Jaromír Nosek o roli brankářské legendy: Myslel jsem, že Plánička je ten, kdo kopl slavnej dloubák
Od loňského roku září na prknech Strašnického divadla v roli legendárního fotbalového brankáře ve hře František Plánička: Fotbalový rytíř.
„S Pláničkou je to podoba čistě náhodná. Moje rozlišovací schopnosti v úseku vědění o fotbale jsou minimální. Myslel jsem, že Plánička je ten, kdo kopl ten slavnej dloubák. Vysvětlili mi, že to byl Panenka. Ale nějak to vyšlo,“ usmívá se Jaromír Nosek.
V představení ale nejde tolik o fotbal jako o připomenutí smyslu pro fair play ve hře i v životě. „Dřív se hrál fotbal jinak ve smyslu, že když šli pánové hrát za reprezentaci, tak si museli brát v práci volno. Dnes, myslím, fotbalisti nepracují a taky peníze se pohybují úplně někde jinde.“
Jaromíra Noska však ani po této zkušenosti na hřišti neuvidíme. „V představení mám sice míč, jako dekorace je velká brána, ale jde spíš o ty debaty. Takže tím jsem ten fotbal zase trochu, k mé úlevě, obešel.“ Baví ho, že chodí různorodé publikum a možná i lidé, kteří by do divadla běžně nezavítali. „V hledišti třeba vidíme slávistický šály. Občas chodí i dámy. Je to takový neběžný představení.“
Ve Strašnickém divadle můžete herce vidět i v představení Sladké plody reality, kde hraje účetního. Dařit by se mu mělo i na filmovém plátně. V poslední době dostal hned dvě nabídky. „Chystá se hra s pracovním názvem Ledvina a film Deník shopaholičky. Zatím jen vím, že Deník mají točit samé ženy,“ směje se a těší se na zkušenost.
Jako Ferda Mravenec
Kromě herectví je Jaromír Nosek i manuálně zručný. „Nemám strach pustit se do práce, i metodou pokus-omyl. Měl jsem rubriku v Receptáři prima nápadů, kde jsem se i něco přiučil. Naučil jsem se jezdit ještěrkou, dělat zámkové dlažby, umím vyměnit umyvadlovou baterii. Kolegům a kolegyním často rád pomůžu. Zadarmo a pro radost,“ usmívá se.
Je také velký milovník rostlin a číslo, kolik jich doma pěstuje, se blíží už k úctyhodné hodnotě 250. „A to bydlím normálně v bytě. Ale ano, mám to rád. Zároveň mám hodně zvířat a smysl pro pořádek. Takže to nesmí být přeplácaný, pořád je to vzdušný a myslím, že se mi to daří.“
Jaké květiny patří mezi jeho nejoblíbenější? Má před premiérou nějaký rituál? Proč je pro něj přínosná tréma? Mění se s věkem touha hrát jiné role, třeba serióznější? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
