Loupežník Ledříček byl prý Jánošíkem Orlických hor. Vstup do jeho jeskyně byl vysoko na skále

Čilý obchodní ruch dokládají nejen zápisy v kronikách, ale i zvláštní příjmení dochovaná do současnosti. Některé rody tohoto kraje byly totiž zbaveny robotní povinnosti, ale musely na oplátku dohlížet na bezpečnost na stezce. Například Kalousové, kteří houkáním upozorňovali na nebezpečí, nebo Dolečkové (Dolníci, Dolníčkové), kteří dole u cesty obchodníkům v případě nutnosti přicházeli na pomoc. A s loupežníky místních lesů je spojeno ještě jedno jméno, Ledříček.

Vlastním jménem Josef Ledr byl podle kroniky chlapec ducha chabého, vzrůstu nevalného a veskrze líný. Proto ho otec vyhodil z domu. Ledříček se proto nastěhoval ke kmotře Mihulkové. Ale ani ona neměla moc peněz a tak, aby hlady neumřel, občas někde něco ukradl. Podle legendy prý bohatým bral a chudým dával, jako Jánošík. Ale skutečnost byla nejspíš trochu jiná. Četníci ho často honili a on se někdy musel na poslední chvíli svého lupu zbavit. Sousedé pak po stodolách a kurnících nacházeli od něj „dárky“ v pytli.

Ledříček se většinou zdržoval u kmotry Mihulkové na samotě na kraji lesa, když ho ale četníci hledali, schovával se v jeskyni ve skále, do které musel lézt po stromě, protože se nacházela asi 17 metrů nad zemí. Tato akrobacie se mu však nakonec stala osudnou. Na konci jedné zimy ho dřevaři našli pod jeskyní umrzlého. A tak nevalně skončil život Ledříčkův, kterému místní pověsti přidaly ke jménu Jánošík Orlických hor.

Dvacet metrů vysoká Ledříčkova skála stojí na břehu Divoké Orlice uprostřed přírodní rezervace Zemská brána. Kolem její paty prochází naučná stezka současně s modrou turistickou značkou. Od centra Klášterce nad Orlicí je vzdálena asi čtyři kilometry. Po dalších dvou kilometrech vede přes Orlici tak zvaná Pašerácká lávka a známá Zemská brána.