Kdo bude připomínat odkaz Arnošta Lustiga, zkáza lodi Patria a 100 od narození Richarda Glazara

29. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Svitek Tóry, místo původu neznámé, 19. století

Kdo bude připomínat odkaz Arnošta Lustiga? A jak? Od zkázy lodi Patria s židovskými uprchlíky na palubě uplynulo 100 let. Připomeneme si také sto let od narození Richarda Glazara.

Nadační fond Arnošta Lustiga

„Zajímá mě mravnost, čest a odvaha tváří v tvář blížící se smrti,“ řekl kdysi spisovatel Arnošt Lustig. Od jeho smrti zanedlouho uplyne už deset let. Jeho děti, dcera Eva a syn Josef, chtějí navázat na jeho odkaz, a založily proto nadační fond, který nese jeho jméno. S Evou Lustigovou hovořila Martina Pouchlá.

„Protože Arnošt toho nechal tolik krásného za sebou, vedle sebe, je zapotřebí to posunout dál. Ve fondu začínáme tam, kde Arnošt skončil,“ vysvětluje Eva Lustigová.

Fond naváže na Lustigovu literární, filmovou a pedagogickou činnost. Chce vzdělávat širokou veřejnost prostřednictvím umění. Lustigovi plánují oslovovat nakladatele, filmové a divadelní producenty, vzdělávací instituce, knihovny, festivaly, zástupce lidsko-právních organizací, ale i čtenáře, diváky učitele, nebo žáky. A vyzývat je, aby s myšlenkami Arnošta Lustiga polemizovali. Nechce být totiž „pomníkovým“ fondem, ale živou institucí. 

Zkáza lodi Patria

Miliony Židů během nacistické éry zahynuly, protože se jim nezdařilo včas uprchnout. Nebezpečí ale čelili i ti, kterým se podařilo dostat se mimo Evropu. Příkladem může být osud lodi Patria, která se 25. listopadu roku 1940 potopila u břehů Haify.

Britové nechtěli uprchlíky vpustit na břeh, právě Patria je měla odvézt do internace. Židovský odboj v Palestině se pokusil loď před odplutím poškodit, ale ukázalo se, že použitá výbušnina byla příliš silná. Loď se rychle potopila, a zahynulo 267 pasažérů z celkem osmnácti set. Mnozí ze zachráněných pak skončili na několik let v britských internačních táborech.

Na lodi Patria bylo i mnoho Čechů a Slováků. Na její zkázu se proto vzpomínalo i u nás. V neděli 29. listopadu na Novém židovském hřbitově, ve středu se uskutečnila pietní vzpomínka na nádraží Bubny v Památníku ticha. Tam byla dočasně nainstalovaná symbolická loď od německého sochaře Martina Steinerta – shlédnout ji v Bubnech můžete až do léta.

O dramatickém konci lodi Patria hovořila Terezie Jirásková s historikem Michalem Franklem z Masarykova ústavu a archivu Akademie věd ČR.

Neobyčejný osud Richarda Glazara

Zúčastnit se povstání ve vyhlazovacím táboře, uprchnout a úspěšně se skrývat až do osvobození, to se podařilo jen málokomu. Natož pak o tom ještě podat působivé literární svědectví – například jako pražský rodák Richard Glazar. 29. listopadu 2020 uplynulo 100 let od jeho narození.

Jak ve svém příspěvku připomíná Leo Pavlát, Richard Glazar se narodil v Praze. Zde odmaturoval, ale po okupaci v březnu 1939 již dál studovat nemohl. Pracoval v zemědělství, v září 1942 byl deportován do terezínského ghetta a odtud po měsíci do Treblinky v okupovanému Polsku. Odtud během povstání vězňů v srpnu 1943 uprchl a jako jeden z nemnoha utečenců unikl pronásledovatelům. Přes Polsko se dostal do Německa a zde se do konce války skrýval pod falešnou identitou.

Richard Glazar se stal jedním z klíčových svědků při procesech s bývalými dozorci Treblinky v Německu v 60. letech. Ve slavném filmovém dokumentu Shoah Clauda Lanzmanna z roku 1985 patří jeho výpověď k nejpůsobivějším. O sedm let později pak vydal v Německu vlastní strhující svědectví Treblinka, slovo jak z dětské říkanky, publikované poté i česky.  

Magazín o židovském životě moderuje Tomáš Töpfer. 

autoři: Tvůrčí skupina publicistiky - náboženské vysílání , Leo Pavlát , Noemi Fingerlandová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová