Karel Kahovec - zpěvák
10. duben 2012
Do Tandemu přišel zpěvák Karel Kahovec. Jan Rosák se ho například zeptal, jaké písničky si diváci nejčastěji přejí a jak vzpomíná na "zájezd" do Neshville. Zavpomínal i na všechny kapely, kterými prošel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jan Rosák přeje dobrý den vám všem, kdo jste si naladili rádio a s ním i náš Tandem. Naproti mně už také sedí můj host. A i když stejně jako má pár křížků takzvaně na zádech, jeho písničky opravdu nezestárly. Napsal a zpíval je především pro ženy a dívky, ať už je to Pro blond holky, Vlasy zrzavý, Svou lásku jsem rozdal nebo To se budem prima mít. Kdykoliv je slyším, vybaví se mi pochopitelně moje mladá léta a jsou to vzpomínky víc než příjemné. Takže za ty vzpomínky může i můj dnešní host, host Tandemu, zpěvák Karel Kahovec. Já tě vítám, Karle.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Ahoj, Honzíku, ahoj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velebil jsem tvoje největší hity. Ale my si dneska budeme hrát i písničky, na které by byla opravdu škoda zapomenout. Tady jsou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to byla taková docela symptomatická písnička hezká, jmenuje se Už v tom nelítám. Už v tom opravdu nelítáš, viď.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, já už v tom nelítám určitě. Asi nebudu už lítat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jenom hodně při zemi samozřejmě, úměrně ke svému věku. Ale Karel Kahovec je pochopitelně pořád ve formě. A dokonce já bych řekl, tak jak nám třeba tady říkal Viktor Sodoma, když byl na návštěvě v Tandemu, že jsi ve formě, v jaký jsi možná nikdy nebyl, že ti to prostě fantasticky zpívá, což určitě pochopitelně ti dělá radost, dělá to radost nám, tvým posluchačům. Teď ale budeme trošičku konkrétnější. Ty jsi byl naposledy na Tandemu nebo u nás v Tandemu zhruba před 5, možná 5,5 lety. Za tu dobu se stane spousta věcí. Tak zkus zavzpomínat, abychom vyplnili ten čas, kdy jsi tady nebyl.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, tak v první řadě nám určitě naběhlo hodně vystoupení díky tomu, že v podstatě lidi chtějí dneska 60.léta. Já zpívám samozřejmě ten repertoár, kterej jsem zpíval už s Flamengem, jak už jsi tady nadnesl Paní v černém a tak dále a tak dále. Samozřejmě k tomu přidáváme nějaký rockenrolly a v podstatě, dalo by se říct, že máme takovou vzestupnou tendenci. Lidi vždycky se zeptají, jak to děláte, muzikanti, jo, jak to děláte, že tolik hrajete. No, já si dělám vždycky z nich legraci a říkám, no, protože umíme hrát. Ale samozřejmě tím to není, ale říkám, jako můj názor je ten, že lidi mají dost takových těch tvrdých bigbítů vo ničem, víš jako, jak vylítlo tolik kapel po tý revoluci, ta drsná muzika, voni jsou do půl těla, ovšem kytary se jenom držejí, takže tam hlavně, když to dělá bugr. Ale my hrajeme konkrétní repertoár, takže máme takovou vzestupnou tendenci. Máme plno v sále a je pohoda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je samozřejmě hrozně dobře slyšet tohle to, ale já bych řekl, že to vysvětlení je úplně jasný. Ve vašich písničkách je něco, co člověk potřebuje - melodie. A v těch písničkách těch kluků, o kterých jsi mluvil, je sice hodně snahy, je tam hodně rytmu, ale chybí tam prostě ta melodie. A člověk to má do ucha nastavený na to, aby slyšel hezkou melodii.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, přesně říkáš naprostou pravdu. Třeba texty, že jo. Ivo Picka mi psal většinou nebo Pavel Vrba a ty texty byly většinou tak strašně jednoduchý a šitý na ty holčičky, že do dneška to prostě ty lidi bere. A já si myslím, že právě v tý jednoduchosti je ta největší síla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jednoduchý ano, ale s myšlenkou.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Přesně tak, samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že George & Beatovens je kapela, která ti určitě dělá radost. Mimochodem zmínil se taky ten Viktor už zmíněný o tom, že to je v podstatě poprvé, kdy ty máš kapelu svojí. Ty jsi byl vždycky u někoho třeba nebo jsi byl s někým, ještě s Petrem Novákem nebo s Naďou Urbánkovou. A teď máš konečně za zády svojí kapelu, která patří tobě.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Tak to je naprostá pravda. Můžu malilinko opravit. Jednou jedinkrát jsem už kapelu svojí měl. Ty to nebudeš vědět asi možná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to, prosím tě, teď mě asi překvapíš.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Tak teď tě překvapím tím, že vlastně, když jsem přešel od Matadors k Flamengu, tak tam byl Petr Novák, ale ten tam byl pouze asi 3 měsíce a pak jsem tu kapelu měl já sám, takže tu kapelu jsem táhnul já a pak po okupaci jsme odjeli do Německa a tam jsme hráli půl roku v podstatě po barech. Přidali jsme tam takový jenom s kytarama, v podstatě nám tam ten dotyčnej koupil aparaturu v Mnichově, no a my jsme to formou hraní spláceli. Takže, nedostávali jsme vůbec nic, ale nám to bylo jedno, my jsme byli mladý, my jsme byli rádi, že hrajem. A to byla moje kapela.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale já vím, že tam jsi si teda vopravdu užil tvrdý práce, protože jsi zpíval denně kolem 130 písniček. To je velká škola.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
To byla síla, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to, že Karel Kahovec byl v podstatě na veliké pracovní cestě v Německu. V Německu jste hráli.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Dalo by se říct, že to byla pracovní cesta.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že sis tam zacestoval po barech a zazpíval opravdu do sytosti, až to člověku přišlo líto 130 písniček za den nebo plus minus, že jo, tak to je opravdu veliká síla.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Na ten hlas to byla hodně velká zátěž.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tam teda se o cestování jako takovém asi příliš mluvit nedá. Ale já vím, že ty jsi měl velkou cestu do Ameriky a ty jsi se dostal tím, že jsi jednu paní pustil sednout v autobuse, k zajímavý příležitosti. Zavzpomínej na to.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Jako kdyby to bylo dneska. No, zkrátka my jsme pozvali sem k nám do Prahy kapelu, která se jmenovala Juny Youg Four. To jsem hrál tenkrát s Country beatem Jirky Brabce. A voni hráli taky country music. No a hráli tady, my jsme jim tady zařídili turné jako napůl a voni na oplátku nás pak pozvali do Anglie. Tam jsme byli třikrát celkem, třikrát asi po 3 nedělích jsme dělali taky turné tam. A tak mimo jiné jsme hráli taky ve Wembley, jo, tam prostě, ve Wembley prostě je kulturní stánek velikej, obrovskej. Tam jsme hráli a když jsme dohráli, tak byly pro nás připravený autobusy a když jsme nasedli do toho autobusu, tak jsme všichni seděli a přistoupila taková starší nóbl dáma. No a já jsem gentleman určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Slušně vychovanej ještě ze starý školy.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Ano. Já mám velmi kladnej vztah k ženám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To tě taky šlechtí.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Takže jsem samozřejmě neváhal, vstal jsem a tu dámu jsem pustil sednout. Vona teda koukala, protože.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na to nebyla zvyklá.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Nebyla na to zvyklá, koukala, co se děje. Tak chviličku se tam jako štrachala v tašce a otočila se na mě a říkala: Please. A dala mi a vona to byla předsedkyně Country Music Asociation v Nashvillu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co ti podala? Vizitku?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Vizitku mi podala, abych si to přečetl. No, tak my jsme to s Brabcem tam potom jako to, von tam pak napsal a voni nás pozvali do tý Ameriky. Takovouhle náhodou, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nebylo náhodou, Karle, to bylo tím, že jsi slušnej člověk a byl jsi za to prostě tam nahoře vodměněnej.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Jo, ale vopravdu teda vodměna to byla úžasná, protože v podstatě rok před tím jsme byli na Kubě. A když jsme letěli na Kubu, tak jsme koukali takhle dolů, protože to letí podél pobřeží v podstatě, tak jsme koukali na tu Floridu seshora, ta osvětlená Amerika. Říkali jsme si, sem se tak někdy podívat. Lup a bylo to, za rok jsme tam byli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, tak povídej, jak vás třeba ten Nashville jaksi přijal, český countrymany?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Nejdřív nás přijala recepční a říkala: Odkud jste? A my jsme říkali: Československo, Czechoslovakai. Tak vona chvilku koukala, asi nevěděla pochopitelně. A co tady budete jako dělat? My jsme říkali: My tady budeme hrát. A ona říkala: A co? Já jsem říkal, no, my hrajeme country music. Vona chvilku koukala a pak se dala do takovýho huronskýho smíchu, protože voni vůbec netušejí, že se taky může někde hrát country music jinde než v Nashvillu. Tak to bylo první přivítání v Americe. Samozřejmě pak se vo nás dozvěděli různý lidi, dali nám takovýho průvodce, by se dalo říct. Voni mu říkali frenchman, protože to byl původem Francouz, staral se vo nás. Měl tam i tlumočníka. Všechno nám ukázali, řekli nám, kdy se bude hrát a tak dále. A pak se ještě vo nás dozvěděla jedna paní, taky taková krásná dáma. Byla to Slovenka, která tam žila vod pětačtyřicátýho. A vona říkala: Já tak strašně ráda vidím krajany. A tak se taky, jako byla na nás strašně milá, bylo to všechno perfektní. Takže, to přivítání v tom Nashvillu bylo úžasný. No a to, co jsme tam viděli, tak to předčilo naprosto všechno očekávání. Když jedeš v pětasedmdesátým z tý doby temna tady, z dob rekvalifikačních zkoušek a že ti tady prostě soudruzi nařizovali, co budeš hrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, kdyby zažili rekvalifikační zkoušky, ty by koukali.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
To teda jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zahrát si v Nashvillu je pro muzikanta, zvlášť pro muzikanta, který hraje ve střední Evropě country music, to je v podstatě něco jako mekka opravdu a možná splněný sen. Třeba jako pro tenistu zahrát si konečně ve Wimbledonu. A Karel Kahovec zná pocit z obou teda. Ne, že by sis v tom Wimbledonu zahrál, ale tenis taky hraješ.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Hraju taky, no. Vždyť jsme hráli spolu nakonec taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jasně. No, ale hlavně jsi muzikant, hlavně jsi zpěvák, kterej taky country zpíval a zpívá. A tobě se do toho Nashvillu dostat povedlo. Už jsme si o tom tady povídali, jaký byly ty okolnosti toho. Ale já jsem přesvědčenej, že jste tam dokonce kromě toho, že jste si tam zahráli a ten pocit už ti nikdo nevezme zahrát si v Nashvillu, že jsme tam taky viděli fantastický osobnosti.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
To bylo něco úžasnýho, když vlastně v tý Grand Olapry, to je prostě takovej stánek, nejslavnější vůbec country stánek na světě, jako naše Lucerna příkladně, jo. Ale úžasnej pocit, když stojíš a dva metry vod tebe zpívá Back Owens. Pak přišla Loreta Lynn, pak tam byl Johny Cash, pak tam byl Jet Atkins.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všechny jsi viděl na vlastní voči a slyšel?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Vedle mě stáli dva metry, protože tam to není jako, aby lidi seděli. Tam samozřejmě sedějí, jako publikum normálně, ale i za nima stojejí lidi na jevišti. Všichni koukají prostě a ty lidi jsou prostě vobalený, ty muzikanti jsou vobalený lidma a má to úžasnou atmosféru, úplně skvělý. Samozřejmě vozvučený nádherně, perfektně. Pak nám ještě udělali takovou radost, že nás vodvezli do domu Johnyho Cashe. No, tak my jsme říkali, tak vidět Johnyho Casha a umřít, to byla tenkrát a ještě do dneška, to je osobnost veliká, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak bohužel už tady není mezi náma.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Bohužel není, ale já mám doma, to můžu kdykoliv každýmu ukázat, mám z Ameriky fotky, kde je napsáno House of Cash. Tam nás přivezli, přišli jsme k němu do baráku a voni říkali: Nezlobte se, pan Cash je po turné a spí, nikoho nepřijímá. Ale jestli si chcete prohlídnout jeho dům, je k dispozici. Tak nás provedli jeho barákem, hlavně do studia jsme chtěli jít, protože tam má samozřejmě vlastní studio. No, tak tam jsme akorát otevřeli ústa, sklapli jsme a říkali jsme si, tak tohohle asi se nikdy nedočkáme. Dočkali. Dneska už jo, dneska ty studia jsou taky, jsou srovnatelný. Tam to bylo tenkrát oranžový, vysoký koberce, vytlumený, prostě bomba, prostě nádherný. Takže, to byla taková vzpomínka na ty hvězdy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, když, jak mi to líčíš tu blízkost těch hvězd, u kterejch jste stáli v podstatě na dosah ruky, tak trošičku mě až jaksi malinko mrazí na zádech tou posvátnou úctou. Ale co to s váma dělalo, když jste na tom samým jevišti potom stáli a hráli?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, tak z nás to spadlo tím způsobem, že vlastně najednou ty tam tak splyneš s tou muzikou a vůbec s tou atmosférou, že z tebe spadne veškerá tréma. Navíc samozřejmě předcházelo to, že jsme dělali přehrávku pro Pragokoncert, protože voni chtěli vědět, co tam budem hrát pochopitelně. No a ty páni pupkatý tam seděli a když jsme hráli Svatební průvod s Naďou, tak voni tak pokyvovali a říkali, jo, to se tam bude líbit. No, samozřejmě my jsme měli připravenej pro Ameriku repertoár jinej, v angličtině pochopitelně. My jsme hráli Take me home country roads. Já jsem hrál vod Cashe Farbel male a takovýhle prostě pecky a ty lidi to vzali a skutečně povstali a na to, že tady za železnou oponou existuje taky takováhle dobrá muzika. Takže, nám tleskali a my jsme z toho měli samozřejmě obrovskou radost, protože to je velký vítězství tam zaujmout vůbec.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Karel Kahovec si dneska samozřejmě jako každý náš vzácný host vybere z galerie našich vzácných klasiků českého humoru. Já tak samozřejmě tuším, koho asi vybereš, ale ty to řekni nahlas, protože tvůj vkus se nemění, viď.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, tak vzhledem k tomu, že jsme dokonce s tímhle pánem cestovali s Country Beatem, jezdil s náma po vystoupeních.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, vopravdu jezdil s náma, tam dělal scénky, prostě fantastický. Asi snad půl roku s náma jezdil. Ty jsi už tady naznačil, že už tady někdo na něj vzpomínal, já bohužel se nemůžu vod něj vodtrhnout. Já si každej měsíc ho pustím, je to pan Felix Holzman.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty scénky, když říkáš, že si je pouštíš, tak asi něco znáš z toho, viď, takhle trošku nazpaměť.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, samozřejmě já je znám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já tě jen trošičku chci vyzkoušet.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Honzíku, já je znám všechny, úplně všechny. Všechny jsou krásný, ale jedna teda úplně mně nejvíc utkvěla v paměti, protože už se mě to pomalu taky týká, ta scénka se jmenuje Skleróza.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hele, víš, co je vítězství, Karle? Že jsi si na ní vzpomněl vůbec.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Že jo. Jak von říká: Já jsem to tady měl napsaný na takovým tenkým papíře. Já to nemám napsaný ještě, tak je to dobrý.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Daleko od slunečních skal se jmenuje tahle ta písnička, kterou nám zazpíval můj dnešní host Karel Kahovec. Zazpíval ji samozřejmě především vám, svým posluchačům. A já si myslím, že je vás opravdu hodně, kdo máte Karla rádi. Vůbec se nedivím, protože Karlovi to pořád pěkně zpívá. A zpívá ti to pořád dobře ve všech těch polohách, to znamená, ať zpíváš rock, ať zpíváš pop, ať zpíváš country. Co je ti vlastně úplně nejblíž? Která tahle ta kategorie ti nejvíc sedí?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Vždycky na tohle odpovídám tak, že čím víc stylů člověk umí zahrát, tak tím je to samozřejmě pro něj lepší. Já vděčím za to, že jsme začínal na rockenrollu. Zazpívat ho, doufám, umím. Pak jsme začali hrát bigbít klasickej, pak jsme začali hrát soul s Flamengem, to bylo v tom Německu. Pak jsem dělal 10 let s Jirkou Brabcem, to jsem se naučil hrát country music. No a teď jsem se zase zpátky vrátil k tý klasický záležitosti, jako je Flamengo, ale dneska už to samozřejmě hraju s George & Beatovens. Takže, v podstatě já si myslím, že taková vyhraněnost nějaká u mě není. Já si rád zahraju třeba v hospodě klidně country music, jo. A s kapelou dokonce, lidi to chtějí, lidi přímo na vystoupení řeknou: Pane Kahovec, prosím vás, bude Háj modřínů? To se první zeptají, jo. Pak řeknou: Bude Paní v černém? Já říkám: Bude. Tak jsme spokojený, to nám stačí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak vono je to totiž tak, a myslím, že tu zkušenost mají všichni zpěváci, kteří už jsou nějakou dobou na těch prknech, že si posluchači a diváci projektují svoje vlastní mládí do těch písniček, ty jim to přinášíš, ty jim to vracíš. A voni trošičku jenom přivřou oči a je jim zase 17 nebo 20.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
To říkáš naprostou pravdu, protože s tím, tím se nechci chlubit, chraňbůh, ale když přijdou po vystoupení a řeknou: Pane Kahovec, mockrát děkujeme. Jen jsme zavřeli voči, jak jsi říkal, vrátil jste nám zase kus mládí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale když, Karle, ty zavřeš oči, tak na kterou kapitolu toho svýho bohatýho muzikantskýho života si nejradši zavzpomínáš?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, tak samozřejmě byly to ty raný začátky Hells Devils. To bylo něco úžasnýho, to bylo spontánní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekni, kterej to byl rok?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, to byl šedesátej čtvrtej. Bohužel už je to tak daleko. To bylo prostě tak něco spontánního. Ale samozřejmě nevyzdvihuju to, že by to byla jediná éra, kterou bych měl rád. Ne, v každý éře, v který jsem nějak se motal v tý muzice, jo, tak každá měla něco. To uznáš sám, že v životě jednou seš tady, jednou seš támhle a vždycky něco tam je novýho. Takže, jak říkám, Hells Devils, tím jsme začínali, rockenrollem a to bylo tak spontánní, že vlastně jsme hráli vystoupení, ale to jsme většinou zahráli 8 těch rockenrollů, přijela policie, rozehnala to pendrekama a bylo po koncertě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, připomeň nějaký jména, který s tebou v Hells Devils hráli, protože to už je vopravdu tak vzdálená doba.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Když budou pamětníci poslouchat, tak určitě si vzpomenou třeba na Tonyho Blacka, pak na Readyho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kirkena.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, von to neměl právě, jak mu někdo řekl Ready Kirken, tak šílel a byl schopen ho zabít. Nevíš proč, viď?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, to nevím.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Tak já ti to řeknu, protože von se jmenuje Vokurka a německy je to Girken. A voni pak z toho udělali Kirken. Tak Ready Kirken. A pak von říkal, když už mi chcete říkat takhle, tak mi říkejte Cocumber. Anglicky aspoň ta okurka. Takže to byl Ready, Tony Black, že jo. Pak by možná ještě pamětníci mohli pamatovat Jirku Hampla, protože von se vyznačoval tím, že hrál fantasticky sólovou kytaru Shadows a Clifa a prostě ty rockenrolly a už jeden z prvních měl tady jonika, na takovou joniku hrál, tím táhnul celej sál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíš ty klávesy?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Ne, ta bedna. Jonika byly klávesy a k tomu byl nějakej východoněmeckej nástroj, jako to byly klávesy a k tomu byla bedýnka jako kombo a tomu se říkalo taky Jonika. Tak na to právě tenkrát Jirka Hampl hrál. No a pak tam ještě byl pan Baďura, ten hrál na basu. No a vobčas tam s náma ještě taky hostoval Pavel Žemlička, to byl taky rockenrollák slavnej. No a zpíval jsem samozřejmě taky já, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsou jména, která tvořila historii českýho bigbítu.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, protože určitě si to lidi budou pamatovat, třeba toho Tonyho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A on se jmenoval Tony Black opravdu?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Ne, on se jmenoval Mirek Černý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, prosím.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Protože v tom Hells Devils každýmu se nějak říkalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak se říkalo tobě?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Kahi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kahi je dnes hostem Tandemu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S Karlem Kahovcem si nejen posloucháme jeho skvělé písničky, ale tak trošičku jsme zabrousili do historie českého bigbítu a vůbec české rockové muziky. A při té příležitosti bych se tě teda, Karle, teď zeptal na to, na co se ptám svých hostů dost často a dost rád, protože se dozvídám spoustu věcí. Kdo nebo co ti v životě, ve tvé kariéře a v životě vůbec pomohlo? Já vím, že třeba tvoje sestra Vlasta, která ti jako už tehdy renomovaná členka Divadla Semafor pomohla určitě radama, abys věděl, kam se nasměrovat. Ale nechci ti samozřejmě podsouvat žádný jména.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, Honzíku, máš naprostou pravdu, to je neuvěřitelný, jak ses do tohohle mohl trefit. Ty jsi vševědoucí, to není možný, protože já jsem zdaleka vůbec nevěděl, co je muzika. V pátý třídě mě máma dala učit na piáno, to jsem nenáviděl, já jsem se modlil vždycky, aby profesorka onemocněla, abych nemusel na hodinu. Ale jednoho dne přišla právě Vlasta, moje sestřička a přinesla domů španělku, kytaru. Hrála na to asi 14 dní, pak to hodila do kouta, řekla, že jí bolejí prsty a já si myslím, že tohle předznamenalo celou mojí hudební kariéru. Já jsem tu kytaru vzal do ruky, vedle v baráku byl jeden člověk, kterej na to uměl perfektně hrát, tak mi něco ukázal. A já říkám, já musím hrát jako von a von hrál fakt dobře, jo. Samozřejmě byly to trempírny, jo. Ale já už jsem pak začal tím, že vlastně rádio Luxemburk jsme poslouchali a já už jsem si na tu kytaru začal hrát takový a říkal jsem si, to je to pravý asi a v 15 letech už jsem stál na jevišti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V patnácti už?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
V patnácti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nebyly ale ty Hells Devils.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
To byla kapela v podstatě složená z takových rockenrolláků a my jsme se jmenovali Kely Satan, jo. A máma moje, moje máti mě přihlásila do tý soutěže Hledáme nové talenty, to bylo ve Slovanským domě. Tak mě tam přihlásila, koupila mi na to dokonce oblek. No a my jsme nacvičili Gill house rock s českým textem. Ačkoliv v temné kobce sedím sám a sám, tohle to. No, my jsme to začali hrát, lítaly saka vzduchem a porota, ty už vyndávali kvéry, že nás zastřelejí, jo. No, totálně jsme vyhořeli před tou porotou, protože ty nás vyhnali, jo. Ale lidi najednou slyšeli rockenroll, jo, v našem podání. Takže, to předznamenalo celou mojí kariéru. A pak už jsem začal hrát pod různýma hlavičkama kovodělných podniků a dřevozpracující podnik, tam, kde jsme měli kamarády, kde vlastně to bylo zaštítěný, takže jsme mohli hrát, co jsme chtěli. To je naše podniková kapela. Takže, jsme hráli na různých večírcích a takhle až v podstatě do svých 19 let. A pak už jsem udělal vlastně konkurz do Hells Devils zmíněných, ten konkurz jsem vyhrál a začal jsem profesionálně.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I tuhle tu písničku nám zazpíval můj dnešní host, zpěvák Karel Kahovec, jehož jméno málokdy, vůbec nemůže být opomenuto při výčtu velkých osobností českýho bigbítu, českýho rockenrollu. A je to tak v pořádku, já si myslím, že Karel v podstatě nikdy nepřestal být členem takový tý silný party našeho bigbítu. Seš pořád, to mám radost z toho samozřejmě. Rád poslouchám tvoje písničky a nejsem sám. Kdo bude mít příležitost třeba v příštích týdnech, měsících, jinými slovy, kam se chystáte třeba zajíždět?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Takhle, samozřejmě nemám tady s sebou notýsek, takže ty kšefty já si nepamatuju, ale můžu poradit posluchačům, kteří se o to zajímají. Otevřte si moje stránky www.karelkahovec.cz a tam najdete úplně všechno. Jsou tam dokonce i písničky z koncertů, kdo tak různě něco natočil, takže to tam dal. Jsou tam všechny vystoupení, který máme a jsou tam i fotky. Takže tam si můžete stáhnout, co budete chtít.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jsou tam i takzvané linky, čili odkazy na třeba YouTube, kde jsou tvoje písničky.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Přesně, ano, tam jsou moje písničky. Někdy samozřejmě je to takový jako trošičku úsměvný, protože lidi to natočejí na mobilní telefon z koncertu a dají to tam, takže to jako za to já nemůžu už. Ale nicméně je to autentický.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je to dokument v podstatě.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Je to dokument, no. Vono třeba jednou se to bude prodávat, mejm dětem tantiémy nějaký.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to je všecko ještě hudba budoucnosti. A když jsme u té budoucnosti, tak co tě čeká třeba mimo? To znamená, pojedeš někam na dovolenou nějakou hezkou zase?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, tak chystám se, jezdím skoro pravidelně k moři. Je to kamarád Karla Nováka, kterej je můj kapelník a je to v Brele v Chorvatsku. Tak tam jako pravidelně jezdím, tak třeba 10, 14 dní si tam udělám, jako vodfrknu u toho moře a je to tam prostě krásný. A hlavně je to na privátě, jsme tam jako doma v podstatě. Takže uvidím, jak mi to vyjde letos, možná, že se pojedu trošičku vykoupat a nachytat trošku bronzu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nejenom bronzu, já si myslím, že tam je trošičku skryto to tajemství toho úžasnýho hlasu Karla Kahovce. Prostě jezdí se nadejchat k tomu Jadranu a potom to zužitkuje na koncertech.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, Honzo, já jsem tam jednou ochraptěl. To jsem byl v Itálii, Porto San Giorgio a tam mě chytily tak průdušky, že jsem nemohl vůbec mluvit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máš pravdu, já jsem jednou taky ochraptěl v Chorvatsku, protože jsem si velice špatně sešteloval klimo v autě, tam jsem měl 18 stupňů, venku bylo 42 a bylo vymalováno.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Jo, tak to je vymalováno, to je hned, to se nesmí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to ti samozřejmě nepřeju, naopak ti přeju, aby počasí a klima bylo vlídné k tvým hlasivkám a vůbec k tobě. Moc děkuju. Karel Kahovec byl dneska hostem na Tandemu. A já si myslím, že radost příště udělá zase vám někde na koncertě. Karle, ať se daří a měj se hezky.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Moc děkuju za pozvání a samozřejmě přeju taky všem posluchačům Tandemu krásnej den, krásnej večer a hodně jen to nej, nej, nej. Díky.
Spustit audio
--------------------
Jan Rosák přeje dobrý den vám všem, kdo jste si naladili rádio a s ním i náš Tandem. Naproti mně už také sedí můj host. A i když stejně jako má pár křížků takzvaně na zádech, jeho písničky opravdu nezestárly. Napsal a zpíval je především pro ženy a dívky, ať už je to Pro blond holky, Vlasy zrzavý, Svou lásku jsem rozdal nebo To se budem prima mít. Kdykoliv je slyším, vybaví se mi pochopitelně moje mladá léta a jsou to vzpomínky víc než příjemné. Takže za ty vzpomínky může i můj dnešní host, host Tandemu, zpěvák Karel Kahovec. Já tě vítám, Karle.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Ahoj, Honzíku, ahoj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velebil jsem tvoje největší hity. Ale my si dneska budeme hrát i písničky, na které by byla opravdu škoda zapomenout. Tady jsou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to byla taková docela symptomatická písnička hezká, jmenuje se Už v tom nelítám. Už v tom opravdu nelítáš, viď.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, já už v tom nelítám určitě. Asi nebudu už lítat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jenom hodně při zemi samozřejmě, úměrně ke svému věku. Ale Karel Kahovec je pochopitelně pořád ve formě. A dokonce já bych řekl, tak jak nám třeba tady říkal Viktor Sodoma, když byl na návštěvě v Tandemu, že jsi ve formě, v jaký jsi možná nikdy nebyl, že ti to prostě fantasticky zpívá, což určitě pochopitelně ti dělá radost, dělá to radost nám, tvým posluchačům. Teď ale budeme trošičku konkrétnější. Ty jsi byl naposledy na Tandemu nebo u nás v Tandemu zhruba před 5, možná 5,5 lety. Za tu dobu se stane spousta věcí. Tak zkus zavzpomínat, abychom vyplnili ten čas, kdy jsi tady nebyl.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, tak v první řadě nám určitě naběhlo hodně vystoupení díky tomu, že v podstatě lidi chtějí dneska 60.léta. Já zpívám samozřejmě ten repertoár, kterej jsem zpíval už s Flamengem, jak už jsi tady nadnesl Paní v černém a tak dále a tak dále. Samozřejmě k tomu přidáváme nějaký rockenrolly a v podstatě, dalo by se říct, že máme takovou vzestupnou tendenci. Lidi vždycky se zeptají, jak to děláte, muzikanti, jo, jak to děláte, že tolik hrajete. No, já si dělám vždycky z nich legraci a říkám, no, protože umíme hrát. Ale samozřejmě tím to není, ale říkám, jako můj názor je ten, že lidi mají dost takových těch tvrdých bigbítů vo ničem, víš jako, jak vylítlo tolik kapel po tý revoluci, ta drsná muzika, voni jsou do půl těla, ovšem kytary se jenom držejí, takže tam hlavně, když to dělá bugr. Ale my hrajeme konkrétní repertoár, takže máme takovou vzestupnou tendenci. Máme plno v sále a je pohoda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je samozřejmě hrozně dobře slyšet tohle to, ale já bych řekl, že to vysvětlení je úplně jasný. Ve vašich písničkách je něco, co člověk potřebuje - melodie. A v těch písničkách těch kluků, o kterých jsi mluvil, je sice hodně snahy, je tam hodně rytmu, ale chybí tam prostě ta melodie. A člověk to má do ucha nastavený na to, aby slyšel hezkou melodii.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, přesně říkáš naprostou pravdu. Třeba texty, že jo. Ivo Picka mi psal většinou nebo Pavel Vrba a ty texty byly většinou tak strašně jednoduchý a šitý na ty holčičky, že do dneška to prostě ty lidi bere. A já si myslím, že právě v tý jednoduchosti je ta největší síla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jednoduchý ano, ale s myšlenkou.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Přesně tak, samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že George & Beatovens je kapela, která ti určitě dělá radost. Mimochodem zmínil se taky ten Viktor už zmíněný o tom, že to je v podstatě poprvé, kdy ty máš kapelu svojí. Ty jsi byl vždycky u někoho třeba nebo jsi byl s někým, ještě s Petrem Novákem nebo s Naďou Urbánkovou. A teď máš konečně za zády svojí kapelu, která patří tobě.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Tak to je naprostá pravda. Můžu malilinko opravit. Jednou jedinkrát jsem už kapelu svojí měl. Ty to nebudeš vědět asi možná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to, prosím tě, teď mě asi překvapíš.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Tak teď tě překvapím tím, že vlastně, když jsem přešel od Matadors k Flamengu, tak tam byl Petr Novák, ale ten tam byl pouze asi 3 měsíce a pak jsem tu kapelu měl já sám, takže tu kapelu jsem táhnul já a pak po okupaci jsme odjeli do Německa a tam jsme hráli půl roku v podstatě po barech. Přidali jsme tam takový jenom s kytarama, v podstatě nám tam ten dotyčnej koupil aparaturu v Mnichově, no a my jsme to formou hraní spláceli. Takže, nedostávali jsme vůbec nic, ale nám to bylo jedno, my jsme byli mladý, my jsme byli rádi, že hrajem. A to byla moje kapela.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale já vím, že tam jsi si teda vopravdu užil tvrdý práce, protože jsi zpíval denně kolem 130 písniček. To je velká škola.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
To byla síla, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to, že Karel Kahovec byl v podstatě na veliké pracovní cestě v Německu. V Německu jste hráli.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Dalo by se říct, že to byla pracovní cesta.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že sis tam zacestoval po barech a zazpíval opravdu do sytosti, až to člověku přišlo líto 130 písniček za den nebo plus minus, že jo, tak to je opravdu veliká síla.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Na ten hlas to byla hodně velká zátěž.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tam teda se o cestování jako takovém asi příliš mluvit nedá. Ale já vím, že ty jsi měl velkou cestu do Ameriky a ty jsi se dostal tím, že jsi jednu paní pustil sednout v autobuse, k zajímavý příležitosti. Zavzpomínej na to.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Jako kdyby to bylo dneska. No, zkrátka my jsme pozvali sem k nám do Prahy kapelu, která se jmenovala Juny Youg Four. To jsem hrál tenkrát s Country beatem Jirky Brabce. A voni hráli taky country music. No a hráli tady, my jsme jim tady zařídili turné jako napůl a voni na oplátku nás pak pozvali do Anglie. Tam jsme byli třikrát celkem, třikrát asi po 3 nedělích jsme dělali taky turné tam. A tak mimo jiné jsme hráli taky ve Wembley, jo, tam prostě, ve Wembley prostě je kulturní stánek velikej, obrovskej. Tam jsme hráli a když jsme dohráli, tak byly pro nás připravený autobusy a když jsme nasedli do toho autobusu, tak jsme všichni seděli a přistoupila taková starší nóbl dáma. No a já jsem gentleman určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Slušně vychovanej ještě ze starý školy.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Ano. Já mám velmi kladnej vztah k ženám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To tě taky šlechtí.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Takže jsem samozřejmě neváhal, vstal jsem a tu dámu jsem pustil sednout. Vona teda koukala, protože.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na to nebyla zvyklá.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Nebyla na to zvyklá, koukala, co se děje. Tak chviličku se tam jako štrachala v tašce a otočila se na mě a říkala: Please. A dala mi a vona to byla předsedkyně Country Music Asociation v Nashvillu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co ti podala? Vizitku?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Vizitku mi podala, abych si to přečetl. No, tak my jsme to s Brabcem tam potom jako to, von tam pak napsal a voni nás pozvali do tý Ameriky. Takovouhle náhodou, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nebylo náhodou, Karle, to bylo tím, že jsi slušnej člověk a byl jsi za to prostě tam nahoře vodměněnej.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Jo, ale vopravdu teda vodměna to byla úžasná, protože v podstatě rok před tím jsme byli na Kubě. A když jsme letěli na Kubu, tak jsme koukali takhle dolů, protože to letí podél pobřeží v podstatě, tak jsme koukali na tu Floridu seshora, ta osvětlená Amerika. Říkali jsme si, sem se tak někdy podívat. Lup a bylo to, za rok jsme tam byli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, tak povídej, jak vás třeba ten Nashville jaksi přijal, český countrymany?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Nejdřív nás přijala recepční a říkala: Odkud jste? A my jsme říkali: Československo, Czechoslovakai. Tak vona chvilku koukala, asi nevěděla pochopitelně. A co tady budete jako dělat? My jsme říkali: My tady budeme hrát. A ona říkala: A co? Já jsem říkal, no, my hrajeme country music. Vona chvilku koukala a pak se dala do takovýho huronskýho smíchu, protože voni vůbec netušejí, že se taky může někde hrát country music jinde než v Nashvillu. Tak to bylo první přivítání v Americe. Samozřejmě pak se vo nás dozvěděli různý lidi, dali nám takovýho průvodce, by se dalo říct. Voni mu říkali frenchman, protože to byl původem Francouz, staral se vo nás. Měl tam i tlumočníka. Všechno nám ukázali, řekli nám, kdy se bude hrát a tak dále. A pak se ještě vo nás dozvěděla jedna paní, taky taková krásná dáma. Byla to Slovenka, která tam žila vod pětačtyřicátýho. A vona říkala: Já tak strašně ráda vidím krajany. A tak se taky, jako byla na nás strašně milá, bylo to všechno perfektní. Takže, to přivítání v tom Nashvillu bylo úžasný. No a to, co jsme tam viděli, tak to předčilo naprosto všechno očekávání. Když jedeš v pětasedmdesátým z tý doby temna tady, z dob rekvalifikačních zkoušek a že ti tady prostě soudruzi nařizovali, co budeš hrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, kdyby zažili rekvalifikační zkoušky, ty by koukali.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
To teda jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zahrát si v Nashvillu je pro muzikanta, zvlášť pro muzikanta, který hraje ve střední Evropě country music, to je v podstatě něco jako mekka opravdu a možná splněný sen. Třeba jako pro tenistu zahrát si konečně ve Wimbledonu. A Karel Kahovec zná pocit z obou teda. Ne, že by sis v tom Wimbledonu zahrál, ale tenis taky hraješ.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Hraju taky, no. Vždyť jsme hráli spolu nakonec taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jasně. No, ale hlavně jsi muzikant, hlavně jsi zpěvák, kterej taky country zpíval a zpívá. A tobě se do toho Nashvillu dostat povedlo. Už jsme si o tom tady povídali, jaký byly ty okolnosti toho. Ale já jsem přesvědčenej, že jste tam dokonce kromě toho, že jste si tam zahráli a ten pocit už ti nikdo nevezme zahrát si v Nashvillu, že jsme tam taky viděli fantastický osobnosti.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
To bylo něco úžasnýho, když vlastně v tý Grand Olapry, to je prostě takovej stánek, nejslavnější vůbec country stánek na světě, jako naše Lucerna příkladně, jo. Ale úžasnej pocit, když stojíš a dva metry vod tebe zpívá Back Owens. Pak přišla Loreta Lynn, pak tam byl Johny Cash, pak tam byl Jet Atkins.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všechny jsi viděl na vlastní voči a slyšel?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Vedle mě stáli dva metry, protože tam to není jako, aby lidi seděli. Tam samozřejmě sedějí, jako publikum normálně, ale i za nima stojejí lidi na jevišti. Všichni koukají prostě a ty lidi jsou prostě vobalený, ty muzikanti jsou vobalený lidma a má to úžasnou atmosféru, úplně skvělý. Samozřejmě vozvučený nádherně, perfektně. Pak nám ještě udělali takovou radost, že nás vodvezli do domu Johnyho Cashe. No, tak my jsme říkali, tak vidět Johnyho Casha a umřít, to byla tenkrát a ještě do dneška, to je osobnost veliká, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak bohužel už tady není mezi náma.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Bohužel není, ale já mám doma, to můžu kdykoliv každýmu ukázat, mám z Ameriky fotky, kde je napsáno House of Cash. Tam nás přivezli, přišli jsme k němu do baráku a voni říkali: Nezlobte se, pan Cash je po turné a spí, nikoho nepřijímá. Ale jestli si chcete prohlídnout jeho dům, je k dispozici. Tak nás provedli jeho barákem, hlavně do studia jsme chtěli jít, protože tam má samozřejmě vlastní studio. No, tak tam jsme akorát otevřeli ústa, sklapli jsme a říkali jsme si, tak tohohle asi se nikdy nedočkáme. Dočkali. Dneska už jo, dneska ty studia jsou taky, jsou srovnatelný. Tam to bylo tenkrát oranžový, vysoký koberce, vytlumený, prostě bomba, prostě nádherný. Takže, to byla taková vzpomínka na ty hvězdy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, když, jak mi to líčíš tu blízkost těch hvězd, u kterejch jste stáli v podstatě na dosah ruky, tak trošičku mě až jaksi malinko mrazí na zádech tou posvátnou úctou. Ale co to s váma dělalo, když jste na tom samým jevišti potom stáli a hráli?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, tak z nás to spadlo tím způsobem, že vlastně najednou ty tam tak splyneš s tou muzikou a vůbec s tou atmosférou, že z tebe spadne veškerá tréma. Navíc samozřejmě předcházelo to, že jsme dělali přehrávku pro Pragokoncert, protože voni chtěli vědět, co tam budem hrát pochopitelně. No a ty páni pupkatý tam seděli a když jsme hráli Svatební průvod s Naďou, tak voni tak pokyvovali a říkali, jo, to se tam bude líbit. No, samozřejmě my jsme měli připravenej pro Ameriku repertoár jinej, v angličtině pochopitelně. My jsme hráli Take me home country roads. Já jsem hrál vod Cashe Farbel male a takovýhle prostě pecky a ty lidi to vzali a skutečně povstali a na to, že tady za železnou oponou existuje taky takováhle dobrá muzika. Takže, nám tleskali a my jsme z toho měli samozřejmě obrovskou radost, protože to je velký vítězství tam zaujmout vůbec.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Karel Kahovec si dneska samozřejmě jako každý náš vzácný host vybere z galerie našich vzácných klasiků českého humoru. Já tak samozřejmě tuším, koho asi vybereš, ale ty to řekni nahlas, protože tvůj vkus se nemění, viď.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, tak vzhledem k tomu, že jsme dokonce s tímhle pánem cestovali s Country Beatem, jezdil s náma po vystoupeních.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, vopravdu jezdil s náma, tam dělal scénky, prostě fantastický. Asi snad půl roku s náma jezdil. Ty jsi už tady naznačil, že už tady někdo na něj vzpomínal, já bohužel se nemůžu vod něj vodtrhnout. Já si každej měsíc ho pustím, je to pan Felix Holzman.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty scénky, když říkáš, že si je pouštíš, tak asi něco znáš z toho, viď, takhle trošku nazpaměť.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, samozřejmě já je znám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já tě jen trošičku chci vyzkoušet.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Honzíku, já je znám všechny, úplně všechny. Všechny jsou krásný, ale jedna teda úplně mně nejvíc utkvěla v paměti, protože už se mě to pomalu taky týká, ta scénka se jmenuje Skleróza.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hele, víš, co je vítězství, Karle? Že jsi si na ní vzpomněl vůbec.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Že jo. Jak von říká: Já jsem to tady měl napsaný na takovým tenkým papíře. Já to nemám napsaný ještě, tak je to dobrý.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Daleko od slunečních skal se jmenuje tahle ta písnička, kterou nám zazpíval můj dnešní host Karel Kahovec. Zazpíval ji samozřejmě především vám, svým posluchačům. A já si myslím, že je vás opravdu hodně, kdo máte Karla rádi. Vůbec se nedivím, protože Karlovi to pořád pěkně zpívá. A zpívá ti to pořád dobře ve všech těch polohách, to znamená, ať zpíváš rock, ať zpíváš pop, ať zpíváš country. Co je ti vlastně úplně nejblíž? Která tahle ta kategorie ti nejvíc sedí?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Vždycky na tohle odpovídám tak, že čím víc stylů člověk umí zahrát, tak tím je to samozřejmě pro něj lepší. Já vděčím za to, že jsme začínal na rockenrollu. Zazpívat ho, doufám, umím. Pak jsme začali hrát bigbít klasickej, pak jsme začali hrát soul s Flamengem, to bylo v tom Německu. Pak jsem dělal 10 let s Jirkou Brabcem, to jsem se naučil hrát country music. No a teď jsem se zase zpátky vrátil k tý klasický záležitosti, jako je Flamengo, ale dneska už to samozřejmě hraju s George & Beatovens. Takže, v podstatě já si myslím, že taková vyhraněnost nějaká u mě není. Já si rád zahraju třeba v hospodě klidně country music, jo. A s kapelou dokonce, lidi to chtějí, lidi přímo na vystoupení řeknou: Pane Kahovec, prosím vás, bude Háj modřínů? To se první zeptají, jo. Pak řeknou: Bude Paní v černém? Já říkám: Bude. Tak jsme spokojený, to nám stačí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak vono je to totiž tak, a myslím, že tu zkušenost mají všichni zpěváci, kteří už jsou nějakou dobou na těch prknech, že si posluchači a diváci projektují svoje vlastní mládí do těch písniček, ty jim to přinášíš, ty jim to vracíš. A voni trošičku jenom přivřou oči a je jim zase 17 nebo 20.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
To říkáš naprostou pravdu, protože s tím, tím se nechci chlubit, chraňbůh, ale když přijdou po vystoupení a řeknou: Pane Kahovec, mockrát děkujeme. Jen jsme zavřeli voči, jak jsi říkal, vrátil jste nám zase kus mládí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale když, Karle, ty zavřeš oči, tak na kterou kapitolu toho svýho bohatýho muzikantskýho života si nejradši zavzpomínáš?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, tak samozřejmě byly to ty raný začátky Hells Devils. To bylo něco úžasnýho, to bylo spontánní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekni, kterej to byl rok?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, to byl šedesátej čtvrtej. Bohužel už je to tak daleko. To bylo prostě tak něco spontánního. Ale samozřejmě nevyzdvihuju to, že by to byla jediná éra, kterou bych měl rád. Ne, v každý éře, v který jsem nějak se motal v tý muzice, jo, tak každá měla něco. To uznáš sám, že v životě jednou seš tady, jednou seš támhle a vždycky něco tam je novýho. Takže, jak říkám, Hells Devils, tím jsme začínali, rockenrollem a to bylo tak spontánní, že vlastně jsme hráli vystoupení, ale to jsme většinou zahráli 8 těch rockenrollů, přijela policie, rozehnala to pendrekama a bylo po koncertě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, připomeň nějaký jména, který s tebou v Hells Devils hráli, protože to už je vopravdu tak vzdálená doba.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Když budou pamětníci poslouchat, tak určitě si vzpomenou třeba na Tonyho Blacka, pak na Readyho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kirkena.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, von to neměl právě, jak mu někdo řekl Ready Kirken, tak šílel a byl schopen ho zabít. Nevíš proč, viď?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, to nevím.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Tak já ti to řeknu, protože von se jmenuje Vokurka a německy je to Girken. A voni pak z toho udělali Kirken. Tak Ready Kirken. A pak von říkal, když už mi chcete říkat takhle, tak mi říkejte Cocumber. Anglicky aspoň ta okurka. Takže to byl Ready, Tony Black, že jo. Pak by možná ještě pamětníci mohli pamatovat Jirku Hampla, protože von se vyznačoval tím, že hrál fantasticky sólovou kytaru Shadows a Clifa a prostě ty rockenrolly a už jeden z prvních měl tady jonika, na takovou joniku hrál, tím táhnul celej sál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíš ty klávesy?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Ne, ta bedna. Jonika byly klávesy a k tomu byl nějakej východoněmeckej nástroj, jako to byly klávesy a k tomu byla bedýnka jako kombo a tomu se říkalo taky Jonika. Tak na to právě tenkrát Jirka Hampl hrál. No a pak tam ještě byl pan Baďura, ten hrál na basu. No a vobčas tam s náma ještě taky hostoval Pavel Žemlička, to byl taky rockenrollák slavnej. No a zpíval jsem samozřejmě taky já, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsou jména, která tvořila historii českýho bigbítu.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, protože určitě si to lidi budou pamatovat, třeba toho Tonyho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A on se jmenoval Tony Black opravdu?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Ne, on se jmenoval Mirek Černý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, prosím.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Protože v tom Hells Devils každýmu se nějak říkalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak se říkalo tobě?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Kahi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kahi je dnes hostem Tandemu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S Karlem Kahovcem si nejen posloucháme jeho skvělé písničky, ale tak trošičku jsme zabrousili do historie českého bigbítu a vůbec české rockové muziky. A při té příležitosti bych se tě teda, Karle, teď zeptal na to, na co se ptám svých hostů dost často a dost rád, protože se dozvídám spoustu věcí. Kdo nebo co ti v životě, ve tvé kariéře a v životě vůbec pomohlo? Já vím, že třeba tvoje sestra Vlasta, která ti jako už tehdy renomovaná členka Divadla Semafor pomohla určitě radama, abys věděl, kam se nasměrovat. Ale nechci ti samozřejmě podsouvat žádný jména.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, Honzíku, máš naprostou pravdu, to je neuvěřitelný, jak ses do tohohle mohl trefit. Ty jsi vševědoucí, to není možný, protože já jsem zdaleka vůbec nevěděl, co je muzika. V pátý třídě mě máma dala učit na piáno, to jsem nenáviděl, já jsem se modlil vždycky, aby profesorka onemocněla, abych nemusel na hodinu. Ale jednoho dne přišla právě Vlasta, moje sestřička a přinesla domů španělku, kytaru. Hrála na to asi 14 dní, pak to hodila do kouta, řekla, že jí bolejí prsty a já si myslím, že tohle předznamenalo celou mojí hudební kariéru. Já jsem tu kytaru vzal do ruky, vedle v baráku byl jeden člověk, kterej na to uměl perfektně hrát, tak mi něco ukázal. A já říkám, já musím hrát jako von a von hrál fakt dobře, jo. Samozřejmě byly to trempírny, jo. Ale já už jsem pak začal tím, že vlastně rádio Luxemburk jsme poslouchali a já už jsem si na tu kytaru začal hrát takový a říkal jsem si, to je to pravý asi a v 15 letech už jsem stál na jevišti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V patnácti už?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
V patnácti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nebyly ale ty Hells Devils.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
To byla kapela v podstatě složená z takových rockenrolláků a my jsme se jmenovali Kely Satan, jo. A máma moje, moje máti mě přihlásila do tý soutěže Hledáme nové talenty, to bylo ve Slovanským domě. Tak mě tam přihlásila, koupila mi na to dokonce oblek. No a my jsme nacvičili Gill house rock s českým textem. Ačkoliv v temné kobce sedím sám a sám, tohle to. No, my jsme to začali hrát, lítaly saka vzduchem a porota, ty už vyndávali kvéry, že nás zastřelejí, jo. No, totálně jsme vyhořeli před tou porotou, protože ty nás vyhnali, jo. Ale lidi najednou slyšeli rockenroll, jo, v našem podání. Takže, to předznamenalo celou mojí kariéru. A pak už jsem začal hrát pod různýma hlavičkama kovodělných podniků a dřevozpracující podnik, tam, kde jsme měli kamarády, kde vlastně to bylo zaštítěný, takže jsme mohli hrát, co jsme chtěli. To je naše podniková kapela. Takže, jsme hráli na různých večírcích a takhle až v podstatě do svých 19 let. A pak už jsem udělal vlastně konkurz do Hells Devils zmíněných, ten konkurz jsem vyhrál a začal jsem profesionálně.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I tuhle tu písničku nám zazpíval můj dnešní host, zpěvák Karel Kahovec, jehož jméno málokdy, vůbec nemůže být opomenuto při výčtu velkých osobností českýho bigbítu, českýho rockenrollu. A je to tak v pořádku, já si myslím, že Karel v podstatě nikdy nepřestal být členem takový tý silný party našeho bigbítu. Seš pořád, to mám radost z toho samozřejmě. Rád poslouchám tvoje písničky a nejsem sám. Kdo bude mít příležitost třeba v příštích týdnech, měsících, jinými slovy, kam se chystáte třeba zajíždět?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Takhle, samozřejmě nemám tady s sebou notýsek, takže ty kšefty já si nepamatuju, ale můžu poradit posluchačům, kteří se o to zajímají. Otevřte si moje stránky www.karelkahovec.cz a tam najdete úplně všechno. Jsou tam dokonce i písničky z koncertů, kdo tak různě něco natočil, takže to tam dal. Jsou tam všechny vystoupení, který máme a jsou tam i fotky. Takže tam si můžete stáhnout, co budete chtít.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jsou tam i takzvané linky, čili odkazy na třeba YouTube, kde jsou tvoje písničky.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Přesně, ano, tam jsou moje písničky. Někdy samozřejmě je to takový jako trošičku úsměvný, protože lidi to natočejí na mobilní telefon z koncertu a dají to tam, takže to jako za to já nemůžu už. Ale nicméně je to autentický.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je to dokument v podstatě.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Je to dokument, no. Vono třeba jednou se to bude prodávat, mejm dětem tantiémy nějaký.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to je všecko ještě hudba budoucnosti. A když jsme u té budoucnosti, tak co tě čeká třeba mimo? To znamená, pojedeš někam na dovolenou nějakou hezkou zase?
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, tak chystám se, jezdím skoro pravidelně k moři. Je to kamarád Karla Nováka, kterej je můj kapelník a je to v Brele v Chorvatsku. Tak tam jako pravidelně jezdím, tak třeba 10, 14 dní si tam udělám, jako vodfrknu u toho moře a je to tam prostě krásný. A hlavně je to na privátě, jsme tam jako doma v podstatě. Takže uvidím, jak mi to vyjde letos, možná, že se pojedu trošičku vykoupat a nachytat trošku bronzu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nejenom bronzu, já si myslím, že tam je trošičku skryto to tajemství toho úžasnýho hlasu Karla Kahovce. Prostě jezdí se nadejchat k tomu Jadranu a potom to zužitkuje na koncertech.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
No, Honzo, já jsem tam jednou ochraptěl. To jsem byl v Itálii, Porto San Giorgio a tam mě chytily tak průdušky, že jsem nemohl vůbec mluvit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máš pravdu, já jsem jednou taky ochraptěl v Chorvatsku, protože jsem si velice špatně sešteloval klimo v autě, tam jsem měl 18 stupňů, venku bylo 42 a bylo vymalováno.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Jo, tak to je vymalováno, to je hned, to se nesmí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to ti samozřejmě nepřeju, naopak ti přeju, aby počasí a klima bylo vlídné k tvým hlasivkám a vůbec k tobě. Moc děkuju. Karel Kahovec byl dneska hostem na Tandemu. A já si myslím, že radost příště udělá zase vám někde na koncertě. Karle, ať se daří a měj se hezky.
Karel KAHOVEC, zpěvák
--------------------
Moc děkuju za pozvání a samozřejmě přeju taky všem posluchačům Tandemu krásnej den, krásnej večer a hodně jen to nej, nej, nej. Díky.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.