Michal Dočekal - režisér a šéf činohry Národního divadla
16. únor 2012
Jan Rosák a režisér a šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal v Tandemu. Dozvěděli jste se od něj například, co si pouštěl za desky, když byl malý kluk, na čem vyrůstal, a na jaké novinky se můžeme v Národním divadle těšit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači. Z Tandemu vás všechny zdraví Jan Rosák. Bylo mně tenkrát jednadvacet let a byl jsem šťastný, že jako velký ctitel divadla jsem mohl v té naší zlaté kapličce nosit aspoň kulisy. S obdivem a úctou jsem tam tehdy sledoval z portálu divadelní bardy. Koho jsem tam ale tenkrát opravdu nepotkal, tak to je můj dnešní host. Tenkrát byl totiž ještě dítětem. Ale dnes je to osobnost pro Národní divadlo stejně významná jako třeba tenkrát, když já jsem tam nosil kulisy, byl Miroslav Macháček. Jsem rád, že pozvání do Tandemu přijal režisér a šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal. Dobrý den.
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik vám to tenkrát asi tak bylo v šedesátém devátém?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Asi tak čtyři roky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No prosím. Tak to jsme se potkat nemohli. Jestli se ovšem už ve vašem dětství už dalo tušit, jaká bude vaše budoucí profese, tak třeba i to si řekneme po první písničce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak je pravda, že když já jsem byl v Národním jako kulisák, tak můj dnešní host, Michal Dočekal, byl malý chlapec. Narodil se v roce 65 v Praze. A řekněte mi, bylo tam něco už v tom vašem dětství, co signalizovalo vaše budoucí směřování? A nebo jste měl tenkrát úplně jiné spády a chtěl jste být popelářem jako většina kluků?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Ano. Pochopitelně. Chtěl jsem být popelářem. A myslím si, že v mém dětství bylo všechno, co jednoznačně nasvědčovalo tomu, že nic takového jako divadlo nebo cokoliv, co by spočívalo v komunikaci s lidmi, to znamená třeba někoho řídit, že to dělat nemůžu, protože jsem byl hrozně uzavřené takové bojácné vystrašené malé dítě. Měl jsem s tím a myslím, že hlavně moji rodiče s tím velké problémy, protože třeba po půl roce školní docházky si zavolali moji maminku. Já jsem furt v tý škole, v tý první třídě mlčel. A doporučili jí, jestli by nechtěla uvažovat o nějaké speciální škole, česky řečeno zvláštní škole.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
No. Vážně. Dost se to u nás traduje. A nezávidím jí to, protože teď, když mám sám děti, tak si uvědomuju, jak to pro ty rodiče je obtížné, jaký to je stres a jaké naděje a zároveň zklamání prožívají, když se jim něco takového přihodí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste nemluvil, ani když jste byl tázán tedy?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Ne. Tak si to matně pamatuju samozřejmě v té první třídě. Ale v každém případě mě ta školní docházka a vůbec ten pobyt v kolektivu byl víc než nepříjemný. V mateřské školce jsem byl tři dny, protože následkem návštěvy, pokusu o to umístit mě do mateřské školy, jsem ochrnul.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zcela jaksi fyzicky?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Ochrnul jsem na dolní končetiny. A pak když teda mě odnesla babička na zádech domů, že chlapeček prostě a tak dále, povolali maminku z práce a jeli jsme k doktorovi a bylo to takový všechno napínavý, vůbec si nedovedu upřímně řečeno představit, co prožívali, ale když potom jsem pochopil, že ze souvislosti vyplývá, že školka zítra a pozítří, v dohledné době odpadá, tak mě to ochrnutí přešlo. Takže já jsem skutečně maximálně nevybaven pro svoji funkci a pozici.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdy vás tohleto, ta ostýchavost, abych to řekl eufemisticky, přešla?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Nikdy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně nikdy?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Já se prostě jenom nějakým způsobem snažím přetvařovat a více nebo méně mi to jde. Samozřejmě to nechci přehánět, ale nemyslím si, že bych byl skrytý nebo že bych v sobě odhalil nějaký extrovertní talent. Může se to zdát neobvyklé, ale není to zas tak neobvyklé. I řada herců jsou v soukromí vlastně velmi tiší, plaší lidé. A v té profesi se to projevuje jinak nebo se to neprojevuje, tak nevím. Chtěl jsem dělat divadlo. Nevím proč. Popravdě řečeno nebo asi nějaké domněnky nebo hypotézy o tom mám, ale prostě mě to kolem pokročilé puberty nebo v tom teenagerovském věku strhlo a to jsem neřešil prostě, jestli jsem pro to vybaven nebo nejsem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chtěl jste dělat divadlo jako interpret nebo jako tvůrce?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Ne. Ne. Jako režisér.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako režisér. Rovnou.
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Rovnou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to se mi líbí, že jste se k tomu přiznal.
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Nejsem zběhlý herec, což není žádná výhoda nebo úšklebek notabene, protože řada vynikajících režisérů, vy jste jmenoval Miroslava Macháčka, třeba byl herec, Otomar Krejča samozřejmě herec. Takže pro tu režijní profesi není to podmínka, ale je to určitě řada velkých režisérů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to vybavení navíc.
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Je to výhoda. Stanislavský. Pochopitelně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je dnes hostem režisér a šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal, který ovšem působil v letech 94 až 2002 jako umělecký šéf jiné pražské scény a to Divadla Komedie. V té době v podstatě utvářel jeho, dá se říct, generační podobu. A to divadlo získalo velké renomé. Mimochodem třeba Cenu Alfréda Radoka. Ale to bychom tady vypočítávali dlouho. Ale já se vás chci zeptat, jestliže máme příležitost teď něco okomentovat, oglosovat, pane Dočekale, jak vidíte teď třeba budoucnost Divadla Komedie po tom, co se tam naprosto vyměnil celý kádr? Jaká bude jeho budoucnost?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Tak já doufám, že dobrá. Ale fakt je, že mně je velmi líto a mrzí mě to, že Pražské komorní divadlo pod vedením Dušana Pařízka a v tandemu s Davidem Jařabem, což byl a je jeho kolega režisér, že končí, protože končí svoji misi o dva roky dříve, než bylo plánováno. Důvodem je nedostatek financí, nedohoda s magistrátem. Je to ohromná škoda, protože za tu dobu, za těch osm let, co tam Pražské komorní divadlo funguje, si vydobylo nejenom v České republice a v Praze renomé, ale mají i evropské renomé. A to je v tom činoherním divadle a v současnosti ohromně obtížné. A tak je velká škoda, že musí končit. Musí končit prostě proto, že Praha nenašla tři miliony. To mně přijde hodně velká škoda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to vidíte teď? Jaká bude budoucnost? Já jsem teď nesledoval, jak se vyvíjejí ty...
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Tak byl vypsán konkurz. Konkurz vyhrálo Strašnické divadlo nebo lidé, kteří jej předtím fungovali ve Strašnickém divadle. A nezbývá, než jim držet palce, aby mohli pokračovat v tom nastoupeném trendu, co už doufám od mého a našeho působení v Divadle Komedie od poloviny devadesátých let Divadlo Komedie v Praze je, to znamená kvalitní, nepokleslá a divadlo s těmi nejvyššími ambicemi. Tak v tom jim musíme samozřejmě pochopitelně držet palce. Ale jednoduchá ta situace není, protože je to hodně limitováno právě těmi penězi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A byl byste raději, kdyby to umělecké, dramaturgické směřování bylo spíš jaksi v duchu vašeho šéfování? Vy jste tam dělal dost klasických titulů. Čechova, Shakespeara, Aghatu Christie a podobně. Velice slavnou inscenaci. Anebo spíš v duchu takových těch novátorských snah?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Já myslím, že musí nový nájemce, dneska se tomu říká nájemce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nájemce. To je hrozný slovo, co?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
No je to divné slovo. Zejména v souvislosti s divadlem. Ale najít svoji vlastní tvář a oni určitě budou vědět a budou se snažit to profilovat jiným způsobem. Tady s mluví hodně o tom, že nejsou peníze. Já bych se do toho nechtěl moc pouštět. Důležitá jedna věc je, co si myslím, že si musí město uvědomit, protože město je takový amorfní trošku termín. Jsou to konkrétní lidé. Ale ty peníze, které dává to město do té kultury, dává právě proto, aby vznikaly věci, které prostě v komerčním divadle neuvidíte. Nemáte tu možnost. Může někdo se ošklíbnout, říct prostě je to zbytečné. Není to zbytečné. Je to součást kultury, tváře toho města. A nezpochybnitelně ta kultura ve smyslu umění je jenom součást, malinká slupka nad kulturou, která spočívá v tom, že vás neokrádají řemeslníci, že se k vám pěkně chovají prodavačky a tak dál. Kultura je toto. To je pěstování. A teprve kultivovaní lidé můžou vnímat umění a budou ho potřebovat, budou ho chtít. Čili my si těmi penězi, které do té kultury jdou, platíme daleko víc věcí, než si můžeme přímo uvědomit. Já nemusím navštěvovat symfonický orchestr a jeho koncerty, ale musím za každou cenu bojovat za to, aby měl dobré podmínky k práci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak už jsem se tady zmínil o jedné, jak se v divadle říká, štaci mého dnešního hosta Michala Dočekala. A to bylo ve funkci uměleckého šéfa v Divadle Komedie. Předtím, jestli se nepletu, jste působil po studiích na DAMU a stáži v Londýně? Tam jste byl taky na stáži v Londýně?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebyl jste tam náhodou na Pasti na myši?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Ne. Nebyl. Byl jsem tam na lecčem. Měl jsem to štěstí, že jsem vlastně, tak náš ročník absolvoval tou studentskou stávkou. To byla naše nejlepší...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Tak pochopitelně my jsme, a já se do toho nechci pouštět, ale my jsme 18. listopadu měli mít premiéru v Disku a my jsme v podstatě první divadlo, které ji nemělo, protože jsme odmítli po tom báječném zážitku z Národní třídy hrát. Nicméně během té stávky, když už věc byla jasná a pan prezident Havel byl panem prezidentem, tak jsme založili Divadelní spolek Kašpar s Jakubem Špalkem a Honzou Hřebejkem, který je náš vlastně ročníkový kolega z FAMU a Pavlem Lagnerem, hercem. A tam jsem začínal ve spolku Kašpar. A ten pořád ještě existuje, hraje a držím mu palce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je potřeba mu držet palce, protože ty problémy, o kterých jsme tady mluvili před chvilkou v souvislosti s Komedií, tak má samozřejmě kdekteré divadlo, včetně Kašpara. No takže Kašpar, poté Komedie a pohostinsky jste taky ale režíroval v nejrůznějších divadlech. Máte zkušenosti z Liberce, vím já co, z Hradce Králové. Jsou tyhlety zkušenosti jaksi jak se říká k nezaplacení? I pro režiséra?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Určitě. Určitě. Popravdě řečeno, kdo má možnost srovnání, kdybych je neměl, jestli bych bez nich mohl fungovat nebo fungoval hůř. Nevím. Mám jednu zkušenost k nezaplacení, která je vtipná, protože jsem párkrát byl v zahraničí. Ne tolik, jak bych si třeba i přál, ale měl jsem režírovat na Islandu a zrovna v době, kdy Island šel ekonomicky pod vodu, tak z toho sešlo. Takže já jsem oběť finanční krize, přímo tady ji máte před mikrofonem in natura. Je to velká škoda, protože kdo kdy byl na Islandu, tak ví, že je o co stát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To určitě ano. Ale teď mě napadlo, že doufám, že se vás to nebude držet ve vaší funkci současné. No a tím se dostáváme samozřejmě k tomu, že od roku 2002 působíte jako šéf činohry Národního divadla. Národní divadlo má dneska čtyři scény. Je to těžké šéfovat jedné z těch scén, když se tam musí jaksi dělit prostředky, pozornost, všecko?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Tak no není to lehké samozřejmě. Ale je to tak, že my máme teď čtyři, respektive vlastně pět scén, protože rozhodnutím ministerstva byla do svazku Národního divadla přičleněna i Státní opera. Činohry se to sice netýká, ale od 1. ledna tedy je to pět divadelních budov, kde Národní divadlo hraje, to znamená Národní divadlo, Stavovské divadlo, Divadlo Kolovrat, Nová scéna a Státní opera. Činohra hraje na čtyřech z nich. A co víc, na všech těch scénách cirkuluje jak činohra, tak balet, tak opera. A to je vlastně ten největší problém Národního divadla, protože takhle velká divadla jsou po světě samozřejmě, ale skoro nikdo nebo já nevím o jiném divadle, které by na jedné scéně rotovalo všechny ty tři žánry, balet, operu a činohru. A je to produkčně, provozně hrozně náročné a nedá se s tím celkem nic dělat, protože Národního divadla, zrovna teda té budovy, nebo Stavovského divadla se nikdo z nás pochopitelně nevzdá. Ale žít v tom, dát to dohromady, vyhádat si ten prostor, to není vůbec jednoduché.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak která generace je Michal Dočekal, respektive jejímž členem je vlastně Michal Dočekal, tak to naznačil tím, že v roce 89 při těch, při listopadové revoluci byl vlastně absolventským ročníkem na DAMU. Čili dá se říct, že je nějaká osobnost nebo dvojice, skupina, která utvářela váš taky smysl pro legraci, pro humor, divadelní legraci? Jinými slovy, koho teď z klasiků českého humoru zvolíte v tomto smyslu?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Tak já jsem vyrůstal na Šlitrovi a Suchém. Ten trojdeskový komplet ze Supraphonu jsem měl ohraný až na dřeň. Na Miroslavu Horníčkovi a Janu Werichovi. Hrozně důležitý pro mě byl Ivan Vyskočil a jeho Nedivadlo. Samozřejmě potom v těch mladších letech Šimek - Grossman. To jsme všichni snad uměli nazpaměť. Ale ani na druhé straně Felix Holzman není neoblíbený, naopak byl to a čím dál, čím jsem starší, tím víc doceňuju vlastně ten humor, který mně potom, když už jsem byl teenager, se zdál trošku jakoby jednoduchý nebo ne tak nebo samozřejmě nebyl tak intelektuální, ale to byl výborný komik. Čili v tom nemám žádné, nejsem určitě žádným objevitelem neznámého. Ale znal jsem ty scénky, ty písničky a ty povídky v podstatě nazpaměť.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samé zdravé věci jste tady vyjmenoval. To nemůže uškodit. Naopak nám udělají radost. Tak já bych teda zvolil toho Suchého se Šlitrem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu si dnes povídám s režisérem a šéfem činohry Národního divadla Michalem Dočekalem. Ale za chviličku nebudeme na vlnách našeho Tandemu pouze dva, protože aspoň doufám, že se nám povede telefonní spojení, by se nám měl teď právě ohlásit jeden z předních členů činohry a sólistů David Matásek. Je to tak?
David MATÁSEK, člen činohry Národního divadla
--------------------
Ano. Dobré odpoledne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zdravíme vás, Davide. Dobrý den.
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Ahoj, Davide.
David MATÁSEK, člen činohry Národního divadla
--------------------
Ahoj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si tady povídám s vaším šéfem Činohry Michalem Dočekalem o Národním divadle jako takovém. A v podstatě jsme se nedostali ani k současnému repertoáru, což teď činím a napravuji, protože vy jste jedním z protagonistů právě zkoušené hry Enron. Je to tak?
David MATÁSEK, člen činohry Národního divadla
--------------------
Ano. Je to tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak se vám ta hra zatím líbí? Je to prý světový hit, jsem slyšel.
David MATÁSEK, člen činohry Národního divadla
--------------------
Mně se líbila od začátku. Je to myslím hra, která je taková vrstevnatá, bych tak řek. Že si tam na svý přijdou, myslím, všichni. Že to je hra, že nemusíte bejt úplně nějakej extra odborník na ekonomii a že jsou tam dobrý věci. To myslím, vůbec jako moderní nebo dobrá hra by měla mít, že to je několik příběhů nebo několik vrstev, který může divák sledovat. Záleží samozřejmě na něm, co si vybere. Tak myslím, že ten Enron v tomhletom je jako dobrej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si nedokážu představit, to je asi otázka spíš pro Michala Dočekala, o čem může být hra nebo respektive jak se může rozvíjet hra o krachu firmy?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Je to hrozně zajímavý příběh. Ona to napsala mladá britská autorka, ale napsala to podle skutečné události a řada z těch věcí, většina z těch věcí a postav, které se v té hře odehrávají a které v ní vystupují, jsou skutečně převzaté z reality. Je to něco, co se vám zdá naprosto nemožné, že se mohlo stát, že firma, která byla sedmkrát za sebou vyhlášena nejlepší a nejlépe se rozvíjející firmou ve Spojených státech, byla postavena na vlastně podvodných základech a skončila se skoro 90miliardovým dluhem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Koho, Davide, hrajete vy?
David MATÁSEK, člen činohry Národního divadla
--------------------
No hraju hlavního účetního, kterej do tý firmy samozřejmě přišel, když fungoval a on tam zavedl některý takový zvláštní způsoby toho účetnictví. Vykazování něčeho, co není tak úplně pravda a tak dále.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je ta postava /výpadek signálu/ jinými slovy?
David MATÁSEK, člen činohry Národního divadla
--------------------
Je to výbornej chlápek. Je to znamenitej chlápek. Je to nejdřív taková, samozřejmě že je to mimořádně inteligentní postava, což za ním tak zatím klopýtám, co se tohohle týče, ale ten jeho osud je takovej faustovskej. No prostě si zahrává s něčím, co ho myslím nakonec semele tak, že, no ještě sedí dneska.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekl to správně David?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
No dostal 25 let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fíha. Fíha. To je hezkej osud postavy. No tak Davide, moc vám přeju, ať dopadne samozřejmě, kdy je premiéra, pánové, mimochodem?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Dneska.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska máte premiéru. No tak pánové, tedy to máte teda železný nervy, že se mnou tady ještě povídáte a neopakujete si text a Michal Dočekal, že nervózně nekouše nehty. Takže ať všechno dopadne tfuj, tfuj, tfuj. Zlomte vaz.
David MATÁSEK, člen činohry Národního divadla
--------------------
Čert vás vem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nashle.
David MATÁSEK, člen činohry Národního divadla
--------------------
Na shledanou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže člověk vkročí do naší zlaté kapličky, tedy do historické budovy Národního divadla jako divák, tak na něj určitě jaksi okamžitě zapůsobí ta atmosféra té úžasné historie českého divadla jako takové. Úplně zhmotnělé. A nemusíte se dívat ani na ty busty, které tam ve foyer stojí. Ale i ty busty samozřejmě jaksi k tomu přispívají. Když vy jste vkročil do Národního divadla. Teď už myslím jako profesně, to znamená jako nastávající šéf činohry, zapůsobilo to na vás tak jaksi, že jste povinován nést dál tuhletu tradici? Táhnout dál tu tespidovu káru, jak se hezky říká? Čili jinými slovy, vy tam asi těžko jste mohl přijít jako s úmyslem, teď tady z toho udělám divadlo podle svýho jaksi gusta, ale že jste byl něčím jaksi povinován té historii, viďte?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Když tam přijdete na to jeviště, protože v hledišti samozřejmě předtím jste a opakovaně a studujete divadelní školu, chodíte na ta představení, protože vám to třeba zadá profesor, abyste o tom napsal seminární práci, chodíte tam potom jako mladý profesionál a kolega, víte všechno, jak má vypadat, jak to má být a jak to hlavně nemá být, protože v Národním divadle je, když vyjdete školu, všechno špatně pochopitelně. To s tím souvisí. Ale potom máte tu možnost přijít z té druhé strany, postavit se na to jeviště a ten pohled do té doby neznáte pochopitelně. Je to pravda, prostě génius loci nevím, kdy to člověk kde zažije, zažívá to, existuje to a pokud bych měl já jmenovat jeden okamžik, kdy jsem prostě tuto těžko definovatelnou nebo uchopitelnou hodnotu, kvalitu nebo sílu něčeho, co se nazývá géniem loci, pocítil, tak to bylo ve chvíli, kdy jsem vstoupil na jeviště Národního divadla. Ten pohled je úžasný. Ten prostor má ohromnou řekněme kubaturu. Jak když si sednete prostě do automobilu, který má pětilitrovej obsah a otočíte tím klíčkem, sešlápnete ten pedál a cítíte, co pod tou kapotou je. Tak podobný nebo v něčem podobný pocit jsem měl, když jsem poprvé vstoupil do Národního divadla. Neopakuje se to. Samozřejmě tyhle zážitky nemůžete mít opakovaně, ale zůstávají ve vás.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jinými slovy, když by tam třeba přišel jaksi mladý avantgardní tvůrce s tím, že teď tady budu dělat jaksi podle svého divadlo a najednou ucítí tu tíhu, tak si uvědomí, ne, ne, Lucerna bude zase, budou Furianti. Je to tak?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Nedokážu to říct. Já si myslím, že každá generace, a už je to od, vlastně od doby založení Národního divadla, to byla generace lidí, kterým bylo přes třicet. To nebyli žádní velební kmetové, jak bychom je rádi dnes trošku triviálně viděli. Byli to mladí draci, kteří chtěli udělat něco, co tady ještě nebylo. A dělali to. Měli s tím často problémy. Stroupežnický, nepřijatelný autor. Mrštíkové, nepřijatelní autoři. A já si myslím, že ta ambice vstupovat do Národního divadla s něčím, dejme tomu, co tady ještě nebylo nebo že já to udělám jinak, ta je zdravá. A dokonce bych si dovolil říct, že je docela dost nutná, protože pak se bojíte udělat krok a nevíte, jestli šlapete správně a to se nedá tančit. Ale v každém kroky je to zážitek, který je deset let starý a jsem rád, že jsem tuhletu jistou drzost v té době měl, protože čím je člověk starší, tím je zkušenější, ale zároveň bohužel i opatrnější.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, že dneska je v Národním divadle premiéra hry Enron, tak to už jsme si řekli. Ale premiérou končí jenom vždycky jedna etapa života divadla. Premiéra skončí, doufám, že úspěšně. Nastanou reprízy, ale šéf činohry už musí myslet jaksi hodně dopředu. Co teď? Musel myslet už dávno dopředu. Takže co čeká Národní divadlo a tím pádem i vás?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Tak nás čeká teď zkoušení Figarovy svatby. Na to se velmi těším. Bude tam hrát třeba Richard Krajčo, Miroslav Donutil, Kateřina Winterová. A v příští sezóně, ta si myslím, že je velmi dobře připravená, bude svoji vlastně první premiéru v Národním divadle v činohře mít režisér David Radok, kterého si velmi vážím. A paralelně s ním bude po dlouhých letech hostovat v Národním divadle významná režisérka Hana Burešová, která bude zkoušet zase Moliéra, protože David Radok zkouší Shakespeara a ve Stavovském divadle bude zkoušet Hana Burešová Moliéra. To bude obtížné rozhodnout se, do kterého z těch divadel jít.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak půjdeme na všechno.
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Doufám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Půjdeme na všechno, protože to jsou samé krásné věci, samé lahůdky, které nám také naservíroval dneska můj dnešní host, režisér a šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal. Těším se zase někdy příště nashledanou.
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Děkuju za pozvání. Mějte se hezky. Na shledanou.
--------------------
Dobrý den, milí posluchači. Z Tandemu vás všechny zdraví Jan Rosák. Bylo mně tenkrát jednadvacet let a byl jsem šťastný, že jako velký ctitel divadla jsem mohl v té naší zlaté kapličce nosit aspoň kulisy. S obdivem a úctou jsem tam tehdy sledoval z portálu divadelní bardy. Koho jsem tam ale tenkrát opravdu nepotkal, tak to je můj dnešní host. Tenkrát byl totiž ještě dítětem. Ale dnes je to osobnost pro Národní divadlo stejně významná jako třeba tenkrát, když já jsem tam nosil kulisy, byl Miroslav Macháček. Jsem rád, že pozvání do Tandemu přijal režisér a šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal. Dobrý den.
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik vám to tenkrát asi tak bylo v šedesátém devátém?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Asi tak čtyři roky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No prosím. Tak to jsme se potkat nemohli. Jestli se ovšem už ve vašem dětství už dalo tušit, jaká bude vaše budoucí profese, tak třeba i to si řekneme po první písničce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak je pravda, že když já jsem byl v Národním jako kulisák, tak můj dnešní host, Michal Dočekal, byl malý chlapec. Narodil se v roce 65 v Praze. A řekněte mi, bylo tam něco už v tom vašem dětství, co signalizovalo vaše budoucí směřování? A nebo jste měl tenkrát úplně jiné spády a chtěl jste být popelářem jako většina kluků?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Ano. Pochopitelně. Chtěl jsem být popelářem. A myslím si, že v mém dětství bylo všechno, co jednoznačně nasvědčovalo tomu, že nic takového jako divadlo nebo cokoliv, co by spočívalo v komunikaci s lidmi, to znamená třeba někoho řídit, že to dělat nemůžu, protože jsem byl hrozně uzavřené takové bojácné vystrašené malé dítě. Měl jsem s tím a myslím, že hlavně moji rodiče s tím velké problémy, protože třeba po půl roce školní docházky si zavolali moji maminku. Já jsem furt v tý škole, v tý první třídě mlčel. A doporučili jí, jestli by nechtěla uvažovat o nějaké speciální škole, česky řečeno zvláštní škole.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
No. Vážně. Dost se to u nás traduje. A nezávidím jí to, protože teď, když mám sám děti, tak si uvědomuju, jak to pro ty rodiče je obtížné, jaký to je stres a jaké naděje a zároveň zklamání prožívají, když se jim něco takového přihodí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste nemluvil, ani když jste byl tázán tedy?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Ne. Tak si to matně pamatuju samozřejmě v té první třídě. Ale v každém případě mě ta školní docházka a vůbec ten pobyt v kolektivu byl víc než nepříjemný. V mateřské školce jsem byl tři dny, protože následkem návštěvy, pokusu o to umístit mě do mateřské školy, jsem ochrnul.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zcela jaksi fyzicky?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Ochrnul jsem na dolní končetiny. A pak když teda mě odnesla babička na zádech domů, že chlapeček prostě a tak dále, povolali maminku z práce a jeli jsme k doktorovi a bylo to takový všechno napínavý, vůbec si nedovedu upřímně řečeno představit, co prožívali, ale když potom jsem pochopil, že ze souvislosti vyplývá, že školka zítra a pozítří, v dohledné době odpadá, tak mě to ochrnutí přešlo. Takže já jsem skutečně maximálně nevybaven pro svoji funkci a pozici.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdy vás tohleto, ta ostýchavost, abych to řekl eufemisticky, přešla?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Nikdy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně nikdy?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Já se prostě jenom nějakým způsobem snažím přetvařovat a více nebo méně mi to jde. Samozřejmě to nechci přehánět, ale nemyslím si, že bych byl skrytý nebo že bych v sobě odhalil nějaký extrovertní talent. Může se to zdát neobvyklé, ale není to zas tak neobvyklé. I řada herců jsou v soukromí vlastně velmi tiší, plaší lidé. A v té profesi se to projevuje jinak nebo se to neprojevuje, tak nevím. Chtěl jsem dělat divadlo. Nevím proč. Popravdě řečeno nebo asi nějaké domněnky nebo hypotézy o tom mám, ale prostě mě to kolem pokročilé puberty nebo v tom teenagerovském věku strhlo a to jsem neřešil prostě, jestli jsem pro to vybaven nebo nejsem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chtěl jste dělat divadlo jako interpret nebo jako tvůrce?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Ne. Ne. Jako režisér.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako režisér. Rovnou.
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Rovnou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to se mi líbí, že jste se k tomu přiznal.
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Nejsem zběhlý herec, což není žádná výhoda nebo úšklebek notabene, protože řada vynikajících režisérů, vy jste jmenoval Miroslava Macháčka, třeba byl herec, Otomar Krejča samozřejmě herec. Takže pro tu režijní profesi není to podmínka, ale je to určitě řada velkých režisérů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to vybavení navíc.
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Je to výhoda. Stanislavský. Pochopitelně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je dnes hostem režisér a šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal, který ovšem působil v letech 94 až 2002 jako umělecký šéf jiné pražské scény a to Divadla Komedie. V té době v podstatě utvářel jeho, dá se říct, generační podobu. A to divadlo získalo velké renomé. Mimochodem třeba Cenu Alfréda Radoka. Ale to bychom tady vypočítávali dlouho. Ale já se vás chci zeptat, jestliže máme příležitost teď něco okomentovat, oglosovat, pane Dočekale, jak vidíte teď třeba budoucnost Divadla Komedie po tom, co se tam naprosto vyměnil celý kádr? Jaká bude jeho budoucnost?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Tak já doufám, že dobrá. Ale fakt je, že mně je velmi líto a mrzí mě to, že Pražské komorní divadlo pod vedením Dušana Pařízka a v tandemu s Davidem Jařabem, což byl a je jeho kolega režisér, že končí, protože končí svoji misi o dva roky dříve, než bylo plánováno. Důvodem je nedostatek financí, nedohoda s magistrátem. Je to ohromná škoda, protože za tu dobu, za těch osm let, co tam Pražské komorní divadlo funguje, si vydobylo nejenom v České republice a v Praze renomé, ale mají i evropské renomé. A to je v tom činoherním divadle a v současnosti ohromně obtížné. A tak je velká škoda, že musí končit. Musí končit prostě proto, že Praha nenašla tři miliony. To mně přijde hodně velká škoda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to vidíte teď? Jaká bude budoucnost? Já jsem teď nesledoval, jak se vyvíjejí ty...
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Tak byl vypsán konkurz. Konkurz vyhrálo Strašnické divadlo nebo lidé, kteří jej předtím fungovali ve Strašnickém divadle. A nezbývá, než jim držet palce, aby mohli pokračovat v tom nastoupeném trendu, co už doufám od mého a našeho působení v Divadle Komedie od poloviny devadesátých let Divadlo Komedie v Praze je, to znamená kvalitní, nepokleslá a divadlo s těmi nejvyššími ambicemi. Tak v tom jim musíme samozřejmě pochopitelně držet palce. Ale jednoduchá ta situace není, protože je to hodně limitováno právě těmi penězi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A byl byste raději, kdyby to umělecké, dramaturgické směřování bylo spíš jaksi v duchu vašeho šéfování? Vy jste tam dělal dost klasických titulů. Čechova, Shakespeara, Aghatu Christie a podobně. Velice slavnou inscenaci. Anebo spíš v duchu takových těch novátorských snah?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Já myslím, že musí nový nájemce, dneska se tomu říká nájemce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nájemce. To je hrozný slovo, co?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
No je to divné slovo. Zejména v souvislosti s divadlem. Ale najít svoji vlastní tvář a oni určitě budou vědět a budou se snažit to profilovat jiným způsobem. Tady s mluví hodně o tom, že nejsou peníze. Já bych se do toho nechtěl moc pouštět. Důležitá jedna věc je, co si myslím, že si musí město uvědomit, protože město je takový amorfní trošku termín. Jsou to konkrétní lidé. Ale ty peníze, které dává to město do té kultury, dává právě proto, aby vznikaly věci, které prostě v komerčním divadle neuvidíte. Nemáte tu možnost. Může někdo se ošklíbnout, říct prostě je to zbytečné. Není to zbytečné. Je to součást kultury, tváře toho města. A nezpochybnitelně ta kultura ve smyslu umění je jenom součást, malinká slupka nad kulturou, která spočívá v tom, že vás neokrádají řemeslníci, že se k vám pěkně chovají prodavačky a tak dál. Kultura je toto. To je pěstování. A teprve kultivovaní lidé můžou vnímat umění a budou ho potřebovat, budou ho chtít. Čili my si těmi penězi, které do té kultury jdou, platíme daleko víc věcí, než si můžeme přímo uvědomit. Já nemusím navštěvovat symfonický orchestr a jeho koncerty, ale musím za každou cenu bojovat za to, aby měl dobré podmínky k práci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak už jsem se tady zmínil o jedné, jak se v divadle říká, štaci mého dnešního hosta Michala Dočekala. A to bylo ve funkci uměleckého šéfa v Divadle Komedie. Předtím, jestli se nepletu, jste působil po studiích na DAMU a stáži v Londýně? Tam jste byl taky na stáži v Londýně?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebyl jste tam náhodou na Pasti na myši?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Ne. Nebyl. Byl jsem tam na lecčem. Měl jsem to štěstí, že jsem vlastně, tak náš ročník absolvoval tou studentskou stávkou. To byla naše nejlepší...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Tak pochopitelně my jsme, a já se do toho nechci pouštět, ale my jsme 18. listopadu měli mít premiéru v Disku a my jsme v podstatě první divadlo, které ji nemělo, protože jsme odmítli po tom báječném zážitku z Národní třídy hrát. Nicméně během té stávky, když už věc byla jasná a pan prezident Havel byl panem prezidentem, tak jsme založili Divadelní spolek Kašpar s Jakubem Špalkem a Honzou Hřebejkem, který je náš vlastně ročníkový kolega z FAMU a Pavlem Lagnerem, hercem. A tam jsem začínal ve spolku Kašpar. A ten pořád ještě existuje, hraje a držím mu palce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je potřeba mu držet palce, protože ty problémy, o kterých jsme tady mluvili před chvilkou v souvislosti s Komedií, tak má samozřejmě kdekteré divadlo, včetně Kašpara. No takže Kašpar, poté Komedie a pohostinsky jste taky ale režíroval v nejrůznějších divadlech. Máte zkušenosti z Liberce, vím já co, z Hradce Králové. Jsou tyhlety zkušenosti jaksi jak se říká k nezaplacení? I pro režiséra?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Určitě. Určitě. Popravdě řečeno, kdo má možnost srovnání, kdybych je neměl, jestli bych bez nich mohl fungovat nebo fungoval hůř. Nevím. Mám jednu zkušenost k nezaplacení, která je vtipná, protože jsem párkrát byl v zahraničí. Ne tolik, jak bych si třeba i přál, ale měl jsem režírovat na Islandu a zrovna v době, kdy Island šel ekonomicky pod vodu, tak z toho sešlo. Takže já jsem oběť finanční krize, přímo tady ji máte před mikrofonem in natura. Je to velká škoda, protože kdo kdy byl na Islandu, tak ví, že je o co stát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To určitě ano. Ale teď mě napadlo, že doufám, že se vás to nebude držet ve vaší funkci současné. No a tím se dostáváme samozřejmě k tomu, že od roku 2002 působíte jako šéf činohry Národního divadla. Národní divadlo má dneska čtyři scény. Je to těžké šéfovat jedné z těch scén, když se tam musí jaksi dělit prostředky, pozornost, všecko?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Tak no není to lehké samozřejmě. Ale je to tak, že my máme teď čtyři, respektive vlastně pět scén, protože rozhodnutím ministerstva byla do svazku Národního divadla přičleněna i Státní opera. Činohry se to sice netýká, ale od 1. ledna tedy je to pět divadelních budov, kde Národní divadlo hraje, to znamená Národní divadlo, Stavovské divadlo, Divadlo Kolovrat, Nová scéna a Státní opera. Činohra hraje na čtyřech z nich. A co víc, na všech těch scénách cirkuluje jak činohra, tak balet, tak opera. A to je vlastně ten největší problém Národního divadla, protože takhle velká divadla jsou po světě samozřejmě, ale skoro nikdo nebo já nevím o jiném divadle, které by na jedné scéně rotovalo všechny ty tři žánry, balet, operu a činohru. A je to produkčně, provozně hrozně náročné a nedá se s tím celkem nic dělat, protože Národního divadla, zrovna teda té budovy, nebo Stavovského divadla se nikdo z nás pochopitelně nevzdá. Ale žít v tom, dát to dohromady, vyhádat si ten prostor, to není vůbec jednoduché.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak která generace je Michal Dočekal, respektive jejímž členem je vlastně Michal Dočekal, tak to naznačil tím, že v roce 89 při těch, při listopadové revoluci byl vlastně absolventským ročníkem na DAMU. Čili dá se říct, že je nějaká osobnost nebo dvojice, skupina, která utvářela váš taky smysl pro legraci, pro humor, divadelní legraci? Jinými slovy, koho teď z klasiků českého humoru zvolíte v tomto smyslu?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Tak já jsem vyrůstal na Šlitrovi a Suchém. Ten trojdeskový komplet ze Supraphonu jsem měl ohraný až na dřeň. Na Miroslavu Horníčkovi a Janu Werichovi. Hrozně důležitý pro mě byl Ivan Vyskočil a jeho Nedivadlo. Samozřejmě potom v těch mladších letech Šimek - Grossman. To jsme všichni snad uměli nazpaměť. Ale ani na druhé straně Felix Holzman není neoblíbený, naopak byl to a čím dál, čím jsem starší, tím víc doceňuju vlastně ten humor, který mně potom, když už jsem byl teenager, se zdál trošku jakoby jednoduchý nebo ne tak nebo samozřejmě nebyl tak intelektuální, ale to byl výborný komik. Čili v tom nemám žádné, nejsem určitě žádným objevitelem neznámého. Ale znal jsem ty scénky, ty písničky a ty povídky v podstatě nazpaměť.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samé zdravé věci jste tady vyjmenoval. To nemůže uškodit. Naopak nám udělají radost. Tak já bych teda zvolil toho Suchého se Šlitrem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu si dnes povídám s režisérem a šéfem činohry Národního divadla Michalem Dočekalem. Ale za chviličku nebudeme na vlnách našeho Tandemu pouze dva, protože aspoň doufám, že se nám povede telefonní spojení, by se nám měl teď právě ohlásit jeden z předních členů činohry a sólistů David Matásek. Je to tak?
David MATÁSEK, člen činohry Národního divadla
--------------------
Ano. Dobré odpoledne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zdravíme vás, Davide. Dobrý den.
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Ahoj, Davide.
David MATÁSEK, člen činohry Národního divadla
--------------------
Ahoj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si tady povídám s vaším šéfem Činohry Michalem Dočekalem o Národním divadle jako takovém. A v podstatě jsme se nedostali ani k současnému repertoáru, což teď činím a napravuji, protože vy jste jedním z protagonistů právě zkoušené hry Enron. Je to tak?
David MATÁSEK, člen činohry Národního divadla
--------------------
Ano. Je to tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak se vám ta hra zatím líbí? Je to prý světový hit, jsem slyšel.
David MATÁSEK, člen činohry Národního divadla
--------------------
Mně se líbila od začátku. Je to myslím hra, která je taková vrstevnatá, bych tak řek. Že si tam na svý přijdou, myslím, všichni. Že to je hra, že nemusíte bejt úplně nějakej extra odborník na ekonomii a že jsou tam dobrý věci. To myslím, vůbec jako moderní nebo dobrá hra by měla mít, že to je několik příběhů nebo několik vrstev, který může divák sledovat. Záleží samozřejmě na něm, co si vybere. Tak myslím, že ten Enron v tomhletom je jako dobrej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si nedokážu představit, to je asi otázka spíš pro Michala Dočekala, o čem může být hra nebo respektive jak se může rozvíjet hra o krachu firmy?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Je to hrozně zajímavý příběh. Ona to napsala mladá britská autorka, ale napsala to podle skutečné události a řada z těch věcí, většina z těch věcí a postav, které se v té hře odehrávají a které v ní vystupují, jsou skutečně převzaté z reality. Je to něco, co se vám zdá naprosto nemožné, že se mohlo stát, že firma, která byla sedmkrát za sebou vyhlášena nejlepší a nejlépe se rozvíjející firmou ve Spojených státech, byla postavena na vlastně podvodných základech a skončila se skoro 90miliardovým dluhem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Koho, Davide, hrajete vy?
David MATÁSEK, člen činohry Národního divadla
--------------------
No hraju hlavního účetního, kterej do tý firmy samozřejmě přišel, když fungoval a on tam zavedl některý takový zvláštní způsoby toho účetnictví. Vykazování něčeho, co není tak úplně pravda a tak dále.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je ta postava /výpadek signálu/ jinými slovy?
David MATÁSEK, člen činohry Národního divadla
--------------------
Je to výbornej chlápek. Je to znamenitej chlápek. Je to nejdřív taková, samozřejmě že je to mimořádně inteligentní postava, což za ním tak zatím klopýtám, co se tohohle týče, ale ten jeho osud je takovej faustovskej. No prostě si zahrává s něčím, co ho myslím nakonec semele tak, že, no ještě sedí dneska.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekl to správně David?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
No dostal 25 let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fíha. Fíha. To je hezkej osud postavy. No tak Davide, moc vám přeju, ať dopadne samozřejmě, kdy je premiéra, pánové, mimochodem?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Dneska.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska máte premiéru. No tak pánové, tedy to máte teda železný nervy, že se mnou tady ještě povídáte a neopakujete si text a Michal Dočekal, že nervózně nekouše nehty. Takže ať všechno dopadne tfuj, tfuj, tfuj. Zlomte vaz.
David MATÁSEK, člen činohry Národního divadla
--------------------
Čert vás vem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nashle.
David MATÁSEK, člen činohry Národního divadla
--------------------
Na shledanou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže člověk vkročí do naší zlaté kapličky, tedy do historické budovy Národního divadla jako divák, tak na něj určitě jaksi okamžitě zapůsobí ta atmosféra té úžasné historie českého divadla jako takové. Úplně zhmotnělé. A nemusíte se dívat ani na ty busty, které tam ve foyer stojí. Ale i ty busty samozřejmě jaksi k tomu přispívají. Když vy jste vkročil do Národního divadla. Teď už myslím jako profesně, to znamená jako nastávající šéf činohry, zapůsobilo to na vás tak jaksi, že jste povinován nést dál tuhletu tradici? Táhnout dál tu tespidovu káru, jak se hezky říká? Čili jinými slovy, vy tam asi těžko jste mohl přijít jako s úmyslem, teď tady z toho udělám divadlo podle svýho jaksi gusta, ale že jste byl něčím jaksi povinován té historii, viďte?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Když tam přijdete na to jeviště, protože v hledišti samozřejmě předtím jste a opakovaně a studujete divadelní školu, chodíte na ta představení, protože vám to třeba zadá profesor, abyste o tom napsal seminární práci, chodíte tam potom jako mladý profesionál a kolega, víte všechno, jak má vypadat, jak to má být a jak to hlavně nemá být, protože v Národním divadle je, když vyjdete školu, všechno špatně pochopitelně. To s tím souvisí. Ale potom máte tu možnost přijít z té druhé strany, postavit se na to jeviště a ten pohled do té doby neznáte pochopitelně. Je to pravda, prostě génius loci nevím, kdy to člověk kde zažije, zažívá to, existuje to a pokud bych měl já jmenovat jeden okamžik, kdy jsem prostě tuto těžko definovatelnou nebo uchopitelnou hodnotu, kvalitu nebo sílu něčeho, co se nazývá géniem loci, pocítil, tak to bylo ve chvíli, kdy jsem vstoupil na jeviště Národního divadla. Ten pohled je úžasný. Ten prostor má ohromnou řekněme kubaturu. Jak když si sednete prostě do automobilu, který má pětilitrovej obsah a otočíte tím klíčkem, sešlápnete ten pedál a cítíte, co pod tou kapotou je. Tak podobný nebo v něčem podobný pocit jsem měl, když jsem poprvé vstoupil do Národního divadla. Neopakuje se to. Samozřejmě tyhle zážitky nemůžete mít opakovaně, ale zůstávají ve vás.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jinými slovy, když by tam třeba přišel jaksi mladý avantgardní tvůrce s tím, že teď tady budu dělat jaksi podle svého divadlo a najednou ucítí tu tíhu, tak si uvědomí, ne, ne, Lucerna bude zase, budou Furianti. Je to tak?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Nedokážu to říct. Já si myslím, že každá generace, a už je to od, vlastně od doby založení Národního divadla, to byla generace lidí, kterým bylo přes třicet. To nebyli žádní velební kmetové, jak bychom je rádi dnes trošku triviálně viděli. Byli to mladí draci, kteří chtěli udělat něco, co tady ještě nebylo. A dělali to. Měli s tím často problémy. Stroupežnický, nepřijatelný autor. Mrštíkové, nepřijatelní autoři. A já si myslím, že ta ambice vstupovat do Národního divadla s něčím, dejme tomu, co tady ještě nebylo nebo že já to udělám jinak, ta je zdravá. A dokonce bych si dovolil říct, že je docela dost nutná, protože pak se bojíte udělat krok a nevíte, jestli šlapete správně a to se nedá tančit. Ale v každém kroky je to zážitek, který je deset let starý a jsem rád, že jsem tuhletu jistou drzost v té době měl, protože čím je člověk starší, tím je zkušenější, ale zároveň bohužel i opatrnější.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, že dneska je v Národním divadle premiéra hry Enron, tak to už jsme si řekli. Ale premiérou končí jenom vždycky jedna etapa života divadla. Premiéra skončí, doufám, že úspěšně. Nastanou reprízy, ale šéf činohry už musí myslet jaksi hodně dopředu. Co teď? Musel myslet už dávno dopředu. Takže co čeká Národní divadlo a tím pádem i vás?
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Tak nás čeká teď zkoušení Figarovy svatby. Na to se velmi těším. Bude tam hrát třeba Richard Krajčo, Miroslav Donutil, Kateřina Winterová. A v příští sezóně, ta si myslím, že je velmi dobře připravená, bude svoji vlastně první premiéru v Národním divadle v činohře mít režisér David Radok, kterého si velmi vážím. A paralelně s ním bude po dlouhých letech hostovat v Národním divadle významná režisérka Hana Burešová, která bude zkoušet zase Moliéra, protože David Radok zkouší Shakespeara a ve Stavovském divadle bude zkoušet Hana Burešová Moliéra. To bude obtížné rozhodnout se, do kterého z těch divadel jít.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak půjdeme na všechno.
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Doufám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Půjdeme na všechno, protože to jsou samé krásné věci, samé lahůdky, které nám také naservíroval dneska můj dnešní host, režisér a šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal. Těším se zase někdy příště nashledanou.
Michal DOČEKAL, režisér a šéf činohry Národního divadla
--------------------
Děkuju za pozvání. Mějte se hezky. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
