Lidová písnička Už se ten Tálínský rybník nahání je opravdu o rybníku z jihu Čech
Až někdy pojedete přes jižní Čechy z Písku na Protivín, nebo naopak, zkuste odbočit stranou mimo hlavní trasy a navštívit vesničku Tálín. Ve znaku má rybniční stavidlo, hráz, duby a modrou hladinu rybníka. A právě tohle v Tálíně najdete. Samozřejmě nejen namalované, ale i skutečné.
„Ano, je to skutečně ten rybník, o kterém se zpívá v té známé písničce,“ potvrzuje starostka obce Tálín Jana Študentová. A potvrzuje to přímo na břehu rybníka spolu se zpěvákem Miroslavem Zachem z místní kapely Lanza. „Pro nás je to písnička našeho mládí, našeho života, je spojená s okolím i naším životem. Všude, kam přijedeme, nám to připomínají," říká muzikant.
Písnička Už se ten Tálínský rybník nahání vznikla pravděpodobně v tónině F dur a v té ji i zpívají. A má také více slok, než jen dvě, které většina z nás běžně zná. „Celkem je slok sedm, ale my nejčastěji zpíváme čtyři," dodává Miroslav Zach. Text k písni napsal Martin Bláha z Maletic a hudbu složil Jan Procházka ze Žďáru u Protivína.
Rybník má rozlohu 52 hektarů a jeho zvláštností jsou dvě hráze, jedna na jižní a druhá na západní straně. Ta vede při cestě z nedalekých Maletic a pravděpodobně je tím místem, které bylo zaplavováno při nahánění rybníka a o němž se tedy v písni zpívá. Uprostřed rybníka je malý ostrůvek.
První zmínka o Tálínském rybníku je z roku 1515 ve smlouvě mezi Ondřejem Sedleckým z Tálína a protivínskými poddanými ze vsi Žďáru. Historií vzniku písně se zabývala Martina Sudová z Muzea v Týně nad Vltavou: „Poprvé se hrála na posvícení v Selibově v roce 1877. Podle textu by se mohlo zdát, že ji složili dva mládenci, ale Martinu Bláhovi bylo tehdy ve skutečnosti už 59 let a Jan Procházka byl ještě o čtyři roky starší. Asi to pro ně byla spíš taková vzpomínka na mládí. Oba v té době sedlačili v Maleticích a píseň zařadili do repertoáru maletické kapely, kterou spolu založili,“ vysvětluje Martina Sudová.
Modré oči, kvůli kterým se dva mládenci toulali po hrázi Tálínského rybníka, prý patřily Mařence Anně Kovářové z Tálína. Ta se nakonec vdala do Štětic a je pochována na hřbitově v Heřmani.
Pátrání po historii skladby bylo pro Martinu Sudovou poměrně náročné. Musela nahlédnout dokonce do jedné soukromé rodinné kroniky, ale nakonec se jí podařilo příběh odhalit. Zaznamenal jej kronikář obce Budičovice u Protivína Prokop Prokop. Během let byla píseň nazpívána celou řadou interpretů, včetně Waldemara Matušky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
![slovo_nad_zlato.jpg slovo_nad_zlato.jpg](https://regiony.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/19c0a47caca04bb76b27ba3edcdf74cd.jpg?itok=1i0_J3I_)
![](https://regiony.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/e2afc965669332fc5318f1eaa402a4b5.jpg?itok=i3X2CUFb)
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.