MUDr. Jana Zárubová - vedoucí lékařka Centra pro epileptologii a epileptochirurgii

25. říjen 2013

Vedoucí lékařka Centra pro epileptologii a epileptochirurgii Thomayerovy nemocnice MUDr. Jana Zárubová navštívila Tandem. S Janem Rosákem probrali například, jestli je epilepsie velkým problémem a jestli ji lze předcházet.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všechny příznivce Tandemu zdraví Jan Rosák. Jsem rád, že nás posloucháte a mám pro vás dobrou zprávu. Také dneska jsme pro vás v Tandemu připravili zajímavé téma. Samozřejmě o něm bude se mnou mluvit odborník. Jedno z nejčastějších neurologických onemocnění v Evropě je epilepsie. Trpí jí prý kolem 6 milionů lidí, z toho dokonce jeden milion dětí. Pořád přicházejí nové léky, které mohou pro některé pacienty představovat alespoň zmírnění epilepsie, ale přes tento pokrok je to onemocnění vážné. Za pravdu mi dá určitě neuroložka, konkrétně tedy epileptoložka z oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice, paní doktorka Jana Zárubová. Je to tak?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Dobrý den. Je to tak. Je to tak částečně. My dnes víme, že epilepsií je řada druhů, asi 40, a některé jsou velmi mírné a dokonce ani nevyžadují léčbu a končí samy, a některé jsou naprosto katastrofické.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak vidíte, to máme tedy hodně témat k povídání. Ale s tím vším začneme až po úvodní písničce.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekl bych, že cesta mého dnešního hosta, doktorky Jany Zárubové k tomu tématu nebo respektive k tomu oboru, ve kterém dnes vyniká, tedy k neurologii, byla taková docela logická. Jestli se nepletu, narodila jste se v Praze, chodila jste do školy, do gymnázia a pak na lékařskou fakultu. To bychom to vzali ale příliš hákem. Zkuste trošičku se zamyslet nad tím svým dětstvím, jestlipak tam byly nějaké signály třeba, dejme tomu, z rodiny a tak, že by vás rádi viděli v bílém plášti?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
A já to vlastně dodneška nevím, protože moji rodiče oba pracovali v dělnických profesích, maminka spíš proto, že byla politicky nespolehlivá, takže nemohla studovat, tatínek si myslím, že byl takovej ten správnej řemeslník, a v rodině se tvrdilo, že já jsem někdy už ve školce řekla, že budu paní doktorkou, všichni se toho chytli a od tý doby to furt opakovali.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to říká spousta dětí, když si hrajou na doktory, že jo.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
A já si prostě nejsem jistá, jestli mi to tak jako neimputovali, že pak už prostě ani nebyla jiná varianta, že bych mohla být něčím jiným než doktorkou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně co paměť sahá, tak jste pořád tou doktorkou opravdu chtěla být?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
No pořád se to tak jako v tý rodině říkalo a tradovalo a já jsem se tomu nebránila. Pravda je, že jsem neměla žádný problémy s učením a byla jsem taková ta pečlivá holčička se samejma jedničkama.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A už tam byla třeba taková nějaká tendence třeba v tý biologii a myslím už třeba už na základní a potom na střední škole?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Já si myslím, že mně šla docela dobře i matika, což je vždycky u ženských trošku zvláštní.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je podezřelý.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Ale co bych řekla, že jsem měla od útlýho dětství, tak jsem měla jakousi potřebu jako ochraňovat slabší. Pamatuju se, že jsem chodila do základní školy s kamarádem, spolužákem Michalem, kterej žil s maminkou, s babičkou a byl takovej ten mazánek. A neuměl se prát. Takže když mu kluci ubližovali, tak já jsem se ho jako zastávala, protože já jsem byla docela velká jako holčička a taková jsem byla zdatná, tak jsem ho vždycky jako ochránila ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak nevypadáte na nějakou úplnou zápasnici teda zrovna, to v žádným případě. No ale ten charakter tam byl. Tak samozřejmě bylo to ve vás. Potom asi na tom gymnáziu, tam to dostalo už takové konkrétnější obrysy, viďte?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
No tam, já jsem už na devítce a i na tom gymnáziu vlastně pak na devítce v tom druhým stupni, jak se dělala takový ty chemický olympiády a biologický olympiády a tak jo, tak určitě tímhle směrem přírodovědným jsem se spíš orientovala, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a potom samozřejmě lékařská fakulta, ale to pořád ještě jaksi není vysvětleno, proč zrovna neurologie, protože drtivá většina adeptů medicíny pomýšlí, nevím tedy jestli i holky, na skalpel v ruce, čili na chirurgii.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
No, moje cesta k medicíně byla malinko zkomplikovaná tím, že jsem mezi třeťákem a čtvrťákem na gymplu otěhotněla a před maturitou jsem porodila dceru a všichni tenkrát říkali, že teda to je konec, že už medicínu nevystuduju ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Konec kariéry.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
... a tak. No a já jsem takovej trochu zabejčilej člověk, takže když mi někdo řekne, že něco nejde, tak to je pro mě takový skoro jako výzva, takže nakonec jsem tu medicínu vystudovala a opravdu jsem šla na medicínou s představou, že budu dělat nějakou chirurgii, ale ukázalo se, že jsem příliš útlocitná ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přestože, že jste se teda zastala toho kluka tak tvrdě, tak ...

