Jiří Anderle - akademický malíř a grafik

31. leden 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiří Anderle v Tandemu

Slavný akademický malíř a grafik Jiří Anderle navštívil talk show Tandem Jana Rosáka. Mluvil nejen o jeho krásných vzpomínkách na dětsví, ale trochu si i postesknul nad nepochopením úřadů.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, vám všem, přeje z Tandemu Jan Rosák. Jediný český umělec, jehož grafické dílo je vystaveno v newyorském Metropolitním muzeu v jednom sále společně s Rembrandtem, Dürerem, Matissem a Picassem. Krom toho je zastoupen v předních světových sbírkách, v metropolitním Muzeu of art v New Yorku, Centre Georges Pompidou, ve Vídeňské Albertině a dalších. Kolik našich výtvarníků má takovéhle renomé? Pokud vím, tak v současnosti jenom akademický malíř a grafik Jiří Anderle. Jiří, já vás na Tandemu srdečně vítám, dobrý den. 

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
Děkuju, Honzo, to je milý tady bejt, já děkuju za to, že jste mě pozval.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vím, že vy jste v rádiu hodně rád. Věrní posluchači rozhlasu dobře vědí, že jste v rádiu přímo jako doma, ostatně pořad Láska za lásku, v němž Jiřího Anderleho slýcháte, se vysílá už od roku 1997 a můj host se netají tím, že, jak říká: Naše generace, tedy generace Jiřího Anderleho, rozhlas miluje. To mě těší. Přeju hezkou chvilku u rádia. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem je dnes Jiří Anderle. Myslím si, že netřeba Jiřího už více představovat, i když já to udělám hrozně rád. Hlavně z té doby, kdy o vás zase tolik zpráv není. To znamená z toho útlého dětství. To se ví, že jste se narodil u Rakovníka v Pavlíkově, to je malá vesnička nějaká?

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
No, to je městys nyní ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? To už je městys, jo? 

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
Ano a vzkvétající městys s vynikajícím inteligentním starostou a místostarostou. Já je znám od dětskejch let, že jo a oni mě mají strašně rádi, takže já teda, když stojím teďko před problémem, že se Pelleovka, Pelléova vila, ta nádherná galerie v Praze 6 bude zavírat, tak klucí mně tam nabídli tak nádhernou výstavní síň, že mě to dojalo. Už se rekonstruuje a jdeme rovnou z Peleovky tam.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže místo do Bubenče budeme jezdit do Pavlíkova, je to jasný.

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
No, ono to není daleko ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není to daleko. No, ale když říkáte, že je všechny dobře znáte tam a oni znají vás, to znamená, že jste tam delší dobu žil?

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
Já jsem tam prožil celý dětství do 15 let a potom jsem se tam stále, stále vracel celý prázdniny do 25 let. Hrál jsem tam s kapelou Křivoklátskejch lesů po všech těch vesnicích, takže já znám, co to je prostě život na vesnici zevrubně, co to je za nádherný čistý lidi, který vopravdu mají jenom tu dřinu strašnou a tu poctivost, protože to jsou, soužití lidí na vesnici tenkrát, to stačilo, aby někdo udělal malej nějakej malér, že, že ukrad někomu tyčku z plotu a už to byl špína a už se s ním nikdo nebavil, tam byly takový zákony cti, to, to, to dneska ze světa vymizelo, mravnost, jak nás vychovávaly maminky, to se nedělá, to se nesluší, hanba, styď se a nikdy to to dítě neudělalo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hm, tak tohle to dneska už a lidi ve městě zvlášť asi neznají. No, ale zpátky k vám. Vy pocházíte z takové rodiny spíš drobných rolníků, jak jsem si přečetl ...

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
No, /nesrozumitelné, souzvuk hlasů/ rodina, protože tatínek byl zámečník, brzo mně umřel, když mi bylo 6 let a maminka byla nejdřív služebná, naštěstí u továrníka Mýdlo Otta Rakovník, takže tam nasála takový ty továrnický ušlechtilý manýry, jo, Mařenko, prosím vás, mohla byste nám vést domácnost, říkala paní továrníková, mile ráda, maminka to uměla, takže vedla celou domácnost u Ottů a vzpomíná na to jako na nejnádhernější léta svého života a navíc, když přišel štědrej den, já to tady prásknu na sebe, proč ne, žijeme jenom jednou. Představte si chumelenice a maminka nemohla z toho Rakovníka, z tý továrníkovic vily, poslouchejte dobře, dojít v těch závějích do Pavlíkova, kterej byl 5 kilometrů daleko, ale viděla, že pod oknem chodí Adam, můj táta, Adam Anderle, Chod z Dílů nad Klenčím, pod Čerchovem, jo, no, tak Adame, ty tady mrzneš, pojď teda dál. Já jsem tady sama, továrníkovic odjeli do Prahy. No, tak Adam šel nahoru, no, přišla štědrovečerní noc, no a potom, když paní továrníková Ottová říkala, Mařenko, to je tak fajn, budete tady s náma stále, že jo, povedete nám domácnost stále. Milostpaní, já nemůžu. Proč? Já se musím vdávat. Takže jsem se narodil potom 14. září. Já jsem dítě štědrovečerní noci. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přední český výtvarník Jiří Anderle je dnes hostem Tandemu. Mimochodem, vy jste, Jiří, zdůraznil v případě vašeho tatínka to Anderle a sám si taky říkáte Andlre, nebo Anderle? 

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
Ander, protože to je tam do toho se přimísily ty jména německý, der, die, das, tak se to vlastně hodně, hodně lidí, poměrně Anderle je dost rozšířené jméno, ale má i kratší verzi Andrle. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Andrle, ano. No, ale vy jste zmínil v tom povídání o Pavlíkově také to, že se tam pravděpodobně přemístí vaše galerie, která byla, možná ještě pořád je, ale už asi nebude dlouho, ve vile v Pelléově ulici. Co se s tím stalo, proč, proč už tam nemůžou být vaše obrázky? 

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
Protože nejsou peníze, politici nemají zájem, protože se jim zdá, že do takové kulturní instituce chodí málo lidí, voni nejsou dost zviditelňováni před volbama, všimněte si, že kde politiky vidíte? Tam, kde je hodně lidí. Na sportovních stadionech, ale kultura, kultura oslovuje velice malé procento lidí, dejme tomu 3 %. To si přiznejme. Kdo ví, že Beethoven byl nějaké, že napsal Appassionatu, že nebo, že Bach napsal Mši h moll, nebo, že, že Rembrandt namaloval Noční hlídku, to je malinký procento lidí. Já ty lidi, který to neví, neodsuzuju, protože to jsou dobří soustružníci, řidiči autobusů, třeba i lékaři vynikající a tak dále. Ale teďko zvlášť v tý dravčí době tý nenasytný touhy po penězích a po moci, vždyť to je hrozný, já jsem včera jel v autobuse a tolik zášti a nenávistnejch prostě výpadů, co lidi na sebe, jak se k sobě, to jsem nezažil, já jsem, co se to s lidma děje, no. A do toho my přicházíme, my jsme to původně chtěli s manželkou dát celý do vlastnictví Prahy 6, protože tam je unikátní sbírka černošského umění Afriky, jejíž význam přesahuje hranice této země, je tam retrospektiva mýho díla, je tam i ten, tyhle ty grafiky, který visí právě v tom Metropolitním muzeu v New Yorku. Ale ty politici na to, zastupitelé teda na to nadávají, přitom v Pelléovce nikdy nebyli, oni se mezi sebou hádají, já jim nerozumím. Tak jsme si řekli, ano, 10 let stačilo, končíme. 10 let uteklo jako voda. Když se to před 10 zakládalo, před 10 lety, tak to byl ještě doktor Lubomír Voleník, všichni ho známe, říkal, klucí, to musíte udělat ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl osvícený člověk, ano. 

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
No, úžasně. To musíte udělat, já vám budu shánět sponzory, to tady musí bejt, to bude senzace. No a nedožil se ani otevření, že jo, no, tak jsme 10 let teda to prospívalo, protože jsme měli bohatý sponzory, potom i ty když odpadli, tak potom začaly bejt problémy s financema. Mně to samotnýho je líto, když Praha 6 potřebuje spravit chodníky a musí dát 1,5 milionu na udržení instituce, kam přijde denně třeba 60 nebo 100 lidí, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže i muzeum těc černošských kultur, které nashromáždil ...

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
To, to se vy jste použil slovo muzeum, ale oprávněně, protože ta celá sbírka těch černošských plastik je evidovaná jako v centrální evidenci sbírek na ministerstvu kultury, jo, protože tam už jsou tak závažný díla, a ono vlastně toto umění právě černošský dalo podnět ke vzniku moderního umění 20. století. Promiňte, já jsem vás přerušil. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, já jsem se chtěl zeptat, jestli všechno se takhle bude stěhovat do Pavlíkova? Abychom věděli, kam budeme ...

