Jiří Válek v Tandemu

26. listopad 2010

Hostem byl Jiří Válek, flétnista, hudební skladatel a pedagog. Do jakého žánru si rád odskakuje od vážné hudby? Jestli byla sólová kariéra hudebníka složitější než kariéra hráče v orchestru? Dozvíte se v Tandemu Jana Rosáka.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Nedávno jsem si na internetu přečtl, že ve Švédsku rapidně poklesly krádeže v obchodních centrech. A prý je to tím, že tam lidem pouštějí klasickou hudbu. No, a ti návštěvníci se potom chovají slušně a neagresivně. Možná na tom něco bude, že nás třeba Mozart uklidní a kultivuje. I na to se třeba zeptám svého dnešního hosta, který patří po několik desetiletí k nevýznamnějším reprezentantům české školy hry na flétnu. Krásný kulatý tón, oslnivá technická brilance, bezpečná intonace, přesné rytmické cítění spolu s moderním frázováním, tak takhle je charakterizován flétnista, skladatel a pedagog Jiří Válek. Dobrý den, vítám vás. 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Dobrý den. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tu charakteristiku jsem si o vás přečetl a shodou okolností taky na internetu, ale co jsem se tam o vás ještě dozvěděl, tak to vám řeknu po písničce. Ostatní prozradíte, doufám, vy. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jste se mohli přesvědčit, milí posluchači, že jsem nepřeháněl v té charakteristice mého dnešního hosta, flétnisty Jiřího Válka, teď hrál polonézu Johanna Sebastiana. Ale ještě než jste vůbec zjistil, že nějaký Bach je, že existuje nějaká flétna, tak tomu muselo předcházet samozřejmě dětství a předtím ještě narození, k tomu došlo v Olomouci, jestli se nepletu. Ano a vy si myslím, že pocházíte z rodiny, která je na muzikanty hodně plodná se dá říct. Váš bratr je Vladimír Válek, slavný dirigent, nedávno dokonce dostal státní vyznamenání. Nezáviděl jste mu to trošku? 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Ne, vůbec, my si fandíme jako bratři pořád jako celý léta. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A byli jste takoví i jako v tom dětství? 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Ale jo. No tak přece jenom ten rozdíl těch 5 let není takovej, aby ty děti si spolu pořád hrály nebo všecko spolu prožívaly. Ale ovlivňoval mě. A právě když mluvíme o muzice, tak samozřejmě i potom v tom mým rozhodování, co budu dělat nebo v další kariéře, na to měl velikej vliv. Ještě s tím původem. Ten Olomouc, my říkáme na Haný, je ten Olomouc. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je to samý s tím Kroměřížem. Já pocházím odtamtud, tak to vím, ale jinak se tady říká ta. 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Tam je to trošku tak, že my máme kořeny na Lašsku, u Hukvald vedle prostě vidí ... Brácha má teď tam domeček, tak vidí do Hukvald přímo. Ani to nevěděl. Já povídám: "Tady vidíš na Hukvaldy." On říkal: "Kde?" Protože brácha není jako na ty ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? Ten Janáčkův duch, že tam nějak jaksi nad tím lítá? 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
No, to nevím, ale je fakt, že tam odsud jsme, Kopřivnice, Nový Jičín, tam je Rybí, krásná obec, odkud jsou rodiče, a tatínek jako mladý učitel, který studoval v Příboře na učiteláku, tak dostal umístěnku na Hanou. Tak tam prošel asi 3 obce a nakonec jsme zůstali v Kokorách u Přerova a tím pádem já jsem se narodil v Olomouci a jsem tak trochu Hanák. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A cítíte se být spíš Lachem než Hanákem? 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Já jsem, to bylo v tom filmu, já nejsem nikde zdejší. To byla všude zdejší, já nejsem nikde zdejší, protože já jsem v Praze 50 let, nepřipadám si jako Pražák. Na Haný jsem vlastně přistěhovalec z Lašska a na Lašsku jsem nikdy nežil. Jenom o prázdninách u babičky. Tak já opravdu ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že člověk ...

