Jiří Chlumský - režisér
7. březen 2013
Studio Tandemu navštívil režisér Jiří Chlumský. S Janem Rosákem si například povídali o tom, jaký obor začal studovat na FAMU, o spolupráci s Markem Taclíkem a prozradil, že je multižánrový režisér.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, Tandem je tu, zdraví vás Jan Rosák. Dnes to rozjedeme s filmovým režisérem, jehož poslední film právě teď, v podstatě dneska vstupuje do našich kin. Vy se můžete bavit příběhem mladého páru, který tvoří Martin a Venuše. Tuhle dvojici filmově stvořil, na plátna kin přivedl náš dnešní host, režisér Jiří Chumský. Vítám vás, Jiří, dobrý den.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
U nás v Tandemu je zvykem, že než si začneme s našimi hosty povídat, tak nabídneme jim i posluchačům úvodní písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a dalším zvykem u nás v Tandemu je, že začínáme vždycky dětstvím. Takže kdepak se Jiří Chlumský narodil, kde vyrůstal? Tak je to na vás, Jiří.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
No, tak to je dobrá otázka. Já jsem se málem narodil v Rumunsku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakto, že málem? Co to znamená?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
No, protože matka asi 4 dny před porodem zpanikařila a nechala se odvézt letadlem do Prahy, abych se mohl narodit v Praze, protože rodiče byli v podstatě od roku 56 do 60.roku v Rumunsku, otec tam byl jako na obchodním oddělení. Takže já jsem se narodil v roce 58. Čili, na poslední chvíli jsme to stihli do Motola, takže jsem se narodil v Praze. Potom jsem teda dlouho v Československu tehdejším nepobyl, protože v roce 64 jsme odjeli pro změnu do Brazílie, do Sao Paula, odkud jsme se vrátili v srpnu 68, což bylo docela vtipný. No a vlastně od tý doby jsem potom žil v Praze a žiju dodnes v Praze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale to dětství takhle hezky rozlítaný a v těch úžasných destinacích, to mohlo bejt zajímavý, ne?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
To bylo zajímavý. Tak na to Rumunsko si samozřejmě vůbec nepamatuju, to vím jenom, si pamatuju jenom to, co mi říkal otec nebo matka, kteří si to nesmírně chválili, že v tu dobu Rumunsko byla báječná země a Bukurešť byla v podstatě Paříž Východu. Takže byli jako nadšený. Bohužel, co se potom tam stalo, to už všichni víme, jak to dopadlo, že. No a v té Brazílii, tak tam to bylo samozřejmě skvělý, protože to je multikulturální země, která je absolutně demokratická a fantastická. Třeba jen tak pro zajímavost v portugalštině vůbec neexistuje slovo rasismus, to vůbec neznají tohle slovo. Takže já jsem měl fantastický možnosti už jenom v tý lokaci, kde jsme bydleli, kde jsem měla kamarády jednak z toho domu, kde jsme bydleli, což byli pravověrní Brazilci. Vedle byla taková vila, vedle toho našeho domu, tak tam bydleli zase ortodoxní Židé. Naproti nám v obchodě, tam byl jako kamarád, což byl Japonec. A ještě naproti v domě byla jedna kamarádka, která byla zase Polka. Takže vlastně takovýhle seskupení z celého světa.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jste si povídali, by mě zajímalo.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Povídali jsme si portugalsky, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to vám zůstalo? Ovládáte portugalštinu?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Jo, ovládám. Samozřejmě už je to řada let, ale snažil jsem se furt nějak udržovat ten jazyk, i když to bylo velmi složitý, protože portugalština je velice okrajový jazyk v podstatě z těch latinských jazyků, ale snažil jsem se aspoň tak jako komunikovat nebo číst. Potom teda po tom 89.roce jsem, první cesta, kam jsem okamžitě zajel, bylo Portugalsko.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Abyste si to vyzkoušel.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Abych si to vyzkoušel a bylo to strašný. No a před vlastně, v létě to už budou 3 roky, jsem se vypravil, ale to bylo s filmem na festival do Sao Paula do Brazílie, kde jsem po 41 letech v podstatě navštívil ty místa, kde jsem žil a tam to bylo velmi zábavný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale myslím, že mohli být docela překvapeni, když jste jim tam najednou placíroval něco portugalsky, tak asi koukali trošku.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Jo, jo, byli překvapení. Musím říct, že mile, oni jsou vděční samozřejmě.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z životopisu mého dnešního hosta, režiséra Jiřího Chlumského jsme se zatím dozvěděli v podstatě jenom to o tom dětství stráveném ovšem na docela zajímavých destinacích, jako v Rumunsku a Brazílii. No, ale teď, když máme možnost si o něčem povídat trošičku hlouběji, tak mě pochopitelně zajímá váš poslední film. A myslím, že zajímá určitě i naše posluchače, potažmo tedy tudíž diváky. Myslím si, že zatím asi většina z nás zná jenom takový ten slogan, ten poutač, že to je o tatínkovi, který vychovává svoje děti, že ho hraje Marek Taclík. Co k tomu dodáte víc?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Tak ještě dodám to, že mají matku a jde vlastně o sázku, že jeden měsíc se dokáže ten otec postarat o své 3 děti, 2 dcery a 1 malého syna. Tak to je vlastně jakoby tím základním sujetem toho scénáře, což je docela vtipný. Samozřejmě může to evokovat určitý starší český komedie, ale dneska vlastně všechno bylo už natočeno. Ale je to pojato úplně jinak, jako v jiných rozměrech. No, ale myslím si, že trošku ten film je taky vo tom, že má smysl hledat cestu k sobě i přes strašlivý úskalí, který v životě vlastně jako každého z nás, jak muže, tak ženy jsou, že má smysl se mít rád a má smysl vlastně se sejít na něčem, na čem vám záleží a chytit se za ruku a jít dál, což si myslím, že v dnešní době je obzvláště aktuální, protože, jak jistě víme, každé druhé manželství se rozpadá, rozchází. Tak tady vlastně dáváme takovej trošku návod k tomu, aby ty lidi zvážili hodně dobře to, co dělají, že někdy takováto prvotní rozhodnutí, který je svým způsobem takové jako i hrdinské, v podstatě je strašně krátkozraké a že je lepší někdy tedy vydržet a s určitou pokorou vlastně si vážit toho vztahu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ustoupit z té své v uvozovkách hrdosti, že jo a udělat kompromis. Tak to je samozřejmě sympatické. K takovému tématu se dá přikročit z různých úhlů pohledu. Vy jste se rozhodli pro komedii.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Ano, je to vlastně komedie, která obsahuje takový jakoby pohled na společenské určité chování lidí dneska, v dnešní společnosti. Ale je to komedie, žánrově je to komedie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy radši točíte komedie, mám takový pocit.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Já jsem teď odskočil v průběhu 3 let vlastně do úplně jiných žánrů. Natočil jsem 2 filmy velice jako, bych řekl, krutý, jsou to dramata. Jedno jsem natočil na Slovensku, to se jmenovalo Nedodržený slib a to bylo vlastně podle skutečné události. Chlapec 14letý z židovské rodiny, kdy začala II.světová válka a jeho 7 let putování. To znamená, abych to zkrátil, o odsunu Židů na Slovensku. A druhej film, kterej byl nedávno, tak to se jmenovalo Sedm dnů hříchu, a to zas pro změnu byla sudetská otázka a odsun Němců v Čechách, což bylo taky podle skutečných událostí. Je to asi dáno trochu tím, že jsem vystudoval dokumentární tvorbu na FAMU a vlastně mě zajímají ty témata, který se týkají skutečných událostí. To je samozřejmě hrozně hezký, ty filmy jsou zajímavý. Myslím, že je důležitý takový filmy točit, ale komedie je přece jenom komedie a jsem strašně rád, že jsem se k tomuto žánru vrátil, neboť před tím jsem natočil 3 komedie. Takže toto už je vlastně v pořadí moje čtvrtá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vaše první byla Stůj nebo se netrefím. Ale zpátky k téhle té Martinovi a Venuši. Vy jste autorem scénáře?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Ne, ne, ne, já nejsem autorem scénáře. Autorem scénáře jsou 2 děvčata, kterým je 23 let, který skutečně nemůže nikdo z kritiků tohoto filmu jaksi nařknout z toho, že by někde opisovaly. Ty děvčata napsaly skutečně scénář podle toho, co si pamatují ještě z dětství. A protože jim je 23, tak si to dětství pamatují. A napsaly scénář, kterej je vlastně taky z pohledu rodičů, protože obě dvě, jedna z nich 5 let učila nebo 4 roky učila malé děti angličtinu a druhá 4 roky dělala au-pair. Čili, ony zažily vlastně pohled na rodinu, na děti a na výchovu dětí ve svých 23 z obou stran. Ještě si pamatujou to, jak byly ony mladé a malé a už to zažily i z toho pohledu těch dospělých. A takto napsaly scénář. Je to ryze jejich scénář, kterej, si myslím, že napsaly velice dobře. Velice dobře odpozorovaly vlastně ty situace a tím si myslím, že ten scénář je vlastně zajímavej. A jestli ho chce někdo přirovnávat k jiné známé české komedii, tak j to úplný omyl a nonsens.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vracíme se zpátky k životopisu Jiřího Chlumského, režiséra, mého dnešního hosta. Povídání o vás jsme vlastně v podstatě skončili v Brazílii, což je sice hezká destinace, ale tam jste se zdržel jenom necelých 10 let nebo kolik.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
5 let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, jak bývá, že jo, ten čas určený pro tyhle ty výsadky. No a potom jste se vrátil a už jste věděl třeba, co budete dělat? Měl jste spády už k tomu filmu, anebo k něčemu úplně jinýmu?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Tak to jsem jako nevěděl úplně přesně. Samozřejmě trošku byl problém, že my jsme se vrátili skutečně do Čech 23.srpna 1968, což bylo dost vtipný. To svým způsobem jaksi poznamenalo další život hlavně mého otce a vůbec naší rodiny. Ale nicméně já si pamatuju, že asi, když mi bylo 9 nebo 9,5, tak jsem viděl Tarzana a Tarzana hrál Johny Weissmüller. A Johny Weissmüller byl olympijský vítěz v plavání. A já jsem si řekl, proč bych nemohl bejt takovej jako Johny Weissmüller a šel jsem a shoda náhod tomu chtěla, že se školou, kam jsme, když jsem se vrátil do Čech, se ZŠ jsme chodili na plavání a já jsem začal závodně plavat. Když jsem začal závodně plavat, tak jsem pochopil, že to nebude asi tak ideální, jak jsem si to představoval, no, nicméně tomu sportu jsem se věnoval hodně dlouho, v podstatě 7 let svého života.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste plaval 7 let?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Jsem plaval závodně, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kam jste až to dotáhnul? Kam jste až doplaval?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Doplaval jsem dokonce na nějakých mistrovstvích republiky žáků, dorostenců, dokonce jsem se kvalifikoval jako žák na mistrovství Československa mužů a držel jsem několik desítek československých rekordů v žákovských disciplínách a posléze i v dorosteneckých disciplínách. A myslím si, že největší můj úspěch, že jsem skončil čtvrtej jako žák ještě vlastně 15letej na mistrovství republiky mužů na 1.500 metrů kraul.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a co teda zabránilo tomu, abyste jel jako reprezentant na olympiádu třeba?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Víte co, zabránil tomu můj kolega, vlastně můj spoluplavec Daniel Machek. Tak my jsme spolu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hodně známý jméno.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Tak my jsme spolu byli vlastně jako ve dvojičce, jsme trénovali, protože jsme oba dva plavali stejné disciplíny. Já jsem k tomu, ještě k tý patnácti a čtyřstovce kraula plaval ještě čtyřstovku polohovku, že jsem docela uměl všechny styly dost dobře. Tak Dan Machek byl na olympiádě v Moskvě, ale já jsem potom začal mít problémy ve smyslu tom, že končila základní škola a teď bohužel náš oddíl neměl žádnou smlouvu se Střediskem vrcholového sportu a jediná možnost byla, že půjdeme na večerní gymnázium pro pracující sem do Karlína. Když jsem s tímto přišel domů, tak mě otec málem vyhnal. No a tím začalo v podstatě jaksi mé další období, že jsem musel s tím plaváním postupně skončit, utlumit to a jít teda někam řádně studovat, což se mi teda dařilo více či méně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a potom jste pravděpodobně si řekl, když se mi nedaří tím Tarzanem se stát jako plavcem, tak to zkusím z té druhé strany jako filmař, ne?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Pak to mělo ještě takovou peripetii, že ve 12 letech jsem se rozhodl, že bych chtěl být v podstatě, neboť jsem viděl, jak diriguje Herbert von Karajan Českou filharmonii, tak jsem říkal, že bych chtěl být dirigentem. To mi přišlo úplně báječný. Ovšem záhy jsem zjistil, že jsem hluchej jak poleno, že tudy asi cesta nepovede. Tak jsem se rozhodl, že bych chtěl být sochařem, tak jsem začala sochat. Jako docela malovat umím, to celkem jo, to jsem se naučil, to nebylo tak špatný. Ale teda musím říct, taky to nebylo úplně vono. No a nejhorší, co jsem si řekl, že by mohlo bejt, tak jsem si řekl, že budu třeba filmovým režisérem. A to se stalo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Jiří Chlumský je dnes hostem Tandemu. Povídáme si o nejrůznějších věcech, které vedou člověka k jeho pozdějšímu povolání. To si myslím, že jste o sobě tolikrát ještě neprozradil, že Tarzan Johnyho Weissmüllera byl v pozadí toho vašeho.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Ten za to může.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten za to může, že jste jednak začal plavat a potom, že jste se stal filmovým režisérem. Tak já si myslím, že to není zas tak úplně špatný příklad. No, ale jestliže jsme u těch osobností, které na vás nějakým způsobem zapůsobily, tak teď bych rád, abyste si vzpomněl na nějakou osobnost, která na vás působí pořád a neustále, co se týká jaksi veselosti, humoru. Jinými slovy vybírejte klasika českého humoru podle vlastního gusta.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
No, tak tady myslím, že není co řešit. Já vopravdu z dětství si pamatuju a doma jsme to měli na deskách a šlo to v rádiu a všechno, to je samozřejmě pan Horníček, kterýho jsem opravdu miloval a milovali ho i moji rodiče. Já jsem měl hrozně rád ještě Voskovce s Werichem, kterej mi přišel vlastně v tu dobu, když jsem byl malej, tak mi to přišlo i směšný velice. Pak samozřejmě jsem miloval a s obdivem do dneška se dívám na záznamy televizní s panem Menšíkem, což mi přijde, to je fenomén, kterej se rodí asi jednou za 100 let. Takže těch příkladů klasiků nebo lidí, kteří dělají humor v českým filmu nebo v českým, když to budu říkat, showbyznysu dneska je velká řada nebo byla velká řada. Ale já si myslím, že vlastně ty pokračovatelé tady jsou a doufejme, že jsou a že další budou, protože já jsem zjistil, že vlastně každý český herec je v podstatě ve své duši trochu komik. A každej po tom touží a když mu dáte tu příležitost, tak von po tom okamžitě tak čapne a čapne se toho tak rád a je tak vděčnej a to si myslím, že je skoro v každým.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. Ovšem ne každej je tak dobrej jako Miroslav Horníček.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jiří Chlumský přestože se původně chtěl stát světovým plavcem, tak se díky Tarzanovi Johnyho Weissmüllera stal nakonec režisérem. Tedy ne díky tomu, ale v podstatě to bylo na začátku té vaší kariéry. Tak jste se rozhodl, že budete režisérem a že vystudujete na FAMU. Ale studoval jste, jestli se nepletu, dokument. Je to tak?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Je to tak. Já jsem dokonce, dokonce jsem se tak strašně jaksi necítil, měl jsem tak strašně slabý sebevědomí, že jsem se pro jistotu přihlásil na produkci. A mě vzali na FAMU až vlastně napodruhý na produkci. Ale poté z té produkce, v tu dobu tam byla skvělá partička spolužáků a dělali jsme hodně jakoby akcí a točili jsme takový krátký dokumenty, takový zpravodajství jak z festivalu Silekt, kterej byl vždycky jednou za 2 roky v Karlových Varech, což byl světovej festival filmových škol, ale zároveň jsme točili každej měsíc takový vlastně aktuality ze školy. Pak, protože jsem tam měl hodně kamarádů a bylo to báječný, tak jsem natočil jeden dokument jen tak úplně bokem mimo všechno a to jsem ukázal na katedře dokumentů a tehdejší šéf katedry, profesor Antonín Navrátil mi okamžitě nabídl, ať jdu k němu studovat. Takže jsem v podstatě ve 2.ročníku přestoupil nebo respektive ještě 3.ročník jsem dělal společně, 3.ročník produkce a nastoupil jsem do 2.ročníku na katedru dokumentu. Ale nevím, jestli to víte, ale z těch asi 20 režisérů frekventovaných, jejich jména znáte, tak je skoro víc jak polovina z katedry dokumentů, protože Irenka Pavlásková, Petr Nikolajev, Honza Svěrák, Filip Renč, já a všichni další jsou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Původem dokumentaristé?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Jsou všichni dokumentaristi. Anebo jsou to scénáristé, protože Honza Hřebejk je scénárista, to už je ta mladší generace. Tam z nás, vlastně z naší generace byli akorát 2 nebo 3, který znáte, to je Milan Steindler, Milan Ciesler a Tomáš Vorel, který vystudovali hranou režii, jinak všichni ostatní dělali dokument.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vypadá, že ta průprava na tom dokumentu asi pravděpodobně vám hodně pomohla.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
To byla báječná katedra, protože my jsme museli furt pracovat, museli jsme furt točit, museli furt psát, museli jsme furt střihat a museli jsme furt něco dělat. Moc jsme vo tom nesměli špekulovat. Na katedře režie to bylo dost jaksi utažený v tu dobu, ještě před revolucí, takže tam než se něco někam prosadilo, trvalo dlouho, ale u nás na tom dokumentu to byla naprosto liberální výchova nás. Dokonce nás fakt nechávali, ať si děláme, co chceme. Taková Irenka Pavlásková nikdy nenatočila jedinej dokumentární záběr, ta už měla všechno, ta měla krutě všechno inscenovaný od postupu práce. A vůbec nám v tom nikdo nebránil. A hlavně jsme si vopravdu mohli dělat, co jsme chtěli, protože jsme měli skvělou, tehdy skvělýho šéfa katedry a skvělý pedagogy. To bylo fantastický. Takže tam to skutečně byla dobrá průprava.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čím to, že jste nakonec přece jenom rozhodl pro hraný film a natočil jste Stůj, nebo se netrefím?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Vono tomu předcházelo už to, já jsem točil samozřejmě dokumenty, dělal jsem 2 velký dokumenty pro Angličany, 1 jsem dělal společně ještě v Krátkém filmu s kolegou a producentem Otou Olejárem a vlastně i s panem Němcem jsem se účastnil v takovým projektu, kterej se jmenoval, pro Channel 4 to bylo, Piece in our time, což byl vlastně Mír pro naši dobu. To byla slova Nevila Chamberlaina, kterej když přijel z mnichovský dohody do Londýna, tak takhle držel ten papír a říkal, toto je mír pro naši dobu. To byl velkej, obrovskej dokument, kterej se točil z velký části právě u nás, ale i v Anglii, v Německu a v Americe. Na tom jsem se zúčastnil. A pak jsem točil velkej dokument sám už pro BBC, co se jmenovalo The forgeten Mann, Zapomenutí muži, to bylo vo českých letcích. To jsme točili, potom vlastně já jsem pracoval v Krátkým filmu, taky v koprodukci Krátkého filmu. Ale vždycky jsem měl problém s tím, že jsem si vysníval to, jak by mohli ty lidi vypadat, jak by mohli bejt voblečený a co by mohli říkat. A to u toho dokumentu jaksi moc neovlivníte, byť jsem se to snažil ovlivňovat, seč jsem mohl, furt to tak nešlo. Takže ve výsledku ta cesta k tomu hranýmu filmu byla úplně jako jednoznačná.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tahle ta písnička z posledního filmu Jiřího Chlumského, mého dnešního hosta, z filmu Martin a Venuše nás vrací k jeho dílu. Já mám tady před sebou seznam toho, co jste natočil. Teda samozřejmě ne všeho, ale točil jste pohádky jako Zmrazený Vasil, Jediná na světě, Černokněžník, televizní filmy Schůze, Pán hradu, televizní seriály Hop nebo trop, Eden, Místo v životě. Ale taky samozřejmě filmy, myslím celovečerní. Mimochodem jeden z nich má teď takovou hezkou pointu, protože zrovna jsou souzeni 2 účastníci toho přepadení toho vozu, o kterém vy jste natočil film Prachy dělají člověka. Tak jste to určitě zaregistroval.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Já jsem to zaregistroval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Docela taková hezká, zvláštní pointu se tomu dostala. No, ale já se chci zeptat, co vás z toho všeho, co točíte, nejvíc teď baví?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
No, víte co, už podle toho seznamu vidíte, že já jsem takovej multižánrovej v podstatě. Ale je pravda, že vždycky mi tam z toho leze trošku ta komedie nebo ten humor. Já to tak nemám. Já mám rád humor, i když je to jaksi vážná věc, ale je to kus vod kusu, co mě osloví za téma. Když je to téma, který mě jako bytostně zajímá, což byly právě ty 2 filmy, vo kterých už jsem hovořil, ten Nedodržený slib a Sedm dnů hříchu, tak to byly témata, který já jsem chtěl vždycky natočit z různých důvodů, osobních nebo z toho, že vůbec já mám celkem a i možná, jak jste si všimnul i z těch dokumentů, byť to bylo pro britskou televizi nebo pro Británii, tak vlastně určitej zájem o tu historii mám, mě to baví a myslím si, že to je studnice námětů. Nota bene si myslím, že furt jsou tam jisté věci v každém národě, který má v té své pomyslné skříni toho kostlivce, když to otevře. A hrozně rád bych byl, aby vlastně se tyhle ty všichni kostlivci z těch skříní vyhnali, protože pokud je nevyženeme z tý skříně, tak my nemůžeme vlastně pokračovat dál jaksi jako opravdoví demokraté. To je velmi těžký. My se musíme dokázat vypořádat se svými prohřešky z minulosti a nejen vypořádat. Když už jsme třeba s nima vypořádáni, tak musíme je jaksi brát v potaz, že tak to bylo a uvědomit si to, protože pokud si nezameteme před vlastním prahem a nevyčistíme ten náš Augiášův chlév, tak nemůžeme s čistou myslí dál, to je špatně. Takže to je třeba jakoby jedno z témat, který mě zajímají, kudy se ubírají jaksi moje myšlenky nebo můj záběr ve výběru látek. A vedle toho samozřejmě funguje jaksi moje určitá silná náchylnost k tomu humoru. Čili, já na jednu stranu hrozně rád natočím závažné téma, který mě zajímá a baví a který si myslím, že je nutný, ale zároveň na druhou stranu velice rád natočím rozmařilou bláznivou komedii, protože já se taky chci bavit. A skutečně po těchto 2 traumatizujících filmech jsem byl neobyčejně šťasten, že jsem Adamem Dvořákem dostal nabídnutej tenhle ten scénář a to bylo pro mě, jako kdybych se koupal v živé vodě. Takhle vlastně, já si velice rád odskočím a vodběhnu a s velkou chutí, s absolutním nasazením se vrhnu do komedie, která mě bude bavit a bude bavit lidi a bude bavit lidi v kině. Zároveň, když budu mít téma, který je pro mě závažný a důležitý pro mě, tak samozřejmě se budu věnovat tomu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Martin a Venuše, nový film režiséra Jiřího Chlumského, vstupuje zrovna dneska do kin, do distribuce. Čili, to necháme na vás, abyste posoudili, vážení a milí posluchači, kteří jste vlastně taky filmovými diváky, jak se mu vlastně ten film povedl. Já už jsem kus viděl a myslím si, že to bude docela slušná komedie, ale zase ne tak třeskutá, že by se člověk nezávazně válel, protože to má i podtext docela takový jako závažný. Mimochodem vynikající Marek Taclík a jeho partnerka.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Kristýnka Boková.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kristýnka Boková taky. Děti jsou tam hezký, taky moc pěkný a dobrý. Ale režisér jeden film natočí a už o dalším přemýšlí, pakliže už nemá další roztočen. Jak je to u vás, Jiří?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Tak máte pravdu, nemám roztočen další film, protože teď se mi to trošku sešlo s těmi filmy dost jaksi za sebou v krátkém období. Ale mám 2 scénáře, 1 mám tady právě s kolegou producentem Adamem Dvořákem, kterej bysme chtěli udělat a je to opět komedie. Myslím si, že velice zdařilá. A pak mám ještě 1 a to je z jiného soudku, adaptaci jedné knihy, která vyšla i v Čechách, ale původem na Slovensku, což je teda zase takové závažné téma, která se odehrává od roku 38 do roku 68 a ten scénář už je napsanej. Na Slovensku na to mám producenta, který se snaží něco s tím udělat, uvidíme, jak to dopadne. Je to teda běh na dlouhou trať. Ale tenhle ten film připravujeme a zároveň s tím Adamem tu komedii. Jinak teď jsem vlastně v takovém stádiu, kdy se věnuju hodně televizi, televizní tvorbě a myslím, že to tak bude až do konce tohoto roku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co točíte v televizi?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Tak teď budu rozjíždět nový seriál pro TV Nova, což je takovej, říká se tomu spin off, spin off jako, vlastně vytržení jedné postavy ze slavného seriálu jinam a zasazení do jiného prostředí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak pod tím si teda nic nedokážu představit. Co to je?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Je to, jako kdybyste měl třeba Nemocnici na kraji města a vzal jste doktora Štrosmajera a přesadil ho třeba do podhorské vesnice, ale byl by to stále doktor Štrosmajer a pokračoval by ve své činnosti, ale v jiných podmínkách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, využití jedné figury.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Využití jedné figury.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nosné.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Využití jedné nosné figury ze seriálu a zasazení do jinýho prostředí, tak to teďkon budeme dělat s mojí vlastně producentkou Lenkou Hornovou, která je autorkou toho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bude seriál?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
To by měl bejt seriál. A potom bysme pro tu samou televizi, bude-li to možný, měli dělat další sérii 16 dílů Expozitury, což jsou detektivní příběhy. Tato série je trošku jinak pojatá, je to pojatý jako politický thriller, takže na to se docela těším.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to je práce jak na kostele, jak se říká.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Je to dost práce, ale mě pracovat baví, takže mě to jaksi, nějak se toho nebojím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobře, protože my se můžem těšit na pak zajímavé a příjemné pokoukání jak ve filmu nebo v kině, tak i v televizi. Pod vším bude podepsán můj dnešní host Jiří Chlumský, režisér, jemuž děkuju za dnešní návštěvu. Jiří, ať se daří.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Děkuji, děkuji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ať to frčí na place. Na shledanou.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Na shledanou a děkuji.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, Tandem je tu, zdraví vás Jan Rosák. Dnes to rozjedeme s filmovým režisérem, jehož poslední film právě teď, v podstatě dneska vstupuje do našich kin. Vy se můžete bavit příběhem mladého páru, který tvoří Martin a Venuše. Tuhle dvojici filmově stvořil, na plátna kin přivedl náš dnešní host, režisér Jiří Chumský. Vítám vás, Jiří, dobrý den.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
U nás v Tandemu je zvykem, že než si začneme s našimi hosty povídat, tak nabídneme jim i posluchačům úvodní písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a dalším zvykem u nás v Tandemu je, že začínáme vždycky dětstvím. Takže kdepak se Jiří Chlumský narodil, kde vyrůstal? Tak je to na vás, Jiří.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
No, tak to je dobrá otázka. Já jsem se málem narodil v Rumunsku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakto, že málem? Co to znamená?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
No, protože matka asi 4 dny před porodem zpanikařila a nechala se odvézt letadlem do Prahy, abych se mohl narodit v Praze, protože rodiče byli v podstatě od roku 56 do 60.roku v Rumunsku, otec tam byl jako na obchodním oddělení. Takže já jsem se narodil v roce 58. Čili, na poslední chvíli jsme to stihli do Motola, takže jsem se narodil v Praze. Potom jsem teda dlouho v Československu tehdejším nepobyl, protože v roce 64 jsme odjeli pro změnu do Brazílie, do Sao Paula, odkud jsme se vrátili v srpnu 68, což bylo docela vtipný. No a vlastně od tý doby jsem potom žil v Praze a žiju dodnes v Praze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale to dětství takhle hezky rozlítaný a v těch úžasných destinacích, to mohlo bejt zajímavý, ne?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
To bylo zajímavý. Tak na to Rumunsko si samozřejmě vůbec nepamatuju, to vím jenom, si pamatuju jenom to, co mi říkal otec nebo matka, kteří si to nesmírně chválili, že v tu dobu Rumunsko byla báječná země a Bukurešť byla v podstatě Paříž Východu. Takže byli jako nadšený. Bohužel, co se potom tam stalo, to už všichni víme, jak to dopadlo, že. No a v té Brazílii, tak tam to bylo samozřejmě skvělý, protože to je multikulturální země, která je absolutně demokratická a fantastická. Třeba jen tak pro zajímavost v portugalštině vůbec neexistuje slovo rasismus, to vůbec neznají tohle slovo. Takže já jsem měl fantastický možnosti už jenom v tý lokaci, kde jsme bydleli, kde jsem měla kamarády jednak z toho domu, kde jsme bydleli, což byli pravověrní Brazilci. Vedle byla taková vila, vedle toho našeho domu, tak tam bydleli zase ortodoxní Židé. Naproti nám v obchodě, tam byl jako kamarád, což byl Japonec. A ještě naproti v domě byla jedna kamarádka, která byla zase Polka. Takže vlastně takovýhle seskupení z celého světa.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jste si povídali, by mě zajímalo.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Povídali jsme si portugalsky, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to vám zůstalo? Ovládáte portugalštinu?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Jo, ovládám. Samozřejmě už je to řada let, ale snažil jsem se furt nějak udržovat ten jazyk, i když to bylo velmi složitý, protože portugalština je velice okrajový jazyk v podstatě z těch latinských jazyků, ale snažil jsem se aspoň tak jako komunikovat nebo číst. Potom teda po tom 89.roce jsem, první cesta, kam jsem okamžitě zajel, bylo Portugalsko.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Abyste si to vyzkoušel.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Abych si to vyzkoušel a bylo to strašný. No a před vlastně, v létě to už budou 3 roky, jsem se vypravil, ale to bylo s filmem na festival do Sao Paula do Brazílie, kde jsem po 41 letech v podstatě navštívil ty místa, kde jsem žil a tam to bylo velmi zábavný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale myslím, že mohli být docela překvapeni, když jste jim tam najednou placíroval něco portugalsky, tak asi koukali trošku.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Jo, jo, byli překvapení. Musím říct, že mile, oni jsou vděční samozřejmě.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z životopisu mého dnešního hosta, režiséra Jiřího Chlumského jsme se zatím dozvěděli v podstatě jenom to o tom dětství stráveném ovšem na docela zajímavých destinacích, jako v Rumunsku a Brazílii. No, ale teď, když máme možnost si o něčem povídat trošičku hlouběji, tak mě pochopitelně zajímá váš poslední film. A myslím, že zajímá určitě i naše posluchače, potažmo tedy tudíž diváky. Myslím si, že zatím asi většina z nás zná jenom takový ten slogan, ten poutač, že to je o tatínkovi, který vychovává svoje děti, že ho hraje Marek Taclík. Co k tomu dodáte víc?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Tak ještě dodám to, že mají matku a jde vlastně o sázku, že jeden měsíc se dokáže ten otec postarat o své 3 děti, 2 dcery a 1 malého syna. Tak to je vlastně jakoby tím základním sujetem toho scénáře, což je docela vtipný. Samozřejmě může to evokovat určitý starší český komedie, ale dneska vlastně všechno bylo už natočeno. Ale je to pojato úplně jinak, jako v jiných rozměrech. No, ale myslím si, že trošku ten film je taky vo tom, že má smysl hledat cestu k sobě i přes strašlivý úskalí, který v životě vlastně jako každého z nás, jak muže, tak ženy jsou, že má smysl se mít rád a má smysl vlastně se sejít na něčem, na čem vám záleží a chytit se za ruku a jít dál, což si myslím, že v dnešní době je obzvláště aktuální, protože, jak jistě víme, každé druhé manželství se rozpadá, rozchází. Tak tady vlastně dáváme takovej trošku návod k tomu, aby ty lidi zvážili hodně dobře to, co dělají, že někdy takováto prvotní rozhodnutí, který je svým způsobem takové jako i hrdinské, v podstatě je strašně krátkozraké a že je lepší někdy tedy vydržet a s určitou pokorou vlastně si vážit toho vztahu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ustoupit z té své v uvozovkách hrdosti, že jo a udělat kompromis. Tak to je samozřejmě sympatické. K takovému tématu se dá přikročit z různých úhlů pohledu. Vy jste se rozhodli pro komedii.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Ano, je to vlastně komedie, která obsahuje takový jakoby pohled na společenské určité chování lidí dneska, v dnešní společnosti. Ale je to komedie, žánrově je to komedie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy radši točíte komedie, mám takový pocit.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Já jsem teď odskočil v průběhu 3 let vlastně do úplně jiných žánrů. Natočil jsem 2 filmy velice jako, bych řekl, krutý, jsou to dramata. Jedno jsem natočil na Slovensku, to se jmenovalo Nedodržený slib a to bylo vlastně podle skutečné události. Chlapec 14letý z židovské rodiny, kdy začala II.světová válka a jeho 7 let putování. To znamená, abych to zkrátil, o odsunu Židů na Slovensku. A druhej film, kterej byl nedávno, tak to se jmenovalo Sedm dnů hříchu, a to zas pro změnu byla sudetská otázka a odsun Němců v Čechách, což bylo taky podle skutečných událostí. Je to asi dáno trochu tím, že jsem vystudoval dokumentární tvorbu na FAMU a vlastně mě zajímají ty témata, který se týkají skutečných událostí. To je samozřejmě hrozně hezký, ty filmy jsou zajímavý. Myslím, že je důležitý takový filmy točit, ale komedie je přece jenom komedie a jsem strašně rád, že jsem se k tomuto žánru vrátil, neboť před tím jsem natočil 3 komedie. Takže toto už je vlastně v pořadí moje čtvrtá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vaše první byla Stůj nebo se netrefím. Ale zpátky k téhle té Martinovi a Venuši. Vy jste autorem scénáře?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Ne, ne, ne, já nejsem autorem scénáře. Autorem scénáře jsou 2 děvčata, kterým je 23 let, který skutečně nemůže nikdo z kritiků tohoto filmu jaksi nařknout z toho, že by někde opisovaly. Ty děvčata napsaly skutečně scénář podle toho, co si pamatují ještě z dětství. A protože jim je 23, tak si to dětství pamatují. A napsaly scénář, kterej je vlastně taky z pohledu rodičů, protože obě dvě, jedna z nich 5 let učila nebo 4 roky učila malé děti angličtinu a druhá 4 roky dělala au-pair. Čili, ony zažily vlastně pohled na rodinu, na děti a na výchovu dětí ve svých 23 z obou stran. Ještě si pamatujou to, jak byly ony mladé a malé a už to zažily i z toho pohledu těch dospělých. A takto napsaly scénář. Je to ryze jejich scénář, kterej, si myslím, že napsaly velice dobře. Velice dobře odpozorovaly vlastně ty situace a tím si myslím, že ten scénář je vlastně zajímavej. A jestli ho chce někdo přirovnávat k jiné známé české komedii, tak j to úplný omyl a nonsens.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vracíme se zpátky k životopisu Jiřího Chlumského, režiséra, mého dnešního hosta. Povídání o vás jsme vlastně v podstatě skončili v Brazílii, což je sice hezká destinace, ale tam jste se zdržel jenom necelých 10 let nebo kolik.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
5 let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, jak bývá, že jo, ten čas určený pro tyhle ty výsadky. No a potom jste se vrátil a už jste věděl třeba, co budete dělat? Měl jste spády už k tomu filmu, anebo k něčemu úplně jinýmu?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Tak to jsem jako nevěděl úplně přesně. Samozřejmě trošku byl problém, že my jsme se vrátili skutečně do Čech 23.srpna 1968, což bylo dost vtipný. To svým způsobem jaksi poznamenalo další život hlavně mého otce a vůbec naší rodiny. Ale nicméně já si pamatuju, že asi, když mi bylo 9 nebo 9,5, tak jsem viděl Tarzana a Tarzana hrál Johny Weissmüller. A Johny Weissmüller byl olympijský vítěz v plavání. A já jsem si řekl, proč bych nemohl bejt takovej jako Johny Weissmüller a šel jsem a shoda náhod tomu chtěla, že se školou, kam jsme, když jsem se vrátil do Čech, se ZŠ jsme chodili na plavání a já jsem začal závodně plavat. Když jsem začal závodně plavat, tak jsem pochopil, že to nebude asi tak ideální, jak jsem si to představoval, no, nicméně tomu sportu jsem se věnoval hodně dlouho, v podstatě 7 let svého života.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste plaval 7 let?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Jsem plaval závodně, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kam jste až to dotáhnul? Kam jste až doplaval?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Doplaval jsem dokonce na nějakých mistrovstvích republiky žáků, dorostenců, dokonce jsem se kvalifikoval jako žák na mistrovství Československa mužů a držel jsem několik desítek československých rekordů v žákovských disciplínách a posléze i v dorosteneckých disciplínách. A myslím si, že největší můj úspěch, že jsem skončil čtvrtej jako žák ještě vlastně 15letej na mistrovství republiky mužů na 1.500 metrů kraul.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a co teda zabránilo tomu, abyste jel jako reprezentant na olympiádu třeba?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Víte co, zabránil tomu můj kolega, vlastně můj spoluplavec Daniel Machek. Tak my jsme spolu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hodně známý jméno.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Tak my jsme spolu byli vlastně jako ve dvojičce, jsme trénovali, protože jsme oba dva plavali stejné disciplíny. Já jsem k tomu, ještě k tý patnácti a čtyřstovce kraula plaval ještě čtyřstovku polohovku, že jsem docela uměl všechny styly dost dobře. Tak Dan Machek byl na olympiádě v Moskvě, ale já jsem potom začal mít problémy ve smyslu tom, že končila základní škola a teď bohužel náš oddíl neměl žádnou smlouvu se Střediskem vrcholového sportu a jediná možnost byla, že půjdeme na večerní gymnázium pro pracující sem do Karlína. Když jsem s tímto přišel domů, tak mě otec málem vyhnal. No a tím začalo v podstatě jaksi mé další období, že jsem musel s tím plaváním postupně skončit, utlumit to a jít teda někam řádně studovat, což se mi teda dařilo více či méně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a potom jste pravděpodobně si řekl, když se mi nedaří tím Tarzanem se stát jako plavcem, tak to zkusím z té druhé strany jako filmař, ne?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Pak to mělo ještě takovou peripetii, že ve 12 letech jsem se rozhodl, že bych chtěl být v podstatě, neboť jsem viděl, jak diriguje Herbert von Karajan Českou filharmonii, tak jsem říkal, že bych chtěl být dirigentem. To mi přišlo úplně báječný. Ovšem záhy jsem zjistil, že jsem hluchej jak poleno, že tudy asi cesta nepovede. Tak jsem se rozhodl, že bych chtěl být sochařem, tak jsem začala sochat. Jako docela malovat umím, to celkem jo, to jsem se naučil, to nebylo tak špatný. Ale teda musím říct, taky to nebylo úplně vono. No a nejhorší, co jsem si řekl, že by mohlo bejt, tak jsem si řekl, že budu třeba filmovým režisérem. A to se stalo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Jiří Chlumský je dnes hostem Tandemu. Povídáme si o nejrůznějších věcech, které vedou člověka k jeho pozdějšímu povolání. To si myslím, že jste o sobě tolikrát ještě neprozradil, že Tarzan Johnyho Weissmüllera byl v pozadí toho vašeho.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Ten za to může.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten za to může, že jste jednak začal plavat a potom, že jste se stal filmovým režisérem. Tak já si myslím, že to není zas tak úplně špatný příklad. No, ale jestliže jsme u těch osobností, které na vás nějakým způsobem zapůsobily, tak teď bych rád, abyste si vzpomněl na nějakou osobnost, která na vás působí pořád a neustále, co se týká jaksi veselosti, humoru. Jinými slovy vybírejte klasika českého humoru podle vlastního gusta.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
No, tak tady myslím, že není co řešit. Já vopravdu z dětství si pamatuju a doma jsme to měli na deskách a šlo to v rádiu a všechno, to je samozřejmě pan Horníček, kterýho jsem opravdu miloval a milovali ho i moji rodiče. Já jsem měl hrozně rád ještě Voskovce s Werichem, kterej mi přišel vlastně v tu dobu, když jsem byl malej, tak mi to přišlo i směšný velice. Pak samozřejmě jsem miloval a s obdivem do dneška se dívám na záznamy televizní s panem Menšíkem, což mi přijde, to je fenomén, kterej se rodí asi jednou za 100 let. Takže těch příkladů klasiků nebo lidí, kteří dělají humor v českým filmu nebo v českým, když to budu říkat, showbyznysu dneska je velká řada nebo byla velká řada. Ale já si myslím, že vlastně ty pokračovatelé tady jsou a doufejme, že jsou a že další budou, protože já jsem zjistil, že vlastně každý český herec je v podstatě ve své duši trochu komik. A každej po tom touží a když mu dáte tu příležitost, tak von po tom okamžitě tak čapne a čapne se toho tak rád a je tak vděčnej a to si myslím, že je skoro v každým.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. Ovšem ne každej je tak dobrej jako Miroslav Horníček.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jiří Chlumský přestože se původně chtěl stát světovým plavcem, tak se díky Tarzanovi Johnyho Weissmüllera stal nakonec režisérem. Tedy ne díky tomu, ale v podstatě to bylo na začátku té vaší kariéry. Tak jste se rozhodl, že budete režisérem a že vystudujete na FAMU. Ale studoval jste, jestli se nepletu, dokument. Je to tak?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Je to tak. Já jsem dokonce, dokonce jsem se tak strašně jaksi necítil, měl jsem tak strašně slabý sebevědomí, že jsem se pro jistotu přihlásil na produkci. A mě vzali na FAMU až vlastně napodruhý na produkci. Ale poté z té produkce, v tu dobu tam byla skvělá partička spolužáků a dělali jsme hodně jakoby akcí a točili jsme takový krátký dokumenty, takový zpravodajství jak z festivalu Silekt, kterej byl vždycky jednou za 2 roky v Karlových Varech, což byl světovej festival filmových škol, ale zároveň jsme točili každej měsíc takový vlastně aktuality ze školy. Pak, protože jsem tam měl hodně kamarádů a bylo to báječný, tak jsem natočil jeden dokument jen tak úplně bokem mimo všechno a to jsem ukázal na katedře dokumentů a tehdejší šéf katedry, profesor Antonín Navrátil mi okamžitě nabídl, ať jdu k němu studovat. Takže jsem v podstatě ve 2.ročníku přestoupil nebo respektive ještě 3.ročník jsem dělal společně, 3.ročník produkce a nastoupil jsem do 2.ročníku na katedru dokumentu. Ale nevím, jestli to víte, ale z těch asi 20 režisérů frekventovaných, jejich jména znáte, tak je skoro víc jak polovina z katedry dokumentů, protože Irenka Pavlásková, Petr Nikolajev, Honza Svěrák, Filip Renč, já a všichni další jsou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Původem dokumentaristé?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Jsou všichni dokumentaristi. Anebo jsou to scénáristé, protože Honza Hřebejk je scénárista, to už je ta mladší generace. Tam z nás, vlastně z naší generace byli akorát 2 nebo 3, který znáte, to je Milan Steindler, Milan Ciesler a Tomáš Vorel, který vystudovali hranou režii, jinak všichni ostatní dělali dokument.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vypadá, že ta průprava na tom dokumentu asi pravděpodobně vám hodně pomohla.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
To byla báječná katedra, protože my jsme museli furt pracovat, museli jsme furt točit, museli furt psát, museli jsme furt střihat a museli jsme furt něco dělat. Moc jsme vo tom nesměli špekulovat. Na katedře režie to bylo dost jaksi utažený v tu dobu, ještě před revolucí, takže tam než se něco někam prosadilo, trvalo dlouho, ale u nás na tom dokumentu to byla naprosto liberální výchova nás. Dokonce nás fakt nechávali, ať si děláme, co chceme. Taková Irenka Pavlásková nikdy nenatočila jedinej dokumentární záběr, ta už měla všechno, ta měla krutě všechno inscenovaný od postupu práce. A vůbec nám v tom nikdo nebránil. A hlavně jsme si vopravdu mohli dělat, co jsme chtěli, protože jsme měli skvělou, tehdy skvělýho šéfa katedry a skvělý pedagogy. To bylo fantastický. Takže tam to skutečně byla dobrá průprava.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čím to, že jste nakonec přece jenom rozhodl pro hraný film a natočil jste Stůj, nebo se netrefím?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Vono tomu předcházelo už to, já jsem točil samozřejmě dokumenty, dělal jsem 2 velký dokumenty pro Angličany, 1 jsem dělal společně ještě v Krátkém filmu s kolegou a producentem Otou Olejárem a vlastně i s panem Němcem jsem se účastnil v takovým projektu, kterej se jmenoval, pro Channel 4 to bylo, Piece in our time, což byl vlastně Mír pro naši dobu. To byla slova Nevila Chamberlaina, kterej když přijel z mnichovský dohody do Londýna, tak takhle držel ten papír a říkal, toto je mír pro naši dobu. To byl velkej, obrovskej dokument, kterej se točil z velký části právě u nás, ale i v Anglii, v Německu a v Americe. Na tom jsem se zúčastnil. A pak jsem točil velkej dokument sám už pro BBC, co se jmenovalo The forgeten Mann, Zapomenutí muži, to bylo vo českých letcích. To jsme točili, potom vlastně já jsem pracoval v Krátkým filmu, taky v koprodukci Krátkého filmu. Ale vždycky jsem měl problém s tím, že jsem si vysníval to, jak by mohli ty lidi vypadat, jak by mohli bejt voblečený a co by mohli říkat. A to u toho dokumentu jaksi moc neovlivníte, byť jsem se to snažil ovlivňovat, seč jsem mohl, furt to tak nešlo. Takže ve výsledku ta cesta k tomu hranýmu filmu byla úplně jako jednoznačná.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tahle ta písnička z posledního filmu Jiřího Chlumského, mého dnešního hosta, z filmu Martin a Venuše nás vrací k jeho dílu. Já mám tady před sebou seznam toho, co jste natočil. Teda samozřejmě ne všeho, ale točil jste pohádky jako Zmrazený Vasil, Jediná na světě, Černokněžník, televizní filmy Schůze, Pán hradu, televizní seriály Hop nebo trop, Eden, Místo v životě. Ale taky samozřejmě filmy, myslím celovečerní. Mimochodem jeden z nich má teď takovou hezkou pointu, protože zrovna jsou souzeni 2 účastníci toho přepadení toho vozu, o kterém vy jste natočil film Prachy dělají člověka. Tak jste to určitě zaregistroval.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Já jsem to zaregistroval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Docela taková hezká, zvláštní pointu se tomu dostala. No, ale já se chci zeptat, co vás z toho všeho, co točíte, nejvíc teď baví?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
No, víte co, už podle toho seznamu vidíte, že já jsem takovej multižánrovej v podstatě. Ale je pravda, že vždycky mi tam z toho leze trošku ta komedie nebo ten humor. Já to tak nemám. Já mám rád humor, i když je to jaksi vážná věc, ale je to kus vod kusu, co mě osloví za téma. Když je to téma, který mě jako bytostně zajímá, což byly právě ty 2 filmy, vo kterých už jsem hovořil, ten Nedodržený slib a Sedm dnů hříchu, tak to byly témata, který já jsem chtěl vždycky natočit z různých důvodů, osobních nebo z toho, že vůbec já mám celkem a i možná, jak jste si všimnul i z těch dokumentů, byť to bylo pro britskou televizi nebo pro Británii, tak vlastně určitej zájem o tu historii mám, mě to baví a myslím si, že to je studnice námětů. Nota bene si myslím, že furt jsou tam jisté věci v každém národě, který má v té své pomyslné skříni toho kostlivce, když to otevře. A hrozně rád bych byl, aby vlastně se tyhle ty všichni kostlivci z těch skříní vyhnali, protože pokud je nevyženeme z tý skříně, tak my nemůžeme vlastně pokračovat dál jaksi jako opravdoví demokraté. To je velmi těžký. My se musíme dokázat vypořádat se svými prohřešky z minulosti a nejen vypořádat. Když už jsme třeba s nima vypořádáni, tak musíme je jaksi brát v potaz, že tak to bylo a uvědomit si to, protože pokud si nezameteme před vlastním prahem a nevyčistíme ten náš Augiášův chlév, tak nemůžeme s čistou myslí dál, to je špatně. Takže to je třeba jakoby jedno z témat, který mě zajímají, kudy se ubírají jaksi moje myšlenky nebo můj záběr ve výběru látek. A vedle toho samozřejmě funguje jaksi moje určitá silná náchylnost k tomu humoru. Čili, já na jednu stranu hrozně rád natočím závažné téma, který mě zajímá a baví a který si myslím, že je nutný, ale zároveň na druhou stranu velice rád natočím rozmařilou bláznivou komedii, protože já se taky chci bavit. A skutečně po těchto 2 traumatizujících filmech jsem byl neobyčejně šťasten, že jsem Adamem Dvořákem dostal nabídnutej tenhle ten scénář a to bylo pro mě, jako kdybych se koupal v živé vodě. Takhle vlastně, já si velice rád odskočím a vodběhnu a s velkou chutí, s absolutním nasazením se vrhnu do komedie, která mě bude bavit a bude bavit lidi a bude bavit lidi v kině. Zároveň, když budu mít téma, který je pro mě závažný a důležitý pro mě, tak samozřejmě se budu věnovat tomu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Martin a Venuše, nový film režiséra Jiřího Chlumského, vstupuje zrovna dneska do kin, do distribuce. Čili, to necháme na vás, abyste posoudili, vážení a milí posluchači, kteří jste vlastně taky filmovými diváky, jak se mu vlastně ten film povedl. Já už jsem kus viděl a myslím si, že to bude docela slušná komedie, ale zase ne tak třeskutá, že by se člověk nezávazně válel, protože to má i podtext docela takový jako závažný. Mimochodem vynikající Marek Taclík a jeho partnerka.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Kristýnka Boková.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kristýnka Boková taky. Děti jsou tam hezký, taky moc pěkný a dobrý. Ale režisér jeden film natočí a už o dalším přemýšlí, pakliže už nemá další roztočen. Jak je to u vás, Jiří?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Tak máte pravdu, nemám roztočen další film, protože teď se mi to trošku sešlo s těmi filmy dost jaksi za sebou v krátkém období. Ale mám 2 scénáře, 1 mám tady právě s kolegou producentem Adamem Dvořákem, kterej bysme chtěli udělat a je to opět komedie. Myslím si, že velice zdařilá. A pak mám ještě 1 a to je z jiného soudku, adaptaci jedné knihy, která vyšla i v Čechách, ale původem na Slovensku, což je teda zase takové závažné téma, která se odehrává od roku 38 do roku 68 a ten scénář už je napsanej. Na Slovensku na to mám producenta, který se snaží něco s tím udělat, uvidíme, jak to dopadne. Je to teda běh na dlouhou trať. Ale tenhle ten film připravujeme a zároveň s tím Adamem tu komedii. Jinak teď jsem vlastně v takovém stádiu, kdy se věnuju hodně televizi, televizní tvorbě a myslím, že to tak bude až do konce tohoto roku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co točíte v televizi?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Tak teď budu rozjíždět nový seriál pro TV Nova, což je takovej, říká se tomu spin off, spin off jako, vlastně vytržení jedné postavy ze slavného seriálu jinam a zasazení do jiného prostředí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak pod tím si teda nic nedokážu představit. Co to je?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Je to, jako kdybyste měl třeba Nemocnici na kraji města a vzal jste doktora Štrosmajera a přesadil ho třeba do podhorské vesnice, ale byl by to stále doktor Štrosmajer a pokračoval by ve své činnosti, ale v jiných podmínkách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, využití jedné figury.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Využití jedné figury.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nosné.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Využití jedné nosné figury ze seriálu a zasazení do jinýho prostředí, tak to teďkon budeme dělat s mojí vlastně producentkou Lenkou Hornovou, která je autorkou toho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bude seriál?
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
To by měl bejt seriál. A potom bysme pro tu samou televizi, bude-li to možný, měli dělat další sérii 16 dílů Expozitury, což jsou detektivní příběhy. Tato série je trošku jinak pojatá, je to pojatý jako politický thriller, takže na to se docela těším.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to je práce jak na kostele, jak se říká.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Je to dost práce, ale mě pracovat baví, takže mě to jaksi, nějak se toho nebojím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobře, protože my se můžem těšit na pak zajímavé a příjemné pokoukání jak ve filmu nebo v kině, tak i v televizi. Pod vším bude podepsán můj dnešní host Jiří Chlumský, režisér, jemuž děkuju za dnešní návštěvu. Jiří, ať se daří.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Děkuji, děkuji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ať to frčí na place. Na shledanou.
Jiří CHLUMSKÝ, režisér
--------------------
Na shledanou a děkuji.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 26. srpna 2013.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
