Martin Dorazín, zahraniční reportér Českého rozhlasu
25. listopad 2014
Jan Rosák pozval do Tandemu zahraničního reportéra Českého rozhlasu v Rusku Martina Dorazína. Mluvili například o tom, jak se člověk zahraničním zpravodajem může stát a a co zažívá takový zpravodaj ve válečných zónách po celém světě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Dneska bude naše vysílání hodně rozhlasové. Zůstaneme zkrátka na domácí půdě. Můj dnešní host je totiž od 90. let nepřeslechnutelnou a také nepřehlédnutelnou postavou Českého rozhlasu. Jako novinář dává přednost rozhlasovému vysílání před televizí, na veřejnoprávní média nedá dopustit. Televize mu prý k srdci příliš nepřirostla, ale jako zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu procestoval Rusko, Balkán, Polsko, severní Afriku. Hostem Tandemu je zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín. Vítám vás, dobrý den.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Hezký den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než se společně vydáme, takříkajíc, do velkého světa, tak navrhuji začít doma, tedy myslím v České republice, a to konkrétně ve Valašském Meziříčí. Ovšem až po úvodní písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Proč začínáme dnešní povídání s Martinem Dorazínem ve Valašském Meziříčí, tak to už samozřejmě asi tušíte, protože tam, jestli se nepletu, jste se narodil, viďte?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Je to tak a vy už jste vlastně naznačil, že to slovo doma má takový zvláštní význam pro člověka, který se víc pohybuje jinde než v České republice, v posledních letech zvlášť a doma je vždycky tam, kde momentálně je, i když nejvíc doma je samozřejmě tam, kde se narodil, a to je samozřejmě Valašsko, Valašské Meziříčí, to je takový ten úplný domov, na druhém místě možná Praha, na třetím momentálně Moskva, protože, když si člověk nevytvoří pocit, že je doma, tak zůstává cizincem v té zemi a spousta věcí mu unikne, protože je prostě nechce chápat, nepochopí je, jejich zvyklosti, nesnaží se zapojit do toho života, protože si říká, já jsem tady stejně jenom na chvilku ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano ...
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Spoustě věcí neporozumím. A to je špatná cesta. Člověk se tam musí začít cítit jako doma a pak mu to jde daleko snáz.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak dlouho jste se zdržel ve Valašském Meziříčí?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
No, asi do mých 18, 19 let a potom ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Jsem odjel do Ruska, tehdy Sovětského svazu, zase na pár let a vlastně od té doby už jsem tam se vracel jenom jako host. Ono je to strašně důležité zůstat hostem a být přitom doma, protože to má také takovou velice zajímavou výhodu. Jakmile totiž už jste doma víc než 3 dny, 4. den už vás začínají zapřahat do těch domácích prací, jako je natírání plotu a podobně a už zkrátka přestáváte mít statut toho hosta, ne, že bych to nechtěl dělat, ale samozřejmě příjemnější jsou ty první 3 dny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tak samozřejmě, rád si člověk odpočine a takříkajíc úplně vysadí. No, ale my tady dneska nejsme od toho, abychom odpočívali, ale abychom poučili naše posluchače o tom, jak se třeba dělá rádio, jak se dělá zahraniční zpravodajství. Vy jste ale začal studiemi, jak jste říkal, v tehdejším Sovětském svaz. Co jste tam studoval?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
To byla filosofická fakulta, ty obory v té době přestavby a katedry se velice rychle měnily. Nám například zrušili katedru marxismu-leninismu, která byla povinná na všech školách i v Československu, stejně tak i na východě v Rusku a my jsme měli obrovský problém, protože zatímco tady ještě to všecko tak nějak, i když se ubíralo už k 17. listopadu a ke konci, tak pořád ještě tyhle ty katedry fungovaly a nám už je mezi tím zrušili bez náhrady. Například katedru marxismu-leninismu a měli jsme problém, jak to tady doma oznámit, protože nám říkali: radši o tom vůbec nemluvte, dělejte, jakože nic a uvidíme. Rozhodně neříkejte, že v Sovětském svazu zrušili katedru marxismu-leninismu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A když jste šel na tuhle tu školu do tehdejšího Sovětského svazu, tak to bylo s úmyslem jaksi pracovat už v médiích?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
To asi člověk ještě úplně nevěděl, ale měl k tomu velmi blízko, protože stejně jako tady, tak i tam existovaly studentské časopisy, které jsme postupně ovládli a začali jsme je plnit jiným obsahem a pak nám to na konzulátu, kde se ještě, na generálním konzulátu v tehdejším Leningradě, kde jsme to na těch cyklostylových zařízeních tiskli z těch blán, jestli si pamatujete na takovou dobu ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě, určitě.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
A dostali jsme se až do situace, kdy generální konzulát nesouhlasil s tím obsahem, který jsme tam tiskli a zakázal nám přístup a všemožně se snažil mařit tedy tuto naši počátky novinářské práce, ale tam někde jsou. I když člověk asi pořád něco psal, ale já nejsem grafoman. Já v podstatě nerad píšu, takže to není úplně tak, že by člověk se chtěl věnovat jenom psaní a ta rozhlasová práce je zajímavější tím, že člověk nemusí tolik psát a spíš je zajímavější, když povídá, přirozeně, sám od sebe a má nějaké, získá nějaké ty zkušenost, dělá zvukové reportáže v poslední době, to je asi takové gró té práce, protože je to daleko zajímavější, než když si u stolu večer doma něco napíšete a pak to jenom přečtete, je rozhodně lepší ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě ...
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Vyrazit do terénu a natočit to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě vám jaksi mluvení evidentně nedělá žádný problém. Je to, je to vaše doména. A my se samozřejmě dostaneme k tomu, jak jste nastoupil do rádia, ale za chviličku si popovídáme o vaší konkrétní současné práci.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V současné době je teritorium, které takříkajíc obhospodařuje můj dnešní host Martin Dorazín, východ. To znamená Rusko, ale tím pádem samozřejmě také ...
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Pořádně velké teritorium.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, samozřejmě, také východ Ukrajiny, co si budem povídat, že?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Ano, ano, ono to tak k tomu patří. Jednak proto, že je to geopoliticky propojené, i když Ukrajinci se teď, přinejmenším jejich velká část, vydala směrem na západ k Evropské unii, tak stále ten východ spíš vzhlíží k tomu svému sousedovi, k Rusku. Jednak proto, že ti lidé tam mluví rusky, nemluví ukrajinsky, jsou to smíšené rodiny, někteří se cítí Rusy, někteří nevědí, kým se vlastně cítí, nejsou to ani Rusové ani Ukrajinci a to je právě to teritorium, kde se člověk v posledním roce už, teď už je to rok, pohybuje nejčastěji. Častěji než v Rusku, protože zkrátka ho tam jeho mateřská stanice, nebo centrum zpravodajství vysílá a musí tam zkrátka jet.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste přímo jaksi v centru dění. Myslím si, že jako málokdo jiný můžete tedy odpovědět třeba na takovou zásadní otázku, která určitě trápí, nebo trápí, jako zajímá nejenom mě, ale určitě i hodně našich posluchačů. Čím to je, že ti lidé, kteří žijí na východě Ukrajiny, tak jaksi intenzivně směřují k tomu svému jaksi ruskému velkému sousedovi? Proč jaksi tak jako většina Ukrajinců se nesnaží jaksi se dostat na Západ? To znamená s výhledem na to, že se jednou budou mít tak, jako ti lidé na Západě?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Oni tomu nevěří, oni spíš vidí, že se měli poměrně špatně za dobu nezávislé Ukrajiny, to znamená od počátku 90. let, od rozpadu Sovětského svazu jim tam příliš nebylo dobře, je to průmyslová oblast, postihlo ji také zavírání podniků, životní úroveň, i když není tak katastrofická, jak by se mohlo zdát, tak přece jenom, když oni pošilhávají do Ruska a ví, že v posledních 10 letech se tam zlepšilo sociální zázemí, že lidé mají třeba dvojnásobné až trojnásobné důchody, daleko větší platy a je to vlastně jen pár kilometrů pro ně, navíc tam mají rodiny, jsou v neustálém kontaktu, telefonickém nebo osobním, jezdí tam, vidí to, tak si říkají, možná, že by nám v tom Rusku bylo líp. Oni nehledí na to, že tam ta politická situace není zrovna nejlepší, že tam je problém se svobodou slova. To pro lidi, kteří žijí na východě Ukrajiny, asi není vůbec žádnou prioritou. Oni chtějí prostě zabezpečit svoje rodiny a myslí si, že tedy to Rusko se o ně postará lépe. Možná je to naivní představa, ale oni takovou představu mají.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale možná, že postará, možná nepostará, to je prostě jaksi záležitost budoucích dní, týdnů, měsíců, roků. Ale jak vidíte tu, tu situaci jak, jak se vykrystalizuje pravděpodobně? Dojde k úplnému odtržení těch, těch jaksi vzbouřeneckých oblastí?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
No, to je velká otázka. Zatím to vypadá velice špatně. Když jsem teď naposledy odjížděl, tak jsem viděl, že obě strany se připravují na daleko větší válku, stahují tam obrovská vojska, vojenskou techniku, potkávali jsme cestou ty kolony jedoucí proti nám, jedoucí za námi, viděli jsme, jak se zakopávají v polích, jak tam stojí tanky, jak se tam pohybuje obrovské množství vojáků z jedné nebo z druhé strany. Takže nehledě na to, jakési příměří, které formálně platí stále, tak to nevypadá, že by se ty strany chtěly usmířit a že by je někdo v dané situaci mohl dostat k jednacímu stolu a donutit je řešit svým způsobem základní životní otázky těch lidí, protože tam hynou hlavně civilisté, jako v každém takovém příšerném konfliktu. Nejbezpečnější jsou na tom vojáci, protože mají prostředky ochrany, ví, jak se, kam se mají schovat, jsou minimálně jaksi vycvičeni. Kdežto staří lidé, děti a tam hynou třeba děti na hřištích, když prostě už to nemůžou vydržet ve sklepě, se nedá sedět několik dní, člověk musí jít ven, tak a chce žít jako jakýmsi, řekněme, normálním životem, pak tam spadne ten granát a s tím prostě se musí počítat, že těch civilních obětí v případě, že dojde k rozšíření toho konfliktu, bude strašně moc.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín. Kdy jste vlastně do rozhlasu nastoupil? To bylo hned po studiích?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
To bylo v roce 1990 na podzim, to bylo jenom tak na zkoušku, kdy se člověk podíval, jestli ho to vůbec bude bavit, nebo jestli k tomu má nějaké předpoklady a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste zjistil?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
A vlohy. No zjistil jsem, že neumím mluvit, že neumím přečíst text, že neumím vůbec nic. A protože na rozhlas zřejmě neexistuje škola, která by ho dokázala na to nějakým způsobem dobře připravit, podle mě doposavad, protože novináři jsou buď politologové, nebo ve velké míře se současná žurnalistika ubírá tímto směrem, že studenty, adepty žurnalistiky v podstatě vychovává jako politology a méně už jako řemeslníky a rádio je hlavně tedy řemeslo, podle mě. Že to není žádné velké umění, není to nic, co by vyžadovalo encyklopedické znalosti, ty už dnes se dají najít kdekoliv a člověk si jenom chce to čas a prostě si je najít a nějakým způsobem je vstřebat a předat dál. Ale naučit se, jak se dělá reportáž, jak se pracuje s lidmi, jak se vede rozhovor ve studiu, to je strašně těžká věc a člověk se to učí leta a leta a pořád si říká, že to mohl udělat daleko lépe, že se mohl zeptat jinak a že toho hosta ve studiu "nevyužil" v tom myslím, v tom pozitivním smyslu, tak, jak měl a že ti posluchači mohli dostat víc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dostak jste se hned k téhle té práci, kterou teď děláte? To znamená jaksi informace podávané o tom, co se děje venku, nebo jste začal, dejme tomu, jako domácí zpravodaj, nebo?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Ne, já jsem nastoupil hned do redakce mezinárodního života, tehdá hlavní redakce mezinárodního života, protože ještě bylo Československo chvilku ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
A tam jsem začínal jako naprostý elév tím, že, že jsem nosil "četku", proškrtával ji, dlouho mě k ničemu vůbec nepouštěli, tak jsem se cítil opuštěný úplně, nikdo se s váma moc nebavil, neexistovala v podstatě žádná taková příprava. Samozřejmě kolegové pomáhali, potom radili. Vzpomeňme Olgu Jeřábkovou, která mě vlastně do rádia, do rozhlasu pozvala a tak nějak se o mě starala, hodně pečovala, ukazovala mi, jak by se to mělo dělat, protože přece jenom to je velmi zkušený člověk a měl co předat a to se možná teď nějakým způsobem začíná obnovovat, ale žijeme v úplně jiné době a lidé tam chodí na směny v podstatě už jako do továrny a nemají čas předávat ty zkušenosti těm lidem, kteří tam přicházejí, nemají čas si s nimi sednout a říct jim, na todle si dej pozor, tohle, tahle věta do rádia nepatří, ta se hodí spíš do článku, musíš myslet trošku jinak, když někdo přijde z televize, zase má dojem, že to všecko musí dělat jakoby komentoval ty obrázky, to je zase chyba, ten rozhlas je v tomhle tom velmi specifický. Snad teď vzniká něco jako rozhlasová akademie, jak jsme se dozvěděli, která by měla právě pomáhat těm lidem, kteří tam přijdou, s tím, jak získat ty základní návyky a pochopit specifikum rozhlasu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V tom tempu, v kterém jaksi fofruje dnešní život, se asi počítá spíš s tím, že přijde jaksi hotový člověk do rádia a jako takového ho posadí k mikrofonu a, a ukaž, co umíš.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
No, ale hotový člověk právě nepřijde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. To je ono, to je ono. No, v současné době je vaší doménou Rusko. Viďte? Ale vy jste, jak už jsem tady taky naznačil, absolvoval za svou kariéru už slušnou řádku zemí. Tak co jste všechno prošel? Projděme to teď trochu rychleji.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
No, my jsme začínali jugoslávským konfliktem, do kterého jsme spadli s Jitkou Obzinovou, která potom se, dělala kariéru v televizích, různě jinde, takže mně to tak nějak zbylo, protože jsme tam ze začátku jezdili několikrát spolu, tak nějak se tam člověk cítil daleko líp, ne kvůli tomu konfliktu, ale kvůli té blízkosti, rozhodně asi není nejlepší hned na začátku nějaké novinářské kariéry odjet do země, kde neumíte jazyk, kde se neumíte pohybovat, kde ta kultura, mentalita je úplně odlišná, tak tam nám to strašně pomáhalo a člověk tam se velice rychle naučil ty základy práce zahraničního zpravodaje. To znamená, jak dbát na bezpečnost, jak si shánět zdroje, jak ověřovat ty informace, což se mnohdy vůbec nedaří, ale to vlastně ten posluchač by ani neměl vědět, co za tím je kolem různého telefonování a shánění ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To ho nemusí zajímat, to je pravda.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Shánění kon..., kontaktů a podobně. Po Jugoslávii pak jsem působil v Moskvě za televizi českou, potom v Polsku několik let jako zpravodaj už zase Českého rozhlasu a teď v posledních letech zase v Moskvě, zase jako zpravodaj Českého rozhlasu a myslím si, že to byla velmi dobrá volba, alespoň z mé strany.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, k tomu Polsku se dostaneme v takovej zajímavé souvislosti za chviličku, ale tak říkám, nebo už jsem tady taky malinko zmínil, že televize vám příliš k srdci nepřirostla, rozhlas je ...
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Ale ano, je, to ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Ale je to úplně něco jiného.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to něco jiného, určitě.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Není to práce, která by byla blízká, nebo měla mnoho společného s rozhlasovou prací, protože, jak už jsem se zmínil, pokud nemáte něco natočeno, pokud nemáte ten záběr, tak nemůžete o tom mluvit. Tím pádem vám spousta informací z toho vypadává a v podstatě skládáte jenom takový puzzle svého textu, který není tak podstatný jako to, co ten divák vidí na obrazovce. Rozhlas dává daleko větší možnosti samozřejmě, ale zase mu chybí ta vizuální stránka, která je v případě konfliktu možná rozhodující, protože dobrý záběr zapůsobí daleko víc a daleko intenzivněji než sáhodlouhý komentář.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď dáme pointu tomu povídání mého hosta Martina Dorazína o Polsku, respektive my jsme ho jenom nakousli. Byl jste tam, jestli se nepletu, v letech 2005-2009, tady mám poznamenáno, čili 4 roky v Polsku a Pobaltí, to bylo vaše ...
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaksi teritorium, které jste svými komentáři, svým zpravodajstvím jaksi zásoboval. A nebo odkud jste nás zásoboval a to, že si teď vybíráte písničku, která tam má vlastně své kořeny, tak je docela logické, že?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Určitě. Bude to písnička, kterou má hrozně rád už v podstatě od dětství, tak nějak mě provází neustále. To jsem samozřejmě nevěděl, že jde o polskou písničku, protože nádherně ji zazpívala Marie Rottrová, Markétka se ta písnička jmenuje. A je to Malgoška, zpívá ji v originále Maryla Rodowiczová, která mimochodem stále nahrává velmi dobré desky, velmi kvalitní, doporučuji i ty z poslední doby. Obvykle to bývá spíš, že ten člověk už tak nějak snižuje si tu laťku a tak u Maryly je to úplně naopak. Ale ona je celou dobu taková vyrovnaná, jak mám spousty jejich disků, tak tam nejsou příliš slabá místa a Marie Rottrová, jednak máme společné to, že pocházíme z té severní Moravy oba dva, tak má nádherný hlas a nádherně interpretuje. Neřekl bych, že lépe než Maryla, ale jinak lépe. Možná nám trošku blíž. Ale doporučuji obě ty verze si poslechnout a je to zajímavé srovnání i textově i hudebně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře. Takže tu polskou verzi necháme na posluchačích, aby si ji někde sehnali a my jim teď nabízíme tu českou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Marie Rottrová nás tou Markétkou na chviličku přenesla alespoň v té atmosféře do Polska, ale já se s Martinem Dorazínem teď vydám zase jinam, protože vy jste absolvoval také docela takové, no, dá se říct i exotické stáže, i když to nebylo třeba na dlouho. Byl jste i v Libyi, viďte?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
V Libyi to bylo poměrně na dlouho, protože ten konflikt, který zatím je také spíš horší než lepší, tam je úplná občanská válka, ale před tím to byl boj proti Muammaru Kaddáfímu, takže tam jsem strávil vždycky z těch 2 let, co jsem tam jezdil, tak nejméně půl roku. To už je dohromady téměř jeden rok ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Když se to vezme a když se to spočítá všechno dohromady, takže tu zemi mám projetou od východu k západu, je to obrovská země, většina je samozřejmě poušť, 95 %, ale i ta poušť je tam strašně zajímavá, krásná, jsou tam oázy, jsou tam antická města, která byla zasypaná pískem a díky tomu se nám zachovala do dnešních dob, byla odhalená poměrně nedávno. Bohužel nemůžeme doporučit teď cestu do Libye, protože to je opravdu nejen o zdraví, ale o život tam. Tam ta rozsáhlá území ovládají islamisté, kteří bohužel tam získali moc a ty kmenové války, které se tam vedou, tak rozhodně neumožňují v žádném případě návštěvu Libye, je to země, která je v chaosu, bohužel je tak nádherná příroda, tak nádherné pobřeží a památky, že to je obrovská škoda. Ale samozřejmě největší je škoda je to, že se tam ti lidé zabíjejí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že podmínky pro zahraničního zpravodaje v různých zemích jsou nepochybně různé. Jaké jsou třeba právě v Libyi?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Tam bylo velký problém například se spojením, protože vypnuly se veškeré sítě, telefonní sítě ze začátku fungovaly, pak to postupně přestávalo, o Internetu už jsme nemohli mluvit a když si člověk už zvykne na ten přísun informací, protože sice vidí, co se děje v jednom městě, v Tripolisu nebo Benghází na východě v těch dvou městech, která proti sobě bojovala, ale už neví, co se děje jinde a potřebuje prostě mít jakési základní zpravodajství. Fungovaly televizní signály, většinou arabské, tak toho člověk, tomu moc nerozuměl. Nicméně právě arabská anglická Aldžazíra tam vytvořila takový ostrůvek, malinký proud Internetu v tom milionovém městě, neuvěřitelně pomalou rychlostí se nám to takhle posunovala ta data, ale něco se dalo poslat, třeba fotografie se posílaly celou noc a když si chtěl člověk otevřít stránku, tak čekal třeba 10 minut než to naběhne. A právě my už jsme začali vyrábět víceméně ty reportáže, protože to bylo takové východisko z nouze. Dovolat se nedalo, i když ten signál byl, tak byl tak špatný, že to bylo nevysílatelné, neustále se to přerušovalo, čili jsme volili tu cestu, že já to prostě, co můžu tak namluvím, nechám to tam v tom vypáleném baráku, kde teda šel trošku Internet, nechám to tak a jdu se někam projít nebo se vykoupat do moře a mezi tím ono se to posílá s tím, že kdykoliv se to může samozřejmě přerušit, což se také stalo, že to vůbec nedošlo, ale pak tam člověk trávil noci, seznámil se zase se spoustou kolegů, takže i tam probíhala ta burza informací, každý věděl něco trošku jiného, tak se to tak nějak dávalo dohromady. To bylo asi největší, s čím jsme tam zápasili. Ani ne tak s bezpečností, protože to byl jiný konflikt než ten, který je na Ukrajině, kde se člověk pohybuje prakticky po nepřátelském území a ti místní lidé mu nejsou nakloněni, tak tam ještě v té době nás tam vítali a pracovalo se tam v tomto smyslu velmi dobře. Pomáhali nám lidé, nechávali nás bydlet u nás, vozili nás zadarmo, no, tam vlastně ropa je skoro zadarmo, takže je to ani tolik moc nestálo, ale byli nápomocni. To už by třeba teď nešlo. Teď už by se tam člověk nedostal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to jiné teď, jo?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Absolutně jiné, jak se to tam zvrhlo v to násilí vedené, podporované hodně z té pozice islámských radikálů, tak tam samozřejmě člověk ze Západu je lovnou zvěří, tam už se, by se nemohl jen tak projít po ulici, asi by se tam ani nedostal přímo do těch center a ani bych se tam teď nechtěl dostat. To jsou takové ty konflikty, které se začínají uzavírat, jako je Islámský stát, kde oni žádné novináře oni tam nepotřebují, nebo nechtějí je tam mít. Takže máme tady co dočinění s něčím úplně novým, protože zatím ve všech válkách bylo jakýmsi nepsaným pravidlem, že novináři se tam normálně pohybují, ať už jsou z té jedné nebo druhé strany, že jsou trošku hájeni. Ne úplně hájeni, samozřejmě ta bezpečnost není 100% nikdy, ale že prostě se nezatahují od těch konfliktů. A tady jsme svědky toho pravého opaku, že se pořádají hony na novináře, na Ukrajině se novináři zabíjejí, ať už ruští, nebo, nebo ti druzí, zkrátka jsou součástí té války.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Islámský stát je samozřejmě taky jaksi nešetří příliš ...
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, máte pravdu. Situace se hodně změnila.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Se svými hosty si velice často povídáme také o těch chvílích, kdy člověku není příliš do skoku, natož třeba do zpěvu, dokonce možná ani ne do zpravodajství. Ale přece jenom takový zpravodaj, jako je Martin Dorazín, nesmí hledět na ta nebezpečí, protože je tady od toho, aby podal o tom svědectví. Myslím si, že když jste byl v Libyi, tak jste mohl počítat s tím, že jste zkrátka ve frontovém území, ale jestlipak jste tušil, když jste šel do Ruska, že se dostanete přímo jaksi do, do centra bojů. To asi těžko?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Ne, tak to člověk vůbec netušil, nepředpokládal, že se něco takového může vyvinout. Ještě letos na jaře se zdálo, že se to nějakým způsobem třeba podaří uklidnit, že přece není možné mít takhle, takovouhle hroznou válku s tolika oběťmi, s tolika, s milionem uprchlíků v podstatě jenom kousek od nás, že přece jenom přes to všecko, jak se tam ti lidé nemají rádi, tak snad nikdo válku nechce, protože tam je ta válka daleko větší problém než u nás ozvěny druhé světové války, tam každá rodina ztratila někoho, některá rodina ztratila spousty příslušníků, Ukrajinci, Rusové a mělo to pro ně být jakýmsi mementem. Tím, jak se to neustále oficiálně zdůrazňovalo, tak možná, že to těm lidem už, že si to přestali uvědomovat, že to bylo jenom slovní, formální a že zapomněli, jak hrozné to bylo za druhé světové války, zvláště pro Ukrajinu a Rusko. A nevzali si z toho ponaučení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hm. Vy jste se dostal také do takových jaksi kritických situací, kdy vám šlo skoro o zdraví, viďte?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
No, tak to je tam poměrně často při tom necíleném ostřelování, člověk neví, nemůžete se dost dobře chránit, když nevíte, jestli to nespadne právě do toho vašeho prostoru, ta střela samozřejmě primárně by měla mít nějaký vojenský cíl, jenomže v milionovém městě co je vojenský cíl. Je to školka, ve které, na které je palebná pozice, je to škola, ve které je jedno z center toho ozbrojeného odporu, jsou to obytné čtvrti, je to takhle ulice, nebo tamta ulice? To vám nikdo neřekne, kam ta raketa dopadne. I když postupem času se dá vysledovat, že největší pravděpodobnost je zhruba v těch a v těch částech města, zatímco když se budete pohybovat trošku jinde, tak to sice taky uslyšíte, taky vám to bude nahánět husí kůži, ale už to není takové to bezprostřední úplně nebezpečí, taková ta absolutní nejistota. A nejhorší je, když se dostanete, když jste zadrženi a nevíte navíc ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se vám stalo, že jste přímo byl zadržen?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Několikrát, to je takové v podstatě s tím se musí počítat, protože my pro ně jsme nepřátelskými agenty. Já na jejich místě bych asi také podezíral ty smečky západních novinářů, že se nestarají jenom o svoji zpravodajskou činnost, to je úplně normální, vždycky se do dá vysvětlit. My máme trošku jiné postavení kvůli tomu, že jsme z Česka nebo Slovenska, z Československa, to tam má pořád velmi dobrý zvuk. Nakonec se vždycky na něčem shodneme, na něco společného, co bylo v naší historii si ti lidé vzpomenou a musíte se vždycky dostat k tomu, kdo je nejvýš postavený, protože ti malí pěšáci jsou velmi nebezpeční, ti dobrovolníci, jsou to vesničané, člověk neví, v jakém psychickém stavu zrovna jsou, ale tam ty vojenské špičky samozřejmě už jsou připravené, ale k těm se musíte nějakým způsobem dostat. Když vám seberou telefon, tak je to špatné ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ajajajaj ..., to se vám stalo?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
To se stává pravidelně, že si ty telefony vezmou, prozkoumají, tak je musíte uprosit, aby vám dali jedno zavolat a on stačí jeden telefonát, pak se to samo všecko vyřeší a zase ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To musíte ale vědět kam.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Musíte vědět kam, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty, ty kontakty jsou asi dost vzácné, že, to know-how?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
To je asi, to je asi to úplně nejdůležitější.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Práce zahraničního zpravodaje třeba Českého rozhlasu, třeba Martina Dorazína, který je dnes hostem Tandemu, je nepochybně dost vyčerpávající. A to samozřejmě fyzicky, ale možná i víc ještě psychicky. Takže určitě je pro vás důležité, Martine, abyste dobře odpočíval. Já jsem si přečetl, že máte rád staré filmy, to mě docela nadchlo.,
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
No a kdo je nemá rád?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jsou tací.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Já si myslím, že to je úplně normální a většina lidí má ráda staré filmy, nejenom české, nebo československé, ale i třeba ruské filmy, tak ten začátek ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako přímo fanoušek?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
No, úplně ne, ale čas od času je užitečné se na to podívat, jak se tam ten film rodil a jestli je to něco podobného, protože z toho lze také vystopovat, jak ta země se, jak žila kulturně například v těch 20. letech nebo v 30., v době represí, co se za filmy točily. A například první ruský muzikál "Vesjolie rebjata" se točil v době těch nejhorších represí, dokonce část toho štábu, scénáristé byli postiženi, někteří z nich zemřeli, byli zavření, ale ten film působí tak rozjuchaně, že to na tom vůbec není znát a až když člověk si uvědomí celou tu situaci, ve které všichni pracovali, jak byli pod obrovským tlakem, jak se hrozně báli a najednou vidíte ty rozesmáté "Vesjolie rebjata", tak už se vám to nezdá úplně jako komedie, ale spíš jako něco obludného.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to je samozřejmě dobře znát tyhle ty, to, to, ten pozadí toho. Ale máte pravdu, my jsme si zrovna nedávno s kamarádem vyprávěli, jak máme rádi dokonce staré sovětské filmy, takové ty i pohádky, jako Sadko, nebo, nebo válečný Koráby útočí třeba a podobně. To vám určitě něco říká, viďte?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
No, no, ale já mám nejradši stejně takové ty sovětské komedie, ve které je ta realita dovedená do tak absurdního stavu, že oni to ani moc komedie nejsou, jsou to takové hořké komedie Rjazanova nebo podobně, kde je ta skutečnost cítit, ale když ji člověk chce poznat, tak to tam všechno najde. Není to tak, že by něco skrývali mezi řádky, ale ta realita tam stejně jakýmsi způsobem se jí tam podařilo propašovat, takže člověk si může udělat velice dobrý obrázek, jaké to bylo, my jsme, co jsme zažili až ten závěrečný Sovětský svaz v těch jeho posledních křečích, tak to už bylo zase úplně jiné. A to, tohle to je velkým zdrojem poznání, jak ta společnost, kterou jsme si mysleli, že známe, tak jak byla úplně odlišná i tenkrát, že to nebylo žádné velké přátelství samozřejmě, že ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy asi těžko teď chodíte, dejme tomu, v Moskvě do kina, ale, ale spíš jaksi televizi asi sledujete ne?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Televizi hodně, protože to musí mít člověk puštěný ten zpravodajský kanál, aby viděl, co se hned děje, ale do kina také a do, do divadla samozřejmě ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte na to čas, jo?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
No, tak člověk si ho musí udělat. A jde to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak divadlo v Moskvě určitě jaksi je na vysoké úrovni ...
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Mají tam velké divadlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mají velké divadlo, já nevím, balet a opera určitě famózní ...
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Já mám rád ty menší divadla. Já jsem chodil k nebohému zesnulému Juriji Petroviči Ljubimovovi, legendárnímu zakladateli Divadla Na Tagance, na všechna jeho obnovená představení, když se vrátil z emigrace na konci 90. let, tak jsem viděl, snad s výjimkou představení /nesrozumitelné/ Hamleta a Vysockij, samozřejmě už Vladimír nemohl hrát, protože už byl dávno po smrti, nicméně všechno to bylo neuvěřitelné. To je typ divadla, který mám rád, který je prostě neustále moderní a neustále současný. Ljubimov přivezl několik těch svých spektáklů, i do Prahy, jezdil s tím po světě, takže ti, kdo měli tu možnost, asi ví, o čem mluvím. No ale takových malých a středních divadel je tam spousta. Jsem někde četl, že v Moskvě je přes 100 divadel, stálých takových ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je úžasné.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
To je neuvěřitelné a hrají, hrají velice, zatím velice zajímavé, odvážné věci, dokud se jim to někdo nepokusí zatrhnout. I taková, takové pokusy už se v poslední době objevily. Bohužel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hm, hm, tak to se dá očekávat. No, jsem rád, že nás dneska Martin Dorazín vyvedl trošičku do světa a nepochybně jste se dozvěděli věci stejně jako já, o kterých člověk třeba neměl ani tušení. Moc vám děkuju za vaší dnešní návštěvu a přeju samozřejmě hodně zdaru a taky štěstí v tom světě.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Děkuju a děkuju za pozvání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Dneska bude naše vysílání hodně rozhlasové. Zůstaneme zkrátka na domácí půdě. Můj dnešní host je totiž od 90. let nepřeslechnutelnou a také nepřehlédnutelnou postavou Českého rozhlasu. Jako novinář dává přednost rozhlasovému vysílání před televizí, na veřejnoprávní média nedá dopustit. Televize mu prý k srdci příliš nepřirostla, ale jako zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu procestoval Rusko, Balkán, Polsko, severní Afriku. Hostem Tandemu je zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín. Vítám vás, dobrý den.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Hezký den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než se společně vydáme, takříkajíc, do velkého světa, tak navrhuji začít doma, tedy myslím v České republice, a to konkrétně ve Valašském Meziříčí. Ovšem až po úvodní písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Proč začínáme dnešní povídání s Martinem Dorazínem ve Valašském Meziříčí, tak to už samozřejmě asi tušíte, protože tam, jestli se nepletu, jste se narodil, viďte?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Je to tak a vy už jste vlastně naznačil, že to slovo doma má takový zvláštní význam pro člověka, který se víc pohybuje jinde než v České republice, v posledních letech zvlášť a doma je vždycky tam, kde momentálně je, i když nejvíc doma je samozřejmě tam, kde se narodil, a to je samozřejmě Valašsko, Valašské Meziříčí, to je takový ten úplný domov, na druhém místě možná Praha, na třetím momentálně Moskva, protože, když si člověk nevytvoří pocit, že je doma, tak zůstává cizincem v té zemi a spousta věcí mu unikne, protože je prostě nechce chápat, nepochopí je, jejich zvyklosti, nesnaží se zapojit do toho života, protože si říká, já jsem tady stejně jenom na chvilku ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano ...
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Spoustě věcí neporozumím. A to je špatná cesta. Člověk se tam musí začít cítit jako doma a pak mu to jde daleko snáz.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak dlouho jste se zdržel ve Valašském Meziříčí?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
No, asi do mých 18, 19 let a potom ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Jsem odjel do Ruska, tehdy Sovětského svazu, zase na pár let a vlastně od té doby už jsem tam se vracel jenom jako host. Ono je to strašně důležité zůstat hostem a být přitom doma, protože to má také takovou velice zajímavou výhodu. Jakmile totiž už jste doma víc než 3 dny, 4. den už vás začínají zapřahat do těch domácích prací, jako je natírání plotu a podobně a už zkrátka přestáváte mít statut toho hosta, ne, že bych to nechtěl dělat, ale samozřejmě příjemnější jsou ty první 3 dny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tak samozřejmě, rád si člověk odpočine a takříkajíc úplně vysadí. No, ale my tady dneska nejsme od toho, abychom odpočívali, ale abychom poučili naše posluchače o tom, jak se třeba dělá rádio, jak se dělá zahraniční zpravodajství. Vy jste ale začal studiemi, jak jste říkal, v tehdejším Sovětském svaz. Co jste tam studoval?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
To byla filosofická fakulta, ty obory v té době přestavby a katedry se velice rychle měnily. Nám například zrušili katedru marxismu-leninismu, která byla povinná na všech školách i v Československu, stejně tak i na východě v Rusku a my jsme měli obrovský problém, protože zatímco tady ještě to všecko tak nějak, i když se ubíralo už k 17. listopadu a ke konci, tak pořád ještě tyhle ty katedry fungovaly a nám už je mezi tím zrušili bez náhrady. Například katedru marxismu-leninismu a měli jsme problém, jak to tady doma oznámit, protože nám říkali: radši o tom vůbec nemluvte, dělejte, jakože nic a uvidíme. Rozhodně neříkejte, že v Sovětském svazu zrušili katedru marxismu-leninismu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A když jste šel na tuhle tu školu do tehdejšího Sovětského svazu, tak to bylo s úmyslem jaksi pracovat už v médiích?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
To asi člověk ještě úplně nevěděl, ale měl k tomu velmi blízko, protože stejně jako tady, tak i tam existovaly studentské časopisy, které jsme postupně ovládli a začali jsme je plnit jiným obsahem a pak nám to na konzulátu, kde se ještě, na generálním konzulátu v tehdejším Leningradě, kde jsme to na těch cyklostylových zařízeních tiskli z těch blán, jestli si pamatujete na takovou dobu ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě, určitě.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
A dostali jsme se až do situace, kdy generální konzulát nesouhlasil s tím obsahem, který jsme tam tiskli a zakázal nám přístup a všemožně se snažil mařit tedy tuto naši počátky novinářské práce, ale tam někde jsou. I když člověk asi pořád něco psal, ale já nejsem grafoman. Já v podstatě nerad píšu, takže to není úplně tak, že by člověk se chtěl věnovat jenom psaní a ta rozhlasová práce je zajímavější tím, že člověk nemusí tolik psát a spíš je zajímavější, když povídá, přirozeně, sám od sebe a má nějaké, získá nějaké ty zkušenost, dělá zvukové reportáže v poslední době, to je asi takové gró té práce, protože je to daleko zajímavější, než když si u stolu večer doma něco napíšete a pak to jenom přečtete, je rozhodně lepší ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě ...
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Vyrazit do terénu a natočit to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě vám jaksi mluvení evidentně nedělá žádný problém. Je to, je to vaše doména. A my se samozřejmě dostaneme k tomu, jak jste nastoupil do rádia, ale za chviličku si popovídáme o vaší konkrétní současné práci.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V současné době je teritorium, které takříkajíc obhospodařuje můj dnešní host Martin Dorazín, východ. To znamená Rusko, ale tím pádem samozřejmě také ...
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Pořádně velké teritorium.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, samozřejmě, také východ Ukrajiny, co si budem povídat, že?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Ano, ano, ono to tak k tomu patří. Jednak proto, že je to geopoliticky propojené, i když Ukrajinci se teď, přinejmenším jejich velká část, vydala směrem na západ k Evropské unii, tak stále ten východ spíš vzhlíží k tomu svému sousedovi, k Rusku. Jednak proto, že ti lidé tam mluví rusky, nemluví ukrajinsky, jsou to smíšené rodiny, někteří se cítí Rusy, někteří nevědí, kým se vlastně cítí, nejsou to ani Rusové ani Ukrajinci a to je právě to teritorium, kde se člověk v posledním roce už, teď už je to rok, pohybuje nejčastěji. Častěji než v Rusku, protože zkrátka ho tam jeho mateřská stanice, nebo centrum zpravodajství vysílá a musí tam zkrátka jet.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste přímo jaksi v centru dění. Myslím si, že jako málokdo jiný můžete tedy odpovědět třeba na takovou zásadní otázku, která určitě trápí, nebo trápí, jako zajímá nejenom mě, ale určitě i hodně našich posluchačů. Čím to je, že ti lidé, kteří žijí na východě Ukrajiny, tak jaksi intenzivně směřují k tomu svému jaksi ruskému velkému sousedovi? Proč jaksi tak jako většina Ukrajinců se nesnaží jaksi se dostat na Západ? To znamená s výhledem na to, že se jednou budou mít tak, jako ti lidé na Západě?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Oni tomu nevěří, oni spíš vidí, že se měli poměrně špatně za dobu nezávislé Ukrajiny, to znamená od počátku 90. let, od rozpadu Sovětského svazu jim tam příliš nebylo dobře, je to průmyslová oblast, postihlo ji také zavírání podniků, životní úroveň, i když není tak katastrofická, jak by se mohlo zdát, tak přece jenom, když oni pošilhávají do Ruska a ví, že v posledních 10 letech se tam zlepšilo sociální zázemí, že lidé mají třeba dvojnásobné až trojnásobné důchody, daleko větší platy a je to vlastně jen pár kilometrů pro ně, navíc tam mají rodiny, jsou v neustálém kontaktu, telefonickém nebo osobním, jezdí tam, vidí to, tak si říkají, možná, že by nám v tom Rusku bylo líp. Oni nehledí na to, že tam ta politická situace není zrovna nejlepší, že tam je problém se svobodou slova. To pro lidi, kteří žijí na východě Ukrajiny, asi není vůbec žádnou prioritou. Oni chtějí prostě zabezpečit svoje rodiny a myslí si, že tedy to Rusko se o ně postará lépe. Možná je to naivní představa, ale oni takovou představu mají.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale možná, že postará, možná nepostará, to je prostě jaksi záležitost budoucích dní, týdnů, měsíců, roků. Ale jak vidíte tu, tu situaci jak, jak se vykrystalizuje pravděpodobně? Dojde k úplnému odtržení těch, těch jaksi vzbouřeneckých oblastí?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
No, to je velká otázka. Zatím to vypadá velice špatně. Když jsem teď naposledy odjížděl, tak jsem viděl, že obě strany se připravují na daleko větší válku, stahují tam obrovská vojska, vojenskou techniku, potkávali jsme cestou ty kolony jedoucí proti nám, jedoucí za námi, viděli jsme, jak se zakopávají v polích, jak tam stojí tanky, jak se tam pohybuje obrovské množství vojáků z jedné nebo z druhé strany. Takže nehledě na to, jakési příměří, které formálně platí stále, tak to nevypadá, že by se ty strany chtěly usmířit a že by je někdo v dané situaci mohl dostat k jednacímu stolu a donutit je řešit svým způsobem základní životní otázky těch lidí, protože tam hynou hlavně civilisté, jako v každém takovém příšerném konfliktu. Nejbezpečnější jsou na tom vojáci, protože mají prostředky ochrany, ví, jak se, kam se mají schovat, jsou minimálně jaksi vycvičeni. Kdežto staří lidé, děti a tam hynou třeba děti na hřištích, když prostě už to nemůžou vydržet ve sklepě, se nedá sedět několik dní, člověk musí jít ven, tak a chce žít jako jakýmsi, řekněme, normálním životem, pak tam spadne ten granát a s tím prostě se musí počítat, že těch civilních obětí v případě, že dojde k rozšíření toho konfliktu, bude strašně moc.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín. Kdy jste vlastně do rozhlasu nastoupil? To bylo hned po studiích?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
To bylo v roce 1990 na podzim, to bylo jenom tak na zkoušku, kdy se člověk podíval, jestli ho to vůbec bude bavit, nebo jestli k tomu má nějaké předpoklady a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste zjistil?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
A vlohy. No zjistil jsem, že neumím mluvit, že neumím přečíst text, že neumím vůbec nic. A protože na rozhlas zřejmě neexistuje škola, která by ho dokázala na to nějakým způsobem dobře připravit, podle mě doposavad, protože novináři jsou buď politologové, nebo ve velké míře se současná žurnalistika ubírá tímto směrem, že studenty, adepty žurnalistiky v podstatě vychovává jako politology a méně už jako řemeslníky a rádio je hlavně tedy řemeslo, podle mě. Že to není žádné velké umění, není to nic, co by vyžadovalo encyklopedické znalosti, ty už dnes se dají najít kdekoliv a člověk si jenom chce to čas a prostě si je najít a nějakým způsobem je vstřebat a předat dál. Ale naučit se, jak se dělá reportáž, jak se pracuje s lidmi, jak se vede rozhovor ve studiu, to je strašně těžká věc a člověk se to učí leta a leta a pořád si říká, že to mohl udělat daleko lépe, že se mohl zeptat jinak a že toho hosta ve studiu "nevyužil" v tom myslím, v tom pozitivním smyslu, tak, jak měl a že ti posluchači mohli dostat víc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dostak jste se hned k téhle té práci, kterou teď děláte? To znamená jaksi informace podávané o tom, co se děje venku, nebo jste začal, dejme tomu, jako domácí zpravodaj, nebo?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Ne, já jsem nastoupil hned do redakce mezinárodního života, tehdá hlavní redakce mezinárodního života, protože ještě bylo Československo chvilku ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
A tam jsem začínal jako naprostý elév tím, že, že jsem nosil "četku", proškrtával ji, dlouho mě k ničemu vůbec nepouštěli, tak jsem se cítil opuštěný úplně, nikdo se s váma moc nebavil, neexistovala v podstatě žádná taková příprava. Samozřejmě kolegové pomáhali, potom radili. Vzpomeňme Olgu Jeřábkovou, která mě vlastně do rádia, do rozhlasu pozvala a tak nějak se o mě starala, hodně pečovala, ukazovala mi, jak by se to mělo dělat, protože přece jenom to je velmi zkušený člověk a měl co předat a to se možná teď nějakým způsobem začíná obnovovat, ale žijeme v úplně jiné době a lidé tam chodí na směny v podstatě už jako do továrny a nemají čas předávat ty zkušenosti těm lidem, kteří tam přicházejí, nemají čas si s nimi sednout a říct jim, na todle si dej pozor, tohle, tahle věta do rádia nepatří, ta se hodí spíš do článku, musíš myslet trošku jinak, když někdo přijde z televize, zase má dojem, že to všecko musí dělat jakoby komentoval ty obrázky, to je zase chyba, ten rozhlas je v tomhle tom velmi specifický. Snad teď vzniká něco jako rozhlasová akademie, jak jsme se dozvěděli, která by měla právě pomáhat těm lidem, kteří tam přijdou, s tím, jak získat ty základní návyky a pochopit specifikum rozhlasu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V tom tempu, v kterém jaksi fofruje dnešní život, se asi počítá spíš s tím, že přijde jaksi hotový člověk do rádia a jako takového ho posadí k mikrofonu a, a ukaž, co umíš.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
No, ale hotový člověk právě nepřijde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. To je ono, to je ono. No, v současné době je vaší doménou Rusko. Viďte? Ale vy jste, jak už jsem tady taky naznačil, absolvoval za svou kariéru už slušnou řádku zemí. Tak co jste všechno prošel? Projděme to teď trochu rychleji.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
No, my jsme začínali jugoslávským konfliktem, do kterého jsme spadli s Jitkou Obzinovou, která potom se, dělala kariéru v televizích, různě jinde, takže mně to tak nějak zbylo, protože jsme tam ze začátku jezdili několikrát spolu, tak nějak se tam člověk cítil daleko líp, ne kvůli tomu konfliktu, ale kvůli té blízkosti, rozhodně asi není nejlepší hned na začátku nějaké novinářské kariéry odjet do země, kde neumíte jazyk, kde se neumíte pohybovat, kde ta kultura, mentalita je úplně odlišná, tak tam nám to strašně pomáhalo a člověk tam se velice rychle naučil ty základy práce zahraničního zpravodaje. To znamená, jak dbát na bezpečnost, jak si shánět zdroje, jak ověřovat ty informace, což se mnohdy vůbec nedaří, ale to vlastně ten posluchač by ani neměl vědět, co za tím je kolem různého telefonování a shánění ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To ho nemusí zajímat, to je pravda.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Shánění kon..., kontaktů a podobně. Po Jugoslávii pak jsem působil v Moskvě za televizi českou, potom v Polsku několik let jako zpravodaj už zase Českého rozhlasu a teď v posledních letech zase v Moskvě, zase jako zpravodaj Českého rozhlasu a myslím si, že to byla velmi dobrá volba, alespoň z mé strany.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, k tomu Polsku se dostaneme v takovej zajímavé souvislosti za chviličku, ale tak říkám, nebo už jsem tady taky malinko zmínil, že televize vám příliš k srdci nepřirostla, rozhlas je ...
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Ale ano, je, to ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Ale je to úplně něco jiného.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to něco jiného, určitě.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Není to práce, která by byla blízká, nebo měla mnoho společného s rozhlasovou prací, protože, jak už jsem se zmínil, pokud nemáte něco natočeno, pokud nemáte ten záběr, tak nemůžete o tom mluvit. Tím pádem vám spousta informací z toho vypadává a v podstatě skládáte jenom takový puzzle svého textu, který není tak podstatný jako to, co ten divák vidí na obrazovce. Rozhlas dává daleko větší možnosti samozřejmě, ale zase mu chybí ta vizuální stránka, která je v případě konfliktu možná rozhodující, protože dobrý záběr zapůsobí daleko víc a daleko intenzivněji než sáhodlouhý komentář.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď dáme pointu tomu povídání mého hosta Martina Dorazína o Polsku, respektive my jsme ho jenom nakousli. Byl jste tam, jestli se nepletu, v letech 2005-2009, tady mám poznamenáno, čili 4 roky v Polsku a Pobaltí, to bylo vaše ...
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaksi teritorium, které jste svými komentáři, svým zpravodajstvím jaksi zásoboval. A nebo odkud jste nás zásoboval a to, že si teď vybíráte písničku, která tam má vlastně své kořeny, tak je docela logické, že?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Určitě. Bude to písnička, kterou má hrozně rád už v podstatě od dětství, tak nějak mě provází neustále. To jsem samozřejmě nevěděl, že jde o polskou písničku, protože nádherně ji zazpívala Marie Rottrová, Markétka se ta písnička jmenuje. A je to Malgoška, zpívá ji v originále Maryla Rodowiczová, která mimochodem stále nahrává velmi dobré desky, velmi kvalitní, doporučuji i ty z poslední doby. Obvykle to bývá spíš, že ten člověk už tak nějak snižuje si tu laťku a tak u Maryly je to úplně naopak. Ale ona je celou dobu taková vyrovnaná, jak mám spousty jejich disků, tak tam nejsou příliš slabá místa a Marie Rottrová, jednak máme společné to, že pocházíme z té severní Moravy oba dva, tak má nádherný hlas a nádherně interpretuje. Neřekl bych, že lépe než Maryla, ale jinak lépe. Možná nám trošku blíž. Ale doporučuji obě ty verze si poslechnout a je to zajímavé srovnání i textově i hudebně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře. Takže tu polskou verzi necháme na posluchačích, aby si ji někde sehnali a my jim teď nabízíme tu českou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Marie Rottrová nás tou Markétkou na chviličku přenesla alespoň v té atmosféře do Polska, ale já se s Martinem Dorazínem teď vydám zase jinam, protože vy jste absolvoval také docela takové, no, dá se říct i exotické stáže, i když to nebylo třeba na dlouho. Byl jste i v Libyi, viďte?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
V Libyi to bylo poměrně na dlouho, protože ten konflikt, který zatím je také spíš horší než lepší, tam je úplná občanská válka, ale před tím to byl boj proti Muammaru Kaddáfímu, takže tam jsem strávil vždycky z těch 2 let, co jsem tam jezdil, tak nejméně půl roku. To už je dohromady téměř jeden rok ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Když se to vezme a když se to spočítá všechno dohromady, takže tu zemi mám projetou od východu k západu, je to obrovská země, většina je samozřejmě poušť, 95 %, ale i ta poušť je tam strašně zajímavá, krásná, jsou tam oázy, jsou tam antická města, která byla zasypaná pískem a díky tomu se nám zachovala do dnešních dob, byla odhalená poměrně nedávno. Bohužel nemůžeme doporučit teď cestu do Libye, protože to je opravdu nejen o zdraví, ale o život tam. Tam ta rozsáhlá území ovládají islamisté, kteří bohužel tam získali moc a ty kmenové války, které se tam vedou, tak rozhodně neumožňují v žádném případě návštěvu Libye, je to země, která je v chaosu, bohužel je tak nádherná příroda, tak nádherné pobřeží a památky, že to je obrovská škoda. Ale samozřejmě největší je škoda je to, že se tam ti lidé zabíjejí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že podmínky pro zahraničního zpravodaje v různých zemích jsou nepochybně různé. Jaké jsou třeba právě v Libyi?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Tam bylo velký problém například se spojením, protože vypnuly se veškeré sítě, telefonní sítě ze začátku fungovaly, pak to postupně přestávalo, o Internetu už jsme nemohli mluvit a když si člověk už zvykne na ten přísun informací, protože sice vidí, co se děje v jednom městě, v Tripolisu nebo Benghází na východě v těch dvou městech, která proti sobě bojovala, ale už neví, co se děje jinde a potřebuje prostě mít jakési základní zpravodajství. Fungovaly televizní signály, většinou arabské, tak toho člověk, tomu moc nerozuměl. Nicméně právě arabská anglická Aldžazíra tam vytvořila takový ostrůvek, malinký proud Internetu v tom milionovém městě, neuvěřitelně pomalou rychlostí se nám to takhle posunovala ta data, ale něco se dalo poslat, třeba fotografie se posílaly celou noc a když si chtěl člověk otevřít stránku, tak čekal třeba 10 minut než to naběhne. A právě my už jsme začali vyrábět víceméně ty reportáže, protože to bylo takové východisko z nouze. Dovolat se nedalo, i když ten signál byl, tak byl tak špatný, že to bylo nevysílatelné, neustále se to přerušovalo, čili jsme volili tu cestu, že já to prostě, co můžu tak namluvím, nechám to tam v tom vypáleném baráku, kde teda šel trošku Internet, nechám to tak a jdu se někam projít nebo se vykoupat do moře a mezi tím ono se to posílá s tím, že kdykoliv se to může samozřejmě přerušit, což se také stalo, že to vůbec nedošlo, ale pak tam člověk trávil noci, seznámil se zase se spoustou kolegů, takže i tam probíhala ta burza informací, každý věděl něco trošku jiného, tak se to tak nějak dávalo dohromady. To bylo asi největší, s čím jsme tam zápasili. Ani ne tak s bezpečností, protože to byl jiný konflikt než ten, který je na Ukrajině, kde se člověk pohybuje prakticky po nepřátelském území a ti místní lidé mu nejsou nakloněni, tak tam ještě v té době nás tam vítali a pracovalo se tam v tomto smyslu velmi dobře. Pomáhali nám lidé, nechávali nás bydlet u nás, vozili nás zadarmo, no, tam vlastně ropa je skoro zadarmo, takže je to ani tolik moc nestálo, ale byli nápomocni. To už by třeba teď nešlo. Teď už by se tam člověk nedostal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to jiné teď, jo?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Absolutně jiné, jak se to tam zvrhlo v to násilí vedené, podporované hodně z té pozice islámských radikálů, tak tam samozřejmě člověk ze Západu je lovnou zvěří, tam už se, by se nemohl jen tak projít po ulici, asi by se tam ani nedostal přímo do těch center a ani bych se tam teď nechtěl dostat. To jsou takové ty konflikty, které se začínají uzavírat, jako je Islámský stát, kde oni žádné novináře oni tam nepotřebují, nebo nechtějí je tam mít. Takže máme tady co dočinění s něčím úplně novým, protože zatím ve všech válkách bylo jakýmsi nepsaným pravidlem, že novináři se tam normálně pohybují, ať už jsou z té jedné nebo druhé strany, že jsou trošku hájeni. Ne úplně hájeni, samozřejmě ta bezpečnost není 100% nikdy, ale že prostě se nezatahují od těch konfliktů. A tady jsme svědky toho pravého opaku, že se pořádají hony na novináře, na Ukrajině se novináři zabíjejí, ať už ruští, nebo, nebo ti druzí, zkrátka jsou součástí té války.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Islámský stát je samozřejmě taky jaksi nešetří příliš ...
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, máte pravdu. Situace se hodně změnila.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Se svými hosty si velice často povídáme také o těch chvílích, kdy člověku není příliš do skoku, natož třeba do zpěvu, dokonce možná ani ne do zpravodajství. Ale přece jenom takový zpravodaj, jako je Martin Dorazín, nesmí hledět na ta nebezpečí, protože je tady od toho, aby podal o tom svědectví. Myslím si, že když jste byl v Libyi, tak jste mohl počítat s tím, že jste zkrátka ve frontovém území, ale jestlipak jste tušil, když jste šel do Ruska, že se dostanete přímo jaksi do, do centra bojů. To asi těžko?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Ne, tak to člověk vůbec netušil, nepředpokládal, že se něco takového může vyvinout. Ještě letos na jaře se zdálo, že se to nějakým způsobem třeba podaří uklidnit, že přece není možné mít takhle, takovouhle hroznou válku s tolika oběťmi, s tolika, s milionem uprchlíků v podstatě jenom kousek od nás, že přece jenom přes to všecko, jak se tam ti lidé nemají rádi, tak snad nikdo válku nechce, protože tam je ta válka daleko větší problém než u nás ozvěny druhé světové války, tam každá rodina ztratila někoho, některá rodina ztratila spousty příslušníků, Ukrajinci, Rusové a mělo to pro ně být jakýmsi mementem. Tím, jak se to neustále oficiálně zdůrazňovalo, tak možná, že to těm lidem už, že si to přestali uvědomovat, že to bylo jenom slovní, formální a že zapomněli, jak hrozné to bylo za druhé světové války, zvláště pro Ukrajinu a Rusko. A nevzali si z toho ponaučení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hm. Vy jste se dostal také do takových jaksi kritických situací, kdy vám šlo skoro o zdraví, viďte?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
No, tak to je tam poměrně často při tom necíleném ostřelování, člověk neví, nemůžete se dost dobře chránit, když nevíte, jestli to nespadne právě do toho vašeho prostoru, ta střela samozřejmě primárně by měla mít nějaký vojenský cíl, jenomže v milionovém městě co je vojenský cíl. Je to školka, ve které, na které je palebná pozice, je to škola, ve které je jedno z center toho ozbrojeného odporu, jsou to obytné čtvrti, je to takhle ulice, nebo tamta ulice? To vám nikdo neřekne, kam ta raketa dopadne. I když postupem času se dá vysledovat, že největší pravděpodobnost je zhruba v těch a v těch částech města, zatímco když se budete pohybovat trošku jinde, tak to sice taky uslyšíte, taky vám to bude nahánět husí kůži, ale už to není takové to bezprostřední úplně nebezpečí, taková ta absolutní nejistota. A nejhorší je, když se dostanete, když jste zadrženi a nevíte navíc ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se vám stalo, že jste přímo byl zadržen?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Několikrát, to je takové v podstatě s tím se musí počítat, protože my pro ně jsme nepřátelskými agenty. Já na jejich místě bych asi také podezíral ty smečky západních novinářů, že se nestarají jenom o svoji zpravodajskou činnost, to je úplně normální, vždycky se do dá vysvětlit. My máme trošku jiné postavení kvůli tomu, že jsme z Česka nebo Slovenska, z Československa, to tam má pořád velmi dobrý zvuk. Nakonec se vždycky na něčem shodneme, na něco společného, co bylo v naší historii si ti lidé vzpomenou a musíte se vždycky dostat k tomu, kdo je nejvýš postavený, protože ti malí pěšáci jsou velmi nebezpeční, ti dobrovolníci, jsou to vesničané, člověk neví, v jakém psychickém stavu zrovna jsou, ale tam ty vojenské špičky samozřejmě už jsou připravené, ale k těm se musíte nějakým způsobem dostat. Když vám seberou telefon, tak je to špatné ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ajajajaj ..., to se vám stalo?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
To se stává pravidelně, že si ty telefony vezmou, prozkoumají, tak je musíte uprosit, aby vám dali jedno zavolat a on stačí jeden telefonát, pak se to samo všecko vyřeší a zase ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To musíte ale vědět kam.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Musíte vědět kam, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty, ty kontakty jsou asi dost vzácné, že, to know-how?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
To je asi, to je asi to úplně nejdůležitější.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Práce zahraničního zpravodaje třeba Českého rozhlasu, třeba Martina Dorazína, který je dnes hostem Tandemu, je nepochybně dost vyčerpávající. A to samozřejmě fyzicky, ale možná i víc ještě psychicky. Takže určitě je pro vás důležité, Martine, abyste dobře odpočíval. Já jsem si přečetl, že máte rád staré filmy, to mě docela nadchlo.,
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
No a kdo je nemá rád?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jsou tací.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Já si myslím, že to je úplně normální a většina lidí má ráda staré filmy, nejenom české, nebo československé, ale i třeba ruské filmy, tak ten začátek ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako přímo fanoušek?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
No, úplně ne, ale čas od času je užitečné se na to podívat, jak se tam ten film rodil a jestli je to něco podobného, protože z toho lze také vystopovat, jak ta země se, jak žila kulturně například v těch 20. letech nebo v 30., v době represí, co se za filmy točily. A například první ruský muzikál "Vesjolie rebjata" se točil v době těch nejhorších represí, dokonce část toho štábu, scénáristé byli postiženi, někteří z nich zemřeli, byli zavření, ale ten film působí tak rozjuchaně, že to na tom vůbec není znát a až když člověk si uvědomí celou tu situaci, ve které všichni pracovali, jak byli pod obrovským tlakem, jak se hrozně báli a najednou vidíte ty rozesmáté "Vesjolie rebjata", tak už se vám to nezdá úplně jako komedie, ale spíš jako něco obludného.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to je samozřejmě dobře znát tyhle ty, to, to, ten pozadí toho. Ale máte pravdu, my jsme si zrovna nedávno s kamarádem vyprávěli, jak máme rádi dokonce staré sovětské filmy, takové ty i pohádky, jako Sadko, nebo, nebo válečný Koráby útočí třeba a podobně. To vám určitě něco říká, viďte?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
No, no, ale já mám nejradši stejně takové ty sovětské komedie, ve které je ta realita dovedená do tak absurdního stavu, že oni to ani moc komedie nejsou, jsou to takové hořké komedie Rjazanova nebo podobně, kde je ta skutečnost cítit, ale když ji člověk chce poznat, tak to tam všechno najde. Není to tak, že by něco skrývali mezi řádky, ale ta realita tam stejně jakýmsi způsobem se jí tam podařilo propašovat, takže člověk si může udělat velice dobrý obrázek, jaké to bylo, my jsme, co jsme zažili až ten závěrečný Sovětský svaz v těch jeho posledních křečích, tak to už bylo zase úplně jiné. A to, tohle to je velkým zdrojem poznání, jak ta společnost, kterou jsme si mysleli, že známe, tak jak byla úplně odlišná i tenkrát, že to nebylo žádné velké přátelství samozřejmě, že ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy asi těžko teď chodíte, dejme tomu, v Moskvě do kina, ale, ale spíš jaksi televizi asi sledujete ne?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Televizi hodně, protože to musí mít člověk puštěný ten zpravodajský kanál, aby viděl, co se hned děje, ale do kina také a do, do divadla samozřejmě ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte na to čas, jo?
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
No, tak člověk si ho musí udělat. A jde to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak divadlo v Moskvě určitě jaksi je na vysoké úrovni ...
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Mají tam velké divadlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mají velké divadlo, já nevím, balet a opera určitě famózní ...
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Já mám rád ty menší divadla. Já jsem chodil k nebohému zesnulému Juriji Petroviči Ljubimovovi, legendárnímu zakladateli Divadla Na Tagance, na všechna jeho obnovená představení, když se vrátil z emigrace na konci 90. let, tak jsem viděl, snad s výjimkou představení /nesrozumitelné/ Hamleta a Vysockij, samozřejmě už Vladimír nemohl hrát, protože už byl dávno po smrti, nicméně všechno to bylo neuvěřitelné. To je typ divadla, který mám rád, který je prostě neustále moderní a neustále současný. Ljubimov přivezl několik těch svých spektáklů, i do Prahy, jezdil s tím po světě, takže ti, kdo měli tu možnost, asi ví, o čem mluvím. No ale takových malých a středních divadel je tam spousta. Jsem někde četl, že v Moskvě je přes 100 divadel, stálých takových ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je úžasné.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
To je neuvěřitelné a hrají, hrají velice, zatím velice zajímavé, odvážné věci, dokud se jim to někdo nepokusí zatrhnout. I taková, takové pokusy už se v poslední době objevily. Bohužel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hm, hm, tak to se dá očekávat. No, jsem rád, že nás dneska Martin Dorazín vyvedl trošičku do světa a nepochybně jste se dozvěděli věci stejně jako já, o kterých člověk třeba neměl ani tušení. Moc vám děkuju za vaší dnešní návštěvu a přeju samozřejmě hodně zdaru a taky štěstí v tom světě.
Martin DORAZÍN, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Děkuju a děkuju za pozvání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
