Jihlavské podzemí láká na svítící chodbu. Zelenkavá barva zřejmě sloužila jako nouzové osvětlení

21. říjen 2025

Jednou z největších jihlavských atrakcí je podzemní labyrint. Po znojemském je druhý nejrozsáhlejší v republice, chodeb je v něm na dvacet pět kilometrů. Do všech se veřejnost při prohlídkách nedostane, ale i ta přístupná část stojí za to. Třeba i díky pověstem o duchovi a tajemných energiích v jihlavském podzemí.

„S ražbou jihlavského podzemí začali koncem 13. a počátkem 14. století,“ říká průvodkyně jihlavským podzemím Martina Zachová. Od svých počátků prostory sloužily ke skladování. „Byla to jedna hlavní chodba a z ní vedly dva tři metry hluboké výklenky, zvané lochy,“ dodává.

Původní chodby byly ražené do skály, Jihlavané si je ale postupně upravovali. „Ze 17. století jsou ty cihlové vyzdívky, betonáž je z šedesátých let 20. století,“ vysvětluje průvodkyně a ukazuje také na tři metry širokou šachtu, kterou se vytěžený kámen dostával nahoru. Zajímavý je také fakt, že v podzemí Jihlavy je přes dvě stě studánek.

Jihlavské podzemí proslavil v devadesátých letech reportér Stanislav Motl, který se rozhodl přespat v tajemné svítící chodbě. V reportáži jsme pak mohli vidět, že se mu podařilo natočit stín, který by mohl odpovídat lidské postavě. Oslovil i několik senzibilních osob, které mu potvrdily jakýsi tok energie mezi kamennými stěnami. „Kdo se o tyto záležitosti zajímá, výklenek navštíví. A opravdu mnozí hlásí, že tam mají zvláštní pocity,“ potvrzuje Martina Zachová s tím, že sama zatím žádného ducha v podzemí nepotkala.

Každopádně už je potvrzené, že za tím, že část chodby zelenkavě svítí, je nátěr, který zřejmě použili nacisté za druhé světové války. „Je to wurtzit, willemit a baryt. Předpokládáme, že tak byly označené únikové cesty,“ dodává průvodkyně.

 

Spustit audio