že jsme se vlastně tak setkali jako na nějaký rodinný oslavě a byl jsem moc rád vlastně, že mi Petr Gacík třeba nabídl zrovna tu práci Pod Palmovkou, že jsem vlastně mohl režírovat Kdyby tisíc klarinetů ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, o tom si budeme dneska taky povídat, ale teď, dovolíte ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... dáme slovo Jiřímu Suchému.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Výborně.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď je ta chvíle, kdy si popovídám s Janem Vondráčkem o jeho další kategorii, a to režírování. Měl jste už takhle delší dobu takový spády, touhu nebo to přišlo úplně najednou?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Já nevím, já nejsem tak zase tak, jakože bych měl ambice vyloženě režírovat, ale tím, že vznikla jakoby potřeba u nás v divadle, že Honza Borna, že kdo ho zná, tak prostě ví, že má samozřejmě RS, že to je prostě roztroušená skleróza, kdy sedí na vozejku a tak a potřeboval vlastně od začátku jsme nastoupili do divadla, tak zaprvé jsme se znali už z toho Volného spojení režisérů, takže a tím, že já jsem dělal třeba jemu muziku nebo aranže, nebo tak, že jsme vlastně dělali hudbu, tak jsme nějakým způsobem ty věci vymešleli trošičku dohromady a takhle to vlastně nějakým způsobem fungovalo a já jsem si to tak jakoby zkusil v té menší podobě. No pak jsme začali jakoby víc dělat, pak už jsme některý věci dělali jakoby spolu a ve chvíli, Petr Kracík vlastně toto pochopil a my jsme po povodních zkoušeli a hráli právě na v Divadle Pod Palmovkou a protože já tam bydlím, dvě minuty od toho divadla, tak Petr vždycky chodil a říkal, co jsi dělal před 5 minutama a já říkal, no snídal jsem doma. A on říkal: Vidíš? A nemohl bys tady třeba pracovat chvilku? Takže já jsem si ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle vás ďábelsky lákal.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... takhle mě ďábelsky lákal a protože už to byla druhá věc, kterou mi nabízel, tak on chtěl udělat Kdyby tisíc klarinetů, já jsem se to v první chvíli samozřejmě lekl, protože to je film, kterej lidi znají, že jo, je to vlastně kultovní záležitost, takže jsme vlastně s Láďou Stýblem, s dramaturgem jsme v podstatě i přepsali trošku scénář, hodně jsme na tom jakoby pracovali, aby to bylo pro to divadlo, přece jenom kompaktnější v tom příběhu, v tom ději, protože v tom filmu je hodně odboček a vybrali jsme ještě písničky, který ani v tom filmu nejsou, některý jsme zase z rušili a tak. No prostě jsme si s tím pohráli, vyladili jsme to, no a já jsem si jednou zkusil teda takhle úplně samostatnou režii, že jsem to měl na triku, zároveň teda i s aranžema, protože ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to jsem zrovna říct, promiňte, že vám skáču řeči, že jste si to představení v podstatě mohl udělat sám. Jako režisér, jako upravovatel, aranžér. Vy jste si mohl složit i muziku, kdyby už nebyla ta, ta dobrá, že?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Ano, ano, přesně a jak říká spousta režisérů vždycky výtvarníkovi: No, kdybych uměl malovat, tak si tu stěnu udělám sám, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byste taky dokázal.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No určitě. Ne, ne, ne, tam já jsem byl rád, protože já jsem si vlastně vzal i takovej tým od nás z divadla, protože Jarda Milfaj dělal scénu, se kterým jsme už dlouho, dlouhý léta spolupracovali, Martin Pacek dělal aranže /nesrozumitelné/, Malehová dělala vlastně kostýmy, takže jako byla tam trošku moje parta a byl jsem hrozně rád s těma lidma Na Palmovce, protože najednou, znáte to, ono prostě po těch, samozřejmě 15 letech člověk už ty lidi ve svým divadle zná a najednou, když přijde do toho novýho prostředí ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to osvěžující ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... tak je to velmi osvěžující a myslím, že jsme si to docela tak jako pěkně prožili to zkoušení, že to bylo hezký.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, když se ta inscenace takhle zdařila, tak nenabídl vám Kracík náhodou jaksi pokračování?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No to nabídl, ale do toho vlastně skončil jak uměleckej šéf Na Palmovce, takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, jo, jo ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... takže tam teď bude Michal Lang. Ale já se jako tomu nebráním, že možná se ještě někdy stane, že třeba bych se do něčeho pustil. Ale je pravda, že já už někdy přemejšlím, že by se člověk měl naklonovat, protože vlastně těch věcí kolem toho divadla ještě je tolik, že, že nevím, jak bych to stíhal a přece jenom ta režijní práce je strašně koncentrovanej, poměrně dlouhej čas, kdy se člověk na to musí opravdu soustředit a připravovat, takže to zatím si nemůžu úplně, je to takovej větší luxus než jenom hrát divadlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já teď jenom se větičkou vrátím ještě zpátky k tomu, co jsme tady měli před chviličkou, čili, Jiřího Suchého. Co říkal na Klarinety u vás?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, pokud tedy si nevymejšlel, ale to Suchý nemá myslím ve zvyku, pan Suchý, tak tomu se to líbilo. Hlavně já jsem tam udělal takovou malou změnu, která mě napadla asi půl roku před tím zkoušením, když jsem viděl ten film, protože já ten film ve 14 letech viděl 14krát, to si pamatuju do dneška, protože jsem tam chodil na ty legendy těch 60. letech a jedinej film, kde jsem je měl možnost tenkrát vidět a mě tam napadla jedna věc, že celý to kouzlo vlastně, celej ten zázrak, kterej ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta změna zbraní ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... změna zbraní v to, takže vlastně v dnešní době, jak už, aby to nebylo takový kouzelný, tak vlastně, že se do odehraje tomu Šulcovi, nebo tomu vojákovi, který vlastně dezertuje, takže se mu to odehraje celý v hlavě ve chvíli, kdy tu kulku opravdu dostane při tý dezerci. Protože ta doba je jiná, je i tvrdší a vlastně celej ten zázrak toho, co by mohlo bejt, kdyby na tý vojně nebyl, kdyby vlastně nebyli, je to vlastně taková zbytečná smrt, jo, protože na tý posádce o nic nejde, tam vlastně to není válka, to není dezerce z války. Jo, mě dokonce jeden teda kritik nařknul z pacifismu a jako z takovýho levičáství, což teda absolutně nesouhlasím, protože tahle celá hra je o zbytečný smrti. Ne o tom, že člověk dezertuje při záchraně vlasti, ale o tom, že dezertuje proto, že ho někdo buzeruje a ten ho nechá zastřelit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste spíš propojil klarinety s písničkou Jó, to jsem ještě žil.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Ano. Ano. Tam vlastně, to je písnička, která je opravdu poslední vlastně v té, v té, v té hře. Takže takhle to je.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si tady se svými hosty občas povídám taky o krušných chvílích v životě, protože z těch se skládá život. Ne, že by především, ale taky. Ale dneska s Janem Vondráčkem udělám změnu a budu si povídat o těch superpříjemných chvílích. Aspoň doufám. A to jsou chvíle, kdy jste byl na piedestalu, oceněn. Já se pamatuju, jsem vám přímo já i jednu cenu předával ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Ano, ano ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... cenu za dabing, cenu Františka Filipovského ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... Filipovského, ano, ano ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... v Přelouči. To byla divácká cena, jestli se nepletu ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Ano divácká, divácká.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... tu jste dostal hlavně za Mentalistu ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Mentalistu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... no, ten vás trošičku taky pronásleduje, viďte?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Ten mě pronásleduje a to jsem rád, že mě pronásleduje, protože zaprvé teda ten herec vlastně je mi velmi sympatický, dokonce jsem se dozvěděl někde na nějaký rautu jsem potkal kohosi, nevím, protože jsme se jenom tak tam bavili v nějakým hloučku a ta paní bydlela v Hollywoodu a říkala, že má vedle něj jakoby dům, jo a že ostatní hvězdy v tom Hollywoodu, že většinou, když tam mají nějakou party, ta tam je nějaký techno nebo tak a u něj permanentně na párty frčí jazz. Jo, tohle to jsem teda zaslechl, jakože, že to je opravdu tak. Pak jsem si na to vzpomněl, když v nějakým díle vyšetřil cosi, nějakou vraždu v orchestru a na konci toho dílu vzal basu a začal jamovat s tím symfonickým orchestrem ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to vám, jako muzikantovi muselo zalichotit ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... no, to se mi moc líbilo samozřejmě. A tak si říkám, tak to bude sympatickej člověk, když je takhle jakoby na jazzík, tak to bude velmi, velmi dobrá figura. A je pravda, že já už jsem se s ním tak jako zvláštně sžil, že když jsme přiletěli do Paříže, jsme letěli s divadlem na takovej inspirativní výlet a přiletěli jsme na letiště a já jsem vyjel z toho tunelu, že jo, s tím, z metra jsme vyjeli a tam přes 2 baráky byl obrovskej billboard Mentalista, protože to frčí v celý Evropě. A já už jsem byl tak zblblej, že jak jsem byl unavenej po tom letu, tak jsem měl pocit, že tam jsem já na tom paneláku. A říkal jsem si, proboha, co tady dělám? Ale v tu chvíli mě vůbec nenapadlo, že to je ten, a jak už člověk na něj kouká celou dobu a mluví ho, tak někdy prostě dojde k takovýmu zkratu jako. To je opravdu už takhle hotový.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už je takový nějaký zvláštní manželství. Ale kromě téhle té ceny, jste zíkal i ceny za činoherectví, to znamená za postavu Lelia ve Lháři, cenu Alfréda Radoka, za pana Jana v těch 120 minutách vašich ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... tak, jste dostal cenu za herecký výkon na Grand festivalu smíchu v Pardubicích. To jsou příjemný chvíle, ne?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
To jsou krásný chvilky. No, to je, to je zvláštní. Samozřejmě, když člověk vyleze ze školy tak a začne hrát a ty první dva, dva, tři roky, tak má takovej pocit, že by ho měl někdo docenit, protože do toho dává všechno, že jo, protože to je prostě ten, no a to většinou nic nepřijde. A já jsem si najednou ověřil to, že ve chvíli, kdy už mi to bylo ale úplně jedno, jestli za tu práci člověka někdo ocení nebo neocení, tak najednou ty ceny začaly chodit, jo, takže doporučuju vůbec o tom nepřemejšlet a ono to pak přijde samo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych doporučoval ještě, já vím, že to jaksi, člověk se nemá mstít, ale satisfakce je satisfakce, že byste vzal všechny ty svoje ceny a prošel se takhle kolem konzervatoře, koukl se do těch oken a řekl byste: No, nic, no nic ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, nic, tak to nevyšlo, no ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, nic ...
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě chviličku bude hostem dnešního Tandemu herec Jan Vondráček. Jedinou vlastně kategorii, kterou jsme zatím ještě neprobrali, je film. Tak jak jste spokojen s tím, jak si vás film všímá?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, spokojen? Já to taky takhle vlastně už neřeším, protože film si mě, chvilku si mě nevšímal, když jsem byl mladej, sem tam. Potom vlastně nastala chvíle, kdy já jsem zase už neměl čas na film, protože v tom divadle jsme měli hodně práce a tím, že jsem ještě psal muziku do představeních, tak vlastně jsem nebyl schopnej se ani narvat do nějakých natáčecích dnů. No a vlastně ve chvíli, kdy už jsem to jakoby tak, tak jsem si říkal: Tak přijde to, nepřijde, tak ty role třeba začaly chodit víc. A právě tím, že ten kamarád producent mi říkal jeden, že začnu zajímat filmaře až jako starej chlap, tak jsem pochopil teda, že asi jsem už zestárnul, že teď se to trošičku množí, takže asi už teda jsem v tom věku, kdy už jsem starej a už to třeba někoho nějakým způsobem zajímá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak minimálně režiséra Nikolajeva, který si vás vybral do Lidic a do Příběhu kmotra teď.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, i do víc věcí. Ještě, ještě jsme dělali spolu, myslím Klub osamělých srdcí a první role u něj, to bylo pikantní, první role u něj byla vlastně moje první role u nás v Divadle v Dlouhý. To byla, to byla první role, kterou víc dělal, tak to byla v Báječná léta pod psa a tam jsem vlastně hrál toho intelektuála, kterej tvrdí, že porod Šafránkový v divadle je vytříbená persifláž a to byla malinká pidirolička, ale prostě Petr chtěl, abych to dělal. Pak to dal do všech ukázek, proto já jsem pak říkal, že jsme ukázkový herci, ještě s Martinem Matějkou, kolegou, kterej taky se mu vešla role do ukázky, protože tam byla v podstatě kompletní role v tý ukázce. No a to vlastně byla první věc a zároveň, my jsme to vlastně točili u nás v současným divadle v Dlouhý, právě v tom mezidobí, já jsem v září nastupoval do divadla a někdy v červenci se to točilo, takže to byla první role, kterou jsem kdy v divadle dostal a dokonce na základě toho, my máme ve foyer dole takový fotky jakoby, jako, že trošku starý a takový jako lehce vykloubený, jako se dávaly do kina, že jo, jak tam byl prostě ti slavní herci a tak, no a to vzniklo z tohohle, protože, když se točily ty Báječná léta pod psa, tak to bylo takový kino-divadlo a oni tam rekvizitáři pověsili právě toho Růžka a ty, ty, ty klasiky jakoby českého divadelnictví a ty tam právě a byli vždycky takhle opřený o strom a teď mělli takovej ten zvlhlej pohled do dáli a tak. No a my jsme vlastně na základě toho udělali takový trošku parodie na tyhle fotky a ty jsou právě foyer dole u nás v divadle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co poslední teď z vašich filmových rolí je asi Příběh kmotra. Koho tam hrajete?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, já tam hraju Tipla, což je jeden taky z gaunerů vlastně z takovej veksláků v nomenklaturních, kterej najednou zavětřil, že se dá jakoby z toho převratu něco vytřískat a tak vytřískávali a vystřískávali a vystřískávali ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jste viděl film?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Film jsem ještě neviděl celej. Viděl jsem jenom kousky, protože jsem byl na posynchronech, ale bohužel, když to promítal, tak já jsem nemohl, protože zase jsem měl nějakou práci, takže jsem neviděl ani ten hrubej sestřih, tak se na to vlastně těším, jsem na to hodně zvědavej, jsem na ten film hodně zvědavej, jsem zvědavej i na reakce, oni teda už nějaký jsou, ale jsem zvědavej, jak to lidi přijmou, jak, jak vlastně se v tom zorientujou, protože není to lehký téma a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není, není, není ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... a je to velmi živý a myslím si, že je potřeba ty věci ukazovat, protože, já jsem říkal, základem filmu je světlo a není špatný si někdy na něco posvítit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobrá myšlenka. Tím bychom se mohli teď rozloučit s Janem Vondráčkem, mým dnešním hostem Tandemu. Děkuju vám za vaše příjemné povídání a ať se daří.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Taky děkuju, taky tak, díky.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, zdraví vás Jan Rosák. Dobře vám radím, začněte svůj den spolu s námi. Na Tandemu. Dneska šlápnu do rozhlasových pedálů společně s českým hercem, který převyšuje hodně svých kolegů. Jednak určitě svou výškou, ale bez legrace i tím, jak sbírá třeba herecké ceny. I o tom si určitě budu dneska povídat s hercem Janem Vondráčkem. Dobrý den, vítám vás.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsem rád, že jste si na nás udělal čas, hned po písničce vás začnu zpovídat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Televizní diváci za chvilku trošičku možná znejistí, jestli náhodou nenaladili seriál Mentalista. Ale to je v pořádku, protože Jan Vondráček právě herci, který Mentalistu hraje, tak propůjčil svůj hlas. No, jenomže než jste vůbec začal přemýšlet o herectví, dokonce možná vůbec jste nevěděl, že něco takového existuje, to znamená, když jste byl malý kluk, tak jaké byly třeba vaše dětské touhy, co se budoucího povolání týče?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, já jsem dlouho nevěděl, jestli budu dělat muziku nebo divadlo, protože mě vždycky bavila hudba a divadlo ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, už jako malý kluk?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Už jako malýho, už jako malýho, no to podědil i ten můj mladší syn, kterej to taky už od 3 let ví, jako co chce vlastně dělat ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Od tří let?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... no, tak vidí to kolem sebe, protože já měl tátu, který byl sice pánský krejčí, což je pravda, že malinko jsem i pochytil něco z toho krejčování, protože, když byly děti malý, tak jsem jim třeba ušil houpačku, když jsem byl nemocnej, tak jsem jim ušil houpačku, to jsem si ještě vzpomněl ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vlastníma rukama?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... vlastníma rukama, dokonce, jo, rukodělná tvorba, no, no, no. No, takže byl pánský krejčí, ale zároveň hrál amatérsky divadlo, on byl teda o dost starší než máma, on byl ročník 1916, takže měl takovou tu prvorepublikovou výchovu a on vlastně za tý první republiky se vyučil krejčím, to znamená, že vlastně i v té takzvaně socialistické Moděvě, měl takový privilegia, že například šil doma, on měl dílnu doma a dělal různý fraky pro kouzelníky a smokingy pro muzikanty ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takovou tu fajnovou práci.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... takovou tu fajnovou práci, protože on měl svý střihy a on prostě dělal jakoby takový prostě pro fajšmekry oblečení, takže já jako dítě si pamatuju, že jsme tam občas měli právě takový minipředstavení, protože, když přišel kouzelník, který si nechal ušít kouzelnickej frak, tak nám hned samozřejmě předvedl, co se s tím dá dělat, jo, takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste to měl z první ruky ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... takže jsem to měl takhle z první ruky, tak to bylo docela pěkný. Pak ještě teda bylo takový pikantní, že jsme vždycky poslouchali, protože táta měl přepůlenou místnost takovým závěsem, tam byla ta zkušebna, no a samozřejmě ty dospělí si tam vyprávěli takový ty přisprostlý vtipy a my jsme to třeba, když jsme byli malinký, protože táta teda bohužel umřel, když mi 8,5, takže já jsem vlastně ty vtipy vyprávěl třeba někdy v 6 letech, tak jsem spolužákům vyprávěl nějaký vtipy a vůbec jsem nevěděla ale o čem to je, jenom jsem věděl, že to je lascivní a že se tomu dospělí smějou. Jo? Takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, jo, jo ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... když vyprávěl nějakej takovej právě prvorepublikovej vtip, jak, já nevím, třeba při vojáci, že si pustěj erotickej film, že našli v archivu erotickej film, že se to jmenuje Baba dala vojákovi a pak zjistili, že to je Balada o vojákovi, že jo, takovej, to je takovej ten lehkej humor, ale já jsem hlavně vůbec v těch 6 letech nevěděl, co tomu vojákovi dala, co ta baba mu prostě dala a proč to je tak strašně vtipný a že ty dospělí se tomu smějou. Takže takhle jsme to měli prostě doma. No, takže je pravda, že my jsme třeba nechodili ani do školky, protože táta vlastně tím, že šil doma, jenom jeden třeba čas vždycky nebo nějaký období, tak šil v těch dílnách Moděvy a nebo dostal jako za to, teda, že může dělat ty fraky, tak v létě dostal takovou práci, že musel spravovat vaťáky po dělnících, což táta nanáviděl, protože on miloval tu, ty fajnový látky a teď dostal ty vaťáky ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Od fraku k vaťáku ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... je to pád, ale pro nás to byla velká rozkoš, protože jsme měli doma starý kamna, ve kterých se v létě netopilo a vzhledem k tomu, že přivezli třeba dvě plný ještěrky těch balíků s vaťákama, tak táta, jak to postupně bral a zašíval, tak my jsme si vlastně udělali obrovskej bunkr v rohu kolem těch kamen, že jsme si tam udělali i střechu a tam jsme vlastně celý léto měli neuvěřitelnej bunkr. Obrovskej prostě z hadrů a tak. Takže to si pamatuju teda, že v naší dělnické Libni toto byl důvod k radovánkám vždycky ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste prozradil taky, že jste Libeňák.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... Libeňák, Libeňák ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili vlastně Pražák. No, ale herectví ve vás tak nějak jaksi pořád asi pravděpodobně klíčilo ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, klíčilo, protože táta hrál právě amatérsky divadlo, hrál v kabaretu u Svatýho Tomáše, kdysi po válce. Pak to teda ten jejich kabaret zrušili, že to bylo právě moc prvorepublikový, že už byla jakoby jiná doba, no, ale vlastně za války hrál v amatérskejch spolcích, pak kamarádil se třeba jako je Juraj Herz, takže vlastně mu hrál potom v Petrolejových lampách skákavýho Machoně, toho syfilitika, že jo, takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co hrál potom Petr Čepek ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Petr Čepek pak vlastně hrál jakoby, ten hrál toho jeho, kdy se potkají vlastně na tý promenádě a dívají se spolu, tak to je vlastně táta. V Morgianě mu hrál takový jakoby menší role a přesto, že to dělal amatérsky, tak ho to strašně bavilo. Ale v první řadě byl samozřejmě krejčí, ale my jsme znali to divadlo, jezdili jsme s ním na zájezdy, různý s divadlem, když hráli pohádky a vlastně jsme v tom prostředí vyrůstali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a jak se Jan Vondráček dostal opravdu potom k opravdovému divadlu, o tom bude řeč za chviličku, zase v Tandemu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herec Jan Vondráček je hostem Tandemu. Už jsme se dozvěděli, že tatínek jaksi vás inspiroval tím, že hrál divadlo, takže jste, se vám to zalíbilo ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Zalíbilo se mi to a vlastně i děda totiž hrál divadlo, z matčiný strany otec, tak ten hrál taky divadlo a on byl zhruba tak, táta byl asi o 3 roky mladší než můj děda právě z máminy strany, to bylo to pikantní, takže v podstatě jeho tchýně byla mladší, babička, takže chodila pro pivo ona, jo, protože vlastně tam to bylo takhle pikantní, že vlastně táta byl o 28 let starší než moje máma, takže tam to bylo takhle zvláštním způsobem propojený.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tehdy to nebylo tak obvyklé, dneska je to úplně normální.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Dneska je to úplně normální, to je pravda, ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale k vám zpátky. Vy jste kupodivu, já čekám, že mi to vysvětlíte, vy jste se hlásil na konzervatoř a oni vás nevzali? Takhle dneska úspěšnýho herce, oni vás nevzvali.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, oni mě nevzali a já teda se jim nedivím, protože já jsem přemejšlel samozřejmě, jestli půjdu jakoby na housle na konzervatoř, nebo na to hudebně dramatický, ale na ty housle to jsem byl vždycky línej trošku cvičit, takže to bych asi nedal. Tak jsem šel na hudebně dramatickej obor. Ale problém byl v tom, že já jsem právě miloval v tý době Suchýcho - Šlitra, protože tenkrát vyšly ty tři desky slavný, že jo, scénky Suchý - Šlitr a já jsem je doma poslouchal asi od 8 let, prostě jsem to poslouchal, měl jsem to naučený zpaměti, všechno jsem to dokázal odvyprávět a já jsem udělal jednu zásadní chybu, že já jsem si vzal jeden monolog Suchýho a šel jsem s ním na konzervatoř jakoby ten, jak byl, že jo, takzvaný dramat, tragický monolog měl bej a jeden jako komickej, no, tak já jsem si jako ten komickej vzal Suchýho, ale problém byl v tom, že já jsem v podstatě to celý dělal jako Suchý. Že já jsem měl všechny jeho intonace, protože jsem to měl naučený, takže tam vlastně nebyl jedinej přínos, což samozřejmě s odstupem času člověk ví, že to je jako blbost ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam nebyl kus Vondráčka.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... tam nebyl kus Vondráčka, tam byl v podstatě v tomhle Suchej a pak teda jsem nějakým způsobem udělal to, ale já jsem, je teda pravda, že já jsem nebyl takovej ten konzervatiristickej ranař nikdy v tomhle věku, že vlastně já jsem byl spíš trošku jakoby introvertní a najednou taková ta, jak se prostě všichni objímají už v těch 14 letech, že jo, a prostě vlastně hrajou si trošku na ty velký umělce, tak já jsem vlastně nebyl úplně s tím nějak srovnanej, takže mám pocit, že vlastně jsem rád, že jsem tam jako nakonec nešel, protože jsem si udělal gymnázium a dostal jsem se k různejm jinejm věcem, který mě potom zase nasměřovali až na tu DAMU.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale na konzervatoř jste se dostal ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Ne ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... to jsem si tady přečetl, že jste tam ovšem, pozor, jako občanský zaměstnanec pracoval v archivu. Je to tak?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, je to tak, je to tak, no jako kustod ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak a jsem tady.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Jsem tady, ano, byl jsem na konzervatoři a měl jsem dokonce klíče od toho tunelu, kterej vedl mezi Rudolfinem a konzervatoří, tak tam jsem měl od toho klíče, takže až takhle daleko jsem to dotáhl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale samozřejmě DAMU jaksi pak zamávala, zakynula, ale šel jste na Katedru alternativního divadla loutkovýho, že jo?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Znám ale pár absolventů, kteří absolvovali tuhle tu katedru a pak dělali normální činoherectví, jako třeba Ota Jirák nebo Lída Molínová. Takže vy jste už myslel na to, že stejně budete dělat asi normální činohru, ne?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, ono to bylo tak, já jsem vlastně na tu DAMU šel po gymnáziu, 4 roky vlastně po gymplu, protože já jsem po gymnáziu si nepodal nikam přihlášku, nic jsem to nějak jakoby neřešil a náhodou kamarád mě ukecal, abych šel do AUSU, že jinak strávím vojnu prostě někde v Dolní pri Čope, tak mě vlastně donutil, abych šel na konkurz, jo. A já měl prostě angínu ten den, takže jsem měl povolený hlasivky asi o oktávu a dostal jsem se do AUSU. Takže já 2 roky strávil nejdřív na vojně ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, díky povoleným hlasivkám jste ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Díky, no, protože jsem měl hrozně hlubokej bas a oni jim chyběly basy, takže já přišel, zaduněl jsem, oni byli šťastný, že tam mají prostě bas. Pak jsem ještě s Lukášem Vaculíkem jsme tam moderovali nějaký programy a tak a po vojně jsem právě nastoupil do jako kustod na konzervatoř, protože jsem neměl práci a musel jsem mít razítko, no a zároveň s tím jsem hrál v takzvaném "Volném spojení režisérů", což byla taková jakoby proti v rámci perestrojky takzvaně, byla taková oponentura Prago ... PKKS, jestli to říkám dobře a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pragokoncertu ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Pragokoncert a PKKS jakoby, že vlastně, tak, tak, tak, a že vlastně tam se, ono to bylo jakoby zároveň pod Pražským kulturním střediskem, ale daly se tam hrát hry, který vlastně do tý doby nebylo možný hrát, takže vzniklo takovýhle sdružení, tak tam jsem byl rok. Pak jsem odešel vlastně na rok mosteckýho divadla, do loutkovýho právě, protože já jsem chtěl původně do HaDivadla s Arnoštem Goldflamem jsem se potkal vlastně tam na vojně jsem se potkal s Tomášem Turkem, kterej tam hrál, ale tam vlastně už byl Hynek Chmelař připravenej, že teda nastoupí, takže já byl jako náhradník a protože on nastoupil, tak jsem tam nešel a vlastně díky tomu jsem potom šel do toho Mostu, protože Arnošt Goldflam mi jenom řekl, že by bylo dobré, abych měl takzvaně denní praxi z divadla, abych si vůbec vyzkoušel, jaký to je. Takže jsem šel tam. Ale je pravda, že jako loutky úplně jenom loutky čistě jsem nikdy nějak vyloženě dělat nechtěl, ale bavilo mě spíš takový to kompaktní divadlo, kde vlastně si člověk v rámci žánru vezme jakékoliv prostředky, které vlastně může mít. A to bylo to štěstí, protože já jsem nastoupil v 89., hned poté, co jsem se oženil, tak jsem nastoupil na školu a z loutkové katedry se vlastně během revoluce stala ta právě ta loutková katedra alternativního a loutkového divadla, neboli větev alternativního a loutkového divadla a jak říkal šéf Krofta, že jo, on vždycky říkal, no, hlavně alternativní je to proto, aby jste si eventuelně hledali alternativní zaměstnání, protože herců je hodně.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V povídání o kariéře Jana Vondráčka jsme skončili vlastně v Chebu, pardon v Mostě a ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, to je kousek, to je vedle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... to je vedle, no, ale vy jste se potom vydal úplně jinam, a to zpátky do Prahy, a to do Dejvického divadla, nově vzniklého. Vy jste tam v podstatě od začátku. Je to tak?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
My jsme vlastně celej ročník jsme tam byli od začátku, protože na škole ve chvíli, kdy z toho vznikla ta alternativní takzvaná větev, tak jsme udělali několik představení, který jsme hráli potom v Řeznický nebo různejch jakoby divadlech, nebo jsme s tím jezdili po zájezdech a vlastně zhruba ve čtvrťáku, já jsem s Honzou Bornou vlastně jsem seděl v senátu, s režisérem, kterej vlastně u nás režíruje, tak jsme seděli v senátu na škole a já jsem si vzpomínám, jak jsem jeden ten, jedno to sezení jsem říkal, to bylo bezvadný po tý revoluci, teď takových možností, jako založit nový divadlo. A asi 14 dní na to Honzovi Bornovi volala Eva Měřičková, která měla na starosti vlastně kulturu na Praze 6, že vzniká úplně novej prostor v Zelený ulici a jestli jakoby tam nechceme odejít jako celej ročník, protože vlastně už se o nás psalo, že máme představení, kdy jsou nějakým způsobem už kompaktní, hratelný a tak, no, takže jsme se rozhodli, že teda celej ročník zůstane pohromadě a vlastně tam s náma odešel Honza Borna, kterej paradoxně nás vůbec na tý škole zrovna neučil, na toho se neodstalo jako, aby s náma dělal. Takže jsme odešli do toho Dejvickýho divadla, byli jsme tam asi 4 roky, pak jsme měli takovej jakoby problém vlastně s tím ekonomickým vedením, který tam bylo a tak, to ale nechci nějak rozebírat, to je strašně dávno, no ale v každým případě potom nastala chvíle, kdy jsme chtěli jít jakoby zase kousek dál a protože se vlastně uvolnil prostor tehdejšího Divadla Jiřího Wolkera, protože magistrát vlastně zrušil soubor, zrušil tam jakoby administrativu a s tím, že vyhlásil konkurz na nový divadlo. My jsme samozřejmě věděli, že v 9 lidech to nějakým způsobem takhle velký divadlo neutáhneme, takže Hanka Burešová, která vlastně z podobnejch důvodů jakoby odcházela z Labyrintu, vzala s sebou 6 herců, kteří se rozhodli, že půjdou s ní, vzala s sebou Danielu Šálkovou vlastně z kanceláře, která je současnou ředitelkou, výbornou našeho divadla a vlastně jsme dali dohromady takhle ty dvě skupiny. A vznikl takovej zajímavej mišung, protože samozřejmě ta labyrintská větev byla víc činoherní, my jsme byli víc jakoby alternativní a vlastně se to nějak propojilo a vzájemně se začali jakoby ovlivňovat těma stylama ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Inspirovat ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... inspirovat a tím to vlastně začalo bejt jiný, znova jakoby další cesta, mnohem zajímavější a tak ze začátku jsme třeba dělali jedna skupina jedno představení, druhá skupina jedno představení a na konci sezony jsme udělali něco dohromady, jo. A ono už tak postupně jakoby se zamíchalo, že ten soubor je prostě nějakým způsobem kompaktní a už tam jsme teda skoro, teď mám pocit 16 let, já už to ani nepočítám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, Divadlo v Dlouhé už je dneska pojem, samozřejmě, no, ano. A jak je vidět, jste tam spokojen?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Já jsem tam spokojen, jinak bych tam nebyl, takže zatím držím, zatím je to dobrý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co se vám tak nejvíc povedlo, na co nejraději vzpomínáte, zatím tedy?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
To já snad ani nedokážu říct. Já, takhle, musím říct, že třeba jsem měl hrozně rád jakoby z těch hostujících režisérů, tak jsem měl hrozně rád Kouzelnej vrch, jsme dělali Thomase Manna, Kouzelný vrch s Pitínským, nebo Sestru úzkost. Z těch věcí, co tam máme třeba s Honzou Bonou jsme dělali, tak samozřejmě přežívá Jak jsem se ztratil, malá vánoční povídka, kterou už hrajeme teda asi 14 let, to je velmi pikantní, protože teď jsem někde seděl v nějaký restauraci a přišla slečna taková a měla dítě na ruce a říkala, já vám jenom chci představit vašeho, teď já jsem se vyděsil, že to je nějakej blázen, že jako řekne syna nebo něco a bude mě nutit do nějakejch alimentů a ona říká: Vašeho diváka. A já jsem říkal: Jo, vy jste byli na představení a oni byli dopoledne se školou se podívat a ona říkala, no já už to viděla pětkrát. Poprvé, když mi bylo asi 12 let ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jejda?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... a teď mě to úplně vlastně vyděsilo, jak ten čas letí, že ona vlastně vzala už ta 12letá holčička, která byla někdy po tý premiéře, tak najednou už měla svý dítě, se kterým chodila na tohle představení, jo. Tak jsem říkal, že mi tam chodíme na chůdách, takže vždycky říkáme, že nás jednou vynesou chůdama napřed, protože to nevím jestli skončí tohle představení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak dlouho, že to hrajete?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, teď už to hrajeme nějakejch jestli 13 let, 14 let, zhruba tak, no. A mělo to 366 repríz.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vás musí bavit teda, protože jinak člověk ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, to by se člověk zbláznil, kdyby ho to nebavilo. Ale je pravda, že teda Pavel Tesař, kterej hraje toho malýho chlapečka, kterej se ztratil, tak ten občas, když slyší, protože tam máme samozřejmě živou muziku, živou kapelu, 60. léta a když ty písničky slyší z rádia, tak odchází do vedlejší místnosti, protože samozřejmě už po těch letech je to náročný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nechce bejt pořád v práci.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Nechce bejt pořád v práci, přesně tak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když tak Jan Vondráček hezky mluvil o Semaforu, jak vás tak hezky ovlivnil, tak není myslím velkým divem, že jste si mezi klasiky českého humoru vybral Jiřího Suchého. No, já si myslím, že jste vybral velmi dobře a doufám, že se mnou teď budete souhlasit, když řeknu, že jednou budeme pyšní na to, že jsme Jiřího Suchého zažili jaksi zaživa v té nejlepší formě. Že jo?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Je to pravda ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Protože to je dneska už legenda a klasika. Co si budeme povídat.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Je to legenda a klasik, ale je to, já mám rád tydlecty legendy a klasiky, když se s nima člověk setká, tak má pocit, že vlastně s nima vyrůstal a že ten člověk není jinej než si představoval. A to mě právě baví třeba u Jiřího Suchého, protože, když jsme se vlastně potkali, tak já jsem měl pocit, že vlastně přišel někdo z rodiny, že jsme se vlastně tak setkali jako na nějaký rodinný oslavě a byl jsem moc rád vlastně, že mi Petr Gacík třeba nabídl zrovna tu práci Pod Palmovkou, že jsem vlastně mohl režírovat Kdyby tisíc klarinetů ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, o tom si budeme dneska taky povídat, ale teď, dovolíte ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... dáme slovo Jiřímu Suchému.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Výborně.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď je ta chvíle, kdy si popovídám s Janem Vondráčkem o jeho další kategorii, a to režírování. Měl jste už takhle delší dobu takový spády, touhu nebo to přišlo úplně najednou?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Já nevím, já nejsem tak zase tak, jakože bych měl ambice vyloženě režírovat, ale tím, že vznikla jakoby potřeba u nás v divadle, že Honza Borna, že kdo ho zná, tak prostě ví, že má samozřejmě RS, že to je prostě roztroušená skleróza, kdy sedí na vozejku a tak a potřeboval vlastně od začátku jsme nastoupili do divadla, tak zaprvé jsme se znali už z toho Volného spojení režisérů, takže a tím, že já jsem dělal třeba jemu muziku nebo aranže, nebo tak, že jsme vlastně dělali hudbu, tak jsme nějakým způsobem ty věci vymešleli trošičku dohromady a takhle to vlastně nějakým způsobem fungovalo a já jsem si to tak jakoby zkusil v té menší podobě. No pak jsme začali jakoby víc dělat, pak už jsme některý věci dělali jakoby spolu a ve chvíli, Petr Kracík vlastně toto pochopil a my jsme po povodních zkoušeli a hráli právě na v Divadle Pod Palmovkou a protože já tam bydlím, dvě minuty od toho divadla, tak Petr vždycky chodil a říkal, co jsi dělal před 5 minutama a já říkal, no snídal jsem doma. A on říkal: Vidíš? A nemohl bys tady třeba pracovat chvilku? Takže já jsem si ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle vás ďábelsky lákal.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... takhle mě ďábelsky lákal a protože už to byla druhá věc, kterou mi nabízel, tak on chtěl udělat Kdyby tisíc klarinetů, já jsem se to v první chvíli samozřejmě lekl, protože to je film, kterej lidi znají, že jo, je to vlastně kultovní záležitost, takže jsme vlastně s Láďou Stýblem, s dramaturgem jsme v podstatě i přepsali trošku scénář, hodně jsme na tom jakoby pracovali, aby to bylo pro to divadlo, přece jenom kompaktnější v tom příběhu, v tom ději, protože v tom filmu je hodně odboček a vybrali jsme ještě písničky, který ani v tom filmu nejsou, některý jsme zase z rušili a tak. No prostě jsme si s tím pohráli, vyladili jsme to, no a já jsem si jednou zkusil teda takhle úplně samostatnou režii, že jsem to měl na triku, zároveň teda i s aranžema, protože ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to jsem zrovna říct, promiňte, že vám skáču řeči, že jste si to představení v podstatě mohl udělat sám. Jako režisér, jako upravovatel, aranžér. Vy jste si mohl složit i muziku, kdyby už nebyla ta, ta dobrá, že?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Ano, ano, přesně a jak říká spousta režisérů vždycky výtvarníkovi: No, kdybych uměl malovat, tak si tu stěnu udělám sám, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byste taky dokázal.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No určitě. Ne, ne, ne, tam já jsem byl rád, protože já jsem si vlastně vzal i takovej tým od nás z divadla, protože Jarda Milfaj dělal scénu, se kterým jsme už dlouho, dlouhý léta spolupracovali, Martin Pacek dělal aranže /nesrozumitelné/, Malehová dělala vlastně kostýmy, takže jako byla tam trošku moje parta a byl jsem hrozně rád s těma lidma Na Palmovce, protože najednou, znáte to, ono prostě po těch, samozřejmě 15 letech člověk už ty lidi ve svým divadle zná a najednou, když přijde do toho novýho prostředí ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to osvěžující ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... tak je to velmi osvěžující a myslím, že jsme si to docela tak jako pěkně prožili to zkoušení, že to bylo hezký.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, když se ta inscenace takhle zdařila, tak nenabídl vám Kracík náhodou jaksi pokračování?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No to nabídl, ale do toho vlastně skončil jak uměleckej šéf Na Palmovce, takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, jo, jo ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... takže tam teď bude Michal Lang. Ale já se jako tomu nebráním, že možná se ještě někdy stane, že třeba bych se do něčeho pustil. Ale je pravda, že já už někdy přemejšlím, že by se člověk měl naklonovat, protože vlastně těch věcí kolem toho divadla ještě je tolik, že, že nevím, jak bych to stíhal a přece jenom ta režijní práce je strašně koncentrovanej, poměrně dlouhej čas, kdy se člověk na to musí opravdu soustředit a připravovat, takže to zatím si nemůžu úplně, je to takovej větší luxus než jenom hrát divadlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já teď jenom se větičkou vrátím ještě zpátky k tomu, co jsme tady měli před chviličkou, čili, Jiřího Suchého. Co říkal na Klarinety u vás?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, pokud tedy si nevymejšlel, ale to Suchý nemá myslím ve zvyku, pan Suchý, tak tomu se to líbilo. Hlavně já jsem tam udělal takovou malou změnu, která mě napadla asi půl roku před tím zkoušením, když jsem viděl ten film, protože já ten film ve 14 letech viděl 14krát, to si pamatuju do dneška, protože jsem tam chodil na ty legendy těch 60. letech a jedinej film, kde jsem je měl možnost tenkrát vidět a mě tam napadla jedna věc, že celý to kouzlo vlastně, celej ten zázrak, kterej ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta změna zbraní ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... změna zbraní v to, takže vlastně v dnešní době, jak už, aby to nebylo takový kouzelný, tak vlastně, že se do odehraje tomu Šulcovi, nebo tomu vojákovi, který vlastně dezertuje, takže se mu to odehraje celý v hlavě ve chvíli, kdy tu kulku opravdu dostane při tý dezerci. Protože ta doba je jiná, je i tvrdší a vlastně celej ten zázrak toho, co by mohlo bejt, kdyby na tý vojně nebyl, kdyby vlastně nebyli, je to vlastně taková zbytečná smrt, jo, protože na tý posádce o nic nejde, tam vlastně to není válka, to není dezerce z války. Jo, mě dokonce jeden teda kritik nařknul z pacifismu a jako z takovýho levičáství, což teda absolutně nesouhlasím, protože tahle celá hra je o zbytečný smrti. Ne o tom, že člověk dezertuje při záchraně vlasti, ale o tom, že dezertuje proto, že ho někdo buzeruje a ten ho nechá zastřelit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste spíš propojil klarinety s písničkou Jó, to jsem ještě žil.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Ano. Ano. Tam vlastně, to je písnička, která je opravdu poslední vlastně v té, v té, v té hře. Takže takhle to je.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si tady se svými hosty občas povídám taky o krušných chvílích v životě, protože z těch se skládá život. Ne, že by především, ale taky. Ale dneska s Janem Vondráčkem udělám změnu a budu si povídat o těch superpříjemných chvílích. Aspoň doufám. A to jsou chvíle, kdy jste byl na piedestalu, oceněn. Já se pamatuju, jsem vám přímo já i jednu cenu předával ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Ano, ano ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... cenu za dabing, cenu Františka Filipovského ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... Filipovského, ano, ano ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... v Přelouči. To byla divácká cena, jestli se nepletu ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Ano divácká, divácká.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... tu jste dostal hlavně za Mentalistu ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Mentalistu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... no, ten vás trošičku taky pronásleduje, viďte?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Ten mě pronásleduje a to jsem rád, že mě pronásleduje, protože zaprvé teda ten herec vlastně je mi velmi sympatický, dokonce jsem se dozvěděl někde na nějaký rautu jsem potkal kohosi, nevím, protože jsme se jenom tak tam bavili v nějakým hloučku a ta paní bydlela v Hollywoodu a říkala, že má vedle něj jakoby dům, jo a že ostatní hvězdy v tom Hollywoodu, že většinou, když tam mají nějakou party, ta tam je nějaký techno nebo tak a u něj permanentně na párty frčí jazz. Jo, tohle to jsem teda zaslechl, jakože, že to je opravdu tak. Pak jsem si na to vzpomněl, když v nějakým díle vyšetřil cosi, nějakou vraždu v orchestru a na konci toho dílu vzal basu a začal jamovat s tím symfonickým orchestrem ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to vám, jako muzikantovi muselo zalichotit ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... no, to se mi moc líbilo samozřejmě. A tak si říkám, tak to bude sympatickej člověk, když je takhle jakoby na jazzík, tak to bude velmi, velmi dobrá figura. A je pravda, že já už jsem se s ním tak jako zvláštně sžil, že když jsme přiletěli do Paříže, jsme letěli s divadlem na takovej inspirativní výlet a přiletěli jsme na letiště a já jsem vyjel z toho tunelu, že jo, s tím, z metra jsme vyjeli a tam přes 2 baráky byl obrovskej billboard Mentalista, protože to frčí v celý Evropě. A já už jsem byl tak zblblej, že jak jsem byl unavenej po tom letu, tak jsem měl pocit, že tam jsem já na tom paneláku. A říkal jsem si, proboha, co tady dělám? Ale v tu chvíli mě vůbec nenapadlo, že to je ten, a jak už člověk na něj kouká celou dobu a mluví ho, tak někdy prostě dojde k takovýmu zkratu jako. To je opravdu už takhle hotový.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už je takový nějaký zvláštní manželství. Ale kromě téhle té ceny, jste zíkal i ceny za činoherectví, to znamená za postavu Lelia ve Lháři, cenu Alfréda Radoka, za pana Jana v těch 120 minutách vašich ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... tak, jste dostal cenu za herecký výkon na Grand festivalu smíchu v Pardubicích. To jsou příjemný chvíle, ne?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
To jsou krásný chvilky. No, to je, to je zvláštní. Samozřejmě, když člověk vyleze ze školy tak a začne hrát a ty první dva, dva, tři roky, tak má takovej pocit, že by ho měl někdo docenit, protože do toho dává všechno, že jo, protože to je prostě ten, no a to většinou nic nepřijde. A já jsem si najednou ověřil to, že ve chvíli, kdy už mi to bylo ale úplně jedno, jestli za tu práci člověka někdo ocení nebo neocení, tak najednou ty ceny začaly chodit, jo, takže doporučuju vůbec o tom nepřemejšlet a ono to pak přijde samo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych doporučoval ještě, já vím, že to jaksi, člověk se nemá mstít, ale satisfakce je satisfakce, že byste vzal všechny ty svoje ceny a prošel se takhle kolem konzervatoře, koukl se do těch oken a řekl byste: No, nic, no nic ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, nic, tak to nevyšlo, no ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, nic ...
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě chviličku bude hostem dnešního Tandemu herec Jan Vondráček. Jedinou vlastně kategorii, kterou jsme zatím ještě neprobrali, je film. Tak jak jste spokojen s tím, jak si vás film všímá?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, spokojen? Já to taky takhle vlastně už neřeším, protože film si mě, chvilku si mě nevšímal, když jsem byl mladej, sem tam. Potom vlastně nastala chvíle, kdy já jsem zase už neměl čas na film, protože v tom divadle jsme měli hodně práce a tím, že jsem ještě psal muziku do představeních, tak vlastně jsem nebyl schopnej se ani narvat do nějakých natáčecích dnů. No a vlastně ve chvíli, kdy už jsem to jakoby tak, tak jsem si říkal: Tak přijde to, nepřijde, tak ty role třeba začaly chodit víc. A právě tím, že ten kamarád producent mi říkal jeden, že začnu zajímat filmaře až jako starej chlap, tak jsem pochopil teda, že asi jsem už zestárnul, že teď se to trošičku množí, takže asi už teda jsem v tom věku, kdy už jsem starej a už to třeba někoho nějakým způsobem zajímá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak minimálně režiséra Nikolajeva, který si vás vybral do Lidic a do Příběhu kmotra teď.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, i do víc věcí. Ještě, ještě jsme dělali spolu, myslím Klub osamělých srdcí a první role u něj, to bylo pikantní, první role u něj byla vlastně moje první role u nás v Divadle v Dlouhý. To byla, to byla první role, kterou víc dělal, tak to byla v Báječná léta pod psa a tam jsem vlastně hrál toho intelektuála, kterej tvrdí, že porod Šafránkový v divadle je vytříbená persifláž a to byla malinká pidirolička, ale prostě Petr chtěl, abych to dělal. Pak to dal do všech ukázek, proto já jsem pak říkal, že jsme ukázkový herci, ještě s Martinem Matějkou, kolegou, kterej taky se mu vešla role do ukázky, protože tam byla v podstatě kompletní role v tý ukázce. No a to vlastně byla první věc a zároveň, my jsme to vlastně točili u nás v současným divadle v Dlouhý, právě v tom mezidobí, já jsem v září nastupoval do divadla a někdy v červenci se to točilo, takže to byla první role, kterou jsem kdy v divadle dostal a dokonce na základě toho, my máme ve foyer dole takový fotky jakoby, jako, že trošku starý a takový jako lehce vykloubený, jako se dávaly do kina, že jo, jak tam byl prostě ti slavní herci a tak, no a to vzniklo z tohohle, protože, když se točily ty Báječná léta pod psa, tak to bylo takový kino-divadlo a oni tam rekvizitáři pověsili právě toho Růžka a ty, ty, ty klasiky jakoby českého divadelnictví a ty tam právě a byli vždycky takhle opřený o strom a teď mělli takovej ten zvlhlej pohled do dáli a tak. No a my jsme vlastně na základě toho udělali takový trošku parodie na tyhle fotky a ty jsou právě foyer dole u nás v divadle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co poslední teď z vašich filmových rolí je asi Příběh kmotra. Koho tam hrajete?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
No, já tam hraju Tipla, což je jeden taky z gaunerů vlastně z takovej veksláků v nomenklaturních, kterej najednou zavětřil, že se dá jakoby z toho převratu něco vytřískat a tak vytřískávali a vystřískávali a vystřískávali ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jste viděl film?
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Film jsem ještě neviděl celej. Viděl jsem jenom kousky, protože jsem byl na posynchronech, ale bohužel, když to promítal, tak já jsem nemohl, protože zase jsem měl nějakou práci, takže jsem neviděl ani ten hrubej sestřih, tak se na to vlastně těším, jsem na to hodně zvědavej, jsem na ten film hodně zvědavej, jsem zvědavej i na reakce, oni teda už nějaký jsou, ale jsem zvědavej, jak to lidi přijmou, jak, jak vlastně se v tom zorientujou, protože není to lehký téma a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není, není, není ...
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
... a je to velmi živý a myslím si, že je potřeba ty věci ukazovat, protože, já jsem říkal, základem filmu je světlo a není špatný si někdy na něco posvítit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobrá myšlenka. Tím bychom se mohli teď rozloučit s Janem Vondráčkem, mým dnešním hostem Tandemu. Děkuju vám za vaše příjemné povídání a ať se daří.
Jan VONDRÁČEK, herec
--------------------
Taky děkuju, taky tak, díky.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
