Kostel sv. Havla ve Štolmíři vypadá omšele. Uvnitř ovšem najdete druhý nejvyšší oltář v Čechách

Oltář, který do roku 1756 stál v Sázavském klášteře
Oltář, který do roku 1756 stál v Sázavském klášteře

Štolmíř byl kdysi samostatnou raně středověkou vískou. Dnes je součástí středočeského města Český Brod. Místní kostel sv. Havla je jednou z nejzajímavějších barokních staveb na Kolínsku a jeden z nejvýznamnějších barokních kostelů Středočeského kraje. A i když je kulturní památkou, nachází se v havarijním stavu. O to víc překvapí jeho nádherný a historický cenný interiér.

V roce 1756 do něj bylo převezeno původní vnitřní vybavení poutního chrámu sv. Prokopa v Sázavském klášteře. Osmnáct metrů vysoký oltář, lavice, kazatelna i varhany. To vše převáželo ze Sázavy do Štomíře celkem 37 vozů.

Pojmenování Štolmíř vzniklo zkomolením původního názvu místního dvorce - Žitomíř. Podle Dalimilovy kroniky ho v 10. století vlastnil kníže Václav. Dvorec chránil jednu z nejvýznamnějších raně středověkých obchodních cest, tak zvanou Trstěnickou stezku. Další období slávy Štolmíř zažil až v  18. Století, kdy byl vystavěn barokní klenot Kolínska. Majitel místního panství, Jan Ondřej z Lichtenštejna, povolal na výstavbu kostela sv. Havla nejlepší architekty své doby – architekta Maxmiliána Kaňku a italského stavitele Kristiána Minediho. Přilehlá zvonice pak vznikla podle návrhu Antonína Haffeneckera. Celý areál se nyní začíná renovovat, protože kostel i zvonice teď připomínají spíš ruinu.

Štolmířský farář zachránil sázavskou barokní historii

Areál ve Štolmíři byl dostavěn v roce 1754, tedy v době, kdy v nedalekém Sázavském klášteře probíhala rozsáhlá barokní přestavba vedená architektem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. Jeho původní interiér byl zcela obnoven, a proto bylo nutné někam umístit interiér původní. A to nebylo jednoduché. Původní oltář v poutním chrámu sv. Prokopa byl téměř osmnáct metrů vysoký a jeho převoz nebyl jednoduchý. Přesun celého inventáře zorganizoval v roce 1756 místní štolmířský farář Václav Alexandr Czipa.

Oltář přitom působí jako by byl postaven přímo na míru přední zdi štolmířského kostela, kterou beze zbytku vyplňuje na výšku i šířku. Je dílem neznámého autora z roku 1688 a ze stejného období pochází i veškeré původní vybavení kláštera. Oltář je celodřevěný, je složený z několika kusů a zdobí ho sochy v životní velikosti.

V nejvyšším místě oltáře je to socha sv. Prokopa. Na nižší úrovni pak po stranách stojí sochy zemských patronů sv. Václava a sv. Vojtěch, ještě níže sv. Benedikt a jeho sestra, sv. Školastika. Barva kazatelny i samotného oltáře je tmavá a působí poněkud ponuře. O to víc vyznívá překrásná dřevořezba i malby. Hlavní oltářní obraz je z roku 1891 od Karla Geigera a zobrazuje žehnajícího Krista se sv. Havlem po pravici a sv. Janem Nepomuckým po levici. V horním nástavci je původní obraz Nejsvětější Trojice z roku 1688 od neznámého autora. Oltář je tak vysoký, že je možné si ho v celé výšce prohlédnout pouze z těsné blízkosti.

Unikátní jsou rovněž barokní varhany z roku 1688 od Johanna Heinricha Mundta. Jde o třetí nejvzácnější varhany v České republice a jedny ze dvou dochovaných varhan tohoto varhanáře. Jsou ale bohužel značně poničené.

V roce 2016 vznikl nadační fond, jehož cílem je záchrana kostela i celého okolního areálu. V kostele se konají pravidelné bohoslužby, a to každou druhou středu v měsíci a pravidelně také o Velikonocích, Vánocích a o říjnovém Svatohavelském posvícení. Kostel je pro veřejnost zpřístupňován jednou týdně k prohlídkám a pak také v rámci benefičních koncertů a kulturních akcí pořádaných obecně prospěšnou společností M’am’aloca.