Lejla Abbasová - moderátorka a tisková mluvčí
8. červen 2011
V Tandemu Jana Rosáka byla Lejla Abbasová, moderátorka a tisková mluvčí. Prozradila například, o jaké profesi uvažovala jako malá holčička, kde se seznámili její rodiče a jak se dostala k práci televizní moderátorky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví a hezkou chvilku u rádia přeje Jan Rosák. Dnes je se mnou ve studiu mladá krásná žena, která svůj život spojila nejen se showbyznysem, ale taky, a to především, s pomocí druhým. V Tandemu dnes uslyšíte příběh Lejly Abbasové. Já vás vítám, dobrý den.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všechno to začalo asi seznámením vašich rodičů, takže hned se do toho pustíme, ovšem až po písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, začalo to, jak jsem říkal před písničkou, seznámením vašich rodičů. Jak k tomu došlo, tatínek ze Súdánu, maminka Češka.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Byla to standardní studentská láska, protože máma dělala medinu, táta dělal práva. Potkali se, zaláskovali se, vzali se, nemuseli se brát, byla to opravdu jako čistá úplně pure love, jak já říkám, a vlastně já jsem přišla na svět asi až s odstupem dvou let, nemýlím-li se. A poté táta odjel, protože dostudoval, nedostal ve svý podstatě prodloužení pobytu tady a vrátil se zase zpátky. Přišla na svět ségra a pak už to šlo od desíti k pěti. Tak standardní začátek i standardní vývoj tý studentský lásky a vlastně my jsme ještě udržovali pak nějakej kontakty, já jsem za tátou s mámou letěla v nějakých mých 4, 5 letech a pak už vlastně přijel on sem do Čech na tři týdny, když jsem chodila já do první třídy a už se rozváděli potom v zastoupení o rok později. Takže tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takovej veselej začátek a takovej smutnější konec. No, co se dá dělat, no. Já mám tady poznamenáno, a to jste pravděpodobně už někde řekla, že jste chodila do Základní školy v Praze 6 na Dědině a že to byla špatná nějaká zkušenost, je to tak?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
No, tak ta škola byla, tam jako celá, celý to prostředí bylo takový trošku nešťastný, protože tam bylo starý původní sídliště, takovej ten klasickej jižák, akorát že na druhý straně Prahy a k tomu se přistavěla nová zástavba, nový pěkný sídliště pro zaměstnance ČSA. A vůbec prostě pro zaměstnance letiště jako takovýho. A vlastně to, v uvozovkách, byla taková trošku jako, taková nesourodá společnost okolních vesnic a menších měst. Takže se tam vytvořila za a) teda jakoby taková ta klasická rivalita mezi tím starším sídlištěm a tím novým, ale hlavně jsou, byli to lidi vlastně vesnický a my jsme vlastně na celý to sídliště, který tenkrát čítalo opravdu jako několik tisícovek lidí s tím starým, byly se sestrou jakoby jediný míšenky. A pak teda později jsme byli ještě s jedním klukem teda tři, pak se to začalo zabarvovat, jak já říkám. Ale jinak já jsem vlastně, když jsem začala chodit do školy tam na základku, kde bylo asi 800 dětí nebo 700, tak jsem tam byla jediná tmavá. A vlastně v tý první třídě ta paní učitelka vůbec nevěděla, co se mnou má dělat. Bylo mně jí vlastně s odstupem času až líto, protože ona byla jako stavěná do situace, kdy já jsem přišla do školy, uměla jsem číst, psát a ona měla vlastně jakoby dobrýho studenta, nebo žákyňku, která ale vlastně jí úplně rozklíčovala celou tu třídu, jo, protože se neustále na mě jakoby soustředila ta pozornost, ty děti vlastně byly poměrně dost ostrý, takže ona místo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byly?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Byly, no, a ona vlastně místo, aby jakoby potrestávala je, tak distancovala mě, aby jako já jsem jí tam nezpůsobovala ty kolize, který ona poté musí řešit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste byla jedna, jich bylo 30, že jo.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
No, přesně tak, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to vás mohlo trošičku jaksi nepříjemně poznamenat, ne.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
No, já musím říct, že si vlastně až zpětně uvědomuju, jak mi ty děti říkaly, jak vlastně mě to asi moc bolelo, protože v ten moment, když se vám to děje, tak víte, že se něco děje špatně, ale nemáte to úplně popsaný. Já jsem, protože moje máma je bílá, že jo, a ještě ke všemu máma nechala mojí o dva roky mladší sestru u babičky s dědou, než tam dojde, dochodí školku a my jsme se vlastně přestěhovali na to nový sídliště, já tam začala chodit do první třídy. Takže jsem tam byla úplně sama a s mámou, máma chodila do práce, že jo, byla samoživitelka, tak tam byla chudák taky od nevidím do nevidím, aby nás zaopatřila. Takže já jsem si vlastně žila takovej vlastní svět a bylo to jakoby zvláštní, protože já jsem sama nevnímala jako tmavou. Já jsem jako zažila xkrát pocit, kdy jsem se podívala na ruku a byla jsem překvapená, že je černá. Protože vlastně mně až to okolí dávalo neustále najevo tu jinakost, jo, protože vy jakmile žijete v tomhle tom prostředí, tak vám to samotnýmu nepřijde. A vlastně až zpětně mi dochází, jak to bylo vlastně zvláštní, protože jsem neměla kamarády, měla jsem kamarádku cikánku, vlastně celou tu základní školu prostě, což byla moje nejlepší kámoška a vlastně jsme byli potom, další holčina byl ten klasickej třídní otloukánek, taková ta silná brejlatá. A to mi nedošlo, to vám v tý chvíli nedochází, to vám vlastně dojde až s tím odstupem času, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, ono spousta věcí nedochází a myslím, že těm klukům, kteří vás tehdy šikanovali, teprve s odstupem času došlo, s jakou krásnou holkou chodili do školy a tlučou se do hlavy a říkají, já pitomec, kdybych ji tehdy nadbíhal, místo, že jsem jí podrážel nohy.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
No, víte co, k tomu je jako výborná historka, protože já jsem měla teda kluka, kterej mně opravdu ubližoval a kterej za mnou jezdil na kole a různě na mě křičel a jako různě na mě najížděl tím kolem a bylo to opravdu takovýej ten, opravdu ten, kterej šikanuje. A já jsem si tím prošla strašně dlouho, on mě takhle jako mučil asi rok nebo dva a já jsem to nikdy neřekla mámě. Já jsem prostě se jako úplně blokla. No, já jsem hlavně, máma jednou si to vzala velmi osobně a strašně se rozplakala a brala to jako, že ona selhala, že ona nás do týhle situace dostala a to dítě si to spojí, že jo, nechce vidět mámu nešťastnou. Takže já jsem to dlouho tutlala tohle a vlastně jsem se po asi 10, 15 letech s tímhle tím klukem potkala a potkala jsem se úplně náhodou přes mýho kamaráda, vlastně já bych asi ani nepoznala, než, on byl hrozně zrzavej, jo, ve svý podstatě taky ten objekt tý šikany potenciálně, takže zvláštně, on to vlastně tu agresi přetavil do agrese vůči někoho jinýho, vůči někomu jinýmu. A vlastně on, já už jsem v tý době teda byla známá, takže jako se ke mně hrnul a jako my jsme spolu chodili na školu, to, a teď já jsem se úplně sekla a nebyla jsem vůbec schopná mu odpovědět nic, ve mně se to celý otevřelo ty probrečený dny a noci a pak jsem celej ten večer tam seděla, protože to byla jakoby společnost a vlastně až na závěr, když jsem si dala nějakýho panáka, jsem se jako odvážila za ním přijít a říct mu, hele, víš, že ty jsi mě úplně jako vlastně decimoval celý dětství a on řekl, že si to vůbec nepamatuje, že prostě si pamatuje, že teda jako za mnou jezdil na kole, ale že vůbec neví, že by mi ubližoval. A vlastně on se z toho ve finále sesypal víc než já, protože prostě si tohle to vůbec, jako on to v tom dětství prostě nemá a je to strašně zvláštní, protože já jsem nad tím hrozně dlouho potom přemejšlela a je to opravdu za a) o výchově, protože on používal přesně ty výrazy, který nikde jinde než od rodičů nezíská, jako černá huba, to jako šesti, sedmiletý dítě nikde nezůstane a plus další vulgarismy, jo, daleko ostřejší. Ale je zajímavý, jak on to vnímal, jak jsem to vnímala já.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Lejla Abbasová je velice známá osobnost, dneska mediálně známá, ale nevím, jestli úplně.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Se trošku ošívám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, dobře, moment, moment, nebojte se, nebojte se. Já to teď vylepším. Já směřuju k tomu, že chci říct, že nevím, jestli všichni o vás vědí to, že pracujete tak výrazně v té charitě, že jste založila nadační fond Asante Kenya, je to tak. No, o tom si chci popovídat. Ne o tom bulváru, fuj tajbl. Fuj, fuj. Co to je, čím se zabývá. Já jsem v Keni byl kdysi s Amforou a taky jsme tam jaksi charitativně pomáhali těm dětem, který se jaksi se snaží prostřednictvím sportu vymanit z toho, z té bídy a z toho marasmu.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Kdy jste tam byl?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdy? No, je to dva roky.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Tak to jste byl na mým projektu. To jste byl na mým projektu, hrál jste tam fotbal. Ano, tak to jste tam byl, to jste hráli fotbal na takovým velkým poli, to je jeden z těch mých projektů. Přesně tak. No, tak to vidíte, tak to jsme téměř sousedi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tedy charitativní sousedi. Já se pamatuju, že jsme viděli u Nairobi ten strašný slam, to je multislam, kde žije údajně asi milion lidí v nepředstavitelných podmínkách. Dá se s tím vůbec něco dělat? Teda vy se o to pokoušíte, ale jste úspěšní?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
No, samozřejmě jako moje práce je kapkou v moři, jestli vůbec by se to dalo nazvat a kdybych nad tím měla tímhle tím způsobem přemýšlet, tak se na to okamžitě vykašlu, protože vlastně je to téměř jakoby mravenčí práce s žádným výsledkem, by se dalo říct, v tom obrovském objemu tý bídy a hrůzy, která tam je, to není téměř nic. Na druhou stranu za tu dobu, co tam jsem, tak mám pod sebou jakoby, v uvozovkách, ty projekty sdružujou 2000 lidí a kdybych jednomu nebo pěti nebo třeba deseti pomohla se postavit na vlastní nohy a díky tomu vzdělání, které získává, nebo díky té pomoci jiný, protože nemám jenom školy, se prostě dostali jinam, než žít v tom slamu po celej život, tak je to prostě dobře. Nehledě na to, že já jsem se rozhodla nejít cestou grantů, jdu opravdu jako firemním dárcovstvím, jdu dárcovstvím individuálním, což je daleko složitější, ale já si říkám, je to možná opravdu boj s větrnýma mlýnama, ale že my jsme na tý lepší části tý planety a že si můžeme prostě odkrojit tu minimální částku třeba 25 korun za den, což nic není, která na druhý straně obrovsky pomůže. A já se snažím s lidma mluvit, snažím se mluvit se sponzorama a v momentě, když už třeba navážeme tu spolupráci, tak opravdu 95 procent lidí se stává mýma kamarádama. To už není o tom, že tam je nějakej byznysvztah, a to je to, co já se snažím, jo, prostě ukázat to těm lidem a je to strašně, o hodně jednodušší, protože lidi cestujou, viděj, dokážou srovnávat, prostě ten osobní zážitek mi to hodně usnadňuje potom.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, myslím si, že kdyby ti dotyční jaksi, jak asi říkáte, tak mnozí to skutečně podstoupí, že se do Keni podívají, třeba když mluvíme konkrétně o té Keni a vidí ten slam, tak to je takový otřesný hluboký zážitek, že to s ním, s jeho peněženkou, doufám, v tom dobrým slova smyslu zatřese. Ale jste úspěšní v tomhle tom?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Musím zaťukat na všechno, co se dá tady, že se to hodně lepší a říkám, když k nám někdo přijde, u nás zůstává, většinou ještě přivádí další sponzory.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak kdyby, jak říkáte správně, kdyby aspoň tři, čtyři, pět prostě těch dětí jaksi jim bylo pomoženo, tak je to dobře. V tom globále by mohl pomoct snad jenom Barack Obama.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Tak celá Keňa v to doufá, že, když je jejich.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když je jejich, že jo, zčásti, tak doufejme, že ano, protože, ale tam je hodně práce tedy.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
To je, to je, já teďkon, máme rozestavěný čtyři školy, což si myslím, že je docela dobrý, jedna je teda úplně na zelený louce, teď jsme otevřeli Saiber Café pro děti ze slamů, anebo pro ty děti, který podporujeme v těch školách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co to znamená?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
My jsme se dali dohromady, asi nemůžu jmenovat jména firem, což mi je teda strašně líto, ale chci jim tímto poděkovat, oni určitě budou vědět, o kom mluvím. Dostali jsme počítače, dostali jsme software zdarma a zdarma nám bylo odveženo tohle zboží do Keni, kde jsme otevřeli normálně kavárnu, kam chodí se vyučovat zdarma děti počítačový výuce, která už dneska prostě je jako opravdu docela klíčovej ukazatel, zdali prostě jste nějak jako práceschopný na tom trhu nebo ne. Takže ty děti třeba opravdu v mnoha případech, hlavně ty malý, vidí poprvé v životě počítač, poprvé si sáhnout na myš a teď už tam prostě jako jedou a hrajou hry a učí se prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Děti jsou neskutečně učenlivé, jsou chytřejší než my dospělí, to bezesporu. A já si myslím, že v tomhle tom děláte opravdu hezkej kus práce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídáme s Lejlou Abbasovou dnes v Tandemu. Před chvilkou jsme mluvili o jejím nadačním fondu, respektive činnosti v nadačním fondu Asante Kenya a jiných charitativních věcech. Myslím, že se k tomu ještě vrátíme, protože to si zaslouží trošičku hlubšího zamyšlení a povídání. Ale nerad bych pominul taky povídání o vás. My jsme v podstatě skončili při té šikaně na té základní škole, to by byla škoda to takhle uzavřít vaše Curriculum Vitae, to určitě tím neskončilo. Myslím si, že potom nastaly chvíle, který byly mnohem příznivější a veselejší. Víte, že mě vůbec nenapadlo, respektive takhle, netuším, co jste chtěla jako malá holčička dělat, co jste měla, jaký jste měla touhy.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Já jsem byla takovej velkej utopista, já jsem začala u popeláře, přes doktorku, kosmonautku a první černou prezidentku v Český republice, přes všechno možný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je pořád ještě otevřený tohle to. Na rozdíl od tý kosmonautky, to už asi nevyjde.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Tak to už si myslím, že je jako rozhodně zavřený zrovna, to už ta kosmonautka spíš vyjde. Ale já jsem, já jsem byla takový zvláštní, jsem přesnej opak toho teď, co jsem byla jako dítě. Já jsem byla strašně uzavřená. A moje sestra, která je o dva roky mladší, která teď je ten distingovanej mladej člověk, takovej jakoby vážnej, ale přesto je teda velmi taky akční.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co dělá sestra mimochodem.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Dělá produkci na FAMU. Ona vystudovala produkci na FAMU a dělá festivaly. Teďkon dělala festival v Třeboni animovaných filmů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to taky taková fešanda jako vy?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Nás si strašně pletou, mysleli si, že jsme dvojčata, což teda nechápu, ale to trošku vypovídá o tý rozlišovací schopnosti Čechů. Oni vidějí dvě vysoký tmavý holky a je to tam nastejno. No, nicméně, nicméně takže já jsem pořád jako si žila ve svým světě, já jsem pořád jako někde plavala v kosmíru a vždycky jsem utíkala jako do polí a do luk, protože jsem milovala přírodu. My jsme vyrůstali na vesnici, teda tak na půl se ségrou. Takže tak, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, počkejte, a takže jako vážný touhy dělat něco, který měly už obrysy třeba. Chtěla jste studovat něco třeba?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Ne, já jsem totiž strašně rychle zvlčila. Mně jako ve 13, 14 letech připadalo ten svět jako strašně velkej a já strašně dospělá, nebo respektive že musím jako hrozně rychle dospět, takže já jsem ve 14 letech začala dělat za barem v černošským klubu, do toho jsem dělala osmiletej gympl, že jo, takže jsem začala pomalu tak jako utíkat z domova, takže moje máma ze mě byla úplně pološílená a dělala jsem do pěti do rána, v tý době jsem chodila do školy na Kladno, takže jsem jezdila stopem do školy, abych to nějak zvládala prostě. A vlastně jsem se skoro v 16 už stěhovala z baráku a už jsem jako začala žít. A ta máma prostě ze mě byla úplně šílená, jako což se jí vůbec nedivím, ale jako říkám zpětně, že moje máma je světice, protože ta, co se mnou si zažila, to jako darmo mluvit. Jako já když jsem odmaturovala, tak, tak máma odjela na chatu a tam dva dny slavila za mě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký. No, jo, tak bary samozřejmě nejsou jaksi nejlepším útočištěm pro mladé dívky, ale tak prošla jste si tím, prožila a kdy to přišlo, že jste dostala rozum.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Tak jako nějak úderem těch 19 let, kdy už jsem se jako. Já jsem začala všechno hrozně brzo. To, co moji kamarádi, jeden můj kámoš, seděli jsme spolu nějak a on mi říkal, já jsem akorát řešila prostě pronájem bytu a prostě, že musím zaplatit nájem a oni řešili svoje první brigády, jo, on mi říká, já řeším první brigádu a ty už řešíš prostě, jako že tě vylejou z bytu. Takže já jsem si to všechno jako odžila hodně brzo a ve dvaceti jsem měla zkušenosti prostě opravdu jako třicetiletej člověk a vlastně jsem v 21 už odjížděla do tý Afriky, kde jsem žila a vlastně všechno jsem si dělala vlastně na svý náklady, já jsem si na všechno vždycky vydělala peníze. Takže jsem byla úplně někde jinde, jo. Pro mě vlastně jakoby bylo strašně důležitý cestování a poznávání sebe sama a okolí, jo. A tak nějak jsem k tomu byla vedena i od tý mámy, protože máma celej život cestovala a vedla nás k tomu, tak jsem říkala, jestli si na někoho stěžuješ, tak si stěžuješ sama na sebe, protože co jsi si vypěstovala, to máš.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, je docela hezké a příjemné, že Lejla Abbasová má takovou příjemnou humornou stránku své osobnosti, že miluje toho samého komika, kterého milujeme většina národa a to je Felix Holzmann. Čím vás vzal.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Vším, já jsem, já musím říct, že první vzpomínky na humoristy, tak to byl Holzman, to byl Menšík a já jsem v tom vyrůstala. Moje máma měla doma kazety, který neustále točila prostě a my jsme opravdu, já jsem to uměla zpaměti dokonce a málo, existovala kazeta, což teda nebyl Holzmann, to bylo vystoupení, a já myslím, že z Národního divadla, kde byl Sobota, Nárožný, Šimek. A já tu kazetu opravdu uměla nazpaměť.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak Národní to asi nebylo, to bylo ze Semaforu.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Ne, oni tenkrát, oni tenkrát, to bylo nějaký vystoupení, oni, ono to vyšlo na deskách a vystoupení někde, já nevím, a máma to měla doma a jsem našla na světě jednoho jedinýho člověka, kterej to slyšel. A my jsme spolu tenkrát jeli do Bratislavy a celý jsme se takhle jako převyprávěli ty věci. Ale ten Holzmann byl dřív. Tam opravdu, ten pro mě byl, mně přijde, já totiž strašně obdivuju komiky. Já si myslím, nebo asi víte to sám určitě líp než já, že je za tím obrovskej dril, neuvěřitelná příprava a když se povede, že to není vidět, tak je to opravdu ta genialita, a to teda ten Felix prostě měl jako na jedničku s osmi hvězdičkama.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to bych řekl, máte ráda vtipy? Vyprávíte?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Ne, já, mně je takhle řeknou, já se tomu zasměju a jde to pryč. Já neumím, nepamatuju, jsem nejhorší úplně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já už jsem skoro chtěl navrhnout, že bychom si dali Felixe Holzmanna, jak vypráví vtipy, ale dáme si radši.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
To jo, to určitě, to určitě, ale já neumím vyprávět vtipy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jdeme na něj.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Lejla Abbasová je dnes hostem Tandemu. Vlastně taky kolegyně, protože jste si prošla několika televizemi, dokonce bych řekl s velkým úspěchem, moderovala jste Big Brothera, moderovala jste ještě v TV Galaxie, Óčku tu hitparádu, že jo, je to tak? Chytila vás tahle ta kariéra? Líbilo se vám to?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Já jsem zase k tomu přišla úplně náhodou. Mě vlastně oslovili, ani neoslovili, já jsem totiž dvakrát odmítla vůbec přijít na konkurz a vlastně přišla jsem až napotřetí, když už se ke mně dostal ten samej po roce a půl zpátky, jakoby ten samej konkurz na tu samou věc, což bylo tenkrát do televize Galaxie hradecký, která měla jakoby jedinej pořad MTV česká mutace. A vlastně tak to celý začalo, já jsem jako po tom nikdy neprahla, mně když to nabídli, tak já jsem tenkrát říkala, co blázníš, proč jako já bych měla tam jít. A pak se to ke mně dostalo znova a to jsem taky říkala a pak když už potřetí, tak jsem říkala, OK, tak teda jdu. No, a tak se to jako odstartovalo a žilo to vlastním životem, vždycky ke mně přišla nějaká strašně zajímavá nabídka a vlastně mi to strašně pomohlo v tom, co dělám. Já jsem, já teda musím říct, ten Big Brother, protože to jsem zvažovala i především z úhlu pohledu na to, co by mi to mohlo přinést v těch neziskovkách, protože jsem věděla, že pokud se mi podaří udržet jméno, tak dokážu prostě zpropagovat to, co jsem tenkrát dělala, což byla adopce na dálku. A ono se to teda, nevím, jestli se to podařilo, ale dalo mi to tu energii k tomu založit si vlastně ten vlastní nadační fond. Jsem si říkala, když už jsem teda se tím jako protáhla, tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já teda teď řeknu svoji domněnku, já mám takový pocit a řekněte mi, jestli to nebyla pravda, že zpočátku ta nabídka přišla možná proto, že jste atraktivní zjev, že máte jaksi, jste originální jaksi, samozřejmě tím, že jste tmavá, stejně jako Rey Koranteng byl určitě zajímavý a teprve potom se zjistilo, že umíte taky mluvit. Je to tak?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Já si myslím, že hodně. A tak jako bohužel tohle je, tenhle aspekt je v mým životě zastoupen poměrně dost často, že ty lidi si vás všimnou a připadá jim jako dobrej nápad vás do něčeho dosadit, ale vlastně o to víc musíte dokázat, že na to máte. Málokdo si uvědomuje, že to není jenom o tý hezký tvářičce, ale naopak prostě o daleko větším drilu, než by možná právě ta, když to řeknu takhle hloupě, musela pro ten post nebo pro nějakou takovouhle práci jako dokázat, dokázat, prokázat svoje síly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já teď pominu to, že moc nemám rád reality show, to bychom se asi neshodli na tom, ale musím říct, že jste to dělala, zhostila jste se toho velice dobře. A myslím si, že jste tam hlavně jaksi získala zkušenosti a takovou zběhlost, která vám potom byla, jako když ji najdete, že jo.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Musím říct, že teda, co se týče Big Brothera, tak já jsem první ještě měsíc dokonce moderovala denní sestřihy, který tam byly a vlastně nedělní vyřazování, takže já jsem v tý televizi trávila od tří hodin vlastně skoro do dvou do noci vlastně každej den. A bylo to neuvěřitelná škola, protože se jely jenom živý přenosy a bylo to tři měsíce, 3,5 měsíce, takže já jsem 3,5 měsíce opravdu každej den byla živě na obraze a první měsíc třikrát, jo. Takže nikdo nikdy takovouhle školu do tý doby tedy neměl a já jsem se od toho, musím říct, že kdyby vedle mě vybuchla atomovka, tak já se tomu snad zasměju a řeknu, a, hříbek, nebo něco takovýho, prostě tenkrát, a to byly ještě ke všemu, jak vyběhla Prima dřív s VyVolenýma, tak my jsme tenkrát opravdu neměli odzkoušený studia, nebyly skoro žádný zkoušky a jeli jsme téměř naostro vlastně to první vysílání. A to musím teda říct, že by se ve mně tenkrát krve nedořezal, protože jsem věděla, že se na to prostě opravdu kouká jako půlka národa. Protože to opravdu tenkrát byl formát, který tady nikdo neznal a všichni očekávali, co z toho bude nebo ne. No, ale tak jo, tak jsem se v tom usadila, taky byly boty, taky jsem měla nervy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale potom jste se musela trochu zkáznit a když jste dělala pak mluvčí, tak to je zase trošičku jiná káva.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Já jsem se musela už jako zkáznit, protože potom jsem dělala Sama doma na Český televizi, takže tam jako zase úplně jinej formát, zase teda živáky, ale pro maminky, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jo, no, ale to je právě to, to je dobrá škola, že děláte různý věci a každá vás svým způsobem připraví prostě na ten život.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že Lejla Abbasová by mohla vyprávět o tom, co je to, když vás někdo propírá v bulváru a máte s tím svoji zkušenost samozřejmě. To by byla opravdu na povídání o těžké, nebo těžkých krušných chvilkách. To je ovšem, řekl bych, za váma. Ale co teda za váma není, to je to, že jste přišla sem do studia o dvou berlích. My už jsme se potkali před časem, já jsem koukal jako blázen, já jsem to nevěděl, právě proto, že nečtu bulváry, tak mně to nějak uniklo. To teda muselo bejt opravdu fest to kolínko, co.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
No, já jsem lyžovala potřetí v životě, potřetí v životě jsem si na lyžích něco udělala. Ano, pokaždý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako vždycky si něco uděláte. Půjdete do toho počtvrtý?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Já si myslím, že právě teďkon to do třetice ukázalo, že to úplně není ono, že lyže nebudou můj sport. Ale musím říct, že to tak hlavně nevypadalo, já jsem jako na tom svahu spadla a to byla placka, ani jsem nebyla nikde v Krkonoších, já jsem byla na Monínci u Tábora, což je jako o to směšnější to celý je. Takže tam jsem sebou plácla a vypadalo to, že jsem si prostě vyhodila nohu. Já jsem ještě vstala, jako že odejdu hrdinně teda, no, a pak se ukázalo, že teda neodejdu, no, a za půl dne jsem už ležela na sále, už mi kuchali koleno s tím, že to mám fakt špatný a bohužel teda ta první operace se nepodařila, nebudu spekulovat teda o tom, jestli to byla otázka operatérů nebo ne. Nicméně prostě noha se musela znova lámat a znova se dodávaly nový šrouby a dávaly se štěpy z pánve. A vlastně celá ta, celá ta anabáze už je teďkon skoro tři měsíce a vlastně ještě mám měsíc rehabilitace a možná kdovíjak dlouho o berlích a tak dále. Ale zase na druhou stranu, ono všechno špatný je pro něco dobrý. Já jsem tenhle ten typ, takže já jsem se zklidnila, já jsem poprvý asi po 10 letech jako třeba opravdu seděla a koukala jsem z okna. Přemejšlela jsem, co se životem a co se sebou. Dala jsem dohromady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
K čemu jste došla?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
To je zase na jiný povídání. Ale zase dala jsem dohromady neziskovku, prostě takový ty, takový ty resty, který mi tam opravdu dlouho a dlouho jako seděly na zádech, tak jsem s tím vážně hejbla a mám z toho vážně radost. A já vím, že bych to nikdy jindy neudělala. Takže mě to dokopalo k věcem, který mi tam opravdu jako dlouho takhle strašily v tý hlavě. Takže dobrý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak dejte se zase do kupy, říkáte ještě dva měsíce máte na tu rehabilitaci. Co to v tom koleni vlastně je? Meniskus?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Ne, mně se prolomila, mně se zbortila vlastně ta kost, ta spodní o tu horní. Takže se to celý jakoby sesulo dolů a rozdrtilo to ten spodek, takže meniskus, všechno, co vás.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jen to slyším a je to hnusný, no. Dobře, tak dejte se do pořádku, protože brzo bude zima zase. Obujete lyže.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Tohle mě se netýká jako, opravdu ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Opravdu ne. Na to už neslyšíte.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Jednou jsem byla na lyžích jako sparing, že jsem seděla pod kopcem a dělala jsem takový toho watchmana, že jsem jako hlídala ty bundy a všechno, a to bylo jediný, kdy to bylo super. Takže pokud.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Se svařákem v ruce.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Přesně tak, tak ráda někomu pohlídám bundu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je příjemná stránka zimy, ano, tomu rozumím.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ještě dřív, než Lejla Abbasová popadne zase ty svoje dvě francouzský berle a odejde od nás ze studia Tandemu, tak bych vás rád tedy ještě poprosil o takový výhled, co vás čeká, na co se těšíte, kromě toho, až už zahodíte ty berle teda.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Tak já mám dvě věci, na který se strašně těším. Ta první, ta možná ještě spadá do těch krušných chvilek, protože se mi před měsícem ztratil pesan a to ještě jako k tomu ke všemu, kterej se mnou je osm let a je to fenka, kterou naprosto zbožňuju a ve svý podstatě ona není mým maskotem, ale já jím, tak teďkon děláme, teď jsme udělali veškerý prostě pátrací akce, který jenom existujou na světě svěťoucím a dozvěděli jsme se teda, že se pravděpodobně pohybuje v Ládví a vlastně tam každý den jezdí někdo z nás prostě hlídkovat, aby ji viděl a odchytil, pokud možno, tak já doufám, že ve výhledu se najde Faty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co to je za pejska?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Je to vořech, krátkosrstá fenka, krásná, vypadá trošku jako rasa, my jsme dokonce zřídili Facebook, kterej se jmenuje Hledá se Faty, kde jsou její fotky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaký má barvy.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Je černá, malinkatá, má hnědobílou náprsenku, asi 9 kilo maximálně, teď prej údajně ještě míň, protože je prej strašně pohublá, hrozně se prej bojí lidí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A někdo už ji viděl.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Už máme spoustu jako informací, prostě Ládví, tam někde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To pro posluchače z Ládví, teď přátelé, Faty, malá, černá.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Krásná, hodná. Ztracená.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Uliční mišung, ale perfektní.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Přesně tak. No, takže to je jako můj první výhled, že zejtra pojedu zase hlídkovat nebo já tam jedu poprvý, protože jsem nemohla kvůli tý noze, do Ládví. No, a druhej výhled je, že konečně teda nastartuju směr Keňa, protože se mi vlastně ta noha stala tejden před tím, než jsem měla odletět, takže v polovině července zase vyrážím a zase budu páchat dobro.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Cejtíte taky nějaký, to mě napadlo už v úvodu, zapomněl jsem se zeptat, jaksi takovou jaksi vazbu na ten Súdán taky, když odtamtud pochází tatínek.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
No, musím říct, že vazbu necítím. Necítím, protože jsem k tomu nikdy, ale upřímně, já jsem se do Keni dostala naprostou náhodou v 15 letech. Kdybych se v tý době dostala prostě do Súdánu nebo Namibie nebo kamkoliv jinam, tak si vytvořím ten vztah k tý tehdejší zemi, k tý zemi tehdy. Ale já jsem teda v Súdánu teďkon byla, dokonce jsem se potkala s tatínkem po téměř jako 27 letech, takže, což byl teda zážitek neuvěřitelnej, s celou rodinou, takže jsem viděla ty svý příbuzný, kterých je 48, takže nás je obrovská famílie. Takže jako vazba sice nenastala taková, jakou by si člověk představoval, hlavně v tom útlým věku, nicméně nějaká tam je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale je hezký, že ta iniciativa vyšla od vás. To je důležitý. Tak jo, ať se všechno daří, hlavně zdraví samozřejmě, co si budeme povídat, v tomhle tom případě je to nejdůležitější, ale samozřejmě ať se daří i vaše nejrůznější projekty charitativní, protože sám jsem to na vlastní oči viděl v tý Keni, fakt to pomáhá. Díky a na shledanou.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Já děkuju, mějte se krásně.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví a hezkou chvilku u rádia přeje Jan Rosák. Dnes je se mnou ve studiu mladá krásná žena, která svůj život spojila nejen se showbyznysem, ale taky, a to především, s pomocí druhým. V Tandemu dnes uslyšíte příběh Lejly Abbasové. Já vás vítám, dobrý den.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všechno to začalo asi seznámením vašich rodičů, takže hned se do toho pustíme, ovšem až po písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, začalo to, jak jsem říkal před písničkou, seznámením vašich rodičů. Jak k tomu došlo, tatínek ze Súdánu, maminka Češka.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Byla to standardní studentská láska, protože máma dělala medinu, táta dělal práva. Potkali se, zaláskovali se, vzali se, nemuseli se brát, byla to opravdu jako čistá úplně pure love, jak já říkám, a vlastně já jsem přišla na svět asi až s odstupem dvou let, nemýlím-li se. A poté táta odjel, protože dostudoval, nedostal ve svý podstatě prodloužení pobytu tady a vrátil se zase zpátky. Přišla na svět ségra a pak už to šlo od desíti k pěti. Tak standardní začátek i standardní vývoj tý studentský lásky a vlastně my jsme ještě udržovali pak nějakej kontakty, já jsem za tátou s mámou letěla v nějakých mých 4, 5 letech a pak už vlastně přijel on sem do Čech na tři týdny, když jsem chodila já do první třídy a už se rozváděli potom v zastoupení o rok později. Takže tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takovej veselej začátek a takovej smutnější konec. No, co se dá dělat, no. Já mám tady poznamenáno, a to jste pravděpodobně už někde řekla, že jste chodila do Základní školy v Praze 6 na Dědině a že to byla špatná nějaká zkušenost, je to tak?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
No, tak ta škola byla, tam jako celá, celý to prostředí bylo takový trošku nešťastný, protože tam bylo starý původní sídliště, takovej ten klasickej jižák, akorát že na druhý straně Prahy a k tomu se přistavěla nová zástavba, nový pěkný sídliště pro zaměstnance ČSA. A vůbec prostě pro zaměstnance letiště jako takovýho. A vlastně to, v uvozovkách, byla taková trošku jako, taková nesourodá společnost okolních vesnic a menších měst. Takže se tam vytvořila za a) teda jakoby taková ta klasická rivalita mezi tím starším sídlištěm a tím novým, ale hlavně jsou, byli to lidi vlastně vesnický a my jsme vlastně na celý to sídliště, který tenkrát čítalo opravdu jako několik tisícovek lidí s tím starým, byly se sestrou jakoby jediný míšenky. A pak teda později jsme byli ještě s jedním klukem teda tři, pak se to začalo zabarvovat, jak já říkám. Ale jinak já jsem vlastně, když jsem začala chodit do školy tam na základku, kde bylo asi 800 dětí nebo 700, tak jsem tam byla jediná tmavá. A vlastně v tý první třídě ta paní učitelka vůbec nevěděla, co se mnou má dělat. Bylo mně jí vlastně s odstupem času až líto, protože ona byla jako stavěná do situace, kdy já jsem přišla do školy, uměla jsem číst, psát a ona měla vlastně jakoby dobrýho studenta, nebo žákyňku, která ale vlastně jí úplně rozklíčovala celou tu třídu, jo, protože se neustále na mě jakoby soustředila ta pozornost, ty děti vlastně byly poměrně dost ostrý, takže ona místo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byly?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Byly, no, a ona vlastně místo, aby jakoby potrestávala je, tak distancovala mě, aby jako já jsem jí tam nezpůsobovala ty kolize, který ona poté musí řešit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste byla jedna, jich bylo 30, že jo.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
No, přesně tak, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to vás mohlo trošičku jaksi nepříjemně poznamenat, ne.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
No, já musím říct, že si vlastně až zpětně uvědomuju, jak mi ty děti říkaly, jak vlastně mě to asi moc bolelo, protože v ten moment, když se vám to děje, tak víte, že se něco děje špatně, ale nemáte to úplně popsaný. Já jsem, protože moje máma je bílá, že jo, a ještě ke všemu máma nechala mojí o dva roky mladší sestru u babičky s dědou, než tam dojde, dochodí školku a my jsme se vlastně přestěhovali na to nový sídliště, já tam začala chodit do první třídy. Takže jsem tam byla úplně sama a s mámou, máma chodila do práce, že jo, byla samoživitelka, tak tam byla chudák taky od nevidím do nevidím, aby nás zaopatřila. Takže já jsem si vlastně žila takovej vlastní svět a bylo to jakoby zvláštní, protože já jsem sama nevnímala jako tmavou. Já jsem jako zažila xkrát pocit, kdy jsem se podívala na ruku a byla jsem překvapená, že je černá. Protože vlastně mně až to okolí dávalo neustále najevo tu jinakost, jo, protože vy jakmile žijete v tomhle tom prostředí, tak vám to samotnýmu nepřijde. A vlastně až zpětně mi dochází, jak to bylo vlastně zvláštní, protože jsem neměla kamarády, měla jsem kamarádku cikánku, vlastně celou tu základní školu prostě, což byla moje nejlepší kámoška a vlastně jsme byli potom, další holčina byl ten klasickej třídní otloukánek, taková ta silná brejlatá. A to mi nedošlo, to vám v tý chvíli nedochází, to vám vlastně dojde až s tím odstupem času, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, ono spousta věcí nedochází a myslím, že těm klukům, kteří vás tehdy šikanovali, teprve s odstupem času došlo, s jakou krásnou holkou chodili do školy a tlučou se do hlavy a říkají, já pitomec, kdybych ji tehdy nadbíhal, místo, že jsem jí podrážel nohy.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
No, víte co, k tomu je jako výborná historka, protože já jsem měla teda kluka, kterej mně opravdu ubližoval a kterej za mnou jezdil na kole a různě na mě křičel a jako různě na mě najížděl tím kolem a bylo to opravdu takovýej ten, opravdu ten, kterej šikanuje. A já jsem si tím prošla strašně dlouho, on mě takhle jako mučil asi rok nebo dva a já jsem to nikdy neřekla mámě. Já jsem prostě se jako úplně blokla. No, já jsem hlavně, máma jednou si to vzala velmi osobně a strašně se rozplakala a brala to jako, že ona selhala, že ona nás do týhle situace dostala a to dítě si to spojí, že jo, nechce vidět mámu nešťastnou. Takže já jsem to dlouho tutlala tohle a vlastně jsem se po asi 10, 15 letech s tímhle tím klukem potkala a potkala jsem se úplně náhodou přes mýho kamaráda, vlastně já bych asi ani nepoznala, než, on byl hrozně zrzavej, jo, ve svý podstatě taky ten objekt tý šikany potenciálně, takže zvláštně, on to vlastně tu agresi přetavil do agrese vůči někoho jinýho, vůči někomu jinýmu. A vlastně on, já už jsem v tý době teda byla známá, takže jako se ke mně hrnul a jako my jsme spolu chodili na školu, to, a teď já jsem se úplně sekla a nebyla jsem vůbec schopná mu odpovědět nic, ve mně se to celý otevřelo ty probrečený dny a noci a pak jsem celej ten večer tam seděla, protože to byla jakoby společnost a vlastně až na závěr, když jsem si dala nějakýho panáka, jsem se jako odvážila za ním přijít a říct mu, hele, víš, že ty jsi mě úplně jako vlastně decimoval celý dětství a on řekl, že si to vůbec nepamatuje, že prostě si pamatuje, že teda jako za mnou jezdil na kole, ale že vůbec neví, že by mi ubližoval. A vlastně on se z toho ve finále sesypal víc než já, protože prostě si tohle to vůbec, jako on to v tom dětství prostě nemá a je to strašně zvláštní, protože já jsem nad tím hrozně dlouho potom přemejšlela a je to opravdu za a) o výchově, protože on používal přesně ty výrazy, který nikde jinde než od rodičů nezíská, jako černá huba, to jako šesti, sedmiletý dítě nikde nezůstane a plus další vulgarismy, jo, daleko ostřejší. Ale je zajímavý, jak on to vnímal, jak jsem to vnímala já.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Lejla Abbasová je velice známá osobnost, dneska mediálně známá, ale nevím, jestli úplně.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Se trošku ošívám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, dobře, moment, moment, nebojte se, nebojte se. Já to teď vylepším. Já směřuju k tomu, že chci říct, že nevím, jestli všichni o vás vědí to, že pracujete tak výrazně v té charitě, že jste založila nadační fond Asante Kenya, je to tak. No, o tom si chci popovídat. Ne o tom bulváru, fuj tajbl. Fuj, fuj. Co to je, čím se zabývá. Já jsem v Keni byl kdysi s Amforou a taky jsme tam jaksi charitativně pomáhali těm dětem, který se jaksi se snaží prostřednictvím sportu vymanit z toho, z té bídy a z toho marasmu.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Kdy jste tam byl?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdy? No, je to dva roky.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Tak to jste byl na mým projektu. To jste byl na mým projektu, hrál jste tam fotbal. Ano, tak to jste tam byl, to jste hráli fotbal na takovým velkým poli, to je jeden z těch mých projektů. Přesně tak. No, tak to vidíte, tak to jsme téměř sousedi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tedy charitativní sousedi. Já se pamatuju, že jsme viděli u Nairobi ten strašný slam, to je multislam, kde žije údajně asi milion lidí v nepředstavitelných podmínkách. Dá se s tím vůbec něco dělat? Teda vy se o to pokoušíte, ale jste úspěšní?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
No, samozřejmě jako moje práce je kapkou v moři, jestli vůbec by se to dalo nazvat a kdybych nad tím měla tímhle tím způsobem přemýšlet, tak se na to okamžitě vykašlu, protože vlastně je to téměř jakoby mravenčí práce s žádným výsledkem, by se dalo říct, v tom obrovském objemu tý bídy a hrůzy, která tam je, to není téměř nic. Na druhou stranu za tu dobu, co tam jsem, tak mám pod sebou jakoby, v uvozovkách, ty projekty sdružujou 2000 lidí a kdybych jednomu nebo pěti nebo třeba deseti pomohla se postavit na vlastní nohy a díky tomu vzdělání, které získává, nebo díky té pomoci jiný, protože nemám jenom školy, se prostě dostali jinam, než žít v tom slamu po celej život, tak je to prostě dobře. Nehledě na to, že já jsem se rozhodla nejít cestou grantů, jdu opravdu jako firemním dárcovstvím, jdu dárcovstvím individuálním, což je daleko složitější, ale já si říkám, je to možná opravdu boj s větrnýma mlýnama, ale že my jsme na tý lepší části tý planety a že si můžeme prostě odkrojit tu minimální částku třeba 25 korun za den, což nic není, která na druhý straně obrovsky pomůže. A já se snažím s lidma mluvit, snažím se mluvit se sponzorama a v momentě, když už třeba navážeme tu spolupráci, tak opravdu 95 procent lidí se stává mýma kamarádama. To už není o tom, že tam je nějakej byznysvztah, a to je to, co já se snažím, jo, prostě ukázat to těm lidem a je to strašně, o hodně jednodušší, protože lidi cestujou, viděj, dokážou srovnávat, prostě ten osobní zážitek mi to hodně usnadňuje potom.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, myslím si, že kdyby ti dotyční jaksi, jak asi říkáte, tak mnozí to skutečně podstoupí, že se do Keni podívají, třeba když mluvíme konkrétně o té Keni a vidí ten slam, tak to je takový otřesný hluboký zážitek, že to s ním, s jeho peněženkou, doufám, v tom dobrým slova smyslu zatřese. Ale jste úspěšní v tomhle tom?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Musím zaťukat na všechno, co se dá tady, že se to hodně lepší a říkám, když k nám někdo přijde, u nás zůstává, většinou ještě přivádí další sponzory.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak kdyby, jak říkáte správně, kdyby aspoň tři, čtyři, pět prostě těch dětí jaksi jim bylo pomoženo, tak je to dobře. V tom globále by mohl pomoct snad jenom Barack Obama.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Tak celá Keňa v to doufá, že, když je jejich.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když je jejich, že jo, zčásti, tak doufejme, že ano, protože, ale tam je hodně práce tedy.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
To je, to je, já teďkon, máme rozestavěný čtyři školy, což si myslím, že je docela dobrý, jedna je teda úplně na zelený louce, teď jsme otevřeli Saiber Café pro děti ze slamů, anebo pro ty děti, který podporujeme v těch školách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co to znamená?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
My jsme se dali dohromady, asi nemůžu jmenovat jména firem, což mi je teda strašně líto, ale chci jim tímto poděkovat, oni určitě budou vědět, o kom mluvím. Dostali jsme počítače, dostali jsme software zdarma a zdarma nám bylo odveženo tohle zboží do Keni, kde jsme otevřeli normálně kavárnu, kam chodí se vyučovat zdarma děti počítačový výuce, která už dneska prostě je jako opravdu docela klíčovej ukazatel, zdali prostě jste nějak jako práceschopný na tom trhu nebo ne. Takže ty děti třeba opravdu v mnoha případech, hlavně ty malý, vidí poprvé v životě počítač, poprvé si sáhnout na myš a teď už tam prostě jako jedou a hrajou hry a učí se prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Děti jsou neskutečně učenlivé, jsou chytřejší než my dospělí, to bezesporu. A já si myslím, že v tomhle tom děláte opravdu hezkej kus práce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídáme s Lejlou Abbasovou dnes v Tandemu. Před chvilkou jsme mluvili o jejím nadačním fondu, respektive činnosti v nadačním fondu Asante Kenya a jiných charitativních věcech. Myslím, že se k tomu ještě vrátíme, protože to si zaslouží trošičku hlubšího zamyšlení a povídání. Ale nerad bych pominul taky povídání o vás. My jsme v podstatě skončili při té šikaně na té základní škole, to by byla škoda to takhle uzavřít vaše Curriculum Vitae, to určitě tím neskončilo. Myslím si, že potom nastaly chvíle, který byly mnohem příznivější a veselejší. Víte, že mě vůbec nenapadlo, respektive takhle, netuším, co jste chtěla jako malá holčička dělat, co jste měla, jaký jste měla touhy.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Já jsem byla takovej velkej utopista, já jsem začala u popeláře, přes doktorku, kosmonautku a první černou prezidentku v Český republice, přes všechno možný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je pořád ještě otevřený tohle to. Na rozdíl od tý kosmonautky, to už asi nevyjde.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Tak to už si myslím, že je jako rozhodně zavřený zrovna, to už ta kosmonautka spíš vyjde. Ale já jsem, já jsem byla takový zvláštní, jsem přesnej opak toho teď, co jsem byla jako dítě. Já jsem byla strašně uzavřená. A moje sestra, která je o dva roky mladší, která teď je ten distingovanej mladej člověk, takovej jakoby vážnej, ale přesto je teda velmi taky akční.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co dělá sestra mimochodem.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Dělá produkci na FAMU. Ona vystudovala produkci na FAMU a dělá festivaly. Teďkon dělala festival v Třeboni animovaných filmů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to taky taková fešanda jako vy?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Nás si strašně pletou, mysleli si, že jsme dvojčata, což teda nechápu, ale to trošku vypovídá o tý rozlišovací schopnosti Čechů. Oni vidějí dvě vysoký tmavý holky a je to tam nastejno. No, nicméně, nicméně takže já jsem pořád jako si žila ve svým světě, já jsem pořád jako někde plavala v kosmíru a vždycky jsem utíkala jako do polí a do luk, protože jsem milovala přírodu. My jsme vyrůstali na vesnici, teda tak na půl se ségrou. Takže tak, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, počkejte, a takže jako vážný touhy dělat něco, který měly už obrysy třeba. Chtěla jste studovat něco třeba?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Ne, já jsem totiž strašně rychle zvlčila. Mně jako ve 13, 14 letech připadalo ten svět jako strašně velkej a já strašně dospělá, nebo respektive že musím jako hrozně rychle dospět, takže já jsem ve 14 letech začala dělat za barem v černošským klubu, do toho jsem dělala osmiletej gympl, že jo, takže jsem začala pomalu tak jako utíkat z domova, takže moje máma ze mě byla úplně pološílená a dělala jsem do pěti do rána, v tý době jsem chodila do školy na Kladno, takže jsem jezdila stopem do školy, abych to nějak zvládala prostě. A vlastně jsem se skoro v 16 už stěhovala z baráku a už jsem jako začala žít. A ta máma prostě ze mě byla úplně šílená, jako což se jí vůbec nedivím, ale jako říkám zpětně, že moje máma je světice, protože ta, co se mnou si zažila, to jako darmo mluvit. Jako já když jsem odmaturovala, tak, tak máma odjela na chatu a tam dva dny slavila za mě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký. No, jo, tak bary samozřejmě nejsou jaksi nejlepším útočištěm pro mladé dívky, ale tak prošla jste si tím, prožila a kdy to přišlo, že jste dostala rozum.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Tak jako nějak úderem těch 19 let, kdy už jsem se jako. Já jsem začala všechno hrozně brzo. To, co moji kamarádi, jeden můj kámoš, seděli jsme spolu nějak a on mi říkal, já jsem akorát řešila prostě pronájem bytu a prostě, že musím zaplatit nájem a oni řešili svoje první brigády, jo, on mi říká, já řeším první brigádu a ty už řešíš prostě, jako že tě vylejou z bytu. Takže já jsem si to všechno jako odžila hodně brzo a ve dvaceti jsem měla zkušenosti prostě opravdu jako třicetiletej člověk a vlastně jsem v 21 už odjížděla do tý Afriky, kde jsem žila a vlastně všechno jsem si dělala vlastně na svý náklady, já jsem si na všechno vždycky vydělala peníze. Takže jsem byla úplně někde jinde, jo. Pro mě vlastně jakoby bylo strašně důležitý cestování a poznávání sebe sama a okolí, jo. A tak nějak jsem k tomu byla vedena i od tý mámy, protože máma celej život cestovala a vedla nás k tomu, tak jsem říkala, jestli si na někoho stěžuješ, tak si stěžuješ sama na sebe, protože co jsi si vypěstovala, to máš.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, je docela hezké a příjemné, že Lejla Abbasová má takovou příjemnou humornou stránku své osobnosti, že miluje toho samého komika, kterého milujeme většina národa a to je Felix Holzmann. Čím vás vzal.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Vším, já jsem, já musím říct, že první vzpomínky na humoristy, tak to byl Holzman, to byl Menšík a já jsem v tom vyrůstala. Moje máma měla doma kazety, který neustále točila prostě a my jsme opravdu, já jsem to uměla zpaměti dokonce a málo, existovala kazeta, což teda nebyl Holzmann, to bylo vystoupení, a já myslím, že z Národního divadla, kde byl Sobota, Nárožný, Šimek. A já tu kazetu opravdu uměla nazpaměť.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak Národní to asi nebylo, to bylo ze Semaforu.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Ne, oni tenkrát, oni tenkrát, to bylo nějaký vystoupení, oni, ono to vyšlo na deskách a vystoupení někde, já nevím, a máma to měla doma a jsem našla na světě jednoho jedinýho člověka, kterej to slyšel. A my jsme spolu tenkrát jeli do Bratislavy a celý jsme se takhle jako převyprávěli ty věci. Ale ten Holzmann byl dřív. Tam opravdu, ten pro mě byl, mně přijde, já totiž strašně obdivuju komiky. Já si myslím, nebo asi víte to sám určitě líp než já, že je za tím obrovskej dril, neuvěřitelná příprava a když se povede, že to není vidět, tak je to opravdu ta genialita, a to teda ten Felix prostě měl jako na jedničku s osmi hvězdičkama.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to bych řekl, máte ráda vtipy? Vyprávíte?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Ne, já, mně je takhle řeknou, já se tomu zasměju a jde to pryč. Já neumím, nepamatuju, jsem nejhorší úplně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já už jsem skoro chtěl navrhnout, že bychom si dali Felixe Holzmanna, jak vypráví vtipy, ale dáme si radši.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
To jo, to určitě, to určitě, ale já neumím vyprávět vtipy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jdeme na něj.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Lejla Abbasová je dnes hostem Tandemu. Vlastně taky kolegyně, protože jste si prošla několika televizemi, dokonce bych řekl s velkým úspěchem, moderovala jste Big Brothera, moderovala jste ještě v TV Galaxie, Óčku tu hitparádu, že jo, je to tak? Chytila vás tahle ta kariéra? Líbilo se vám to?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Já jsem zase k tomu přišla úplně náhodou. Mě vlastně oslovili, ani neoslovili, já jsem totiž dvakrát odmítla vůbec přijít na konkurz a vlastně přišla jsem až napotřetí, když už se ke mně dostal ten samej po roce a půl zpátky, jakoby ten samej konkurz na tu samou věc, což bylo tenkrát do televize Galaxie hradecký, která měla jakoby jedinej pořad MTV česká mutace. A vlastně tak to celý začalo, já jsem jako po tom nikdy neprahla, mně když to nabídli, tak já jsem tenkrát říkala, co blázníš, proč jako já bych měla tam jít. A pak se to ke mně dostalo znova a to jsem taky říkala a pak když už potřetí, tak jsem říkala, OK, tak teda jdu. No, a tak se to jako odstartovalo a žilo to vlastním životem, vždycky ke mně přišla nějaká strašně zajímavá nabídka a vlastně mi to strašně pomohlo v tom, co dělám. Já jsem, já teda musím říct, ten Big Brother, protože to jsem zvažovala i především z úhlu pohledu na to, co by mi to mohlo přinést v těch neziskovkách, protože jsem věděla, že pokud se mi podaří udržet jméno, tak dokážu prostě zpropagovat to, co jsem tenkrát dělala, což byla adopce na dálku. A ono se to teda, nevím, jestli se to podařilo, ale dalo mi to tu energii k tomu založit si vlastně ten vlastní nadační fond. Jsem si říkala, když už jsem teda se tím jako protáhla, tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já teda teď řeknu svoji domněnku, já mám takový pocit a řekněte mi, jestli to nebyla pravda, že zpočátku ta nabídka přišla možná proto, že jste atraktivní zjev, že máte jaksi, jste originální jaksi, samozřejmě tím, že jste tmavá, stejně jako Rey Koranteng byl určitě zajímavý a teprve potom se zjistilo, že umíte taky mluvit. Je to tak?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Já si myslím, že hodně. A tak jako bohužel tohle je, tenhle aspekt je v mým životě zastoupen poměrně dost často, že ty lidi si vás všimnou a připadá jim jako dobrej nápad vás do něčeho dosadit, ale vlastně o to víc musíte dokázat, že na to máte. Málokdo si uvědomuje, že to není jenom o tý hezký tvářičce, ale naopak prostě o daleko větším drilu, než by možná právě ta, když to řeknu takhle hloupě, musela pro ten post nebo pro nějakou takovouhle práci jako dokázat, dokázat, prokázat svoje síly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já teď pominu to, že moc nemám rád reality show, to bychom se asi neshodli na tom, ale musím říct, že jste to dělala, zhostila jste se toho velice dobře. A myslím si, že jste tam hlavně jaksi získala zkušenosti a takovou zběhlost, která vám potom byla, jako když ji najdete, že jo.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Musím říct, že teda, co se týče Big Brothera, tak já jsem první ještě měsíc dokonce moderovala denní sestřihy, který tam byly a vlastně nedělní vyřazování, takže já jsem v tý televizi trávila od tří hodin vlastně skoro do dvou do noci vlastně každej den. A bylo to neuvěřitelná škola, protože se jely jenom živý přenosy a bylo to tři měsíce, 3,5 měsíce, takže já jsem 3,5 měsíce opravdu každej den byla živě na obraze a první měsíc třikrát, jo. Takže nikdo nikdy takovouhle školu do tý doby tedy neměl a já jsem se od toho, musím říct, že kdyby vedle mě vybuchla atomovka, tak já se tomu snad zasměju a řeknu, a, hříbek, nebo něco takovýho, prostě tenkrát, a to byly ještě ke všemu, jak vyběhla Prima dřív s VyVolenýma, tak my jsme tenkrát opravdu neměli odzkoušený studia, nebyly skoro žádný zkoušky a jeli jsme téměř naostro vlastně to první vysílání. A to musím teda říct, že by se ve mně tenkrát krve nedořezal, protože jsem věděla, že se na to prostě opravdu kouká jako půlka národa. Protože to opravdu tenkrát byl formát, který tady nikdo neznal a všichni očekávali, co z toho bude nebo ne. No, ale tak jo, tak jsem se v tom usadila, taky byly boty, taky jsem měla nervy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale potom jste se musela trochu zkáznit a když jste dělala pak mluvčí, tak to je zase trošičku jiná káva.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Já jsem se musela už jako zkáznit, protože potom jsem dělala Sama doma na Český televizi, takže tam jako zase úplně jinej formát, zase teda živáky, ale pro maminky, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jo, no, ale to je právě to, to je dobrá škola, že děláte různý věci a každá vás svým způsobem připraví prostě na ten život.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že Lejla Abbasová by mohla vyprávět o tom, co je to, když vás někdo propírá v bulváru a máte s tím svoji zkušenost samozřejmě. To by byla opravdu na povídání o těžké, nebo těžkých krušných chvilkách. To je ovšem, řekl bych, za váma. Ale co teda za váma není, to je to, že jste přišla sem do studia o dvou berlích. My už jsme se potkali před časem, já jsem koukal jako blázen, já jsem to nevěděl, právě proto, že nečtu bulváry, tak mně to nějak uniklo. To teda muselo bejt opravdu fest to kolínko, co.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
No, já jsem lyžovala potřetí v životě, potřetí v životě jsem si na lyžích něco udělala. Ano, pokaždý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako vždycky si něco uděláte. Půjdete do toho počtvrtý?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Já si myslím, že právě teďkon to do třetice ukázalo, že to úplně není ono, že lyže nebudou můj sport. Ale musím říct, že to tak hlavně nevypadalo, já jsem jako na tom svahu spadla a to byla placka, ani jsem nebyla nikde v Krkonoších, já jsem byla na Monínci u Tábora, což je jako o to směšnější to celý je. Takže tam jsem sebou plácla a vypadalo to, že jsem si prostě vyhodila nohu. Já jsem ještě vstala, jako že odejdu hrdinně teda, no, a pak se ukázalo, že teda neodejdu, no, a za půl dne jsem už ležela na sále, už mi kuchali koleno s tím, že to mám fakt špatný a bohužel teda ta první operace se nepodařila, nebudu spekulovat teda o tom, jestli to byla otázka operatérů nebo ne. Nicméně prostě noha se musela znova lámat a znova se dodávaly nový šrouby a dávaly se štěpy z pánve. A vlastně celá ta, celá ta anabáze už je teďkon skoro tři měsíce a vlastně ještě mám měsíc rehabilitace a možná kdovíjak dlouho o berlích a tak dále. Ale zase na druhou stranu, ono všechno špatný je pro něco dobrý. Já jsem tenhle ten typ, takže já jsem se zklidnila, já jsem poprvý asi po 10 letech jako třeba opravdu seděla a koukala jsem z okna. Přemejšlela jsem, co se životem a co se sebou. Dala jsem dohromady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
K čemu jste došla?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
To je zase na jiný povídání. Ale zase dala jsem dohromady neziskovku, prostě takový ty, takový ty resty, který mi tam opravdu dlouho a dlouho jako seděly na zádech, tak jsem s tím vážně hejbla a mám z toho vážně radost. A já vím, že bych to nikdy jindy neudělala. Takže mě to dokopalo k věcem, který mi tam opravdu jako dlouho takhle strašily v tý hlavě. Takže dobrý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak dejte se zase do kupy, říkáte ještě dva měsíce máte na tu rehabilitaci. Co to v tom koleni vlastně je? Meniskus?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Ne, mně se prolomila, mně se zbortila vlastně ta kost, ta spodní o tu horní. Takže se to celý jakoby sesulo dolů a rozdrtilo to ten spodek, takže meniskus, všechno, co vás.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jen to slyším a je to hnusný, no. Dobře, tak dejte se do pořádku, protože brzo bude zima zase. Obujete lyže.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Tohle mě se netýká jako, opravdu ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Opravdu ne. Na to už neslyšíte.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Jednou jsem byla na lyžích jako sparing, že jsem seděla pod kopcem a dělala jsem takový toho watchmana, že jsem jako hlídala ty bundy a všechno, a to bylo jediný, kdy to bylo super. Takže pokud.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Se svařákem v ruce.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Přesně tak, tak ráda někomu pohlídám bundu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je příjemná stránka zimy, ano, tomu rozumím.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ještě dřív, než Lejla Abbasová popadne zase ty svoje dvě francouzský berle a odejde od nás ze studia Tandemu, tak bych vás rád tedy ještě poprosil o takový výhled, co vás čeká, na co se těšíte, kromě toho, až už zahodíte ty berle teda.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Tak já mám dvě věci, na který se strašně těším. Ta první, ta možná ještě spadá do těch krušných chvilek, protože se mi před měsícem ztratil pesan a to ještě jako k tomu ke všemu, kterej se mnou je osm let a je to fenka, kterou naprosto zbožňuju a ve svý podstatě ona není mým maskotem, ale já jím, tak teďkon děláme, teď jsme udělali veškerý prostě pátrací akce, který jenom existujou na světě svěťoucím a dozvěděli jsme se teda, že se pravděpodobně pohybuje v Ládví a vlastně tam každý den jezdí někdo z nás prostě hlídkovat, aby ji viděl a odchytil, pokud možno, tak já doufám, že ve výhledu se najde Faty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co to je za pejska?
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Je to vořech, krátkosrstá fenka, krásná, vypadá trošku jako rasa, my jsme dokonce zřídili Facebook, kterej se jmenuje Hledá se Faty, kde jsou její fotky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaký má barvy.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Je černá, malinkatá, má hnědobílou náprsenku, asi 9 kilo maximálně, teď prej údajně ještě míň, protože je prej strašně pohublá, hrozně se prej bojí lidí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A někdo už ji viděl.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Už máme spoustu jako informací, prostě Ládví, tam někde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To pro posluchače z Ládví, teď přátelé, Faty, malá, černá.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Krásná, hodná. Ztracená.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Uliční mišung, ale perfektní.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Přesně tak. No, takže to je jako můj první výhled, že zejtra pojedu zase hlídkovat nebo já tam jedu poprvý, protože jsem nemohla kvůli tý noze, do Ládví. No, a druhej výhled je, že konečně teda nastartuju směr Keňa, protože se mi vlastně ta noha stala tejden před tím, než jsem měla odletět, takže v polovině července zase vyrážím a zase budu páchat dobro.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Cejtíte taky nějaký, to mě napadlo už v úvodu, zapomněl jsem se zeptat, jaksi takovou jaksi vazbu na ten Súdán taky, když odtamtud pochází tatínek.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
No, musím říct, že vazbu necítím. Necítím, protože jsem k tomu nikdy, ale upřímně, já jsem se do Keni dostala naprostou náhodou v 15 letech. Kdybych se v tý době dostala prostě do Súdánu nebo Namibie nebo kamkoliv jinam, tak si vytvořím ten vztah k tý tehdejší zemi, k tý zemi tehdy. Ale já jsem teda v Súdánu teďkon byla, dokonce jsem se potkala s tatínkem po téměř jako 27 letech, takže, což byl teda zážitek neuvěřitelnej, s celou rodinou, takže jsem viděla ty svý příbuzný, kterých je 48, takže nás je obrovská famílie. Takže jako vazba sice nenastala taková, jakou by si člověk představoval, hlavně v tom útlým věku, nicméně nějaká tam je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale je hezký, že ta iniciativa vyšla od vás. To je důležitý. Tak jo, ať se všechno daří, hlavně zdraví samozřejmě, co si budeme povídat, v tomhle tom případě je to nejdůležitější, ale samozřejmě ať se daří i vaše nejrůznější projekty charitativní, protože sám jsem to na vlastní oči viděl v tý Keni, fakt to pomáhá. Díky a na shledanou.
Lejla ABBASOVÁ
--------------------
Já děkuju, mějte se krásně.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
