Monika Jará si skvěle rozumí s hlínou, sklem a cínem. Ale přišla na to až po vážné nehodě

Šperk Moniky Jaré
Šperk Moniky Jaré

Ne každý dělá v životě to, co by chtěl. Monika Jará z Horky u Chrasti ale na svou práci nedá dopustit, i když má prsty popálené od pájky. Potřebuje ji k výrobě šperků a vitráží, které vyrábí nejčastěji z cínu a českého skla.

Asi před dvaceti lety se po vážné dopravní nehodě dostala do rehabilitačního centra Kladruby, kde se poprvé setkala s keramikou. Bylo to zásadní setkání, protože práce s hlínou ji vrátila chuť do života a postavila ji doslova na nohy.

Anděly od Moniky Jaré bezpečně poznáte. Mají cínová křídla

Původně se Monika Jará věnovala hlavně keramice. Do točení na kruhu a dalších dovedností ji zasvětila keramička Alena Effenbergerová ze Svídnice, se kterou se dodnes přátelí. A přivedla ji také na myšlenku vytvářet anděly. Ti jsou pro ni dodnes typičtí. Chtěla je nějak ozvláštnit, a napadlo ji propojit hlínu s kovem. A tak vznikla první cínová křídla.

Kouzlo šperků i jejich tvořitelky

Šperky Moniky Jaré vyzařují určité kouzlo naděje, stejně jako jejich tvořitelka. Nejraději má české sklo z Jablonce nad Nisou. Dílna šperkařky je malá, k práci Monice stačí stůl, židle, pájka a hromady pestrobarevných kamínků, skel a drátků.

Šperkařka Monika Jará při práci

Cínování

Práce s cínem je poměrně nebezpečná a vyžaduje velkou pozornost. Manipuluje se totiž s horkým kovem a pájkou. Teplota cínu má až 370 stupňů. Pozor tedy na popálené ruce při cínování. Cínař si ukrajuje pájkou se železným hrotem pláty cínu a tvoří z nich nejrůznější ozdůbky.