Karel Malina - sportovní redaktor

3. květen 2011
Karel Malina v Tandemu

Jan Rosák pozval do Tandemu sportovního redaktora Karla Malinu. Vyprávěl o svém dětsví, prozradil také, jaká reportáž byla jeho první, ale například i v jakém klubu je místopředsedou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezký poslech, pěknou chvilku u rádia vám všem přeje z Tandemu Jan Rosák. Můj dnešní host je rozhlasákem tělem i duší. V rádiu začínal už v roce 1949. A letos oslavil svou životní osmdesátku stále aktivní prací. Jeho talent, rychlost a pohotová myšlenka jsou dneska už legendární. Jsem rád, že pozvání do Tandemu přijal sportovní redaktor Karel Malina. Karle, já tě vítám, ahoj. 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Já děkuji pěkně, ahoj, ahoj. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vím, že ty jsi v rádiu začínal, jak se říká, od píky, ale než se k tomu dostaneme, k těm tvým začátkům, tak si budeme povídat taky o tom, jaký jsi byl vůbec kluk, které sporty tě bavily, ovšem se vším začneme až po úvodní písničce. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes sportovní redaktor Karel Malina. Karle, my se známe už opravdu léta, viď, spolu. Ale já tě znám až od mého vstupu do rádia, čili tě znám jako už renomovaného rozhlasového sportovního komentátora, reportéra. Ale nevím nic o tvých, o tvém dětství třeba. Kde jsi se narodil? Jsi Pražák? 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Já jsem Pražák, ale já to trošičku zatajím, já jsem ze Žižkova. Znáš to. To se říkalo, když jsme byli na vojně, že nejsme z Prahy, ale ze Žižkova. No, tak tam jsem samozřejmě začínal na těch pláccích tamhle nahoře na Žižkově a hrál jsem tam fotbálek, hráli jsme tam volejbal. No, a do /nesrozumitelné/ jsme chodili hrát stolní tenis. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo, ty jseš velkej stolní tenista. To je pravda. No, ale bavilo tě to vždycky hodně. 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Vždycky. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My jsme spolu taky hráli občas párkrát tenis, viď, kterej tě taky určitě bavil. Ale jako kluk si, myslím, teda nejvíc asi fandil tomu fotbalu, viď? 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Určitě, určitě. Tam bylo hodně plácků, bylo tam i hodně hadráků, bylo tam i hodně nadšení ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty vážně pamatuješ ještě hadráky? 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Jakpak by ne. To mně dělá starší bratr. Ten mi dělá hadrák a kdo měl hadrák, ten byl vítěz. Znáš to. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to je samozřejmý. No, tak my už jsme začínali s koženým míčem, i když takovým tím sešněrovaným, tou žinglí, pamatuješ, viď? 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Pamatuju, pamatuju. Všude koukala ta duše, díry tam byly. Vždycky jsme říkali jen to neprokopněte, nemáme zítra s čím hrát. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, to je fakt. Karle, prosím tě, a co tvoje touhy ohledně povolání? Chtěl ty jsi být vždycky něco u sportu, anebo jsi měl nějaké takové ty normální občanské touhy, dejme tomu, být ekonomem nebo něco jiného? 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Tak pokud jde o to přání, tak samozřejmě že jsem si přál. Ale to jsem nikde nevyslovil, dělat sportovního redaktora. Ale poslouchal jsem samozřejmě rádio, chodil jsem na sporty a když jsem se dostal do rozhlasu jako stenotypista, tak jsem dostal několik úkolů, ject třeba Praha - Karlovy Vary - Praha, ne na kole, ale v doprovodném voze, udělat z toho zprávu a dát to do sportu, kde tehdy pracoval Ota Procházka a kde byl také velkým spolupracovníkem Josef Laufer. Já jsem toho Josefa Laufera dostal taky na starost jako bažant, čili já jsem ho /nesrozumitelné/, nedovolil jsem si nikdy jako upozornit na chybu, to ne, ale Josef sám mně vždy říkal: "Heleď, když se ti to nebude líbit, zastavíme to a jedeme dál." 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, stenotypista, to znamená, že ty jsi zaznamenával těsnopisem? 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Ano. Já měl obchodní školu, udělal jsem si státní zkoušky z těsnopisu a psaní strojem. A já byl dobrý na ten psací stroj, já měl, myslím, 221 úderů za minutu, teď už to nic není, teď už mají tisíc, ale já dostal jedničku. Z těsnopisu to bylo horší, to jsem nemohl po sobě přečíst, tak jsem si to vymýšlel a dával jsem si tam, co se mi to hodilo. A bral jsem ty zahraniční zpravodaje v rozhlasu. Vždycky jsem to nabral, potom přepsal na stroji nebo nadiktoval písařce a takhle jsem se bavil. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale takhle rychle, jak ty jsi uměl psát na stroji, jsi se potom naučil taky rychle mluvit a formulovat myšlenky, což bylo samozřejmě pro rozhlasového reportéra sportovního naprosto bezpodmínečné. Byl tvým učitelem opravdu Josef Laufer, anebo třeba, já nevím kdo /nesrozumitelné/ nebo to byli tyhle ... Procházka, viď, to byly tyhle ty veliké hvězdy. 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Josef Laufer byl můj přítel, protože nepracoval v rozhlase, on byl v ČTK. Tak to naše setkání nebylo tak časté, ale učitelem byl Ota Procházka a zajímavá věc je, že tam byl ještě jeden pán Ota Poláček, Ota Poláček a ten dovedl výborně česky a říkal nám vždycky ty naše chyby. A my jsme se tam usnesli jednou, že ty chyby dělat nebudeme. Vsadili jsme se o flašku a kdo udělá chybu, dá flašku. A kdo neudělá chybu, tak nedostane nic. Prostě takhle jsme to dělali, že jsme se snažili mluvit správně česky i mimo to rádio. Já to mám do dneška někdy, teda někdy, ale v té době to začalo, protože po nás jako šli takhle ti vedoucí redaktoři nebo ti slavní reportéři. Sporťák, to nic není, sporťák, ten neumí správně česky. On tam byl také shodou okolností Sláva Beneš. To byl prima kluk, ale on neměl vůbec ani žádné předpoklady to dělat. On byl vyučený kominík a jako nějaké to celé slovo, to jako to nic, to nic. A když ho udělali vedoucím a on se dostal někam na poradu, tak tam většinou usnul. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Což pro sporťáka není to pravé. 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Ale jinak to byl výborný kluk. On byl taky vedoucím a výborně hrál fotbal. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je sportovní redaktor, reportér Karel Malina. Úkolem sportovního reportéra v rádiu je popsat to, co on vidí, tak, aby měl posluchač pocit, že to taky vidí, to všechno. A to se Karlovi vždycky dobře dařilo. Karle, prosím tě, ale někdy jsi musel začít. To znamená, že od toho stenotypisty, který přepisoval ty zprávy pro ty ostatní redaktory, jsi se musel konečně dostat k nějaké svojí, svý vlastní reportáži. Která byla tvoje první a co jsi reportoval? 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Já si myslím, že to byla první reportáž z cyklistiky, z toho závodu Praha - Karlovy Vary - Praha, kde jsem přijel v doprovodu /nesrozumitelné/ do cíle, pustili mě na chviličku, já tam něco zabreptal, ono to za moc nestálo. Jenom jsem se divil, že jsem to vydržel a tak to byla taková moje první reportáž. A vůbec taková zajímavá a dramatická byla, když jsem dělal taky jedno z prvních, když jsem dělal třeba závod míru a jeli kolem cyklisté, už kolem mně, a já jsem počítal, kolik jich je. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět až do desíti, pak mi říkali známí: "Ty umíš krásně počítat, čoveče, tys to tak vybarvil, že to dál nejde." Tak takhle to nějak začínalo. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já se pamatuju, že závody míru byly opravdu velice sledované. Vy jste jezdívali, vy reportéři, vždycky v doprovodném vozidle a byl tam Polák, Němec, ty a ještě Gabo Zelenay. A já se pamatuju, že se v podstatě nich na těch polských rovinách nedělo, ale Gabo z toho udělal vždycky neuvěřitelnou záležitost. 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
To já ti řeknu. On byl vlastně mým učitelem na tom závodě míru, ale i jinak. Ten právě vylíčil něco, co vůbec neviděl. Ale takovým způsobem, že to lidi brali s úžasem. Právě u toho závodu míru my jsme jednou přijeli do lesa, cyklisté tam ještě nebyli, byla to silnice teda u lesa a čekali jsme, že přijedou cyklisté. Nějak se zdrželi, nechtěli se jim, bylo horko, takže byli někde vzadu, já mu říkal já už to tady nevydržím, jedeme, jedeme, jedeme. Dal pokyn přes mikrofon do Prahy, dejte nás. Tak nás dali a Gabo říká: "Teď se tady bojuje, vepředu je Růžička, Veselý, Kubr, je to nádherné, přátelé, je to nádherné." No, a reportáž skončila, já vůbec jsem si ani neštěkl, já se jenom s otevřenou pusou díval se na Gaba Zelenaye a říkám: "Gabo, čoveče, kde jsi viděl ty cyklisty?" "No, já je neviděl, ale to víš, lidi to mají rádi, tuto dramatičnost." 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale u toho závodu míru jsi prožil taky spoustu let, viď? To byly ohromně zajímavé dramatické chvíle. Dneska už závod míru není tak napínavý a ani tak populární, viď? 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Není a myslím, že už tahle dospělá cyklistika se nedělá v závodě míru, že jsou to jenom ti junioři, že to odpadlo. Těší se mnozí, že se to opět obnoví, ale ono to stojí moc peněz. 

/ Písnička /

/ Ukázka /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě jste poznali Karla Malinu, mého dnešního hosta. Ovšem tehdy v roce 1976 přímo v akci na ruzyňském letišti. To jsi, Karle, komentoval přílet našich fotbalistů, slavných mistrů Evropy v čele s Tondou Panenkou, střelcem té slavné penalty. Já si myslím, že ty jsi byl vůbec u spousty takových úspěchů, velkých úspěchů českého nebo tehdy československého sportu. Ty jsi měl šanci komentovat třeba i mistrovství světa v čile, viď, v dvaašedesátém? 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Ano, 1962, víš to přesně. To byly, dá se říci, velké reportáže, ale bohužel trochu jim něco chybělo - dobrá akustika. Ta technická stránka nebyla dobrá. Nebylo to jako moc slyšet tady. Ale přeci jenom to lidé poznali, zejména když Masopust dával tu branku 1:0. Tam to teda ševelelo, moře, vítr a tak dále, ale bylo tam znát, že Masopust dal gól. Masopust tedy také slavil tu osmdesátku. Tam jako se zachoval férově vůči těm svým protihráčům, vůči Pelému, který se zranil v prvním zápase s námi ve skupině. Ten zápas skončil 0:0 a Pelé kopnul do drnu, tenkrát se střídat nemělo, musel na křídlo, šel na křídlo a tam byl pořád nebezpečný. A Masopust říká: "Hele, já si ho nechám, toho Pelého, na starost, já proti němu vystartuju." A startoval vždycky proti němu, ale Pelé mu dával prostor, aby centroval i tou třeba zraněnou nohou. Takže to bylo velké nebezpečí a to bylo gesto. Já jsem tenkrát říkal Josefu Masopustovi: "Člověče, kdyby ten Pelé dal gól, tak tě snad ten národ pohřbil. To není možné." A on říká: "Ne. My jsme byli kamarádi. On to nakopl do centru, já věděl, že tam je /nesrozumitelné/, že se nic nestane. Potom zase já jsem udělal gesto takhle a on udělal gesto, prostě byli jsme kamarádi." Při mistrovství světa kamarádi. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byly doby. To byly doby. Karle, prosím tě, ale to byly doby i pro vás jako sportovní reportéry velice takové pionýrské by se dalo říct. I když už to bylo v podobě Josefa Laufera, kterej začínal někde na střeše, ale nedá se to určitě srovnat vaše podmínky s podmínkama dnešních reportérů, kdy tam jede celý štáb a já nevím, produkční a technici a tak. Spousta prostě lidí kolem. Jak vypadal tehdy třeba reportáž z toho Chile? Kolik vás tam bylo vlastně, kolik tam jelo reportérů? 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
To bylo něco hrozného. My jsme tam byli akorát dva s Manou a jinak nikdo. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Oskar Mana. 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Oskar Mana. My neměli ani technika. My tam přijeli na stadion ve Viňa del Mar, tam byla taková kabinka, dá se říci skoro dřevěná, polorozpadlá a tam jsme přišli dovnitř a teď jsme tam viděli dva dráty a jinak nic. Jsme říkali jak budeme vysílat, nic nemáme s sebou. Tak jsme jé, prokristapána, naštěstí to bylo to první utkání, kde naši nehráli. Tak jsme si to vyzkoušeli, že to nefunguje. Tak jsme začali s Manou jezdit po té vesničce, já říkám uvozovky, vesnička, to nebylo městečko Viňa del Mar shánět nějakou společnost, která by nám ten přenos udělala, technika, technika. No, a pak jsme přišli na společnou zemědělskou, agrokultura to byla nějaká a tam byl nějaký takový strejda, takový já vám to udělám, pošlete mi ty peníze potom z Prahy a bude to v pořádku. A jezdil s námi tento technik, Pepe se nějak jmenoval, a ten měl vždycky radost, když viděl Česko, Československo, fandil s námi, ohromný. Ale bohužel si myslím, že ty peníze nedostal do dneška. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to bych tak docela tipoval. Ale prosím tě, toto je úplně dneska nepředstavitelný, že by to nebylo jaksi od místních pořadatelů zajištěno, něco takového jako přenos rozhlasový. 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
No, pokud jde o Evropu, to tenkrát se taky nějak zajišťovalo, ale ty kabiny skutečně nebyly. Pokud jde o Zámoří, tam to právě nikdo u nás tady nevěděl, tam se to musí platit. Tam se to musí platit, to my nevěděli. Jak je to možné, že jsme to nevěděli, to nevím, ale Omsk to nevěděl. Takže jsme byli bez prostředků. Takže takhle. A my jsme někde vysílali nejenom jako Laufer někde na střeše, ale na schodech mezi diváky. No největší legrace byla, když jsem byl někde ve Skotsku a tam zhaslo světlo a já byl mezi diváky. Na jedné straně byl Holubec, na jedné straně já, teď to tam zkomplikovali tak, že já měl linky Holubce, on měl linky rozhlasu, teď se to rozplétalo, nadávalo si to vzájemně, jak je to možné. No, nakonec se teda nějakým způsobem vysílalo a já neviděl vůbec nic. A teď jsem si říkal teď nemohu říct, že nic nevidím. To si musím něco vymyslet. Takže jsem podle /nesrozumitelné/ říkal, kdo útočí, jestli Skotové nebo my. A vzpomíná na to, Berger, tomu to někdo vypravoval, Honza Berger ze Sparty, že říkal: "Člověče, ty sis tam tenkrát vymýšlel." Já jsem říkal: "Co jsem měl dělat? Co jsem měl dělat? To je konec pro reportéra. Já nemohl říkat, že nic nevidím, to lidi nepochopí. Já bych měl vidět, i když nic nevidím." 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty musíš vytvořit atmosféru a to se tobě vždycky dařilo. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z klasiků českého humoru si můj dnešní host, sportovní reportér Karel Malina vybral klasika s velkým K opravdu Vlastu Buriana. Ovšem jako málokdo před ním může říct Karel Malina, že se s Vlastou Burianem vlastně znal. A dá se říct, že jste spolu i tak zvláštním způsobem komunikovali, viď? Kdy to bylo? 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
My jsme se právě poznali přes mikrofon. My jsme se prakticky pořádně nikde neviděli. Já jsem sice chodil na fotbal na Spartu i na Slavii, tam jsem si taky nechával podepsat Vlastu Buriana, ale takové to intimní, takhle mezi sebou si něco povídat, to se skutečně událo někdy v sobotu nebo v neděli, kdy se hrála divadelní představení a Burian také hrál. A on už ke konci té své kariéry měl takovou zvláštní nemoc, že se nemohl pohybovat, že musel sedět na křesle a byl závislý na rozhlase především a chtěl znát výsledky. On se zajímal o všechno, závod míru, o fotbal, o hokej. A já mu vždycky s radostí, pan Burian to je něco, ty výsledky jako říkal. Pan Burian zavolal, požádal a říká samozřejmě, mistře, hned vám ten výsledek řeknu. A jednou hrála Sparta se Slavií a já mu říkal dílčí výsledek z poločasu, že Slavie vede 1:0. No potom jsem s hrůzou zjistil, že to tak nebylo, že vedla Sparta. Druhý den mně pan Burian zavolal a já tam většinou sloužil jako mladík, že jo, ty starší kluci v redakci moc nebyli, tak já jsem tam byl. Tak si dal mě k telefonu a "pane Malina, vy jste mi dal. Jéžiš, to byla ostuda, já to říkal na forbíně a ono to bylo obráceně. Co teď uděláme?" Já jsem říkal: "Pane Burian, nezlobte se, já to odčiním." "Jo, vy to odčiníte tak, že to řeknete dneska zase obráceně jinak a já budu /nesrozumitelné/." No, tak potom jsem se dohodli, že jsem se omluvil, on se omluvil také na jevišti v divadle a prošlo to krásně a my jsme s Burianem měli takový krásný vztah přes mikrofon, aniž bychom se vlastně viděli.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fair play, to je takový pojem, který se nebo by se měl spíš možná neoddělitelně pojit se sportem. Bohužel není tomu tak vždycky, ale aby tomu tak bylo co nejvíc, tak o to se stará třeba také Český klub fair play, u jehož založení přímo můj dnešní host, Karel Malina, byl. Viď, Karle? A ty jsi pořád aktivní, že? 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Ano, já jsem tam stále místopředsedou, v tomto klubu, ale ty začátky nebyly vůbec jednoduché. Ono se to řekne, klub fair play. Ale kdo zaplatí třeba svačinu těm sportovcům, kteří si přijdou pro medaili? Kdo jim udělá tu vlajku? Na to prostě nebyly prostředky. A my jsme si vymysleli, lépe řečeno já pro doktora Františka Nováka, který tenkrát chtěl dělat s rozhlasem a měl moc rád kulturu a chtěl spojit kulturu se sportem. Takže my jsme vymysleli, já titulek jedné relace, která se jmenuje Zlatá za neděli fair play. A ta se vysílala vždycky v pondělí ve Studiu mladých. Z událostí neděle, ale nejenom z vrcholového sportu, i z masového sportu. Prostě chtěli jsme postihnout ne ty výsledky, ty dávali naši kluci ve zpravodajství, ale postihnout tu atmosféru kolem, postihnout takové nějaké pěkné gesto mladého člověka nebo staršího člověka a o to jsme se snažili a ono se to líbilo. Líbilo se to lidem a líbilo se to také Českému olympijskému výboru, a tak jsme tenkrát si vzpomněli na ty chlebíčky a na tu limonádu, že nemáme na to, tak jsme se dali do toho Českého olympijského výboru a přišli tam za námi tenkrát na to setkání zástupci podívat se, jak to děláme. Líbilo se jim to, říkali tak my vás budeme podporovat a na ty chlebíčky vám dáme. A dávali a my jsme potom mohli dekorovat ty naše nejlepší s takovým pohoštěním. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, Karle, a jakým způsobem se vám jaksi zprávy o těch činech fair play dostávaly? To vám vždycky zavolal někdo nebo poslal informaci o tom, že se někde něco událo, kde se někdo fair play zachoval? 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Většinou to bylo písemně. Byly to dopisy, moc hezké dopisy, ale bylo to i ústně. A zajímavé je, to musím podtrhnout, že za ty roky, to je od roku 1973, se nestalo, že by nám někdo vynadal, že jsme to dali nespravedlivě někomu. Vždycky to bylo spravedlivě. I když to bylo jenom na ten telefonát, tak jako toho si ceníme. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Karle, máš ten pocit, že od té doby, kdy jste s klubem fair play začínali, je těch činů fair play víc, stejně, nebo míň? 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Já si myslím, že to je nastejno. Že jsme takoví rytíři, kteří bojují s takovými větry, větrolamy, že jako těch pěkných krásných činů není tolik, co bychom si přáli. Ale bojujeme, bojujeme, každý rok máme to výroční zasedání a tam máme radost z toho, že jsou tam zejména mladí. Tak a to jsem právě u toho. Nejde jenom o ten náš klub fair play, ale jde také o ten kroužek, který je na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Tam také dávají cenu mladým lidem, cenu fair play. A školní cena se to jmenuje, Školní cena fair play. A tam ta odezva je úžasná. Tam dokonce zachránili životy lidí, pomáhali, když se někdo topil, nechtěli vůbec, aby to někdo zveřejňoval. Velice slušní mladí lidé, kteří měli radost z toho, že mohou pomáhat rozvoji toho masového sportu. Takže nejenom teda pro dospělé, ale máme i Školní cenu fair play a Mezinárodní olympijský výbor to považuje za velký přínos světovému sportu a žádná jiná země to nemá, aby ohodnotila mladé lidi extra vedle těch velkých. Já věřím, že se to jednou obrátí a že budeme mít fair hru ve všech sportech. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že v životě sportovního reportéra, jakým je Karel Malina, člověk, který už za svůj profesní život odvysílal opravdu hodiny a hodiny reportáží, možná stovky hodin reportáží, se muselo, Karle, stát, že jsi se dostal do, no ty už jsi to tady v podstatě taky trošičku naznačil, jak jsi vysílal v podstatě tmu, protože jsi nic neviděl, ale mám takový pocit, že byly ještě horší chvíle, a to jsou ty chvíle, kdy máš v tuhle tu chvíli vysílat, ale protože jak říkáš ční jenom dva dráty třeba, tak prostě není do čeho mluvit. Mám takový pocit, že taková věc se ti stala v šestašedesátém roce při zápase Československo - Portugalsko, viď? 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Přesně tak. Jak to víš? Tys to studoval někde. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak já mám o tobě zprávy samozřejmě. 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Je to tak, přesně. A to je to nejhorší. Když přijedeš do té země a teď ti nejdou linky. Nemůžeš prostě udělat reportáž, ať děláš, co děláš. A tady v tom Portugalsku, tam to vypadalo beznadějně, ale přeci jenom se tam objevil nějaký zaměstnanec, nějaký kopáč bych řekl, který tomu moc nerozumí, té technice, vzal si lopatu, krumpáč a začal tam kolem nás kroužit, kolem mě. Já tam byl sám tenkrát. Za první poločas ani ťuk, ve druhém poločase kopáč zatnul, vzal lopatu, vyškrábal tam něco kolem toho mikrofonu nebo kolem toho spojení, kolem toho kabelu. Tam byl zřejmě přetržený kabel, takže to spojil, dal to dohromady a vysílali jsme. Ale bylo to tedy trapné. Ale jednou jsem byl v Barceloně, hrála Sparta tam zase nebyly dobře objednané linky. Čili já jsem přišel na tribunu a vůbec se nedalo vysílat. Až ten technik, technici jsou vždycky největší kamarádi. Ty dělají skutečně vždycky všechno pro toho reportéra nebo pro toho redaktora, aby vysílal. Oni nemají radost, když se nevysílá. Ne, chtějí pomoct. Tak ten jeden technik říká: "Helejte, já budu házet tady ty naše peníze tady do toho automatu a budete mluvit." Tak házel ty peníze, technik, že jo, borec, házel, já nevím, co tam mají za peníze, a ono to vždycky přestalo po 10 minutách, on zase hledal drobný, šel rozměnit a zase tam házel, tak zas jsme minutu vysílali. Pak už to došlo, ale na závěr přeci jenom jsem se k tomu dostal, říkal: "Já tam dám pět mincí najednou a budete mluvit aspoň 10 minut." Tak tam dal ..., naházel to tam a takže jsme neřekli, jak tenkrát ta Sparta hrála. Tak tohle to je ono, to jsou ty největší trapasy. Člověk by mohl říci, když tam přijede, tak tam přijede, tak nemůže za to, tak jako to je záležitost jiná, ale prostě ta profese, ta nedá ... Moc by tě mrzelo, kdybys vůbec nevysílal a jezdil jsi většinou jenom na takové výlety. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já mám takový pocit, že o tomhle tom se opravdu dnešním reportérům ale opravdu ani nemůže ani zdát vzhledem k tomu, jaké jsou podmínky. Ale, Karle, já si myslím, že krušná chvilka a můžu to říct i z vlastní zkušenosti, se může stát i v pražském studiu, protože součástí práce sportovního redaktora bylo také, ty to dobře víš, připravovat hlášení o tahu Sportky. A mně osobně se to také jednou stalo, že jsem přečetl tah Sportky z minulého týdne. Okamžitě jsme to opravili, ale mám takový pocit, že ve sportovní redakci se to taky párkrát povedlo tvým kolegům, viď, a to je potom velikánský malér, jak to těm lidem vysvětlovat, viď? 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Povedlo, povedlo. Mně ne naštěstí, ale mně se stal takový nepatrný malér, to zase víš ty, když jsme šli živě do zpráv, s nějakými novými výsledky, co přišly během odpoledne, a my jsme tam měli sekretářku Zdenu Žákovou a to jsme si vždycky pěkně povídali, než jsem šel, jak se říká, na plac, a pak podle hodin jsme viděli, kdy máme jít. No, a najednou tam přiběhl člověk, který vysílal přede mnou vnitřní zprávy a zakřičel: "Karle, já už jsem tě nahlásil, že tam nejsi." Já jsem říkal prokristapána. Tak jsem tam naklusal a najednou mě napadlo, přišel jsem takhle rychle a říkám: "Vážení posluchači, promiňte, že jsem se opozdil, ale já jsem čekal na výsledek Honzy Kodeše v tenisu, Wimbledonu, tak jsem vám ho chtěl jako mermomocí říct." A chtěl jsem ještě dýchat a pak jsem jel normálně. No nic se nestalo, ještě druhý den /nesrozumitelné/ ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě tě pochválili. 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Pochválili, pochválili, říkali to bylo dobré, to bylo fajn, že tam vznikl ten výsledek Kodeše. A Vašek Svoboda, kolega z redakce, mi říkal: "Ty, Karle, já to nechtěl tady shazovat, ale podruhé neříkej ten výsledek v předchozí relaci odpoledne." 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Karel Malina oslavil letos opravdu naprosto neuvěřitelných 80. Kdy se na tebe tak, Karle, koukám, takhle bych chtěl opravdu v osmdesátce vypadat. Možná i v sedmdesátce. Ty se udržuješ pořád skvěle takhle sportem. Pořád sportuješ ještě? 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Tak moc málo sportuju, ale jezdím na rotopedu doma, chodím na takové delší procházky na chatě, anebo v Nových Butovicích s manželkou. No, a když se naskytne příležitost třeba někde na rekreaci zahrát si ten stolní tenis nebo i tenis, tak je to dobré. Ale tu osmdesátku, s tím mým sportováním to nemuselo dopadnout dobře. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to? 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Já jsem se hrnul, to si vymyslel můj starší syn Karel, s kterým jsi taky hrával fotbal, ten si vymyslel, protože byl volejbalista, s ještě mladším mým synem, že si zahrajeme rodinné klání a potom, že si půjdeme někam sednout do hospody. Tak vymysleli klání starší, mladší, já jsem se k tomu hrnul taky mezi ty starší. Udělal jsem tři balony a najednou jsem jel, uklouz jsem a jel jsem přes celou tu tělocvičnu až na druhý konec toho sálu. Jé, teď se kolem mě všichni sběhli, říkali jé, co je. Já jsem říkal nic mi není. Bolela mě páteř, není mi nic. Takže to takhle dopadlo, takže musím opatrně. Ale zase si cením toho, že jsem byl na jedné rekreaci, to bylo někde v Egyptě, a tam jsem měl chuť na ten stolní tenis, protože to tam bylo připravené. Já neměl rakety, míčky. Pak tam byl nějaký pán a říkal: "Hrajete trošku?" Já jsem říkal: "Tak trošku hraju." Tak jsem si šel zahrát stolní tenis s tím pánem. Samozřejmě že jsem mu nahrával, protože on to hrál rekreačně, jenom pinkal, já jsem trošku to vytahoval, útočil a měl jsem zábavu. A pak přišel za půl hodiny další pán, chtěl se mnou hrát stolní tenis další pán. Jo, prostě mladíci se tam přišli učit na stolní tenis z Česka, protože já jsem ještě to měl, jak se říká, v ruce a oni byli rekreanti. A ten jeden říkal, ten mladíček: "Prosím vás, kolik je vám let?" "To se neptejte." A jak to, že ještě takhle hraje? Koukali tam na mě jak na blázna, který hraje někde na pláži stolní tenis a umí to. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo. Oni nevěděli, že narazili na Karla Malinu, kterej ten ping pong hraje opravdu skvěle.

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
To byla spíš legrace taková. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Karle, já ti přeju, aby ti to dlouho, dlouho vydrželo ještě, tahle ta úžasná tvoje vitalita. Jednak sportovní, ale i vůbec životní. Ty už můžeš dneska s radostí se ohlížet za svým, za svou kariérou, protože ty patříš opravdu mezi velikánské klasiky rádia, klasiky rozhlasové sportovní reportáže. Moc ti děkuju, Karle, za tvoji dnešní návštěvu a jak říkám, ať všecko se daří a hlavně zdravíčko ať drží. 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
A já děkuju tobě za pozvání, za příjemné prostředí tady v Karlíně. Mám to tady moc rád. Já jsem sem taky někdy chodíval a tobě, Honzíku, přeju, aby ti šel výborně ten tenis. Ten hraješ úžasně. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc děkuju, ahoj, Karle. 

Karel MALINA, sportovní redaktor
--------------------
Ahoj, ahoj.



Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.