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Nemám takovou, nemám ten vztah jako někdo krásně mluví já jsem tady doma a to miluje nebo tak, u mě bohužel tohle nikdy ne ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zpět tedy k vám a k bratrovi. Už od dětství vás ta muzika provázela, nebo jste měli dětství úplně normální jako já? 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Vždycky. Tak ty geny tam asi byly, protože samozřejmě na těch vesnicích tam nebyla taková přímá možnost nějakého uplatnění nebo jako projevení nějakého talentu, ale oba dědečkové, jeden hrál na heligon v rakouský muzice, ten druhej byl jako, ani se to nedá nezvat nějak muzikantem, ale hrál na tu heligonku, na harmoniku a když si to dneska posloucháme, tak slyšíme, jak tam šlape krásně, třeba jak tam hraje ty pochody nebo valčíky, prostě že tam v něm je jako velkej talent. Jenomže tenkrát to se nedalo nějak jako rozvíjet. To byla prostě chudoba, prostota a všecko a tak. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je jasný. Tak to maximálně jaksi vás mohli vaši zapsat na hudebku, že jo ...

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Ale ještě pardon, ještě bych ... To jsem neměl skončit u dědečka, ale hlavně tatínek, že jo, protože tatínek, to byl už opravdu muzikant dobrej, amatérskej, kterej nacvičoval operety tam v tom Rybím na tom Lašsku, hrál na housle, u vojenský muziky na trumpetu, na bubínek. Já jako jsem musel v 10 letech začít hrát na bubínek, hrál jsem v dechovce, kterej potom v těch Kokorách u Přerova vedl dechovku, taky zpíval v pěveckým sdružení moravských učitelů, což teda nebylo jen tak, protože to bylo v těch amatérských sborech jako ohromnej sbor ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jeden z nejslavnějších. 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Ohromnej sbor a dělali Janáčkovy všecky sbory, vždycky doma se to učil, ťukal si to u klavíru a takhle. Takže tam ten základ byl. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vy jste potom nastoupil na vyšší hudební školu tam, kde je překvapivě tedy pro mnohé možná naše posluchače takové dost významné centrum muziky a to je Kroměříž. Já myslím, že Kroměříž vyprodukovala, když to tak řeknu trochu vulgárně, spoustu dobrých muzikantů. 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
No určitě. Tenkrát to byla vyšší hudební škola, po našem odchodu se z toho stala konzervatoř, dneska se jmenuje Vejvanovského konzervatoř. No tak jako všude jinde. Prostě tam byli výborný talenti. Já vím, že tenkrát ten Josef Brabec, to byl houslovej pedagog z Kladna vlastně, který to tam trošku jako budoval, tu školu, straník velikej, jenomže tenkrát bez tý strany by nic nevybudoval. Takže opravdu se tam zasloužil, tam byly ty cvičebny, kde bylo možný jako cvičit. Třeba v Praze se učili na záchodě a na chodbách, že jo, tam měl každej svoji třídu a to ... Jednou se tam urazili studenti dokonce, protože v novinách vyšlo, že ta škola není pro nějaký extra talenty, ale že je zaměřena na pedagogickou činnost. Tak tam se lidi urazili, hned to vyvěsili prostě tam na nástěnku. No, tak některý ty kariéry některých z nás mu nedaly zapravdu, že jo, jsme se mu vymkli, ale on to věděl už tenkrát jako a opravdu skončily tady v Praze a v Český filharmonii a podobně. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Flétnista Jiří Válek, špičkový sólista na tento nástroj, ale také pedagog, také skladatel je dnes hostem Tandemu. My jsme to povídání o vás skončili vlastně na konzervatoři nebo na tehdejší vyšší hudební škole, pozdější konzervatoři v Kroměříži, potom jste ovšem postoupil dál až na AMU tedy pražskou. Kdo vás učil, tedy čí žák jste byl? 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
