Jarmila Kovaříková - fotografka
18. květen 2011
Fotografka Jarmila Kovaříková byla v Tandemu Jana Rosáka. Prozradila, kdy a proč se rozhodla, že se bude věnovat fotografii, co se skrývá pod projektem "Skutečný dárek" a kdy fotografovala na Slovensku v romských osadách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, Tandem právě začíná a s z karlínského studia Českého rozhlasu vás zdraví Jan Rosák. Někdy chodíme po klikatých stezkách, někdy i bloudíme, možná, že se to dá říct i o mladé sympatické ženě, která usedla právě teď proti mě v Tandemu. Původně totiž chtěla k divadlu, chtěla mít dokonce svůj divadelní soubor, ale pak zjistila, že více než hraní ji baví realita, realita, jejíž pomíjivost se dá zachytit fotoaparátem. Na dobrý záběry je prý schopna čekat dlouhé minuty a když se povede, údajně až jásá radostí. Nejen o své zážitky z cest se s námi v dnešním Tandemu přišla podělit profesionální fotografka Jarmila Kovaříková. Dobrý den. Vítám vás.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samozřejmě začneme naše vyprávění dětstvím, ovšem jako vždycky až po úvodní písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídat si vždycky v rozhlase s fotografkou má pochopitelně úskalí, protože plody její práce nemůžeme jaksi ukázat, můžu jenom popisovat. Ale můžeme si určitě popovídat o tom, co předcházelo tomu, než jste se na dráhu fotografky, Jarmilo, dostalo. Takže povídejte, kde jste se narodila, kde jste trávila dětství?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Já jsem se narodila v Sokolově, ale od 3 let žiju v Praze, respektive na periferii Prahy, takže spíš se cítím být Pražákem. A je pravda, že když jsem někdy okolo 20 let, když mi bylo 20 let, tak jsme se jeli s kamarádem podívat na onen Sokolov, kde jsem se narodila a vůbec jsem ho nepoznala a vlastně jsem zjistila, že k tomu městu nic necítím tak proto teda Pražák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, že vás jaksi rodiče hned po, nebo záhy tedy po narození převezli, tudíž jste nestačila ani ten Sokolov nějak zažít. Třeba by tam, možná by se vám tam líbilo třeba.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Přesně tak, akorát, jak říkám, že od 3 let prostě jsem byla takový to klasický sídlištní dítě, která kolem sebe měla spoustu dětí a pořád jsem žila ve velkých svých imaginacích a tím, že jsme vlastně kousíček za těmi našimi paneláky měli, dneska je tam skanzen, ale předtím to byl takový velký lom a tam jsme si hráli a pořád jsem domů nosila nějaká zvířata, já jsem byla furt obklopena nějakými zvířaty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, kde to je? To jste mi tak jenom naznačila to sídliště se skanzenem. Kde to je?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Stodůlky, ve Stodůlkách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stodůlky, aha, tam je, ano, ano, tam občas kolem něj jezdím, to je pravda a tam býval lom, aha. Tak to je skoro dětství malinko už na venkově, že jo.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
No, to určitě, určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak povídejte o těch vašich dětských touhách. Já jsem tady lehce naznačil, že jste chtěla dokonce k divadlu, takže to divadlo vás nějakým způsobem asi v dětství tak jaksi vzalo, ne?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Přesně tak, já teda musím říct, že já jsem se vždycky tak rozhodovalo mezi tím být zvěrolékařkou, protože opravdu můj pokojíček byl plnej zvířat od pavouků, přes hady po různý ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Živý?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Živý, přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Ano. A přesto divadlo, nebo řekněme to jeviště, protože já jsem od nějakých 7 let zpívala klasický zpěv a vlastně mě to bavilo, ale zase mi to bralo právě tu možnost lítat si někde po těch polích a být s těmi zvířaty, takže nakonec jsem zpěvu nechala a říkala jsem si, že budu ta zvěrolékařka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, tak ono to většinou bejvá obráceně takhle, od těch zvířátek k tomu zpívání a to potom zůstane člověku na celý život. Zpívala jste v nějakém sboru, nebo hrála jste dokonce divadlo v nějakém souboru?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Hrála jsem asi jako většina dětí v takovém tom amatérském školním souboru a zpívala jsem sólově, takže jsem od nějakých 8 let za sebou měla velký sbor a já jsem tam stála před nima vyklepaná ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to je hezký, no, tak to je zaděláno na úžasnou kariéru. Jak to, že pak k tomu nedošlo, k tomu vyvrcholení?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Protože když jste, když vám je opravdu 8 let a musíte chodit 3x týdně do centra Prahy, protože já jsem zpívala na Praze 1, tam byla tehdy lidová škola umění, a 3 hodiny mě tam, v uvozovkách, trápili a musela jsem s učit noty a všechny takové ty věci, které vás prostě v 8 letech nebaví, tak jsem si říkala: No, jak zpěv fajn, ale radši si budu zpívat asi sama.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to, o čem jsem tady říkal taky v úvodu, že jste dokonce chtěla mít svůj divadelní soubor, tak to bylo z téhle té doby, nebo vás to vzalo ještě později někdy?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Vzalo mě to, přesně tak, později, protože tak jak jsem od toho zpěvu utekla, tak zase někdy na střední jsem si říkala, tak nejdřív jsem chtěla studovat psychologii a pak jsem si říkala: Je, ale to DAMU, to by bylo jako prima, že bych měla kolem sebe prostě ty herce a tak, protože mě to vždycky bavilo, si hrát a tak. No a právě proto jsem šla na divadelní produkci na DAMU, protože jsem si říkala, že bych takhle mohla jezdit, protože cestovat jsem chtěla vždycky a zároveň, že bych se živila tím divadlem nonverbálním pochopitelně, abysme mohli cestovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže jste vystudovala DAMU produkci.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Ano, přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No prosím. A jak jste se ovšem dostala k té fotografii, tak o tom si popovídáme až v pozdějších chvílích dnešního Tandemu s fotografkou Jarmilou Kovaříkovou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Písnička, která před chvílí dozněla, nám umožnila takový veliký skok v čase, a to opravdu hodně veliký, protože se dostáváme vlastně až do současné doby v tom curriculum vitae Jarmily Kovaříkové, fotografky, která je dnes hostem Tandemu. A dostáváme se k takové bohulibé akci jedné charitativní organizace, která se jmenuje Člověk v tísni, jejíž hezká akce, Skutečný dárek se to jmenovalo, bylo to o Vánocích a veřejnosti se nabízela možnost darovat do oblastí, které to potřebují, nejrůznější věci, já nevím, třeba knížky, oblečení, zvířata hospodářská, jako kozu, krávu a podobně, ale taky třeba bezpečný porod. To mě tak zaujalo, že jsem to dokonce opravdu daroval. No a shodou okolností jsme si o tom povídali s Jarmilou Kovaříkovou těsně před tím, než jsme vstoupili do studia, ona přesně v tomhle tom projektu je účastna. Tak povídejte, jak?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
My jsme jeli do Etiopie točit ten Skutečný dárek, respektive spot a já jsem jela fotit printy, které pak jezdily po celé Praze a vůbec tak jako vysvětlovaly, o čem je přesně, co jste říkal vy, že můžete darovat kozu, kuře anebo právě ten bezpečný porod. A já jsem se vrátila vlastně před necelým měsícem z Kambodži, kde jsme byli s mým přítelem právě také fotit ten bezpečný porod a točit vlastně centra, kde probíhá ten bezpečný porod, protože okolo 40 procent kambodžských dětí umírá už při porodu, protože většinou ten tradiční porod probíhá v jejich chýších a tudíž je tam ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tudíž bezpečný není asi pravděpodobně.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Přesně tak, přesně tak, nejsou používány žádné nástroje a samozřejmě ty hygienické podmínky jsou příšerné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a z té Kambodže jste se vrátila, koukám, tak trošičku nastydlá malinko.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Malinko jo, protože tam je právě velká vlhkost, a když sem přijedete najednou z takové země, tak samozřejmě máte najednou vysušený hrdlo a všechno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale přeleťme teď kus oceánu a pevniny až do té Etiopie, kde měl pokračování ten projekt Skutečný dárek, viďte.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Tam jsme byli vlastně v malé vesničce a točili jsme takový příběh kozy, kterou vezmete jakoby z Prahy a převezete ji do Etiopie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže vy jste fyzicky zvíře, kozu jste převezli z Česka do Etiopie, jako symbol vlastně se to dělalo, ano.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Přesně tak. Nejdřív jsme natáčeli na pražském Havelském trhu a pak moje ruka vzala kozu za vodítko a přenesla ji do Kotagudžapte, což byla vesnička v jižní Etiopii.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je samozřejmě to, o čem mluvíme, je pochopitelně jaksi ta vnějšková tvář toho, ale ta podstata a prospěšnost celé akce je nepochybná, protože si myslím, že jednak ta hospodářská zvířata, jednak ten bezpečný porod, ale třeba taky různé rostliny, jestli se nepletu. Tam byly prostě, já nevím, 200 sazenic něčeho, že jo, možnost darovat, tak to asi má hodně veliký účinek, viďte?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Veliký. Ti lidé jsou z toho nadšení a opravdu to potřebují.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnešní host Tandemu, fotografka Jarmila Kovaříková původně jako dítě zpívala, pak chtěla být herečkou, dokonce při studiu střední školy si hodlala založit divadelní soubor, pak dokonce chtěla jít na DAMU jako na herectví, ale DAMU vystudovala ..., říkala jste produkci?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Ano, přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Produkci. To je všechno jaksi pořád v jednom směru, v jedné lajně, ale kde potom došlo k tomu, že jste tuhle tu přímou, ten přímý směr opustila a najednou skočila na úplně jinou uměleckou kategorii, a to je fotografie?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Já už jsem někdy ve druháku na DAMU zjistila, že vlastně to divadlo nebude asi úplně to, co bych chtěla dělat, kvůli tomu, že to je v jednom baráku se stejnými lidmi a mě vždycky zajímalo cestování. No a náhoda tomu chtěla, což v mým životě většinou tak je, že to je vždycky shoda náhod, že jsem se potkala s lidmi, kteří zrovna zakládali takový, takovou dokumentární agenturu řekněme a řekli mi: Hele, nechceš nám tady s tím pomáhat, že bys dělala jak od produkce, držela třeba druhou kameru, když bysme točili, zároveň nám, klidně bys s náma i někam odjela. A já jsem si říkala. Jo, to by bylo prima, to bych chtěla. Takže krátce ještě před promocí jsem začala dělat vlastně v této dokumentární agentuře a tam jsem přičichla k fotografii a už vlastně rok na to jsem odjížděla do Indie dělat reportáž o AIDS.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jako fotografka se svým vlastním aparátem a jaksi se svou vlastní zodpovědností za ty fotografie, jo?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
To úplně ne, jela jsem to hlavně psát. Já jsem vlastně původně psala a teprve, a to focení byl koníček a až přes psaní reportáží jsem se dostala k fotografii.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, co je hezký, když váš koníček vám nakonec třeba v soutěži Czech Press Photo získá cenu diváků jako vlastně první žena. Tak to tedy opravdu ten koníček jste vzala vážně teda.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
No, to je pravda. Já jsem vlastně dostala už první cenu za reportáž z Haiti a pak jsem dostala i tu diváckou, což bylo prima.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste fotografovala v podstatě v nejrůznějších tedy oblastech světa, Haiti, Etiopie, tady se dívám, že máte za fotografií dělníků z kráteru v Etiopii ..., kráter El Sod se to jmenuje?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... že jste získala čestné uznání v Czech Press Photo v kategorii Každodenní život. Čeho se týkaly třeba tyhle ty fotografie dělníků v kráteru?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
To byl takový vulkanický kráter vlastně ve střední Etiopii a já jsem původně jela do Etiopie fotit takové ty talířáky, jak se jim říká, to jsou ty kmeny Mursiů a Surmů, jejichž ženy mají ve rtech talíře. A říkala jsem si, že to bude fajn, ale nakonec zase shoda náhod tomu chtěla, že jsem se dostala do kráteru, který jsem nevěděla, že se tam pak vrátím ho fotit a že bude tak zajímavý pro mě. Ale když jsem, když jsme slezli dolů, což bylo dost náročné, protože to bylo několik kilometrů po kamenité a složité cestě, tak jsme viděli, že dělníci spoře odění tam jenom vlastníma rukama vytahují z černého bahna sůl a bylo to tak zajímavý ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sůl?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
To byl takový, opravdu z černého bahna vlastníma rukama vytahovali sůl, kterou pak používali ve zdravotnictví a prodávali a tak dále. Tak já jsem si říkala: No, tak to se sem musím vrátit a musím to nafotit, protože se mi to moc líbilo, takže jsem se do Etiopie pak ještě vrátila a udělala tenhle ten kráter.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Koukám ale, že vás ti chlapi takhle při činnosti nějaké vysilující hodně baví a těší a ráda je fotografujete, protože už vaše první, koukám, reportáž v Africe byla o zápasnících v Senegalu a Gambii. Jak jste se k tomu dostala?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Přesně tak. To jsem, zase to jsme našli ještě s jedním dalším fotografem a zdálo se nám to tak strašně zajímavé. My jsme to, ono to je zase, jak říkám, vždycky je to náhoda, najednou koukáte na internet, koukáte se na své oblíbené fotografie, respektive jejich práci a zjistíte, tohle je zajímavý, tohle je obrazová věc, tu bych chtěla vidět a fotografovat. Tak si to zkusíte tak jako naplánovat, samozřejmě v zemích třetího světa žádné plány moc nefungují, takže přijdete a plány se mění. No a tam jsme vlastně fotili tyto zápasníky a bylo to fantastický.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V čem jsou tak úžasní a ojedinělí tihle ti zápasníci?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Protože to má velké kouzlo a atmosféru, celý ten africký zápas. Už se tam, jak v Senegalu, tak v Gambii praktikuje po staletí a vypadá, je trošku podobný řecko-římskému zápasu. A muži na sobě nosí různé amulety a polévají se vodou svěcenou a tím, že vždycky musí, protože samozřejmě je velké vedro v těchto zemích, tak ráno trénují a večer zápasí, takže vy máte i dobré světlo. Protože není pro fotografa nic strašlivějšího, než fotit zrovna v afrických zemích ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V poledne.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
... v poledne, protože vlastně těm Černochům se dělají velké stíny v očích a není to ono.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vrátíme se ze světa, kam jsme se dostali s nejrůznějšími zážitky fotografky Jarmily Kovaříkové, zase zpátky domů, dokonce domů do galerie, galerie klasiků českého humoru, na kterou jsou naši posluchači zvyklí, mají ji rádi a těší se vždycky na to, koho že si můj aktuální host v Tandemu vybere. Tak koho si vyberete vy, Jarmilo?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Já bych si určitě vybrala Miroslava Horníčka, protože ho můj táta poslouchal, když jsem byla malá a mám k němu vztah.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jestliže k němu máte vztah, tak teď si ho můžete dokonce prohloubit.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z toho, co nám tady dneska povídala fotografka Jarmila Kovaříková, bych mohl nabít dojmu, že Jarmilo, jezdíte fotografovat tam, kde je to takové hodně exotické a tudíž se dá předpokládat, že fotografie budou přitažlivé tím, že jsou pro nás něco neobvyklého. Vypadá to, že Evropa vás skoro nezajímá, ale to by byla samozřejmě, to by byl omyl, protože já tady mám taky poznámku, že jste fotografovala třeba ve slovenských cikánských sadách na východě Slovenska. Dávno, nebo to bylo teď někdy nedávno?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Ne, to bylo před rokem a musím říct, že já neznám fotografa reportážního, který by nechtěl fotit v cikánských osadách slovenských, protože jsou velmi zajímavé hlavně tím, jak tam ti lidi žijou. Já bych spíš vysvětlila, jedete do vesnice, která, kde lidi žijí normálně tak, jak jsme na to zvyklí, mají ty baráky, auta a tak dále a jedete o 2 kilometry dál, máte pocit, že jste se ocitl ve středověku, a to opravdu nepřeháním, zkrátka tam je vůbec těžké se dostat a my jsme měli velké štěstí zase s mým přítelem. I když jsme věděli, že si tam, nemůžeme tam přijet autem a nemůžeme si brát moc žádné věci, které by třeba zrovna jejich oko nějakým způsobem moc přitahovalo, takže jsme si nechali všechno doma, přišli jsme tam a říkali jsme, teď oni, už to začalo: A nemáš cigáro a nemáš prostě peníze? A my jsme tak říkali: My se na vás chceme jenom podívat. Což byla pravda. A oni tak jako viděli, že tam tak stojíme a že za a) z nás teda nic mít nebudou a vylezl tam zrovna šéf té vesnice a říkal: Tak pojďte, já vás tady provedu. A on si nás oblíbil, což bylo to nejlepší, co se nám mohlo stát. Takže říkal. Vy jste pod mojí ochranou. A od té doby prostě si vůbec na nás nikdo nepořvával zle a tak dále, ale naopak nám vycházeli vstříc, nechali nás všude fotit a my jsme tam dokonce nafotili koncept fotky do basy, což bylo ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím? Co to je?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Fotky do basy, to byl koncept, kdy ženy, které tam žijí, tak většina jejich manželů je v base, jaksi ve vězení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaksi ve vězení, ano.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Přesně tak. No a když jsme si tam, že jo, udělali reportážní fotografie, tak tenhle ten šéf Mároš nám říká: Hele, tuhle vyfoť, ta má chlapa v base a tahle má taky chlapa v base a ony by rády poslaly tu fotku svoji prostě do tý basy. A nám to přišlo tak fajn, že jsme říkali: Tak jo, tak my si vezeme i nějaký světlo a uděláme je opravdu jako, uděláme jim hezký fotky. Tak holky se tak jako vyšňořili, zjistili jsme samozřejmě, že tam se líčidla nepoužívaj a tam mnoho žen samozřejmě se několik měsíců třeba nemyje. Tak to bylo ale takový půvabný v tom, že ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fakt jo? Poslyšte, ale to tak vypadá trošku jako, že teď by vás někdo mohl podezírat, že jdete po takové té senzaci, protože fotit v cikánské osadě na východě Slovenska je samozřejmě atraktivní. Ale má to potom taky kromě toho, že jsou to fotky do basy, tak i nějaké vyznění jaksi, že dejme tomu se ty fotky někde objeví? Protože si myslím, že to není samozřejmě normální, že jaksi v 21. století ještě někde lidi takhle musí žít. Čili jestli to něčemu potom pomůže, vaše fotografie?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Určitě. Za a) právě, že může to vypadat jako senzace, ale já to tak vůbec necítím. Opravdu mě vždycky zajímalo, jak tam ti lidé žijí a vůbec i to, že jezdím třeba do těch zemí třetího světa, tak mě prostě zajímá na vlastní kůži být v situaci, nebo vidět prostě, jak ti lidi žijí. Takže opravdu to, že jsem jela do cikánské osady, to bylo proto, že jsem viděla mnoho fotek, znám mnoho vyprávění a chtěla jsem to zase poznat na vlastní kůži. To, že jsme pak vytáhli ten fotoaparát a to, že to vlastně takhle vzniklo, že: Hele, vyfoť ji do basy, tak to bylo opravdu především proto, že jsme chtěli i těm chlapům do tý basy ty fotky poslat, což jsme pak taky udělali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se stalo, ano.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Přesně tak. A jak jste řekl, my ještě s mým přítelem, především nám jde o to i shánět peníze na různé charitativní projekty a tím, že jsme s tím Márošem, o kterém jsem mluvila, v tak hezkém kontaktu a vůbec vztahu, tak máme samozřejmě spoustu plánů, jak jim pomoct.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
O tom, že se fotograf může a dokonce i v době míru dostat do velice nezáviděníhodných situací, kdy mu jde nejenom o fotoaparát, ale dokonce o zdraví nebo dokonce, nedejbože, i o život, tak o tom by mohlo vyprávět spousta fotografů. Taky o tom vyprávěli, dokonce se o tom natočilo i pár filmů. Ale jaké pak zkušenosti má Jarmila Kovaříková s takovými situacemi?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Samozřejmě, když jezdíte do Afriky, tak ..., nebo do těch zemí, kam jezdím já, tak se vám několikrát, nebo mě se několikrát stalo, že jsem se ocitla v situaci, která byla teda rozhodně nezáviděníhodná. Teďko jenom, když si namátkou vzpomenu, tak třeba na Haiti, když jsem fotila po zemětřesení bezprostředně, tak se kousek od nás střílelo a protože nikdo na tý ulici nebyl, tak jsem si říkala: No, tak to asi střílejí po nás. Tak to bylo ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A bylo to tak?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
No, to jsme nezjistily, ale říkaly jsme si opravdu, když jsme se koukaly okolo, tak jsme říkaly: My jsme tady jenom s kamarádkou, která tam se mnou byla, tak jsme tam byly jenom my, tak jsme říkaly, no tak to asi možná bylo po nás, tak jsme se nejdřív jako schovávaly, že jsme si říkaly, no tak musíme jít pryč. Jenže zase pak jsme na to přestaly myslet, protože někdy ta fotka pro vás je, nebo vůbec zachytit tu situaci je pro vás tak silná, nechci říct ani potřeba, ale zkrátka chcete to zachytit natolik, že na takovéhle situace zapomínáte. Takže jsme tam pak fotily dál. Stalo se mi v Las Vegas, kde si myslím, že se vám nemůže skoro nic stát, tak když po krizi jsem jela fotit ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můžete přijít jen o peníze.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Přesně tak. ... tak taky se mi stalo v Las Vegas, kde jsem fotila lidi, kteří zůstali na ulici v rámci krize, kteří ..., jim nic jiného nezbylo, než bydlet pod stanem, tak nic se mi nestalo v rámci toho, že by někdo tam nechtěl být fotografován, protože já mám ještě jednu zásadu, když mi někdo řekne: Nechci být fotografován. Tak ho prostě nefotím, protože si myslím, že na to má právo. Ale šla jsem po ulici a protože tam víceméně se po ulicích nechodí, dokonce tam nebyly ani chodníky, myslím na tý periferii pochopitelně, tak se najednou zastavilo auto a vyskákali z auta 4 Američani a obestoupili mě a začali být tak oplzlí, že teda úplně upřímně jsem si říkala: No, tak co teď? Tak chvilku jsem měla takový docela velký strach, protože tam nikdo, zase nikdo okolo nebyl. Ale pak jsem se rozkřičela a utíkala jsem pryč a pak zase ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, rozkřičela, jaksi ostře nebo o život jste volala, o pomoc?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Ostře, ostře na ně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na ně.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
No protože ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste na ně volala?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Říkala jsem jim, ať mě nechaj bejt a myslím, že jsem asi vypadala tak jako ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako neohroženě?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Neohroženě možná, protože na mě chvilku koukali a měla ..., a to byl právě ten moment, kdy jsem mohla pak utíkat pryč. Ale když jste se ptal ještě na ty krušné chvilky, tak zajímavý je, že já je vždycky vytěsním, jenom teďko jsem si vzpomněla zrovna na tyhle 2 situace, ale bylo jich mnohem víc. Ale pro mě jsou spíš krušný chvilky těch lidí, které já fotografuju. Protože když jsem dělala třeba, nebo když jsem fotografovala děti, které 18 hodin denně jsou u tkalcovských stavů a celou dobu vlastně pracují a nemůžou chodit ani do školy ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde tohle bylo?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Todle bylo taky v Etiopii. Nebo dětské prostitutky, nebo fotíte třeba, nebo já jsem fotila taky v Indii děti, které umírají na AIDS, tak opravdu to jsou pro mě krušný chvilky a dlouho, dlouho jsem si třeba, ne na to zvykala, na to se zvyknout nedá, ale dlouho mi trvalo, než jsem vůbec byla schopná fotit a trošku se oprostit od toho pocitu smutku, který tam prostě zažíváte.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jarmila Kovaříková, jak už jsem říkal, svými fotografiemi získala už taky spoustu cen. Ale fotograf málokdy fotí pro ceny, fotí spíš pro ten pocit z toho, že svou fotografií přinese nějaké svědectví. My jsme se tady ještě nezmínili, nebo já jsem se ani nezmínil o tom, že jste fotila třeba sirotky v kanálech ukrajinské Oděsy, což musela být podobná jaksi krušná chvíle jako ty děti v Etiopii. Ale tyhle ty věci jsou za vámi a já bych teď spíš chtěl, abyste si vybavila váš diář, možná na celý rok, co vás čeká letos? Kam pojedete, co nafotíte a o čem nám třeba příště zase budete povídat?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Tak těch plánů je vždycky víc, protože ne všechny země, kam byste chtěl jet, se najednou povedou a mění se ty plány. Takže určitě bych chtěla jet do Pásma Gazy, do Pákistánu, zpátky do Etiopie. To jsou zatím 3 země, které tak jako vím určitě. Určitě tam bude ještě Arménie. A vedle vlastně těch reportážních fotek a těch zemí, kam jezdím, tak vedle toho ještě připravuji třeba teďko fotky pro pražské divadlo, nebo Městská divadla pražská, kde jim fotím plakát k inscenaci. Nebo teď mě požádala jedna začínající stepová skupina, abych jim nafotila fotky na cédéčko a takové jejich propagační fotky. A sem tam také fotím reklamu, protože samozřejmě tou fotkou reportážní uživit se v České republice je velký problém. Takže vedle toho i fotím, jak už jsem říkala, tyto věci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já vám přeju, aby ty vaše fotografie byly vždycky o něčem, což samozřejmě jsou, ale ať se tak daří i do budoucna. Jarmila Kovaříková nám dnes na Tandemu povídala a já věřím, vzhledem k tomu, že má hezké plány, že nám o nich bude povídat příště zase. Díky a na shledanou.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Děkuju za pozvání. Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, Tandem právě začíná a s z karlínského studia Českého rozhlasu vás zdraví Jan Rosák. Někdy chodíme po klikatých stezkách, někdy i bloudíme, možná, že se to dá říct i o mladé sympatické ženě, která usedla právě teď proti mě v Tandemu. Původně totiž chtěla k divadlu, chtěla mít dokonce svůj divadelní soubor, ale pak zjistila, že více než hraní ji baví realita, realita, jejíž pomíjivost se dá zachytit fotoaparátem. Na dobrý záběry je prý schopna čekat dlouhé minuty a když se povede, údajně až jásá radostí. Nejen o své zážitky z cest se s námi v dnešním Tandemu přišla podělit profesionální fotografka Jarmila Kovaříková. Dobrý den. Vítám vás.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samozřejmě začneme naše vyprávění dětstvím, ovšem jako vždycky až po úvodní písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídat si vždycky v rozhlase s fotografkou má pochopitelně úskalí, protože plody její práce nemůžeme jaksi ukázat, můžu jenom popisovat. Ale můžeme si určitě popovídat o tom, co předcházelo tomu, než jste se na dráhu fotografky, Jarmilo, dostalo. Takže povídejte, kde jste se narodila, kde jste trávila dětství?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Já jsem se narodila v Sokolově, ale od 3 let žiju v Praze, respektive na periferii Prahy, takže spíš se cítím být Pražákem. A je pravda, že když jsem někdy okolo 20 let, když mi bylo 20 let, tak jsme se jeli s kamarádem podívat na onen Sokolov, kde jsem se narodila a vůbec jsem ho nepoznala a vlastně jsem zjistila, že k tomu městu nic necítím tak proto teda Pražák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, že vás jaksi rodiče hned po, nebo záhy tedy po narození převezli, tudíž jste nestačila ani ten Sokolov nějak zažít. Třeba by tam, možná by se vám tam líbilo třeba.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Přesně tak, akorát, jak říkám, že od 3 let prostě jsem byla takový to klasický sídlištní dítě, která kolem sebe měla spoustu dětí a pořád jsem žila ve velkých svých imaginacích a tím, že jsme vlastně kousíček za těmi našimi paneláky měli, dneska je tam skanzen, ale předtím to byl takový velký lom a tam jsme si hráli a pořád jsem domů nosila nějaká zvířata, já jsem byla furt obklopena nějakými zvířaty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, kde to je? To jste mi tak jenom naznačila to sídliště se skanzenem. Kde to je?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Stodůlky, ve Stodůlkách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stodůlky, aha, tam je, ano, ano, tam občas kolem něj jezdím, to je pravda a tam býval lom, aha. Tak to je skoro dětství malinko už na venkově, že jo.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
No, to určitě, určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak povídejte o těch vašich dětských touhách. Já jsem tady lehce naznačil, že jste chtěla dokonce k divadlu, takže to divadlo vás nějakým způsobem asi v dětství tak jaksi vzalo, ne?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Přesně tak, já teda musím říct, že já jsem se vždycky tak rozhodovalo mezi tím být zvěrolékařkou, protože opravdu můj pokojíček byl plnej zvířat od pavouků, přes hady po různý ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Živý?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Živý, přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Ano. A přesto divadlo, nebo řekněme to jeviště, protože já jsem od nějakých 7 let zpívala klasický zpěv a vlastně mě to bavilo, ale zase mi to bralo právě tu možnost lítat si někde po těch polích a být s těmi zvířaty, takže nakonec jsem zpěvu nechala a říkala jsem si, že budu ta zvěrolékařka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, tak ono to většinou bejvá obráceně takhle, od těch zvířátek k tomu zpívání a to potom zůstane člověku na celý život. Zpívala jste v nějakém sboru, nebo hrála jste dokonce divadlo v nějakém souboru?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Hrála jsem asi jako většina dětí v takovém tom amatérském školním souboru a zpívala jsem sólově, takže jsem od nějakých 8 let za sebou měla velký sbor a já jsem tam stála před nima vyklepaná ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to je hezký, no, tak to je zaděláno na úžasnou kariéru. Jak to, že pak k tomu nedošlo, k tomu vyvrcholení?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Protože když jste, když vám je opravdu 8 let a musíte chodit 3x týdně do centra Prahy, protože já jsem zpívala na Praze 1, tam byla tehdy lidová škola umění, a 3 hodiny mě tam, v uvozovkách, trápili a musela jsem s učit noty a všechny takové ty věci, které vás prostě v 8 letech nebaví, tak jsem si říkala: No, jak zpěv fajn, ale radši si budu zpívat asi sama.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to, o čem jsem tady říkal taky v úvodu, že jste dokonce chtěla mít svůj divadelní soubor, tak to bylo z téhle té doby, nebo vás to vzalo ještě později někdy?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Vzalo mě to, přesně tak, později, protože tak jak jsem od toho zpěvu utekla, tak zase někdy na střední jsem si říkala, tak nejdřív jsem chtěla studovat psychologii a pak jsem si říkala: Je, ale to DAMU, to by bylo jako prima, že bych měla kolem sebe prostě ty herce a tak, protože mě to vždycky bavilo, si hrát a tak. No a právě proto jsem šla na divadelní produkci na DAMU, protože jsem si říkala, že bych takhle mohla jezdit, protože cestovat jsem chtěla vždycky a zároveň, že bych se živila tím divadlem nonverbálním pochopitelně, abysme mohli cestovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže jste vystudovala DAMU produkci.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Ano, přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No prosím. A jak jste se ovšem dostala k té fotografii, tak o tom si popovídáme až v pozdějších chvílích dnešního Tandemu s fotografkou Jarmilou Kovaříkovou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Písnička, která před chvílí dozněla, nám umožnila takový veliký skok v čase, a to opravdu hodně veliký, protože se dostáváme vlastně až do současné doby v tom curriculum vitae Jarmily Kovaříkové, fotografky, která je dnes hostem Tandemu. A dostáváme se k takové bohulibé akci jedné charitativní organizace, která se jmenuje Člověk v tísni, jejíž hezká akce, Skutečný dárek se to jmenovalo, bylo to o Vánocích a veřejnosti se nabízela možnost darovat do oblastí, které to potřebují, nejrůznější věci, já nevím, třeba knížky, oblečení, zvířata hospodářská, jako kozu, krávu a podobně, ale taky třeba bezpečný porod. To mě tak zaujalo, že jsem to dokonce opravdu daroval. No a shodou okolností jsme si o tom povídali s Jarmilou Kovaříkovou těsně před tím, než jsme vstoupili do studia, ona přesně v tomhle tom projektu je účastna. Tak povídejte, jak?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
My jsme jeli do Etiopie točit ten Skutečný dárek, respektive spot a já jsem jela fotit printy, které pak jezdily po celé Praze a vůbec tak jako vysvětlovaly, o čem je přesně, co jste říkal vy, že můžete darovat kozu, kuře anebo právě ten bezpečný porod. A já jsem se vrátila vlastně před necelým měsícem z Kambodži, kde jsme byli s mým přítelem právě také fotit ten bezpečný porod a točit vlastně centra, kde probíhá ten bezpečný porod, protože okolo 40 procent kambodžských dětí umírá už při porodu, protože většinou ten tradiční porod probíhá v jejich chýších a tudíž je tam ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tudíž bezpečný není asi pravděpodobně.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Přesně tak, přesně tak, nejsou používány žádné nástroje a samozřejmě ty hygienické podmínky jsou příšerné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a z té Kambodže jste se vrátila, koukám, tak trošičku nastydlá malinko.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Malinko jo, protože tam je právě velká vlhkost, a když sem přijedete najednou z takové země, tak samozřejmě máte najednou vysušený hrdlo a všechno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale přeleťme teď kus oceánu a pevniny až do té Etiopie, kde měl pokračování ten projekt Skutečný dárek, viďte.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Tam jsme byli vlastně v malé vesničce a točili jsme takový příběh kozy, kterou vezmete jakoby z Prahy a převezete ji do Etiopie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže vy jste fyzicky zvíře, kozu jste převezli z Česka do Etiopie, jako symbol vlastně se to dělalo, ano.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Přesně tak. Nejdřív jsme natáčeli na pražském Havelském trhu a pak moje ruka vzala kozu za vodítko a přenesla ji do Kotagudžapte, což byla vesnička v jižní Etiopii.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je samozřejmě to, o čem mluvíme, je pochopitelně jaksi ta vnějšková tvář toho, ale ta podstata a prospěšnost celé akce je nepochybná, protože si myslím, že jednak ta hospodářská zvířata, jednak ten bezpečný porod, ale třeba taky různé rostliny, jestli se nepletu. Tam byly prostě, já nevím, 200 sazenic něčeho, že jo, možnost darovat, tak to asi má hodně veliký účinek, viďte?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Veliký. Ti lidé jsou z toho nadšení a opravdu to potřebují.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnešní host Tandemu, fotografka Jarmila Kovaříková původně jako dítě zpívala, pak chtěla být herečkou, dokonce při studiu střední školy si hodlala založit divadelní soubor, pak dokonce chtěla jít na DAMU jako na herectví, ale DAMU vystudovala ..., říkala jste produkci?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Ano, přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Produkci. To je všechno jaksi pořád v jednom směru, v jedné lajně, ale kde potom došlo k tomu, že jste tuhle tu přímou, ten přímý směr opustila a najednou skočila na úplně jinou uměleckou kategorii, a to je fotografie?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Já už jsem někdy ve druháku na DAMU zjistila, že vlastně to divadlo nebude asi úplně to, co bych chtěla dělat, kvůli tomu, že to je v jednom baráku se stejnými lidmi a mě vždycky zajímalo cestování. No a náhoda tomu chtěla, což v mým životě většinou tak je, že to je vždycky shoda náhod, že jsem se potkala s lidmi, kteří zrovna zakládali takový, takovou dokumentární agenturu řekněme a řekli mi: Hele, nechceš nám tady s tím pomáhat, že bys dělala jak od produkce, držela třeba druhou kameru, když bysme točili, zároveň nám, klidně bys s náma i někam odjela. A já jsem si říkala. Jo, to by bylo prima, to bych chtěla. Takže krátce ještě před promocí jsem začala dělat vlastně v této dokumentární agentuře a tam jsem přičichla k fotografii a už vlastně rok na to jsem odjížděla do Indie dělat reportáž o AIDS.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jako fotografka se svým vlastním aparátem a jaksi se svou vlastní zodpovědností za ty fotografie, jo?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
To úplně ne, jela jsem to hlavně psát. Já jsem vlastně původně psala a teprve, a to focení byl koníček a až přes psaní reportáží jsem se dostala k fotografii.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, co je hezký, když váš koníček vám nakonec třeba v soutěži Czech Press Photo získá cenu diváků jako vlastně první žena. Tak to tedy opravdu ten koníček jste vzala vážně teda.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
No, to je pravda. Já jsem vlastně dostala už první cenu za reportáž z Haiti a pak jsem dostala i tu diváckou, což bylo prima.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste fotografovala v podstatě v nejrůznějších tedy oblastech světa, Haiti, Etiopie, tady se dívám, že máte za fotografií dělníků z kráteru v Etiopii ..., kráter El Sod se to jmenuje?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... že jste získala čestné uznání v Czech Press Photo v kategorii Každodenní život. Čeho se týkaly třeba tyhle ty fotografie dělníků v kráteru?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
To byl takový vulkanický kráter vlastně ve střední Etiopii a já jsem původně jela do Etiopie fotit takové ty talířáky, jak se jim říká, to jsou ty kmeny Mursiů a Surmů, jejichž ženy mají ve rtech talíře. A říkala jsem si, že to bude fajn, ale nakonec zase shoda náhod tomu chtěla, že jsem se dostala do kráteru, který jsem nevěděla, že se tam pak vrátím ho fotit a že bude tak zajímavý pro mě. Ale když jsem, když jsme slezli dolů, což bylo dost náročné, protože to bylo několik kilometrů po kamenité a složité cestě, tak jsme viděli, že dělníci spoře odění tam jenom vlastníma rukama vytahují z černého bahna sůl a bylo to tak zajímavý ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sůl?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
To byl takový, opravdu z černého bahna vlastníma rukama vytahovali sůl, kterou pak používali ve zdravotnictví a prodávali a tak dále. Tak já jsem si říkala: No, tak to se sem musím vrátit a musím to nafotit, protože se mi to moc líbilo, takže jsem se do Etiopie pak ještě vrátila a udělala tenhle ten kráter.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Koukám ale, že vás ti chlapi takhle při činnosti nějaké vysilující hodně baví a těší a ráda je fotografujete, protože už vaše první, koukám, reportáž v Africe byla o zápasnících v Senegalu a Gambii. Jak jste se k tomu dostala?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Přesně tak. To jsem, zase to jsme našli ještě s jedním dalším fotografem a zdálo se nám to tak strašně zajímavé. My jsme to, ono to je zase, jak říkám, vždycky je to náhoda, najednou koukáte na internet, koukáte se na své oblíbené fotografie, respektive jejich práci a zjistíte, tohle je zajímavý, tohle je obrazová věc, tu bych chtěla vidět a fotografovat. Tak si to zkusíte tak jako naplánovat, samozřejmě v zemích třetího světa žádné plány moc nefungují, takže přijdete a plány se mění. No a tam jsme vlastně fotili tyto zápasníky a bylo to fantastický.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V čem jsou tak úžasní a ojedinělí tihle ti zápasníci?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Protože to má velké kouzlo a atmosféru, celý ten africký zápas. Už se tam, jak v Senegalu, tak v Gambii praktikuje po staletí a vypadá, je trošku podobný řecko-římskému zápasu. A muži na sobě nosí různé amulety a polévají se vodou svěcenou a tím, že vždycky musí, protože samozřejmě je velké vedro v těchto zemích, tak ráno trénují a večer zápasí, takže vy máte i dobré světlo. Protože není pro fotografa nic strašlivějšího, než fotit zrovna v afrických zemích ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V poledne.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
... v poledne, protože vlastně těm Černochům se dělají velké stíny v očích a není to ono.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vrátíme se ze světa, kam jsme se dostali s nejrůznějšími zážitky fotografky Jarmily Kovaříkové, zase zpátky domů, dokonce domů do galerie, galerie klasiků českého humoru, na kterou jsou naši posluchači zvyklí, mají ji rádi a těší se vždycky na to, koho že si můj aktuální host v Tandemu vybere. Tak koho si vyberete vy, Jarmilo?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Já bych si určitě vybrala Miroslava Horníčka, protože ho můj táta poslouchal, když jsem byla malá a mám k němu vztah.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jestliže k němu máte vztah, tak teď si ho můžete dokonce prohloubit.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z toho, co nám tady dneska povídala fotografka Jarmila Kovaříková, bych mohl nabít dojmu, že Jarmilo, jezdíte fotografovat tam, kde je to takové hodně exotické a tudíž se dá předpokládat, že fotografie budou přitažlivé tím, že jsou pro nás něco neobvyklého. Vypadá to, že Evropa vás skoro nezajímá, ale to by byla samozřejmě, to by byl omyl, protože já tady mám taky poznámku, že jste fotografovala třeba ve slovenských cikánských sadách na východě Slovenska. Dávno, nebo to bylo teď někdy nedávno?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Ne, to bylo před rokem a musím říct, že já neznám fotografa reportážního, který by nechtěl fotit v cikánských osadách slovenských, protože jsou velmi zajímavé hlavně tím, jak tam ti lidi žijou. Já bych spíš vysvětlila, jedete do vesnice, která, kde lidi žijí normálně tak, jak jsme na to zvyklí, mají ty baráky, auta a tak dále a jedete o 2 kilometry dál, máte pocit, že jste se ocitl ve středověku, a to opravdu nepřeháním, zkrátka tam je vůbec těžké se dostat a my jsme měli velké štěstí zase s mým přítelem. I když jsme věděli, že si tam, nemůžeme tam přijet autem a nemůžeme si brát moc žádné věci, které by třeba zrovna jejich oko nějakým způsobem moc přitahovalo, takže jsme si nechali všechno doma, přišli jsme tam a říkali jsme, teď oni, už to začalo: A nemáš cigáro a nemáš prostě peníze? A my jsme tak říkali: My se na vás chceme jenom podívat. Což byla pravda. A oni tak jako viděli, že tam tak stojíme a že za a) z nás teda nic mít nebudou a vylezl tam zrovna šéf té vesnice a říkal: Tak pojďte, já vás tady provedu. A on si nás oblíbil, což bylo to nejlepší, co se nám mohlo stát. Takže říkal. Vy jste pod mojí ochranou. A od té doby prostě si vůbec na nás nikdo nepořvával zle a tak dále, ale naopak nám vycházeli vstříc, nechali nás všude fotit a my jsme tam dokonce nafotili koncept fotky do basy, což bylo ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím? Co to je?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Fotky do basy, to byl koncept, kdy ženy, které tam žijí, tak většina jejich manželů je v base, jaksi ve vězení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaksi ve vězení, ano.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Přesně tak. No a když jsme si tam, že jo, udělali reportážní fotografie, tak tenhle ten šéf Mároš nám říká: Hele, tuhle vyfoť, ta má chlapa v base a tahle má taky chlapa v base a ony by rády poslaly tu fotku svoji prostě do tý basy. A nám to přišlo tak fajn, že jsme říkali: Tak jo, tak my si vezeme i nějaký světlo a uděláme je opravdu jako, uděláme jim hezký fotky. Tak holky se tak jako vyšňořili, zjistili jsme samozřejmě, že tam se líčidla nepoužívaj a tam mnoho žen samozřejmě se několik měsíců třeba nemyje. Tak to bylo ale takový půvabný v tom, že ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fakt jo? Poslyšte, ale to tak vypadá trošku jako, že teď by vás někdo mohl podezírat, že jdete po takové té senzaci, protože fotit v cikánské osadě na východě Slovenska je samozřejmě atraktivní. Ale má to potom taky kromě toho, že jsou to fotky do basy, tak i nějaké vyznění jaksi, že dejme tomu se ty fotky někde objeví? Protože si myslím, že to není samozřejmě normální, že jaksi v 21. století ještě někde lidi takhle musí žít. Čili jestli to něčemu potom pomůže, vaše fotografie?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Určitě. Za a) právě, že může to vypadat jako senzace, ale já to tak vůbec necítím. Opravdu mě vždycky zajímalo, jak tam ti lidé žijí a vůbec i to, že jezdím třeba do těch zemí třetího světa, tak mě prostě zajímá na vlastní kůži být v situaci, nebo vidět prostě, jak ti lidi žijí. Takže opravdu to, že jsem jela do cikánské osady, to bylo proto, že jsem viděla mnoho fotek, znám mnoho vyprávění a chtěla jsem to zase poznat na vlastní kůži. To, že jsme pak vytáhli ten fotoaparát a to, že to vlastně takhle vzniklo, že: Hele, vyfoť ji do basy, tak to bylo opravdu především proto, že jsme chtěli i těm chlapům do tý basy ty fotky poslat, což jsme pak taky udělali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se stalo, ano.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Přesně tak. A jak jste řekl, my ještě s mým přítelem, především nám jde o to i shánět peníze na různé charitativní projekty a tím, že jsme s tím Márošem, o kterém jsem mluvila, v tak hezkém kontaktu a vůbec vztahu, tak máme samozřejmě spoustu plánů, jak jim pomoct.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
O tom, že se fotograf může a dokonce i v době míru dostat do velice nezáviděníhodných situací, kdy mu jde nejenom o fotoaparát, ale dokonce o zdraví nebo dokonce, nedejbože, i o život, tak o tom by mohlo vyprávět spousta fotografů. Taky o tom vyprávěli, dokonce se o tom natočilo i pár filmů. Ale jaké pak zkušenosti má Jarmila Kovaříková s takovými situacemi?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Samozřejmě, když jezdíte do Afriky, tak ..., nebo do těch zemí, kam jezdím já, tak se vám několikrát, nebo mě se několikrát stalo, že jsem se ocitla v situaci, která byla teda rozhodně nezáviděníhodná. Teďko jenom, když si namátkou vzpomenu, tak třeba na Haiti, když jsem fotila po zemětřesení bezprostředně, tak se kousek od nás střílelo a protože nikdo na tý ulici nebyl, tak jsem si říkala: No, tak to asi střílejí po nás. Tak to bylo ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A bylo to tak?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
No, to jsme nezjistily, ale říkaly jsme si opravdu, když jsme se koukaly okolo, tak jsme říkaly: My jsme tady jenom s kamarádkou, která tam se mnou byla, tak jsme tam byly jenom my, tak jsme říkaly, no tak to asi možná bylo po nás, tak jsme se nejdřív jako schovávaly, že jsme si říkaly, no tak musíme jít pryč. Jenže zase pak jsme na to přestaly myslet, protože někdy ta fotka pro vás je, nebo vůbec zachytit tu situaci je pro vás tak silná, nechci říct ani potřeba, ale zkrátka chcete to zachytit natolik, že na takovéhle situace zapomínáte. Takže jsme tam pak fotily dál. Stalo se mi v Las Vegas, kde si myslím, že se vám nemůže skoro nic stát, tak když po krizi jsem jela fotit ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můžete přijít jen o peníze.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Přesně tak. ... tak taky se mi stalo v Las Vegas, kde jsem fotila lidi, kteří zůstali na ulici v rámci krize, kteří ..., jim nic jiného nezbylo, než bydlet pod stanem, tak nic se mi nestalo v rámci toho, že by někdo tam nechtěl být fotografován, protože já mám ještě jednu zásadu, když mi někdo řekne: Nechci být fotografován. Tak ho prostě nefotím, protože si myslím, že na to má právo. Ale šla jsem po ulici a protože tam víceméně se po ulicích nechodí, dokonce tam nebyly ani chodníky, myslím na tý periferii pochopitelně, tak se najednou zastavilo auto a vyskákali z auta 4 Američani a obestoupili mě a začali být tak oplzlí, že teda úplně upřímně jsem si říkala: No, tak co teď? Tak chvilku jsem měla takový docela velký strach, protože tam nikdo, zase nikdo okolo nebyl. Ale pak jsem se rozkřičela a utíkala jsem pryč a pak zase ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, rozkřičela, jaksi ostře nebo o život jste volala, o pomoc?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Ostře, ostře na ně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na ně.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
No protože ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste na ně volala?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Říkala jsem jim, ať mě nechaj bejt a myslím, že jsem asi vypadala tak jako ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako neohroženě?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Neohroženě možná, protože na mě chvilku koukali a měla ..., a to byl právě ten moment, kdy jsem mohla pak utíkat pryč. Ale když jste se ptal ještě na ty krušné chvilky, tak zajímavý je, že já je vždycky vytěsním, jenom teďko jsem si vzpomněla zrovna na tyhle 2 situace, ale bylo jich mnohem víc. Ale pro mě jsou spíš krušný chvilky těch lidí, které já fotografuju. Protože když jsem dělala třeba, nebo když jsem fotografovala děti, které 18 hodin denně jsou u tkalcovských stavů a celou dobu vlastně pracují a nemůžou chodit ani do školy ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde tohle bylo?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Todle bylo taky v Etiopii. Nebo dětské prostitutky, nebo fotíte třeba, nebo já jsem fotila taky v Indii děti, které umírají na AIDS, tak opravdu to jsou pro mě krušný chvilky a dlouho, dlouho jsem si třeba, ne na to zvykala, na to se zvyknout nedá, ale dlouho mi trvalo, než jsem vůbec byla schopná fotit a trošku se oprostit od toho pocitu smutku, který tam prostě zažíváte.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jarmila Kovaříková, jak už jsem říkal, svými fotografiemi získala už taky spoustu cen. Ale fotograf málokdy fotí pro ceny, fotí spíš pro ten pocit z toho, že svou fotografií přinese nějaké svědectví. My jsme se tady ještě nezmínili, nebo já jsem se ani nezmínil o tom, že jste fotila třeba sirotky v kanálech ukrajinské Oděsy, což musela být podobná jaksi krušná chvíle jako ty děti v Etiopii. Ale tyhle ty věci jsou za vámi a já bych teď spíš chtěl, abyste si vybavila váš diář, možná na celý rok, co vás čeká letos? Kam pojedete, co nafotíte a o čem nám třeba příště zase budete povídat?
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Tak těch plánů je vždycky víc, protože ne všechny země, kam byste chtěl jet, se najednou povedou a mění se ty plány. Takže určitě bych chtěla jet do Pásma Gazy, do Pákistánu, zpátky do Etiopie. To jsou zatím 3 země, které tak jako vím určitě. Určitě tam bude ještě Arménie. A vedle vlastně těch reportážních fotek a těch zemí, kam jezdím, tak vedle toho ještě připravuji třeba teďko fotky pro pražské divadlo, nebo Městská divadla pražská, kde jim fotím plakát k inscenaci. Nebo teď mě požádala jedna začínající stepová skupina, abych jim nafotila fotky na cédéčko a takové jejich propagační fotky. A sem tam také fotím reklamu, protože samozřejmě tou fotkou reportážní uživit se v České republice je velký problém. Takže vedle toho i fotím, jak už jsem říkala, tyto věci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já vám přeju, aby ty vaše fotografie byly vždycky o něčem, což samozřejmě jsou, ale ať se tak daří i do budoucna. Jarmila Kovaříková nám dnes na Tandemu povídala a já věřím, vzhledem k tomu, že má hezké plány, že nám o nich bude povídat příště zase. Díky a na shledanou.
Jarmila KOVAŘÍKOVÁ, fotografka
--------------------
Děkuju za pozvání. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 14. září 2011.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