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
Část, část černošského umění skončí v Pavlíkově, část zatím bude v depozitu. Já jsem se taky nenarodil proto, abych, abych čelil útokům zastupitelů Prahy 6. Já jsem se narodil proto, abych maloval a to, že vzniklo tato krásná galerie, za to může architekt Srba, kterej si to vymyslel, kterej tenkrát to prostě řekl ostatním přátelům, kteří tomu přáli. Takže my jsme před těmi, když se to otevíralo v roce 2003, to byla jiná doba. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Akademický malíř, grafik Jiří Anderle je hostem dnešního Tandemu. Samozřejmě, že si rád popovídám o jeho životě a musíme to vzít asi větším tempem, protože bysme my jsme se vlastně ...

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
Přetekli ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... u curriculu vita jsme se dostali maximálně tak k tomu vašemu dětství, které bylo nesmírně zajímavé, ale vy jste potom šel, jestli se nepletu, na radu vašeho učitele kreslení, na Vyšší školu uměleckého průmyslu, jak se tehdy říkalo, v Praze, viďte? 

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
Ano. To byl náš třídní učitel z rakovnický měšťanky, tenkrát klucí chodili na horníka nebo do JZD. Von říkal, já jsem ti to vyjednal, půjdeš dělat zkoušky do Prahy na uměleckou školu ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to už jste ho přesvědčil na tý škole, že, že máte takový talent? 

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
On totiž byl tak osvícenej tenhle ten kantor, že ty výhybky toho osudu měl sílu prostě přehodit v mým případě a udělal to rád. Protože on založil kreslířskej kroužek, pěveckej kroužek a tam poznal, že teda opravdu mám talent. To, za talent člověk nemůže, ten buď dostane nebo nedostane, že jo. A tak já jsem ten, bez problémů ty zkoušky přijímací na tu Prahu do tý pražský Umělecko-průmyslový školy udělal, že jo, tam jsem udělal maturitu, přešel jsem okamžitě na Akademii výtvarnejch umění. Mezi tím ovšem jsem se stal členem rakovnického Big bandu a posléze dechovky Křivoklátskejch lesů, takže jsem každou neděli hrával na vesnickejch tancovačkách. A tam jsem zažil takovej biák, kterej do dneška jsem nedomaloval, já to můžu stále prostě malovat, jo, tanec, tanec, téma tanec jo, ty střety mládí, stáří, lásky, nenávisti, teď se to tam popralo a to bylo už úžasný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Poslyšte, ale stejně, co jsem si přečetl, tak říkáte sám, že zásadní vliv na vaší tvorbu mělo vaše působení v Černém divadle? 

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
Ano. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně tak zásadní? 

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
Jistě, protože když se, když se sešli potom ty jaksi ty stále nasávaný podněty, který já jsem nasával už od dětství, já jsem měl zřejmě jiný vidění, což se projevuje na mejch rozhlasovejch pořadech, protože 17 let udělat 300 hodinovejch pořadů, teda on za to může ten ďábel Príkazský, že jo, já to netušil, že něco takovýho ve mně je. On říkal, podívej se, je nedostatek pořadů, kde se vysílají příběhy. Zkus to, vyprávěj o životě, jak jste žili, já ti to budu stříhat a takhle jsme rozjeli pořad, kterej tady vlastně v podstatě nebyl. My jsme neměli, kde se poučit, vyprávěnej pořad hodinovka, že jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vraťme se k tomu Černému divadlu Jiřího Srnce.

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
No a potom jsem po absolvování akademie, že jo, na to nikdy nezapomenu, jak tam Smetanovo kvarteto hrálo Kvartet z mého života a já tam stál s troubelem teda, ve kterým byl v tý rouře byl diplom absolventa akademie, ale mně už tenkrát bylo dobře, protože co má absolvent akademie dělat? To vám je strašná situace, malířů je moc a oni končí buď jako restaurátoři památek, že jo, nebo, nebo tak jako si dělají to umění doma a třeba, no, je to těžkej úděl, kdežto já už jsem šel jaksi skončil s perspektivou, že Jirka Srnec, kterýho jsem znal z tý grafický školy, geniální, multimediální umělec, protože byl sám autor geniální hudby, režisér, studoval na režii, studoval loutkařinu na DAMU, tak já jsem věděl, že přijde čas, že ani ty poslední prázdniny, to už jsem vlastně žil s mojí spolužačkou Miladou a byli jsme na posledních prázdninách v Pavlíkově, když babička, která pásla před domem housata, říkala: Kominík, kominík přijel na mopedu. To byl Jirka Srnec, oblečenej do černýho, kterej říkal, nástup, máme pátek, v pondělí začínáme zkoušet, takhle to šlo rychle, tak my jsme přerušili prázdniny, hurá do Prahy, nazkoušeli jsme program, se kterým jsme za 3 neděle vyjeli do Východního Berlína, kde prostě toho 26. srpna, nebo kdy se to odehrálo, se před našima vočima začala stavět berlínská zeď a tam se střílelo a my jsme tam na tý německý Volksbühne, v tom gigantickým divadle měli premiéru a zvenku jsme slyšeli střelby, jo. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jiří, prosím vás, pěkně, ale co já nechápu, vy jako výtvarník a samozřejmě jaksi zarytý malíř, kreslíř a najednou se z vás stal mim? 

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
No, to nebylo tak jednoduchý. Já jsem nejdřív, jsem nastoupil jako kulisák, jo? 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jo, takhle? 

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
Já jsem byl takzvaně černá kůže, jo, tak se říká kulisákům. Až potom jeden kluk vypad a Srnec Jirka říká, nedá se svítit musíš na jeviště. Prošel jsem krátkou pohybovou průpravou doktorky Evy Krešlový, profesorky, že jo, no a najednou jsem stál jako sólo mim na jevišti a sál jsem v Paříži, v Olympii, lidi řvali: Bravo! Já jsem si říkal, proč, proč, ale nicméně to bylo úžasný, že jo, když ta celá Olympie tleská a řve Bravo! Já když jsem potom vyšel před tu Olympii, tak jsem se zase byl šokovanej, že tam nikdo o tom bravu vůbec neví, co tam chodí, tak jsem od tý doby přestal mít důvěru trošku k úspěchu, že jo, protože je to ošidný. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ani dnes nezůstaneme dlužni vám, kteří se těšíte, kromě povídání mého hosta, akademického malíře a grafika Jiřího Anderleho, taky na jeho vkus, co se humoru týče, tak nezůstaneme dlužni klasikům českého humoru. Jiří, je to na vás, abyste si vybral někoho, kdo vám dělá radost, koho rád posloucháte, koho si vážíte.

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
Já samozřejmě humor miluju. Vím, co udělali pro český humor takový osobnosti jako Vlasta Burian a Miroslav Horníček a především teda i pan Holzmann, jak říká: Restaurace U Nudle. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy to umíte. 

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
Ale myslím, že největší mág je Jan Werich. My jsme hráli na Broadway a tam každej večer, aby jenom si mohl vdechovat tu magickou vůni spalovanýho prachu od reflektorů, chodil za náma Jiří Voskovec a ten byl tam blaženej a často měl dojetím ve vočích slzy a to začínala každá rozprava pana Voskovce: Jo, to když jsme s Jenem tenkrát ... a začly celý řetězení vzpomínek. Škoda, že se to nenahrávalo. Škoda, že vy už se vracíte, ale až potkáte Jana, tak ho moc pozdravuju. Tak mu vyprávějte o tom, jak jsem za váma chodil a já ho skutečně potkával v Mikulanský ulici, tak ho potkám a říkal jsem: Tak, pane Werichu, představte si, že jsme byli v New Yorku, tam jsme hráli na Broadway. A co Jiří, co Jiří? No ten vás moc pozdravuje a říkal tohle to a takhle a ... byl z toho taky dojatej Werich a říkal, no, to má pravdu, kdyby my jsme tenkrát měli k dispozici techniku černodivadelní, tak bůh ví, kde bysme ještě s Jirkou dimenzi další bysme do našeho představení dali. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, protože ta myšlenka, ten humor, ten už tam byl. Tam už stačila ta nástavba té techniky, tak my si teď poslechneme Jana Wericha a když dovolíte, já bych k němu přidal ještě další jméno, které jste taky zmínil, Miroslav Horníček. 

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
No, báječný! 

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídat si o obrázcích v rádiu je vždycky věc velice ošidná, to já nevím jak popisovat, co na těch obrázcích vidíte, nebo jaký dojem na vás mají. Já si myslím, že si budeme radši povídat s Jiřím Anderlem o jeho rozhlasovém pořadu, který v podstatě tak o těch obrázcích je. Mám teď na mysli samozřejmě pořad Láska za lásku, který, jak už jsem říkal v úvodu, se vysílá od roku 1997, čili už jich bylo opravdu drahně kolem těch 300, jak jste říkal. Jak vlastně ten pořad vzniká? Dáváte mu téma dopředu, nebo je na základě z velké části improvizace? 

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
To nemůže bejt až tak moc veliká improvizace, protože teď například, protože se vyměnilo vedení na stanici, přišli tam mimořádný lidi, se kterejma jsem vlastně začínal, já ty jména řeknu, jistě to víte, to je pan Dittrich a pan Vacek, tenkrát v tom roce, co se to psalo za rok, 97 ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sedm, ano. 

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
... to je hrozně dávno, to je věk, to vyroste dítě v dospělýho člověka 17 let, no a hoši chtějí, abysme začali premiérovat. No, tak já teďko připravuju na poslední únorovou neděli premiéru. To znamená já už teďko si musím utřídit myšlenky, co tam bude. Budou tou Února na Hradčanech. Tak si říkám, ano, bude tam příběh ze setkání Jana Zrzavého, který vždycky rád chodíval ke Kapucínskému kostelu a teď, že jo, pan Zrzavý byl opřenej o tu svojí hůlku a díval se na madam, jak přichází a pár slov a takový to tam musí bejt setkání Jana Zrzavého s Hanou Benešovou, to si teďko připravuju v poznámkách, aby ty formulace byly přesný a, a takhle krok za krokem postupuju. Teďko tam zmíním hradčanské sousedy, což byli vynikající osobnosti, jo, bejvalej zlatník pan Sýkora Emerich, kterej například prodával, když si chtěl zpestřit život, odjel do Casablanky s kuframa plnejch budíků a tam na tržišti v Casablance postavil z těch budíků pyramidu a všecky budíky tak seřídil, že mu nonstop zvonily. Když jeden přestal, druhej začal a tak dále, jo. On tenkrát prodal všecky a to byl tak báječnej vypravěč, jeho story byly, končil hrozně protože byli neúprosný na něj v 48. roce, ty výslechy byly hrozný, to nebudu tady rozebírat, ten režim byl krutej, toho tam zmíním a tak dále. Takhle se tím pořadem prokousávám, když mám ty zápisky už jako v pořádku, tak musím najít tu odvahu a zapnout mikrofon, což mi někdy dává strašnou práci, protože ten mikrofon, tohle ta, ta zázračná věc je nesmírně zrádná. Ona prozradí každou neupřímnost, každou faleš, vy to znáte.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to máte rozděleno s Vladem Príkazským? 

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
Vlado čeká na to, co mu přinesu. Trošku má ponětí, že to bude téma Únor na Hradčanech. A potom šílí, protože nemá jedinou poznámku k tomu, že jo. On to musí nejdřív do sebe nasát, třeba to dva dny jenom poslouchá, aby to dramaturgicky sesadil, aby tomu dal takzvaně ty nohy, jak tomu říkají režisérové, aby to letělo, teďko ty pauzy, aby ty jednotlivý příběhy mohly získat několikavteřinovou pauzu, tam doplňuje hudbu, kterou mu já mu dneska připravuju už, protože každá postava, bych byl rád, aby měla svoji hudbu, aby to povídání mělo čas v hlavě posluchačů doznít. Je, je, nadává a zlobí se na papouška, kterej do toho pískne vždycky v nepravej čas. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu si povídám s Jiřím Anderlem. Povídali jsme si před chvilkou o jeho pořadu Láska za lásku. Taky tady byla zmínka o jeho expozici v Pelléově, nebo ve vile v Pelléově ulici, kde jednak jsou jeho obrázky, ale také sbírka afrického umění. U té bych se docela rád zastavil. Jak vlastně vzniknul ten nápad sbírat africké umění? Kde jste, kde jste ho dostal, čím to začalo? 

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
Já jsem miloval lidové umění od dětskejch let, že jo, protože vždycky se našla někde v okolních vesnicích nějaká chaloupka, kde ve štítě byl buď svatej Florian, že jo, a to jsou okouzlující umělecký výtvory, byť vyřezávány lidovými tvůrci. No a pochopitelně, jak jsem přišel do Prahy, tak nás kantoři hnali hned do Národopisného muzea, kde byly veliký sbírky zase slovenskýho lidovýho umění a do Náprstkovýho muzea, kde byly černoši. A tak jsem si uvědomil, že vlastně to jsou spojitý nádoby, že to je umění dělaný teda tak, že se dostává až na dřeň existence člověka. Jo, protože ty lidi, ty tvůrci nejsou zatížený slohovými kánony a můžu se skutečně soustředit na obsah, takže najednou přišel rok 64, kdy my jsme s Černým divadlem byli v Austrálii a tam jsou kolosální muzea černošského umění, z těch hořejších států nad Austrálií z Oceánie, to byly okouzlující, tam jsem trávil opravdu hrozně moc času. A přivezl jsem si, protože jsme se tam s mojí ženou Miladou na konzulátě 3 dny vzali, protože jsme nechtěli mít okázalou svatbu, kterou nám chystali, my jsme spolu už žili 10 let, rodiče a my jsme si v Sydneyským přístavu koupili jako ke svatbě takovou sochu, k nový, z Nový Guinee a tu když viděl můj kamarád Fred Dalman, kterej elektrifikoval Čínu a sjezdil celej svět, ten mě například ukazoval rudou knížku podepsanou Maem, představte si, to byl úžasná osobnost. Mu říkal, ty sbíráš černošský umění, já toho mám a nevím, co s tím. Protože Belgie a Belgický Kongo a tak dále, já tě to přivezu. Tak mně přivezl první takovou sérii a to už byla malá sbírka, která se potom postupně rozšířila a když se mě lidi ptají, jaks to sem dovážel, já jsem říkal, bylo hrozná dřina, já jsem si musel vzít velkou nůši, sednout na kolo a víte, co to bylo než jsem přejel ty Alpy?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ještě pořád ji rozšiřujete tu sbírku, nebo už jenom náhodně třeba? 

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
Teď už to nemá cenu, protože, když jsme se rozhodli opustit Pelléovu vilu, byli jsme tak jako vyštípáni, tak krvácí mně srdce, protože jsem se mezi tím naučil tomu velmi rozumět, jo, tomuto umění, ale už to nemá cenu to sbírat. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Za chviličku se rozloučím dnes v Tandemu s akademickým malířem a grafikem Jiřím Anderlem. My se společně vyfotíme do našeho internetového alba, které najdete na Internetu, tam budeme stát takhle vedle sebe s Jiřím Anderlem a já budu velice pyšný, protože tak, jako budu stát já vedle Jiřího Anderleho, tak tam stál třeba Václav Havel, nebo Bill Clinton, nebo bývalý německý prezident Walter Scheel. Ti všichni si, ti všichni si kladli za čest být vedle vás taky, viďte? 

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
To je zajímavý. Na to jsem všecko zapomněl. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, vidíte, to je škoda ale ...

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
Ale no, škoda, člověk jak žije, opravdu já pořád žiju prostě tím, co budu dělat zejtra, že jo, jsem posedlej workoholik a běda, když se stane, že někerej den nemaluju, tak to, to mám pocit, že jsem nežil. A hlavně, já jsem dneska to pozoruju jako obrovskej klad, já jsem dítě, který vyrůstalo v chudobě a já prostě si dokážu vážit i těch nejprostších věcí. Já neuznávám například nadutce, to je ubožák podle mýho názoru, na co je nadutej ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano, ano ...

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
Ono za ním nic nezůstane, jenom kus krematoria, s prominutím, že to tak musím říct a i to tak řeknu, to je většina našich politiků, jo, protože ty lidi nemají tak moc v lásce, že jo. Já jsem taky byl vychovávanej podivným způsobem, ty nemehlo, co z tebe bude, vždyť ty neumíš ani nasekat dříví do kamen, když vodíš krávy na vorání, tak ta brázda je křivá. Jo? No a takže já, mně nebyla dána pýcha, já bohužel to nemám, že jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, buďte vděčnej za to, aby vy jste samozřejmě osudu, že jste měl takovouhle zdravou výchovu a kéž by, kéž by se naši mladí rodiče nastávající k tomuto se vraceli. Moc vám děkuju, Jiří, za dnešní povídání. Bylo nejenom hezké, ale bylo taky poučné. A budeme se těšit na další vaše pořady Láska za lásku a taky třeba si můžeme přečíst knížku, protože právě vyšla v Radioservisu knížka, ve které jsou některé, nebo ty podstatné části toho vašeho pořadu Láska za lásku. Tak vám moc děkuju a ať se daří.

Jiří ANDERLE, akademický malíř, grafik
--------------------
Honzo, já vám taky děkuju, že jste byl tak, tak, tak jako vstřícnej a připravenej a, a bylo mně s váma dobře. A posluchačům vám taky děkuju za to, že jste nás poslouchali.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio