Jediné lázeňské město Pardubického kraje Lázně Bohdaneč mají slatinu a slavný pavilon od Gočára

18. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pavilon Gočár

V Lázních Bohdaneč se nachází největší lázeňský komplex v Pardubickém kraji. První klienty léčebné lázně přivítaly už v roce 1897. Příběh založení lázní ale svým způsobem začíná v Libišanech, obci vzdálené dvanáct kilometrů od Bohdanče. Byla tam totiž objevena kvalitní rašelina.

Polnosti v Libišanech měl v druhé polovině 19. století pronajaté statkář František Veselý. Měl šest synů a jeden z nich, Jan Veselý, se stal vodohospodářem. Věděl, že místní lidé používají vyschlé slatinné bahno k tomu, aby s ním doma topili. V té době už ale byly známé léčebné účinky slatiny, a to především díky zkušenostem z Mariánských Lázní nebo Karlových Varů.

Jan Veselý tedy odeslal vzorky libišanské rašeliny k rozboru do Vídně. Výsledek analýzy byl kladný. Po usušení je lehká, obsahuje minimální příměsky zeminy a je schopná dlouho udržet teplo. Myšlenku Jana Veselého k založení lázní podpořili i jeho dva přátelé, kteří se jezdili léčit do Lázní Bělohrad. Jan Veselý od roku 1893 vlastnil dům na bohdanečském náměstí a jeho součástí byl i nefunkční lihovar. A právě ten začal opravovat pro potřeby lázní.

Původní lázeňskou budovu připomíná už jen komín

Jan Veselý lihovar proměnil na lázeňskou budovu se strojovnou, třemi kabinami pro muže a čtyřmi pro ženy. Jejich součástí byly dřevěné vany s rašelinou a také místnosti k odpočinku po koupeli. Bohdanečský obvodní lékař Václav Pospíšil pak doporučil první pacienty, kteří měli pohybové potíže.

Pohled do vnitřního areálu Léčebných lázní Bohdane

První lázeňská sezóna začala v Bohdanči v srpnu 1897. Během srpna, září a října absolvovalo léčbu 37 pacientů. A polovina z nich potvrdila, že jim teplé slatinné koupele jednoznačně pomohly. Tuto etapu historie lázní připomíná už jen starý cihlový komín, který je pozůstatkem prvního lázeňského domu a stojí uprostřed areálu dnešních lázní. Pravidelně se na něj vracejí čápi.

Během druhé sezóny lázně přivítaly už okolo sedmdesáti pacientů. Lázně bylo nutné rozšířit a tak Jan Veselý přikoupil ještě sousední dům a také začal budovat park podle plánu vrchního zahradníka hlavního města Prahy Josefa Thomayera. Jan Veselý se ale zadlužil, v roce 1906 lázně převzala Občanská záložna a o pět let později léčebné zařízení koupila obec Bohdaneč. Jejím starostou byl v té době František Veselý, bratr Jana Veselého.

Gočárova vlajková loď

V roce 1911 oslovili zástupci Bohdanče architekta Josefa Gočára, aby vyprojektoval nový lázeňský pavilon. Slavnostní otevření objektu v kubistickém stylu, s provozem slatinných koupelí v přízemí a moderně zařízenými pokoji pro hosty v prvním patře, proběhlo 1. května 1913. Ve stejném roce začala firma Artesia provádět vrt a 28. března 1914 vyrazil na povrch z hloubky 347,5 metru proud vody do výšky 15 metrů. Voda s velkou příměsí železa měla teplotu 21 stupňů a dodnes, i když prostřednictvím jiného vrtu, pomáhá v léčbě.

Kubistický pavilon od architekta Josefa Gočára

V roce 1922 lázně přebral stát a Gočárův pavilon vyrostl o další poschodí. Zmizela první lázeňská budova a v roce 1930 vznikl Jubilejní palác. O deset let později obě lázeňské budovy propojila kolonáda. Suchou nohou, díky dnes už půlkilometrové kolonádě, procházejí areálem i současní lázeňští hosté.

Speciální bahenní zábaly

Léčebné lázně Bohdaneč využívají k aplikaci slatiny speciální zábalové vany, teplá vodní lůžka, a to jako jediné zařízení v Česku. Slatinu zahřívají ve speciální místnosti na 39 až 43 stupňů Celsia, aby pak blahodárně působila nejen na povrchu těla, ale prostoupila až ke kloubům a vnitřním částem organismu.

Lázně Bohdaneč dnes využívají dva léčivé zdroje. Kromě slatiny je to přírodní minerální voda. V kombinaci se speciální rehabilitací slouží pacientům s problémy pohybového aparátu a také k léčbě některých nervových onemocnění.

Spustit audio

Partneři

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?