Jednou rukou a téměř potmě. Tak zdobil umělec originálními reliéfy sklep v Šatově

18. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Originální barevné reliéfy jsou odrazem doby i vjemů autora

Znojemsko je krajem vinné révy a tím pádem také sklepů a sklípků. V Šatově nedaleko Znojma je ovšem jeden sklep opravdu výjimečný. Pyšní se originálními malovanými reliéfy. Podobně bohatě zdobený sklep nikde jinde na jižní Moravě nenajdete.

Ve vinařských oblastech se řada sklepů hloubí pro výrobu a skladování vína. V tomto případě šlo ale původně o důl na těžbu písku. Ten šatovský byl dokonce tak kvalitní, že se vozil až do Vídně a přidával se do štukových malt. Samotná vídeňská radnice byla opravována právě pískem ze šatovských sklepů. Štoly jsou staré přibližně 300 let. Poté, co zde těžba písku skončila, sloužil důl dvě stě let patrně jako sklep na uskladnění ovoce a zeleniny.

Známá historie se začala psát až v roce 1884, kdy první majitel začal ve štolách provozovat vinárnu. Hlavní chodby doplnily vyhloubené postranní boxy, které byly určené pro dámy, pro pány nebo k tanci. Soukromá vinárna tam fungovala do roku 1945 a vystřídala několik majitelů.

V roce 1934 se tehdejším vlastníkům přihlásil Maxmilián Appeltauer s tím, že jim vinárnu vyzdobí. Rodina souhlasila a umělec dostal volné pole působnosti. Jeho díla byla natolik úchvatná, že mohl pokračovat v jejich tvorbě i pod dalšími majiteli. Celkem strávil výzdobou chodeb a boxů 34 let, až do roku 1968. Na svých dílech přitom pracoval jen ve svém volnu a zdarma.

Jedna ruka a šero

Prvních šest let pracoval Maxmilián Appeltauer na svých dílech oběma rukama. Pak ale musel narukovat do Vermachtu a hned v prvních měsících druhé světové války přišel o levou ruku. Zbývajících 28 let tak na reliéfech pracoval jen jednou rukou. Ani tento hendikep se ale na kvalitě děl nepodepsal. Stejně tak se Appeltauer vypořádal s další komplikací, tvořil totiž jen při světle svíček a petrolejových lamp. Elektřina byla do sklepa zavedena až mnohem později.

Sklep byl vydolován do písku, který je naplaveninou z období třetihorního moře. Vnímavější výletníci tak mohou v horkých letních měsících ve vinicích nad sklepem čichem zaznamenat vjemy soli a písku, jako na mořských plážích. Složení půdy se odráží nejen v originální chuti zdejších vín, ale pro umělce znamenalo také dobrý materiál pro práci. Maxmilián Appeltauer si pochvaloval, jak pěkně se dá do písku rýt. Nicméně barvy, kterými zdobil své reliéfy, na pískovci příliš dobře nedržely. Umělec proto poté, co do stěny vyryl reliéf, na něj nanesl vodní sklo. Jakmile vrstva zaschla, doplnil plastiku barvami, tzv. hlinkou. Díky tomuto postupu můžeme umělcova díla obdivovat i dnes.

Sklepní salonek věnovaný myslivosti

Obrazy jako odraz doby

Díky tomu, že plastiky vznikaly postupně, během delšího časového období, a sklep přecházel do vlastnictví různých majitelů, představují reliéfy různé události a vjemy samotného autora. Některé obrazy byly později předělány. Například obraz, který odkazuje na budovatelskou dvouletku z časů šatovského JZD v 50. letech. Původně to byl hákový kříž. Jiný obraz, také z dob okupace nacisty, zobrazoval Adolfa Hitlera se zdviženou pravicí. Po válce jej Appeltauer přepracoval tak, že muži zmizel typický knírek a zdviženou paži upravil na stavební jeřáby v pozadí.

Umělec často využíval různé předlohy. V hlavní chodbě se tak můžeme setkat třeba s Modrou Prahou, kdy mu předlohou byla protektorátní stokoruna. Appeltauer zachycoval i moravské reálie, třeba Znojemský hrad, minaret v Lednici nebo obyčejný zemědělský život.

Za vším hledej lásku

Tak jako se ve známém muzikálu Waldemar Matuška pozastavuje nad výzdobou Karlštejna, kam podle pověsti nesměla žádná žena, pozastavil by se možná i šatovském sklepě. A v tomto případě by nebyl daleko od pravdy. Maxmilián Appeltauer byl při své tvorbě motivován nikoli penězi nebo uznáním či slávou. Jeho díla vznikala pro ženu. Nebo spíše proto, aby jí mohl být nablízku. Tou ženou byla Rosa Thajer, dcera německých majitelů sklepa. Právě kvůli ní se umělec nabídl, že bude vinárnu zkrášlovat. Byla to ale láska platonická, Rose se svými city nikdy nesvěřil.

Po válce byla německá rodina vlastníků odsunuta, a tak si Appeltauer nakonec vzal ještě ke konci války ženu českou a v Šatově zůstal až do své smrti. Na svou platonickou lásku ale nezapomněl, zvěčnil ji v portrétu na konci vedlejší chodby v růžovém loubí.

Poslední salonek ve vedlejší chodbě věnoval Maxmilián Appeltauer své platonické lásce Rose Thajer. S city se jí nikdy nesvěřil

Malovaný sklep v Šatově dnes neslouží jako vinárna, ale pouze jako galerie originálních děl a prohlídková trasa. Nicméně vínachtiví výletníci mohou přece jen ochutnat víno z révy, pěstované přímo nad sklepem. U vstupu a pokladny je k dispozici malé posezení. Do samotného sklepa je třeba sestoupit po 33 schodech. A k jeho nalezení je dobré se vybavit mapou. Při nedávné rekonstrukci pouličního osvětlení v Šatově totiž vzaly za své naváděcí ukazatele. Otevřeno je v letních měsících denně, na podzim a na jaře o víkendech a svátcích a přes zimu po předchozí domluvě.

Spustit audio