Jiří Krampol - herec
31. prosinec 2011
Poslední den v roce 2011 a v Tandemu herec Jiří Krompol. Prozradil, jaký seriál právě dotočil, kdo byl jeho hrdinou v dětství a na čem je závislý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I na Silvestra je tu váš Tandem. Takže vás ze studia opět srdečně zdraví Jan Rosák. Samozřejmě jsem hodně přemýšlel, koho si na poslední Tandem roku pozvat, abychom se dobře pobavili a zároveň abychom se něco nového dozvěděli. Myslím, že jsem neudělal vůbec chybu, když jsem se rozhodl pozvat herce Jiřího Krampola. Jiříku, já tě vítám a zdravím.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Nazdar. Dobrý večer.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dobrý den vlastně, protože my taky vysíláme už ráno.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Jo vy už ráno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. Ale taky večer. Takže zdravíš docela dobře.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Takže dobrý den i večer.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. Dobrý den. U tebe se pořád něco nového děje. Ostatně čtenáři bulváru by mohli vyprávět. Ovšem já si o bulváru myslím svoje, takže si radši nechám vyprávět od tebe osobně. A vy, milí posluchači, se každopádně dobře bavte. Tak teď jsem na rozpacích. Chtěl jsem říct, že Jirka Krampol není u nás na Tandemu žádným nováčkem, ale naposledy, Jirko, když jsi tady byl, byl jsi tady už dvakrát, tak to bylo v pátek 29. prosince 2006.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ježimarjá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ježišmarjá. To už je prosím tě pět let.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Pět let jo?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pět let, no.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
To je jako včera.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jako včera, viď. To jsi byl ještě mladý jura. No ale mezitím se stalo strašná spousta věcí. Ty už seš taky dědečkem, viď?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ano. No několikanásobný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Několikanásobný. No ale vezměme to, co všechno je u tebe novýho, takový zásadního. Tak já mám takovej pocit, že si teď natočil novej seriál, kterej se začíná v podstatě teď od 2. ledna vysílat, viď?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se to jmenuje?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Život je ples.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Život je ne pes, ale ples.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ples. A to l je jako tak daný stranou, jakože to je jako narážka na to, že život je pes, takže život je ples vlastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. A co je pro tebe spíš život, ples nebo pes?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No tak čím jsem starší, tak tím víc se snažím o to dělat si z toho stáří srandu, protože jinak to prostě by se člověk musel, já nevím, zbláznit. No tak já se čím dál tím víc obklopuju jenom pozitivníma lidma. Mně, jak je někde nějaká negace, zdrhám. Mě nadchne třeba, jak jsme točili, Květa Fialová 82, teď jí bude 83 let, sranda s tou ženskou od rána do večera, dělá si srandu nejenom ze všech, ze sebe. To je radost a prostě to je takový jako přijatelný stáří. Takový to, ježiš. Já si vzpomínám na Slávka, můžu jako?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jen vzpomínej. Jsme tady od vzpomínání.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Slávek Šimek ještě když byl v plný síle, tak říkal, na Levým Hradci měl baráček a tam stříhal keře a tam je takový to historický centrum Slovanů, Levý Hradec, že jo. No a tam je kostelík, u toho kostelíka je náměstíčko, lavičky a ta jedna lavička sousedí se zahradou Šimka. A tam seděl nějakej dědek s nějakou babičkou a teď se bavili. Ten říká, to pani, já mám, mě bolí koleno, teď mě bolí v zádech, teď si beru Warfarin, teď si beru Neurol, teď mám neurózu, psychoneurózu, neurastenii, vegetativní dystonii. Teď vyjmenoval všechny choroby, léky. A ta ženská říkala, no jo, to já beru, a teď zase ona to vyjmenovala. A ten Šimek povídal, a teď jsem se zarazil a povídá, no jo, pani, ale mně v září bude, víte kolik? Teď Šimek povídá, a teď jsem byl zvědavej, kolik tomu dědkovi je. Padesát dva roků. Tak od tý doby, rozumíš, se tomu, jak je to relativně, kolik jako komu je, jo. Já jsem byl na stejch narozeninách Otakara Vávry. No tak ten jako sice už jako na tom nebyl nejlíp zdravotně a on si dělal srandu prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A určitě nevyjmenovával všechny léky, který bere.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ale vůbec ne. Naopak. On říkal před tou Jitkou, povídá, já jsem rád, že nevidím už několik let, protože prej kdybych viděl, že bych Jitku musel vyměnit. Tak tohle ti řekne téměř stoletej člověk, no tak to je nádherný přece.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního silvestrovského Tandemu je Jiří Krampol. Jirko, tebe se teď zeptám, tak jako se ptám všech svých hostů, i když tenhleten Tandem je samozřejmě trošičku výjimečný, ale myslím si, že se to docela může hodit. Co jsi v životě, Jirko, ještě nestihl a co bys ještě rád napravil? Já vím, že ty jsi nedávno vydal knížku Krátce z dlouhého života Jiřího Krampola.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
To napsal ale Miloš Schmidberger, kterej to taky nafotil. No to je takový shrnutí prostě jako...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Toho tvýho života.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No. ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a co si teda ještě nestih? Co bys ještě chtěl stihnout v životě?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No tak snažím se od dětství naučit anglicky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej, vždyť ty umíš anglicky, ne?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No to si vždycky myslím. Já jsem byl 27krát v Americe a vždycky, když tam jedu, tak si říkám, no tak to. A najednou přijdu a /nesrozumitelné/. Já povídám, Ježíš, co ten člověk povídá. Já nerozumím ani slovo. Já říkám, vždyť se to učím celej život. No ne, řeknu jako, co chci, to jo, ale pokud tam nežije člověk. Vždycky já žasnu nad tím, jak čtu třeba Miss, já nevím, nechci nikoho urazit, já nevím Dvořáčková, perfektní znalost angličtiny, němčiny. Pokud se tam nenarodí ten člověk nebo tam nežije, tak to nemůže nikdy perfektně umět. To nejde prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samozřejmě. Ale kdyby si ty se svým talentem na řeči žil v tý Americe nepřetržitě dejme tomu rok, tak nebudeš mít problémy.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ale ne, to ne. Já jsem dokonce hrál jako v americkým filmu, Dangerous Prey, kde jsem měl šest stránek velice těžkýho textu a namluvil jsem to, naučil jsem se to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej, ale to jsi hrál určitě cizince jako.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Američana?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No ne. Tam nebylo řečený jako co, ale mluvil jsem jako, byla to americká angličtina. No a chodil jsem k tomu učiteli a to bylo nádherný, jak tam byla věta, dosud žádné zprávy od generála Wanbrocka, pane majore. A ten učitel jako říkal, repeate. Tak já jsem opakoval. Vždycky jsem to řekl tu větu. /anglický text/. On říkal /anglický text/. Po tejdnu povídám, /anglický text/. On říká, yes. Bylo to tam. Tejden jsem říkal /anglický text/. A a on říkal, no /anglický text/. Naprosto nezachytitelný, nepochopitelný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kohos tam hrál v tom filmu?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
To byl nějakej padouch takovej. Hráli jsme, ještě Pepa Laufr v tom hrál. Právě jsme měli dialog. Ten tam hrál takovýho šílenýho lékaře. Musím bohužel konstatovat, že to byl velice špatnej film. Ale nicméně to je úplně jedno. Já jsem to bral jako, ale tam byly věty nenaučitelný. Ušetřete mě vašich biblických výroků, doktore.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tohle umíš anglicky?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No jistě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak povídej.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
/anglický text/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bych se skoro rád naučil, takovou větu. To se uplatní hodně v životě.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Jenže víš, co nejhorší na tom? Ať to řekneš, jak, řekneš to sice, oni vědí, o co jde, ale ono se to tak neřekne. Třeba teďka já jsem byl v kasinu, jsem měl takovej kšeft. A tam byl jeden Američan, kterej mně řek větu, kterou jsem si hned teda okamžitě napsal. Včera mě potkalo štěstí, přišlo se se mnou rozloučit. No jako anglicky přeložíš to. /anglický text/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo. vidíš to.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Včera mě štěstí zkřížilo nebo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vešlo mi do cesty, aby mi řeklo nazdar. Vidíš to. Já takhle umím perfektně francouzsky říct, že neumím francouzsky. /francouzský text/. Jo? A máš to.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
My jsme jezdili s Divadlem Na Zábradlí do Švýcarska. Tak tam, když spustěj, tak to jako jestli si někdo třeba myslel, že umí německy, že se tam domluví, tak na to musí zapomenout prostě. Třeba v Bernu, víš, jak je v bernským dialektu já jsem? Jako ich bin? Išch. Pak je dobrá věta. Renato, máš ještě led? Ve švýcarské němčině. /německý text/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jirku Krampola znám opravdu spoustu let a leccos o něm vím, ale to, který je jeho hrdina jeho dětství, tak Jirko, to si marně vzpomínám a to nám teď budeš muset prozradit. Kdo byl takovej tvůj hrdina, na kterýho vzpomínáš? Byl to Vinnetou nebo?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ne. Můj hrdina, když jsem byl malej kluk, tak všichni chodili, chodili jsme na Zorro mstitel, ale to nebyl ten Zorro mstitel ještě tenhleten, to byl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Banderas.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
To nebyl Banderas na světě hlavně. A všichni obdivovali Zorro mstitele. Kluci. Já ne. Já jsem obdivoval banditu. Ten se jmenoval bandita, já to viděl asi 46krát, takže do dneška si to pamatuju. Bandita El Lobo. A sice jsem obdidoval toho banditu za to, protože když někdo spáchal nějakej nekalej skutek, tak přišel Zorro mstitel, vzal ten kančík, ten bič a na tři rány mu udělal na čelo znamení Z, jako Zorro. A bandita El Lobo se vydával za Zorro mstitele, přišel do baru, do saloonu teda a tam nějakej ten bandita něco měl nějaký kecy, on vzal ten kančík a švihnul a udělal mu to Z na jednu ránu na čelo. Tak já jsem si koupil v Truhlářský ulici tu kůži, co je na šicí stroje jako.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo. Jo. Tu transmisi takovou.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No. No. A udělal jsem si ten kančík a učil jsem se s tím jako prostě proti zdi. A švihnul jsem se tak přes ucho, že jsem to vyhodil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A udělal si na tom uchu Z.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Dodneška když mrzne, tak mě to bolí, tak jsem si neudělal Z, ale švih jsem se do krve. To byla taková bolest, že dodneška, když mrzne, tak si na to vzpomenu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je krásná asociace, když začne mrznout, tak Jirka Krampol si vzpomene na Zorra a El Loba.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ano. Zorro mstitel, ano, to byl takovej náš ideál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před námi v dnešním silvestrovském Tandemu je klasika českého humoru a za normálních okolností by si náš host, tudíž Jirka Krampol by si vybíral. Ale, Jirko, když dovolíš, já bych to trošku obrátil a dneska bych si vybral já, protože mám příležitost, že tady sedíš ty. Kdysi jsi působil s vynikajícím parťákem Slávkem Šimkem a natočili jste toho opravdu spoustu takže teď sice vyber, ale vyber něco z toho, co se vám opravdu hodně povedlo, protože nám tím uděláte spoustě lidem velikou radost.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No tak já bych vybral něco, co je pořád aktuální. A to je problém pražských, stav pražských chodníků a silnic. Vždyť jak vyhrožovali po sameťáku, jak to daj dohromady a ono když jdeš po Malý Straně nebo po Starým městě, kde by aspoň tam to mělo bejt v pořádku, tak si málem zlomíš nohu, protože tam všude jsou nějaký výkopy. Takže tohle je furt jako prostě živý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže můžete aspoň posoudit, vážení a milí posluchači, nakolik se pražské chodníky a komunikace změnily od té doby, co o nich takhle točili Jirka Krampol se Slávkem Šimkem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak před písničkou udělal určitě Jirka Krampol se Slávkem Šimkem ještě dodatečně už tolik let po tom natočení radost nám všem. Teď Jirko, můžeš ty zavzpomínat, trošičku tak jako malinko, víš, konec roku, tak příležitost. Tak se zamysli nad místem, kde je ti opravdu hodně dobře, kde je ti nejlíp? Jestlipak je to třeba domov nebo jestli je to nějaký místo, kam rád zajíždíš?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Já hrozně rád, já jsem hrozně rád doma.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kde je to u tebe teď doma? Je to na Okoři?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Jako ne, je to v Praze, ale já když jsem na tý Okoři, tak hrozně rád, na to se vždycky těším, protože ze zahrady se koukám na rybník, takže když mám volno, tak si lehnu do síťový houpačky, vezmu si nějakou hezkou knížku, koupím si pomerančovou kůru v čokoládě, na kterou mám závislost od dětství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty máš tuhle závislost?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No to je normální, to je jako feťák, to je droga. Sním dva tři kousky, kniha mi vypadne z ruky, já usnu a probudím se prostě, ptáci zpívaj, jo. A buď mám přilepenou tu jednu kůru na zádech nebo v knížce. Ale je mi tam hrozně dobře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to naprosto chápu. Já jsem ta u tebe byl několikrát. To je opravdu moc hezký místo. To je mimo diskusi. A máš tam taky někde blízko teniskovej kurt?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Bohužel já jsem jezdil do Buštěhradu, ale tam jsme se hádali, ale jako v dobrým, ne hádali, já si dělám srandu, v dobrým. A do Kladna. Jenže ta parta se nějak rozpadla. No a pak oni z toho udělali na tom Kladně nějakej klub a vůbec tam rekreační hráče nechtěli a tam byly nějaký furt tenisový turnaje, takže jsem tam přestal jezdit. No a tak jsme jezdili, leta teďka jsme jezdili na tzv. Duck Open, jsme to nazval. Duck Open Cup. Takhle. Jako hráli jsme o kachnu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem si říkal, jestli to je duck jako Donald duck.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Jako prostě kdo prohraje, zaplatí. Vždycky jsme šli na oběd v těch Řevnicích tam do restaurace na náměstí, kde jsme si dali kachnu. Kdo prohrál, platil tu kachnu. No a jednou jsme prohráli šestnáctkrát za sebou, tak říkal Vojta Nouzák, režisér, že by se nám vyplatilo pořídit si farmu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jirko, já se pamatuju, ty jsi vyprávěl nádhernou příhodu, kdy tě okomentoval nějakej divák při tvé hře na kurtu, prej takhle za plotem, že ti řekl svou recenzi tvojí hry.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No ne, no tak, já můžu krátce o tenise?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jistě.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Tak z tenisu mám několik krásných zážitků. Tak první věc je ta, že jsem hrál na Kladně, kde byl takovej turnaj, kterej pořádal jeden náš kamarád, doktor Jiří Hrkal, výbornej zubař, kterej pořádal o Zlatou stoličku, se to jmenovalo. Zlatá stolička, to byla jako ta cena.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne na sezení, ale na kousání.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ale na kousání. A já jsem dobíhal míček, ktrej jsem nedoběh a tam nějakej vožralej, kterej seděl a komentoval to, povídá, to se na to vykašlu, to já rychlejc sedím, než-li ty běžíš. To je jako jedna věc. Ale teď jsem točil před dvěma lety, jsme točili film Bobule 2, kde hraju takovýho tchána, kterej chce zabít toho svýho zetě. Najme na něj prostě vraha, chce ho zabít. A teď ho honí. A režíroval to ruskej režisér a mně říkal, pane Krampol, prosím vás, tady musíte proběhnout kolem kamery a prosím vás, musí to být běh, jo. Teď já, jak jsem měl přetržený ty vazy, tak běžet jako opravdu jsem Joffrey skutečně, jo. A povídám, nedá se, Jirko, nic dělat. Jsi profesionál, musíš běžet. Povídám, ať to bolí, jak to bolí. Tak kamera a já jsem vyběh. Proběhl jsem kolem tý kamery. Stop. Pane Krampol, prosím vás, neběhejte tak rychle. Já povídám, slyšeli jste to, vy idioti, tak tím se vytahuju. To je druhá historika. A pak mám třetí, která naprosto hodnotí můj tenis, aby lidi věděli, jak to hraju. Byli jsme v Uherském Hradišti, kde ty jsi byl taky, a tam jsme hráli vždycky jedno nemehlo, jeden dobrej hráč. Proti mně hrál, nechci se dotknout Pepy Náhlovskýho, ale Lendl to není.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale nehrál za toho dobrýho hráče, takže to řekni.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Takhle, prostě hrál s dobrým hráčem. Já jsem hrál s dobrým hráčem. A jako sponzorský dar jsme dostali profesionálního maséra, kterej jezdí s národním manšaftem, kterej nás tam masíroval a bral nás, jako kdybysme byli prostě normální hráči. A on se šel podívat, jak my tam hrajeme, ty kopce lítaly takhle tam na tom kurtu a vedle něj tam byl malej takovej vietnamskej trh. A několik těch Vietnamců sledovalo tu hru, jak my hrajem s tím Náhlovským ty kopce. A ten jeden Vietnamec povídal tomuhle masérovi, tomu, Jarda se jmenoval, povídá, kdo to je? A ten Jarda povídá. To jsou naši reprezentanti. A on se tak na něj nedůvěřivě podíval a povídá, a ty jsou dobrý? On říkal, to jsou naši nejlepší. Ještě byl jeden kopec, druhej kopec, třetí kopec, ten Vietnamec udělal pfuj a šel pryč.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jirka Krampol není člověk, který by obcházel bez povšimnutí problémy, které nás obklopují. Ale já si myslím, že se vyjadřuješ k takovým věcem dost často. Dokonce občas je to možné si přečíst i někde v novinách nebo tak. A já ti teď dám, Jirko, takovej malej dárek. Takovej k Novýmu roku. Představ si, že bys měl pravomoc světovýho prezidenta, co by si zařídil ve světě jako první věc?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Já co bych zařídil? Tak první věc, kterou bych zařídil anebo bych se o ni pokusil, aby lidi začali bejt k sobě hodný. Protože mně vadí strašně jedna věc, že proti minulýmu režimu, kdy nikdo nic neměl a bylo to hrozný prostě, že se člověk bál někde něco říct, aby tě někdo neudal, tak se lidi k sobě chovali slušnějc. Teďka všimni si, že furt nikdo nemá čas, každej někam pospíchá a každej honí prostě prachy. Hlavně bych v každým případě zastavil, s tím naprosto souhlasím s panem prezidentem a jsem na jeho straně, proti tý globalizaci a to trvání jak na národnosti, třeba na češtství, jo. Takový ty, že všichni celej svět bude mít jednu měnu, všichni budou jíst brambůrky a pít nějakou, se nesmí jmenovat tady ty nápoje. Prostě vždyť každá země má mít svý prachy, má mít svou známku, má mít svůj folklor. Vždyť je to hrozný. Přijdeš, já jsem byl v Torontu v kině, v multikině a přišel jsem, já do multikina nechodím, protože nesnáším ten smrad tý pražený kukuřice. To mně hrozně vadí, jak tam chroupou prostě jak bobři ten popcorn. Mně to vadí jako prostě čichově. A potom mně to vadí zvukově. A navíc kukuřici nejím. Přijel jsem do Prahy a byli jsme tady na premiéře nějakýho filmu na Černým Mostě. A to je úplně stejný kino jako v tom Torontu. To je úplně stejný. Vždyť to jako je hrozný, že všecko je stejný. To mně hrozně vadí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže tohleto by si teda nějakým způsobem se pokusil odstranit.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
V každým případě bych trval na tom, podívej, takovýhle prasárny, jako třeba že malostranská kavárna, kam chodil Neruda, kam chodil Ignát Herrmann, kam chodili sochaři, malíři, já nevím, celá bohéma pražská tam chodila a je to jedna z nejstarších kaváren na Malý Straně a přijdeš tam a oni ti tam daj Coffee Starbucks, americký kafe v umělohmotným kelímku, to mě uráží prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak pomalu nám končí rok 2011. Máme za sebou vánoční svátky. Jirko, já jenom pevně věřím, že jsi je neslavil se Santa Clausem, nýbrž s Ježíškem.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
S Ježíškem. Jenom s Ježíškem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že se nechystáš, prosím tě.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Já nechci ani Dědu Mráze ani Santa Clause, protože pro mě, tím jsem urazil hodně lidí, hlavně Američanů, že jsem říkal, že Santa Claus je střílivej Děda Mráz.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doufám, že se nechystáš taky slavit svatýho Valentýna.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
To nenávidím k smrti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Protože to mi taky leze na nervy. Ano. Já jsem říkal, že nevěřím na Dědu Mráze ani na svatýho Valentýna. Ty prostě nejsou.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
A na Žižkově v hospodě Na Růžku, když slavěj Halloween, tak to jako mám pocit, že jsem se zbláznil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. Jirko, víš co, končí nám rok a k Silvestru patří taky fóry a k tobě patří výborný vtipy. Jsi proslavenej jako výbornej vypravěč vtipů. Víš co, mohli bychom spolu zakončit ten tandem silvestrovský nějakým hezkým vtipem v tvým provedení. Tak.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Do restaurace přijde chlap a přijde číšník, povídá, prosím budete si přát? A on říká, prosím vás, co pije šéfkuchař. A on říká, šéfkuchař pije vizoura. Valentines. Povídá. Jo? Tak pojďte sem. Tak mu řekněte, ať se na to chlastání vykašle a začne konečně pořádně vařit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to byl hezkej příspěvek na závěr dnešního silvestrovského Tandemu Jirky Krampola. Jirko, já ti přeju, ať ten novej rok, kterej za pár hodin nastartujeme, ať se ti vydaří, ať máš pořád tak výbornou náladu. Přeju ti samozřejmě hodně úspěchu v tvým televizním pořadu, kterej se ti bezvadně taky rozjel. K tomu jsme se vlastně ani nedostali. A samozřejmě ať tě lidi mají pořád stejně rádi jako dosud.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Já přeju to samý tobě. A zdravím všechny posluchače a přeju jim hodně štěstí, zdraví, dobrou náladu a nenechte se vyvést z míry.
Spustit audio
--------------------
I na Silvestra je tu váš Tandem. Takže vás ze studia opět srdečně zdraví Jan Rosák. Samozřejmě jsem hodně přemýšlel, koho si na poslední Tandem roku pozvat, abychom se dobře pobavili a zároveň abychom se něco nového dozvěděli. Myslím, že jsem neudělal vůbec chybu, když jsem se rozhodl pozvat herce Jiřího Krampola. Jiříku, já tě vítám a zdravím.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Nazdar. Dobrý večer.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dobrý den vlastně, protože my taky vysíláme už ráno.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Jo vy už ráno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. Ale taky večer. Takže zdravíš docela dobře.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Takže dobrý den i večer.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. Dobrý den. U tebe se pořád něco nového děje. Ostatně čtenáři bulváru by mohli vyprávět. Ovšem já si o bulváru myslím svoje, takže si radši nechám vyprávět od tebe osobně. A vy, milí posluchači, se každopádně dobře bavte. Tak teď jsem na rozpacích. Chtěl jsem říct, že Jirka Krampol není u nás na Tandemu žádným nováčkem, ale naposledy, Jirko, když jsi tady byl, byl jsi tady už dvakrát, tak to bylo v pátek 29. prosince 2006.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ježimarjá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ježišmarjá. To už je prosím tě pět let.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Pět let jo?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pět let, no.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
To je jako včera.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jako včera, viď. To jsi byl ještě mladý jura. No ale mezitím se stalo strašná spousta věcí. Ty už seš taky dědečkem, viď?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ano. No několikanásobný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Několikanásobný. No ale vezměme to, co všechno je u tebe novýho, takový zásadního. Tak já mám takovej pocit, že si teď natočil novej seriál, kterej se začíná v podstatě teď od 2. ledna vysílat, viď?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se to jmenuje?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Život je ples.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Život je ne pes, ale ples.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ples. A to l je jako tak daný stranou, jakože to je jako narážka na to, že život je pes, takže život je ples vlastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. A co je pro tebe spíš život, ples nebo pes?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No tak čím jsem starší, tak tím víc se snažím o to dělat si z toho stáří srandu, protože jinak to prostě by se člověk musel, já nevím, zbláznit. No tak já se čím dál tím víc obklopuju jenom pozitivníma lidma. Mně, jak je někde nějaká negace, zdrhám. Mě nadchne třeba, jak jsme točili, Květa Fialová 82, teď jí bude 83 let, sranda s tou ženskou od rána do večera, dělá si srandu nejenom ze všech, ze sebe. To je radost a prostě to je takový jako přijatelný stáří. Takový to, ježiš. Já si vzpomínám na Slávka, můžu jako?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jen vzpomínej. Jsme tady od vzpomínání.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Slávek Šimek ještě když byl v plný síle, tak říkal, na Levým Hradci měl baráček a tam stříhal keře a tam je takový to historický centrum Slovanů, Levý Hradec, že jo. No a tam je kostelík, u toho kostelíka je náměstíčko, lavičky a ta jedna lavička sousedí se zahradou Šimka. A tam seděl nějakej dědek s nějakou babičkou a teď se bavili. Ten říká, to pani, já mám, mě bolí koleno, teď mě bolí v zádech, teď si beru Warfarin, teď si beru Neurol, teď mám neurózu, psychoneurózu, neurastenii, vegetativní dystonii. Teď vyjmenoval všechny choroby, léky. A ta ženská říkala, no jo, to já beru, a teď zase ona to vyjmenovala. A ten Šimek povídal, a teď jsem se zarazil a povídá, no jo, pani, ale mně v září bude, víte kolik? Teď Šimek povídá, a teď jsem byl zvědavej, kolik tomu dědkovi je. Padesát dva roků. Tak od tý doby, rozumíš, se tomu, jak je to relativně, kolik jako komu je, jo. Já jsem byl na stejch narozeninách Otakara Vávry. No tak ten jako sice už jako na tom nebyl nejlíp zdravotně a on si dělal srandu prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A určitě nevyjmenovával všechny léky, který bere.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ale vůbec ne. Naopak. On říkal před tou Jitkou, povídá, já jsem rád, že nevidím už několik let, protože prej kdybych viděl, že bych Jitku musel vyměnit. Tak tohle ti řekne téměř stoletej člověk, no tak to je nádherný přece.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního silvestrovského Tandemu je Jiří Krampol. Jirko, tebe se teď zeptám, tak jako se ptám všech svých hostů, i když tenhleten Tandem je samozřejmě trošičku výjimečný, ale myslím si, že se to docela může hodit. Co jsi v životě, Jirko, ještě nestihl a co bys ještě rád napravil? Já vím, že ty jsi nedávno vydal knížku Krátce z dlouhého života Jiřího Krampola.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
To napsal ale Miloš Schmidberger, kterej to taky nafotil. No to je takový shrnutí prostě jako...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Toho tvýho života.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No. ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a co si teda ještě nestih? Co bys ještě chtěl stihnout v životě?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No tak snažím se od dětství naučit anglicky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej, vždyť ty umíš anglicky, ne?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No to si vždycky myslím. Já jsem byl 27krát v Americe a vždycky, když tam jedu, tak si říkám, no tak to. A najednou přijdu a /nesrozumitelné/. Já povídám, Ježíš, co ten člověk povídá. Já nerozumím ani slovo. Já říkám, vždyť se to učím celej život. No ne, řeknu jako, co chci, to jo, ale pokud tam nežije člověk. Vždycky já žasnu nad tím, jak čtu třeba Miss, já nevím, nechci nikoho urazit, já nevím Dvořáčková, perfektní znalost angličtiny, němčiny. Pokud se tam nenarodí ten člověk nebo tam nežije, tak to nemůže nikdy perfektně umět. To nejde prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samozřejmě. Ale kdyby si ty se svým talentem na řeči žil v tý Americe nepřetržitě dejme tomu rok, tak nebudeš mít problémy.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ale ne, to ne. Já jsem dokonce hrál jako v americkým filmu, Dangerous Prey, kde jsem měl šest stránek velice těžkýho textu a namluvil jsem to, naučil jsem se to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej, ale to jsi hrál určitě cizince jako.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Američana?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No ne. Tam nebylo řečený jako co, ale mluvil jsem jako, byla to americká angličtina. No a chodil jsem k tomu učiteli a to bylo nádherný, jak tam byla věta, dosud žádné zprávy od generála Wanbrocka, pane majore. A ten učitel jako říkal, repeate. Tak já jsem opakoval. Vždycky jsem to řekl tu větu. /anglický text/. On říkal /anglický text/. Po tejdnu povídám, /anglický text/. On říká, yes. Bylo to tam. Tejden jsem říkal /anglický text/. A a on říkal, no /anglický text/. Naprosto nezachytitelný, nepochopitelný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kohos tam hrál v tom filmu?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
To byl nějakej padouch takovej. Hráli jsme, ještě Pepa Laufr v tom hrál. Právě jsme měli dialog. Ten tam hrál takovýho šílenýho lékaře. Musím bohužel konstatovat, že to byl velice špatnej film. Ale nicméně to je úplně jedno. Já jsem to bral jako, ale tam byly věty nenaučitelný. Ušetřete mě vašich biblických výroků, doktore.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tohle umíš anglicky?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No jistě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak povídej.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
/anglický text/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bych se skoro rád naučil, takovou větu. To se uplatní hodně v životě.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Jenže víš, co nejhorší na tom? Ať to řekneš, jak, řekneš to sice, oni vědí, o co jde, ale ono se to tak neřekne. Třeba teďka já jsem byl v kasinu, jsem měl takovej kšeft. A tam byl jeden Američan, kterej mně řek větu, kterou jsem si hned teda okamžitě napsal. Včera mě potkalo štěstí, přišlo se se mnou rozloučit. No jako anglicky přeložíš to. /anglický text/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo. vidíš to.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Včera mě štěstí zkřížilo nebo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vešlo mi do cesty, aby mi řeklo nazdar. Vidíš to. Já takhle umím perfektně francouzsky říct, že neumím francouzsky. /francouzský text/. Jo? A máš to.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
My jsme jezdili s Divadlem Na Zábradlí do Švýcarska. Tak tam, když spustěj, tak to jako jestli si někdo třeba myslel, že umí německy, že se tam domluví, tak na to musí zapomenout prostě. Třeba v Bernu, víš, jak je v bernským dialektu já jsem? Jako ich bin? Išch. Pak je dobrá věta. Renato, máš ještě led? Ve švýcarské němčině. /německý text/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jirku Krampola znám opravdu spoustu let a leccos o něm vím, ale to, který je jeho hrdina jeho dětství, tak Jirko, to si marně vzpomínám a to nám teď budeš muset prozradit. Kdo byl takovej tvůj hrdina, na kterýho vzpomínáš? Byl to Vinnetou nebo?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ne. Můj hrdina, když jsem byl malej kluk, tak všichni chodili, chodili jsme na Zorro mstitel, ale to nebyl ten Zorro mstitel ještě tenhleten, to byl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Banderas.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
To nebyl Banderas na světě hlavně. A všichni obdivovali Zorro mstitele. Kluci. Já ne. Já jsem obdivoval banditu. Ten se jmenoval bandita, já to viděl asi 46krát, takže do dneška si to pamatuju. Bandita El Lobo. A sice jsem obdidoval toho banditu za to, protože když někdo spáchal nějakej nekalej skutek, tak přišel Zorro mstitel, vzal ten kančík, ten bič a na tři rány mu udělal na čelo znamení Z, jako Zorro. A bandita El Lobo se vydával za Zorro mstitele, přišel do baru, do saloonu teda a tam nějakej ten bandita něco měl nějaký kecy, on vzal ten kančík a švihnul a udělal mu to Z na jednu ránu na čelo. Tak já jsem si koupil v Truhlářský ulici tu kůži, co je na šicí stroje jako.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo. Jo. Tu transmisi takovou.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No. No. A udělal jsem si ten kančík a učil jsem se s tím jako prostě proti zdi. A švihnul jsem se tak přes ucho, že jsem to vyhodil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A udělal si na tom uchu Z.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Dodneška když mrzne, tak mě to bolí, tak jsem si neudělal Z, ale švih jsem se do krve. To byla taková bolest, že dodneška, když mrzne, tak si na to vzpomenu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je krásná asociace, když začne mrznout, tak Jirka Krampol si vzpomene na Zorra a El Loba.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ano. Zorro mstitel, ano, to byl takovej náš ideál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před námi v dnešním silvestrovském Tandemu je klasika českého humoru a za normálních okolností by si náš host, tudíž Jirka Krampol by si vybíral. Ale, Jirko, když dovolíš, já bych to trošku obrátil a dneska bych si vybral já, protože mám příležitost, že tady sedíš ty. Kdysi jsi působil s vynikajícím parťákem Slávkem Šimkem a natočili jste toho opravdu spoustu takže teď sice vyber, ale vyber něco z toho, co se vám opravdu hodně povedlo, protože nám tím uděláte spoustě lidem velikou radost.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No tak já bych vybral něco, co je pořád aktuální. A to je problém pražských, stav pražských chodníků a silnic. Vždyť jak vyhrožovali po sameťáku, jak to daj dohromady a ono když jdeš po Malý Straně nebo po Starým městě, kde by aspoň tam to mělo bejt v pořádku, tak si málem zlomíš nohu, protože tam všude jsou nějaký výkopy. Takže tohle je furt jako prostě živý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže můžete aspoň posoudit, vážení a milí posluchači, nakolik se pražské chodníky a komunikace změnily od té doby, co o nich takhle točili Jirka Krampol se Slávkem Šimkem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak před písničkou udělal určitě Jirka Krampol se Slávkem Šimkem ještě dodatečně už tolik let po tom natočení radost nám všem. Teď Jirko, můžeš ty zavzpomínat, trošičku tak jako malinko, víš, konec roku, tak příležitost. Tak se zamysli nad místem, kde je ti opravdu hodně dobře, kde je ti nejlíp? Jestlipak je to třeba domov nebo jestli je to nějaký místo, kam rád zajíždíš?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Já hrozně rád, já jsem hrozně rád doma.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kde je to u tebe teď doma? Je to na Okoři?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Jako ne, je to v Praze, ale já když jsem na tý Okoři, tak hrozně rád, na to se vždycky těším, protože ze zahrady se koukám na rybník, takže když mám volno, tak si lehnu do síťový houpačky, vezmu si nějakou hezkou knížku, koupím si pomerančovou kůru v čokoládě, na kterou mám závislost od dětství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty máš tuhle závislost?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No to je normální, to je jako feťák, to je droga. Sním dva tři kousky, kniha mi vypadne z ruky, já usnu a probudím se prostě, ptáci zpívaj, jo. A buď mám přilepenou tu jednu kůru na zádech nebo v knížce. Ale je mi tam hrozně dobře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to naprosto chápu. Já jsem ta u tebe byl několikrát. To je opravdu moc hezký místo. To je mimo diskusi. A máš tam taky někde blízko teniskovej kurt?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Bohužel já jsem jezdil do Buštěhradu, ale tam jsme se hádali, ale jako v dobrým, ne hádali, já si dělám srandu, v dobrým. A do Kladna. Jenže ta parta se nějak rozpadla. No a pak oni z toho udělali na tom Kladně nějakej klub a vůbec tam rekreační hráče nechtěli a tam byly nějaký furt tenisový turnaje, takže jsem tam přestal jezdit. No a tak jsme jezdili, leta teďka jsme jezdili na tzv. Duck Open, jsme to nazval. Duck Open Cup. Takhle. Jako hráli jsme o kachnu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem si říkal, jestli to je duck jako Donald duck.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Jako prostě kdo prohraje, zaplatí. Vždycky jsme šli na oběd v těch Řevnicích tam do restaurace na náměstí, kde jsme si dali kachnu. Kdo prohrál, platil tu kachnu. No a jednou jsme prohráli šestnáctkrát za sebou, tak říkal Vojta Nouzák, režisér, že by se nám vyplatilo pořídit si farmu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jirko, já se pamatuju, ty jsi vyprávěl nádhernou příhodu, kdy tě okomentoval nějakej divák při tvé hře na kurtu, prej takhle za plotem, že ti řekl svou recenzi tvojí hry.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
No ne, no tak, já můžu krátce o tenise?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jistě.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Tak z tenisu mám několik krásných zážitků. Tak první věc je ta, že jsem hrál na Kladně, kde byl takovej turnaj, kterej pořádal jeden náš kamarád, doktor Jiří Hrkal, výbornej zubař, kterej pořádal o Zlatou stoličku, se to jmenovalo. Zlatá stolička, to byla jako ta cena.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne na sezení, ale na kousání.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Ale na kousání. A já jsem dobíhal míček, ktrej jsem nedoběh a tam nějakej vožralej, kterej seděl a komentoval to, povídá, to se na to vykašlu, to já rychlejc sedím, než-li ty běžíš. To je jako jedna věc. Ale teď jsem točil před dvěma lety, jsme točili film Bobule 2, kde hraju takovýho tchána, kterej chce zabít toho svýho zetě. Najme na něj prostě vraha, chce ho zabít. A teď ho honí. A režíroval to ruskej režisér a mně říkal, pane Krampol, prosím vás, tady musíte proběhnout kolem kamery a prosím vás, musí to být běh, jo. Teď já, jak jsem měl přetržený ty vazy, tak běžet jako opravdu jsem Joffrey skutečně, jo. A povídám, nedá se, Jirko, nic dělat. Jsi profesionál, musíš běžet. Povídám, ať to bolí, jak to bolí. Tak kamera a já jsem vyběh. Proběhl jsem kolem tý kamery. Stop. Pane Krampol, prosím vás, neběhejte tak rychle. Já povídám, slyšeli jste to, vy idioti, tak tím se vytahuju. To je druhá historika. A pak mám třetí, která naprosto hodnotí můj tenis, aby lidi věděli, jak to hraju. Byli jsme v Uherském Hradišti, kde ty jsi byl taky, a tam jsme hráli vždycky jedno nemehlo, jeden dobrej hráč. Proti mně hrál, nechci se dotknout Pepy Náhlovskýho, ale Lendl to není.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale nehrál za toho dobrýho hráče, takže to řekni.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Takhle, prostě hrál s dobrým hráčem. Já jsem hrál s dobrým hráčem. A jako sponzorský dar jsme dostali profesionálního maséra, kterej jezdí s národním manšaftem, kterej nás tam masíroval a bral nás, jako kdybysme byli prostě normální hráči. A on se šel podívat, jak my tam hrajeme, ty kopce lítaly takhle tam na tom kurtu a vedle něj tam byl malej takovej vietnamskej trh. A několik těch Vietnamců sledovalo tu hru, jak my hrajem s tím Náhlovským ty kopce. A ten jeden Vietnamec povídal tomuhle masérovi, tomu, Jarda se jmenoval, povídá, kdo to je? A ten Jarda povídá. To jsou naši reprezentanti. A on se tak na něj nedůvěřivě podíval a povídá, a ty jsou dobrý? On říkal, to jsou naši nejlepší. Ještě byl jeden kopec, druhej kopec, třetí kopec, ten Vietnamec udělal pfuj a šel pryč.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jirka Krampol není člověk, který by obcházel bez povšimnutí problémy, které nás obklopují. Ale já si myslím, že se vyjadřuješ k takovým věcem dost často. Dokonce občas je to možné si přečíst i někde v novinách nebo tak. A já ti teď dám, Jirko, takovej malej dárek. Takovej k Novýmu roku. Představ si, že bys měl pravomoc světovýho prezidenta, co by si zařídil ve světě jako první věc?
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Já co bych zařídil? Tak první věc, kterou bych zařídil anebo bych se o ni pokusil, aby lidi začali bejt k sobě hodný. Protože mně vadí strašně jedna věc, že proti minulýmu režimu, kdy nikdo nic neměl a bylo to hrozný prostě, že se člověk bál někde něco říct, aby tě někdo neudal, tak se lidi k sobě chovali slušnějc. Teďka všimni si, že furt nikdo nemá čas, každej někam pospíchá a každej honí prostě prachy. Hlavně bych v každým případě zastavil, s tím naprosto souhlasím s panem prezidentem a jsem na jeho straně, proti tý globalizaci a to trvání jak na národnosti, třeba na češtství, jo. Takový ty, že všichni celej svět bude mít jednu měnu, všichni budou jíst brambůrky a pít nějakou, se nesmí jmenovat tady ty nápoje. Prostě vždyť každá země má mít svý prachy, má mít svou známku, má mít svůj folklor. Vždyť je to hrozný. Přijdeš, já jsem byl v Torontu v kině, v multikině a přišel jsem, já do multikina nechodím, protože nesnáším ten smrad tý pražený kukuřice. To mně hrozně vadí, jak tam chroupou prostě jak bobři ten popcorn. Mně to vadí jako prostě čichově. A potom mně to vadí zvukově. A navíc kukuřici nejím. Přijel jsem do Prahy a byli jsme tady na premiéře nějakýho filmu na Černým Mostě. A to je úplně stejný kino jako v tom Torontu. To je úplně stejný. Vždyť to jako je hrozný, že všecko je stejný. To mně hrozně vadí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže tohleto by si teda nějakým způsobem se pokusil odstranit.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
V každým případě bych trval na tom, podívej, takovýhle prasárny, jako třeba že malostranská kavárna, kam chodil Neruda, kam chodil Ignát Herrmann, kam chodili sochaři, malíři, já nevím, celá bohéma pražská tam chodila a je to jedna z nejstarších kaváren na Malý Straně a přijdeš tam a oni ti tam daj Coffee Starbucks, americký kafe v umělohmotným kelímku, to mě uráží prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak pomalu nám končí rok 2011. Máme za sebou vánoční svátky. Jirko, já jenom pevně věřím, že jsi je neslavil se Santa Clausem, nýbrž s Ježíškem.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
S Ježíškem. Jenom s Ježíškem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že se nechystáš, prosím tě.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Já nechci ani Dědu Mráze ani Santa Clause, protože pro mě, tím jsem urazil hodně lidí, hlavně Američanů, že jsem říkal, že Santa Claus je střílivej Děda Mráz.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doufám, že se nechystáš taky slavit svatýho Valentýna.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
To nenávidím k smrti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Protože to mi taky leze na nervy. Ano. Já jsem říkal, že nevěřím na Dědu Mráze ani na svatýho Valentýna. Ty prostě nejsou.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
A na Žižkově v hospodě Na Růžku, když slavěj Halloween, tak to jako mám pocit, že jsem se zbláznil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. Jirko, víš co, končí nám rok a k Silvestru patří taky fóry a k tobě patří výborný vtipy. Jsi proslavenej jako výbornej vypravěč vtipů. Víš co, mohli bychom spolu zakončit ten tandem silvestrovský nějakým hezkým vtipem v tvým provedení. Tak.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Do restaurace přijde chlap a přijde číšník, povídá, prosím budete si přát? A on říká, prosím vás, co pije šéfkuchař. A on říká, šéfkuchař pije vizoura. Valentines. Povídá. Jo? Tak pojďte sem. Tak mu řekněte, ať se na to chlastání vykašle a začne konečně pořádně vařit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to byl hezkej příspěvek na závěr dnešního silvestrovského Tandemu Jirky Krampola. Jirko, já ti přeju, ať ten novej rok, kterej za pár hodin nastartujeme, ať se ti vydaří, ať máš pořád tak výbornou náladu. Přeju ti samozřejmě hodně úspěchu v tvým televizním pořadu, kterej se ti bezvadně taky rozjel. K tomu jsme se vlastně ani nedostali. A samozřejmě ať tě lidi mají pořád stejně rádi jako dosud.
Jiří KRAMPOL, herec
--------------------
Já přeju to samý tobě. A zdravím všechny posluchače a přeju jim hodně štěstí, zdraví, dobrou náladu a nenechte se vyvést z míry.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
