Lovětínský ledový krápník vzniká díky namířené vodní trysce. Vydat se k němu můžete i na běžkách
Teploty klesají v posledních týdnech často pod bod mrazu a zima tak konečně může předvést, co umí. Třeba jak si dokáže pohrát s obyčejnou vodou. I když pravda, někde jí s tím trochu pomáhají lidé. Například v Lovětíně na Vysočině.
Na kopci nad Lovětínem u Batelova na Jihlavsku roste skupinka břízek, která se každou zimu, tedy když mrzne, mění v sochu z ledových krápníků. „Je to díky místnímu vodovodu, který tudy prochází,“ vysvětluje předseda osadního výboru v Lovětíně Jaroslav Fous. Voda na tom místě teče celoročně, i když v posledních suchých letech ji v létě zavírají. Když ale v zimě začne mrznout, vodu pouštějí. „Stará se o to jeden místní občan, Standa Nechvátal,“ dodává Jaroslav Fous.
Pan Nechvátal namontuje na trubku trysku o průměru jeden a půl milimetru, která vodu vystříkne až do pětimetrové výšky a nasměruje ji na břízy. Příroda už pak udělá zbytek. Pomáhá i vítr, který proud vody občas odfoukne jiným směrem. A nejkrásnější je prý ledový krápník ve slunečním svitu. To hraje všemi barvami.
Voda ve starém vodovodu bývala pitná, v posledních letech se už ale netestuje. „Sám jsem se tady vždycky napil a nikdy mi z toho nic nebylo,“ říká s úsměvem předseda osadního výboru s tím, že děti krásné čisté rampouchy lákají k ulomení a olizování. „Určitě je ale lepší jít dozadu, aby se nekazil ten pohled na celý ledovec,“ dodává. Příchozí také často přikládají k ledovému krápníku klacíky a pomáhají tak vytvořit nové tvary.
Lovětínský krápník stojí vedle cesty, která vede z Batelova kolem Havlova kopce do Lovětína. Ta se při příznivých podmínkách mění na udržovanou trasu pro běžkaře. Ostatně i Havlův kopec je pro milovníky zimních sportů z širokého okolí vyhledávanou přírodní sjezdovkou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