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
... a nakonec vlastně neurologie byl, takový osudový bylo setkání s paní asistentkou Havlovou z neurologický kliniky v Kateřinský, která nás neurologii učila a v tý neurologii najednou já jsem měla pocit, že tam je nějaká logika a řád, že když dojde k poškození levý mozkový hemisféry, tak člověk ochrne na pravou stranu a to se mi strašně líbilo, jak ta matika do toho a tak jsem si myslela, že ta neurologie bude to pravý.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a jak je vidět, asi byla.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já teď udělám druhý pokus o vyslovení toho úžasného názvu epileptoložka. To je obor paní doktorky Jany Zárubové, která je dnes hostem našeho Tandemu. Epilepsie je opravdu asi velikánským problémem, když jí trpí, jestli je to pravda, kolem 6 milionů lidí v Evropě, z toho milion dětí. Já mám jednu takovou zkušenost ale opravdu letitou, když jsem jel tramvají a najednou mi do náruče spadla přede mnou stojící mladá dívka, ne že by jaksi cíleně, že by po mně šla, ale ona evidentně dostala epileptický záchvat a to bylo strašně těžké tělo, já jsem ji nemohl skoro udržet, i když byla útlá. A ten tramvaják byl velice jaksi činorodý a okamžitě vyhnal lidi z tramvaje a protože to bylo na Klárově, tak jel hned směr petřínská nemocnice, takže to bylo v podstatě taková sanitka. Já jsem byl součástí toho. Ale vím, že to byl pro mě teda opravdu dost silný zážitek. Je epilepsie opravdu velikým problémem? 

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Epilepsie je velikým problémem. Je tam řada součástí toho problému a pro mě je strašně těžký o tom mluvit a mluvit o tom krátce, protože ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to chápu.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
... protože tím jak toho o tom hodně vím, tak je to, tak je to pro mě komplikovaný to jako zjednodušit ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A zhustit.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
... a zhustit. Ale to, co si myslím, že je důležité a že je důležité i por laiky, je, aby věděli, že epilepsií je spousta druhů, aby věděli, že se může projevovat různými typy záchvatů. To, co vy jste popsal, to je prostě vrchol ledovce. Někteří pacienti mohou mít takzvané velké záchvaty nebo grand mal se tomu říká, když ten člověk upadne do bezvědomí, padá na zem, má křeče a to je opravdu velmi dramatická situace, která v tu chvíli může vypadat, že ten člověk třeba i umírá. Proto je to tak děsivý nebo pro lidi, kteří jsou svědky a nikdy to neviděli, tak je to může velmi vyděsit. A myslím si, že i to je jeden z důvodů, proč pak se veřejnost nepostižená epilepsie pacientům s epilepsií vyhýbá nebo mají z tohohle onemocnění určitou obavu nebo je to onemocnění, který s sebou přináší určitý stigma, a to si myslím, že je věc, se kterou je nejtěžší vlastně bojovat. Naučit lidi, že to je nemoc jako každá jiná, jako má někdo cukrovku, tak má někdo epilepsii, a že když ti lidé vědí, jak s tím zacházet a co udělat, takže to dobře zvládnou a nebude potřeba se na tyhle pacienty nebo lidi s epilepsií koukat nějak skrz prsty.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Má, paní doktorko, člověk nějakou predestinaci k tomu, to znamená, jsou už předpoklady třeba jaksi od narození, anebo se mohou teda bohužel získat?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Jak jsem říkala, jak jsou ty různý druhy, tak jsou třeba epilepsie, u kterých víme, že jsou geneticky podmíněné, některé syndromy dokonce je postižených i několik třeba členů z rodiny, může to postižení být i různě silné, takže to jsou vyloženě geneticky dané epilepsie. Ale pak každý z nás má geneticky nastavenou nějakým způsobem dráždivost mozku a taky máme geneticky nastaveno, jak se náš mozek bude vyrovnávat, když se mu něco stane. Takže i když bude třeba 100 pacientů, všichni utrpí stejné poranění mozku, jenom 20 z nich bude mít po tom úraze epilepsii jako následek. 80 ne. A těch 20 má nějakou genetickou predispozici, že jejich mozek to nezvládne a reaguje tedy rozvojem epilepsie jako chronického onemocnění a to je něco, na čem teď vědci bádají, abychom dokázali vlastně určit, kteří lidé mají tuto predispozici a dokázali jsme je ochránit teda před rozvojem epilepsie.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak se vrátíme zpátky je kariéře paní doktorky Jany Zárubové, epileptoložky, neuroložky z oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice. Když jste se vydala cestou tedy neurologie, tak jste toho nikdy nelitovala, začalo vás to hned jaksi brát a zajímat?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Několikrát jsem litovala toho, že jsem se vydala cestou medicíny.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vůbec medicíny.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Zejména po nočních službách, anebo dřív ještě, když já jsem, já jsem promovala v roce 85, tak když jsme sloužili víkendy, tak jsme byli v nemocnici od pátku od rána do pondělí od odpoledne v jednom kuse. Já jsem začínala v Měšicích u Prahy, což byl předělanej Nosticův zámeček, takové letní sídlo, na neurologii a internu a vlastně měsíc po nástupu po promoci jsem sloužila sama takhle celej víkend.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vůbec jde to takhle jaksi nepřetržitě?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
No tak vidíte, jsem tady.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale jestli se to smí takhle, jestli to nebylo proti předpisům třeba.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Tenkrát asi ne, já myslím, že tenkrát to takhle jako dělali všichni. Dneska už to samozřejmě není možný, ale tak to jsem občas litovala. Ale myslím si, že já mám svoji práci hrozně ráda a že ta pozitiva nebo taková satisfakce nebo uspokojení z tý práce, že většinou převáží. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vás na tom nejvíc těší, když vidíte pacienta, kterého, dejme tomu, vyléčíte nebo mu odstraníte určité potíže, anebo když naopak jaksi dostanete zajímavou práci, jak se říká na stůl?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
No já určitě jsem klinicky orientovanej doktor, takže mě, pro mě největší uspokojení je, když se mi podaří pomoct pacientovi a zejména, když to je třeba pacient, který dlouho měl potíže a nedařilo se mu pomoct a pak spolu najdeme nějakou cestu, jak jeho onemocnění zvládneme, nebo aspoň zlepšíme, tak to si myslím, že je velká, to je velká odměna.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, jak vlastně vy jaksi pacienta léčíte? Medikamenty, případně nějakými cvičeními? Já si vůbec nedovedu představit, jak se epilepsie dá léčit.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Tak těch způsobů je několik. Nejvíc léčíme léky, které se jmenují antiepileptika a dneska jich je na trhu asi 21 a je to takové trochu umění vybrat, eventuálně kombinovat ty správné léky pro toho daného pacienta.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste říkala, že jich je 40 těch druhů. Tak to ...

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Aby, aby to tak hezky jako sedlo. My tomu říkáme šít léčbu na míru. Ty léky taky mají svoje nežádoucí vedlejší účinky, někdy žádoucí vedlejší účinky, takže záleží na tom, jestli ten pacient je muž, žena, tlustej, hubenej, chytrej, hloupej.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jsou žádoucí vedlejší účinky, teď jste mě tam trochu zaskočila.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Třeba jsou antiepileptika, po kterých se hubne, takže když přijde pacient s epilepsií a má nadváhu a já mohu volit mezi antiepileptikem, které je váhově indiferentní, anebo po kterém se hubne, tak sáhnu spíš po tom, po kterém se hubne, protože mu mohu pomoct i s tímhle jeho problémem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je vtipný, to je dobré.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
A naopak, když by byli někteří hodně štíhlí pacienti, tak zase se nemusíme bát třeba léků, po kterým se trošku přibývá na váze, protože jim to třeba tak neuškodí.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kromě těch medikamentózních tedy způsobů léčby, jsou i nějaké třeba, dejme tomu, cvičení nebo, já nevím, jiné zásahy?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
To taky, ale jako k takovýmu základu patří také možnost operovat pacienty s epilepsií. Dneska víme, že u některých pacientů, u kterých je ohraničení epileptické ohnisko v oblasti mozku, kterou lze chirurgicky odstranit, tak je můžeme operovat s velkou nadějí na vyléčení v podstatě v tomto případě. Pak existuje takzvaná stimulační léčba, kdy se stimuluje buď bloudivý nerv stimulátorem nebo se zavádějí elektrody do mozku, podobně třeba jako u Parkinsonovy nemoci. No ale potom taky existuje rozměr, o kterém se v naší medicíně zatím až tolik nemluví a to je schopnost člověka se jaksi duševně vypořádat nebo vyrovnat se se svojí nemocí a tím vylepšit její průběh. Anglicky se tomu říká locus of self control a je to jakási schopnost některých lidí prostě se nenechat tou nemocí zaskočit, převálcovat a tito pacienti s epilepsií potom třeba mohou i tím, že si vylepší svoji nervozitu nebo svoje přijetí tý nemoci, tak mohou i zlepšit průběh toho onemocnění.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili že se té nemoci prostě nepodám a jdu proti ní.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak mě napadá, kdybych chtěl propojit klasiku českého humoru, respektive ten dnešní výběr paní doktorky Jany Zárubové s jejím oborem, tak bych si určitě vzpomněl na některé trošičku neurotické reakce Slávka Šimka nebo Jirky Grossmanna, ale ne, to bych příliš stavěl oslí můstek. Vy máte určitě tyhle ty dva komiky ráda z jiných důvodů, viďte?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Ano, já je mám ráda už dlouho nebo prostě v době, kdy jsem byla teenager, anebo když jsem byla mladá, tak Semafor byl samozřejmě jedno z mála míst, kde bylo možný začít humor, kterej měl v sobě ještě takovej ten podtón toho trošku protirežimového ducha a bylo to vtipný, bylo to inteligentní, takže ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že ten kvalitní humor, opravdu klasický, právě proto jsou ti dva pánové mezi našimi klasiky, je klasický proto, že je veselý a vtipný i teď, kdy už nemusíme dávat ty podtóny a nemusíme číst mezi řádky. Tak si je znovu poslechneme.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Epileptoložka, no už mi to jde ale výborně opravdu tenhle ten titul paní doktorky Jany Zárubové, čili paní doktorka Zárubová z oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice je dnes hostem našeho Tandemu. A já jsem si o vás přečetl, že také pracujete nebo spolupracujete s občanským sdružením EpiStop. Řekněte mi něco o něm?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Já jsem dokonce jeho předsedkyní.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle jo, tak je nějaká spolupráce, přímo šéfujete.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
No EpiStop má vlastně historii od roku 94, kdy pan profesor Komárek, jeden z věhlasných českých dětských epileptologů z Motola, jel do Anglie, a tam zažil něco, čemu oni tam říkali /anglický text/ a bylo to taková jako sdružení, skupina lidí, který se rozhodli, že zlepší postavení lidí s epilepsií a jejich léčbu a jejich postavení ve společnosti. A byli to nejenom lékaři, ale byli tam i pacienti a byli tam i novináři a byli tam právníci, a jemu se to hrozně líbilo a přijel s touhle ideou do Čech. A tehdy farmaceutická společnost Gleksos Misklein podpořila vznik takové pracovní skupiny v České republice, která si dala název EpiStop a založil to, vlastně to založili tři takoví epileptologičtí guruové čeští, pan doktor Dolanský, pan profesor Komárek a pan profesor Mareš. No a ta pracovní skupina tak jako se scházela nezávazně a udělala strašnou spoustu práce. Vytvořily se minimální standardy, jak by měl být člověk s epilepsií léčen, jak by měl být vyšetřen, kdy má nárok na důchod. 7 let jsme probojovávali, aby lidi s epilepsií, když jsou bez záchvatů a jsou dobře nastavený na léčbě, aby mohli řídit auto, dlouho jsme probojovávali, aby naopak, když nejsou na tom dobře a mají záchvaty, tak aby mohli dostávat invalidní důchod a třeba pracovat v chráněných dílnách, a myslím, že jsme dělali spousty věcí pro osvětu, aby právě se epilepsie odstigmatizovala. No ale potom podpora klesala a najednou se prostě v roce 2005, 2006 zdálo, že tato aktivita možná umře na úbytě, no a my jsme se ještě s paní magistrou Koubkovou a s panem docentem Marusičem rozhodli tenkrát, že je to škoda, že je tam spousta práce, energie a že už to má značku a že teda požádáme, jestli bychom mohli si ten název vzít do názvu občanského sdružení. Založili jsme tedy občanské sdružení EpiStop, jehož hlavním cílem je, je zlepšovat lidí s epilepsií v České republice.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten moment, o kterém jste mluvila, prosazení možnosti, aby lidé s epilepsií mohli řídit i auta, to je docela jaksi důležité, závažné a pravděpodobně se asi tam také musí rozlišovat jaksi stupeň toho onemocnění, viďte?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Rozhodně, rozhodně, ale ve chvíli, kdy vlastně pacient nebo člověk s epilepsií se díky léčbě dostane na stejné riziko jako má běžná populace, že kdokoli z nás může dostat ve svém životě poprvé epileptický záchvat, tak pak omezovat tyto lidi v řízení, by bylo diskriminační. Takže to byl velký krok. Já vím, že je to takové téma citlivé, protože se stalo, stane a asi i v budoucnu někdy bude stávat, že se stane autonehoda, která bude spojovaná s tímto onemocněním, ale třeba v Austrálii dělali studii epidemiologickou, kolik velmi vážných nehod je zaviněno tím, že jsou lidé závislí na alkoholu a kolik epilepsií. Ten alkohol byl 30násobně rizikovější. A kdo zakáže všem lidem, kteří požívají alkohol, aby sedli za volant, že jo, tak je potřeba prostě rozlišovat tu rizikovost a tu nebezpečnost. A je spousta lidí s epilepsií, kteří jsou dlouhé roky celoživotně bez záchvatů a nemít dneska auto, zejména pro mimopražské, je obrovský sociální handicap. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím, že jste nepřeslechli slova epileptoložky paní doktorky Jany Zárubové, mého dnešního hosta, že v podstatě, teď nebudu strašit nebo doufám, že nebudu strašit, já vás budu citovat, že to může přijít prostě každému, že se, každého může postihnout epileptický záchvat, aniž měl předtím nějaké příznaky. Respektive takhle. Jaké jsou příznaky toho, že se zdravému člověku něco takového blíží? Tak abyste nás teď trošičku varovala a my s tím mohli něco dělat.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Tak předně je potřeba říct, že jsou dvě velmi odlišní situace. Jedna je, když se něco mozku děje a on na to zareaguje epileptickým záchvatem, ale když se vyřeší ta základní příčina, tak dál už se ty záchvaty neopakují. Tomu se říká akutní symptomatický záchvat a léčí se jenom ta dané chvíle, ale ten člověk nemá chronické onemocnění epilepsií. Pokud má člověk epilepsii jako chronické onemocnění, tak to znamená, že se mu ty záchvaty opakují buď spontánně, anebo na podněty, které u běžné populace záchvaty neprovokují a to je, a trvá to prostě už nějakou dobu, u někoho celoživotně, u někoho nějakou část dětství, u někoho nějakou část života. Velmi zřídka lze rozpoznat, že se něco takového blíží. Někdy mohou mít lidé malé záchvaty, které dokonce mohou být pouze na úrovni pocitu, že ten člověk má třeba vteřinový, minutový pocit, že má iluzi prožitého, nebo pocit, že ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte dejá vu jako?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Hmm, nebo třeba že má divnou chuť a přitom nic nejí. Nebo divný pocit od žaludku, který stoupá vzhůru do krku. To jsou takzvané aury a to může někdy předcházet. Nebo může mít třeba malé záchvaty, kdy má rytmické záškuby třeba ruky, ale je při vědomí, nic se mu neděje a za chvíli to skončí. A stane se a stává se, a já jsem opakovaně toho byla svědkem, že pacienti, když mají takovéhle malé záchvaty, tak si říkají, to nic není, jsem přetaženej, upracovanej, je to tik, je to nějaký neurotický, nikam s tím nejdou a vlastně se dostanou k lékaři až ve chvíli, když dostanou velký záchvat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste mě trošičku vyděsila, paní doktorko, protože všechno, co jste tady zmiňovala, tak mám takovej pocit, že jsem prožil. Navíc jsem někde četl, a to jsem taky samozřejmě na sobě pozoroval, že cítím najednou jakoby kouř, kde vůbec žádný kouř není a to prý je jeden z příznaků, tak to jste mě teď opravdu malinko vyděsila. Co v tu chvilku mám teda dělat, když něco takového zjistím?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Tohle se může stát samozřejmě i zdravému člověku, který nemá epilepsii, ale důležité je, pokud se to opakuje, je to stále stejné, to, co je typické pro epilepsii, je, že ten projev toho záchvatu je stereotypní. Ostatním lidem, když jsou utahaný, tak jednou jim přijde, že kouř a podruhý dejá vu a potřetí brní ruka a pokaždý je to maličko jiný. Ale pokud se to, je to rozvoj epilepsie, tak se to opakuje, je to stereotypní, je to stále stejné a když se něco takového člověku děje, tak opravdu by měl jít k lékaři.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, namířit si to k doktorovi, protože to už se opravdu potom nedá hovořit o nějaké legraci, ale už je to vážné.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Je lepší, když je vyšetřen a lékař řekne ne, jste v pořádku, než když se to zanedbá, protože když se léčí v začátku to onemocnění, samozřejmě je větší šance, že se to zvládne. Navíc epilepsie může být projevem i nějakého jiného třeba závažnějšího onemocnění mozku, třeba že v mozku roste nádor, ten nádor nemusí být zhoubný, a když se na něm přijde včas, a je včas odstraněn, tak to může být velmi důležité pro toho jedince.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
O určitě velice zajímavém a závažném tématu, tématu epilepsie, si povídáme s paní doktorkou Janou Zárubovou, epileptoložkou z oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice. Což o to, to je opravdu zajímavé a důležité téma, ale abychom nezanedbali taky vaši osobnost, paní doktorko, protože jste v Tandemu, ve kterém si povídáme nejenom o tom oboru mého hosta, ale taky o jeho osobnosti. Tak jak vy třeba odpočíváte, aby se vám něco podobného nepřihodilo, o čem tady celou dobu mluvíme?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
No, to je, to je můj velkej problém. Já vždycky, když pacientům říkám, jak by měli žít a co by měli dělat, tak si ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aby ta kovářova kobyla, známe to.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
... tak si tak v duchu vždycky říkám, holka, zameť si před vlastním prahem. Ne, tak snažím se sportovat trochu. Já jsem jako, jako dítě a dorostenka jsem dělala lehkou atletiku, takže, takže běhám trochu, když, když to jde.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže jste byla jaksi závodnice?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Byla jsem, byla jsem závodnice, ale ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V bězích?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Já jsem, jednak jsem běhala, část mojí atletický kariéry jsem dělala víceboj.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hmm, toho si vážím, to je krásná disciplína.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
No a tak já jsem byla tak jako všestranně, já jsem plavala a basket jsem hrála a tak prostě, takže, takže určitě sport. A pak mám rodinu, mám dvě dcery, mám dvě vnučky.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jenom dvě dcery, když jste začínala tak brzo?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
No já jsem potom vyděšena touto zkušeností 16 let počkala, než jsem měla druhou, takže já je mám, já to mám takový rozvrstvený. Já mám dceru 34letou a 18letou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak se, jak kamarádí? Jsou kamarádky?

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Jo, jo, já myslím, že spolu mají úžasnej vztah.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A zmínila jste něco jakože vnučka taky.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Dvě vnučky.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už dvě vnučky. No to je neuvěřitelný.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Dvanáctiletou a čtyřletou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak já vám přeju, paní doktorko, samozřejmě radost s vaší rodinou, ale co si budeme povídat, taky radost s vaším oborem, i když jaksi ty důsledky nemusí být vždycky tak úplně radostné, ale když se podaří vaše práce, tak vám určitě radost přináší, tak ať je toho těch, těch pozitivních momentů ve vašem životě mnohem víc. Paní doktorka Jana Zárubová, epileptoložka z oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice, byla dnes v Tandemu. Já vám děkuju za váš čas a za vaše povídání.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Také děkuji.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.

MUDr. Jana ZÁRUBOVÁ, epileptoložka, oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
--------------------
Na shledanou.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio