Jihočeský hrad Maškovec se tyčil na vysoké skále nad Vltavou. Vznikl na něm opis Legendy aurea

24. březen 2022
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Možné pozůstatky sklepení bývalého hradu Maškovec

Na ostrohu nad řekou u Kamenného Újezdu jižně od Českých Budějovic stával kdysi hrad Maškovec. Všechny hrady proti proudu Vltavy patřily Rožmberkům, ostatní hrady výše po proudu, byly královské. Tento jediný byl hradem svobodných rytířů, pánů z Újezda. Dnes znají toto místo hlavně vodáci, kteří pod zbytky hradu sjíždějí Vltavu. Anebo ti, kteří si troufnou vystoupat nahoru na skálu, ke zbytkům zdiva.

„Majitelé hradu pocházeli z velmi rozvětveného rodu, k němuž patřili třeba i páni ze Strakonic, Boršova, nebo rytíři z Pořešína,“ vysvětluje ředitel Státního okresního archivu České Budějovice Daniel Kovář. „Spojovalo je vysoké sebevědomí, které bylo možná trochu nad jejich hospodářské poměry. Většina jejich vrstevníků z téže společenské vrstvy by si vystačila s malou tvrzí, ale Buzek z Maškovce musel mít hrad, který byl minimálně z té západní strany velice impozantní.“

Dnes je z Maškovce, hradu později nazývaného podle dalšího majitele Kotek, už jen ruina. Ovšem ruina s neméně impozantní vyhlídkou na rozeklané údolí řeky Vltavy, které si nezadá s romantickými malbami předminulého století.

Na ostrohu a pozůstatcích zdí hradu Maškovec stojí Daniel Kovář

Co způsobilo zánik rodu pánů z Újezda, dnes už nikdo neví. Rod se začal postupně vytrácet z kronik už za dob husitských. Leccos ale může napovědět fakt, že v bezpečí hradu opisoval středověký farář Jan Prindl slavnou Legendu aureu.

„To byl soubor životopisů svatých mužů, ve středověku velice oblíbený a hojně opisovaný,“ vysvětluje Daniel Kovář s tím, že 26. září 1427 dokončil na hradě opis této legendy újezdský farář Jan Prindl. Do doušky na konec knihy připsal: „Končí se první část pasionálu sepsaná na Maškovci rukou pana Jana, toho času správce a faráře kostela v Újezdě, dokončená v pátek v předvečer svatých mučedníků Kosmy a Damiána roku dvacátého sedmého. Dejž bože, aby dobře bylo.“

Zákrut řeky Vltavy pod místy, kde stával hrad Maškovec

Pravděpodobně tehdy asi moc dobře nebylo, protože už jenom samotný fakt, že farář opisoval tuto knihu v bezpeční za zdmi hradu, místo toho, aby byl na své faře, svědčí o tom, že jednak ještě stále krajem táhli husité, ale i jiné, zpravidla loupeživé bandy.

Nedlouho poté získal hrad Maškovec do svého majetku Oldřich z Rožmberka, který jej pro jistotu nechal pobořit, aby hrad nemohli využívat ani husité, ani loupežníci. Ale Legenda aurea všechny tyto válečné časy přežila.

Spustit audio