Lucia Šoralová - zpěvačka
23. leden 2013
Rozhlasové studio Tandemu v pražském Karlíně navštívila zpěvačka Lucia Šoralová. S Janem Rosákem mluvila například o tom, co následovalo po jejím účinková v muzikálu "Vlasy", kdy měla složitější etapu života a jak to bylo s cestováním na Slovensko.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, Tandem je tady, tak vás u něj vítá Jan Rosák. S návštěvou svého dnešního hosta mi dovolte parafrázovat slavný filmový titul Malý velký muž. Hostem Tandemu je totiž malá velká zpěvačka Lucia Šoralová. Dobrý den.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Omlouvám se, že jsem upozornil na to, že jste malá a křehká žena, ale ve vás je zase naopak velký hlas. A mě i posluchače bude dneska zajímat, kdy jste ho pro sebe i pro ostatní objevila vy sama. A abychom nemluvili jen tak do větru, jak se říká, tak tady je jedna z vašich písní.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď už nás Lucia Šoralová přesvědčila i o tom svém velkém hlasu a teď ještě vás samotné teď bude řeč. Nevím, jestli to posluchači vědí nebo možná, že to někdo třeba poznal i z té nahrávky, ale spíš si myslím, že většinou ne, že jste přišla k nám do Čech ze Slovenska, kde jste se narodila. Tak kdepak to bylo?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Hm, přišla. Narodila jsem se v Bratislavě, čili nic exotického. A vyrostla jsem tam, až do 19 let jsem tam žila a pak jsem vlastně hned utekla do Prahy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vaše rodina, měla nějaké nebo má nějaké kořeny jaksi v kumštu, v umění a myslím hlavně tedy v herectví?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
V kumštu i, dejme tomu, exotické nebo exotické kořeny, ale zkrátka nejsem, a kdo z nás vlastně, nejsem čistá Slovenka. Z máminý strany mám maďarské předky, z tátovy strany jsou do maďarští Židé a kdesi vlastně od tatínka, kdesi daleko asi 4, 5 pokolení jsou to prý i Turci. Takže takhle nějak to je hezky namíchaný, promíchaný. A co se týká toho kumštu, tak v podstatě otec celý život i máma pracovali vlastně s hudbou. Otec celý život, máma jenom na začátku, máma zpívala kdysi v kapele a hrála divadlo vlastně se svým bratrem, s Jarom Filipom, který samozřejmě u toho zůstal. On byl nejen teda herec a skladatel hlavně, ale i interpretoval svoje písně. Vlastně vytvořil takovou komickou trojici, jednu dobu byli spolu s Lasicou a Satinským. Ale vlastně pořád se nějak pohyboval v kumštu v podstatě. No a ten můj táta celý život dělal zvukaře, vlastně hudebního i zvukového režiséra, ale vyprofiloval se nebo jako specializoval se na vážnou muziku, čili ucho tam bylo dobrý. A tak ten základ jsme dostali obě se sestrou, takže obě tak nějak píšeme a zpíváme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a vás to okamžitě vzalo tak, že vás nenapadlo ani ve snu dělat něco jiného než zpívat, hrát?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Jo, napadlo. Jsem měla problém do 7 let, že teda potřebuji být lékařkou a zpěvačkou současně. V tom jsem měla velké trauma, jak to udělám. Pak mě seznámili s paní Laiferovou, Marcela Laiferová, protože táta ji samozřejmě znal, představil mě jí, jako navážno se to dělalo, že v podstatě jsme měli vážný rozhovor, že to jde, jak ona mi to vysvětlila. Já si to pamatuju, to mi bylo asi 7 a vážně jsme se o tom bavili, takže pak jsem byla jako spokojená. Ale brzy jsem zjistila, že to by bylo složitější a že to nebude tak jednoduché a zadarmo, jako že otevřu pusu a zkrátka ten hlas tam mám a že pro tohle bych asi musela udělat víc. A jelikož jsem přirozeně líná, takže se to pak vyprofilovalo teda na tu zpěvačku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta lenost tam teda není vůbec poznat. Jede vám hezky náhodou.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Pusa mi jede, ale to nemá s leností nic společného, to je jiná věc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když říkáte, že v 7 letech jste měla vážný rozhovor s Marcelou Laiferovou, tak to už tam ale opravdu muselo něco být, nějaký ten talent poznat, co?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
To je otázka na ty kolem mě, ale jako já jsem byla přesvědčená o tom, že budu zpívat a celkem mi bylo jedno, co si o tom kdo myslí, takže spíš tak nějak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale pak jste to začala brát opravdu vážně a, jestli se nepletu, mám tady poznamenáno, že jste to vzala přes různá dětská divadelní studia. Pak školní folklórní soubor a dokonce že o 3 roky později vás přijali do Lúčnice. Do tý slavný Lúčnice.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Jo. A ještě bych chtěla říct, že já jsem to vzala vážně, od začátku jsem to brala vážně. To v těch 7 letech to bylo vážný. Mě na škole taková jedna učitelka, kterou jsem zbožňovala, vlastně hledala děti do sboru, a tak si vyslechla mě a řekla: "Žádný sbor, hele." A napsala nám normální repertoár. My jsme měli dueta spolu a tak a vystupovali jsme třeba pro vojáky nebo takový ty, jak se kdysi dělaly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Se sestrou pořád, jo?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ne, ne, to já a ta paní učitelka, která mě našla. Takže já měla v 7 letech repertoár v podstatě, na kulturních létech jsme zpívali a takhle a bylo to hezký. A už jsem to tenkrát jako brala vážně a měla jsem ty svoje písničky a tak. Ale vždycky jsem věděla, že k tomu chci i hrát. Respektive jsem věděla, že potřebuju i ten příběh, takže pak jsem logicky skončila v tom šansonu. Ale prošla jsem teda přes ten muzikál, který tenkrát mi vlastně to přišlo jako logické vyústění toho, že potřebuji i to slovo i ten zpěv a vlastně běžely ty muzikály tenkrát Neberte nám princeznu, to na Slovensku bylo hudba /nesrozumitelné/ a texty Jana Štrasera. To byla velká věc tenkrát, to byl nádherný muzikál. A propos tam hrála Maruška Rottrová, kterou zbožňuju, a hrál tam i Luděk Sobota, hráli rodiče Mariky Gombitový. A to byl nádherný muzikál, na základě kterého jsem začala definitivně snít, že já a muzikál. No, ale vlastně k tomu muzikálu, ještě k tomu snu vedla cesta skrz Lúčnici, kde jsem vlastně zakotvila úplně omylem, protože jsem se zamilovala v souboru a chtěla jsem prostě, aby si mě dotyčný všimnul, tak jsem se nechala vzít do Lúčnice. On si mě nevšimnul. Ale v té Lúčnici to byl úžasný a tam jsem prostě nabrala první zkušenosti a poznala Štefana Nosála, který je uměleckým šéfem a který je prostě naprosto úžasný člověk.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já mám na vás připravenu, Lucie, takovou otázku, kterou nevím, jestli teď vůbec a vás vybalím, protože možná nebude vůbec na místě. Já jsem se chtěl zeptat, jak se mladá Slovenka takhle etabluje v Praze. Ale pro vás, jak tak koukám, to bylo asi jednoduché, protože vy jste velice akční, vyřídilka vám jede fantasticky. Vy jste to měla asi snadný. Nebo ne?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Snadný ne. Dozvěděla jsem se náhodou o konkurzu a prostě jsem na něj šla s tím, že fakt je ten, že jsem šla s tím přesvědčením, že vlastně jdu tam hrát. Tohle je asi podstatný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, tam. To je kam?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
No, do té Prahy. Ty konkurzy dělali prvně v Bratislavě a já jsem vlastně nikdy nešla na konkurz s tím, že jdu zkusit na konkurz, já jsem prostě šla pro roli. Takže takhle to je. Podle mě, když člověk má přesně představu, co jde dělat a je o tom naprosto přesvědčený, ale nezištně, není v tom žádná ani levá ani žádná hrubost nebo tlak, je to jenom prostě naprosté přesvědčení, tak tehdy to vychází.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak nevím, jestli vždycky, protože jsme svědky třeba, já nevím, v takových těch televizních různých reality soutěžích, jako jsou ty talenty a podobně, tam přichází spousta těch, kteří si myslím, že jsou opravdu dobří a že vyhrají, ale vůbec na to nemají. Ale u vás to bylo něco jiného samozřejmě.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Tak ono to ještě souvisí s tím, že musíte mít nějaký reálný featback, prostě zkrátka zpětnou vazbu, trošičku jako umět posoudit a soudnost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže bylo to snadný nakonec, ne, se uchytit v Praze.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Tak vlastně tenkrát ano. Takhle, já jsem to nebrala jako nějaký chytání se, prostě já jsem to brala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, šla jste si pro roli prostě.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Prostě jsem šla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A voni vám ji rovnou dali?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
No.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je úžasný. Tak možná to sebevědomí, ale samozřejmě obrovská část talentu tam.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
To není sebevědomí, právě to vysvětluji. Já vlastně vůbec nejsem sebevědomej člověk, jenže o čem jste přesvědčený, prostě něco, co je součástí vašeho života, jako že mám ruku, tak jako mám hlas a teď tohle to je přesně ta osoba, kterou já umím prostě zazpívat nebo kterou já jdu zazpívat zkrátka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My tomu říkáme sebevědomí.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ale to jsou dvě různý věci. O tom bychom si mohli popovídat, ale to je něco jiného.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My si popovídáme, ale samozřejmě o tom, jak to bylo, v čem jste se chytila poprvé. Respektive takhle, co byla ta první role, která vás tady v Praze proslavila.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Vlasy. Šla jsem do muzikálu Vlasy, který jsem těsně před tím viděla v Komárně, to broadwayskou verzi a byla jsem naprosto, byla jsem úplně okouzlená. Na konci jste stála v slzách a tleskala, bylo to úplně něco. To jsem u nás nikdy neviděla. A 3 týdny na to, představte si to, takže to nejsou žádný náhody, to jsou prostě sny, které se zrealizují, zkrátka to jsou vize, které jednoduše naberou konkrétní kontury, když je sníte opravdu tak, jak se snít má, to znamená velmi reálně. Tak přišla ta nabídka, respektive nabídka, žádná nabídka, přišel konkurz, který byl samozřejmě tajný pro lidi z divadel. Já jsem tam prostě přišla a řekla, že musím zazpívat, protože vím, že musím zazpívat, že tam prostě budu zpívat. A ty paní tam zrovna nikoh neměly a říkaly si a tak ať jde, to je vtipný, ať jde. A to byly, ony byly z Čechy, protože dělaly konkurz i v Bratislavě, tak mě tam poslaly prostě dál. A pak mi říkali ty režiséři, 2 byli, že když jsem vešla, tak si řekli, ježíš, tohle je Jean, jenom ať zpívá, třeba jenom intonuje, protože jsem se jim typově, čili jsem měla jakoby pravdu v tom, že to prostě tak mělo být.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a vy jste nejenom zaintonovala, ale zazpívala velkým hlasem. Tak to asi padli trochu na zadek, ne?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Těšili se, no. Pak zase doufali, že budu aspoň nějak hrát. S tím jsem neměla zkušenosti, ale nějak jsme to dali dohromady.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, jak Lucia Šoralová začala svou kariéru v Bratislavě, už nám prozradila, to, jak se vlastně etablovala v Praze nebo respektive jak začala svou kariéru v Praze taky. A teď si můžem popovídat o tom, jak ta kariéra pokračovala a hlavně, co v současné době vlastně hrajete. Takže po těch Vlasech, jestli se nepletu. Co to bylo vlastně?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Přišla spousta dalších muzikálů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Krysař?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ne, byl to Dracula hned následně. Ale já jsem ještě začala chodit do školy, protože mě zlákali, na Vlasech mě viděli z Ježkovy konzervatoře. Teď nevím, jestli jsem to vyskloňovala. A řekli mi, že prostě, i když teda je mi 20 nebo 21 už mi bylo, že vlastně si myslí, že by mi to mohlo pomoct a současně prostě, že se jim líbí způsob, kterým zpívám a že by to nebylo tolik práce, že by nevadilo, že mi prostě je tolik let nebo tak nějak zkrátka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste vlastně do té doby neměla jaksi teoretické zázemí, to znamená, neměla jste žádnou školu, která by vás jaksi.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ne. A já si myslím, že ani to potřeba není. Ale to nevadí. Ale byla to určitě důležitá věc v mém životě, protože zase kvůli lidem. Kvůli třeba paní Janě Novákové nebo dneska už jsme kamarádky, už jí neříkám paní. Ale ona mě vlastně tenkrát dostala jako žačku a vůbec na konzervatoři jsem potkala zásadní lidi svého života a určitě jsem se tam dozvěděla podstatné věci a taky jsem zjistila, že by mě třeba bavilo učit. Takže to bylo důležité.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, toho nelitujete určitě.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ne, vůbec ne. Ale byla jsem jenom 2,5 roku. Já odevšad uteču, nedokončuji, já začínám. A měla jsem tam taky učitelku herectví Janu Konývkovou, kterou jsem taky zbožňovala. Vona je sestra od Ondřeje Pavelky. A když teda hledali v Divadle Rokoko Ondřej Pavelka a Miky Jelínek studentky 3, zpívající holky do Sladce a moudře, které obnovovali po, nevím, 20, 30 letech při příležitosti tenkrát 50 narozenin Ivy Hittnerové, tak logicky vlastně šel po studentkách své sestry. A ona uspořádala šansonový koncert a to teda byla moje parkety. Šansony, to vždycky jsem jako, i když mi to nikdo nevěřil ze začátku, ale já jsem je vždycky milovala. Tak vlastně tam jsem zpívala nějakou Hegerku, už nevím kterou. A on si mě vybral jako jednu z těch tří, takže jsem měla pak tu úžasnou v divadle v tom Sladce a moudře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Rubínu.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
No, bylo to vlastně, ano, oni jsou vzešlí z Rubínu, ale tohle bylo Divadlo Rokoko, ale byla to ta samá hra. No a až potom vlastně nebo nějak současně s tím přišel ten Dracula a další muzikály. Ale nicméně tím chci říct, že vlastně jsem se současně s tím muzikálem profilovala vždycky i tímto směrem v podstatě, že to víc táhlo k tomu šansonu nebo k tomu divadlu. A tak nějak jsem to dokázala současně kráčet ty dvě cesty. Vydala jsem vlastně první šansonový album Zblízka, pak druhý, který už mě donutili, že ho zpracujeme elektronicky, aby byl, jak se říká, vstřícnější k posluchačům. Púšť, tak tam jsem se odklonila a to mě nějak i zlomilo, tak jsem pak tu cestu na chvilku položila a hrála jsem jenom muzikál. A pak mi to přišlo líto a asi 5 let po tom albu vlastně jsem se rozhodla, že znova postavím kapelu šansonovou a znova začnu skládat. A teď se dostáváme k dnešku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ještě ten Dracula, ten mě taky zajímal, protože s tím jste se vlastně tak trochu triumfálně vrátila do Bratislavy, že jo, dá se říct.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Triumfálně. Vrátila jsem se proto, že oni ho přesunuli z Prahy do Bratislavy. Ale celkem to bylo pro mě jedno, kde ho hraju. Nebo jedno ne, já jsem vlastně hned se do té Prahy zamilovala. Ale vrátila jsem se samozřejmě tam, tam jsem hrála i Krysaře. Ale spíš šlo o to, že to byl velký part pro ženu, že to byla příležitost. Ale taky mě pak začali porovnávat s Luckou Bílou, což na začátku bylo třeba milý a pak už mi to milý nebylo, protože jsem pochopila, že jednoduše, než z toho vyhrabu zase samu sebe, tak to bude strašně trvat. Ale pak jsem se vrátila do Čech, teda i v muzikálu, do Johanky z Arku, kde jsem ale opět alternovala Lucku Bílou, takže dokonce přímo alternovala, takže to bylo ještě takový silnější. A potom už se to vlastně nějak pozvolna odpojilo, Miss Saigon a Robin Hood, to už bylo všechno jinak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Yes, you can, tak to vám určitě zaznělo známým hlasem. Možná, že to Michal Horáček opravdu jaksi parafrázoval na slavný výrok amerického prezidenta Baracka Obamy. Ale každopádně muziku složila Lucia Šoralová stejně jako všechnu muziku k tomu albu, které se jmenuje O lásce, cti a kuráži. Je to tak, že jo?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Tak, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdy jste v sobě objevila tu schopnost?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Touhu?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, spíš schopnost skládat taky.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Brzy. V podstatě hned v těch 20 letech, když jsem se rozhodla, že teda si chci postavit kapelu a že chci zpívat, kromě muzikálu že chci zpívat ty svoje věci nebo respektive písně, které mě vyjadřují, čili vít to tíhne k tomu textu. Šanson zkrátka jsem rovnou měla nasměrováno. Tak jsem začala psát, jsem zkoušela prostě texty hlavně nejdřív, protože já jsem si psala básničky jako většina holek, ale nebylo to podle nic převratného. Jako spousta z nich byla úplně v pohodě použitelných, dokonce v rámci toho showbyznysu bych řekla, že možná patřejí k těm lepším. Ale stejně mi to nějak nestačilo, protože jsem cítila, že ty texty potřebuju, na čem jsem vyrostla, že jo, na těch nejlepších. Tak jsem zkoušela i muziku třeba a tak různě. Ale nikdy to nebylo, že bych si napsala autorskou desku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
K té autorské desce se určitě ještě dostaneme, ale nesmíme zklamat naše posluchače, kteří v tuhle chvíli čekají určitě na svou klasiku českého humoru. Já se vás ptám na české klasiky humoru, přestože vím, že možná vám do určité doby vašeho života byli bližší slovenští klasici. Ale máte i českého?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
My jsme to měli úplně stejně, my jsme to právě vůbec nerozdělovali, čili tohle mě ani nenapadlo. A patří tam samozřejmě mezi ty nej, nej Vlasta Burian, který mě spolehlivě vždycky rozesmál. Kromě toho, že nádherně zpíval, ale dělal to jako by the way, protože to měl prostě s prstem v nose. Nevím, nějak mě ten jeho způsob humoru oslovoval vždy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak uvidíme, jestli vás osloví i dneska.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naši hosté v Tandemu si většinou rádi popovídají prostřednictvím našeho telefonického spojení s někým, koho samozřejmě dobře znají. A v případě Lucie Šoralové je to dokonce kamarádka, která má navíc ještě stejné povolání, se dá říct, a navíc ještě hodně spolupracují jaksi umělecky. Jestli se nepletu, tak teď by měla být na druhé straně našeho telefonického spojení Zdeňka Trvalcová. Jste tam?
Zdeňka TRVALCOVÁ
--------------------
Ano.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ahoj, Zdeňko.
Zdeňka TRVALCOVÁ
--------------------
Zdravím vás.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zdravíme vás oba dva, já i samozřejmě Lucia. Povězte mi, Zdeňko, na jaké bázi vlastně spolupracujete. Já vím, že vy máte kapelu, ona má kapelu, ale nějak to dokonce je jaksi přímo propojeno. To musíte vysvětlit teď.
Zdeňka TRVALCOVÁ
--------------------
Je to propojené v podstatě z části žánrem, protože obě dvě se věnujeme určitému druhu šansonu. Lucka se věnuje tomu českému a já zase francouzskému. Nejvíc je to propojené našimi muzikanty úžasnými. Takže vlastně máme společného akordeonistu Michala Mihoka, taktéž kontrabasistu Matěje Černého. Takže v podstatě, když si hostujeme, tak v podstatě stačí, když přijdu já a velká část kapely zůstane na místě, já v podstatě zazpívám s nimi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hoši jenom přehodí noty a už jedou.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
No, přesně. Je to vždycky vtipné, když se setkáme. A já ještě jsem chtěla říct, že nevím, jestli padlo jméno vlastně Zdeňka Trvalcová a moje kapela je La Alma a Zdenčina kapela je Voala. Ještě v tomto je to vtipné. To jsem si minule uvědomila, že já to mám teda přes tu španělštinu, kterou miluju, a Zdeňka přes tu francouzštinu. A že jinak La Alma a Voala se v podstatě shoduje ve dvou třetinách členů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, ano. No, Zdeňko, teď mi řekněte, budem si hrát na to, že Lucia vůbec neposlouchá. Řekněte, co se vám na zpěvu Lucky líbí.
Zdeňka TRVALCOVÁ
--------------------
No, tak v podstatě já jsem byla Lucčina fanynka ještě, než jsme se poznali, když jsem žila na Slovensku a Lucka vydávala písně hlavně tam a žila ještě tam. A už tehdy vyšel, myslím, singl. Děvčátko se to jmenovalo. A obě dvě, já i s mojí sestrou jsme se úplně zamilovaly do jejího zpěvu, protože má neuvěřitelné dispozice pro world music. To byla taková arabsky laděná hudba. Potom jsme se s Luckou setkali v muzikálech, tam zase jsem její taková obdivovatelka, jak interpretuje písně, protože má neuvěřitelné dispozice, prostě zazpívá od lyrického až po dramatické, všechno možné, prostě rozsah neuvěřitelné. No a vlastně v té hudbě se mi strašně líbí. Tak ona je skladatelka a to, jak ona dokáže zazpívat tu svojí hudbu, ty svoje věci, prostě je tím jedinečná. Tak to se těžko hovoří.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekla jste to velice hezky a velice lehce. Já teď zase přepojím naopak, že v podstatě nebudete poslouchat vy, jakoby samozřejmě, uvozovky a Lucka Šoralová teď zase hezky popovídá o vás. Tak, Lucko, co se vám líbí na Zdeňce zase?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Já, když mluvím o Zdeňce, mluvím mluvit slovensky. To je zvláštní, že mi to vůbec nejde, abych. V první řadě pro mě to setkání, když si vzpomenu to první setkání, takové letní na schodech divadla, kde mi Zuzka Noriska řekla: "To je ta Zdeňka, co vím určitě, že vy budete kamarádky." Tak to si pamatuju první moment. A potom jsme se setkali jako alternantky, přestože jsme obě black and white, blondýnka a černá, v jednom projektu. A tam jsem vlastně se do Zdeňky zamilovala jako do člověka, že je to vlastně druhá polovina mojí duše. A od té chvíle, ano, byla to pravda, my jsme od té chvíle byly nerozlučné kamarádky a svým způsobem jsme strašně podobné, i když jsme v něčem vlastně protipóly, dejme tomu, povahově. Tak ale něco, to jádro vlastně máme hrozně podobné. Zdeňka pro mě byla naprostým zjevením a je stále, protože ona se svým vlastně, se svojí takovou jemnou povahou a se svým lyrickým hlasem na první pohled je schopná úplně nádherně zpívat ty dramatické písně Edith Piaf tak, že prostě vám budou téct slzy, když to budete poslouchat. Úplně takovým tím hutným hrdelním hlasem hrozně krásným. Říkám, ona tím, že vlastně studovala i operu, tím je to možná dané, tak má těch registrů zpěváckých tolik, že prostě jí můžeme všichni závidět. Takže si do šansonu střihne najednou operu a tak dále a tak dále. Čili, toto je úplně úžasné a ten šanson, který dělá ona i tak to vypadá, že vlastně je propojený se spoustou žánrů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Děvčata, tohle bylo neuvěřitelný, protože já jsem ještě nikdy neslyšel, aby si dvě konkurentky v podstatě nebo dvě dívky ze stejného oboru takhle obě dvě lichotily. Můžu vám to jenom závidět a oběma vám gratuluju. Zdeňko, vám děkuju za vaše povídání do našeho Tandemu a někdy na shledanou zase. Mějte se.
Zdeňka TRVALCOVÁ
--------------------
Já také děkuji. Mějte se pěkně. Na shledanou.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ahoj, Zdeňko, čau.
Zdeňka TRVALCOVÁ
--------------------
Ahoj, Lucia.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zatím v tom dnešním Tandemu se zpěvačkou Lucií Šoralovou to vypadá, že ta její životní dráha, hlavně tedy profesní, je naprosto nekomplikovaná, bez jakéhokoliv zádrhelu, že všechno prostě funguje. Ale bylo někdy taky, ne, že bych to chtěl přivolávat, ale my si někdy povídáme na Tandemu taky o takových těch krušnějších životních chvilkách. Byl takový jaksi schod, o který jste malinko zakopla nebo jste si říkala, teď to možná nebylo úplně přesně ono a je potřeba tady něco třeba udělat jinak?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Myslíte teď nějakou mou chybu, třeba že jsem vstoupila někam, kam jsem neměla, anebo spíš, jestli jsem měla životní nějakou nepříjemnou etapu?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vidíte, obojí je pravda. Obojí je možné.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Obojí se stalo. Jedna etapa byla, asi rok, kdy jsem ani nehrála a ani jsem v té době už neměla tu kapelu a bylo to takový pro mě hodně, hodně těžký období. Nastartovali to nejvíc dva lidi, které nebudu jmenovat, ale kteří mě docela, vlastně to bylo takový jako podkopnutí, byla taková nefér hra. Zkrátka smlouvu před podepsáním, kterou jsem jenom vlastně si chtěla přečíst a nesla jsem si jí na Slovensko. Ale v podstatě, kdybych jí byla podepsala na místě, tak prostě to už není možný udělat. Nicméně mi zavolali na Slovensko, zavolal jeden producent z jednoho divadla, nebudu to jmenovat, že no, tak ono to už dopadlo jinak. Říkám, jak dopadlo jinak, vždyť já mám normálně smlouvu, akorát. No, ale vono to dopadlo jinak. Byla to prostě normální levá. A já jsem vlastně tím, že jsem nešla v té době současně, já jsem zase nedělala takové věci, že bych šla současně jinam tehdy, když se hrálo 15 až 20krát do měsíce ty muzikály, tak jsem zůstala vlastně rok bez muzikálu, ale žila jsem tady. A měla jsem jenom občasné už zpívání na Slovensku, protože už jsem to tak pozvolna tu kapelu pouštěla. To bylo přesně to období, kdy jsem zlenivěla a šla jenom tou muzikálovou cestou. A ten rok byl velmi krutý pro mě vlastně tím, že jsem měla hrozně málo práce a ani ne finančně, ale spíš já jsem člověk, který nemůže být bez práce, takže jsem byla hrozně, bylo to nepříjemné období a cítila jsem se zrazená lidma, kterým jsem před tím věřila. A mou vlastní chybou, spíš takový zaškobrnutí moje považuji, když jsem vlastně vzala nabídku dělat Edith Piaf tady v Čechách. Vlastně to jsem jakoby měla původně dělat já s Ondřejem Jizným a nevím prostě, to mě tenkrát oslovil pan Vaculík. A já jsem to vlastně tak nějak nedokázala v sobě zpracovat. Já jsem cítila, že to vlastně nemůžu ve francouzštině dělat, že nemám co tomu dát. Zkrátka nějak jsem si říkala, proboha, ta Edith Piaf měla za sebou, co za sebou měla a teď já jsem, prostě mně je 24, tenkrát mi bylo a hlavně jako, co můžu jako ještě nadstavbu tomu dát, než když je to v té francouzštině. Kdyby to bylo aspoň v češtině nebo ve slovenštině, tak to má nějakou pointu. Ale zkrátka jsem cítila hroznou nejistotu a nebyla jsem ale schopná říct upřímně, že si myslím, že jako na to nemám, abych tam něco přidala. A tak jsem z toho tak nepěkně vycouvala. A to zase je moje, můj takový škraloup, který vím, že jsem to jakoby já pohnojila. Já jsem si nic zlýho nepřivodila, já jsem měla další dva projekty, které v té době prostě. Nicméně ty lidi jsem nějakým způsobem ranila a mám to jako takovou nehezkou vzpomínku prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale je to důležitý, že si to uvědomujete a to vás samozřejmě šlechtí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I touhle tou písničkou, která se jmenuje Červená, nás Lucia Šoralová přesvědčila nejenom o svém pěveckém potenciálu, o svém velkém hlasu,ale taky o svém potenciálu skladatelském. My máme ještě chviličku, abychom si pověděli něco mimo zpívání, protože nepochybně vás určitě těší taky vaše dcera Rebeka. Máte hezký vztah s Ondřejem Soukupem. Myslím si, že vám to hezky funguje. Dokonce bulvár vás nechává celkem jaksi.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Už jo konečně. No tak ale jako po 10 letech. Spíš už je to přešlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, užili jste se tedy.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Užila jsem si to hlavně já a moc hezky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a řekněte mi, co teď v současné době je před vámi, to znamená, v čem vás uvidíme, uslyšíme, co skládáte. Jak začnete rok vlastně, máme leden, konec ledna, že jo.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Jasně. Tak vzhledem k tomu, že se těsně před koncem roku ta deska vlastně vydala a tak nějak vyšlo několik recenzí. Musím říct, že za všechny děkuju, že byly úplně úžasný, že to je hrozně povzbuzující, ale zároveň jsem si řekla, že, ježišmarjá, že potom, jak vlastně se k tomu postavili, bude velmi těžké a stále víc se bojím něco začít dělat znovu. Teď mě hrozně zaměstnává to dítě, takže jsem se k tomu ještě pořád nedostala, k těm novým věcem. A mám stále větší strach si sednout a hlavně v klidu sednout s tou kytarou a jestli vlastně, úplně jsem se lekla, jestli mi nebylo propůjčeno na jednu desku a šmitec. Ale ne, samozřejmě že jsem skládala i před tím a potom jsem už něco napsala. Ale je to takový pocit prostě hrozný zodpovědnosti teď něco vypustit. Takže určitě se těším na to, až se to zklidní s miminkem a budu mít opravdu čas si normálně sednout a být v tichu sama se sebou, protože tohle je teď strašně vzácný. No a co se týká nějakých dalších plánů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co muzikály?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Muzikály, pořád dohrávám v Divadle Kalich to, co je tam vlastně ještě na repertoáru, čili Johanka, Krysař. Tajemství to nevím, jestli se ještě bude hrát. A Robin Hood. A momentálně nevím o ničem, respektive nechystám já sama nic jiného. Uvidíme, co třeba život přinese a jestli vlastně touhle cestou půjdu, protože taky už mi není 20 a ono to samozřejmě přirozeně pak odchází i ty možnosti těch rolí a tak dále. Ale co bych určitě chtěla, chtěla bych ještě k této desce, než prostě jí nechám odejít, protože jí mám ráda, tak bych chtěla k ní natočit klip aspoň jeden nebo můj sen samozřejmě na 2 písně, to by bylo krásný. A vlastně co nejvíc koncertovat se svou kapelou La Alma s těma klukama, které prostě mám hrozně ráda a chtěla bych prostě, abysme měli možnost těch živých vystoupení, což je nejhezčí. A tam samozřejmě v té době, když budu skládat, tak samozřejmě budu dávat do repertoáru a budeme zjišťovat, jak vlastně fungujou ty další písně. A takhle jsme to vlastně udělali s tou první deskou, teda první společnou a takhle to vlastně asi je nejlepší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dneska jste slyšeli zpěvačku a taky skladatelku Lucii Šoralovou na Tandemu. Příště ji třeba uvidíte někde na jevišti před svou kapelou La Alma, jak vám bude zpívat písničky třeba ze svého alba O lásce, cti a kuráži. Anebo z nějakého nového. To se necháme překvapit. Za dnešní návštěvu vám moc děkuju a přeju, ať se ten rok vydaří.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Také děkuji. Přeju vám taky krásnej rok.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, Tandem je tady, tak vás u něj vítá Jan Rosák. S návštěvou svého dnešního hosta mi dovolte parafrázovat slavný filmový titul Malý velký muž. Hostem Tandemu je totiž malá velká zpěvačka Lucia Šoralová. Dobrý den.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Omlouvám se, že jsem upozornil na to, že jste malá a křehká žena, ale ve vás je zase naopak velký hlas. A mě i posluchače bude dneska zajímat, kdy jste ho pro sebe i pro ostatní objevila vy sama. A abychom nemluvili jen tak do větru, jak se říká, tak tady je jedna z vašich písní.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď už nás Lucia Šoralová přesvědčila i o tom svém velkém hlasu a teď ještě vás samotné teď bude řeč. Nevím, jestli to posluchači vědí nebo možná, že to někdo třeba poznal i z té nahrávky, ale spíš si myslím, že většinou ne, že jste přišla k nám do Čech ze Slovenska, kde jste se narodila. Tak kdepak to bylo?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Hm, přišla. Narodila jsem se v Bratislavě, čili nic exotického. A vyrostla jsem tam, až do 19 let jsem tam žila a pak jsem vlastně hned utekla do Prahy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vaše rodina, měla nějaké nebo má nějaké kořeny jaksi v kumštu, v umění a myslím hlavně tedy v herectví?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
V kumštu i, dejme tomu, exotické nebo exotické kořeny, ale zkrátka nejsem, a kdo z nás vlastně, nejsem čistá Slovenka. Z máminý strany mám maďarské předky, z tátovy strany jsou do maďarští Židé a kdesi vlastně od tatínka, kdesi daleko asi 4, 5 pokolení jsou to prý i Turci. Takže takhle nějak to je hezky namíchaný, promíchaný. A co se týká toho kumštu, tak v podstatě otec celý život i máma pracovali vlastně s hudbou. Otec celý život, máma jenom na začátku, máma zpívala kdysi v kapele a hrála divadlo vlastně se svým bratrem, s Jarom Filipom, který samozřejmě u toho zůstal. On byl nejen teda herec a skladatel hlavně, ale i interpretoval svoje písně. Vlastně vytvořil takovou komickou trojici, jednu dobu byli spolu s Lasicou a Satinským. Ale vlastně pořád se nějak pohyboval v kumštu v podstatě. No a ten můj táta celý život dělal zvukaře, vlastně hudebního i zvukového režiséra, ale vyprofiloval se nebo jako specializoval se na vážnou muziku, čili ucho tam bylo dobrý. A tak ten základ jsme dostali obě se sestrou, takže obě tak nějak píšeme a zpíváme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a vás to okamžitě vzalo tak, že vás nenapadlo ani ve snu dělat něco jiného než zpívat, hrát?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Jo, napadlo. Jsem měla problém do 7 let, že teda potřebuji být lékařkou a zpěvačkou současně. V tom jsem měla velké trauma, jak to udělám. Pak mě seznámili s paní Laiferovou, Marcela Laiferová, protože táta ji samozřejmě znal, představil mě jí, jako navážno se to dělalo, že v podstatě jsme měli vážný rozhovor, že to jde, jak ona mi to vysvětlila. Já si to pamatuju, to mi bylo asi 7 a vážně jsme se o tom bavili, takže pak jsem byla jako spokojená. Ale brzy jsem zjistila, že to by bylo složitější a že to nebude tak jednoduché a zadarmo, jako že otevřu pusu a zkrátka ten hlas tam mám a že pro tohle bych asi musela udělat víc. A jelikož jsem přirozeně líná, takže se to pak vyprofilovalo teda na tu zpěvačku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta lenost tam teda není vůbec poznat. Jede vám hezky náhodou.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Pusa mi jede, ale to nemá s leností nic společného, to je jiná věc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když říkáte, že v 7 letech jste měla vážný rozhovor s Marcelou Laiferovou, tak to už tam ale opravdu muselo něco být, nějaký ten talent poznat, co?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
To je otázka na ty kolem mě, ale jako já jsem byla přesvědčená o tom, že budu zpívat a celkem mi bylo jedno, co si o tom kdo myslí, takže spíš tak nějak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale pak jste to začala brát opravdu vážně a, jestli se nepletu, mám tady poznamenáno, že jste to vzala přes různá dětská divadelní studia. Pak školní folklórní soubor a dokonce že o 3 roky později vás přijali do Lúčnice. Do tý slavný Lúčnice.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Jo. A ještě bych chtěla říct, že já jsem to vzala vážně, od začátku jsem to brala vážně. To v těch 7 letech to bylo vážný. Mě na škole taková jedna učitelka, kterou jsem zbožňovala, vlastně hledala děti do sboru, a tak si vyslechla mě a řekla: "Žádný sbor, hele." A napsala nám normální repertoár. My jsme měli dueta spolu a tak a vystupovali jsme třeba pro vojáky nebo takový ty, jak se kdysi dělaly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Se sestrou pořád, jo?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ne, ne, to já a ta paní učitelka, která mě našla. Takže já měla v 7 letech repertoár v podstatě, na kulturních létech jsme zpívali a takhle a bylo to hezký. A už jsem to tenkrát jako brala vážně a měla jsem ty svoje písničky a tak. Ale vždycky jsem věděla, že k tomu chci i hrát. Respektive jsem věděla, že potřebuju i ten příběh, takže pak jsem logicky skončila v tom šansonu. Ale prošla jsem teda přes ten muzikál, který tenkrát mi vlastně to přišlo jako logické vyústění toho, že potřebuji i to slovo i ten zpěv a vlastně běžely ty muzikály tenkrát Neberte nám princeznu, to na Slovensku bylo hudba /nesrozumitelné/ a texty Jana Štrasera. To byla velká věc tenkrát, to byl nádherný muzikál. A propos tam hrála Maruška Rottrová, kterou zbožňuju, a hrál tam i Luděk Sobota, hráli rodiče Mariky Gombitový. A to byl nádherný muzikál, na základě kterého jsem začala definitivně snít, že já a muzikál. No, ale vlastně k tomu muzikálu, ještě k tomu snu vedla cesta skrz Lúčnici, kde jsem vlastně zakotvila úplně omylem, protože jsem se zamilovala v souboru a chtěla jsem prostě, aby si mě dotyčný všimnul, tak jsem se nechala vzít do Lúčnice. On si mě nevšimnul. Ale v té Lúčnici to byl úžasný a tam jsem prostě nabrala první zkušenosti a poznala Štefana Nosála, který je uměleckým šéfem a který je prostě naprosto úžasný člověk.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já mám na vás připravenu, Lucie, takovou otázku, kterou nevím, jestli teď vůbec a vás vybalím, protože možná nebude vůbec na místě. Já jsem se chtěl zeptat, jak se mladá Slovenka takhle etabluje v Praze. Ale pro vás, jak tak koukám, to bylo asi jednoduché, protože vy jste velice akční, vyřídilka vám jede fantasticky. Vy jste to měla asi snadný. Nebo ne?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Snadný ne. Dozvěděla jsem se náhodou o konkurzu a prostě jsem na něj šla s tím, že fakt je ten, že jsem šla s tím přesvědčením, že vlastně jdu tam hrát. Tohle je asi podstatný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, tam. To je kam?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
No, do té Prahy. Ty konkurzy dělali prvně v Bratislavě a já jsem vlastně nikdy nešla na konkurz s tím, že jdu zkusit na konkurz, já jsem prostě šla pro roli. Takže takhle to je. Podle mě, když člověk má přesně představu, co jde dělat a je o tom naprosto přesvědčený, ale nezištně, není v tom žádná ani levá ani žádná hrubost nebo tlak, je to jenom prostě naprosté přesvědčení, tak tehdy to vychází.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak nevím, jestli vždycky, protože jsme svědky třeba, já nevím, v takových těch televizních různých reality soutěžích, jako jsou ty talenty a podobně, tam přichází spousta těch, kteří si myslím, že jsou opravdu dobří a že vyhrají, ale vůbec na to nemají. Ale u vás to bylo něco jiného samozřejmě.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Tak ono to ještě souvisí s tím, že musíte mít nějaký reálný featback, prostě zkrátka zpětnou vazbu, trošičku jako umět posoudit a soudnost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže bylo to snadný nakonec, ne, se uchytit v Praze.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Tak vlastně tenkrát ano. Takhle, já jsem to nebrala jako nějaký chytání se, prostě já jsem to brala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, šla jste si pro roli prostě.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Prostě jsem šla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A voni vám ji rovnou dali?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
No.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je úžasný. Tak možná to sebevědomí, ale samozřejmě obrovská část talentu tam.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
To není sebevědomí, právě to vysvětluji. Já vlastně vůbec nejsem sebevědomej člověk, jenže o čem jste přesvědčený, prostě něco, co je součástí vašeho života, jako že mám ruku, tak jako mám hlas a teď tohle to je přesně ta osoba, kterou já umím prostě zazpívat nebo kterou já jdu zazpívat zkrátka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My tomu říkáme sebevědomí.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ale to jsou dvě různý věci. O tom bychom si mohli popovídat, ale to je něco jiného.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My si popovídáme, ale samozřejmě o tom, jak to bylo, v čem jste se chytila poprvé. Respektive takhle, co byla ta první role, která vás tady v Praze proslavila.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Vlasy. Šla jsem do muzikálu Vlasy, který jsem těsně před tím viděla v Komárně, to broadwayskou verzi a byla jsem naprosto, byla jsem úplně okouzlená. Na konci jste stála v slzách a tleskala, bylo to úplně něco. To jsem u nás nikdy neviděla. A 3 týdny na to, představte si to, takže to nejsou žádný náhody, to jsou prostě sny, které se zrealizují, zkrátka to jsou vize, které jednoduše naberou konkrétní kontury, když je sníte opravdu tak, jak se snít má, to znamená velmi reálně. Tak přišla ta nabídka, respektive nabídka, žádná nabídka, přišel konkurz, který byl samozřejmě tajný pro lidi z divadel. Já jsem tam prostě přišla a řekla, že musím zazpívat, protože vím, že musím zazpívat, že tam prostě budu zpívat. A ty paní tam zrovna nikoh neměly a říkaly si a tak ať jde, to je vtipný, ať jde. A to byly, ony byly z Čechy, protože dělaly konkurz i v Bratislavě, tak mě tam poslaly prostě dál. A pak mi říkali ty režiséři, 2 byli, že když jsem vešla, tak si řekli, ježíš, tohle je Jean, jenom ať zpívá, třeba jenom intonuje, protože jsem se jim typově, čili jsem měla jakoby pravdu v tom, že to prostě tak mělo být.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a vy jste nejenom zaintonovala, ale zazpívala velkým hlasem. Tak to asi padli trochu na zadek, ne?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Těšili se, no. Pak zase doufali, že budu aspoň nějak hrát. S tím jsem neměla zkušenosti, ale nějak jsme to dali dohromady.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, jak Lucia Šoralová začala svou kariéru v Bratislavě, už nám prozradila, to, jak se vlastně etablovala v Praze nebo respektive jak začala svou kariéru v Praze taky. A teď si můžem popovídat o tom, jak ta kariéra pokračovala a hlavně, co v současné době vlastně hrajete. Takže po těch Vlasech, jestli se nepletu. Co to bylo vlastně?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Přišla spousta dalších muzikálů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Krysař?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ne, byl to Dracula hned následně. Ale já jsem ještě začala chodit do školy, protože mě zlákali, na Vlasech mě viděli z Ježkovy konzervatoře. Teď nevím, jestli jsem to vyskloňovala. A řekli mi, že prostě, i když teda je mi 20 nebo 21 už mi bylo, že vlastně si myslí, že by mi to mohlo pomoct a současně prostě, že se jim líbí způsob, kterým zpívám a že by to nebylo tolik práce, že by nevadilo, že mi prostě je tolik let nebo tak nějak zkrátka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste vlastně do té doby neměla jaksi teoretické zázemí, to znamená, neměla jste žádnou školu, která by vás jaksi.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ne. A já si myslím, že ani to potřeba není. Ale to nevadí. Ale byla to určitě důležitá věc v mém životě, protože zase kvůli lidem. Kvůli třeba paní Janě Novákové nebo dneska už jsme kamarádky, už jí neříkám paní. Ale ona mě vlastně tenkrát dostala jako žačku a vůbec na konzervatoři jsem potkala zásadní lidi svého života a určitě jsem se tam dozvěděla podstatné věci a taky jsem zjistila, že by mě třeba bavilo učit. Takže to bylo důležité.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, toho nelitujete určitě.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ne, vůbec ne. Ale byla jsem jenom 2,5 roku. Já odevšad uteču, nedokončuji, já začínám. A měla jsem tam taky učitelku herectví Janu Konývkovou, kterou jsem taky zbožňovala. Vona je sestra od Ondřeje Pavelky. A když teda hledali v Divadle Rokoko Ondřej Pavelka a Miky Jelínek studentky 3, zpívající holky do Sladce a moudře, které obnovovali po, nevím, 20, 30 letech při příležitosti tenkrát 50 narozenin Ivy Hittnerové, tak logicky vlastně šel po studentkách své sestry. A ona uspořádala šansonový koncert a to teda byla moje parkety. Šansony, to vždycky jsem jako, i když mi to nikdo nevěřil ze začátku, ale já jsem je vždycky milovala. Tak vlastně tam jsem zpívala nějakou Hegerku, už nevím kterou. A on si mě vybral jako jednu z těch tří, takže jsem měla pak tu úžasnou v divadle v tom Sladce a moudře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Rubínu.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
No, bylo to vlastně, ano, oni jsou vzešlí z Rubínu, ale tohle bylo Divadlo Rokoko, ale byla to ta samá hra. No a až potom vlastně nebo nějak současně s tím přišel ten Dracula a další muzikály. Ale nicméně tím chci říct, že vlastně jsem se současně s tím muzikálem profilovala vždycky i tímto směrem v podstatě, že to víc táhlo k tomu šansonu nebo k tomu divadlu. A tak nějak jsem to dokázala současně kráčet ty dvě cesty. Vydala jsem vlastně první šansonový album Zblízka, pak druhý, který už mě donutili, že ho zpracujeme elektronicky, aby byl, jak se říká, vstřícnější k posluchačům. Púšť, tak tam jsem se odklonila a to mě nějak i zlomilo, tak jsem pak tu cestu na chvilku položila a hrála jsem jenom muzikál. A pak mi to přišlo líto a asi 5 let po tom albu vlastně jsem se rozhodla, že znova postavím kapelu šansonovou a znova začnu skládat. A teď se dostáváme k dnešku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ještě ten Dracula, ten mě taky zajímal, protože s tím jste se vlastně tak trochu triumfálně vrátila do Bratislavy, že jo, dá se říct.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Triumfálně. Vrátila jsem se proto, že oni ho přesunuli z Prahy do Bratislavy. Ale celkem to bylo pro mě jedno, kde ho hraju. Nebo jedno ne, já jsem vlastně hned se do té Prahy zamilovala. Ale vrátila jsem se samozřejmě tam, tam jsem hrála i Krysaře. Ale spíš šlo o to, že to byl velký part pro ženu, že to byla příležitost. Ale taky mě pak začali porovnávat s Luckou Bílou, což na začátku bylo třeba milý a pak už mi to milý nebylo, protože jsem pochopila, že jednoduše, než z toho vyhrabu zase samu sebe, tak to bude strašně trvat. Ale pak jsem se vrátila do Čech, teda i v muzikálu, do Johanky z Arku, kde jsem ale opět alternovala Lucku Bílou, takže dokonce přímo alternovala, takže to bylo ještě takový silnější. A potom už se to vlastně nějak pozvolna odpojilo, Miss Saigon a Robin Hood, to už bylo všechno jinak.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Yes, you can, tak to vám určitě zaznělo známým hlasem. Možná, že to Michal Horáček opravdu jaksi parafrázoval na slavný výrok amerického prezidenta Baracka Obamy. Ale každopádně muziku složila Lucia Šoralová stejně jako všechnu muziku k tomu albu, které se jmenuje O lásce, cti a kuráži. Je to tak, že jo?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Tak, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdy jste v sobě objevila tu schopnost?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Touhu?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, spíš schopnost skládat taky.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Brzy. V podstatě hned v těch 20 letech, když jsem se rozhodla, že teda si chci postavit kapelu a že chci zpívat, kromě muzikálu že chci zpívat ty svoje věci nebo respektive písně, které mě vyjadřují, čili vít to tíhne k tomu textu. Šanson zkrátka jsem rovnou měla nasměrováno. Tak jsem začala psát, jsem zkoušela prostě texty hlavně nejdřív, protože já jsem si psala básničky jako většina holek, ale nebylo to podle nic převratného. Jako spousta z nich byla úplně v pohodě použitelných, dokonce v rámci toho showbyznysu bych řekla, že možná patřejí k těm lepším. Ale stejně mi to nějak nestačilo, protože jsem cítila, že ty texty potřebuju, na čem jsem vyrostla, že jo, na těch nejlepších. Tak jsem zkoušela i muziku třeba a tak různě. Ale nikdy to nebylo, že bych si napsala autorskou desku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
K té autorské desce se určitě ještě dostaneme, ale nesmíme zklamat naše posluchače, kteří v tuhle chvíli čekají určitě na svou klasiku českého humoru. Já se vás ptám na české klasiky humoru, přestože vím, že možná vám do určité doby vašeho života byli bližší slovenští klasici. Ale máte i českého?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
My jsme to měli úplně stejně, my jsme to právě vůbec nerozdělovali, čili tohle mě ani nenapadlo. A patří tam samozřejmě mezi ty nej, nej Vlasta Burian, který mě spolehlivě vždycky rozesmál. Kromě toho, že nádherně zpíval, ale dělal to jako by the way, protože to měl prostě s prstem v nose. Nevím, nějak mě ten jeho způsob humoru oslovoval vždy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak uvidíme, jestli vás osloví i dneska.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naši hosté v Tandemu si většinou rádi popovídají prostřednictvím našeho telefonického spojení s někým, koho samozřejmě dobře znají. A v případě Lucie Šoralové je to dokonce kamarádka, která má navíc ještě stejné povolání, se dá říct, a navíc ještě hodně spolupracují jaksi umělecky. Jestli se nepletu, tak teď by měla být na druhé straně našeho telefonického spojení Zdeňka Trvalcová. Jste tam?
Zdeňka TRVALCOVÁ
--------------------
Ano.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ahoj, Zdeňko.
Zdeňka TRVALCOVÁ
--------------------
Zdravím vás.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zdravíme vás oba dva, já i samozřejmě Lucia. Povězte mi, Zdeňko, na jaké bázi vlastně spolupracujete. Já vím, že vy máte kapelu, ona má kapelu, ale nějak to dokonce je jaksi přímo propojeno. To musíte vysvětlit teď.
Zdeňka TRVALCOVÁ
--------------------
Je to propojené v podstatě z části žánrem, protože obě dvě se věnujeme určitému druhu šansonu. Lucka se věnuje tomu českému a já zase francouzskému. Nejvíc je to propojené našimi muzikanty úžasnými. Takže vlastně máme společného akordeonistu Michala Mihoka, taktéž kontrabasistu Matěje Černého. Takže v podstatě, když si hostujeme, tak v podstatě stačí, když přijdu já a velká část kapely zůstane na místě, já v podstatě zazpívám s nimi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hoši jenom přehodí noty a už jedou.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
No, přesně. Je to vždycky vtipné, když se setkáme. A já ještě jsem chtěla říct, že nevím, jestli padlo jméno vlastně Zdeňka Trvalcová a moje kapela je La Alma a Zdenčina kapela je Voala. Ještě v tomto je to vtipné. To jsem si minule uvědomila, že já to mám teda přes tu španělštinu, kterou miluju, a Zdeňka přes tu francouzštinu. A že jinak La Alma a Voala se v podstatě shoduje ve dvou třetinách členů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, ano. No, Zdeňko, teď mi řekněte, budem si hrát na to, že Lucia vůbec neposlouchá. Řekněte, co se vám na zpěvu Lucky líbí.
Zdeňka TRVALCOVÁ
--------------------
No, tak v podstatě já jsem byla Lucčina fanynka ještě, než jsme se poznali, když jsem žila na Slovensku a Lucka vydávala písně hlavně tam a žila ještě tam. A už tehdy vyšel, myslím, singl. Děvčátko se to jmenovalo. A obě dvě, já i s mojí sestrou jsme se úplně zamilovaly do jejího zpěvu, protože má neuvěřitelné dispozice pro world music. To byla taková arabsky laděná hudba. Potom jsme se s Luckou setkali v muzikálech, tam zase jsem její taková obdivovatelka, jak interpretuje písně, protože má neuvěřitelné dispozice, prostě zazpívá od lyrického až po dramatické, všechno možné, prostě rozsah neuvěřitelné. No a vlastně v té hudbě se mi strašně líbí. Tak ona je skladatelka a to, jak ona dokáže zazpívat tu svojí hudbu, ty svoje věci, prostě je tím jedinečná. Tak to se těžko hovoří.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekla jste to velice hezky a velice lehce. Já teď zase přepojím naopak, že v podstatě nebudete poslouchat vy, jakoby samozřejmě, uvozovky a Lucka Šoralová teď zase hezky popovídá o vás. Tak, Lucko, co se vám líbí na Zdeňce zase?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Já, když mluvím o Zdeňce, mluvím mluvit slovensky. To je zvláštní, že mi to vůbec nejde, abych. V první řadě pro mě to setkání, když si vzpomenu to první setkání, takové letní na schodech divadla, kde mi Zuzka Noriska řekla: "To je ta Zdeňka, co vím určitě, že vy budete kamarádky." Tak to si pamatuju první moment. A potom jsme se setkali jako alternantky, přestože jsme obě black and white, blondýnka a černá, v jednom projektu. A tam jsem vlastně se do Zdeňky zamilovala jako do člověka, že je to vlastně druhá polovina mojí duše. A od té chvíle, ano, byla to pravda, my jsme od té chvíle byly nerozlučné kamarádky a svým způsobem jsme strašně podobné, i když jsme v něčem vlastně protipóly, dejme tomu, povahově. Tak ale něco, to jádro vlastně máme hrozně podobné. Zdeňka pro mě byla naprostým zjevením a je stále, protože ona se svým vlastně, se svojí takovou jemnou povahou a se svým lyrickým hlasem na první pohled je schopná úplně nádherně zpívat ty dramatické písně Edith Piaf tak, že prostě vám budou téct slzy, když to budete poslouchat. Úplně takovým tím hutným hrdelním hlasem hrozně krásným. Říkám, ona tím, že vlastně studovala i operu, tím je to možná dané, tak má těch registrů zpěváckých tolik, že prostě jí můžeme všichni závidět. Takže si do šansonu střihne najednou operu a tak dále a tak dále. Čili, toto je úplně úžasné a ten šanson, který dělá ona i tak to vypadá, že vlastně je propojený se spoustou žánrů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Děvčata, tohle bylo neuvěřitelný, protože já jsem ještě nikdy neslyšel, aby si dvě konkurentky v podstatě nebo dvě dívky ze stejného oboru takhle obě dvě lichotily. Můžu vám to jenom závidět a oběma vám gratuluju. Zdeňko, vám děkuju za vaše povídání do našeho Tandemu a někdy na shledanou zase. Mějte se.
Zdeňka TRVALCOVÁ
--------------------
Já také děkuji. Mějte se pěkně. Na shledanou.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ahoj, Zdeňko, čau.
Zdeňka TRVALCOVÁ
--------------------
Ahoj, Lucia.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zatím v tom dnešním Tandemu se zpěvačkou Lucií Šoralovou to vypadá, že ta její životní dráha, hlavně tedy profesní, je naprosto nekomplikovaná, bez jakéhokoliv zádrhelu, že všechno prostě funguje. Ale bylo někdy taky, ne, že bych to chtěl přivolávat, ale my si někdy povídáme na Tandemu taky o takových těch krušnějších životních chvilkách. Byl takový jaksi schod, o který jste malinko zakopla nebo jste si říkala, teď to možná nebylo úplně přesně ono a je potřeba tady něco třeba udělat jinak?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Myslíte teď nějakou mou chybu, třeba že jsem vstoupila někam, kam jsem neměla, anebo spíš, jestli jsem měla životní nějakou nepříjemnou etapu?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vidíte, obojí je pravda. Obojí je možné.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Obojí se stalo. Jedna etapa byla, asi rok, kdy jsem ani nehrála a ani jsem v té době už neměla tu kapelu a bylo to takový pro mě hodně, hodně těžký období. Nastartovali to nejvíc dva lidi, které nebudu jmenovat, ale kteří mě docela, vlastně to bylo takový jako podkopnutí, byla taková nefér hra. Zkrátka smlouvu před podepsáním, kterou jsem jenom vlastně si chtěla přečíst a nesla jsem si jí na Slovensko. Ale v podstatě, kdybych jí byla podepsala na místě, tak prostě to už není možný udělat. Nicméně mi zavolali na Slovensko, zavolal jeden producent z jednoho divadla, nebudu to jmenovat, že no, tak ono to už dopadlo jinak. Říkám, jak dopadlo jinak, vždyť já mám normálně smlouvu, akorát. No, ale vono to dopadlo jinak. Byla to prostě normální levá. A já jsem vlastně tím, že jsem nešla v té době současně, já jsem zase nedělala takové věci, že bych šla současně jinam tehdy, když se hrálo 15 až 20krát do měsíce ty muzikály, tak jsem zůstala vlastně rok bez muzikálu, ale žila jsem tady. A měla jsem jenom občasné už zpívání na Slovensku, protože už jsem to tak pozvolna tu kapelu pouštěla. To bylo přesně to období, kdy jsem zlenivěla a šla jenom tou muzikálovou cestou. A ten rok byl velmi krutý pro mě vlastně tím, že jsem měla hrozně málo práce a ani ne finančně, ale spíš já jsem člověk, který nemůže být bez práce, takže jsem byla hrozně, bylo to nepříjemné období a cítila jsem se zrazená lidma, kterým jsem před tím věřila. A mou vlastní chybou, spíš takový zaškobrnutí moje považuji, když jsem vlastně vzala nabídku dělat Edith Piaf tady v Čechách. Vlastně to jsem jakoby měla původně dělat já s Ondřejem Jizným a nevím prostě, to mě tenkrát oslovil pan Vaculík. A já jsem to vlastně tak nějak nedokázala v sobě zpracovat. Já jsem cítila, že to vlastně nemůžu ve francouzštině dělat, že nemám co tomu dát. Zkrátka nějak jsem si říkala, proboha, ta Edith Piaf měla za sebou, co za sebou měla a teď já jsem, prostě mně je 24, tenkrát mi bylo a hlavně jako, co můžu jako ještě nadstavbu tomu dát, než když je to v té francouzštině. Kdyby to bylo aspoň v češtině nebo ve slovenštině, tak to má nějakou pointu. Ale zkrátka jsem cítila hroznou nejistotu a nebyla jsem ale schopná říct upřímně, že si myslím, že jako na to nemám, abych tam něco přidala. A tak jsem z toho tak nepěkně vycouvala. A to zase je moje, můj takový škraloup, který vím, že jsem to jakoby já pohnojila. Já jsem si nic zlýho nepřivodila, já jsem měla další dva projekty, které v té době prostě. Nicméně ty lidi jsem nějakým způsobem ranila a mám to jako takovou nehezkou vzpomínku prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale je to důležitý, že si to uvědomujete a to vás samozřejmě šlechtí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I touhle tou písničkou, která se jmenuje Červená, nás Lucia Šoralová přesvědčila nejenom o svém pěveckém potenciálu, o svém velkém hlasu,ale taky o svém potenciálu skladatelském. My máme ještě chviličku, abychom si pověděli něco mimo zpívání, protože nepochybně vás určitě těší taky vaše dcera Rebeka. Máte hezký vztah s Ondřejem Soukupem. Myslím si, že vám to hezky funguje. Dokonce bulvár vás nechává celkem jaksi.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Už jo konečně. No tak ale jako po 10 letech. Spíš už je to přešlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, užili jste se tedy.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Užila jsem si to hlavně já a moc hezky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a řekněte mi, co teď v současné době je před vámi, to znamená, v čem vás uvidíme, uslyšíme, co skládáte. Jak začnete rok vlastně, máme leden, konec ledna, že jo.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Jasně. Tak vzhledem k tomu, že se těsně před koncem roku ta deska vlastně vydala a tak nějak vyšlo několik recenzí. Musím říct, že za všechny děkuju, že byly úplně úžasný, že to je hrozně povzbuzující, ale zároveň jsem si řekla, že, ježišmarjá, že potom, jak vlastně se k tomu postavili, bude velmi těžké a stále víc se bojím něco začít dělat znovu. Teď mě hrozně zaměstnává to dítě, takže jsem se k tomu ještě pořád nedostala, k těm novým věcem. A mám stále větší strach si sednout a hlavně v klidu sednout s tou kytarou a jestli vlastně, úplně jsem se lekla, jestli mi nebylo propůjčeno na jednu desku a šmitec. Ale ne, samozřejmě že jsem skládala i před tím a potom jsem už něco napsala. Ale je to takový pocit prostě hrozný zodpovědnosti teď něco vypustit. Takže určitě se těším na to, až se to zklidní s miminkem a budu mít opravdu čas si normálně sednout a být v tichu sama se sebou, protože tohle je teď strašně vzácný. No a co se týká nějakých dalších plánů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co muzikály?
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Muzikály, pořád dohrávám v Divadle Kalich to, co je tam vlastně ještě na repertoáru, čili Johanka, Krysař. Tajemství to nevím, jestli se ještě bude hrát. A Robin Hood. A momentálně nevím o ničem, respektive nechystám já sama nic jiného. Uvidíme, co třeba život přinese a jestli vlastně touhle cestou půjdu, protože taky už mi není 20 a ono to samozřejmě přirozeně pak odchází i ty možnosti těch rolí a tak dále. Ale co bych určitě chtěla, chtěla bych ještě k této desce, než prostě jí nechám odejít, protože jí mám ráda, tak bych chtěla k ní natočit klip aspoň jeden nebo můj sen samozřejmě na 2 písně, to by bylo krásný. A vlastně co nejvíc koncertovat se svou kapelou La Alma s těma klukama, které prostě mám hrozně ráda a chtěla bych prostě, abysme měli možnost těch živých vystoupení, což je nejhezčí. A tam samozřejmě v té době, když budu skládat, tak samozřejmě budu dávat do repertoáru a budeme zjišťovat, jak vlastně fungujou ty další písně. A takhle jsme to vlastně udělali s tou první deskou, teda první společnou a takhle to vlastně asi je nejlepší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dneska jste slyšeli zpěvačku a taky skladatelku Lucii Šoralovou na Tandemu. Příště ji třeba uvidíte někde na jevišti před svou kapelou La Alma, jak vám bude zpívat písničky třeba ze svého alba O lásce, cti a kuráži. Anebo z nějakého nového. To se necháme překvapit. Za dnešní návštěvu vám moc děkuju a přeju, ať se ten rok vydaří.
Lucia ŠORALOVÁ, zpěvačka
--------------------
Také děkuji. Přeju vám taky krásnej rok.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
