Jeskyně Na Špičáku lákají na prohlídku srdčitých chodeb a také na množství unikátních nápisů
Oblast Jesenicka v Olomouckém kraji nabízí nejen krásné hory, ale také výlety do podzemí. Severně od města Jeseníku se nacházejí jeskyně zvané Na Špičáku a jsou pozoruhodné z mnoha hledisek. Například patří mezi nejdéle známé jeskynní systémy ve střední Evropě.
Jeskyně objevíte na půli cesty mezi Písečnou a Supíkovicemi. Stačí odbočit z hlavní silnice vedoucí k hraničnímu přechodu do Polska v Mikulovicích. Po chvíli stoupání se před vámi otevře půvabné panorama podhůří Rychlebských hor. Nejblíž se tyčí zalesněný vrchol 516 metrů vysokého kopce Špičáku. Přírodní rezervace ukrývá nejen jeskyně, ale také krásné skalní město a prastarou bučinu.
Provozní budova jeskyní byla nedávno opravena. Její historie sahá ale až do doby, kdy se v okolí těžil proslulý supíkovický mramor. A právě v mramorové čočce, ukryté v žule a svorech okolních hor, kdysi voda vyhloubila pozoruhodné tunely dnešních jeskyní Na Špičáku.
Minulý čas je na místě, neboť dnes bychom kromě prosakující dešťové vody hledali v jeskyních tekutou průvodkyni krasových jevů marně. Vznik jeskyní totiž spadá zejména do poslední doby ledové, kdy až sem zasahoval skandinávský pevninský ledovec. Tající voda z ledu vnikala do puklin v podzemí a v krystalických vápencích vyhloubila pozoruhodné chodby, jejichž profil připomíná obří srdce. Když voda ustoupila, zůstaly jeskyně v tomto stavu do dnešních dnů.
Jeskyně sloužily nejen jako úkryt
Nejprve je obsadili drobní živočichové, jejichž kosti zde byly objeveny. Když do kraje přišli první obyvatelé, netrvalo dlouho a všimli si i zdejších jeskyní. Odpradávna je využívali jako úkryt, v dobách válečných a snad i při pronásledování úřady či církví. V první polovině 19. století byla v jeskyni dokonce nalezena lidská kostra. Dodnes je považovaná za ostatky osamělého poutníka, který tu zabloudil a vyhladověl. Písemně je jeskyně doložena k roku 1430, kdy ji ve své příručce pro hledače zlata popsal Antonius Walle. Považoval ji tehdy za prastaré důlní dílo.
Lidé se zde nejen ukrývali, ale také hledali drahé kovy či rudy. Zanechali po sobě stopy nejen v podobě začouzeného stropu od loučí, ale i v podobě kreseb a nápisů na stěnách. Nejstarší datovaný nápis pochází podle nedávného průzkumu z roku 1519, některé kresby jsou však možná ještě starší. Nápisy a kresby byly provedeny uhlem, rudkou či tuhou. Několik záznamů bylo do mramoru vytesáno či vyryto rydlem.
Kromě nápisů jsou v jeskyních i různé kresby a piktogramy. V místech hůře přístupných se několikrát opakuje znak dvou zkřížených šavlí. A také zkřížená kladiva coby symbol hornictví. Asi nejzajímavější je nedávno zrestaurovaná renesanční malba Adorace Krucifixu a alchymistické symboly. K těm patří slunce, představující zlato, a půlměsíc, který symbolizuje stříbro.
Nejdéle otevřené jeskyně u nás
Jeskyně byly pro veřejnost otevřeny už v roce 1885 z popudu německého horského turistického spolku. Ještě před tím ji prozkoumal brněnský geolog Alexandr Makowsky a zmapoval zeť zakladatele jesenických lázní Vincenze Priessnitze, vojenský topograf Johan Ripper. Jeho pozoruhodně přesná mapa byla používána ještě ve 20. století.
Jeskyně byly přístupné až do druhé světové války. Na jejím konci se zde ukrývali před frontou také obyvatelé z okolí. Po poválečné přestávce byly poté opět zprovozněny v roce 1955 a patří tak k nejdéle otevřeným jeskyním u nás.
A turisté sem přicházejí dodnes, mimo jiné i za obyvateli zdejšího podzemí v podobě kolonie netopýrů a vrápenců, kterým se zde mimořádně daří. Otevřeno je zde denně kromě pondělí, po dohodě se jeskyně dají navštívit i v zimních měsících.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