No, já jsem ještě byl žákem profesora Josefa Boka, kterýmu už tehdy bylo přes 80 let, ale to byl významnej člověk, výbornej flétnista, klavírista. Ten patřil do tý generace, která působila taky v Rusku. Tak toho jsem zažil ještě asi první rok na AMU a potom jsem chodil k profesoru Františkovi Čechovi, což bylo prostě výborný, jako kterej později byl mým kolegou, vlastně v Český filharmonii jsme se spolu střídali léta na první flétně. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tím se dostáváme právě už k vašemu angažmá. Vy jste rovnou přišel do České filharmonie, nebo jste měl ještě nějaký mezistupeň? 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
No, tak já jsem z tý Kroměříže, my jsme byli tak vychováváni, tak potlačovaný k takový skromnosti, že jsme si nedovolili vůbec z vlastní vůle nic rozhodnout nebo podnikat. Čili my lifrovali hned do Brna na JAMU. Teda nic proti tomu, je to krásný místo a všecko, jenže já už jsem byl tak, lidově řečeno, zblblej tou Prahou, protože už jsem tam znal ty flétnisty v Český filharmonii, Františka Čecha, Gejzu Nováka a to, já jsem toužil po Praze. A byl jsem v tom Brně jeden semestr, kde mě učil teda profesor Slavíček Oldřich, taky kdysi člen Český filharmonie, výborně mě učil, ale najednou brácha, kterej už byl, ten študoval v Bratislavě u Rajtera dirigování a přešel do Prahy, už byl v Praze a najednou napsal: "Hele, je konkurs do AUSu, Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého," což vlastně nebylo jen tak, protože tam byl 70členný symfonický orchestr, výborný, což pro mě byla opravdu jako šance a Praha, že jo. Takže já, to byl ... No, tak ale tam byli, tam nebyli jenom vojenští muzikanti, tam byli spousta, spousta výborných hráčů, který potom šli do orchestrů tak jako já jinejch v Praze. Tak já jsem vlastně asi v prosinci 59, když jsem byl na tý AMU, dělal konkurs do AUS, kterej jsem udělal, a nastoupil jsem prvního ledna do toho symfoňáku na první flétnu. Jenže nešlo, a to nejde dodnes, přestupovat v prvním ročníku na škole, tak jsem musel znovu dělat zkoušky na AMU do Prahy. Takže já jsem byl dřív zaměstnanej, než jsem vyštudoval vlastně. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A pomohlo vám to? 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
No, tak to byly nádherný léta, nádherný léta. Prostě tam byly symfonický koncerty, byly tam ty estrády. No, ale už ve třetím ročníku na Akademii byl vypsán tenkrát konkurs do Českýho noneta, což byl komorní soubor Český filharmonie. Tam jsem vyhrál ten konkurs a 11 let jsem tam v tom nonetu byl, než jsem šel do orchestru. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste se už jako sólista, Jiří, uplatňoval v té době, kdy jste hrál v orchestrech. Je potom sólová kariéra jaksi náročnější? Já myslím, že asi se ptám docela naivně, protože stoprocentně jo. 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Ne, ne, neptáte se vůbec naivně, ale je to věc, o které by se dalo mluvit hodinu. Má do toho co dělat i ten režim, kterej byl, protože jako tady se museli lidi zajistit, že jo, tady byla nejvyšší meta pro výbornýho instrumentalistu dostat se do výbornýho orchestru. Česká filharmonie, Rozhlasový symfonický orchestr nebo FOK nebo takhle. Protože s tím sólovým hraním tenkrát byly samý překážky. Jedinej zástupce byl Pragokoncert, že jo, víme, co to bylo. Teď nejistota, slíbíte něco venku, nevíte, jestli to dodržíte, prostě problémy, obava napsat vůbec dopis nebo dostat dopis. Koupit nástroje prostě nebo ..., prostě všecko byl problém tehdy. Čili bejt v tom symfonickým orchestru, to bylo jako hlavní zázemí a meta. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měl jste svý jistý taky takříkajíc, že jo. 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Takže ti naši sólisti, jako jsem byl třeba já, a já jsem měl teda to štěstí, no štěstí ..., bylo to štěstí, ale třeba to mělo taky nějakej důvod, že jsem natočil prostě spoustu třeba věcí, že jo, což ani ještě v tý době nebylo tak úplně běžný. Ale s tím koncertním hraní ... Přitom ten orchestr, to mám i já, o tom dneska hodně přemejšlím, když jsem starej a vracím se a přemejšlím o tom životě a tak, tak samozřejmě ten orchestr přines spousty věcí a je to, někdy si říkám je to jako droga, jak tam lezete přes ty horny prostě na to místo tý první flétny a už tam máte noty a víte, že se bude hrát něco krásnýho, tak je to prostě, na to se těšíte a to prožíváte, že jo. Na druhou stranu ten orchestr vás tak celýho vstřebá prostě, veškerou energii a veškerý ... Já jsem třeba se pustil strašně do jazzu, kterej jsem chtěl hrát od malička, že jo. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
K tomu se chci taky dostat, ano, ano. 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Dobře, ale zrovna třeba s tím jazzem. Já když jsem byl v nonetu, tak jsem chodil do klubů, do Reduty, do Violy, hrál jsem, že jo, hlavně s Kájou Růžičkou a s těmahle klukama. Jakmile přišla filharmonie, tam bylo denně zkouška a ve zbývajícím půldni se točily desky. Úplně jiný věci zase třeba. Čili abyste šel po dvou frekvencích ještě večer jako o Violy a tam do jedný hodiny hrál a ráno zase zkoušel s tou fil..., to nešlo prostě. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste se ovšem jako sólista uplatnil velice výrazně. Vystupoval jste na spoustě festivalů i mezinárodních festivalů, na Pražském jaru samozřejmě. Kde, řekl bych, jste zaznamenal největší způsob a na co rád vzpomínáte? 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Já myslím, že při tom nahrávání, při tom nahrávání. Tam byly prostě věci, který se třeba snad docela povedly ..

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jsou i hodnocené ve světě třeba. 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Ve světě nevím. Vím, že se tam prodávají, a vím, že třeba brácha když přijede někam, tak mluví s flétnistou ... Jo, toho znám, že znal bráchu a takhle a sami jsme viděli, že se prodávají tam ty desky. Ale nějakých jako ocenění nebo že by ... To ne. Prostě takhle. Pokud se jedná o úspěch, tak při tady tom byly takový jako dobrý pocity, že to jde. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ten je vůbec nejdůležitější ten dobrej pocit, jistě. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdo někdy zašel na hru Svěráka a Smoljaka, některou z her Járy Cimrmana, tak tam samozřejmě slyšel sem tam i nějakou muziku. A já si myslím, že na té muzice se podílel z části i můj dnešní host, flétnista Jiří Válek. Jak jste se dostal ke spolupráci a přátelství s Cimrmany? 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Ten můj vztah k tomu divadlu, jestli můžu teda, bych to vzal trošku z minulosti. My jsme podobně blbli prostě vždycky jako študenti. Já už s bratrancem my jsme, jak oni dneska mají teorii absolutního rýmu, tu my jsme, já mám doložený, že předtím, než jsem viděl Cimrmana, že jsme si veršovali a máme tam tyhle principy. V Kroměříži jsme tak blbli, že já když jsem přišel z tý školy na JAMU do Brna, tam byl nějakej herec z Tábora, nějakej Tomáš Šolc, a ten povídá: "Prosím tě, seš ty tak blbej, nebo seš tak rafinovanej?" Protože já jsem byl zvyklej mluvit takovým způsobem jako blázen prostě. Takže já jsem neměl nejdřív ... Jedna známá mi říkala pojď k tomu Cimrmanovi. Já vždycky k humoru jsem neměl moc důvěru, tak jsem tam přišel a hned jsem zařval. Byla třídní kniha, já jsem říkal to není možný, vždyť tohle jsme my, prostě tohle my jsme celej život ... No, a samozřejmě ne tak jak ti kluci, ty to přivedli úplně ke genialitě a dokonalosti, to se s nima nechci vůbec jako srovnávat, ale prostě mně to sedlo okamžitě a to jsme citovali a ve filharmonii to frčelo s mým kolegou prostě vedle a tohle ... Takže ten humor mě ... Mám rád různej humor, že jo, a starý český filmy a takhle, ale tady ti kluci mi opravdu sedli velice a můžu říct, že jsme se stali i blízkými přáteli se Zdeňkem Svěrákem a tak. Je mi líto, že s Láďou vlastně teďka to takhle dopadlo, protože ještě o Vánocích jsme tam hráli. Láďa nám tam vyčítal, že hrajeme špatně a takhle ještě tam s pejskem byl a už je to takhle, no. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak určitě nebudete proti, když si teď zavítáme mezi klasiky českého humoru prostřednictvím právě ukázky z Cimrmanů, jak říkáme hezky familiérně téhle té krásné partě. Bude to ukázka ze semináře z jejich hry Afrika. 

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak tahle ta příjemná jazzová skladba z pera mého dnešního hosta, flétnisty, skladatele Jiřího Válka, která navíc má takový rozverný a velice hezká název Lev má krátké nohy. A teď neříkám tedy, že bych měl logopedickou vadu. Lev jako zvíře, ano, má krátké nohy, to je hezký, tak ta nám uvedla povídání o druhé kariéře, bych řekl, Jiřího Válka. Jiří, k tomu jazzu jste se dostal, jak jste říkal, že jste si odskakovali občas od vážné muziky, jak se jí velice nepatřičně říká, k jiné muzice, která se hrála třeba v Redutě nebo ...

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Odskakovali, ale už to má prameny v dětství, protože bratra to bavilo, že jo, měli jsme tam nějakého v těch Kokorách, já nevím, odkud se vzal, nějakého bubeníka, kterej nás učil rumbu a nás tyhle rytmický a tyhle jazzový věci zajímaly. My jsme taky hráli v taneční muzice u tatínka, že jo. Já jsem tam hrál bicí, potom klavír, brácha na klavír, na trombon a tak. Tady ten člověk dokonce našim přeladil rádio, že nechytli nic jinýho a hrál tam pořád nějakej americkej jazz /nesrozumitelné/ prostě něco, naši nadávali, protože tam furt nějaký ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Oni chtěli Prahu a ...

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Takže to začlo tam. Brácha ..., no, a brácha k tomu měl vztah, ten už hrál v Bigbandu v Přerově, potom tady hrál s Klocem taky, ale brácha, bráchův svět byl /nesrozumitelné/ orchestr a to, to je jeho oblast. Já jsem potom, snad se dá říct, šel trošku jako v tom dál nebo jsem to rozšířil, protože jsme na ten s Kájou Růžičkou a komořinu a takhle, takže jsem se tomu jazzu věnoval. Ale tady, jestli můžu říct k těm názvům, že Lev má krátké nohy. Je to blbost. Začal to Kája Velebný tyhle blbosti, protože Kája napsal třeba skladbu Hráškově zelený prefabrikát nebo Rekonvalescenční suita , kde je jedna část se jmenuje Obzvláště milosrdná sestra. Tak dokonce napsali kluci Evžen Jegorov /nesrozumitelné/ napsali skladbu, která se jmenovala Tento týden se roztrhl pytel se zkouškama a kšeft žádnej. Takže když se to vysílalo v rádiu, tak říkali jenom Tento týden. No, a v intencích tady těch jsme prostě všichni se snažili bejt ... Prostě vtipnější vyhrával. No, tak já jsem napsal jako parafrázi Lež má krátké nohy Lev má krátké nohy. Jednak potom člověk mrzí, když se to vysílá v rádiu, teď je to sranda, ale potom co s tím, že jo. Prostě je to blbý. Některej redaktor si řekne sakra, to je nějaká volovina, to nebudu hrát, taky je to nepřeložitelný, že jo, tyhle věci. Ale sranda je, že zrovna tohle do angličtiny the lion has a short legs and ... To je podobný jako, ale není jistý, že mají takový přísloví. Ale krásný bylo, že mně tuhle skladbu hrály, chtěly to hrát z hudebky holky, no tak ze začátku to byla legrace prostě, než jsem do nich aspoň trošku ten swing jako ... Hrály to ve Vídni a přinesly mně program natištěný a tam je /mluveno německy/. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak v tý němčině už je to úplně mimo teda. 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Tak to jsme se nasmáli. Ještě je na tady tom snímku, kterej teda už běžel, že jo, tak ještě je na něm zajímavý, že ten Kája Růžička, o kterým se musím zmínit, shodou okolností teď jsme zrovna minulý týden hráli ve Finsku spolu s triem jako na, k výročí 28. října, kam jsme byli pozvaný. A s tím jsme si tak krásně rozuměli, že oni dělali základ, na kterej já jsem potom dělal těch 5 fléten, že jo, ten blok, a ten Kája prostě jako kdyby už mě tak zná, on už doprovází to, co tam není prostě, ten Kája. Opravdu, on reaguje už na věci, on už předpokládá co já tam budu asi dělat. A to mně se strašně líbí. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je vzácná věc, když si takhle lidi krásně porozuměj. 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
A to jsou jiný ještě další ... Také jsme o dva dny od sebe, on je druhýho června, já čtvrtýho, takže možná to má taky vliv, jak jsme blíženci, tak ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, určitě. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sólistovi se asi těžko může stát, že by, dejme tomu, zaspal správný nástup, ale v kapele i v takové renomované jako Česká filharmonie, se to samozřejmě stát může. To by potom byla opravdu teda krušná chvilka muzikanta. Ale taková kapela, to je organismus, který přináší jaksi i jiný možnosti podobných záležitostí. Stává se to v Český filharmonii třeba? 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
No, abych začal tím, jak jste ze začátku, samozřejmě nepřipadá v úvahu, aby člověk nepřišel na představení nebo přišel pozdě. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak takhle už vůbec ne. 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
No, tak to by byla hrůza. A přesto, že se to nikdy nestalo, tak já mám sny prostě, jak nemůžu oblíct kalhoty, nevím, kde je pódium, oni už hrajou, prostě já to hledám, lítám tam, letím v letadle, nemám kufr, prostě nemám flétnu, ohne se mně flétna. Prostě šílený ... Stalo se, někdy v Japonsku byly teda zajímavý věci, jak nám brali třeba kufry, že vždycky nám chtěli přilepšit, tak jsme odevzdali kufry a můj profesor, pan profesor Čech jednou se mu stalo, že teda vesele odevzdal kufr na chodbu a zůstal jenom v pyžamu a ráno se jelo, že jo. Měl jenom kartáček na zuby a pyžamo, kufr už jel někam ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A on všechno nechal v kufru. 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
No jasně. Takže ony jsou to trošku takový věci, který pořád straší a pak do těch snů se to nějak promítá. Ale stalo se mně, poněvadž jsem bydlel 25 let v Pařížský ulici, takže já jsem neměl problém, já jsem odcházel na koncert po sedmý hodině do Rudolfina, měl jsem to 7 minut ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je vedle v bloku, že jo. 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Taky dvakrát letěla manželka s frakem nebo s flétnou, taky se stalo, ale to pořád to bylo blízko. Ale stalo se mi jednou, že bylo nahrávání zrovna pro Japonce a najednou v 9 hodin krásně volá ten kustod: "Pane Válku, v 9 je natáčení, čekáme na vás." Tak to je teda jako ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kde jste byl v tu chvilku? 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
No v posteli, v posteli. Tak naštěstí za čtvrt hodiny jsem byl tam, ale to je jako, to je věc, která vás bodne prostě a která jako se to ... No, tak tohle. Jinak v tom orchestru, že jo, tam byly takový období prostě ... V orchestru jsou krásný věci. Já si myslím, že pro muzikanta jako vůbec nemůže být nic krásnějšího než některý ty momenty, který tam nastanou prostě. Když se zadaří prostě, když opravdu přijedete třeba do tý Carnegie nebo do toho Lincoln Centre nebo někam, nebo do Japonska a teď vidíte tam ty lidi a hrajete tam něco nádhernýho prostě, tak opravdu jako někdy slzy prostě nebo mráz po zádech. To je všecko pravda a není se to ničím jako nahradit. Ale jsou tam zbytečnosti, je to kolektiv 120 lidí, kterej prostě něco řeší pořád. Většinou to řeší lidi, který ani tak nejsou u toho zrovna, co ten orchestr dělá tím orchestrem, že jo, protože tím jim zbejvá čas na tyhle věci. Takže byly tam období, který mně nějak paradoxně pomohly k tomu, že se mi tolik nestejská po tom orchestru, víte. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byla nahrávka Jiřího Válka, flétnisty, skladatele, taky pedagoga a mého dnešního hosta v Tandemu. Jiří, co vás teď třeba ještě ke konci roku čeká nebo na co se těšíte? 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Globálně už mě toho moc nečeká jako. Kdybych řekl v mým věku, že jo ... Mě čeká, že postupně přestanu hrát na flétnu, což ještě já jsem dlouho vydržel, protože já jsem vlastně hrál první flétnu v Český filharmonii do 66 let naplno, prostě pak jsem přestal. Tam odcházeli lidi s velkejma problémama, s hádáním a urážkama prostě a zlobili se a tak, já jsem to avizoval, kdy končím, tak jsem skončil a tím to haslo. Teďka musím cvičit, protože ještě jsem občas natáčel nějaký sólový věci v rozhlase, teď chodím někdy zastupovat prostě do toho Národního symfonickýho orchestru. TeĎ mám před sebou jedině ... Já jsem jezdil dost jako na ty soutěže mezinárodní, jsem byl asi 4x v Budapešti nebo 5x, byl jsem v Ženevě 2x na soutěži, v Rakousku, na Pražským jaru asi 8x jsem byl v porotě. Teda není to žádná ... Jako to zní jako bůhví, jaká to není čest ... No, tak čest, dejme tomu, nějaká to je, ale je to dřina strašná. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
No, tak si představte, že jsme v Ženevě, máte stejnej program, ty soutěžící, tak hráli Bachovu, Carla Phillipa Emanuela Bacha a-moll sonátu a Berio - Sekvence, modernu, že jo současnou 133x, že jo. Takže třeba první kolo je 3 dni a teď vy to musíte jednak vyslechnout a jednak objektivně nebo podle nejlepšího svědomí prostě obodovat. Naštěstí je tam celá porota, kdybyste byl nějak mimo, tak vás škrtnou nebo tak, ale je to opravdu dřina. No, v Krakově jsem byl 3x v porotě. Čili to jsem jezdil a teď zrovna příští týden má jet do Vídně, do nějaký, zase na nějakou soutěž, ale mně už se nikam nechce. My jsme toho najezdili prostě tolik, že já jako ... Vždycky manželka pojedeme tamhle a teď ve Finsku, že máme známý a tam mi říká: "Pojeď, je tam u nás, je to ..." Já jsem říkal: "Nezlob se, prostě na chalupu, jedině na chalupu a už nic." Já už jak vidím ty letadla a teď jsem ještě, co se děje, dneska jsem rád, že už v nich ani nemusím bejt. A těch letišť, toho čekání, těch hodin prostě a kdepak. Už je to pryč prostě a šmitec. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak přeju vám příjemné odpočívání. Už samozřejmě na to člověk má nárok taky, ale já si myslím, že vás občas budou svrbět rty a zahrajete si rád. 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
No, ono s tím odpočíváním ještě je to trošku relativní, protože já mám pořád vlastně velkej úvazek na akademii, že jo. Takže já vlastně pořád vyučuju a to člověka taky někdy těší. Ne že bych se ..., vždycky jsem si spíš připadal jako hráč, jako muzikant, ne jako pedagog, ale už učím vlastně, já jsem byl na konzervatoři 5 let a tady už jsem na AMU vlastně 32 a když se ty lidi někam dostanou nebo když vyhrajou někde nebo když se jim daří, tak člověk z toho má radost, že třeba měl na tom nějakej podíl. Čili ta činnost je taky dobrá. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže vám v tom případě přeju i hodně pedagogických úspěchů a radosti z těch žáků samozřejmě. Ať se všecko daří a moc vám děkuju za dnešní návštěvu. 

Jiří VÁLEK, flétnista, skladatel, pedagog
--------------------
Já děkuju velice pěkně za pozvání. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Díky a na shledanou.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová